Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Úvodní hodnocení (11066)

Způsob vydání ruského občana Jevgenije Nikulina z České republiky do Spojených států amerických odhalil celou řadu závažných skutečností. Zaprvé na činnosti české vlády odkryl či spíše potvrdil (neboť se nejednalo o první případ), jak je to vlastně se suverenitou ČR ve spolku západních zemí. Zadruhé prozradil určitou úroveň závislosti českého soudnictví na potřebách mocnější západní země. A zatřetí  obnažil neschopnost kontrolního mechanismu ze strany zákonodárců. Můžeme tedy shrnout, že v České republice není v pořádku jak výkonná moc, tak soudní moc a ani moc zákonodárná.

Česká vláda se prostřednictvím ministra spravedlnosti Roberta Pelikána nějakým způsobem rozhodla. Ministr je výkonný politik (není soudce) a jeho rozhodnutí bude mít vždy politický charakter. Politický charakter případu „Nikulin“ potvrdil i příjezd předsedy Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paula Ryana do ČR, který je třetím nejvyšším politickým činitelem ve Spojených státech amerických (blíže k jeho návštěvě viz produkt 11065). Neobstojí tak tvrzení, že případ nebyl zpolitizován. Avšak výkon činnosti Ústavního soudu musí mít vždy nezávislý charakter a nemůže nikdy stát na politických potřebách vlastní vlády ani vlád zahraničních zemí. Jenže politizace konání Ústavního soudu byla právě na případu „Nikulin“ velmi patrná. Důkazy*, jež nelze odmítnout, přináší samostatná analýza* (viz produkt 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR).

V celé záležitosti by měl zafungovat kontrolní mechanismus. Avšak Senát, který dává souhlas ke jmenování ústavních soudců, ostudně mlčí. Soudce nelze proti jejich vůli odvolat, ale Senát jim může pokládat veřejné otázky a psát kritická prohlášení tak, jak to už několikrát učinil ve vztahu k prezidentovi. A tímto jednostranným trendem pokračuje Senát i v současných dnech.

Dne 3. dubna 2018 přijal senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost usnesení, jímž do slova a do písmene odsuzuje prezidenta republiky a jeho spolupracovníky za zasahování do případu vyhoštění Jevgenije Nikulina. Písemné usnesení je zakončeno tím, že výbor shledává, že prezident ČR a jeho nejbližší spolupracovníci obhajují ekonomické a mocenské zájmy cizích států, ke kterým Česká republika nemá spojenecké vazby a které jsou v její neprospěch. Dále doplňuje, že v tom spatřuje bezpečnostní a zahraničněpolitické riziko.

Ale proč senátní výbor nepostupoval stejným způsobem i ve vztahu k vládě a především ve vztahu k Ústavnímu soudu? Pokud rozebereme činnost Ústavního soudu (ÚS) ve dnech uvedených na obrázku a porovnáme ji s děním na území ČR ve stejných dnech, tak nám vyvstanou závažné skutečnosti, kterými by se měl zabývat Senát. Někdo včetně ústavních soudců by jednání Senátu mohl nazvat ohrožením jejich nestrannosti, což zakazuje zákon. Jenže je to všechno jinak. Nestrannost ÚS již byla nejen ohrožena, ale také narušena (blíže viz ohlášená analýza a stručně viz produkt 11065). A pokládání otázek ze strany Senátu nemůže mít charakter žádného ohrožení. Je nezbytné zkoumat, kdo ohrozil a následně narušil nestrannost ÚS a z jakých důvodů, přičemž je nutné určit i podíl samotných ústavních soudců.

Výbor Senátu svým usnesením k prohlášením prezidenta říká, že nelze obhajovat zájmy cizích států, k nimž ČR nemá spojenecké vazby. Jinými slovy tedy říká, že ČR může obhajovat zájmy těch států, ke kterým má spojenecké vazby. Jenže co znamená termín „spojenecká vazba“, případně „spojenecký závazek“?  Senátoři by měli nejprve definovat tyto dva termíny. Každopádně senátoři tvrdí, že ČR může tímto jejich vysvětlením obhajovat zájmy USA, protože s touto zemí má ČR spojeneckou vazbu či závazky. Pokud ale ČR obhajuje zájmy USA, tak obhajuje také americkou zahraniční politiku. Senátoři vlastně přiznali a nešikovně odůvodnili podřízenost ČR a s tím odkryli také to, proč českým zákonodárcům nikdy nevadilo, že Američané protiprávně bombardovali Srbsko, že protiprávně vtrhli do Iráku, že zvyšováním přítomnosti vojáků členských zemí NATO v Pobaltí eskalují napětí atd. 

Senátní výbor obsahem svého prohlášení taktéž nepřímo odůvodňuje, proč senátorům a poslancům nevadí pochybný výkon vlády v případu „Nikulin“ a stejně tak podezřelé počínání Ústavního soudu. Podle Senátu by mělo platit, že zájmy USA jsou i našimi zájmy. Ale není tohle snižování svrchovanosti České republiky, která by se měla rozhodovat ve svém vlastním zájmu a ve jménu spravedlnosti a zachovávání mezinárodního práva? Co je potom Česká republika za právní stát, když v situaci, kdy je rozpoznán problém s výkonnou a soudní mocí, nefunguje ani moc zákonodárná, která by měla konat a zjednat nápravu?

Ve vystupování prezidenta spatřují senátoři bezpečnostní a zahraničněpolitické riziko, ale jak je možné, že nespatřují riziko také v konání vlády a nyní i ÚS směrem k potřebám USA? Spojené státy již několikrát porušily mezinárodní právo (Srbsko, Irák, Libye a v současnosti i Sýrie), ale česká vláda s českými zákonodárci jsou v tomto ohledu v naprostém klidu.

Do budoucna to znamená ohrožení skutečných demokratických hodnot. Nehovoříme o těch umělých hodnotách, které jsou nám podsouvány. V soupeření Západu s Ruskou federací to také znamená ohrožení mezinárodního míru, a to jen pro ukojení ambicí několika samovyvolených západních mocností, kterým na cestě světového vzestupu překáží Rusko a jeho politický režim, který se nechce těmto zemím podřídit a nechce ani vyklidit svoji sféru vlivu (případ Blízkého východu v čele se Sýrií).

Rozbor činnosti ÚS v inkriminovaných dnech a formulace otázek, jež by měl Senát položit Ústavnímu soudu, jsou předmětem příslušné analýzy (viz produkt 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR). Z hlediska činnosti ÚS není možné na dané otázky uspokojivě odpovědět, a jak je z uvedené analýzy patrné, tak podezření z narušení nezávislosti ÚS se potvrzuje.


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11066
Úvodní hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO