Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Souhrnné hodnocení a doporučení (11083)

Pravé úmysly a schopnosti politiků, jinými slovy jejich charakter a odbornou způsobilost máme možnost poznat vždy při jejich „úsilí“ řešit nějakou exponovanou záležitost. V posledních dnech se jednou z těchto záležitostí stal případ údajných sirotků ze Sýrie. S iniciativou přijmout do České republiky 50 syrských „sirotků“ z uprchlických táborů v Řecku přišla europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Jedná se však o uměle vyvolanou kauzu s falešným humanitárním gestem neboli kauzu, která nemá bezpečnostní, kulturní a ani právní opodstatnění, čímž se z ní stává festival promarněného politického času s možným a neomluvitelným vytvářením budoucích problémů – problémy bezpečnostní, kulturně-společenské i právní (rozbor těchto problémů je předmětem samostatného produktu).

Politici z vícera politických stran a hnutí včetně členů vládního kabinetu marní touto kampaní i debatou o dané záležitosti drahocenný čas, který by členové vlády, poslanci a senátoři měli využít zcela jinak, a to zaměřit se na úsilí k nastolení a udržování stabilního bezpečného prostředí v problematickém regionu, na úsilí k důslednému dodržování mezinárodního práva všemi zapojenými zeměmi a na snahu obnovit válkou zničený region. To by však nejprve museli vystoupit ze stínu západní koalice, která pod vedením USA udržuje účelovou politickou linii proti syrskému režimu s cílem získat jednu z výhod v komplexním soupeření s Ruskou federací. Tou výhodou má být změna sféry vlivu v Sýrii – v tomto případě přechod ze sféry ruského vlivu na sféru amerického vlivu. S demokratickými hodnotami neměl konflikt v Sýrii nikdy nic společného.

Namísto žalostné a nic neřešící výzvy 36 senátorů a podobných pokusů několika poslanců směřujících k české vládě s nátlakem, aby ČR přijala syrské sirotky, by měli čeští politici vydat výzvu směrem k aktérům ozbrojeného konfliktu v Sýrii. Měli by se primárně zabývat stále trvajícími příčinami, a nikoli následky, jež se budou bez řešení příčin neustále kupit – a kupit se bude také počet nezaopatřených syrských dětí jako následek arogantní a agresivní politiky Západu. Výzva proto nemůže směřovat k české vládě a nemůže řešit syrské sirotky či děti bez dospělého doprovodu jako jeden z mnoha následků, ale musí být adresována těm, kteří dlouhodobě destabilizují Blízký východ.

Ohledně Sýrie by veřejná výzva měla směřovat přímo k hlavním architektům ozbrojeného konfliktu v Sýrii, kteří proti syrskému režimu využili sunnitskou část populace a několik desítek tisíc zahraničních bojovníků. Hlavními destabilizačními architekty jsou Američané, kteří vznik konfliktu v Sýrii spojili s rozhodnutím o stažení vlastních vojenských sil z Iráku, který rozvrátili neoprávněnou agresí zahájenou v roce 2003. Nechtěný odchod amerických sil z Iráku měl být dokončen v prosinci 2011. Tento časový harmonogram určil otevření konfliktu ve stejném roce (2011) v sousední Sýrii, která měla fungovat jako návratová brána americké přítomnosti na Blízkém východě. Američané ve skutečnosti nechtěli Blízký východ nikdy opustit, což potvrzují i současnou politikou v regionu (viz souhrnná analýza 11003).

S realizací plánu Spojeným státům vydatně vypomohli „spojenci z prospěchu“, a to jak z dotčeného regionu (především Saúdská Arábie, Turecko – v současnosti v jiné situaci viz produkt 11029, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Katar, Jordánsko a nyní také aktivnější Izrael v rámci vzájemné výpomoci s USA – viz produkt 11077), tak mimo dotčený region (obecně členské země NATO a EU skrze svou podporu různými způsoby a v různé míře: politické schvalování aktivit západních mocností, vojenská podpora, poskytnutí vzdušného prostoru, přijetí sankcí proti syrskému režimu apod.). Nyní je znovu v Iráku a nově v Sýrii několik tisíc amerických vojáků a k tomu několik stovek příslušníků soukromých bezpečnostních agentur*, které mají výhodné kontrakty s americkou administrativou.

Pokud chtějí čeští politici a politici dalších evropských zemí efektivně řešit situaci na Blízkém východě a tím také situaci nezaopatřených dětí, musí svou výzvu nasměrovat primárně na USA a požadovat stažení amerických sil i vojáků jiných zahraničních zemí ze Sýrie, tedy všech subjektů, které syrské státní hranice překonaly svémocně a nemají ve své přítomnosti na území Sýrie žádný právní status. Dále musí požadovat ukončení podpory povstaleckým skupinám, jejichž cílem je pouhé získání moci, čehož je dokladem i soupeření mezi samotnými opozičními skupinami a také uvnitř jednotlivých skupin. To je jediná cesta, jak v Sýrii vytvořit bezpečné prostředí bez teroristických skupin jako al-Kajda, an-Nusra (nyní Džabat Fatah aš-Šám) a ISIS (tzv. Islámský stát v Iráku a Sýrii) čili skupin, které v Sýrii před vyvoláním konfliktu nepůsobily, neboť k tomu neměly příležitost a podmínky.

Ustavičné obviňování režimu Bašára Asada je jen pokrytectví a obhajoba zločinů proti lidskosti páchaných ze strany Západu – viz produkt 11038 Vina syrského prezidenta Bašára Asada dosahuje sotva 15 procent.

Výzvu mohl vyvolat již sám Andrej Babiš jako vicepremiér v předchozí vládě Bohuslava Sobotky vzešlé z voleb v roce 2013. Avšak pokud se podíváme na chování Babiše v politických funkcích za posledních pět let, tak se v žádném případě nejedná o činy směrem k vytváření bezpečného prostředí, dodržování mezinárodního práva a udržování mezinárodního míru. Dva následující příklady jsou toho jasným dokladem:

  • Vláda Andreje Babiše v demisi podpořila v dubnu 2018 vojenský úder proti Sýrii ze strany USA, Velké Británie a Francie. Záminkou pro útok bylo údajné použití chemických látek v syrském městě Dúmá syrskými vládními silami. Použití chemických látek nebylo řádně vyšetřeno a útok západních zemí nebyl schválen Radou bezpečnosti OSN. Tím vláda Andreje Babiše podpořila porušování mezinárodního práva (částečná analýza a hodnocení incidentu v Dúmá jsou součástí produktu 13038).
  • Hnutí ANO v čele s tehdejším ministrem obrany Martinem Stropnickým horovalo pro vyslání českých vojáků do Pobaltí, což zdůvodňovalo dezinformacemi*[1]. Vyslání českých vojáků k ruským hranicím podpořil také Andrej Babiš, čímž se provinil proti udržování mezinárodního míru, a naopak podpořil eskalaci mezinárodního napětí a použití hrozby vojenskou silou (což je v rozporu s článkem 1 Severoatlantické smlouvy).

Jestliže Andrej Babiš tvrdí, že bojuje za dodržování mezinárodního práva a proti všem nelegálním věcem – např. proti nelegální migraci [2], tak to provádí jenom formou své rétoriky, a nikoli konkrétními činy. Jeho činy se smrskly jen na „líbivé“ mediální výstupy, kde zaníceně tvrdí, že ČR nepřijme ani jednoho migranta. Jenže tohle není boj proti nelegální migraci, protože premiér Babiš zapomíná či nechce veřejně přiznat, že přítomnost nelegálních migrantů v ČR nezávisí na tom, kolik jich ČR přijme, ale na tom, kolik se jich bude pohybovat v členských zemích Evropské unie. V rámci EU je volný pohyb osob mezi členskými zeměmi (volné státní hranice) a již jednou přijatý nelegální migrant má neomezenou možnost cestování po zemích EU včetně neomezeně dlouhého pobytu na jejich územích.

Andrej Babiš nechce připustit, že EU nelegální migraci podporuje v souladu se svými dokumenty o přesídlování obyvatel, ale naopak neustále v médiích hovoří, že je nutné se zaměřit na země, odkud migranti přicházejí (odpoutává pozornost od hlavních příčin). Navíc místo termínu převaděči neustále používá termín pašeráci, jako kdyby migranti měli být nějakým zbožím – a novináři po něm tuto terminologii komicky přebírají.

Premiér Babiš svým zaměřením na Severní Afriku a další regiony bez uvažování politiky EU opět nešikovně poukazuje jenom na následky, a nikoli na příčiny v podobě pobídek pro migranty k cestě do Evropy ze strany EU a v podobě finanční podpory ze strany členských zemí EU všemožným organizacím, které hybnost nelegální migrace udržují v praxi (blíže tuto problematiku rozebírá produkt s názvem „Neexistuje migrační krize, ale existuje migrační projekt“).

Předseda Babiš už vůbec neřeší agresivní a destabilizační politiku Západu v čele s USA, která je stěžejní příčinou veškerého následného dění ve světě se zpětnou vazbou na evropský kontinent, kde se pozvolna mění bezpečnostní a sociální situace.

Svým přístupem sám Babiš jasně dokladuje, že není ochoten řešit pravé příčiny, ale jen klouzat po povrchu. Tohle Babišovo vystupování není ani v nejmenším bojem proti jakémukoli negativnímu jevu, nýbrž pouhou přetvářkou a manévrováním ve dvojím vztahu, a to zaprvé mezi ním a voliči, a zadruhé mezi ním a západními mocnostmi a nadnárodními organizacemi.

Na dokument přímo navazuje produkt 11084 jako druhý díl rozebírané problematiky. 


[1] Zpravodajské produkty související s problematikou vojenské mise v Pobaltí:

[2] Zpravodajské produkty související s problematikou nelegální migrace:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11083
Souhrnné hodnocení a doporučení
© 2018 Agentura EXANPRO