Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Souhrnné hodnocení (11037)

Vývoj ve Spojených státech po prezidentských volbách potvrzuje výrazné změny v západní společnosti, které se netýkají jen severoamerického kontinentu, avšak při významných událostech jsou tyto změny nejviditelnější právě v USA. V dalším se odkryly a tím i potvrdily negativní body u hodnocení Hillary Clintonové.

K výrazným změnám ve společnosti patří politický aktivismus, přičemž se ani tak nejedná o počet politických aktivistů, ale zejména o způsob, jímž prezentují a prosazují své názory ve společnosti. Političtí aktivisté vehementně prezentují svůj pohled na věc, kandidáta nebo politika a podsouvají své přesvědčení ostatním. Nechtějí porovnávat věcné argumenty a zatvrzele podporují svoji volbu. Často organizují veřejné aktivity, aby mohli své myšlenky prosazovat a šířit ve společnosti s cílem ovlivňovat veřejnost a získávat další stoupence.

Pokud dříve aktivisté vystupovali jednotně proti domácí či zahraniční politice celé vlády, tak nyní stále častěji vystupují proti jednotlivým politikům. V případě Spojených států jsou nyní političtí aktivisté činní proti Donaldu Trumpovi, v čemž shledáváme dva faktory. Prvním faktorem je to, že se aktivisté nechtějí smířit s tím, že výsledek prezidentských voleb nedopadl podle jejich výběru a oni tak dál zatvrzele podporují svou kandidátku Hillary Clintonovou. Druhým faktorem je pak to, že nechtějí připustit, že by se prezidentem mohl stát Donald Trump, který byl přece podle médií zatracován a nebyl favoritem voleb. Svůj postoj vůči Trumpovi obecně shrnují do stanoviska, podle něhož Trump není způsobilý k zastávání úřadu prezidenta.

Političtí aktivisté se nyní snaží zvrátit výsledek voleb, a to hned na dvou „frontách“. Zvrátit výsledek chtějí skrze přepočítávání hlasů a prostřednictvím volitelů ve vybraných státech USA, které chtějí ovlivnit výsledkem celkového lidového hlasování, jež vyhrála Clintonová (blíže o rozboru výsledků voleb viz produkt 11034 Hodnocení výsledku prezidentských voleb v USA podle čísel). Tento postup je finančně a organizačně podporován určitými vlivovými skupinami a osobnostmi. V těchto dnech se aktivisté a jejich podporovatelé předně soustředí na přepočítávání hlasů ve třech státech,1 v nichž Trump vyhrál velmi těsně. Tuto činnost se snaží stihnout do 19. prosince 2016, kdy se v každém státě sejde kolegium volitelů, aby jeho členové na základě lidového hlasováni ve svém státě provedli svou volbu (více o způsobu voleb viz produkt 11034). Kongres vyhlásí federální výsledek voleb dne 6. ledna 2016, jenž vzejde z přijatých písemných potvrzení o výsledku hlasování volitelů v jednotlivých státech. 

Aby mohl být výsledek zvrácen přepočítáváním hlasů, muselo by přepočítávání skončit pro Clintonovou úspěšně ve všech třech státech. Na druhou stranu by Trump mohl nechat přepočítat výsledek v jiných dvou státech, kde naopak těsně vyhrála Clintonová.2

Pokud přepočítávání nestihnou, anebo bude-li přepočítávání neúspěšné, zůstane možnost zvrátit výsledek voleb už jen na samotných volitelích. Zde však nelze očekávat žádný obrat, neboť pro nezvolení Trumpa by bylo nutné, aby nejméně 37 amerických volitelů ze států, kde v lidovém hlasování zvítězil Trump, hlasovalo obráceně pro Clintonovou.3 I když se v minulosti Spojených států takové případy staly, tak se jednalo o jednotlivce a nikoli o tak početnou skupinu neloajálních státních volitelů. V některých státech může být dokonce neloajální volitel vystaven postihu, ale panují určité pochyby, zda by v tomto případě mohl být takový postih právně vymahatelný a zda by se nejednalo o porušení práva svobodné volby, a to i přes volební systém příslušného státu, jenž volitelům určuje zásady pro jejich volbu.

Po prezidentských volbách vzniklo v USA hnutí, jehož cílem je přesvědčit volitele (především ty republikánské), aby nevolili Trumpa. Hnutí však nechce dosáhnout toho, aby volitelé volili nutně Clintonovou, nýbrž aby učinili kompromis a svůj hlas dali nějakému třetímu kandidátovi. Souběžně s tímto hnutím probíhá na internetu petice žádající volitele, aby zastavili Trumpa na cestě do Bílého domu. Petici podepsalo zhruba 5 mil. Američanů, což je ale jen asi 8 % voličů, kteří volili Clintonovou. 

Aktivisté se ještě snažili podkopat výsledky voleb s odůvodněním, že byl počítačový systém napaden hackery, avšak žádné pádné důkazy nebyly dosud předloženy. Zpomalení či chvilkové výpadky systému na některých volebních místech ještě nic nedokládají o úmyslné manipulaci.

Hillary Clintonová přepočítávání hlasů podpořila, čímž vlastně výsledky voleb neuznala. Jenže ve volební kampani to byla právě ona, která očerňovala Trumpa, když pronesl, že v případě vítězství své soupeřky neuzná výsledek voleb. Nyní je to ale Clintonová, která se s výsledkem nehodlá smířit. Takovou možnost během volební kampaně nepřiznala.

Při některých vystupování lze Trumpa hodnotit jako neurvalce, ale tím ještě neporušuje zákony. Na druhé straně na Clintonové stále leží problém s utajeným obsahem e-mailů, který může mít své pokračování v podobě skutečného vyšetřování a obvinění. K tomu se přidává zjištění, že Clintonová během své volební kampaně získala přes svoji nadaci zhruba 5 mil. USD od německé vlády. Německá vláda se tak snažila podpořit Clintonovou v boji o prezidentský úřad, což má své souvislosti s americkou zahraniční politikou a německou kancléřkou Angelou Merkelovou, která pro Spojené státy sehrává významnou roli v politice Evropské unie, a to především směrem k Ruské federaci (viz produkt 12010 NATO a EU jako krycí organizace?). Nadace Clintonových4 získává finance také od amerických bank a dalších zahraničních zemí spojených se zahraniční politikou USA. Tyto záležitosti však příznivce Hillary Clintonové neznepokojují.

Hillary Clintonová, ačkoli dříve tvrdila, že Trump ve funkci prezidenta bude historickou chybou, nabídla po volbách své služby Trumpovi, přičemž zřejmě doufala, že by se mohla stát ministryní zahraničí. Trump s ní pochopitelně nepočítá. V souvislosti s povolebními protesty proti Trumpovi nevystoupila v žádných médiích, aby své stoupence uklidnila. Protesty po výsledku voleb nebo referenda jsou v současnosti zvláštním projevem demokracie v západních zemích, kdy je odmítán výsledek demokratické volby. Demonstrující proti Trumpovo zvolení vyzývají k ochraně lidských práv a svobod, přitom ale část z nich ničí městský a soukromý majetek (osobní automobily, pouliční zařízení, obchody), a dokonce stranický majetek republikánů (vypalování kanceláří zápalnými lahvemi). Největší protesty byly zaznamenány v 16 městech, které leží v 11 státech USA.5 Podle odhadů však celkový počet demonstrantů nepřesáhl číslo 300 000, což je jen 0,5 % všech voličů, jež volili Clintonovou (první odhad byl proveden v produktu 11034, viz poslední odstavec).

Zvláštním projevem byly „výhrůžky" některých amerických celebrit, že pokud se Trump ujme prezidentského úřadu, tak emigrují do Kanady. Řečnily o tom, jako by snad chtěly ovlivnit voliče v jejich volbě myslíce, že se někdo zajímá o to, kde ony celebrity budou žít. Tento postoj celebrit známe i z dění v evropských zemích. Známé osobnosti na jedné straně hovoří o tom, jak milují svou zemi, ale jakmile by se výsledek demokratické volby neměl shodovat s jejich smýšlením, tak na straně druhé vyhrožují opuštěním země. Přitom ale nikdo neohrožuje ani neomezuje jejich životy. Zpravidla se však jedná jen o demonstrativní výhrůžky, jakési politické vydírání ze strany umělců a dalších osobností (mohli bychom to také přirovnat k „dětinskému chování“).

Dalším podivným projevem se stalo volání některých Kaliforňanů po odtržení od Spojených států. Dokonce se tento „projekt“ objevuje v médiích pod názvem „Calexit“ (California Exit). Stát Kalifornie patří k tradičním podpůrcům demokratů, a tedy v letošních volbách také k hlavním stoupencům Clintonové, která svým vítězstvím získala v Kalifornii hlasy 55 volitelů. I když určité kalifornské skupiny hledají právní důvody pro odtržení včetně vedení kampaně za vyvolání referenda o nezávislosti, hodnotíme tento akt jako neproveditelný. Spojené státy jsou „Unií“ a na tom je založena také Ústava Spojených států. Jakékoli snahy kteréhokoli státu USA o vystoupení z Unie jsou považovány za protiústavní. Tyto snahy vedly v minulosti k občanské válce. Otroctví bylo v té době sice vážným sporem, jenž se však jen částečně točil kolem práv a svobody otroků, ale nebylo důvodem k rozpoutání občanské války. Válka se rozhořela až teprve poté, co se sedm jižních států kvůli rozepřím v hospodářské politice odtrhlo od Unie a založilo Konfederaci s vlastní ústavou a prezidentem. Celá záležitost byla hodnocena tak, že prezident Abraham Lincoln musel hájit jednotu Unie proti „rebelům“. Vystoupení bylo označeno za protiústavní a nasazení vojenské síly proti provinilcům pak opačně za ústavní a morálně ospravedlnitelné. Stejné stanovisko platí i dnes: Spojené státy nemohou být oslabeny vystoupením jediného státu z Unie. Prvořadým účelem Ústavy USA bylo budovat dokonalejší unijní spolek. Navíc by nebylo možné přijít o strategické západní pobřeží s množstvím federálních objektů, které nejsou majetkem státu Kalifornie (např. vojenské námořní základny atd.).  

Hillary Clintonová, ač demokratka, tak svou politikou spíše navazuje na politiku republikánů z rodiny Bushů. Naproti tomu Donald Trump, ač republikán, tak jako republikán nevystupuje a ani ho nic nepojí s demokraty. Clintonová tak ve volbách zastupovala nejen demokraty, nýbrž také určitou skupinu republikánů, přičemž někteří z nich ji dokonce volili. Příkladem je bývalý prezident George W. Bush. Clintonová měla být pokračovatelkou dosavadní americké zahraniční politiky v klíčových oblastech světa (té agresivní zahraniční politiky podporované tzv. „americkými politickými jestřáby“). Naopak Trumpa všobecně podporovali republikáni a pak ta část veřejnosti, která odmítala dosavadní vedení země jak ze strany demokratů, tak ze strany republikánů. 

Avšak boj Clintonové a vlivových skupin, jež uplatňují metody „jestřábů“ nekončí. To ostatně naznačil demokratický senátor Tim Kaine, jenž kandidoval na funkci viceprezidenta po boku Hillary Clintonové, když ve své povolební řeči citoval větu z americké literární tvorby v jižanském slangu: „They kilt us but they ain't whupped us yit."  Větu bychom mohli přeložit takto: „Zabili nás, ale ještě nás neporazili." K tomu přidáváme vyjádření republikánského předsedy Sněmovny reprezentantů Paula Ryana, který jako kdyby doplnil slova neúspěšného kandidáta na viceprezidenta, když řekl: „Naše země zůstává rozpolcená." Jiní politici uvedli, že je čeká čtyřleté období „bojů".

Donald Trump nemusí být dobrým a úspěšným prezidentem, jak tvrdí protestující. Jenže zatím ještě neměl možnost tyto odhady potvrdit, anebo naopak vyvrátit. Avšak po demokratických volbách má právo pokusit se předvést své schopnosti.

Výsledek prezidentských voleb v USA prozradil mnohé o americké, ale i obecně o lidské společnosti (podobně o „napojené" politice evropských zemí). V této souvislosti zaznívá stále častěji otázka o budoucím vývoji americké společnosti, jež se zdá být stále rozdělenější (rasově, národnostně i politicky). V této spojitosti se již před několika lety spekulovalo, jak dlouho ještě vydrží Spojené státy pohromadě.

Související zpravodajské produkty:


1 Tři státy s těsným výsledkem jsou Wisconsin (10 volitelů), Michigan (16 volitelů) a Pensylvánie (20 volitelů).

2 Jedná se o státy Minnesota (10 volitelů) a Nevada (6 volitelů).

3 Z celkového počtu 538 volitelů by měl Trump mít na své straně 306 z nich (na základě výsledků voleb v jednotlivých státech). Pro zvolení prezidentem je nutné získat alespoň 270 hlasů volitelů. Z toho tedy plyne, že je potřeba 37 volitelů, jež by mohli Trumpa posunout pod hranici 270 hlasů. Clintonová prozatím z lidových voleb získala 232 volitelů.  

4 Nadaci založil Bill Clinton v roce 1997 v době, kdy zastával prezidentský úřad. Na počátku ji pojmenoval „The William J. Clinton Foundation“, ale v roce 2013 ji společně se svými rodinnými příslušníky přejmenoval na „The Bill, Hillary & Chelsea Clinton Foundation“ (což bylo ve stejném roce, kdy Hillary Clintonová ukončila své funkční období jako ministryně zahraničí). Obecně je jejich soukromá nadace, lépe řečeno fond, nazývána jako nadace Clintonových (The Clintons Foundation).

5 Protesty byly opakovaně uskutečňovány především v těchto městech: New York City (stát Nex York), Baltimore (stát Maryland), Chicago (stát Illinois), Los Angeles, San Diego, San Francisco, Oakland, Berkeley (všech pět měst leží ve státě Kalifornie), Las Vegas (stát Nevada), Seattle (stát Washington), Filadelfie (stát Pensylvánie), Cleveland (stát Ohio), Portland (stát Oregon), New Orleans (stát Louisiana), Boston (stát Massachusetts) a hlavní město Washington, D. C. Kromě států Pensylvánie, Ohio a Louisiana se jedná o státy, kde volby vyhrála Hillary Clintonová.


Zpravodajský produkt 11037
Souhrnné hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO