Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Analýza – případová studie (11061)

Incident, který během prezidentských voleb 12. ledna 2018 vyvolala proti prezidentovi ČR ukrajinská aktivistka, odhalil celou řadu slabých míst. Případ se stal ponaučením (doufejme) pro osobní ochránce a jistě bude zařazen do lekcí v rámci přípravy příslušníků Útvaru pro ochranu prezidenta ČR a celé Ochranné služby Policie ČR. Kromě bezpečnostních složek je to ponaučení také pro novináře, kteří sehráli pasivní roli, přičemž někteří mohli o chystaném incidentu dopředu vědět a další se mohli svou podporou na incidentu přímo podílet. To však musí vyjasnit Policie ČR odpovídajícím vyšetřováním* (nikoli jen šetřením*).

Případovou studii opatřenou popisnými snímky jsme rozdělili do čtyř bodů: A) Vstup novinářů do volební místnosti, B) Činnost ochranky před příchodem prezidenta, C) Vstup prezidenta do volební místnosti a rozmístění ochranky, D) Průběh incidentu a reakce ochranky.

A) Vstup novinářů do místnosti

Hlavní poznatek je ten, že volební místnost nebyla před příchodem ani po dobu přítomnosti prezidenta uzavřená. Novináři i voliči tak mohli do místnosti před příchodem prezidenta volně vstupovat a setrvat tam libovolnou dobu. To ilustruje snímek 1 s regulérním voličem v pozadí, k němuž se vrátíme v bodě C). Jedná se ostatně o volební místnost, kam mají voliči právo vstupovat. O to složitější úkol plní příslušníci ochranky.

Pokud byli novináři prověřováni, nedává pak smysl, že se v místnosti mohli pohybovat voliči bez prověření. Novinářům byl zřejmě určen pouze prostor, kde mají stát, a nic důkladnějšího provedeno nebylo. Objevují se sice zprávy, že aktivistka dovnitř pronikla na falešný novinářský průkaz, ale to je vyvráceno svědectvím několika novinářů, kteří tvrdí, že průkazy novinářů kontrolovány nebyly. To ale neznamená, že by prezidentovi osobní ochránci nemohli zkontrolovat novinářům průkazy podle potřeb a v libovolnou dobu i uvnitř místnosti.

Členové ochranky a další policisté podílející se na zajištění prostoru by měli být dobře seznámeni s podobou novinářských průkazů a jejich charakteristickými znaky. Doporučovaný postup je porovnat jméno, případně i fotografii na průkaze s jiným osobním průkazem (obvykle se základním průkazem totožnosti). Existují i přísnější podmínky, kdy novináři předem přes svou redakci oficiálně nahlašují svoji přítomnost během události. Důležitou součástí ochranné složky by měla být analytická skupina na ústředí, na niž by se mohli ochránci v terénu kdykoli obrátit s požadavkem na prověření osoby, vozidla a dalších skutečností. Takto by analytici na ústředí mohli obratem potvrdit údaje o novinářích (třeba i zasláním fotografie k eliminaci osoby, která by se skrývala za jménem skutečného novináře). Tento postup ovšem vyžaduje existenci dobře vybudovaných a aktualizovaných databází a přístup i do jiných databází.

Dopředu oznámená veřejná aktivita vysokého ústavního činitele poskytuje výhodu potenciálním útočníkům. Oficiální i osobní (na sociálních sítích) zveřejňování plánů aktivit ústavních činitelů by mělo podléhat určitým pravidlům, jež přednostně vycházejí z bezpečnostních standardů, které se odvíjejí od úrovně politické funkce a druhu politické aktivity. Avšak bezpečnostní pravidla bývají často odsunuta do pozadí právě kvůli chtěnému mediálnímu pokrytí celé události, čímž je dopředu zveřejněn také časový plán celé události. 

B) Činnost ochranky před příchodem prezidenta

Členové ochranky musejí mít dokonalý přehled o místnosti, do níž má vstoupit prezident a zdržet se tam určitou dobu. Mít přehled o místnosti znamená vědět, jak je uspořádána, jak je vybavena a kdo a kde se v ní nachází. Vyhledávají se podezřelé předměty a hlavně prostory, kde by takovéto předměty mohly být umístěny (v širokém měřítku se obecně jedná o podlahu, stěny, strop a nábytek). Pozornost je věnována nádobám (odpadkovým košům, krabicím/bednám, plastovým boxům, uzavřenému jídelnímu nádobí apod.) a odloženým zavazadlům. Zvláštní moment může nastat s volební urnou, jejíž „čistota“ (bez podezřelého obsahu) je v prvé řadě závislá na prověření volební komise. Taktéž je nutno provést opatření proti použití předmětů nebo kusů nábytku jako zbraně pro útok na ústavního činitele.

Vyhodnocují se možné směry napadení, do čehož spadají všechny vstupy do místnosti včetně oken. Patří sem také stěny, které nejsou tvořeny klasickou zdí, ale jen přepážkou. Dále se vyhodnocují hluchá místa*, jež by mohla útočníkovi poskytnout možnost nepozorované přípravy k útoku a překvapivého zahájení útoku (prostory za sloupy, prostor za volební zástěnou, výklenky apod.). Na snímku 2 je vidět poměrně široký sloup, přičemž ochranka by měla mít přehled, co se děje za ním. Dále se v místnosti nacházely dvě volební zástěny, jimž nebyla věnována patřičná pozornost (viz bod C se snímkem 4, na němž je vidět volič, jenž vychází zpoza jedné zástěny právě v okamžiku, kdy do místnosti vstupuje prezident).  

Dokonale prověřit místnost je možné, jen pokud je daná místnost prázdná (bez lidí) a uzavřená. Jenže volební komisi nelze „vyhnat“ z místnosti, aniž by to nebylo narušení voleb (volební urny by zůstaly bez dozoru), ale lze jednotlivé členy komise prověřit na místě. Členové komise (nebo jiný personál) jsou obvykle prověřováni před dnem události (jejich bezúhonnost a angažovanost ve spolcích a fyzických aktivitách nebo aktivitách na sociálních sítích apod.). Přímo na místě jsou pak prověřeni, zda se jedná o správné osoby a zda je z jejich strany vše v pořádku. Opět by zde měl být významný podíl analytické skupiny, jež vyhodnocuje všechny skutečnosti ještě před událostí a pokračuje operativně během události. Po prověrce místnosti se zřizuje vstup oprávněným osobám, avšak přes jejich osobní prohlídku.

Ochranka v tomto případě místnost zřejmě neprověřovala a spokojila se jen s vizuální prohlídkou prostoru. Osoby uvnitř (novináři a další) nebyly při vstupu rovněž prověřeny. Novinářům byl pouze určen prostor, odkud mohli provádět záznam události.

Incident prokázal, že ochranka nevěděla, že se v místnosti nachází útočnice (aktivistka), přičemž sama dopředu vykazovala příznaky, že s ní není vše v pořádku: 1) Stála těsně u sloupu, za nímž se částečně skrývala. 2) V rukou neměla žádný záznamový prostředek (např. fotoaparát). Držela jen malou kabelku (spíše pouzdro), kde by ale bylo možné ukrýt chladnou zbraň (např. malý nůž nebo kratší jehlici), případně malou střelnou zbraň. 3) Její oblečení bylo odlišné od ostatních – měla pouze košili bez svrchního oděvu (žádnou mikinu/svetr, sako nebo kabát), což je v zimním období jeden z možných příznaků přítomnosti svlékající se aktivistky. Tyto signály měli rozpoznat členové ochranky, kteří byli v místnosti ještě před příchodem prezidenta a osobu prověřit (viz snímek 3).

Novináři museli tyto příznaky u aktivistky také zaznamenat. Hlavně jako profesionálové museli rozpoznat (alespoň někteří), že v jejich hloučku je někdo, kdo novinářem není. To mělo u nich vyvolat automatickou reakci a mohli alespoň gestem naznačit ochrance, že je něco špatně. Proč to neudělali, by mělo objasnit vyšetřování. Pokud o tom věděli a nic nepodnikli, je to vážné provinění, kdy by pro novinářskou senzaci klidně obětovali cizí lidský život. To se klidně mohlo stát, neboť ochranka musí vždy zasahovat s předpokladem, že je proti chráněné osobě veden ten nejvážnější útok (ze strany ochranky se vždy nejedná o použití zbraně, ale v této blízkosti také o provedení úderu na citlivá a zranitelná místa na lidském těle, např. v oblasti krku).

I když jsou novináři volně vpuštěni do místnosti, nebrání to členům ochranky v jejich prověření přímo v místnosti. Každý jednotlivý podezřelý příznak je důvodem k prověření osoby nebo konkrétního prostoru, a to i v případě, že dotyčná osoba či prostor byly již dříve prověřeny. Kromě kontroly průkazů má ochranka právo nařídit kontrolované osobě, aby si rozepla kabát nebo ho celý odložila (ani vyzutí vyšších zimních bot není výjimkou). O kontrole obsahu tašek a kabelek není nutné hovořit. Pokud bychom měli jít do krajností, měli bychom doplnit, že byly zdokumentovány případy, kdy i kamery či fotoaparáty sloužily jako krytí pro výbušné a jiné zařízení.

Podle dalších poznatků na sebe ukrajinská aktivistka upozornila již tím, že jí novináři tlumočili pokyny volební komise, jelikož údajně nerozuměla, kde se může v době přítomnosti prezidenta pohybovat. Už tento okamžik měl být impulsem pro ochranku, aby se na aktivistku zaměřila. Pokud v té době ještě nikdo z ochranky nebyl uvnitř volební místnosti, pak to byla chyba. Někdo z ochranky nebo podpůrného personálu by měl být v místnosti s takovým předstihem, aby mohl sledovat příchod novinářů a všímat si podezřelých znaků.

C) Vstup prezidenta do místnosti a rozmístění ochranky

V okamžiku, kdy prezident vstupuje do místnosti, se zpoza volební zástěny vynořuje „neznámý“ volič, vhazuje obálku do volební urny a odchází kolem prezidenta ven z místnosti (viz snímek 4 a 1). To je zvláštní situace, která by se neměla objevovat. V této situaci nemá nikdo přehled, k čemu se osoba za zástěnou připravuje (dobrý krytý prostor pro přípravu útoku). Dotyčná osoba měla dokonce na zádech batoh, v němž mohla mít cokoli, co mohlo být za zástěnou z batohu vyjmuto a určitým způsobem použito. V době příchodu prezidenta by neměl být nikdo za zástěnou, přičemž i další hluché prostory by měly být pokryté (např. prostory za sloupy). Pokud by byl neznámý volič nějak spojen s Pražským hradem, působil by tento způsob odvolení v době vstupu prezidenta teatrálním dojmem a nevhodným načasováním, kdy se „volič“ snaží projít dveřmi ven z místnosti zrovna v době, kdy ochránci stojící u dveří potřebují reagovat na vzniklou situaci.

Pouze jeden osobní ochránce postupoval v místnosti spolu s prezidentem, a to po jeho levé straně. Po levé straně proto, že při vstupu do místnosti byli právě novináři z levé strany rozmístěni v bezprostřední blízkosti prezidenta (viz snímek 5). Skupina novinářů vpravo se nacházela ve větší vzdálenosti od prezidenta, a tak snad proto zůstala tato strana odkrytá. Další dva ochránci vždy po jednom zaujali stanoviště těsně u novinářů (u skupinky na levé a pravé straně). Tři ochránci zůstali u vstupních dveří (viz snímek 5), což jim později činilo problém dostat se přes doprovod prezidenta (manželka a protokolář) co nejrychleji k samotnému prezidentovi a k útočnici, aby ji okamžitě zablokovali a zajistili (viz snímek 6 a 8). Další dva ochránci zaujali místa za dveřmi na chodbě. Celkový počet ochránců byl tedy osm, ale pouze jeden stál v místnosti přeplněné lidmi těsně u prezidenta. Avšak i tento ochránce měl pro nastalou situaci svůj handicap ve svém vzrůstu (viz snímek 5 a dále blíže viz bod D).

V místnosti byla ještě třetí skupina novinářů, a to v prostoru za volební komisí (viz snímek 2). Sedící volební komise mohla být považována za dobrou bariéru mezi prezidentem a třetí skupinou novinářů. Problémem ale bylo, že někteří z nich stáli na židlích. Pokud nejsou židle v dostatečné vzdálenosti, může kdokoli ze židle přeskočit na stůl volební komise, odkud může být veden prudký útok na chráněnou osobu. Obvykle platí, že ochranka ještě před příchodem prezidenta zajistí, aby novináři, zvláště pak za situace, kdy nebyli prověřováni, nestáli na židlích nebo stolech.  

D) Průběh incidentu a reakce ochranky

Než byl incident zahájen, poskytla aktivistka bezprostřední příznaky jeho nástupu: 1) Upřeně sledovala prezidenta, aniž by událost jakkoli zaznamenávala na technické prostředky. 2) Těsně před zahájením pohybu odhodila svou kabelku vpravo na zem, aby si uvolnila ruce k rozepnutí košile.

Aktivistka učinila pohyb směrem k prezidentovi, ale až teprve po jejích třech rychlých krocích (skocích) nastal počátek reakce ochranky, čemuž napomohlo i to, že po oněch třech krocích začala vykřikovat připravené heslo: „Zeman – Putin´s slut“ (Zeman – Putinova coura). Ochranka tak převážně zareagovala až na její křik než na zahájení jejího pohybu. Pokud by nezačala vykřikovat, byla by reakce ochranky pravděpodobně ještě pomalejší (viz snímek 7).

Policista, jenž stál u skupinky novinářů, z níž vyběhla aktivistka, se v okamžiku zahájení útoku a krátce předtím díval směrem k prezidentovi, místo aby pozorně sledoval činnost novinářů v přiděleném sektoru (viz snímek 2). Navíc se diskvalifikoval svým vzdáleným postavením od možnosti včasného zásahu. Ochránce s postavením těsně u prezidenta stál za ním a reagoval až na křik aktivistky. Byl menšího vzrůstu a přes prezidenta neviděl (viz snímek 5). Snažil se otočit prezidenta pryč od útočnice a nastavit své tělo, jenže svým vzrůstem nemohl postavu prezidenta dobře zastínit. Přitom ve skupině ochránců působili vyšší a statnější policisté, avšak ti zůstali stát v prostoru u dveří (viz snímek 5).

Policista stojící u skupiny novinářů na levé straně se v momentu zahájení útoku díval vlevo, což byl sektor, který měl svým pozorováním pokrývat (viz snímek 5). Nezaznamenal tak přirozeně nástup útoku z pravé strany a až periferním viděním a sluchem (křik aktivistky) zaznamenal útok, načež zahájil reakci. Byl to právě tento policista, jenž přistoupil k útočnici jako první. Ta se však již dostala do bezprostřední blízkosti prezidenta.

Ochránci u dveří rovněž nezaznamenali příznaky přípravy útoku a samotný nástup útoku, přičemž jeden z nich v ten okamžik hleděl směrem ke skupince, v níž stála aktivistka (viz snímek 5). Jejich následná reakce byla ztížena tím, že se museli „prodírat“ skrze doprovod prezidenta (viz snímek 6 a 8), přičemž v těchto situacích rozhodují zlomky vteřiny, zvláště pak ocitne-li se útočící osoba na dosah chráněné osoby (úder nebo bodnutí nožem mohou být provedeny v průměru za dvě až tři desetiny vteřiny – nejrychlejší údery mohou trvat jen pouhou desetinu vteřiny).

Rozmístění ochránců se ukázalo jako nevhodné: 1) Nejmenší z nich určený pro „těsnou“ ochranu prezidenta přes prezidenta dobře neviděl a ani ho nemohl svým tělem dostatečně zakrýt. 2) Na útok z pravé strany reagoval jako první ochránce, jenž měl na starosti levý sektor. 3) Policista, který měl na starosti skupinu novinářů vpravo, působil dojmem pořadatelské služby: nesledoval potřebný prostor a stál na nevhodném místě, z něhož nemohl včas reagovat. 4) Mezi pravou skupinou novinářů a prezidentem byl volný prostor. 5) Tři ochránci stojící u dveří zde nebyli nejlépe využiti a sami se svým postavením vyblokovali z možnosti zasáhnout tak, aby se útočnice nemohla přiblížit na dosah prezidenta.

Kromě nevhodného rozmístění ochranky byla i reakce jejích členů „příliš“ pomalá. To zachycuje snímek 7, na němž je patrné, že útočnice je již zhruba dva metry od prezidenta a prezidentovi ochránci ještě přesto nezasahují. V tento moment ještě stále jenom hledí a teprve si uvědomují, co se vlastně odehrává.

Aktivistka byla úspěšná v tom, že pronikla do osobní zóny prezidenta. Zastavila se těsně před ním a měla prezidenta na pohodlný dosah (viz snímek 8). To dokazuje i to, že ochránce, jenž objal zezadu prezidenta a snažil se ho otočit od aktivistky, byl svou pravou rukou v kontaktu s tělem útočnice a snažil se ji touto rukou odtlačit (viz snímek 8). Teprve poté byla aktivistka dalším ochráncem odstrčena a sražena na zem. Vážné je, že jí byl poskytnut okamžik, který by mohl útočník s cílem fyzicky prezidenta napadnout velmi dobře využít.

ZÁVĚR

Případová studie odhalila značné rezervy v ochraně ústavních činitelů. Další věcí pro rozbor je činnost ochranky při odvádění prezidenta a poutání útočníka, kdy je nutné očekávat druhotný útok, a to jak v místnosti, tak na chodbě, přes niž byl prezident odváděn. Z toho důvodu je nutné provést okamžitá preventivní opatření – např. nařídit všem, aby si ihned sedli na zem, a sledovat pohyby ostatních v místnosti. Namísto toho se kolem začali motat novináři a policista, který působil dojmem pořadatelské služby, sledoval činnost svých kolegů, kteří poutali aktivistku, místo aby svou pozornost věnoval novinářům před sebou. 

Okamžitá opatření jsou důležitá zvláště v situaci, kdy prezident za doprovodu ochranky není schopen opustit místnost rychle, ale jen pomalou chůzí. Ochránci musí neustále vykazovat připravenost k další akci. Je nutné dopředu uvažovat, nakolik jsou ochránci rozpolceni tím, že kromě ochrany poskytují chráněné osobě kvůli jejímu zdravotnímu stavu také oporu, a tomu přizpůsobit složení a režim ochrany.

Osobní ochránce je jedním z prvků celého ochranného sytému, ale měl by být tou poslední překážkou útoku na chráněnou osobu. V tomto ohledu je nutné volit i rozmístění ochránců, kteří by se měli pokud možno vždy pohybovat mezi chráněnou osobou a potenciálními útočníky. V popisovaném případě nebyl žádný ochránce mezi pravou skupinou novinářů a prezidentem, což je pochybením především v tom smyslu, že novináři nebyli prověřeni.

V celé události vystupuje významně do popředí důležitost analytické skupiny a proaktivní příprava osobních ochránců z hlediska identifikace potenciálních útočníků a druhů útoku. K potenciálním útočníkům v současné době patří i političtí aktivisté, kteří při svém vystupování proti ústavním činitelům musejí počítat s tím, že riskují své zdraví, a dokonce i život. Organizace Femen je svou činností a zaměřením známá a známé by pro své aktivity měly být také její členky. Stejně tak je to s členkou Andželinou Diašovou (Angelina Diash), jež vystoupila proti prezidentovi Zemanovi. Účastnila se již několika medializovaných politických protestů v zahraničí a příslušníci Útvaru pro ochranu prezidenta ČR a celé Ochranné služby Policie ČR by tak měli být už dávno seznámeni s identitou této osoby. Ještě známější osobou by ale měla být pro české novináře, čímž je o to podezřelejší, že nikdo z přítomných novinářů na ni neupozornil.

Poznámka: Agentura EXANPRO interně zpracovává rovněž případové studie vybraných teroristických útoků a dalších událostí včetně jejich nezveřejněných rozporů a souvislostí (např. „Analýza masové vraždy v Uherském Brodě“, „Analýza teroristických útoků v Paříži“, „Podivný neúspěch irácké obrany proti ISIS za přítomnosti amerických poradců“ apod. – viz Přehled zájmových témat).


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11061
Analýza – případová studie
© 2018 Agentura EXANPRO