Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Souhrnné hodnocení (11038)

Západní země v čele se Spojenými státy trvale označují prezidenta Bašára Asada jako hlavního viníka tragické situace v Sýrii. Obviňují ho za lidské ztráty, zničenou zemi a za to, že svým počínáním umožnil vzestup militantní organizaci, jež se sama nazývá „Islámský stát“. Evropští politici navíc Asadovi připisují zásadní podíl na „migrační krizi“. To vše říkají politici a novináři západních zemí, kteří často k tomuto povrchnímu hodnocení doplňují, že Asad je zločincem a že by měl stanout před Mezinárodním trestním soudem (ICC) v Haagu. Je ale Asadova vina skutečně tak veliká a jednostranná? Cožpak v kauze syrské „občanské“ války nefiguruje více hlavních viníků a spolupachatelů? Již tato snaha o svalování viny na jednu osobu je ve vážném rozporu s prověřenými informacemi* (fakty*) o vzniku a vývoji ozbrojeného konfliktu v této blízkovýchodní zemi.

Jednostranná vina Asada za rozpoutání a průběh konfliktu je v rozporu také s některými vyjádřeními předních funkcionářů západních zemí. Velmi dobře tento rozpor za všechny shrnul ředidel americké zpravodajské služby* CIA* John Brennan, když během veřejného vystoupení a diskuze v Brookingsově institutu1 ve Washingtonu, D. C. (červenec 2016) uvedl následující: „Podle svých zkušeností se záležitostmi Středního východu2 musím říci, že Sýrie je nejkomplexnější a nejsložitější záležitost, se kterou jsem kdy měl co do činění, protože je v tom tolik vnitřních aktérů, tolik vnějších aktérů, tolik záměrů a operačních cílů, které jsou často ve vzájemné neshodě.“ 3

Brennan určitě nechtěl poukázat na vinu zahraničních zemí, ale tímto vystoupením „přímo" potvrdil, že konflikt v Sýrii nebyl a není jen bojem Asada proti syrské opozici, ale od samého počátku bojem mnoha zemí, které chtějí na Blízkém východě udržet, anebo prosadit či rozšířit své zájmy. Mezi nejmocnější hráče syrského konfliktu patří Ruská federace, jež si chce v této zemi udržet své zájmy a sféru svého vlivu, a Spojené státy, které naopak na tomto území hodlají své zájmy nově prosadit a získat Sýrii pod svou zahraniční kontrolu. V této válce nemůže být jeden viník už jenom proto, že přímo na půdě Sýrie působí kromě dvou místních znepřátelených stran také vojáci z dalších nejméně pěti zemí (což ukazuje na přímou podporu jedné nebo druhé strany). Těmito zeměmi jsou Ruská federace, Spojené státy, Velká Británie, Turecko a Írán (přítomnost vojáků z dalších zemí nelze vyloučit). Vojenská přítomnost zahraničních vojáků, ať už v malé či větší míře, jasně dokazuje naplňování cizích zájmů a vměšování do politiky svrchované země.

Vtažení Spojených států do konfliktu v Sýrii potvrdil ředitel CIA slovy: „Sýrie se stala jedním z nejspletitějších problémů, kterým Spojené státy čelí.“ Jenže jaký je to problém pro USA?  Sýrie pro Američany nepředstavovala žádnou hrozbu, avšak tvořila jeden z článků Blízkého východu, který dosud odolával americkému vzestupu v oblasti a jenž se stal záložním řešením pro naplňování cílů americké zahraniční politiky poté, kdy nevyšel záměr USA v Iráku (blíže viz produkt 11003 Konflikty ve světě jako boj mezi USA a Ruskou federací).

Konflikt v Sýrii je od počátku zástupnou válkou mezi USA a Ruskou federací, přičemž se ho různým způsobem a s různými záměry účastní i další země, a to buď na straně Američanů, nebo na straně Rusů (potažmo na straně syrského režimu, nebo na straně povstalců). Zpravodajské služby a další státní instituce všech evropských zemí musejí být s tímto stavem velmi dobře obeznámeny, což znamená, že také politici evropských států musejí vědět, co a proč se skutečně na Blízkém východě odehrává. Proto je nepochopitelné, proč je občanům v západních zemích předkládán příběh o syrském despotovi, proti kterému povstal lid, avšak nedaří se jim ho svrhnout, jelikož jej u moci drží ti „výbojní“ Rusové. Jenže ohledně syrského příběhu se už nikdo nezabývá důležitými otázkami jako například „kdo vlastně povstal a proč“ a „za jakých podmínek se povstalci pustili do boje“. Nejednalo se o izolované povstání místních „nadšenců“, nýbrž o dobře připravenou a organizovanou činnost se zahraniční podporou včetně výzbroje. Pokud by tato podpora neexistovala, Asadovi oponenti by se do žádného boje nepustili. Neměli by totiž velkou naději na úspěch. Syřané, kteří v zahraniční součinnosti plánovali povstání, navíc velmi dobře věděli o ruské podpoře prezidentu Asadovi, přičemž Rusové měli již delší dobu své vojenské zastoupení přímo v Sýrii v rámci vojenské spolupráce.

Kromě vytvořených podmínek pro boj proti režimu a záruk pro jejich udržování museli povstalci mít rovněž nějaký důvod pro své počínání. Za hlavní důvody považujeme finanční podporu ze zahraničí spojenou s dalšími výhodami4, dále příležitost sesadit šíitskou menšinu z vedoucího postavení v zemi a vidinu určité moci představovanou zastáváním výhodných funkcí ve státní správě (problematika šíitů a sunnitů v Sýrii a její využití zahraničními sponzory je nastíněna taktéž v produktu 11035 Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces – díl 1/2"). Své důvody pro destabilizaci Sýrie a následnou změnu režimu měli pochopitelně i zahraniční aktéři (stručné pojmenování důvodů je zmíněno na konci produktu 11007 Analýza vzniku Islámského státu).

Povstání proti vládě v čele s Bašárem Asadem mělo svou hlavní příčinu mimo Sýrii, jinými slovy mělo svůj původ v zahraniční politice příslušných mocností. Prezident Asad vládl v zemi před vypuknutím konfliktu po dobu více než deseti let a situace v Sýrii byla ve všech směrech příznivá. To sice neznamenalo, že by neexistovaly problémy, avšak rozhodně se nejednalo o nic, co by si vyžadovalo násilné řešení. Navzdory tomu se od ledna 2011 začínají v zemi objevovat protesty proti syrskému režimu, což již bylo podporováno přes americkou diplomacii v Sýrii (podobný průběh podpory jako na Ukrajině5 a v Libyi). Postupně začínají být demonstranti lépe organizováni a získávají stále lepší vybavení. Počátek občanské války, kdy protesty a násilnosti přerostly v ozbrojená střetnutí, se datuje k červenci 2011. Do té doby přeběhlo na stranu protestujících několik příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních složek, kteří zformovali tzv. „Svobodnou syrskou armádu“. Získávání vládních vojáků a policistů, zvláště pak těch s velitelskými zkušenostmi, je obvyklou praktikou zpravodajských služeb v oblasti podpory povstaleckému boji (support to insurgency).  

Následky konfliktu, především pak lidské ztráty, je možné podle popsaného vývoje přičíst více aktérům či zemím, čímž se vina syrského prezidenta sníží pod úroveň 15 %. Do skupiny přímých provinilců můžeme zahrnout syrský režim, syrskou opozici, Spojené státy, Ruskou federaci, Turecko, Írán, Saúdskou Arábii, Velkou Británii, Hizballáh, podivně vzniklý a udržovaný „Islámský stát"6 a další. Do skupiny spolupachatelů poté můžeme zařadit další země v regionu jako Katar, Spojené arabské emiráty, Jordánsko a celou řadu evropských zemí včetně České republiky, které svou pasivní a podřízenou zahraniční politikou podporují destabilizaci států ve světě ze strany USA.  

Západ v čele se Spojenými státy obviňuje Rusko z neochoty po politickém řešení, jenže to byl právě Západ, který se rozhodl pro získání sféry vlivu v Sýrii a tím i pro svržení Asada silou, k čemuž vyzbrojoval a stále vyzbrojuje syrskou opozici. Avšak plán se nedaří naplnit, a tak američtí představitelé zesilují svou rétoriku vůči Rusům a syrské vládě na půdě OSN, kde se ruských zástupců veřejně ptají, zda nemají pocit hanby ze svého barbarského působení v Sýrii a vyzývají, aby byly ruští a syrští činitelé vyšetřováni za válečné zločiny. Pokud si ale na druhou stranu uvědomíme, kde všude ve světě působí od 90. let Američané včetně svého programu bezpilotních vzdušných prostředků (dronů) s řízenými střelami a kolik za sebou zanechali civilních obětí, tak z jejich náhlého obviňování jiných bez vlastní sebereflexe vychází jakýsi závěr, že snad chtějí zdůraznit, že jenom oni mají beztrestné právo rozhodovat o životech lidí.

Nikdo neřešil americký program „rozšířených výslechových technik“ (enhanced interrogation techniques) a stovky „vězňů“ držených bez obvinění (natož soudního procesu) na americké základně Guantánamo (většina z nich již byla po několika letech propuštěna, čímž ze zhruba 800 zadržených od roku 2002 zůstává na základně asi 50 osob). Nikdo neřešil civilní oběti při vzdušných úderech (pilotních i bezpilotních prostředků) a jiných útocích v Kosovu, Srbsku, Afghánistánu, Pákistánu, Iráku, Jemenu, Libyi a dalších zemí. Proč nikdo z evropských „demokratických" zemí na půdě OSN nenavrhl, aby se i těmito ztrátami zabývaly mezinárodní instituce? Kde leží skutečná vina za ztráty a škody napáchané v Sýrii? V celém kontextu pak zní absurdně, když Američané tvrdí, že v případě Sýrie podporují jen tzv. „umírněné bojovníky“ (rozbor sousloví viz produkt 42003 Umírnění bojovníci jako účelový politický termín). 

A spojenci USA mlčí a tolerují tyto praktiky, ba co víc, dokonce se snaží americkým aktivitám přispět. Přispívají už jenom tím, že opakují zavádějící tvrzení amerických funkcionářů. Příkladem vzhledem k Sýrii je opakování věty, že Asad už dávno není legitimním prezidentem Sýrie a měl by tedy odstoupit. Již se však nenamáhají zjišťovat, na základě čeho měl svou legitimitu ztratit, a zda se v případě Sýrie nevyskytují jiné nelegitimní, či spíše nezákonné záležitosti spojené se zahraničními účastníky.

Českým vrcholem neznalosti situace a podbízivé podřízenosti zájmům cizích mocností byl názor několika českých poslanců prezentovaný v médiích na začátku prosince 2016, kteří při schvalování cesty poslanecké delegace do Sýrie namítali, že oficiální cesta českých poslanců může legitimizovat režim syrského prezidenta Bašára Asada.

Vytvořené hodnocení o podílu viny za situaci v Sýrii naznačuje propagandistické vystupování představitelů západních zemí ke svým vlastním občanům, což je v rozporu s proklamovaným úsilím, s jakým chtějí tito představitelé bojovat proti propagandě, zvláště pak proti propagandě ruské (viz produkt 13007 Propaganda o propagandě).


1 Brookingsovo institut (Brookings Institution) je jedním z amerických „think-tanků“ (nevládní organizace pro výzkum zpravidla v oblasti společenských věd). Jmenovaný institut se na poli společenských věd obecně zaměřuje na ekonomiku, vládnutí a zahraniční politiku, v rámci čehož zkoumá také bezpečnost a působení zpravodajských služeb.  

2 Střední východ (SV) je synonymum pro Blízký východ (BV), avšak s tím rozdílem, že SV zahrnuje širší geografický prostor než BV. Blízký východ můžeme chápat také jako podmnožinu Středního východu, ale v praxi se spíše jedná o upřednostněné používání jednoho z obou názvů, a to z pohledu různých zemí ve světě.

3 John Brennan není podle širšího hodnocení považován za nejvhodnější osobu se schopnostmi pro zastávání funkce ředitele CIA. Neoplývá pevným vystupováním a v jeho vyjádřeních lze nalézt celou řadu nedostatků a protikladných tvrzení (viz také produkty 12008 Fabulace ředitele CIA v rámci vlivové operace – díl 1/2 a 12009 Fabulace ředitele CIA v rámci vlivové operace – díl 2/2). S tímto zvláštním stylem už ostatně začal při kontaktu s novináři po provedení operace „Geronimo“ (květen 2011), jejímž cílem bylo eliminovat Usámu bin Ládina. V té době působil jako poradce Baracka Obamy pro národní bezpečnost a boj proti terorismu. Do funkce ředitele CIA byl jmenován v březnu 2013. Jeho funkční období skončí na počátku příštího roku (2017), kdy do úřadu nastoupí nově zvolený prezident, jenž tradičně nominuje nové osoby do vedení hlavních a podřízených státních institucí.

4 K určitým výhodám patří např. možnost léčení a rehabilitace v zahraničí (Turecko, Jordánsko a další země) nebo výcvik a vzdělávání v zahraničí apod.

5 Podrobněji k tematice Ukrajiny viz produkty 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině, 11027 Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 1/2) a 11028 Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 2/2).

6 Podezřelým vznikem a dlouhodobým trváním tzv. „Islámského státu" se zabývají zpravodajské výstupy 11007 Analýza vzniku Islámského státu", 11024 Hodnocení bojových schopností Islámského státu - díl 1/3" (na nějž navazují další dva produkty) a 11031 Zvláštní nedostatky v tažení proti Islámskému státu - díl 1/2" (na který navazuje pokračující produkt). Problematika „Islámského státu" ohledně podivného vykazování ztrát je rozpracována také jako analytická úloha v produktu 31007 Jaké jsou ztráty Islámského státu?" .

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11038
Souhrnné hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO