Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Souhrnné hodnocení a předpověď (11134)

Svržení režimu Muammara Kaddáfího v Libyi v roce 2011 nebylo povstáním libyjského lidu, ale jen určitých skupin podporovaných ze západních zemí. Svržení Kaddáfího bylo předem připraveno a schváleno Spojenými státy americkými (za prezidenta Baracka Obamy), přičemž na realizaci plánu se podílelo několik dalších západních zemí. Mezi hlavní prosazovatele silového zásahu v Libyi patřily Francie a Velká Británie (podrobněji dále v textu).

Ve zpravodajském výstupu 11035 z listopadu 2016 jsme ohledně Libye uvedli následující text:

         

  

  

„Také povstalecké aktivity v Libyi měly od svého počátku zahraniční podporu, která přerostla v letecké údery západních zemí. Američané věděli, že Libye za režimu Muammara Kaddáfího nemůže patřit do jejich sféry vlivu*, ale pro ruskou stranu to tak úplně neplatilo. Tím se dostáváme k dalšímu z cílů vojenské výpravy proti libyjské vládě, jímž bylo zabránit možnosti, aby se Libye v budoucnu stala zázemím pro ruskou zahraniční politiku v Africe a zadním podpůrným dvorkem pro politiku na Blízkém východě. Tak bylo rozhodnuto o destabilizaci Libye, přičemž Američané se prozíravě nezúčastnili vzdušných úderů (pouze je logisticky podporovali), aby snad nebyli obviňováni jako hlavní viník za rozklad severoafrické země. O to víc se činili v přípravě a řízení vojenské pozemní jednotky, která byla sestavena z libyjské diaspory a která zasáhla do povstaleckých bojů v Libyi včetně navádění bojových letounů západní koalice na cíle vládních sil.“

     
 

Výše zmíněný produkt s hyperlinkem nese název Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces (díl 1/2). A právě nelegální migrace byla dalším z cílů vojenského tažení proti režimu libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Tento cíl se týkal uvolnění migračního směru ze severní Afriky do Evropy (více viz příslušný produkt a následný text v tomto zpravodajském výstupu).

V případě situace v Libyi byla sice přijata rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1973, avšak ta byla při vojenských úderech značně překročena čili de facto porušena (podrobněji dále v textu). Tím bylo porušeno mezinárodní právo neboli soubor mezinárodních právních norem, které upravují právní vztahy mezi jednotlivými státy s cílem podporovat světový mír, a tím zajistit mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství.

Ruská vláda považuje svůj tehdejší přístup k situaci v Libyi za velkou chybu, kterou později nechtěla opakovat (případ Sýrie). Svou chybu se ruští představitelé snaží od počátku destabilizace Libye z pohledu svých zájmů napravit (podrobněji dále v textu).

Zvláštním aktérem v dění na území Libye je Turecko, které pro své vlastní zájmy (zájmy současné turecké vlády) balancuje ve vztazích mezi USA a Ruskem.

Zajímavým faktorem ve vývoji bezpečnostní situace v Libyi jsou militantní skupiny vzešlé z „Libyjské islámské bojové skupiny“ (LIFG – Libyan Islamic Fighting Group). LIFG měla vazby na americkou zpravodajskou službu CIA* a britskou zpravodajskou službu MI6* (SIS*). Takové vazby s přeměnou původního militantního uskupení na jiné bojové skupiny nekončí. (O uskupení LIFG pojednává produkt 12028 Pokračující nejasnosti ve vyšetřování útoku v Manchesteru s vazbami na MI6 a CIA.)

Soupeření mocností o sféru vlivu v Libyi je jako v jiných případech jednoduché a složité zároveň. Vždy se jedná o to, čeho konkrétně chtějí jednotlivé mocnosti dosáhnout a proč, a co jsou schopny pro dosažení svých cílů obětovat. To následně souvisí s tím, zda si všechny zapojené mocnosti a mocnosti se schopností ovlivnit vývoj uvědomují, co svým konáním, ale také nekonáním mohou způsobit.

Přístup k celému produktu získáte po uhrazení předplatného. Předplatit.