Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Doplňující hodnocení (11034)

Zpravodajský produkt doplňuje souhrnné hodnocení 11033 Odůvodnění výsledku prezidentských voleb v USA, kde jsme hodnotili příčiny, jež přispěly k rozhodování voličů mezi dvěma hlavními prezidentskými kandidáty Hillary Clintonovou a Donaldem Trumpem. V doplňujícím hodnocení se zaměříme na číselné údaje voleb.

Ve Spojených státech si svého prezidenta volí občané USA, ale svými hlasy se nevyjadřují přímo, nýbrž prostřednictvím svých 50 států a jednoho samostatného okresu (hlavní město Washington, D. C.) jako samosprávných federálních celků. Ve Spojených státech tak ve volbách nerozhoduje celkový počet hlasů odevzdaných na americkém území příslušným prezidentským kandidátům, nýbrž počet hlasů odevzdaných v jednotlivých státech USA včetně hlavního města. Voliči tedy odevzdávají hlasy svým státním volitelům, jejichž počet je pro každý stát přesně stanoven a vyplývá z počtu senátorů a členů Sněmovny reprezentantů, které příslušný stát vysílá do kongresu. Celkový počet amerických volitelů je 538 a „stínuje" počet členů Kongresu USA, jenž se dělí na Sněmovnu reprezentantů (435 poslanců1) a Senát (100 senátorů2). Tři volitelé vycházejí z metropole USA. Každý jednotlivý stát určí své volitele podle vlastní legislativy. Volitelem se však nemůže stát člen Sněmovny reprezentantů ani senátor a osoby, jež zastávají úřad ve státní správě na federální úrovni.

Ve 48 státech USA a hlavním městě je volební systém založen tak, že ten kandidát, jenž obdržel nejvíce hlasů občanů, získává také hlasy všech volitelů v konkrétním státě (systém „vítěz bere všechno“). Kandidáti, kteří se umístili na dalších místech, nezískávají v tomto systému žádný hlas úředního volitele. Výjimkou jsou dva státy, Maine a Nebraska, kde celkový vítěz získává dva hlasy volitelů a poté vždy po jednom hlase ten, kdo zvítězil v jednotlivých kongresových okresech1 daného státu.

V konečném součtu všech hlasů úředních volitelů za jednotlivé státy USA získal Donald Trump 306 hlasů, kdežto Hillary Clintonová jen 232 hlasů volitelů (pro zvolení prezidentem je potřeba alespoň 270 hlasů všech volitelů [kongresmanů] se zahrnutím tří volitelů z hlavního města). Výsledek ještě není formálně potvrzen, ale případné úpravy již nic neovlivní (výsledek se může změnit maximálně o hlasy 16 volitelů ze států Michigan, kde Trump po zpracování 96 % odevzdaných hlasů vedl jen o 0,3 % před Clintonovou).

V rámci prezidentských voleb se samozřejmě uvádějí i výsledky tzv. všelidového hlasování, tedy součtu všech získaných hlasů na celém území Spojených států, jenž jednotliví kandidáti obdrželi. Tady je situace odlišná. Clintonovou volilo celkem 61 035 000 občanů a Trumpa pak 60 367 000 voličů (výsledky jsou zaokrouhleny a nejsou ještě konečné a tedy oficiálně potvrzeny – pro hodnocení rozdílu jsou však zcela postačující). Hlasování široké veřejnosti tak o zhruba 670 000 hlasů vyhrála Hillary Clintonová. Jenže výsledek celoplošného hlasování není v těchto volbách rozhodující.

Hlasování široké veřejnosti či všelidové hlasování je v anglickém jazyce označováno jako „popular vote“, což bychom mohli přeložit také jako „hlas oblíbenosti“. Avšak vzhledem k tomu, že v aktuálních prezidentských volbách hrála značnou roli naopak neoblíbenost obou kandidátů, bylo by vhodnější zaměnit „hlasování o oblíbenosti“ za „hlasování o menší neoblíbenosti". Vždy je to však hlasování o způsobilejší volbě. Tak je tomu ostatně ve všech volbách do politických funkcí v jakékoli zemi, neboť platí následující: Na kandidátních listinách nejsou obvykle ti nejschopnější lidé, ale pouze ti, kdo vstoupili do politických stran, nebo ti, jež se rozhodli kandidovat, případně ti, kteří se politickými stranami nechali oslovit pro výkon „nějaké" politické funkce.

Velmi kýčovitě působí hodnocení některých novinářů a komentátorů o tom, že Clintonová prohrála také proto, že nebyla schopna dostat k volbám své sympatizanty. Stejným způsobem se o svých neúspěších vyjadřují i čeští politici. Jenomže toto vyjádření je jen falešný dílčí závěr a podsouvání klamných údajů o velikosti voličské základny příslušného kandidáta či politické strany. Pokud je osoba sympatizantem někoho, tak ho zpravidla vždy při jakékoli volební příležitosti podpoří. Nedává smysl mluvit o sympatizantech, kteří nešli volit, aniž by k tomu měli pádný důvod. Ve skutečnosti se jednalo o osoby (voliče), jež se dosud ničími sympatizanty nestaly. Správný závěr by měl tedy znít, že Clintonová nebyla schopna vyhrát, jelikož si nevybudovala více vlastních sympatizantů.   

Podívejme se ale na číselné údaje prezidentských voleb v USA v širších souvislostech. (Pracujeme s hrubými počty, jež jsou dostatečné pro učinění obecného hodnocení prezidentských voleb v USA. Všechny náležité a přesné údaje budou příslušnými institucemi zveřejněny do konce roku 2016.) Celkový počet oprávněných voličů USA se pohybuje na čísle zhruba 235 mil. osob. Celkový počet odevzdaných volebních lístků odhadujeme na 128 mil. Prezidentských voleb v USA se tedy zúčastnilo přibližně 55 % amerických občanů (jiné závěry, jež se opírají o trochu odlišná čísla, uvádějí volební účast v hodnotě 58 %). Zajímavé je, že se do voleb nezapojilo více než 100 mil. Američanů. A některé důvody pro neúčast jsou v americké společnosti, která je hodnocena jako hodně politicky i jinak angažovaná, skutečně zarážející. Z provedeného průzkumu můžeme všeobecně vyvodit, že 18 mil. občanů mělo příliš nabytý program, než aby se věnovalo volbám. Dalších téměř 15 mil. lidí volby nezajímaly. Necelých 14 mil. osob odpovědělo, že se jim protivila volební kampaň i samotní kandidáti. Asi tři miliony voličů na volby zapomněli a více než 200 000 Američanům nevyhovovalo počasí. K dalším důvodům patřily nemoc nebo zdravotní postižení, nepřítomnost ve svém bydlišti, registrační problémy, nevyhovující volební místo, dopravní problémy a jiné důvody. Volební výsledky byly přitom v některých státech ve prospěch Trumpa velmi těsné.

Zvýše uvedených odstavců plyne, že z celkového počtu odevzdaných hlasů jich 47,6 % připadlo Clintonové a 47,2 % Trumpovi. Zbylí kandidáti, pro něž hlasovalo asi 6,5 mil. lidí, si rozdělili 5,2 % hlasů. Pokud to ale vztáhneme na celkový počet oprávněných voličů, ať už se voleb zúčastnili, nebo nikoli, tak Hillary Clintonovou volilo 26 % oprávněných obyvatel USA a Donalda Trumpa 25,7 % právně způsobilých osob. Každý z obou kandidátů tedy získal podporu pouhé čtvrtiny obyvatel Spojených států. 

Obecně bylo možné předpokládat, že pro Clintonovou budou hlasovat více ženy, a naopak pro Trumpa zase muži. Avšak i přes kampaň vedenou proti Trumpovi za jeho obscénní chování vůči ženám obdržel Trump hlasy od zhruba 42 % všech zúčastněných voliček. Clintonová získala přibližně 54 % hlasů všech zúčastněných žen a zbylá 4 % se váží k ostatním kandidátům.  

Většina voličů ve věku 45 let a starších volila Donalda Trumpa, kdežto Hillary Clintonovou volilo více lidí z mladších generací.

Složení amerických voličů podle rasy a hispánského původu je následující:

Rasa/původ Oprávnění voliči
Běloši ≈ 69 %
Černoši (Afroameričané) ≈ 12 %
Hispánci* ≈ 12 %
Asiaté ≈ 4 %
Američtí indiáni (domorodí obyvatelé) Neuvádí se**

* Hispánci nepředstavují rasu, ale lidskou populaci španělsky mluvících zemí, jež se mohou skládat z obyvatel různých rasových skupin.

** Ačkoli mají američtí indiáni podle federálního zákona platného od roku 1965 zaručena hlasovací práva, existují v USA stále státy a samosprávná města, jež pokračují v úsilí zbavit původní obyvatele Ameriky těchto práv. Účast této skupiny obyvatel v jakýchkoli volbách je tak velmi malá. 

Voliči bílé rasy, kteří se účastnili voleb, hlasovali v 58 % pro Trumpa, kdežto pro Clintonovou jen v 37 % (dopočet do 100 % tvoří procenta pro zbylé kandidáty). Naproti tomu voliči z ostatních menšinových skupin dohromady (Afroameričané, Hispánci, Asiaté a ostatní) upřednostňovali převážně Clintonovou, a to v 72 %. Trumpa volilo jen 22 % osob z těchto menšinových skupin. Rozdíl je vypovídající a důvody zřejmé (Trumpův boj proti nelegální migraci). 

U voličů nejvíce rezonovaly oblasti jako terorismus, migrace a ekonomika včetně pracovních příležitostí, přičemž hledali pozitivní i negativní body k těmto oblastem v programech obou předních kandidátů a hodnotili, jak se kandidáti k těmto záležitostem vyjadřovali.

Kandidátka Hilllary Clintonová utratila za volební kampaň asi 540 mil. USD. Výdaje kandidáta Donalda Trumpa se vyšplhaly na částku zhruba 370 mil. USD.

Závěrem se ještě ohledně čísel zmíníme o protestech proti Trumpovi, které propukly v několika městech Spojených států. Podle rozboru agentury EXANPRO se do protestů zatím zapojilo asi 200 000 obyvatel na různých místech USA. V přepočtu k poměru voličů se jedná bezmála o 0,1 % všech oprávněných voličů v zemi. Pokud to vztáhneme jen na voliče, kteří dali svůj hlas prezidentské kandidátce, tak protestuje 0,3 % osob, jež volili Clintonovou. Převážná většina obyvatel není v tuto chvíli aktivní, což znamená, že buď Trumpa podporují, nebo jim nevadí, případně je jim to jedno, anebo se z různých důvodů nechtějí k protestům přidávat (nelíbí se jim způsob protestu, narušuje to jejich pohodlí, vyčkávají na další vývoj apod.). Jsme tedy svědky jakéhosi psychologického a mediálního tlaku, během kterého se „nepatrná“ menšina obyvatel snaží za pomoci médií vytvořit dojem, že američtí občané jsou obecně nespokojeni s volbou Donalda Trumpa a vynucují si nápravu.

Poznámka: Čísla, která jsme použili k našemu hodnocení a závěrům o stavu americké společnosti, nemusela být přesná, avšak ani pozměněné číselné údaje by nezměnily podstatu učiněného hodnocení a jednotlivých závěrů. 


Související zpravodajské produkty:


1 Kongresový okres (congressional district) je odlišný od okresu administrativního (county). Kongresový okres se vztahuje k voleným zástupcům (poslancům) do Sněmovny reprezentantů, kdežto administrativní okres k úřední pravomoci (jurisdikci). Stát Maine se skládá ze dvou kongresových okresů, ale ve správním rozložení má 16 administrativních okresů. Stát Nebraska sestává ze tří kongresových okresů a 93 okresů administrativních. Počet jednotlivých kongresových okresů včetně jejich rozložení je ve všech státech USA založen na počtu obyvatel. 

2 Senátoři jsou voleni vždy po dvou z každého státu USA bez ohledu na zalidněnost příslušného státu.


Zpravodajský produkt 11034
Doplňující hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO