Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
16. duben 2018
Předplatitelé

Specifická analýza (11067)

Analytický produkt navazuje na úvodní hodnocení 11066, kde je popsána pochybná činnost výkonné, soudní i zákonodárné moci v kauze vydání ruského občana Jevgenije Nikulina do USA. Dalším produktem, jenž s tímto případem přímo souvisí a podporuje zmíněné trojí pochybení, je dokument 11065.

V této analýze rozebereme činnost Ústavního soudu (ÚS) v inkriminovaných dnech (viz obrázek) a zformulujeme oprávněné a žádoucí otázky, na které nemohou ústavní soudci z hlediska svého provinění uspokojivě odpovědět.

Nejprve se ale podívejme na reakci prezidenta ČR, která byla účelově neúplná. Prezident Miloš Zeman se ani v nejmenším nezmínil o negativní roli ÚS a veškerou vinu svaloval na ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Zřejmě nechtěl poukázat na to, že se mýlil při volbě ústavních soudců, které on sám se souhlasem Senátu jmenoval. Taktéž senátoři směrem k ÚS zarputile mlčí, a to pravděpodobně ze stejného důvodu: se jmenováním konkrétních soudců souhlasili, proč by tedy měli proti nim nyní vystupovat? Spíše ale nechtějí veřejnosti prozrazovat, že je něco špatně se suverenitou ČR, když hlásají, že je nutné obhajovat zájmy těch mocností, s nimiž má ČR jakési spojenecké vazby (viz podivné usnesení senátního výboru v produktu 11066). Proto podezřelý způsob vydání Nikulina do USA považují za normální službu svému „spojenci”.

Prezident Zeman v této kauze dokonce chránil premiéra v demisi Andreje Babiše, když prohlásil, že ministr Pelikán jednal bez vědomí premiéra, případně že mu své rozhodnutí neoznámil. To ale samozřejmě není pravda. Babiš byl velmi dobře obeznámen se situací a moc dobře věděl, jaký je význam návštěvy amerického politika Paula Ryana v České republice, s nímž se i osobně v Praze setkal. A Paul Ryan neváhal a svůj účel návštěvy zmínil na sociální síti Twitter ihned po svém návratu z ČR, čímž „znemožnil“ nejen české politiky, ale také Ústavní soud ČR, jehož úmyslné pochybení je předmětem této analýzy (blíže k návštěvě Paula Ryana viz produkt 11065).

Nedostatečnou roli zde sehrávají opět novináři, kteří nepokládají správné otázky těm správným politikům. Dokonce ani generální ředitel TV Barrandov Jaromír Soukup se ve svém pořadu Týden s prezidentem (5. dubna 2018), kde oba rozebírali kauzu „Nikulin“, neodvážil zeptat na negativní roli Ústavního soudu. Zřejmě věděl, že to z výše uvedených důvodů není vhodná otázka pro prezidenta. Jenže kde je potom ta skutečná žurnalistika bez obalu, v níž nejsou novináři, kteří by k některým politikům ukazovali svou náklonnost a k jiným zase svoji nelibost?

Rozbor činnosti Ústavního soudu v inkriminovaných dnech poskytuje nezvratné důkazy o narušení nezávislosti ÚS tím, že se podřídil politické situaci ve prospěch potřeb zahraniční mocnosti.   

Pro úplnost uvádíme znění slibu soudce Ústavního soudu: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně."

5. duben 2018

Úvodní hodnocení (11066)

Způsob vydání ruského občana Jevgenije Nikulina z České republiky do Spojených států amerických odhalil celou řadu závažných skutečností. Zaprvé na činnosti české vlády odkryl či spíše potvrdil (neboť se nejednalo o první případ), jak je to vlastně se suverenitou ČR ve spolku západních zemí. Zadruhé prozradil určitou úroveň závislosti českého soudnictví na potřebách mocnější západní země. A zatřetí  obnažil neschopnost kontrolního mechanismu ze strany zákonodárců. Můžeme tedy shrnout, že v České republice není v pořádku jak výkonná moc, tak soudní moc a ani moc zákonodárná.

Česká vláda se prostřednictvím ministra spravedlnosti Roberta Pelikána nějakým způsobem rozhodla. Ministr je výkonný politik (není soudce) a jeho rozhodnutí bude mít vždy politický charakter. Politický charakter případu „Nikulin“ potvrdil i příjezd předsedy Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paula Ryana do ČR, který je třetím nejvyšším politickým činitelem ve Spojených státech amerických (blíže k jeho návštěvě viz produkt 11065). Neobstojí tak tvrzení, že případ nebyl zpolitizován. Avšak výkon činnosti Ústavního soudu musí mít vždy nezávislý charakter a nemůže nikdy stát na politických potřebách vlastní vlády ani vlád zahraničních zemí. Jenže politizace konání Ústavního soudu byla právě na případu „Nikulin“ velmi patrná. Důkazy*, jež nelze odmítnout, přináší samostatná analýza* (viz produkt 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR).

V celé záležitosti by měl zafungovat kontrolní mechanismus. Avšak Senát, který dává souhlas ke jmenování ústavních soudců, ostudně mlčí. Soudce nelze proti jejich vůli odvolat, ale Senát jim může pokládat veřejné otázky a psát kritická prohlášení tak, jak to už několikrát učinil ve vztahu k prezidentovi. A tímto jednostranným trendem pokračuje Senát i v současných dnech.

Dne 3. dubna 2018 přijal senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost usnesení, jímž do slova a do písmene odsuzuje prezidenta republiky a jeho spolupracovníky za zasahování do případu vyhoštění Jevgenije Nikulina. Písemné usnesení je zakončeno tím, že výbor shledává, že prezident ČR a jeho nejbližší spolupracovníci obhajují ekonomické a mocenské zájmy cizích států, ke kterým Česká republika nemá spojenecké vazby a které jsou v její neprospěch. Dále doplňuje, že v tom spatřuje bezpečnostní a zahraničněpolitické riziko.

Ale proč senátní výbor nepostupoval stejným způsobem i ve vztahu k vládě a především ve vztahu k Ústavnímu soudu? Pokud rozebereme činnost Ústavního soudu (ÚS) ve dnech uvedených na obrázku a porovnáme ji s děním na území ČR ve stejných dnech, tak nám vyvstanou závažné skutečnosti, kterými by se měl zabývat Senát. Někdo včetně ústavních soudců by jednání Senátu mohl nazvat ohrožením jejich nestrannosti, což zakazuje zákon. Jenže je to všechno jinak. Nestrannost ÚS již byla nejen ohrožena, ale také narušena (blíže viz ohlášená analýza a stručně viz produkt 11065). A pokládání otázek ze strany Senátu nemůže mít charakter žádného ohrožení. Je nezbytné zkoumat, kdo ohrozil a následně narušil nestrannost ÚS a z jakých důvodů, přičemž je nutné určit i podíl samotných ústavních soudců.

Výbor Senátu svým usnesením k prohlášením prezidenta říká, že nelze obhajovat zájmy cizích států, k nimž ČR nemá spojenecké vazby. Jinými slovy tedy říká, že ČR může obhajovat zájmy těch států, ke kterým má spojenecké vazby. Jenže co znamená termín „spojenecká vazba“, případně „spojenecký závazek“?  Senátoři by měli nejprve definovat tyto dva termíny. Každopádně senátoři tvrdí, že ČR může tímto jejich vysvětlením obhajovat zájmy USA, protože s touto zemí má ČR spojeneckou vazbu či závazky. Pokud ale ČR obhajuje zájmy USA, tak obhajuje také americkou zahraniční politiku. Senátoři vlastně přiznali a nešikovně odůvodnili podřízenost ČR a s tím odkryli také to, proč českým zákonodárcům nikdy nevadilo, že Američané protiprávně bombardovali Srbsko, že protiprávně vtrhli do Iráku, že zvyšováním přítomnosti vojáků členských zemí NATO v Pobaltí eskalují napětí atd. 

Senátní výbor obsahem svého prohlášení taktéž nepřímo odůvodňuje, proč senátorům a poslancům nevadí pochybný výkon vlády v případu „Nikulin“ a stejně tak podezřelé počínání Ústavního soudu. Podle Senátu by mělo platit, že zájmy USA jsou i našimi zájmy. Ale není tohle snižování svrchovanosti České republiky, která by se měla rozhodovat ve svém vlastním zájmu a ve jménu spravedlnosti a zachovávání mezinárodního práva? Co je potom Česká republika za právní stát, když v situaci, kdy je rozpoznán problém s výkonnou a soudní mocí, nefunguje ani moc zákonodárná, která by měla konat a zjednat nápravu?

Ve vystupování prezidenta spatřují senátoři bezpečnostní a zahraničněpolitické riziko, ale jak je možné, že nespatřují riziko také v konání vlády a nyní i ÚS směrem k potřebám USA? Spojené státy již několikrát porušily mezinárodní právo (Srbsko, Irák, Libye a v současnosti i Sýrie), ale česká vláda s českými zákonodárci jsou v tomto ohledu v naprostém klidu.

Do budoucna to znamená ohrožení skutečných demokratických hodnot. Nehovoříme o těch umělých hodnotách, které jsou nám podsouvány. V soupeření Západu s Ruskou federací to také znamená ohrožení mezinárodního míru, a to jen pro ukojení ambicí několika samovyvolených západních mocností, kterým na cestě světového vzestupu překáží Rusko a jeho politický režim, který se nechce těmto zemím podřídit a nechce ani vyklidit svoji sféru vlivu (případ Blízkého východu v čele se Sýrií).

Rozbor činnosti ÚS v inkriminovaných dnech a formulace otázek, jež by měl Senát položit Ústavnímu soudu, jsou předmětem příslušné analýzy (viz produkt 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR). Z hlediska činnosti ÚS není možné na dané otázky uspokojivě odpovědět, a jak je z uvedené analýzy patrné, tak podezření z narušení nezávislosti ÚS se potvrzuje.


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11066
Úvodní hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
31. březen 2018
Předplatitelé

Specifické hodnocení a předpověď (11065)

Předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan poskytl další svědectví o tom, co je míněno spojenectvím mezi USA a ČR. Na území ČR se ve dnech 27. až 30. března 2018 odehrála podivná divadelní fraška, která prozradila, kam směřuje výkon výkonné moci a komu nadbíhá české soudnictví. Hlavní roli v této frašce sehrál Paul Ryan, vedlejší podřízenou roli pak premiér Andrej Babiš společně s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Další závažnou a podivnou roli sehrál samotný Ústavní soud ČR. Kulisou pro celou hru se stala Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, jejíž členové velmi ochotně vystupovali jako sbor statistů.

Předmětem v této hře se stal zadržený ruský hacker Jevgenij Nikulin, přičemž z hlediska toho, co se na území ČR odehrálo, není podstatné, zda je Nikulin vinen, či nevinen, nebo zda měl být vydán do USA, či do Ruska, ale to, jakým způsobem byl vydán do Spojených států.

V souvislosti s ministrem Pelikánem se v médiích připomíná, že jinou dříve zadrženou osobu do USA nevydal. Tou osobou byl Libanonec Alí Fajád, jenž byl vydán do Libanonu. I když to tak nevypadalo, tak i toto vydání do jiné země bylo v naprostém souladu se záměrem Američanů, a tudíž v jejich prospěch. Proto tak ministr spravedlnosti jednal. Můžeme tedy shrnout, že Robert Pelikán v obou případech  jednal podle přání USA – jeho jednání tak bylo v rámci zahraniční politické subordinace konzistentní. První případ je z hlediska zákulisí podrobně vysvětlen ve zpravodajském produktu 12006 Pozadí libanonské aféry s českou zpravodajskou službou. Dále se této záležitosti věnuje dokument 12024 Česká vláda ohrozila životy českých občanů při státní operaci v Libanonu.   

Pokud se ale vrátíme k vydání Jevgenije Nikulina do USA, musíme vyzdvihnout klíčové body, které můžeme nastínit ve formě následujících otázek: Proč Paul Ryan přiletěl na oficiální jednání do Prahy jako soukromá osoba čili jako americký turista? Čím se provinil ústavní soud ČR? A o čem vypovídá podřízené chování českých politiků?

7. březen 2018
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11064)

Zadržení významného Kurda Sáliha Muslima v Praze dne 25. února 2018 bylo již druhým ústupkem české strany ve prospěch Turecka. Tento akt byl od počátku pochybením těch politiků, kteří ze své politické funkce tuto aktivitu schválili, a těch pracovníků bezpečnostních složek, kteří ze své funkční rozhodovací pravomoci o zadržení kurdského politika rozhodli a nařídili provedení tohoto úkonu svým podřízeným. K zadržení představitele syrských Kurdů neexistoval žádný důvod. Vše byla jen politická záležitost a snaha Turecka získat prostřednictvím České republiky co nejvíce ve svém politickém boji proti Kurdům.

Turecko svou hru s Českou republikou zahájilo zadržením české dvojice v listopadu 2016, což bylo připravenou operací a výhodnou příležitostí legálně zakročit proti osobám, jež pocházejí ze země (ČR), která Kurdům na své půdě umožnila otevřít jakousi zahraniční pobočku, první a zatím jedinou v Evropě. Podrobněji je tato událost se svým zákulisím rozebrána v produktu 12018 Spolupráce s Kurdy je Tureckem ostře sledována a selektivně postihována.     

Čeští politici na hru Turecka přistoupili, když iniciovali opatření ve formě uzavření kurdské kanceláře v Praze (prosinec 2016). To bylo za vlády Bohuslava Sobotky, kdy se v případu angažoval ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Reakce české strany je hodnocena v produktu 12020 Potvrzený vztah mezi zadržením Čechů v Turecku a kurdskou kanceláří v Praze.

Kauza zadržených Čechů také potvrdila polovičatý přístup České televize, která se v určitých případech vyhýbá poskytování co nejúplnějšího obrazu veřejnosti, jedná-li se o politické záležitosti. Blíže viz dokument 11050 Česká televize zamlčela fakta o kauze Čechů zadržených v Turecku.

13. únor 2018
Registrovaní

Specifická analýza, hodnocení a předpověď (11063)

Každé provinění vůči zákonu vypovídá zároveň o morálním charakteru1 provinilce, avšak jakékoli záporné charakterové vlastnosti nemohou být vždy spojovány s porušením zákona.

Andrej Babiš odhalil v kauze Čapí hnízdo svůj morální charakter, ale nemusel nutně porušit zákon. Pokud chtějí orgány činné v trestním řízení v této kauze hovořit o porušení zákona, musely by nejprve spolehlivě prokázat buď to, že v době čerpání evropské dotace patřila Farma Čapí hnízdo stále pod holding Agrofert, anebo že s dotací nakládal kdokoli z holdingu Agrofert (případně obojí). Samotné vyvázání společnosti, jež se přejmenovala na Farmu Čapí hnízdo, ze sdružení obchodních společností Agrofert a její pozdější zánik připojením k jiné společnosti (po vypršení pětileté dotační podmínky) spadající opět pod holding Agrofert není samo o sobě trestným činem, byť by farmu v rozhodné době spravovali příbuzní Andreje Babiše. Český trestní zákoník takovéto počínání přímo nezakazuje.

České státní zastupitelství přijalo anonymní oznámení o dotačním podvodu v listopadu 2015. Ve stejné době přijal oznámení (rovněž anonymní) Evropský úřad pro boj proti podvodům (European Anti-Fraud Office) známý pod francouzskou zkratkou OLAF (Office de Lutte Anti-Fraude, případně s doplněním příslušnosti k EU: Office Européen de Lutte Anti-Fraude). A tady začínají zajímavé souvislosti, jež by měly být taktéž předmětem vyšetřování.