Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Doplňující analýza (11020)

Zpravodajský produkt doplňuje specifickou analýzu (případovou studii) 11019 Pokus o převrat v Turecku jako dobře provedená vlivová operace, ve které jsme rozebrali událost uvedenou v titulku a dokazovali, zda byl pokus o převrat skutečný, anebo zinscenovaný, a s jakou zahraniční podporou. Celá záležitost byla prvotně uvedena v předběžném produktu ve formě krátké analytické reakce (viz dokument 11018 Hodnocení pokusu o převrat v Turecku").

Pokus o převrat se odehrával z 15. na 16. července 2016, přičemž počátek srpna 2016 přinesl další informace do zpravodajské analýzy k příslušnému tématu, a to nejen směrem k samotnému Turecku, ale i k celkové situaci na mezinárodní scéně. Nejprve však doplnění k analyzované kauze co se týče vývoje na Blízkém východě před pokusem o převrat.

Bodem zlomu ve vývoji situace, jehož středem se stalo Turecko, byla událost z listopadu 2015, kdy turecké vzdušné síly sestřelily ruský bojový letoun.1 Turecko tak kromě neshod s USA nad postupem na Blízkém východě zažívalo i tíhu reakce ze strany Ruské federace. Turecké vedení si během první poloviny roku 2016 stále více uvědomovalo složitost celé situace, kdy se ocitlo v rozporu jak s USA, tak s Ruskou federací. Turci i přesto, že učinili dohodu s Američany o postupu na Blízkém východě, se na jaře 2016 cítili být Američany podvedeni a využiti k naplňování cílů USA na úkor cílů vlastních. Dohoda podle analýzy agentury EXANPRO obsahovala společnou podporu vybraných povstaleckých skupin bojujících proti syrskému režimu, přičemž nevylučovala ani vznik a podporu nových skupin, jimž měli Turci umožnit využívat vlastní území pro zásobení materiálem a doplňování personálu. Obráceně měli Američané umožnit Turkům, aby využívali situace v boji proti Kurdům v syrském a také iráckém pohraničí s výhledovým vytvořením vlastního pásma právě ve zmíněném pohraničí obou zemí, které by bylo představeno jako nárazníková zóna s oficiálním odůvodněním zajistit turecké území a potažmo další evropské země před rozšířením konfliktu a pronikáním militantů a případných teroristů.

Vytvoření tohoto pásma však Američané později nepodpořili a naopak na jaře 2016 zahájili intenzivní spolupráci s kurdskými milicemi. Podpora Kurdů je odůvodňována bojem proti „Islámskému státu“ (IS), avšak ve skutečnosti to není ten pravý důvod. Americké vedení již dávno vědělo o schopnostech kurdských sil v boji proti IS, a přesto nezahájili jejich podporu. Podle vyjádření kurdských velitelů neobdrželi kurdští bojovníci od Američanů žádnou vojenskou techniku, ani výzbroj. Veškerou americkou výbavu, kterou nyní Kurdové disponují, ukořistili bojovníkům IS, kteří ji předtím získali od iráckých sil (dovětek kurdských velitelů). Ani v průběhu současné spolupráce nebyla zahájena dostatečná podpora vojenskou výzbrojí, ale byli ke kurdským jednotkám posláni američtí vojáci, což Američané vysvětlují jako pomoc při plánování a přípravě dalších operací proti IS. Nyní se dostáváme k pravému důvodu náhlé podpory Kurdů, která je prezentována především fyzickou přítomností více než 500 příslušníků ozbrojených sil USA v řadách kurdských milic. Hlavní důvod této podpory spatřujeme ve snaze usměrňovat tempo a směry postupu kurdských jednotek podle potřeb USA, což se ostatně již delší dobu děje ze strany Američanů u iráckých ozbrojených sil, kde americké vojenské poradenství a zásahy na bojištích vyústily v podivné případy ve prospěch IS.2 Ohledně Kurdů Američané dokonce zmínili, že některá města by měly osvobodit arabské jednotky a nikoli Kurdové, aby nedocházelo k národnostním střetům. Takové tvrzení je neopodstatněné, neboť ke střetům dochází i mezi Araby samotnými (především je to rozšířený střet mezi šíitskými jednotkami a osvobozenými městy s převážně sunnitskou populací). Vstupování Američanů do tažení arabských a kurdských jednotek hodnotíme jako zpomalování porážky „Islámského státu“ a tím udržování IS jako nástroje v boji proti syrskému režimu, ale také získávání času na přemístění hlavních prvků IS do jiného prostoru (viz text v závěru dokumentu).

Vývoj situace v regionu se zcela obrátil proti Turecku. Američané nepodpořili plány tureckého vedení a Rusové vzdušnými údery dál znesnadňovali tureckou podporu části syrské opozice představované protureckými povstaleckými skupinami, které mimo jiných aktivit dosud úspěšně bránily Kurdům spojit svá ovládaná území na severovýchodě a severozápadě Sýrie. K tomu se přidaly ruské ekonomické sankce a další omezení pro turecké obchodní aktivity, jež byly prováděny přes území Ruské federace. Turecké vedení muselo v této tíživé situaci jednat, a to zejména směrem k Rusku, které jejich situaci ovlivňovalo nejvíce a kde existovala na rozdíl od USA vyhlídka na pozitivní změnu v turecké situaci. Vznikl tedy omluvný dopis adresovaný ruskému prezidentovi, což byl negativní signál pro Spojené státy. Pouhý den po zveřejnění omluvného dopisu v médiích byl proveden teroristický útok na istanbulském letišti, přičemž turecký prezident následně směřoval své rozhořčení západním zemím, jakoby hodlal naznačit, že zná pozadí celého útoku. Jeho reakci směrem k Západu nepřímo potvrdil i „Islámský stát“ tím, že se dosud k útoku nepřihlásil, což zatím provedl vždy při podobně rozsáhlých akcích v Evropě. Naproti tomu Američané se v médiích až příliš snažili poukázat na to, že za útokem stojí právě IS. Připomínka, že se IS z mediálních důvodů a z důvodů rekrutace nových členů nepřihlašuje k útokům, které směřuje proti muslimům, neplatí, neboť se vždy hlásí k bombovým útokům páchaným na území Iráku a Sýrie, které jsou vedeny výlučně proti muslimské populaci bez přílišného ohledu na odnož islámského náboženství zasažených obyvatel.

Pokus o převrat v Turecku byl proveden jen 17 dní po teroristickém útoku na letišti v Istanbulu a je podrobně analyzován v produktu 11019 Pokus o převrat v Turecku jako dobře provedená vlivová operace. V uvedeném produktu jsme rozebírali, proč za pokusem o převrat velmi pravděpodobně nestáli Američané. Představitelé USA mohli sice po tureckém omluvném dopisu zaslanému do Ruska převrat v Turecku plánovat jako aktivní opatření pro zajištění naplňování svých cílů na Blízkém východě, k čemuž rozhodně nepotřebují protisměrnou politiku Turecka a k tomu ještě jejich spolupráci s Ruskou federací. Avšak pokud převrat plánovali, tak je Turci ve spolupráci s Rusy předběhli svým zinscenovaným představením, což mohlo být právě díky informacím z ruské strany, jejíž zpravodajské služby mohly zjistit určité znaky příprav akce proti tureckému režimu. Pokus o převrat měl vzhledem k vývoji v regionu za cíl „očistit“ všechny instituce od Turků, kteří se byť jen slovně stavěli proti současné turecké vládě a hlavně od Turků, kteří byli různým způsobem napojeni na Spojené státy a americké síly rozmístěné v Turecku, a to bez ohledu na to, zda Američané převrat plánovali, či nikoli.

Počátek srpna 2016 ukázal, jak se Turci odklonili od americké politiky na Blízkém východě a jak se navíc obrátili proti IS, jehož vznik společně s Američany v rámci „zvláštního projektu“ podpořili (viz produkt 11007Analýza vzniku Islámského státu"). Politika proti IS je dalším protiamerickým signálem s ukázkou toho, že Turecko má jako domácí země v regionu výsadní postavení před vzdálenými zeměmi, které zde uplatňují svou zahraniční politiku, jež nepřispívá zájmům Turecka.

Impulzivní výzva IS k zahájení džihádu proti Rusku uveřejněná prostřednictvím internetu 30. července 2016 jenom dokládá vztek IS nad postupnou ztrátou zázemí v Turecku a podpory tureckých institucí. Pokud byla tato výzva učiněna na pokyn zahraničního subjektu, tak měla za cíl zastrašit ruské občany a donutit je k jakémukoli tlaku na ruskou vládu, aby odstoupila od spolupráce s Tureckem v boji proti IS. Uskutečněná výzva IS a provedený teroristický útok proti ruskému dopravnímu letadlu (říjen 2015) dokládá, která země je pro IS skutečným protivníkem, a také to, z jakého směru mohou být aktivity IS (nikoli jako celku, nýbrž jen vedoucího jádra) ovlivňovány. Ze strany IS nebyly dosud zaznamenány ani snahy provést podobný útok proti Spojeným státům, přičemž Američané „působí“ proti IS o více než rok déle oproti Rusům.

Turecký prezident jednal 9. srpna 2016 s ruským prezidentem v Petrohradu, kde svým vystupováním nemohl skrýt určitou vděčnost ruskému vedení, která se mohla týkat jisté podpory v uplynulých dnech. Dva dny po jednání vyzvala turecká vláda Ruskou federaci ke společnému zničení IS, čímž potvrdila vymazání dřívější dohody s USA a odhodlanost k protiamerickým aktivitám na Blízkém východě. Poražení nebo vytlačení IS z regionu bude znamenat bezpředmětnou přítomnost amerických sil v Iráku a Sýrii, obzvláště v jejich pohraničí v blízkosti tureckých hranic, čímž se přeruší také jejich spolupráce s Kurdy, kteří nebudou mít důvod k bojovým aktivitám a rozšiřování svého vlivu s cílem vytvořit vlastní stát - Kurdistán. To je nyní pro Turky mnohem důležitější než osud syrského režimu. Avšak pokud bude „Islámský stát“ v Iráku a Sýrii poražen, nebude to jeho konec, jelikož vedení IS se postupně a se zahraniční podporou přemísťuje do Libye, kde jsou vytvářeny podmínky pro jeho další působení (zmínka o přemísťování do Libye též viz produkt 13002 Terorismus je abstraktním pojmem a nelze mu tak vyhlásit válku"). Vytvářené podmínky jsou především v podobě ničení možné konkurence. Turci zdůraznili spolupráci s Ruskem také ve vztahu mezi zpravodajskými službami obou zemí, což je zajímavé z pohledu toho, že Turecko je nositelem určitých utajovaných informací ze spolupráce se zeměmi NATO.

Američané, vědomi si pro ně nepříznivého vývoje na Blízkém východě, zvláště pak v Sýrii, zesilují budování dvou vlastních leteckých základen na severovýchodě Sýrie s cílem udržet vlastní přítomnost v prostoru. Společně s tím zostřují povzbuzování evropských spojenců k vojenským aktivitám v pobaltských zemích a Ukrajinců k aktivitám proti separatistům na východní Ukrajině a proti Krymu se snahou vyprovokovat Rusy k „neoprávněné" reakci a tím oslabovat jejich politické postavení ve světě a jejich vojenské angažmá v zahraničí (pochopitelně je konečným cílem oslabit ruskou politickou moc na své domácí scéně a připravit tak výhodné podmínky pro převzetí moci ruskou opozicí). Rusové však s těmito aktivitami ve východní Evropě počítají a mají připravený plán, jak této situace i za cenu zvýšených nákladů využít ve svůj prospěch.

Související zpravodajské produkty:


1 Vzhledem k napjaté situaci v regionu hodnotíme, že pokud by se nestala událost se sestřelením ruského letounu, bylo by s velkou pravděpodobností otázkou času, obsahu dění a reakce mocností, kdy by se bodem zlomu stala událost jiná.

2 Záležitosti zvláštního amerického poradenství a podpory iráckým silám rozebíráme v příslušných dvou dokumentech počínaje produktem 11031 Zvláštní nedostatky v tažení proti „Islámskému státu" (díl 1/2)".


Zpravodajský produkt 11020
Doplňující analýza
© 2016 Agentura EXANPRO