Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifická analýza (11030)

Přeshraniční operace tureckých ozbrojených sil zahájené 24. srpna 2016 fyzickým vstupem tureckých vojáků na území Sýrie byla výsledkem vývoje situace na Blízkém východě za určité období, jež započalo dohodou mezi Tureckem a Spojenými státy (více v předcházejícím díle rozebírané tematiky – produkt 11029). Dohoda se týkala činnosti ve zmíněném regionu se zaměřením na Sýrii a Irák a měla přinést oboustranný prospěch oběma zemím v jejich zahraniční politice v příslušném geografickém prostoru. Vývoj v letech 2013 a 2014 se ještě shodoval s představami obou aktérů dohody, avšak od poloviny roku 2015 se situace začala výrazně měnit, k čemuž přispěl i zásah Ruské federace v podobě nasazení svých vzdušných sil na podporu syrského režimu.1 Od té doby se dění v Sýrii nevyvíjí podle potřeb USA, ani podle požadavků Turecka. Avšak turečtí představitelé jsou v mnohem závažnějším postavení, neboť jejich země patří do dotyčného regionu s ozbrojeným konfliktem, čímž se jakákoli změna v dané oblasti bezprostředně dotýká turecké politiky, a to především v řešení kurdské otázky (viz komentář v předcházejícím díle – produkt 11029).

Současná situace Turecka, v níž nyní dominuje dohoda s Ruskou federací a zahájené přeshraniční operace2 v syrském pohraničí, vychází z celé řady událostí, které spolu navzájem souvisejí. Pro analýzu aktuální situace Turecka ve vztahu k USA a Ruské federaci jsou stěžejními ty události, jež se odehrály od počátku nového sbližování Turecka s Ruskem. Níže je uveden jejich přehled v chronologické posloupnosti.

Přehled analyticky klíčových událostí od zahájení opětovného sbližování Turecka s Ruskou federací (u všech údajů platí rok 2016):

  • 27. června – zveřejnění omluvného dopisu tureckého prezidenta adresovaného prezidentovi Ruské federace
  • 28. června – teroristický útok na letišti v Istanbulu
  • 15. července – „pokus o státní převrat“ v Turecku
  • 30. července – impulzivní výzva „Islámského státu“ k zahájení násilného džihádu proti Rusku uveřejněná prostřednictvím internetu
  • 9. srpna – schůzka prezidentů Turecka a Ruské federace v Petrohradu (Ruská federace)
  • 11. srpna – výzva turecké vlády ke zničení „Islámského státu“
  • 24. srpna – zahájení operací tureckých sil v syrském pohraničí (pohyb tureckých sil včetně logistických jednotek k syrským hranicím byl zahájen již 20. srpna a další den byla spuštěna přeshraniční dělostřelecká palba, jež byla v různých intervalech vedena i v nadcházejících dnech)
  • 10. října – schůzka prezidentů Turecka a Ruské federace v Istanbulu (Turecko)

Prezentovaný zpravodajský produkt je pokračováním tematiky o manévrování Turecka mezi Spojenými státy a Ruskou federací. První část uvedené problematiky je obsahem produktu 11029 Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federací (díl 1/2). Další dokumenty, které se vztahují k příslušnému tématu a z určité části také k událostem uvedeným výše, jsou následující:

Zásah Rusů v Sýrii (září 2015) změnil situaci v neprospěch Turecka, a dokonce vyústil v politický a ekonomický konflikt mezi Tureckem a Ruskou federací (viz produkt 11029 a další dokumenty uvedené výše). Nakonec ale turecká vláda odsunuje stranou nenaplněnou dohodu s USA a vlivem okolností uzavírá dohodu novou, avšak tentokrát s Ruskou federací. Nová dohoda poskytuje Turkům určité možnosti, jak vylepšit situaci ve svůj prospěch. Prospěch z dohody však mají i Rusové. Existenci nové dohody o činnosti v Sýrii už potvrdily následující události (viz dále v textu).

Vojenským operacím v rámci kampaně „Eufratský štít“2 předcházela přípravná fáze, do níž patřila rovněž vlivová operace s „předstíraným“ státním převratem a součinnost s Ruskou federací (přípravná fáze z hlediska „pokusu o převrat“ je rozebrána v produktu 11019 a částečně v produktech 11020 a 11029). Oficiálně hlásaným cílem přeshraničních operací je vytlačit „Islámský stát“ (IS) z jeho pozic v syrském pohraničí, a proto také Turci zhruba dva týdny před překročením syrské hranice veřejně vyzývali ruské představitele ke společnému zničení IS, což už bylo předem s ruskou vládou domluvené jako oficiální postup. Dalším cílem operací, který turečtí činitelé nijak veřejně nerozebírají, je zajistit syrské pohraničí před kurdskými silami a získat vlastní iniciativu v regionu bez usměrňování z americké strany.

Přeshraniční operace tureckých sil byly zkoordinovány se zástupci Ruské federace tak, aby vyhověly potřebám Turků, ale také požadavkům Rusů, kteří se snaží tlumit aktivity Američanů v regionu, v tomto případě v Sýrii. Tato koordinace (součinnost) a především existence učiněné dohody mezi oběma zeměmi byla potvrzena dvojím způsobem. Zaprvé nikdo z ruských představitelů neprotestoval, když Turci vstoupili na svrchované území cizí země, jak to mají ve zvyku obzvláště v případě Američanů. Neprotestovala ani syrská vláda, což dokládá skutečnost, že ruští zástupci předem o těchto tureckých aktivitách jednali v Damašku, hlavním městě Sýrie. Pokud se nějaké drobné protesty přece jen objevily, jednalo se pouze o vynucené/požadované přetvařování. Zadruhé se 10. října uskutečnila pozitivní schůzka prezidentů Ruské federace a Turecka v Istanbulu, tedy 16 dní po zahájení vojenské kampaně „Eufratský štít“, což opět dokládá to, že s aktivitami Turků v Sýrii je všechno v pořádku. Schůzka se převážně týkala energetických záležitostí, avšak ruská delegace se skládala také ze zástupců vojenských sil a zpravodajských služeb, neboť jedním z bodů jednání bylo také téma o koordinaci další činnosti v Sýrii. Tento bod jednání pochopitelně podléhal režimu utajení, přičemž obsahoval kromě jiného výměnu informací a určitého zpravodajského vědění* o situaci v Sýrii včetně činnosti příslušníků speciálních sil USA. Spolupráce zpravodajských služeb obou zemí byla již tureckými zástupci zdůrazněna po předchozí schůzce v Petrohradu (9. srpna).  

Na tureckých operacích se podílejí taktéž příslušníci ozbrojených sil USA, avšak nemají na ně významný vliv, i když provádějí jakousi jejich podporu. Přítomnost Američanů je spíše Turky využívána k doručení tureckých požadavků kurdským silám a také k tomu, aby sami Američané u kurdských sil zabezpečili splnění těchto požadavků. Jedná se především o vyklizení určitých obcí a stažení všech kurdských jednotek za řeku Eufrat (na její východní stranu). Američtí funkcionáři se snaží posílat své vojáky tam, kde se něco děje, a to jednak proto, aby měli informace z první ruky, a jednak aby měli možnost prostřednictvím svých vojáků usměrňovat situaci podle vlastních plánů. Avšak Američané, kteří byli bez dohovoru s druhou stranou posláni k protureckým povstaleckým skupinám, jež v pohraničí spolupracují s tureckými jednotkami, zažívají nevraživost ze strany těchto bojovníků a už několikrát se museli vzdálit z určitých míst v terénu. Důvodem je zřejmě poučení ozbrojených skupin tureckými vojenskými veliteli, které mohlo vycházet z obvinění Američanů v souvislosti s pokusem o státní převrat v Turecku, ale také jednoduše z postupu dohodnutého s Ruskou federací.   

Turci si v rámci operací v Sýrii plní vlastní potřeby a zároveň zvýhodňují situaci pro Ruskou federaci. V následujících bodech shrnujeme, v čem jsou aktivity tureckých jednotek pro ruskou stranu přínosné:

  • Američané ztrácejí kontrolu nad částí syrského pohraničí, čímž se omezuje jejich vliv v Sýrii a s ním i možnosti pro změnu syrského režimu.
  • Bojovníci IS přicházejí o další část svého území, a tím se také snižují jejich schopnosti v boji proti syrskému režimu.
  • Vytvářejí se podmínky pro úder na „baštu“ IS čili na město Rakka, přičemž Turci popohánějí Američany, aby se spojeneckými skupinami zahájili osvobozování tohoto města.

Pro Američany je situace nevýhodná, ale i přesto se jim daří oddalovat operace proti dvěma hlavním prostorům pod kontrolou IS, jimiž jsou města Rakka (Sýrie) a Mosul (Irák). Islámský stát je nástroj americké zahraniční politiky v Sýrii a Iráku, což znamená, že se Američané budou snažit co nejvíce zpomalovat jeho otupování. Operace proti oběma městům budou zřejmě odloženy na příští rok z důvodu přicházejícího zimního období (ofenziva proti Mosulu může být vzhledem ke snaze irácké vlády ukázat schopnosti svých ozbrojených sil zahájena ještě tento podzim). Syrští vládní vojáci nehledě na roční období dál usilují o územní zisky. Západní diplomaté tvrdí, že je to nebezpečná svévole syrského prezidenta, avšak vše je pečlivě podporováno ze strany Rusů. Američtí představitelé již hovoří o tom, že situace v Sýrii nemá vojenské řešení, a proto usilují o to, aby syrský režim zastavil svou bojovou činnost. Tato americká snaha je zapříčiněna zejména tím, že syrské jednotky od října 2015 dosahují neustálých bojových úspěchů, jež jsou sice pomalé, ale přesto viditelné.  

Americké plány pro změnu režimu v Sýrii a přetvoření této země podle potřeb USA jsou již minulostí. Takzvaní „umírnění bojovníci“3 se neosvědčili, nástroj v podobě „Islámského státu“ překonal svůj vrchol a Turecko jako nejdůležitější spojenec pro syrský problém se vzepřelo. Do popředí tak vstupuje záložní plán, jenž počítá s rozdělením Sýrie.

Poznámka: Část obsahu nenaplněné dohody mezi Spojenými státy a Tureckem, jež se týká „Islámského státu“, vystoupila na povrch během operace „Eufratský štít“. Objasnění předložené záležitosti je součástí zpravodajského produktu s názvem „Islámský stát jako zahraniční projekt s volným řízením“ (připravujeme).


1 Ruská federace podporuje syrský režim prezidenta Bašára Asada od počátku konfliktu (2011), ale dosud se jednalo převážně jen o materiální pomoc pro vedení vojenských operací a zajištění chodu běžného života. Ruští vojáci a zpravodajští důstojníci působili v Sýrii jako poradci pro výcvik a plánování bojových aktivit a také s úkolem získávat informace přímo ze syrského bojiště pro rozhodovací proces ruských představitelů. Zasazení ruských vzdušných sil (září 2015) odstartovalo novou etapu ruského angažmá v Sýrii, což se rozšířilo i na intenzivnější využití ruských speciálních sil.

2 Všechny přeshraniční operace tureckých sil na území Sýrie zahájené v srpnu 2016 spadají pod hlavní operaci (vojenskou kampaň) s názvem „Eufratský štít“ (Štít Eufratu), v anglické transkripci „Operation Euphrates Shield“. Příslušný název byl zvolen právě proto, že hlavním cílem je zajistit východní část operačního pásma až k řece Eufrat.  

3 Účelovost slovního spojení „umírnění bojovníci“ je rozebrána v produktu 42003 Umírnění bojovníci jako účelový politický termín".

Objasnění termínů je uvedeno v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze


Zpravodajský produkt 11030
Specifická analýza
© 2016 Agentura EXANPRO