Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Souhrnné hodnocení a předpověď (11009)

Vývoj ve světě nebyl nikdy jen samovolnou a přirozenou záležitostí, ale velkou měrou také dílem vlivných a mocných skupin a jednotlivců (vůdců), jež se snažili vyvolávat a usměrňovat průběh událostí ve svůj prospěch. Takové jsou dějiny především Evropy, Asie a později i Ameriky. A takový je vývoj i dnes. Lidé jsou za vším, ale někteří z nich chtějí být nad vším. Vliv lidského faktoru v podobě vlád mocností a vlivových uskupení, které jen stěží podléhají kontrolnímu mechanismu, nelze odstranit, ale ani ignorovat.

Chceme-li analyzovat a hodnotit vývoj v Evropě, musíme brát v úvahu světové mocnosti a záměry jejich zahraniční politiky. Nemůžeme tak činit jen jednosměrným pohledem na Východ, který je reprezentován zejména Ruskou federací. Jsme součástí Evropy, a proto se nemůžeme dívat na svět jako Američané, kteří vycházejí z odlišných a sobě vlastních předpokladů. Vlády evropských zemí tak nemohou rutinně přebírat stanoviska a záměry Spojených států, ale musí je nejprve konfrontovat s vlastními národními zájmy a bezpečnostní politikou. Pokud rozebíráme úmysly Ruské federace, měli bychom se stejnou měrou zabývat i záměry Spojených států. Avšak přístup evropských politiků je zcela opačný a podřízený americkým zájmům ve světě jako těm jediným správným, přičemž máme již mnoho příkladů, které dokazují pravý opak. V tomto smyslu se Evropská unie a evropské země chovají jako politický nástroj USA bez ohledu na možné dopady americké politiky na situaci ve vlastních zemích a celkově v Evropě, především pak na situaci bezpečnostní. Část evropských politiků upřednostňuje cizí zájmy, přičemž předpokládá vlastní politický zisk. Důležitou úlohu by v této situaci měli sehrávat politici východoevropských zemí, kteří již jednu nadvládu zažili a kteří by měli o to více vystupovat ve prospěch nezávislé a bezpečné Evropy a odmítat nebezpečnou zahraniční politiku jakékoli země.

Současné dění ve světě ovlivní vývoj bezpečnostní situace v Evropě mnohem více, než tomu bylo v 80. a 90. letech minulého století. 

Bezpečnostní situace v Evropě bude nejvíce ovlivňována americkou zahraniční politikou, která je v novém tisíciletí tou akcí, jež vyvolává reakci. Strategickým cílem USA je změnit politický režim v Ruské federaci a získat rozhodující vliv ve světě, čemuž jsou podřízeny veškeré aktivity Američanů. Se změnou politického režimu v Rusku bude snazší působit proti Číně se stejným cílem. Rusko a Čína jsou dvě mocné překážky amerického vzestupu ve světě.

Strategický cíl je naplňován nejen podporou ruské opozice jak na území Ruské federace, tak v zahraničí, ale také snahou změnit režimy v zemích, které jsou pod ruským, případně čínským vlivem. V tomto smyslu jsou aktivity vyvíjeny převážně proti Sýrii, Íránu, Severní Koreji a donedávna rovněž proti Ukrajině, což má své pokračování.1 Tlak je také vytvářen na Abcházii, Jižní Osetii, Podněstří a Náhorní Karabach, tedy republiky, jež jsou předmětem déletrvajícího sporu a které jsou podporovány Ruskem. Z tohoto důvodu je předmětem amerického zájmu Gruzie a Moldavsko (historicky Moldávie). Svoji zvláštní roli zde sehrála a dosud sehrává Evropská unie, která v zájmu USA iniciovala se dvěma posledně jmenovanými státy asociační dohody, které mají význam nikoli tak obchodní, nýbrž především politický a protiruský.2 Stejným případem byla i Ukrajina, která se stává ekonomickým a bezpečnostním břemenem Evropy.1

Naproti tomu Rusové neusilují o změnu politického režimu v USA, což by ani nemělo význam, neboť na rozdíl od Ruska nejsou američtí vedoucí politici zpravidla těmi nejvlivnějšími osobami v zemi a těmi, kteří skutečně hýbou veškerou politikou USA. To se ostatně zatím nejvíce potvrdilo během prezidentského funkčního období Baracka Obamy, jehož činnost vzhledem ke značným rozdílům mezi řečněním a konáním a k jeho stylu vystupování a pózami hodnotíme nikoli jako výkonnou politiku, nýbrž jako politiku divadelní (příkladem je podepsání jednoho z prvních dokumentů po jeho nástupu do funkce v lednu 2009, který řešil uzavření americké základny Guantanámo na Kubě do jednoho roku, avšak základna je stále v provozu). Jedním z hlavních strategických cílů Ruské federace bylo předstihnout USA v získávání nerostných surovin a mezinárodním obchodu, což by Rusku vytvořilo výhody i v dalších směrech. Avšak po aktivitách Západu na Blízkém východě (zvláště od roku 2011) a na Ukrajině zdůraznili ruští představitelé také cíl v rozvoji a použití svých ozbrojených sil. Rusové nastartovali novou politickou a vojenskou kampaň jako reakci na zesilující americké aktivity ve světě. Své odhodlání ukázali v Sýrii, čímž naznačili, že nebudou tolerovat snahy USA o změnu poměru sil ohledně amerického a ruského vlivu ve světě.

Evropa představuje v soupeření mezi USA a Ruskou Federací významný geopolitický prostor, přičemž naplňování politiky USA směrem k Ruské federaci je závislé na postoji evropských zemí neboli Evropské unie, potažmo zemí jako Velká Británie, Německo a Francie. Z této trojice zemí je to ale hlavně Německo a Velká Británie, které usilují o dominanci v Evropě a předpokládají, že toho docílí ve spojení s americkou zahraniční politikou a usměrňováním EU. Ekonomická izolace Ruska, která je oficiálně prezentována jako nutné sankce, je ve skutečnosti plněním amerického programu na získání exkluzivních práv v obchodování s Evropou, což má zastřešit tzv. Transatlantická obchodní a investiční dohoda (TTIP), jež má ve svém přesném názvu alibistické slovo „partnerství“. Protiruské sankce, které jsou vlastně sankcemi i pro Evropu (jen minimálně pro USA), evropským vedoucím mocnostem nevadí, pokud jim pomohou rozšířit a zaručit jejich převahu nad ostatními zeměmi Evropy. S tím ostatně souvisí i uskutečněná cesta britského premiéra po Evropě, jež byla čitelnou ukázkou britské nadřazenosti prezentovanou důvody, proč musí mít Británie určité výsady v EU.

Avšak ekonomické záležitosti zaostávají z hlediska nejvyšších životních potřeb za záležitostmi bezpečnostními. Odhadnutelné a očekávané reakce Ruska na akce Západu ve vztahu k Ukrajině jsou vysvětlovány jako reálná hrozba pro celou Evropu, od čehož se odvíjí kampaň na posilování ozbrojených struktur a navyšování vojenských rozpočtů. Z vojenského hlediska však Rusko není hrozbou, ale jen politickou překážkou. Celkové dění hodnotíme jako plánovanou cestu USA k nadvládě ve světě za cenu konfrontace v různých geografických oblastech a předmětech zájmu s přispěním Evropské unie, kterou Američané pro naplňování svého záměru potřebují jako celek, přičemž jednat budou vždy jen s několika málo „vyvolenými“ zeměmi EU. Vedoucí země EU (ty vyvolené) toho zase využívají k tomu, aby si silněji podřídily ostatní země Evropy.     

K podřízení zemí Evropy směřuje i nelegální migrace, což je jeden z cílů tohoto účelového fenoménu (hovoříme o situaci počínaje rokem 2015). Společná pohraniční stráž, jež má být kvůli migraci vytvářena, nemůže proti migraci účinně bojovat, ale může být významným zárodkem evropských bezpečnostních struktur neboli dalším omezením národních pravomocí. Migrační kvóty jsou pokračujícím nástrojem pro umělé „stmelení“ Evropy. Mužská populace migrantů sehraje několik dalších rolí v bezpečnostní oblasti, a to jak na půdě Evropy, tak v jejím využití pro zahraniční politiku. Nelegální migrace tak ovlivní Evropu nejenom v tom, že se zvýší kriminalita, lidská nesnášenlivost a odpor k islámu, ale také v tom, že značná část migrantů bude vzhledem k jejich složitému uplatnění v běžném životě nasměrována do polovojenských uskupení a využívána pro různé provokační a konfrontační záležitosti. Je to jakési organizované přemístění části „militantních“ sil neboli pracovních sil schopných vojenské služby na jinou „frontu“, čímž se na druhé straně sníží stav těchto sil v zemích Blízkého východu a dalších zemích, kde je migrace na vzestupu.  

Slabší evropské země se jakoby v celé situaci nedokáží orientovat a podporují rozhodnutí EU a tím i záměry americké zahraniční politiky. Politici těchto zemí tak nechávají vlastní situaci v cizích rukou a neuvědomují si, nebo si nechtějí připustit, že tím zhoršují nejenom ekonomickou, ale hlavně bezpečnostní situaci ve vlastních zemích. Svoji neschopnost v orientaci, ať už záměrnou, či skutečnou, prokázal také český premiér, který české veřejnosti tvrdil, že sankce proti Rusku mají za cíl přimět ruskou vládu k diplomatickému jednání a řešení ohledně Ukrajiny. Je zvláštní, že by nejvyšší politik země, jenž má k dispozici veškeré odborníky včetně personálu zpravodajských služeb, nevěděl, že pokud někdo ohrožuje ruské zájmy v bezprostřední blízkosti jejich hranic a tím i jejich bezpečnostní politiku, tak žádné sankce a jiná opatření nepřinutí ruské představitele k jakýmkoli ústupkům.

Evropské země, potažmo Evropská unie by měly vystupovat se snahou udržet rovnováhu mezi USA a Ruskou federací. Neměly by podléhat politice žádné z obou zemí, ale spolupracovat s nimi obchodně i vojensky ve prospěch vlastních ekonomických zájmů a bezpečnostní politiky. Jiná cesta není. Každé porušení této rovnováhy bude mít ekonomické a především bezpečnostní dopady. Současná situace je toho nesporným dokladem. Evropští politici nemohou vytvářet situaci, ve které se Evropa stává prostorem, o nějž bojují světové velmoci. Svým přístupem musí jednoznačně ukázat, že žádný boj o vliv nad jejich kontinentem nebude účinný, neboť to budou oni, kteří budou určovat svoji zahraniční politiku.

Zahraniční politiku USA netvoří jenom ambice Američanů po světové nadvládě, ale také přírodní vlivy. Spojené státy, ač jsou relativně v bezpečí mezi dvěma oceány před vnějším napadením, jsou pod vlivem snad všech přírodních katastrof, jaké si můžeme představit. Území USA je vystaveno zemětřesením, riziku sopečných aktivit, hurikánům z moří, tornád na pevnině, rozsáhlým sněhovým bouřím a dalším přírodním vlivům. Podle některých propočtů se například Florida do konce tohoto století ztratí pod vodou, což by znamenalo postupně přemístit více než 15 milionů obyvatel. Jiný příklad odhaduje, že následkem tektonické aktivity na západním pobřeží USA vzniknou v blízké budoucnosti několikatisícové ztráty na lidských životech (nejpříznivější odhad). Spojené státy jsou tak v tomto smyslu hodnoceny jako nejnebezpečnější zemí na světě. Americká zahraniční politika je s největší pravděpodobností ovlivněna i přírodními změnami a angažovanost Američanů ve světě tak může kromě získávání nadvlády také souviset se zajištěním alternativních prostorů pro část amerického národa.  

Poznámka: Podrobnější rozbor problematiky bezpečnostní situace v Evropě a v České republice je předmětem specifických zpravodajských produktů.

Související zpravodajské produkty:

Zpravodajské produkty s bezpečnostní tematikou:


1 Příčinám vzniku konfliktu na Ukrajině a vývoji situace se věnujeme v produktech 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině" , 11027 Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 1/2)" a 11028 Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 2/2)".

2 Úlohou EU v souvislosti s oslabováním Ruska a plněním zahraniční politiky USA se zabýváme v produktech 12010 Nato a EU jako krycí organizace?", 11021 Co odhalila a potvrdila „operace BREXIT" (díl 1/2)" a 1022 Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 2/2)".


Zpravodajský produkt 11009
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2016 Agentura EXANPRO