Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Souhrnné hodnocení a předpověď (11021)

Záležitost ohledně vystoupení Velké Británie z Evropské unie (EU) odhalila skutečný stav a možnosti Západu v organizovaném působení proti reálným i záměrně vytvořeným hrozbám. Kromě toho uvedená záležitost potvrdila, kam je EU směrována a kdo ji významně ovlivňuje.1 Samotné referendum o takzvaném „britském odchodu“ z EU označovaném jako Brexit referendum („British Exit“) naznačovalo již od svého prvního zveřejnění (leden 2013) zajímavé pozadí. Celé dění  nese prvky promyšlené „vlivové operace“, která působením určitých událostí, přehlížením dění v širším měřítku a přílišným sebevědomím skončila neúspěšně. Proto nenazýváme diskutovanou událost pouze Brexitem, nýbrž „operací BREXIT“, jež je pevně spjata se zahraniční a bezpečnostní politikou jak Velké Británie a EU, tak především Spojených států. 

Velká Británie je významným spojencem Spojených států v provádění zahraniční politiky, avšak i zde existuje občasný odpor některých britských státních institucí, jejichž vedoucí funkcionáři se obávají přílišného usměrňování vlastní politiky ze strany USA se snahou vědět co nejvíce o britských záměrech a činnostech (k těmto institucím patří také britské zpravodajské služby). Velká Británie byla vždy první a někdy i jedinou zemí, která fyzicky podporovala americké vojenské operace v zahraničí. Pro USA bylo ale stejně důležité, že Británie byla jednou z vedoucích členských zemí Evropské unie, tedy organizace, kterou Američané potřebují a budou ještě více potřebovat jako jednotný celek pro naplňování své zahraniční politiky, a to primárně pro své obchodní aktivity v Evropě a pro působení proti Ruské federaci.

Na konci roku 2012 se David Cameron (toho času britský premiér) rozhodl pro realizaci svého plánu, jímž hodlal naplnit několik cílů. V této souvislosti prohlásil v lednu 2013, že pokud jeho politická strana vyhraje britské všeobecné volby2 v roce 2015, vyhlásí do konce roku 2017 referendum o setrvání v EU. K tomu doplnil, že před referendem bude britská vláda vyjednávat příznivější podmínky pro pokračující členství v EU. Cíle Cameronova plánu můžeme shrnout do tří bodů: vyhrát volby v Británii, získat dominantnější postavení v EU a upozadit britské politické odpůrce EU neboli euroskeptiky.

Přislíbením referenda získala jeho strana ve volbách i určitý počet hlasů z řad občanů, kteří Evropské unii oponují, neboť se jim plánovaným referendem naskytla příležitost svoji oponenturu nějakým způsobem uplatnit. Britský premiér si byl v roce 2013 vědom, že odpůrci EU tvoří sice nezanedbatelnou část britské populace, ale předpokládal, že vyjednáním lepších podmínek britského členství v EU je schopen poměr příznivců a odpůrců zvrátit ve svůj prospěch. V tomto úsudku ho podporovaly průzkumy veřejného mínění, ve kterých většina hlasovala pro setrvání v EU, pokud budou dojednány lepší podmínky a britská vláda bude veřejnosti garantovat, že zájmy Británie jsou dostatečně chráněny. Byl to tedy dobrý tah, kterým oponentům za jejich hlasy nabízel možnost realizovat praktický protest proti EU v podobě referenda, přičemž si byl jist, že jejich snaha vyjde v referendu naprázdno. Avšak Cameron nedocenil dynamický vývoj na Blízkém východě a v severní Africe usměrňovaný několika mocnostmi včetně Velké Británie čili také jeho vlastní politikou (Cameron byl ve funkci premiéra od května 2010 a v roce 2011 kromě dalších aktivit podpořil vojenskou intervenci v Libyi). Tento ovlivňovaný vývoj a jeho možné následky byly patrné již od roku 2011 (kombinace spontánního vzniku a řízeného vyvolání tzv. „Arabského jara“). Rozhodující pro posílení tábora odpůrců EU pak byla migrační vlna a „vítací“ migrační politika EU, což se nejvýrazněji projevilo ve druhé polovině roku 2015, tedy ihned po Cameronových druhých vítězných volbách (květen 2015).

Cameron si uvědomoval významnost členství Velké Británie v EU pro ostatní členské země, čehož chtěl náležitě využít a z této pozice vystupovat při vyjednávání lepších podmínek. Ale ještě před druhými vítěznými volbami a necelé dva roky poté, kdy vydal prohlášení o referendu, se situace v EU změnila příchodem nového předsedy Evropské komise, jímž byl Jean-Claude Juncker, jenž funkci převzal k 1. listopadu 2014. Cameron a Juncker si vzájemně konkurovali v evropské politice. Jednalo se především o jejich oboustrannou animozitu, jež pramenila z toho, že každý chtěl mít rozhodující vliv a postavení v rámci evropské politiky. Cameron dokonce hlasoval proti nominaci Junckera na předsedu Evropské komise, když se tato záležitost podle pravidel projednávala v rámci Evropské rady, kterou tvoří předseda Evropské rady a nejvyšší výkonní politici jednotlivých členských zemí EU (jednání Evropské rady se účastní také předseda Evropské komise).

První cíl vyhrát volby byl splněn, avšak druhý cíl získat dominantnější postavení v EU se nedařilo dosáhnout. Navíc se měnila situace ve světě, která měla dopad i na Velkou Británii, čímž přibývalo odpůrců členství v EU a tím také náhlá obava o výsledek referenda, potažmo splnění třetího cíle. Možná právě proto vyhlásil premiér Cameron se čtyřměsíčním administrativním předstihem termín referenda na červen 2016, i když mu ještě zbývala do konce roku 2017 časová rezerva rok a půl. Britský premiér zřejmě nechtěl otálet a po vyhodnocení situace se svými poradci dospěl k závěru, že čím dříve se referendum uskuteční, tím příznivější výsledek bude mít. Panovala obava, že za několik dalších měsíců by mohl být výsledek již trvale negativní. Avšak rozhodnutí pro dřívější referendum prokázalo, že již v červnu 2015 přesáhl počet odpůrců 50 % (přesně se jednalo o 51,89 % hlasů s účastí 72 % voličů). V tomto hodnocení mohl mít pravdu v tom, že situace by za několik měsíců byla pro referendum ještě méně příznivá, přičemž odhadujeme, že posunutí referenda na počátek roku 2017 by pravděpodobně znamenalo navýšení počtu odpůrců zhruba na 60 %.

Cameron si stanovil zajímavý plán, který byl však lehkomyslně ohraničen pouze hranicemi Evropy. Plán vůbec neuvažoval, že by situaci v Evropě a především v Británii mohlo ovlivnit dění mimo Evropu. Zřejmě i proto Cameron podporoval aktivní zahraniční politiku svým bezstarostným způsobem o svůj úřad ministerského předsedy. Snažil se provést „vlivovou operaci“ pod názvem „operace BREXIT, aby posílil své postavení jak na domácí scéně, tak v Evropské unii, čímž by se Velká Británie stala ještě cennějším spojencem pro Spojené státy. Plán byl jistě ve svém zrodu vyhodnocen s tím, že obsahuje přijatelné riziko, jenže právě naopak jeho nekomplexní vytvoření a nepovedené uskutečnění odkrylo počátek sebezničující zahraniční politiky vlád evropských zemí, závislost USA na Evropě, respektive na EU, a negativní různorodost členských zemí EU a NATO, jíž lze nazvat organizovanou beznadějí proti jednotnému vedení Ruské federace.

Tuto beznaděj přiživují politici svými hysterickými, ale záměrnými výstupy o tom, že je ohrožen mír v Evropě, případně že v rozdělené Evropě může vzniknout válka. Celé to vytváří obraz, že se snad Británie vystoupením z EU stává naším nepřítelem, anebo že tato situace poskytuje Ruské federaci jakousi možnost nás napadnout, jako by zrovna na takovou „příležitost" ruští představitelé čekali. Původci a šiřitelé těchto výroků, jež mají charakter poplašné zprávy, ukazují své rozhořčení nad počínajícím rozpadem spolku, který má sloužit jako jednotný nástroj v prosazování určité zahraniční politiky ve prospěch několika málo mocností. Tato prohlášení mají za cíl odradit další země od snah uspořádat podobná referenda a přesvědčit je, že Evropu může zachránit jedině jednotné vedení. Avšak už se neříká, že o náplni jednotného působení bude rozhodovat jen malá část spolku a že činnost spolku nepřinese prospěch všem jeho členům.

Situace západních zemí po britském referendu, vztah mezi EU, NATO a USA a dále předpověď dalšího vývoje jsou obsahem následujícího produktu jako druhého dílu příslušné tematiky: produkt 11022 Co odhalila a potvrdila „operace BREXIT“ (díl 2/2)".


1 Využívání Evropské unie k cílům cizí zahraniční politiky je blíže rozvedeno nebo naznačeno v produktech 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině, 12010 NATO a EU jako krycí organizace?, 13007 Propaganda o propagandě", 11008 Úvodní hodnocení nelegální migrace" a 11009 Vývoj bezpečnostní situace v Evropě".

2 Ve Velké Británii jsou na úrovni celého Spojeného království prováděny tzv. „všeobecné volby“ (general elections). Termín „parlamentní volby“ odpovídá volbám ve Skotsku, kde se konají volby do národního skotského parlamentu. Jak ve Walesu, tak v Severním Irsku se uskutečňují volby do národního shromáždění. Slovní spojení parlamentní volby je v českém jazyce možné použít i pro celostátní úroveň, avšak s přesným vyjádřením, že se jedná o britské parlamentní volby, čímž je odlišíme od skotských parlamentních voleb.


Zpravodajský produkt 11021
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2016 Agentura EXANPRO