Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifická analýza a hodnocení (11010)

Ukrajina byla v posledních deseti letech velmi pečlivě diskutována v západních kruzích. Několikrát bylo zdůrazňováno, že se jedná o zemi, která je pro Ruskou federaci jakousi pomyslnou červenou linií, jejímž překročením se spustí určitá ruská reakce. Na druhou stranu Ukrajina představovala významný cíl USA v soupeření s Ruskem, a to hned z několika hledisek (dále v textu). Jedno z nich se od roku 2011 vztahovalo k situaci v Sýrii, tedy prostoru, o který Spojené státy s Ruskou federací od té doby soupeří.1

Syrské hledisko hodnotíme jako klíčové, neboť rozhodlo o urychlení dalšího postupu směrem k Ukrajině. Evropská unie zahájila v roce 2012 konkrétní aktivity spojené s asociační dohodou, přičemž oslovila zemi, kterou by si za běžné situace a ve spojení s proklamovanými unijními hodnotami zařadila na spodní příčku přijatelných zemí. Avšak ani vysoká míra korupce, ani nestabilní politické vedení neodradilo vedoucí politiky EU od jednání s Ukrajinou. Zástupci EU nedokázali zdůvodnit ekonomický přínos svého počínání a nedokázali ani odhadnout dopady na bezpečnostní situaci. EU tak nehrála vlastní roli ve prospěch Evropy, ale ochotně sehrála roli, která jí byla přidělena v zájmu jiného cíle.2

Podobnou přidělenou roli sehrála EU i v případě Moldavska a Gruzie, kde se však již nejednalo o získání politického vlivu jako v záležitosti Ukrajiny, ale jen o posílení vlivu vůči Rusku a sporným republikám Podněstří, Abcházie a Jižní Osetie. Spojené státy mají při ovlivňování a využívání Evropské unie výhodu v tom, že toto ovlivňování mohou zdůraznit i přes Severoatlantickou alianci, jelikož z 28 členských zemí EU je 22 z nich zároveň i v NATO.

Vzhledem k situaci na Blízkém východě byl rok 2012 určen jako počátek hlavního období pro působení proti politickému režimu na Ukrajině. Konečným cílem bylo změnit ukrajinský režim na politické vedení, které by se odklonilo od Ruska a které by se otevřelo Západu, čímž by mohla být zahájena spolupráce primárně na poli vojenskopolitickém se zahrnutím zpravodajských služeb. Záměrem této spolupráce bylo pokrýt a využít důležitý geografický prostor (Ukrajina včetně Krymu) nejenom v rámci aktivit vůči území Ruské federace, ale především vůči ruské zahraniční politice orientované k Sýrii a tím z velké části uskutečňované přes Černé moře za využití i těch výchozích prostorů (ruských námořních základen), jež se dosud nacházejí právě na Krymském poloostrově. Evropská unie byla prostředníkem a proces spojený s asociační dohodou prostředkem k dosažení tohoto cíle. Ekonomická spolupráce EU s Ukrajinou byla sice oficiálně hlásaným, avšak ve skutečnosti podružným cílem.

Krymský poloostrov je výrazným pevninským výstupem do Černého moře, čímž poskytuje významnou vojenskou výhodu tomu, kdo ovládá krymské přístavy. Z tohoto důvodu je na Krymu rozmístěna značná část Černomořského loďstva3 včetně velitelství (součást Námořních sil Ruské federace). Bylo tomu tak i po rozpadu Sovětského svazu, kdy Ukrajina získala nezávislost. Přítomnost ruských námořních sil na Krymu vymezovala dohoda mezi Ukrajinou a Ruskou federací z roku 1997, která kromě jiného určovala, že ruský vojenský personál může na zmiňované části Ukrajiny působit v maximálním počtu 25 000 osob. Platnost bilaterální dohody byla později prodloužena až do roku 2042. Pokud by Rusové Krym ztratili, znesnadnilo by jim to působení v Černém moři a tím také námořní spojení se Sýrií, které se pro podporu syrského režimu stalo strategickou záležitostí.

Složitou situaci představuje také rusko-ukrajinská hranice, která je dlouhá zhruba 1 500 km. Její přilehlé pokrytí protistranou ze západního směru by přímo narušovalo bezpečnostní politiku Ruské federace. Od roku 2004 sousedí Ruská federace s členskými zeměmi NATO (Estonsko a Lotyšsko, bez uvažování časového prvenství Kaliningradské oblasti, ruské exklávy, která sousedí s prostorem NATO již od roku 1999). Hranice se zeměmi NATO činí v délkové míře téměř 600 km (opět bez zahrnutí Kaliningradské oblasti), a pokud by se k tomu měla přidat hranice Ukrajiny (dohromady více než 2 000 km), mohlo by to znamenat počátek fyzických konfrontací z obou stran. Ruští vládní činitelé to řeší vytvářením vlastního „ochranného pásma" na východě Ukrajiny. Celý ukrajinský konflikt bude mít své pokračování (viz poznámka na konci textu).

Hlediska pro uvažování Ukrajiny jako významného cíle zahraniční politiky USA:

  • Ztížit námořní spojení se Sýrií.
  • Získat výhodnější přístup do Černého moře a tím i možnost blokovat aktivity ruských plavidel.
  • Izolovat Rusko od Evropy a využít tuto situaci k prosazení ekonomických zájmů (jednání o dohodě TTIP).
  • Zvětšovat a posilovat kontrolované vojenské předpolí.
  • Využít situaci ke zvyšování vojenských rozpočtů a počtu „spojeneckých“ sil (týká se zejména členských zemí NATO).
  • Vyčerpávat ruské síly na dvou „frontách“ včetně logistické podpory (Sýrie, východní Ukrajina, přičemž mohou vzniknout další oblasti).
  • Nutit ruskou vládu k reakcím, které budou považovány za ohrožení evropských zemí.

Asociační dohoda s Ukrajinou byla podmiňována hmatatelnými pokroky především v reformách ukrajinské ústavy, volebního systému a soudnictví. Zároveň byla uskutečňována mediální kampaň pro získání co nejširší podpory ukrajinských občanů, kteří by mohli vyvíjet tlak na vládu ve prospěch podepsání asociační dohody. Nepřehlédnutelnou úlohu sehrál Arsenyj Jaceňuk, který se od roku 2001 pohyboval v ukrajinské politice. Ten ve druhé polovině roku 2013 vystupoval v různých televizních debatách a zkresleně až propagandisticky líčil, jak se zvýší životní úroveň prostých lidí, pokud budou směřovat k Evropské unii. Neuvedl však, že se jedná o dlouhodobý proces. Ve svých 35 letech kandidoval Jaceňuk na prezidenta Ukrajiny (leden 2010) a za svou kampaň utratil desítky milionů dolarů. Už v té době mohl být finančně podporován ze zahraničí. Podobně, ale z opačného směru byl zřejmě podporován i Viktor Janukovyč, který zmíněné prezidentské volby vyhrál a který za ně podle různých propočtů utratil až dvakrát více než Jaceňuk.

V roce 2013 byla zesílena podpora ukrajinské politické opozice, nevládních organizací a různých aktivistů. Souběžně byl připravován plán protestů, neboť se od počátku počítalo s tím, že ukrajinská vláda bude mít k obsahu asociační dohody a k podmínkám jejího podepsání výhrady, což bylo ostatně chtěným scénářem.

Na rozdíl od Sýrie, která je pro Ruskou federaci klíčovým prostorem*, znamená Ukrajina v čele se svojí východní částí a Krymským poloostrovem pro ruské zájmy životně důležitý prostor*, který by mohl představovat bod zlomu ve vzájemném soupeření. K tomu směřuje i obecné hodnocení v západních kruzích, že pokud Američané získají Ukrajinu, mohou poté změnit i celé Rusko. Jenomže zatím dosáhli jen toho, že postavili Rusko do vyšší bojové pohotovosti. Pro USA je Ukrajina operačním cílem, jehož dosažením mohou splnit cíl strategický, tedy změnit politický režim v Ruské federaci. Dříve východní Evropa tvořila nárazníkové pásmo pro Sovětský svaz a nyní se východoevropské země nechávají dobrovolně usměrňovat do linie proti Ruské federaci namísto toho, aby hrály vedoucí úlohu v zachování rovnováhy mezi osudovými oponenty, kterými jsou právě USA a Ruská federace.  

Závěrečná poznámka: Rozbor průběhu změny ukrajinského režimu a předpověď vývoje situace na Ukrajině se zahrnutím záměrů soupeřících stran jsou předmětem samostatných specifických produktů. 

Související zpravodajské produkty:


1 Situaci v Sýrii rozebírají v různé míře produkty 11003 a 11007 (Konflikty ve světě jako boj mezi USA a Ruskou federací, Analýza vzniku Islámského státu).

2 Úlohu EU jako krycí organizace a podobu chování některých politiků s činností „agentů s vlivem“* řešíme v produktu 12010 NATO a EU jako krycí organizace?".

3 Názvy hlavních ruských námořních uskupení jsou ne zcela správně překládány jako flotily, avšak v základní organizaci je ve skutečnosti jen jedna flotila a tou je Kaspická flotila (Каспийская флотилия). Ostatní hlavní celky jsou loďstva podle jednotlivých moří: Severní loďstvo (Северный флот), Baltské loďstvo (Балтийский флот), Černomořské loďstvo (Черноморский флот) a Tichomořské loďstvo (Тихоокеанский флот).

* Vysvětlení odborných termínů viz produkt 41001 Zpravodajský výkladový slovník – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11010
Specifická analýza a hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO