Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifická analýza – případová studie (11019)

Provedení úspěšného převratu vyžaduje splnění několika zásadních věcí, které je možné rozdělit na období před převratem, období zahájení převratu a období průběhu převratu. Způsob a úroveň splnění těchto zásadních věcí v uvedených obdobích může napomoci objasnit pozadí celého převratu. Avšak pro vytvoření kvalitní analýzy se nelze soustředit jen na konkrétní analyzovanou událost, nýbrž také na dění, jež jí předcházelo. Obvykle totiž platí, že každá událost se rodí z událostí jiných.

Zpravodajský produkt ve formě specifické analýzy (případové studie) rozšiřuje krátkou analytickou reakci 11018 s názvem Hodnocení »pokusu o převrat« v Turecku a rozebírá konkrétní skutečnosti, které pomáhají sestavit určitý zpravodajský závěr o tom, kdo převrat organizoval a proč, a jaké dopady (účinky) to způsobilo, případně ještě způsobí.

Úspěšný převrat začíná utajenou přípravou, do které musí být zahrnut nezbytný počet osob s určitým postavením, pravomocemi a přístupem (vertikální i horizontální pokrytí několika politických, vojenských a dalších stupňů). V rámci přípravy musí být vytvořen přesný plán převratu bez ohledu na to, že žádné reálné provedení nikdy zcela nekopíruje připravený plán (tím spíše je potřebné promyslet určité věci). Plán by měl mimo jiných náležitostí obsahovat jaká skupina, co, kdy, kde a jak provede, způsob komunikace a způsoby a obsah jednotlivých prohlášení k veřejnosti. Nejdůležitější a prvořadé je ale podchytit nejvýznamnější cíl. Pokud se jedná o státní převrat v Turecku, tak nejvýznamnějším cílem je prezident a jeho úřad. Nelze zahájit převrat, aniž by bylo známo, kde se prezident v tu dobu nachází a jaká situace panuje v místě jeho aktuálního pobytu. A právě tady vzniká první nejasnost.

Převrat byl zahájen 15. července 2016 zhruba ve 22:30 hod. východoevropského letního času (VELČ), který je platný pro oblast Turecka. Následně uvádíme časovou osu s důležitými body pro analýzu celého převratu. Čas je uváděn ve VELČ, jenž předbíhá středoevropský letní čas (SELČ) o jednu hodinu (čas v ČR).

Časová osa převratu z 15. na 16. července 2016 s významnými aktivitami:

22:30 – Objevují se první zprávy o obsazení dvou hlavních mostů přes Bosporský průliv, jenž rozděluje město Istanbul na dvě části. Mosty obsadily a uzavřely turecké vojenské jednotky. Uzavření způsobuje dopravní zácpu.

23:00 – Turecký premiér v médiích prohlašuje, že je prováděna neschválená vojenská aktivita, přičemž vyzývá ke klidu a doplňuje, že vládní síly učiní, co je nezbytné, aby obnovily pořádek.

00:15 – Pučisté oznamují, že jejich ozbrojené síly převzaly plnou kontrolu nad správou země. Dále vyhlašují stanné právo a obviňují tureckého prezidenta z porušování demokracie. Poté uvádí, že bude obnoven ústavní pořádek a vytvořena nová ústava.

00:30 – Turecký prezident uvádí prohlášení v turecké CNN se sídlem v Ankaře, jež bylo zprostředkováno formou videorozhovoru přes mobilní telefon z jeho stanoviště v přímořském letovisku Marmaris (viz obrázek s mapkou). V prohlášení prezident vyzývá turecký lid, aby vyšel do ulic a postavil se pučistům. Své věty zdůrazňuje slovem „zvítězíme!“

01:00 – Turecký ministr spravedlnosti v médiích označuje za strůjce převratu církevního hodnostáře, který žije v exilu v USA ve státě Pensylvánie.

01:50 – Turecký premiér vyzývá občany, aby vyšli do ulic.

03:00 – Turecký premiér uvádí, že je vše pod kontrolou, vyhlašuje bezletovou zónu nad Ankarou a obviňuje tureckého klerika žijícího v USA.

03:20 – Turecký prezident přistává na letišti v Istanbulu a promlouvá k zástupu svých příznivců. Vše je přenášeno přítomnými médii.

03:45 – První vojáci na straně pučistů se vzdávají.

V obsahu a časové posloupnosti nezdařeného převratu je vidět určitá koordinace v čase, avšak spíše na straně turecké vlády. Pokud se jedná o oponenty, tak to vypadá, jako kdyby od počátku převratu improvizovali, což by naznačovalo, že neměli jasný plán. Vážným nedostatkem je, že pučisté vůbec neusilovali o zajištění tureckého prezidenta. Ještě dvě hodiny po zahájení převratu pobýval prezident na stejném místě ve městě Marmaris, kde uskutečňoval videorozhovor pro tureckou CNN a poskytoval poklidné vyjádření přítomným novinářům (existuje několik videozáznamů). Teprve poté se přemístil do Istanbulu, kde uvedl, že hotel v Marmaris, kde pobýval na dovolené, se ihned po jeho odjezdu stal terčem útoku (zajímavá nepřítomnost v Ankaře v době puče a zajímavý útok na hotel v Marmaris až po odjezdu prezidenta). Takto se to jeví, že prezidentovi odpůrci zahájili převrat, aniž by věděli, kde se v tu dobu prezident zrovna nachází. Je to zároveň pochybení v přípravě převratu, kdy se monitorují důležité cíle (osoby i objekty) tak, aby ihned se spuštěním puče mohla být proti nim vedena účinná a potřebná činnost.

Nevědomost o pohybu nejvýznamnějšího cíle je často nepřijatelným rizikem pro zahájení operace na sesazení režimu. Pokud měli protivládní operaci podporovat či dokonce organizovat Američané, velmi pravděpodobně by toto riziko takto vyhodnotili a operaci pozastavili. Jiná možnost je ta, že se stali oběťmi klamné operace o skutečném pobytu tureckého prezidenta. Jenomže v tomto případě takovou klamnou operaci mohl připravit někdo jiný než Turci. Někdo, kdo dokáže soupeřit s americkými zpravodajskými službami. A tím není nikdo jiný než Rusové.

Avšak průběh převratu vykazuje další nedostatky, čímž se snižuje možnost, že by za takto špatně provedenou operací stáli Američané. Prvním opatřením puče bylo obsazení a zablokování obou mostů přes Bospor. Ale jaký to mělo účel? Obsazení mostů hodnotíme jako mrhání silami a prostředky, které byly potřebné na jiných místech: například na istanbulském letišti, kde přistál turecký prezident. Obsazením mostů se akorát dosáhlo roznícení lidí, kteří zůstávali trčet v dopravní zácpě. Vojáci na mostech žádný významný úkol neplnili, právě naopak tam byli v přímém kontaktu s lidmi, jejichž zloba zesílila po prohlášení vedoucích činitelů stávajícího režimu. Poté, co se vojáci vzdali, zmiňovali, že jim bylo řečeno, že provádějí protiteroristickou operaci. Informaci, že se účastní převratu, obdrželi až v průběhu vlastních akcí. Toto zjištění nese znaky, že se protivládní odpůrci, lépe nepohodlní funkcionáři, mohli stát obětí provokace či déle vedené „zpravodajské hry“. 

Jiným nedostatkem bylo naprosto zbytečné ničení budovy parlamentu, což více vzbuzovalo demonstraci síly a faktickou ukázku, že se převrat skutečně odehrává. Dále bylo podivné, že oponenti při svém vystoupení v médiích vůbec nevyzývali lid obráceně k protestům proti tureckému režimu a k podpoře převratu. Přitom ve městech vyšli do ulic také odpůrci prezidenta. Naopak pučisté uvedli, že moc v zemi byla kompletně převzata, aniž by to byla alespoň z části pravda. Zvláštní také bylo, že i když jako první vystoupil v médiích premiér, tak nevyzýval lid do ulic, i když mohl. Učinil tak až poté, kdy tuto výzvu pronesl turecký prezident (připravená a důležitá posloupnost). Při svém prvním vystoupení premiér pouze potvrdil, že probíhá převrat a vyzval občany ke klidu.

Kdo vlastně převrat organizoval? Celé to působilo dojmem, že převrat neprovádí dostatečný počet důležitých osob. Až teprve po „odpískání“ zvláštního pokusu o převrat byla spousta důležitých osob zatčena, přičemž se ale nezdá, že by tyto osoby byly v centru samotného dění. 

Provedení úspěšného převratu vyžaduje dostatečné monitorování či přímo sledování cílových objektů a osob před samotným spuštěním převratu a správné načasování a koordinaci činností při jeho zahájení a průběhu. Avšak v případě puče v Turecku to bylo podivné fiasko, které bylo patrné již na samém počátku operace.

Celkově se mohlo jednat o připravenou vlivovou operaci, jejímž cílem se měli stát „myšlenkoví odpůrci“ současného režimu a americká strana se svými tureckými příznivci, spolupracovníky (agenty) a kontakty. Důvodem pro vlivovou operaci mohl být poslední, pro turecké vedení velmi frustrující vývoj v regionu, kdy se spolupráce s Američany v oblasti Blízkého východu nevyvíjela podle přání turecké vlády a kdy se Turci cítili být využíváni k jednostrannému naplňování amerických cílů bez vlastního prospěchu.

Nyní se dostáváme ke třem hypotézám zmíněným v předchozí krátké analytické reakci (produkt 11018). Připomínáme jejich znění:

  • A) Pokus o převrat byl vnitřní záležitostí Turecka
  • B) Pokus o převrat byl připraven ve spolupráci s USA
  • C) Pokus o převrat byl připraven ve spolupráci s Ruskou federací

Každou hypotézu je nutné pro její úplnost uvažovat ve dvou variantách, a to zda byl pokus o převrat skutečný, anebo zinscenovaný, a samozřejmě s jakým cílem.

Po provedené analýze se přikláníme k závěru, že převrat byl zinscenovanou událostí, která byla připravena ve spolupráci s Ruskou federací s cílem snížit vliv Spojených států v regionu a naopak ukázat výsadní postavení Turecka v exponované geografické oblasti. K tomu patří turecká aktivní opatření směrem k americké letecké základně Incirlik (viz obrázek s mapkou), jimiž Turci omezili letecký provoz na základně, kde se nachází i jaderný arzenál. K opatřením dále patřilo zatčení několika výše postavených tureckých funkcionářů, kteří působili na turecké části základny. Zatčení byli obviněni z podílu na převratu, čímž se přirozeně toto obvinění rozšířilo i na americký personál, jenž je pranýřován za podporu pučistům. Turečtí občané organizují před základnou protesty a požadují její uzavření. Vzhledem k poloze základny je tato situace výhodná pro ruské aktivity v regionu. Dalším opatřením je požadavek na vydání tureckého církevního hodnostáře, údajného strůjce převratu, kterému Spojené státy již dříve poskytly azyl. Je to záměrný tlak na vládu USA, aby prokázala, na čí straně stojí. K aktivnímu opatření patří rovněž vyhlášení tříměsíčního výjimečného stavu a tím získání časové výhody pro naplňování dalších cílů a represí.   

S pokusem o převrat souvisejí dvě předchozí události. První událostí byla písemná omluva tureckého prezidenta Ruské federaci za sestřelení ruského vojenského letounu. V dopise bylo kromě omluvy zmíněno, že Rusko je pro Turecko strategickým partnerem, se kterým by si turecká vláda nechtěla pošramotit vztahy. Zvláštní shodou okolností byl následující den po uveřejnění omluvy v médiích proveden teroristický útok na istanbulském letišti (druhá související událost), v němž měl figurovat minimálně jeden občan s ruským státním občanstvím (viz krátká analytická reakce 11017 Hodnocení teroristického útoku na istanbulském letišti v Turecku"). Útok vyzníval jako signál proti směřování turecké vlády k Ruské federaci a turecký prezident na to také tak odpověděl, když použil jakýsi jinotaj ve svém vyjádření (výrok se skrytým smyslem). Připomínáme jeho hlavní větu celého sdělení z dokumentu 11017: „Nemylte se: pro teroristické organizace není žádný rozdíl mezi Istanbulem a Londýnem, Ankarou a Berlínem, Izmirem a Chicagem.“  Neoznačil Francii, ani Belgii, kde jsou útoky páchány, ale pojmenoval Velkou Británii, Německo a samozřejmě Spojené státy. Zajímavý a cílený výběr zemí. Usuzujeme, že druhá událost (teroristický útok) byla impulsem k přípravě zinscenovaného převratu (interval 17 dní). Všechny tři události, tak jak vznikaly ve své posloupnosti (omluva, teroristický útok, pokus o převrat) hodnotíme jako sérii aktivit s charakterem akce, reakce a protiakce. Povšimněte si, že turecký prezident se během pokusu o převrat nevrátil do hlavního města Ankary, nýbrž do Istanbulu na Atatürkovo letiště neboli právě tam, kde byl spáchán před několika dny teroristický útok. A také právě tam pronesl řeč proti svým odpůrcům, což působilo jako signál určitým směrem. 

Dopady na další turecko-americké vztahy bude mít také to, jak se budou vyvíjet vztahy Turecka s Ruskou federací a co budou Rusové ochotni Turecku nabídnout. Turecká vláda se staví do opozice vůči americké vládě, ale v žádném případě nechce narušit vztahy v Severoatlantické alianci, což dokazuje tím, že ponechala zcela stranou leteckou základnu v Izmiru, kde je situováno velitelství vzdušných sil NATO pro jižní část aliance se značným zastoupením amerických sil.

Poznámka 1: Na zpravodajský produkt navazuje doplňující analýza 11020 Vývoj situace se vztahem k pokusu o převrat v Turecku".

Poznámka 2: Objasnění zmíněných odborných termínů je možné nalézt v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze. K těmto termínům patří například „vlivové operace“, „zpravodajská hra“, „agent“, „kontakt“, „klamné operace“, „aktivní opatření“,  „hypotéza" a další.


 Doplnění k časovému rozdílu: Na podzim 2016 vstoupilo v platnost rozhodnutí, podle kterého zůstává v Turecku letní čas i v průběhu zimního období. Časový rozdíl jedné hodiny mezi střední Evropou (středoevropský čas) a Tureckem se tak v zimním období zvýšil na dvě hodiny.  


Zpravodajský produkt 11019
Specifická analýza - případová studie
© 2016 Agentura EXANPRO