Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Souhrnné hodnocení (11001)

Tvrzení o tom, že tzv. studená válka skončila v r. 1991 a že v r. 2014 započala studená válka nová, nesouhlasí s charakterem událostí právě v období mezi uvedenými lety. Faktické údaje z období dlouhého 23 let předkládají znaky o jejím jednostranném pokračování.

Podle obecného tvrzení studená válka skončila v roce 1991 rozpadem Sovětského svazu, avšak představitelé obou soupeřících mocností Michail S. Gorbačov a George H. W. Bush vyhlásili její ukončení již na Maltském summitu v prosinci 1989. Tento časový rozpor má svůj význam a souvislost s tehdejším děním a změnami v Evropě. Z hlediska vzájemné zahraniční politiky obou světových mocností bylo veřejné oznámení o konci studené války jen politickým prohlášením pro veřejnost, jehož obsahu mohl podle svého postoje a snahy po vzájemném porozumění tehdy věřit jen Gorbačov. Ale Spojené státy své cíle ani na chvíli nezměnily, naopak využily nabídnutý uvolněný prostor Evropy. V reálném dění tak studená válka mezi USA a Sovětským svazem, potažmo Ruskou federací nikdy neskončila, ale po roce 1990 se přesunula do jiné fáze, do fáze přeskupení sil a prostředků (rozšiřování NATO, zvyšování vlivu USA na EU apod.), aby mohla prostřednictvím především ozbrojených konfliktů pokračovat. Byla to také fáze americké iniciativy, která studenou válku snížila na jednostrannou záležitost. 

Do oboustranné roviny se politika soupeření vrací rokem 2014, kdy se zástupnou zemí ve studené válce stává Ukrajina. Ukrajina je pro americkou zahraniční politiku klíčovým terénem*, kdežto pro politiku ruskou se jedná o životně důležitý terén*. Ozbrojený konflikt na Ukrajině je prezentován jako cílená akce Ruské federace a snaha vyvolat novou studenou válku. Počátek celé záležitosti však nezačal iniciativou Ruska a ze zpravodajského hlediska tak Rusové provedli nikoli akci, nýbrž reakci (protiakci), ať už byla či nebyla v souladu s mezinárodním právem.1 Podobně tvrzení o vyvolání nové studené války jsou zavádějící, neboť tato válka nikdy neskončila.  

Každá světová velmoc se snaží rozšiřovat svůj politický a ekonomický vliv ve světě. Avšak v případě Spojených států je navíc zdůrazňována jejich vedoucí a ochranná úloha ve světě, čímž američtí politici ospravedlňují svoji zahraniční politiku spojenou se získáváním rozhodujícího vlivu a kontroly nad důležitými prostory světa včetně implementace geopolitických změn. To souvisí s děním především v Evropě, na Blízkém východě, ale také v Tichomoří, kde se USA snaží blokovat čínské aktivity. Změna politického režimu na Ukrajině, vznik útvaru „Islámský stát“ a výrazný nárůst migrace jsou příklady jen posledních událostí a jevů, které vykazují podezřelé znaky centrálního řízení ze strany světové mocnosti. 

V souvislosti s děním ve světě a ve vztahu k Rusku se na území USA již ve druhé polovině 90. let rozšířila „zábavná“ historka, a to dokonce i v amerických ozbrojených silách, kterou bychom mohli nazvat otevřenou (nedokončenou) ruskou trilogií. Historka velmi pravděpodobně vznikla ve spojitosti s procesem vytváření nové strategie USA v rámci amerického projektu pro 21. století a vyprávěla příběh o jednom vůdci, který se rozhodl napadnout Rusko. Ten vůdce se jmenoval Napoleon Bonaparte a Rusové ho vykázali ze svého území (není podstatné jakým způsobem). Historka pokračovala příchodem dalšího vůdce, který se jmenoval Adolf Hitler. I on se rozhodl podmanit si Rusko, ale Rusové i tohoto útočníka vytlačili ze své země. Příběh končil třetí otevřenou částí, která oznamovala, že nyní Rusko čeká na NATO. Tehdy mohla historka budit úsměv a nikdo o tom ani vážně nepřemýšlel (kromě některých politiků a vojenských velitelů), ale dnes bychom mohli hodnotit, že poslední část trilogie se přiblížila skutečnosti. 

Spojené státy se však budou vyhýbat přímému působení proti Rusku z důvodu šetření vlastních sil a prostředků, a také z důvodu respektu, který – ač to veřejně nepřiznávají – chovají vůči ruským ozbrojeným silám (je to patrné i zvýše uvedené historky). Prvotním nástrojem k přímému působení jsou „spojenci“ v NATO, které si Spojené státy pro svou zahraniční politiku připravují a usměrňují. To odkrývá i jeden z cílů procesu rozšiřování NATO o nové členské země. Ostatně i historka v podání Američanů nehovoří o USA jako o třetím agresorovi, tím je v historce označováno NATO, což nepřímo potvrzuje uvedený záměr. Kromě toho američtí politici činí patřičný rozdíl mezi NATO a USA a často svoji zemi vyčleňují zvlášť. 

Ruská federace se nepodřídí americké hegemonii a bude usilovat o přinejmenším stejnou pozici ve světě jako USA, čímž je zdůrazněna kontinuita bipolárního světa s vlastními spojenci na obou stranách, jejichž území vždy tvoří předpolí pro první ozbrojená soupeření.

Studená válka je vzhledem k událostem zejména v bývalé Jugoslávii, Sýrii a Ukrajině i nadále v plném chodu. Proto tvrzení, že USA studenou válku vyhrály, hodnotíme jako nepravdivé a tím i jako součást propagandy s cílem vytvářet dojem o jedinečném postavení USA ve světě s cílem ovlivnit politicko-ekonomický směr ostatních zemí. Podobně výroky o počátku nové studené války iniciované Ruskem hodnotíme jako falešnou snahu ukázat Ruskou federaci jako hlavního a nejlépe jediného viníka.

Poznámka: Podrobnější rozbor vybraných událostí a jevů zmíněných ve všeobecném dokumentu je předmětem jiných zpravodajských výstupů, zpravidla „specifických produktů“.

Související zpravodajské produkty:


* Význam termínů „klíčový prostor“ a „životně důležitý terén“ je objasněn ve Zpravodajském výkladovém slovníku v kategorii „Odborné zpravodajské názvosloví“.

Analýze vzniku konfliktu na Ukrajině se věnujeme ve zpravodajském produktu 11010.


Zpravodajský produkt 11001
Souhrnné hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO