Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Souhrnné hodnocení (11080)

Nastala příhodná doba dokončit tematiku o volební taktice, morálce a hájení národních zájmů – témata spojená s tehdejšími prezidentskými kandidáty Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem. V minulých dvou produktech jsme hodnotili volební taktiku obou kandidátů (viz produkt 11062) a morálku obou kandidátů (viz produkt 13036).

Od napsání prvních dvou produktů uplynulo několik měsíců, čímž se vyjasnilo několik věcí a nastala tak vhodná doba posoudit, jak zvolený prezident Miloš Zeman hájí národní zájmy. Již při publikaci prvního dokumentu z této série tří na sebe volně navazujících produktů jsme zveřejnili obrázek, na němž se u podobizny Miloše Zemana píše: „Ten, kdo hájí jen některé národní zájmy a ještě jen napůl.“ U portrétu Jiřího Drahoše je na stejném obrázku nápis: „Ten, kdo by byl jen úředníkem mezi Evropskou unií a Českou republikou.“

Národní zájmy by měli hájit především funkcionáři zvolení do politických funkcí, a tak se v tomto případě soustředíme z obou dřívějších kandidátů už jen na zvoleného Miloše Zemana. Po uplynutí sedmi měsíců se v případě výše uvedeného nápisu určeného Miloši Zemanovi nic nezměnilo, naopak se toto stručné hodnocení v několika událostech pevně potvrdilo. Ba dokonce musíme zdůraznit, že prezident Zeman v několika záležitostech jedná proti národním zájmům.

Už samotné prezidentské debaty na třech různých televizních stanicích se vyhnuly problematice národních zájmů, respektive zájmů, které by měl nebo chtěl budoucí prezident zastávat ve vztazích s ostatními zeměmi a mezinárodními organizacemi. Nebyly tak diskutovány zahraniční vojenské mise v Afghánistánu, Mali, Iráku, nově schválená mise v Pobaltí atd., čímž se diváci jako voliči nedozvěděli, jaký účel tyto mise podle prezidentských kandidátů mají v oblasti národních zájmů.

Prezident Zeman se tak dosud jako vrchní velitel ozbrojených sil nevyjádřil ke sporné misi českých vojáků v pobaltských státech (česká účast se konkrétně týká Litvy a Lotyšska) a nikoho z novinářů ani televizních moderátorů vůbec nenapadlo se na to prezidenta ČR ptát. Přitom se jedná o problematiku, jež spadá do státního zájmu ČR a také do státního rozpočtu. Bylo by tedy vhodné vědět, jak prezident interpretuje státní zájem v podobě vyslání českých vojáků do Pobaltí, které je ospravedlňováno jako odstrašení Ruska od napadení pobaltských států, avšak bez existence reálné a potvrzené hrozby ze strany Ruska.

Zájmem Ruské federace není vojensky napadnout sousední země v Pobaltí, což potvrzují závěry zpravodajských služeb* (nehovoříme o zpravodajských fabulacích* některých služeb vytvářených k uspokojení přání určitých politiků). Vojenské ohrožení ze strany Ruska není reálné a Rusko pobaltské státy ani nenapadlo. Přesto k hranicím Ruské federace posíláme vojáky, čímž se jednoznačně podílíme na eskalaci napětí, a tím také na porušování prvního článku Severoatlantické smlouvy, v němž jsme se zavázali vyvarovat se hrozby silou a řešit jakékoli spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír. [1]

Český státní zájem v Afghánistánu je rovněž podezřelý a nejasný. Nikdo z politiků to nedokáže a ani nechce objasnit, natož obhájit, a nikdo z novinářů se neodvažuje do toho příliš šťourat přímými otázkami na tiskových konferencích. Prezident Zeman se mýlí, když si myslí a říká, že vojáci v Afghánistánu bojují proti mezinárodnímu terorismu*. Mezinárodní terorismus a konvenční vojenská síla se nikdy nemohou utkat v rovnocenném boji, natož aby byli vojáci schopni fyzicky v terénu zastavit pohyb těžce identifikovatelných teroristů a zmařit jejich záměry. To vychází z toho, že v současnosti se mezinárodní teroristé mohou po světě pohybovat bez větších obtíží, čemuž napomáhají propustné hranice jednotlivých zemí a podpora nelegální migrace. A to nehovoříme o tom, že zahraniční vojáci tak jako tak tráví většinu svého času na základnách uzavřeni před okolním světem (taková je situace nejen v Afghánistánu), což se s proklamovaným bojem proti mezinárodnímu terorismu už vůbec neslučuje. [2]

Bojovat proti mezinárodnímu terorismu si žádá jiný přístup, než posílat vojáky do vzdálených zemí, přičemž většina vojáků se na misi s žádným mezinárodním teroristou ani nesetká. Tím spíše je složité chtít po vojácích jako zástupcích konvenční síly, aby se postavili teroristům jako zástupcům nekonvenční síly (zástupcům asymetrického boje*). Navíc hlavní opoziční síla v Afghánistánu, jíž je po celou dobu konfliktu hnutí Tálibán, není organizace páchající mezinárodní terorismus (můžeme hovořit pouze o domácím či vnitrostátním terorismu*). Tálibán usiluje o vládu nad územím Afghánistánu a právě na toto území soustřeďuje všechny své aktivity. Naopak můžeme být zatím vděčni tomu, že Tálibán dosud po tolika letech nereagoval na vyslání zahraničních vojáků do své země odplatou ve formě teroristických útoků v zemích, odkud zahraniční vojáci pocházejí. Všechny zahraniční mise mají totiž pozdější zpětnou vazbu. V případě směřování afghánského Tálibánu je to ale také věcí pákistánských institucí, které mají rozhodující vliv na aktivity Tálibánu, přičemž pákistánští zástupci nechtějí z několika důvodů rozšiřovat úsilí Tálibánu mimo Afghánistán. [3]

Prezident Zeman na setkání s českými velvyslanci v Praze dne 29. srpna 2018 potvrdil své stanovisko k misi v Afghánistánu, když uvedl, že u Kábulu se bojuje za Prahu a že je to v hlubokém národním zájmu České republiky. Prezidentův proslov na setkání s velvyslanci je plný odborných a faktických nedostatků a je předmětem samostatné analýzy.

Český prezident měl spíše připustit, že „hlubokým národním zájmem“ ČR je působit ve prospěch Spojených států amerických, jejichž jedním z národních zájmů je právě mise v Afghánistánu, což vychází ze soupeření USA s Ruskou federací. Afghánistán je nástupním prostorem Američanů pro lepší působení proti Íránu a středoasijským republikám jako spojencům Ruské federace, což souvisí také s nerostným bohatstvím v oblasti Kaspického moře. [4]  

Prezident Zeman se rovněž podílí na eskalaci napětí v případě podpory přemístění americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, k čemuž přidává svou podporu přemístit do Jeruzaléma také českou ambasádu. Způsob vzniku státu Izrael je spornou věcí, neboť se státem Izrael měl zároveň vzniknout stát Palestina. Výsledek je však takový, že existuje stát Izrael, který má na svém území dvě palestinské „kolonie“ v podobě Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy. Východní část Jeruzaléma měla přitom zůstat arabskou částí, přičemž Palestinci východní část Jeruzaléma považují za hlavní město svého budoucího státu (východní část Jeruzaléma územně sousedí se Západním břehem Jordánu). Izraelci se však dlouhodobě snaží vytěsnit Palestince z východního Jeruzaléma a vyřešit otázku Palestinců jinak než vznikem samostatného státu Palestina. O tom vypovídá i to, že izraelský parlament přijal 29. července 2018 kontroverzní zákon, jenž vymezuje Izrael jako výlučně židovský stát.

Považováním současného území Izraele za výlučně židovský stát a usilováním o vytvoření hlavního izraelského města z celého Jeruzaléma nastává rozpor se spravedlivým řešením izraelsko-palestinského konfliktu. Aktivity izraelské vlády v čele s Benjaminem Netanjahuem vylučují právo Palestinců na vlastní sebeurčení. Česká republika prostřednictvím svého prezidenta nepřispívá k urovnání konfliktu, ale naopak k jeho vyhrocení a přerostení i mimo Izrael. [5] 

Americký prezident Donald Trump uznal posvátné město Jeruzalém za hlavní město Izraele dne 6. prosince 2017, načež rozhodl přemístit tam americké velvyslanectví (oficiálně se tak stalo v květnu 2018). Třetí prezidentský duel mezi českými prezidentskými kandidáty byl vysílán 25. ledna 2018 Českou televizí a moderátorka duelu Světlana Witowská tak měla jedinečnou příležitost zeptat se prezidentských kandidátů, aby vysvětlili svůj postoj k rozhodnutí prezidenta USA a popsali, jak budou v rámci české diplomacie a českých zastupitelských úřadů (velvyslanectví a konzuláty) v Izraeli postupovat. Tuto možnost ale nevyužila.

Komentátoři a politologové, kteří ve studiu ČT hodnotili duel po jeho skončení, se nedokázali vyslovit k tomu, kdo duel podle nich vyhrál. Překvapivě se shodli na tom, že duel vyhrála moderátorka Witowská. Jenže jak by mohla duel vyhrát Světlana Witowská, když na prezidentskou funkci nekandidovala? A to je právě problém většiny českých novinářů, komentátorů a politologů, kteří nemají odvahu hodnotit věci tak, jak je vidí, a uhýbají zcela mimo diskutované téma, aby si snad nerozházeli jednu část televizních diváků. Avšak určit lepší osobu debaty ještě neznamená, že se jedná o lepšího kandidáta. Výkon moderátorky byl výsledkem přípravy celého televizního štábu a navíc nebylo diskutováno téma národních zájmů – téma tak důležité v současné mezinárodně politické situaci.

Debata byla navíc vedena v až příliš „sanitární“ atmosféře, kdy bylo snahou potlačit přirozené chování publika. Namísto volební kampaně tak duel z hlediska diváků připomínal koncert vážné hudby. Limitovaný počet diváků se měl podle pokynů České televize zdržet jakýchkoli projevů a přítomní diváci ani nedostali možnost klást kandidátům přímé otázky tak, jak je to běžné při všech debatách v rámci volební kampaně v jiných zemích.

Prezident Zeman se zpronevěřil lidským principům také v tom, že 6. června 2018 jmenoval Andreje Babiše podruhé premiérem české vlády. V případě premiéra Babiše se nejedná o Čapí hnízdo, což je blamáž Policie ČR [6], ani o jeho spolupráci s bývalou Státní bezpečností, ale především o podkopávání čestných diplomatických vztahů se zahraničními zeměmi, o nerespektování mezinárodního práva a o již zmíněné eskalaci mezinárodního napětí a hrozbě silou:

  • Hnutí ANO v čele s tehdejším ministrem obrany Martinem Stropnickým horovalo pro vyslání českých vojáků do Pobaltí, což zdůvodňovalo dezinformacemi* [1]. Vyslání českých vojáků k ruským hranicím podpořil také Andrej Babiš, čímž se provinil proti udržování mezinárodního míru.
  • Vláda Andreje Babiše v demisi v březnu 2018 bezdůvodně vyhostila tři ruské diplomaty, což odůvodnila podivnou solidaritou k Velké Británii ohledně údajného chemického incidentu v Salisbury namířeného proti bývalému ruskému dvojitému agentovi* Sergeji Skripalovi, aniž by byl incident jakkoli objasněn a předloženy důkazy o pachatelích útoku. [7]
  • Vláda Andreje Babiše v demisi podpořila v dubnu 2018 vojenský úder proti Sýrii ze strany USA, Velké Británie a Francie. Záminkou pro útok bylo údajné použití chemických látek v syrském městě Dúmá syrskými vládními silami. Použití chemických látek nebylo řádně vyšetřeno a útok západních zemí nebyl schválen Radou bezpečnosti OSN. Tím vláda Andreje Babiše podpořila porušování mezinárodního práva.

Prezident Zeman tedy jmenoval do čela české vlády bezcharakterního a cizím mocnostem podřízeného člověka, čímž zároveň odhalil i svůj vlastní charakter. Nepoctivý charakter Miloš Zeman odkryl také v debatě ČT, kde se nepoctivě a úskočně vyjadřoval k bezpečnostní prověrce svého podřízeného Vratislava Mynáře (podrobněji vysvětleno v produktu 13036).

Miloš Zeman nevystoupil proti Andreji Babišovi ani v případu zadrženého ruského občana Jevgenije Nikulina. Ten byl se závažným procesním pochybením ústavních soudců a členů vládního kabinetu předán do Spojených států. Svou negativní roli zde kromě Ústavního soudu ČR sehrál právě Andrej Babiš a jeho tehdejší podřízený ministr spravedlnosti Robert Pelikán. [8]

Andrej Babiš má sice politické oponenty ve formě politické opozice tvořené zejména ODS, TOP 09 a Piráty, avšak tyto politické subjekty nebojují proti Babišovi z hlediska národních zájmů, nýbrž jenom a pouze z hlediska politické moci v českém státě. Zmíněné politické subjekty nikdy nevznesly protest proti výše popsaným pochybením hnutí ANO 2011, naopak s nimi ve prospěch USA souhlasily.

Prezident ČR není hlavním vykonavatelem národní politiky a neodpovídá za činnost vlády, čímž mu prezidentská funkce poskytuje větší prostor v řečnických otázkách, neboť jeho vyjádření k různým tématům nemají obvykle charakter rozhodování a prezident tak není vázán své názory prokázat ve svém rozhodovacím procesu tak, jako členové vládního kabinetu. Miloš Zeman se tak může vyjadřovat bez nějakých závazků k všemožným záležitostem a událostem. Pokud by ale skutečně usiloval o národní zájmy, jež jsou vždy spojeny s udržováním mezinárodního míru a dodržováním mezinárodního práva, vystupoval by zcela jinak a mnohem usilovněji nejen ve vztazích k zahraničním zemím, ale především ve vztahu k vlastní národní vládě a Parlamentu ČR.

Zpravodajský produkt související s hodnocením politické činnosti Miloše Zemana:


[1] Zpravodajské produkty související s problematikou vojenské mise v Pobaltí:

[2] Zpravodajské produkty související s problematikou vojenské mise v Afghánistánu:

[3] Zpravodajský produkt související s nemožností úspěchu vojenské mise v Afghánistánu:

[4] Zpravodajské produkty související se zahraniční politikou USA: 

[5] Zpravodajský produkt související s přemístěním americké ambasády do Jeruzaléma:

[6] Zpravodajský produkt související s kauzou Čapí hnízdo

[7] Zpravodajské produkty související s incidentem v anglickém Salisbury:

[8] Zpravodajské produkty související s pochybným vydáním ruského občana do USA:

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11080
Souhrnné hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO