Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifická analýza a hodnocení (11028)

Změna politického režimu na Ukrajině je západními politiky prezentována jako vůle ukrajinského lidu. Avšak mohl být ukrajinský lid skutečnou příčinou pádu politického vedení země, když onen lid ani nevstoupil do stávky? Nevýrazné zapojení ukrajinského lidu do pádu vlády se projevilo během následných prezidentských a parlamentních voleb v roce 2014 (viz dále v textu). Několikaměsíční protest v Kyjevě, který nedosáhl ani formy jednoduché stávky, nebyl v poměru k populaci Kyjeva a potažmo celé Ukrajiny ničím tak vážným, co by mělo rozhodnout o konci režimu pod vedením prezidenta Viktora Janukovyče. Současná situace na Ukrajině stále více odráží to, že těžiště celého procesu sesazení vlády leželo mimo ukrajinský lid. Výsledky protestu včetně lidských ztrát jsou předkládány jednostranně a bez zahrnutí všech souvislostí. Vyjadřování většiny evropských politiků a různých komentátorů včetně těch českých, kteří hovoří o tom, že se Ukrajina posunula k demokratickým hodnotám, nekoresponduje jak s průběhem a zakončením násilného protestu v Kyjevě v roce 2014, tak se soudobým řízením ukrajinské politiky, jež je v mnohých případech propojena s kriminálními aktivitami ukrajinských politiků. Negativní situace na Ukrajině je znásobena tím, že občané Ukrajiny se staly rukojmími v soupeření mezi Spojenými státy a Ruskou federací.    

Zpravodajský produkt je pokračováním tematiky započaté v dokumentu 11027 Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 1/2).

Násilné změny na Ukrajině, které byly podporovány ze zahraničí, poskvrnily a v krátké budoucnosti ještě více poskvrní situaci v celé Evropě. Podivné je, že evropským politikům nevadí, že svým přístupem připravují v Evropě podmínky pro vznik novodobého „bojiště“.

Výsledky demonstrace v Kyjevě jsou předkládány jako vítězství ukrajinského lidu s tím, že se tehdejšímu režimu nepodařilo demonstraci krvavě potlačit. Oficiálně je uváděno, že během protestu v Kyjevě bylo zabito více než 100 demonstrantů. Nikdo nezkoumá, proč jiné zdroje uvádějí počet mrtvých v nižších číslech, ale především nikdo nehovoří o mrtvých a zraněných policistech, natož aby někdo objasnil, co se vlastně v Kyjevě doopravdy odehrálo.

V Kyjevě bylo zabito nejméně 13 a zraněno zhruba 130 příslušníků bezpečnostních sil. Většina mrtvých a zraněných policistů vzešla ze střelby z dlouhých zbraní, přičemž vstřely, průstřely a jiná střelná poranění nesla stejné charakteristiky jako u postřelených a zastřelených demonstrantů (podle některých zjištění se dokonce jednalo o střelivo, které ukrajinské policejní složky neměly ve své výbavě). Nikdo se však nesnažil tyto věci vysvětlit, tím spíše vyšetřit. Západní politici tyto skutečnosti přehlíželi, neboť to nebylo v souladu s prezentovaným odporem ukrajinského lidu proti proruské vládě, což spadá do podpory americké zahraniční politiky v Evropě. Navíc nebylo zájmem amerických představitelů, aby se vyšetřováním odhalila a rozebírala činnost soukromých bezpečnostních agentur na Ukrajině, jež tam působily na základě kontraktů s Ministerstvem obrany a Ministerstvem zahraničí USA a jež spolupracovaly právě s radikálními skupinami protestujících. Tento zpravodajský závěr, který vychází z dlouhodobých poznatků, podporuje také interview provedené televizní stanicí BBC s anonymním Ukrajincem, jenž tvrdil, že byl najat vedením tzv. Euromajdanu1 s úkolem vést střelbu na příslušníky speciální policejní jednotky „Berkut“* s cílem vyvolat jejich reakci proti demonstrantům (střelbu vedl z budovy konzervatoře). Výpověď anonyma nemusí být zcela věrohodná, ale ve všech směrech značí řízený proces s prvky organizovaného politického převratu (výpověď anonymního střelce a situace ohledně jeho působení ve prospěch Euromajdanu je předmětem analytické úlohy – viz Přehled zájmových témat s interně zpracovanými produkty).

Arsen Avakov, jenž byl po pádu ukrajinské vlády pověřen dočasným řízením ministerstva vnitra a později do této funkce oficiálně jmenován, oznámil v dubnu 2014, že důkazy ukazují na to, že tehdejší prezident Janukovyč bezprostředně nařídil odstřelovačům zahájit střelbu do demonstrantů. Viktor Janukovyč byl pravděpodobně zkorumpovaný politik, ale neměl žádný důvod k tomu, aby celou situaci eskaloval nařízením střelby do lidí. Potlačit demonstraci opakovanými jednotlivými výstřely do protestujících je naprosto neúčinná taktika, která naopak u části ozbrojených demonstrantů vyvolá prudkou odezvu a následnou vlnu agresivnějších nepokojů s manévrem proti vládním objektům. Palba jednotlivými ranami s časovými intervaly mezi nimi není účinný prostředek na rozehnání demonstrace, zejména pokud je část demonstrantů ozbrojena střelnými zbraněmi. Tato mířená střelba může mít účinek na jednotlivé cíle, ale nikoli na celý dav lidí. Naopak byla zaznamenána rádiová komunikace mezi příslušníky policejních sil, kteří zaregistrovali střelbu ze skrytých stanovišť z různých směrů a snažili se určit postavení střelců. Z poznatků o činnosti speciální policejní jednotky „Berkut“ vyplývá, že její příslušníci jednoho nebo dva střelce pravděpodobně eliminovali. Nařízení prezidenta Janukovyče se sice týkalo použití zbraní, ale v souvislosti s ochranou zdraví a životů policistů.

Ministr Avakov byl v dřívější době vyšetřován a obviněn z nezákonného převádění pozemků, ale v jeho „očistě“ mu pomohly volby v roce 2012, ve kterých byl zvolen poslancem ukrajinského parlamentu. Od roku 2014 je ve sporu s některými osobnostmi, jimž vadí, že Avakov dosazuje do vedoucích policejních funkcí ve správních ukrajinských oblastech osoby s pochybnou pověstí spojenou s pravicovým extremismem. V současnosti je Arsen Avakov vyšetřován v souvislosti se stížností na jeho korupční chování. Stížnost podal ředitel protikorupčního úřadu Vitalij Šabunin. Ohledně korupce se ministr Avakov dostal do ostrého sporu také s podivně jmenovaným gubernátorem Oděské oblasti Michailem Saakašvilim, který na Ukrajinu přišel údajně proto, aby bojoval proti korupci. Saakašviliho role je však řízena ze zahraničí. Podobně to bylo s jeho funkcí prezidenta Gruzie, kterou zastával do listopadu 2013. Od července 2014 je Michail Saakašvili obviněn gruzínskou prokuraturou ze zneužívání pravomocí v období své prezidentské funkce, přičemž byl na něj vydán mezinárodní zatykač. Stejně tak další ukrajinští politici mají problémy se zákonem a někteří z nich si dokonce budují soukromé bezpečnostní orgány pro vlastní potřeby. Nespočet ukrajinských funkcionářů na různých úrovních má fašistické sklony, přičemž funkcionáři s těmito tendencemi jsou zpravidla členy problematických organizací. K výše zmíněným záležitostem se evropští a američtí politici nevyjadřují a vůbec jim tyto skutečnosti ve spolupráci s Ukrajinou nevadí, což vytváří ostrý kontrast s vydáním mezinárodního zatykače na exprezidenta Janukovyče. Jenže i s ním předtím jednali o asociační dohodě a neřešili jeho zkorumpovanost. Jakmile se ale odvrátil od jednání se Západem, byl označen za provinilce.

Pokud by pád politického režimu Viktora Janukovyče byl výsledkem protestu ukrajinského lidu, muselo by se to projevit v účasti na následných prezidentských a parlamentních volbách. Lid, který by byl nadšen z pádu neoblíbené vlády, by se účastnil následných voleb v hojném počtu. Od získání nezávislosti na Sovětském svazu v roce 1991 je průměrná volební účast v prezidentských volbách zhruba 72 % a v parlamentních volbách přibližně 68 %. Nejvyšší volební účast byla přirozeně dosažena při prvních volbách po získání nezávislosti: prezidentské volby ≈ 84 % (rok 1991), parlamentní volby ≈ 76 % (rok 1994). Vysoká volební účast měla tedy být dosažena také po pádu ukrajinské vlády v roce 2014, což mělo být přáním a údajným dalším „pozitivním“ zlomovým bodem ve vývoji ukrajinského národa. Avšak volební účast během prezidentských voleb v květnu 2014 dosáhla asi 60 % a účast voličů v parlamentních volbách v říjnu 2014 nepřekročila 53 %. Výsledná procenta byla stanovena až po odečtení oprávněných voličů z těch oblastí, kde nebylo možné volby provést. Jedná se tedy o výpočet z celkového počtu oprávněných voličů, kteří měli možnost volit, a nikoli o výpočet z celku, v němž by byli zahrnuti voliči z anektovaného Krymu a voliči z oblastí východní Ukrajiny, kteří ne vlastní vinou volit nemohli. Volební účast v prezidentských a parlamentních volbách po změně politického režimu v roce 2014 tak byla o 12 a 15 % nižší než průměrná volební účast za posledních více než 20 let. Srovnání s prvními volbami po získání nezávislosti pak vykazuje ještě větší propast v neprospěch posledních prezidentských a parlamentních voleb v roce 2014 (rozdíl o 24 a 23 %). Značná část ukrajinských občanů politikům nedůvěřovala a nedůvěřuje jim ani nyní, a to především proto, že životní úroveň na Ukrajině se neustále snižuje. Tyto rozdíly jsou vypovídajícími údaji o skutečném úsilí ukrajinského lidu a o zákulisním dění na Ukrajině. Tyto údaje jsou politicky i zpravodajsky ignorovány a nejsou v souvislosti se situací na Ukrajině analyzovány.   

Podíl lidu na změně vlády své země patří mezi zásadní ukazatele pro předpověď dalšího vývoje v příslušné zemi. V případě Ukrajiny byl tento ukazatel záměrně přehlížen, což prozrazovalo zahraniční zapojení do celé záležitosti. Cizí zásah do politického vývoje jakékoli země přináší vždy vážné vedlejší účinky nejenom na cílovou zemi, nýbrž na celou okolní oblast, v tomto případě Evropu. Veškeré dění je dokladem o tom, že cílem bylo vymanit Ukrajinu z ruského vlivu bez ohledu na to, s jakými osobami bude probíhat spolupráce před pádem a po pádu ukrajinské vlády. To byla podružná věc. 

Události na Ukrajině hodnotíme jako politický převrat a nelegitimní převzetí moci opozičními politiky podporovanými západními mocnostmi. Ukrajina se stává čím dál tím větším bezpečnostním břemenem pro Evropu a novodobým bojištěm, jež se může zvětšit ve své velikosti, případně v počtu samostatných ohnisek ozbrojených střetů. Vážnost celé situace je zesílena postojem Ruské federace, jejíž představitelé nehodlají tolerovat rozšiřování prozápadních, z jejich pohledu spíše proamerických struktur v blízkosti svých hranic.

Související zpravodajský produkt:


1 Euromajdan bylo označení pro demonstrace vedené proti tehdejšímu ukrajinskému režimu v období od 21. listopadu 2013 do 22. února 2014. Euromajdan znamená v překladu „evropské náměstí“, přičemž toto označení mělo symbolizovat úsilí ukrajinského lidu o sjednocení s evropskými strukturami západních zemí.

* Objasnění termínů je uvedeno v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze


Zpravodajský produkt 11028
Specifická analýza a hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO