Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
4. červenec 2020

Souhrnné hodnocení a předpověď (11133)

Svržení režimu Muammara Kaddáfího v Libyi v roce 2011 nebylo povstáním libyjského lidu, ale jen určitých skupin podporovaných ze západních zemí. Svržení Kaddáfího bylo předem připraveno a schváleno Spojenými státy americkými (za prezidenta Baracka Obamy), přičemž na realizaci plánu se podílelo několik dalších západních zemí. Mezi hlavní prosazovatele silového zásahu v Libyi patřily Francie a Velká Británie (podrobněji dále v textu).

Ve zpravodajském výstupu 11035 z listopadu 2016 jsme ohledně Libye uvedli následující text:

         

  

  

„Také povstalecké aktivity v Libyi měly od svého počátku zahraniční podporu, která přerostla v letecké údery západních zemí. Američané věděli, že Libye za režimu Muammara Kaddáfího nemůže patřit do jejich sféry vlivu*, ale pro ruskou stranu to tak úplně neplatilo. Tím se dostáváme k dalšímu z cílů vojenské výpravy proti libyjské vládě, jímž bylo zabránit možnosti, aby se Libye v budoucnu stala zázemím pro ruskou zahraniční politiku v Africe a zadním podpůrným dvorkem pro politiku na Blízkém východě. Tak bylo rozhodnuto o destabilizaci Libye, přičemž Američané se prozíravě nezúčastnili vzdušných úderů (pouze je logisticky podporovali), aby snad nebyli obviňováni jako hlavní viník za rozklad severoafrické země. O to víc se činili v přípravě a řízení vojenské pozemní jednotky, která byla sestavena z libyjské diaspory a která zasáhla do povstaleckých bojů v Libyi včetně navádění bojových letounů západní koalice na cíle vládních sil.“

     
 

Výše zmíněný produkt s hyperlinkem nese název Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces (díl 1/2). A právě nelegální migrace byla dalším z cílů vojenského tažení proti režimu libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Tento cíl se týkal uvolnění migračního směru ze severní Afriky do Evropy (více viz příslušný produkt a následný text v tomto zpravodajském výstupu).

V případě situace v Libyi byla sice přijata rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1973, avšak ta byla při vojenských úderech značně překročena čili de facto porušena (podrobněji dále v textu). Tím bylo porušeno mezinárodní právo neboli soubor mezinárodních právních norem, které upravují právní vztahy mezi jednotlivými státy s cílem podporovat světový mír, a tím zajistit mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství.

Ruská vláda považuje svůj tehdejší přístup k situaci v Libyi za velkou chybu, kterou později nechtěla opakovat (případ Sýrie). Svou chybu se ruští představitelé snaží od počátku destabilizace Libye z pohledu svých zájmů napravit (podrobněji dále v textu).

Zvláštním aktérem v dění na území Libye je Turecko, které pro své vlastní zájmy (zájmy současné turecké vlády) balancuje ve vztazích mezi USA a Ruskem.

Zajímavým faktorem ve vývoji bezpečnostní situace v Libyi jsou militantní skupiny vzešlé z „Libyjské islámské bojové skupiny“ (Libyan Islamic Fighting Group – LIFG). LIFG měla vazby na americkou zpravodajskou službu CIA* a britskou zpravodajskou službu MI6* (SIS*). Takové vazby s přeměnou původního militantního uskupení na jiné bojové skupiny nekončí. (O uskupení LIFG pojednává produkt 12028 Pokračující nejasnosti ve vyšetřování útoku v Manchesteru s vazbami na MI6 a CIA.)

Soupeření mocností o sféru vlivu v Libyi je jako v jiných případech jednoduché a složité zároveň. Vždy se jedná o to, čeho konkrétně chtějí jednotlivé mocnosti dosáhnout a proč, a co jsou schopny pro dosažení svých cílů obětovat. To následně souvisí s tím, zda si všechny zapojené mocnosti a mocnosti se schopností ovlivnit vývoj uvědomují, co svým konáním, ale také nekonáním mohou způsobit.

 

ZBYLÁ ČÁST PRODUKTU JAKO VYHRAZENÁ ČÁST PRO PŘEDPLATITELE JE PŘIPRAVOVÁNA KE ZVEŘEJNĚNÍ. O PUBLIKOVÁNÍ CELÉHO PRODUKTU BUDOU REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ INFORMOVÁNI ZASLÁNÍM UPOUTÁVKY.

 


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11133
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2020 Agentura EXANPRO
19. červen 2020
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (11132)

Zpravodajský produkt přináší jeden z příkladů o tom, jak premiér Andrej Babiš upřednostňuje svůj prospěch a dosažení vlastních politických cílů před zájmy České republiky a jejích občanů. České občany a český stát potřebuje pouze k prosazování vlastních záměrů, a proto se prezentuje jako zdánlivý ochránce všeho českého. Ale už několikrát odhalil, co se skutečně skrývá za jeho veřejnou image.

Mnozí lidé si stále myslí, že Andrej Babiš je ten nejlepší politik od listopadu 1989, avšak to je pouhá iluze a Babiše lze z pohledu těchto lidí nazvat „schopným“ iluzionistou. Ve skutečnosti není Babiš o nic lepší než jeho předchůdci. Vidíme to v závislém vztahu Babiše na Evropské unii (zvláště na Evropské komisi), v podřízeném vztahu k NATO, v podivné politické machinaci s vytvářením českých servilních příspěvků do rozjitřeného vztahu mezi USA a Ruskem apod. Ani s tou nelegální migrací* to není ze strany Babiše tak, jak sám prezentuje – to už je ale téma pro samostatný produkt. Česká politická scéna již dlouhá léta postrádá smělé a schopné politiky s opravdovým národním cítěním. A nepatří sem ani hnutí SPD, které Babišovi už několikrát podlézalo a které se nechá ohlupovat státními institucemi (např. dvakrát oklamaný [možná chtěně] předseda Výboru pro bezpečnost Radek Koten – viz produkt 12081). A podle programu, který sice vypadá odvážně, ale přesto obsahuje několik vad, to nebude ani hnutí Trikolóra.

Níže uvádíme výběr hlavních produktů od října 2017, jež se vztahují k Andreji Babišovi a jeho politickému manévrování:

Předkládaný příklad chování premiéra Babiše souvisí s vyhlášením nouzového stavu. Je naprosto přirozené, a ze zákona dokonce nutné, že pokud vláda vyhlásí na celém území republiky nouzový stav, tak zároveň aktivuje Ústřední krizový štáb (ÚKŠ), který by měl navázat spojení s krizovými štáby na nižší úrovni (krizové štáby krajů), čímž se od počátku zajišťuje jednotný postup (koordinace) a zpětná vazba od nižších celků se shromažďováním nedostatků v řešení situace a důležitých informací potřebných pro nepřetržitou analýzu, vyhodnocování, plánování, organizování a realizaci činností v řešení krizové situace (viz též produkt 11128). Avšak kvůli Babišovým politickým intrikám nebyl ÚKŠ aktivován. V aktivaci ÚKŠ nastalo několikadenní zpoždění, neboť premiér Babiš přestal náhle řešit krizovou situaci a řešil svého politického konkurenta v podobě koaličního partnera. Nikde zatím nebylo prezentováno, co všechno Babiš svým politikařením narušil a že i samotné vyhlášení nouzového stavu bylo nejméně o týden zpožděno z politických důvodů. Minimálně v této době Babiš české občany před šířením infekční nemoci nechránil, jenže jeho obdivovatelé jsou k této události nevšímaví.

Podobně vláda jako celek občany nechránila, když se zřekla některých opatření a lstivě je přehodila na jediné ministerstvo, čímž ztratily status vládních krizových opatření. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že soud žádná vládní opatření nezrušil, ale zrušil jen některá opatření Ministerstva zdravotnictví, která byla nelegitimní (podrobněji analyzováno v produktech 11131, 11132, 31015 a z hlediska zavádějících výstupů v médiích také v produktu 13082).

Poznámka: Vyhlášení nouzového stavu hned neznamená, že musí být přijata spousta krizových opatření. Všechno je na rozhodnutí vlády, a nikoli na rozhodnutí epidemiologů či hygieniků, jak tvrdil Babiš („Já nic nerozhoduju. My exekuujeme to, co říkají experti, krorý tomu skutečně rozumí.“ – viz přesná citace celého Babišova prohlášení v produktu 11128). Epidemiologičtí experti mohou rozumět své oblasti, ale nikoli celému státnímu systému, který je nutný pro chod státu. Experti jsou odbornými poradci, ale vždy rozhoduje vláda, a to v širších souvislostech, tedy i s ohledem na jiné oblasti.

Následně i s předloženými důkazy objasníme, čeho se předseda vlády Andrej Babiš dopustil a jak kvůli svým politickým cílům narušil chod důležitých státních orgánů.

27. duben 2020
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (11132)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 11131.

Vláda v čele s Andrejem Babišem nedodržela zákonný postup pro řešení krizových situací, a tak soudu nezbývalo nic jiného než zrušit ta opatření, která byla přijata neoprávněně a kuriózně jen jedním ministrem. Jednalo se o opatření ohledně omezení volného pohybu osob a opatření o omezení maloobchodního prodeje.

U části veřejnosti se rozsudek soudu setkal s nevolí, protože tato část veřejnosti se domnívá, že soud vystoupil proti někomu, kdo chrání životy českých občanů. Jenže tato část veřejnosti se buď neseznámila s klíčovými fakty, anebo dosud neprohlédla či nechce prohlédnout dlouholeté pokrytectví premiéra Babiše. Domnělý ochránce Babiš v tomto případě žádným ochráncem není. Jak by mohl chránit občany ten, kdo se zbavil odpovědnosti v rozhodování o krizových opatřeních tím, že zmíněná opatření přenesl na jediného ministra? Vláda o těchto dvou výše jmenovaných opatřeních odmítla rozhodovat, tudíž vláda jako celek v této oblasti nikoho nechránila. Tito popuzení občané by se neměli obracet k soudci, ale k předsedovi vlády a ptát se ho, proč se on jménem vlády zřekl těchto opatření. Soudní rozhodnutí je možné považovat také za výzvu vládě, aby se znovu přihlásila ke své odpovědnosti a řešila krizovou situaci jako vládní sbor. 

Ministr zdravotnictví nemohl v době nouzového stavu o těchto dvou opatřeních rozhodovat jako osamocený ministr, a navíc charakter těchto opatření ani nepatřil do působnosti jeho resortu, čímž by o nich nemohl rozhodovat ani v době, kdy by žádný nouzový stav neplatil. Podrobně je selhání vlády a jejího předsedy Babiše objasněno v předchozím produktu.  

Následně na příkladech vystupování politiků k této kauze vysvětlíme, v čem tkví bezcharakternost premiéra Andreje Babiše, falešné služebnictví vicepremiéra Karla Havlíčka, bázlivost prvního vicepremiéra Jana Hamačka a zavádějící rétorika prezidenta Miloše Zemana. Ohodnotíme také zákonodárný sbor, který v této věci nepředvedl svou správnou kontrolní funkci, což se trvale opakuje.

25. duben 2020
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (11131)

Městský soud v Praze, který 23. dubna 2020 ve svém rozhodnutí zrušil opatření Ministerstva zdravotnictví omezující maloobchod a volný pohyb osob, nemohl dospět k jinému závěru a rozhodně svým rozhodnutím ani v nejmenším nenarušil boj proti šíření nového koronaviru, jak subjektivně a falešně vykládají rozhodnutí soudu někteří výkonní politici včetně prezidenta Miloše Zemana.

Vláda s premiérem Andrejem Babišem v souvislosti s omezením pohybu osob a maloobchodního prodeje původně vydala správná a legitimní opatření nazvaná krizová opatření podle zákona o krizovém řízení (zákon č. 240/2000 Sb.). Avšak později při prodlužování těchto opatření už o nich nerozhodovala vláda (i když tak zdánlivě vystupovala), nýbrž náhle a podivně jen Ministerstvo zdravotnictví, které v tomto případě rozhodovalo jakoby samostatně, a tudíž podle zákona o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb.). Opatření už tak nemohla být nazvána jako krizová opatření, ale v souladu s tímto zákonem „jen“ jako mimořádná opatření.

Vláda pak tato mimořádná opatření přijatá Ministerstvem zdravotnictví (MZd) pokaždé účelově přikryla svým usnesením, v němž uvedla, že tato opatření bere na vědomí. Usnesení vlády ČR s větou, že vláda bere na vědomí mimořádná opatření MZd, neobsahují žádné rozhodnutí vlády v přijímaných opatřeních. Vláda v době nouzového stavu nechala v určitých záležitostech neoprávněně konat jen jedno ministerstvo a z promyšleného důvodu zůstala pohodlně stranou.

Než přistoupíme k podrobnějšímu rozboru a hodnocení chování některých politiků, podívejme se nejprve na text z předchozího zpravodajského produktu, který byl publikován ještě před vynesením rozsudku Městského soudu v Praze. V předchozích dvou produktech jsme vysvětlovali, jaký vztah by měl panovat mezi národní vládou, Bezpečnostní radou státu a Ústředním krizovým štábem. K tomu jsme v produktu 13081 v úvodním odstavci shrnuli následující:

         

  

  

Ústřední krizový štáb (ÚKŠ) je zařazen do systému orgánů Bezpečnostní rady státu (BRS), což znamená, že předseda ÚKŠ předkládá vypracované návrhy na řešení dané krizové situace na schůzi BRS, pouze např. v případě nebezpečí z prodlení tyto návrhy předkládá přímo na schůzi vlády. Tedy ještě jednou: předseda ÚKŠ předkládá návrhy buď na schůzi BRS a ta je poté předkládá vládě jako celku, anebo jsou tyto návrhy předsedou ÚKŠ předkládány přímo vládě. V obou případech je koncovým orgánem vždy vláda, která ve sboru rozhodne. Ani BRS reprezentovaná částí vlády, ani ÚKŠ, stejně tak jednotlivý ministr nebo samotný předseda vlády, natož epidemiologové či hygienici nemají pravomoc, aby sami rozhodovali o národních otázkách a přijímaných krizových opatřeních. Takto je vše v souladu s ústavním zákonem č. 1, s ústavním zákonem č. 110, se zákonem č. 240 a se statuty BRS i ÚKŠ (přesné znění a názvy zmíněných zákonů viz předchozí produkt).

     
 

Výše zvýrazněný text je z hlediska porozumění otázek řízení státu ve spojení s uvedenými zákony klíčový. Náhlá nečinnost vlády směrem k některým opatřením a jejich delegování na Ministerstvo zdravotnictví skrývá více nedostatků, a to včetně toho, že premiér a přinejmenším i vicepremiéři umožnili ministru zdravotnictví překročit jeho pravomoce (což bylo ze strany premiéra požadováno), čímž však zanedbali pravomoce vlastní neboli vlády.

Kromě analýzy pochybení vlády zahrnuté v tomto produktu následně v pokračujícím produktu vysvětlíme, v čem tkví bezcharakternost premiéra Andreje Babiše, falešné služebnictví vicepremiéra Karla Havlíčka, bázlivost prvního vicepremiéra Jana Hamáčka a zavádějící rétorika prezidenta Miloše Zemana. Ohodnotíme také zákonodárný sbor, který se v této věci nepředvedl jako správný kontrolní orgán, což se trvale opakuje.

15. duben 2020

Úvod do problematiky se zadáním analytické úlohy (11130)

Základní nastavení české národní politiky a české politické scény obsahuje vážné nedostatky. Tyto nedostatky jsou součástí české národní politiky po mnoho let, což ukazuje na pochybný přístup zákonodárců a členů vládního kabinetu, ale také prezidenta republiky. Všichni jmenovaní, kteří působili a působí v uvedených funkcích, totiž vůbec neusilovali a stále neusilují, anebo jen v malé míře o to, aby se tyto politické nedostatky odstranily.

Nedostatky v nastavení české národní politiky vycházejí už z našeho základního zákona, kterým je ústavní zákon č. 1/1993 Sb. neboli Ústava České republiky, jejíž původní znění z roku 1993 se postupem času a vzhledem k našemu začleňování do nadnárodních struktur [1] několikrát upravovalo. V celkovém pohledu může současný obsah Ústavy ČR působit jako text suverénní země, avšak při bližším zkoumání zjistíme, že se zde skrývají dvojsmysly, které na jedné straně suverenitu České republiky zdůrazňují, ale vzápětí ji omezují. Omezení státní suverenity České republiky bylo ukázkově předvedeno vládou Andreje Babiše při zavádění opatření v souvislosti se šířením nového koronaviru SARS-CoV-2, a to i přesto, že se tato záležitost týkala národní bezpečnosti*, čímž se jednalo o výhradní záležitost a odpovědnost vlády ČR.

Kromě nedostatků v nastavení národní politiky obsahuje Ústava ČR také nedostatky v nastavení samotné české politické scény. Jedná se například o prolínání moci zákonodárné s mocí výkonnou, přičemž by tyto dvě moci měly být na sobě zcela nezávislé. Některým politikům tak Ústava umožňuje, aby v jednom volebním či funkčním období skládali dva sliby na národní úrovni. Ústava také umožňuje, aby se člen vládního kabinetu doslova „vykašlal“ na jednání vlády a sám za sebe podal návrh zákona přímo do Poslanecké sněmovny.

Ústava je v některých, ale o to důležitějších záležitostech psána nelogicky dvojsmyslně čili nejednoznačně, a ještě k tomu vzhledem k našemu začlenění do „nadnárodních“ organizací značně podřízeně. Ústava ČR tímto způsobem vrcholným politikům poskytuje prostor pro politické manévrování, nebo je dokonce k politickému manévrování nabádá. Politici se tak při tomto manévrování mohou vždy hájit, že konají v jakémsi souladu s ukotvením v mezinárodních organizacích, z čehož podle nich a podle Ústavy pro nás vyplývají jakési závazky. Ve skutečnosti je toto ukotvení jen zdánlivé a především nerovnocenné, přičemž hlavní vlivové organizace nemají charakter mezinárodní, nýbrž nadnárodní (vysvětlení na konci dokumentu pod čarou). Ohledně údajných závazků je problém v tom, že Ústava zmiňuje i takové závazky, které neexistují.

Vyjma rozporných bodů obsažených v Ústavě České republiky je zde také problém v tom, že vrcholní politici některé body Ústavy nectí a ve svém jednání nepostupují podle nich, ba naopak podporují věci, které jsou v přímém protikladu s obsahem Ústavy.

Ústava ČR, která by měla být kvalifikovaným dokumentem, navíc v souvislosti s vojenskými operacemi používá termín, jenž je nepřesným a neodborným termínem. Tím se význam textu posouvá do zavádějící roviny.

ANALYTICKÁ ÚLOHA S ÚČASTÍ ČTENÁŘŮ

Text Ústavy ČR není obsáhlý, což umožňuje jeho rozbor bez zdlouhavého studia jednotlivých ustanovení. Ve spojitosti s textem Ústavy předkládáme osm otázek, které jsou zadáním analytické úlohy, na jejímž řešení se mohou podílet všichni čtenáři. Úspěšné vyřešení určitého počtu otázek znamená získání volného přístupu k veškerému obsahu na stránkách EXANPRO pro příslušné časové období:

  • Kdo správně vyřeší (odpoví) alespoň dvě otázky, získá zdarma přístup na stránky EXANPRO po dobu jednoho měsíce.
  • Kdo správně vyřeší (odpoví) čtyři otázky, získá zdarma přístup na stránky EXANPRO po dobu tří měsíců.
  • Kdo správně vyřeší (odpoví) šest a více otázek, získá zdarma přístup na stránky EXANPRO po dobu jednoho roku.

Své odpovědi posílejte volnou formou na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. do 30. dubna 2020.

Poznámka: Pokud bude správné řešení otázek vypracováno aktuálním předplatitelem stránek EXANPRO, bude přístup zdarma pro příslušné období poskytnut po skončení předplaceného období. 

Některé otázky jsou jednoduššího a taktéž vzájemně podobného charakteru, jiné mohou vypadat jako složité, ale všeobecně se jedná o porozumění textu Ústavy a několika praktických souvislostí.

OTÁZKY

  • 1) Které dva body Ústavy jsou v rozporu, co se týče svrchovanosti (suverenity) České republiky?
    • Upřesnění: Který bod svrchovanost republiky zdůrazňuje a který ji naopak omezuje?
  • 2) Jaký příklad v omezení státní suverenity vystoupil na povrch ve spojení se zaváděním vládních opatření proti šíření nového koronaviru SARS-CoV-2?
    • Upřesnění: Jsou známy nejméně dva příklady. Jako odpověď uveďte alespoň jeden příklad.
  • 3) V jakém smyslu se prolíná moc zákonodárná s mocí výkonnou?
  • 4) Jaké dva sliby může podle Ústavy skládat jeden vrcholný politik v jednom funkčním období?
  • 5) V jakém případě se může člen vlády doslova „vykašlat“ na jednání vlády a sám za sebe podat návrh zákona přímo do Poslanecké sněmovny?
  • 6) Jaký závazek uvedený v Ústavě ve skutečnosti neexistuje?
    • Upřesnění: V Ústavě se o závazku hovoří obecně v množném čísle.
  • 7) Který bod Ústavy vrcholní politici nectí a jednají v protikladu s jeho obsahem?
    • Upřesnění: V souvislosti s tímto bodem existuje více příkladů vztažených na naše „spojenectví“ se západními mocnostmi.
  • 8) Jaký nepřesný a neodborný termín je zakomponován v Ústavě v souvislosti s vojenskými operacemi?
    • Upřesnění: Postačí uvést onen termín bez vysvětlování, proč je nepřesný.

Odpovědi na všechny otázky včetně jejich zdůvodnění jsou uvedeny v produktu 31016


[1] Nadnárodní struktury je preferovaný termín před termínem mezinárodní struktury, neboť mezinárodní organizace jednají z pozice rovnocenného zastoupení národních států, a nikoli z pozice větších a mocnějších členů s větším počtem hlasů, kterými mohou kdykoli přehlasovat jiné národy a přinutit je k nechtěné politice. To už není situace, jež by se mohla nazvat rovnocenným jednáním mezi zeměmi, ale naopak jednáním, které je rozhodováno na úrovni mocnějších a větších zemí. Takovéto organizace si osvojují režim, kterým chtějí v rozhodování stát nad menšími zeměmi a určovat jim směr jejich politiky (jedná se o snahu vybudovat něco nadnárodního, co stojí především nad menšími národy). Žádný stát by neměl být nucen jednat tak, jak nechce, a měl by mít možnost tento nátlak bez následků odmítnout.

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11130
Úvod do problematiky se zadáním analytické úlohy
© 2020 Agentura EXANPRO