Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Souhrnná analýza a předpověď (11035)

Nelegální migrace, jež se vzedmula v roce 2015 a jež výrazně zasáhla evropské země, nebyla ve svém zrození spontánním jevem, nýbrž řízeným „praktickým“ počátkem přesídlování obyvatel (což vychází i z prezentované činnosti EU – viz dále v textu). Pokud hovoříme o „praktickém počátku“ ve spojení s rokem 2015, tak „teoretický počátek“ neboli proces plánování byl zahájen po vypuknutí ozbrojeného konfliktu v Sýrii (počátek protestů: leden 2011; přerod do ozbrojeného konfliktu: červenec 2011), přičemž plán počítal se zahrnutím obyvatel i z jiných zemí než Sýrie (obecně země Asie a Afriky).

V souhrnné analýze přiblížíme příčiny, které vedly k plánu a podpoře nelegální migrace, a vysvětlíme, jaké cíle se za podporou tohoto fenoménu skrývají. V dalším objasníme, kdo je považován za organizátora soudobé nelegální migrace a kdo v tomto dění působí jako prostředník. Vše se odvíjí od ozbrojeného konfliktu v Sýrii, který je součástí soupeření mezi dvěma světovými mocnostmi: Spojenými státy a Ruskou federací. Do tohoto soupeření patří i prostor Evropy, jenž je pro obě zmíněné země prostorem strategickým (geopolitické těžiště světa).

Vznik ozbrojeného konfliktu v Sýrii nebyl dílem politické opozice. Ta sehrála roli jen výkonného prostředku zahraničních mocností, které usilují o naplnění cílů své zahraniční politiky v regionu Blízkého východu. V čele těchto zemí stojí Spojené státy, jež se snaží rozšířit svou sféru vlivu* ve světě na úkor té ruské. Dalším hráčem je Turecko, které hodlá významně posunout řešení kurdské otázky, přičemž „prahne“ po rozšíření svého území o kurdské oblasti v pohraničí Sýrie a Iráku. Třetím a nikoli posledním aktérem je Saúdská Arábie, která touží po vlastní sunnitské nadvládě nad celým regionem, čímž podporuje každého, kdo může svrhnout šíitské vlády v okolních zemích. Aktivity syrských opozičních skupin by bez zahraniční podpory včetně dodávek výzbroje byly od samého počátku neúčinné. (Tematika Blízkého východu viz přehled zpravodajských produktů na konci textu.) 

Zahraniční strůjci využili „hrubé mentality“ místní populace, mentality, jakou se vyznačují obyvatelé mnoha islámských zemí. Muslimové se dělí na sunnitskou a šíitskou větev a tyto větve pak na další různé skupiny. Šíité a sunnité se liší v uplatňování islámu a islámských tradic, které vycházejí z rozdílného pojetí islámu a jeho vzniku. Sunnité, kteří v islámském světě zřetelně převládají, považují šíitské skupiny obyvatel za podřadné a v mnoha případech proti nim vystupují i za použití násilí (např. Afghánistán, Pákistán, Irák, Jemen, nyní Sýrie apod.). Syrský prezident Bašár Asad je šíitský alávita a šíité jsou v Sýrii oproti sunnitům v menšině. Přimět sunnitské opoziční skupiny v Sýrii k boji proti režimu Bašára Asada a ještě k tomu za výrazné materiální a finanční podpory nebylo v této situaci tak složitou věcí, zvláště jednalo-li se o podporu sponzorovanou vládami USA, Turecka a Saúdské Arábie (na podpoře se podílejí i jiné země, ale podpora od zmíněné trojice zemí je pro syrskou opozici rozhodující).

Podporovatelé bojového tažení proti syrské vládě však podcenili dvě věci. První věcí bylo nedocenění rozmanitosti opozice, jež se rozštěpila do více skupin, přičemž každá skupina si činí nároky na určité mocenské postavení v zemi (to je běžný vývoj situace v ozbrojených konfliktech s cílem svrhnout režim, kde snad každý z opozice touží získat nějakou moc či funkci). Ozbrojené potyčky mezi opozičními frakcemi tak nejsou ničím neobvyklým. Druhou věcí je pak špatný odhad ruského angažmá v Sýrii, kde Rusové ukázali své odhodlání udržet si v Sýrii svůj vliv (ztrátou vlivu v Sýrii by ohrozili svůj vliv také v Íránu, který by se po Sýrii stal dalším postupným cílem amerického tažení proti Ruské federaci). 

Američtí představitelé a také Turci a Saúdští Arabové jsou vývojem na Blízkém východě frustrováni. Američanům nevyšel před lety plán v Iráku, kde se chtěli uchytit a vybudovat zázemí pro různorodé působení proti Íránu. Po úpravě svých aktivit jim nyní nevychází ani plán v Sýrii, což jim stěžuje i návrat do Iráku. Američtí zástupci tak vyjádřili závěr, že je nutné vyvinout ještě větší mezinárodní tlak na syrskou vládu, ale také na Ruskou federaci s cílem dosáhnout požadované změny režimu v Sýrii. Avšak pokud se mělo do tohoto nátlaku zapojit co nejvíce zemí, a pokud měl být tlak efektivní, bylo nutné vyvolat patřičnou událost či spíše déletrvající společenský fenomén. Tak se zrodila myšlenka rozpohybovat masy lidí ze Sýrie, lépe řečeno lidí z uprchlických táborů zřízených především v Turecku. Migrační kampaň (agitace) byla posléze rozšířena na další asijské a africké země.

Odlišné hodnocení zpravodajských analytiků připouští, že migrační operace byla připravena ještě dříve, než se americká politika v Sýrii ocitla ve svízelné situaci. Migrační kampaň je navíc v tomto hodnocení spojována také s událostmi v Libyi (únor – srpen 2011), kde jedním z cílů bylo uvolnit migrační směr z Afriky do Evropy. Tento směr měl být připraven na migrační pohyb, který byl v celé řadě zemí zahájen či mnohonásobně zesílen v roce 2015. Je ale pravděpodobné, že kampaň na podporu migrace měla být zahájena dříve, ale z důvodu pozvolné koordinace činností s Evropskou unií, nevládními organizacemi a dalšími institucemi byla zpožděna.

Také povstalecké aktivity v Libyi měly od svého počátku zahraniční podporu, která přerostla v letecké údery západních zemí. Američané věděli, že Libye za režimu Muammara Kaddáfího nemůže patřit do jejich sféry vlivu, ale pro ruskou stranu to tak úplně neplatilo. Tím se dostáváme k dalšímu z cílů vojenské výpravy proti libyjské vládě, jímž bylo zabránit možnosti, aby se Libye v budoucnu stala zázemím pro ruskou zahraniční politiku v Africe a zadním podpůrným dvorkem pro politiku na Blízkém východě.1 Tak bylo rozhodnuto o destabilizaci Libye, přičemž Američané se prozíravě nezúčastnili vzdušných úderů (pouze je logisticky podporovali), aby snad nebyli obviňováni jako hlavní viník za rozklad severoafrické země. O to víc se činili v přípravě a řízení vojenské pozemní jednotky, která byla sestavena z libyjské diaspory a která zasáhla do povstaleckých bojů v Libyi včetně navádění bojových letounů západní koalice na cíle vládních sil.

Z výše uvedeného můžeme shrnout, že lidská migrace do Evropy měla plnit několik cílů, které se nevztahovaly jen k situaci na Blízkém východě, ale i k situaci v Evropě jako geopolitického těžiště světa, o jehož kontrolu usilují jak Spojené státy, tak Ruská federace.

K zahájení nové a početné migrace napomohla a dále napomáhá Evropská unie (EU), která je stále více spjata se zahraniční politikou USA. Funkcionáři EU již v roce 2014 připravovali pilotní projekt přesídlování, jenž předpokládal stanovení migračních kvót pro členské země EU.2 Mechanismus kvót měl být uveden v platnost právě v roce 2015, což vypovídá o sladění s migrační kampaní a následnou migrační vlnou ve stejném roce. Při přípravě projektu ještě v roce 2014 platilo, že zapojení členských zemí do projektu včetně migračních kvót bude dobrovolné. Avšak v následujícím roce 2015 se zvýšil tlak vedoucích funkcionářů EU a některých představitelů vlád členských zemí na to, aby migrační kvóty včetně jejich naplnění byly pro každou členskou zemi povinné. Dobrovolnost měla být ve skutečnosti zachována pouze za předpokladu, že se projekt setká s ochotou členských zemí do projektu vstoupit. Jakmile některé země projevili v roce 2015 svůj nesouhlas s kvótami, bylo zahájeno prosazování pravidla o povinné účasti v projektu. 

Souhrnná analýza a předpověď v oblasti nelegální migrace pokračuje v následujícím produktu, jenž je druhým dílem příslušné tematiky (odkaz viz níže).


Přejít na následující díl: Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces (díl 2/2)


Blízkovýchodní problematika je v různé míře obsažena v následujících zpravodajských produktech:

Zpravodajské produkty související s tematikou nelegální migrace:


1 Ze stejného důvodu, tedy zamezit případnému rozvíjení ruského zázemí na Kubě, zahájily Spojené státy „sbližování" s Kubou, a to bez ohledu na to, zda kubánská vláda učinila dlouhodobě požadované změny „ve prospěch kubánského lidu" (dosud se sbližování týká výměny diplomatických misí, usnadnění turismu z USA na Kubu, uvolnění amerického obchodního embarga na některé komodity a dalších věcí). Kuba má však navzdory americké snaze pevné pouto s Ruskou federací. Dlouho existující politický režim na Kubě není možné v krátké době obrátit od Ruska, aniž by byly použity „revoluční síly a prostředky", a to ještě bez záruky na úspěch. V této situaci je naopak paradoxem to, že kubánští představitelé hájí stejné stanovisko vůči situaci v Sýrii jako ruští činitelé a zároveň politiku ruské vlády v této věci podporují. Dokonce by se mělo jednat i o podporu fyzickou v podobě kubánských instruktorů na vojenskou techniku působících v Sýrii. 

2 Pilotní projekt přesídlování je zmíněn v periodickém dokumentu se vztahem k roku 2014. Dokument, který vydává Ministerstvo vnitra ČR, nese název „Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2014", přičemž zmínka o pilotním projektu přesídlování se nachází v části nazvané „Problematika migrace na úrovni Evropské unie". V předchozích zprávách spojenými s příslušnými ročními obdobími se o tomto projektu nepíše.

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11035
Souhrnná analýza a předpověď
© 2016 Agentura EXANPRO