Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Události a jevy ve světě včetně ČR ÚVODNÍK
18. červen 2018

Specifická analýza (11072)

Česká národní vláda a Ústavní soud ČR se velmi okázale provinily vůči zákonům České republiky a proti zásadám výkonu funkcí ve státní správě. Nejedná se o první případ, ale mohlo by se jednat o případ „poslední“ nebo alespoň ojedinělý, pokud by ovšem v rámci své odpovědnosti reagovali zákonodárci a další příslušné státní orgány.

Vrcholní politici a vysoce postavení soudci zneužívají své postavení zpravidla v politických kauzách spojených s cizí mocností nebo vlastní kariérou. S cizí mocností byl propojen i případ ruského občana Jevgenije Nikulina, jenž byl vydán do Spojených států amerických v rozporu s českým právním řádem. Případ Nikulina je názornou ukázkou toho, jak může být činnost ústavních soudců zpolitizována a jak se politici i soudci snadno podřizují požadavkům cizí mocnosti. Celkově se jedná o ukázku ztráty státní suverenity a osobní cti zapojených jednotlivců (úředních osob), kteří podřízeně jednali ve prospěch třetí strany – v tomto případě zahraniční mocnosti.

Vrcholní politici a vysoce postavení soudci počítají s tím, že jim podobné případy projdou, jelikož oni patří k těm nejvyšším státním orgánům, nad kterými již nikdo není. Proto je v těchto záležitostech důležitá činnost zákonodárného sboru, tedy poslanců a senátorů. Jak ale s překvapením zjišťujeme, ponechávají čeští zákonodárci tyto věci bez povšimnutí, neboť se domnívají, že vše, co se týká USA, bychom měli řešit ke spokojenosti americké administrativy. Podle neustále se opakujících slov českých politiků jsme a musíme být ukotveni v západních strukturách, k nimž máme své závazky a jimž vévodí Spojené státy, které určují mezinárodní normy. Závazky, které mnozí nadhodnocují, a dokonce i uměle vytvářejí, nemohou nahrazovat české zákony a mezinárodní právo. Dostáváme se do situace, která až příliš připomíná náš minulý vztah se Sovětským svazem.

Kauza ruského občana Nikulina je jako prolog s úvodním hodnocením obsažena v produktu 11066 Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají. Podrobný rozbor činnosti ÚS je vypracován v produktu 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR. Protože rozebíraná kauza souvisí s návštěvou amerického politika Paula Ryana v České republice, patří k ní také produkt 11065 Paul Ryan odhalil pravou podobu spojenectví mezi USA a ČR, přesto mu čeští politici vstoje tleskali.

Než přistoupíme k podrobnému popisu provinění jednotlivých výkonných politiků a ústavních soudců a k popisu nečinnosti státních orgánů, uvádíme přehled proviněných osob a shrnutí jejich prohřešků.

Osoby, jež se provinily:

  • Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán
  • Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš
  • Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský
  • Místopředsedkyně Ústavního soudu Milada Tomková
  • Místopředseda Ústavního soudu Jaroslav Fenyk
  • Ústavní soudce Jan Musil (předseda tříčlenného senátu)
  • Ústavní soudce Jan Filip (člen tříčlenného senátu)
  • Ústavní soudce Jaromír Jirsa (člen tříčlenného senátu)

Body provinění jmenovaných osob:

  • Porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018
  • Podpora porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018
  • Porušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (rozhodnutí ÚS je vykonatelné poté, co je v písemné formě doručeno účastníkům řízení)
  • Porušení slibu ústavního soudce
  • Porušení Ústavy ČR (čl. 1, 82 a 85)
  • Manipulace s úřední listinou – antedatování usnesení ÚS

Osoby a státní orgány, jež nekonaly, aby zjednaly nápravu:

  • Senátoři a poslanci Parlamentu ČR
  • Prezident republiky
  • Soudcovská unie ČR
  • Orgány státního zastupitelství
  • Bezpečnostní informační služba (BIS) – v rámci působnosti při ochraně ústavnosti, demokratických principů (právního státu s jeho právním řádem) a svrchovanosti ČR

Nyní si rozeberme, kdo se čím konkrétně provinil. Se zachováním právního řádu budeme u příslušných osob hovořit, že jsou podezřelí, jelikož nikdo dosud nezačal oficiálně vyšetřovat jejich činnost a dotyčné osoby nebyly dosud z ničeho obviněny. Avšak podezření se skládá z celého souboru vzájemně propojených bodů, z jejichž analýzy je patrné, že pokud se daná osoba neprovinila v jednom bodě, musela se provinit v bodě dalším. Zkrátka vinu v této kauze nelze smýt, přesto budeme hovořit o podezření, čímž jsme ke všem zapojeným aktérům velmi shovívaví.

PODEZŘELÍ VÝKONNÍ POLITICI

1) Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán je podezřelý z porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a z porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).

Tímto usnesením ÚS rozhodl o odložení vykonatelnosti ohledně vydání Jevgenije Nikulina k trestnímu stíhání do USA nebo Ruské federace, a to do doby, než ÚS rozhodne o ústavní stížnosti, kterou podal právě Jevgenij Nikulin jako stěžovatel prostřednictvím svého zástupce advokáta Martina Sadílka.

V době, kdy toto usnesení bylo stále platné, rozhodl ministr Pelikán o vydání Nikulina do Spojených států. Ministr své rozhodnutí učinil v rozmezí od 27. do 29. března 2018. Jeho rozhodnutí bylo spojeno s návštěvou třetího nejvyššího ústavního činitele Spojených států, jímž byl předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan. Ten znenadání přijel na rychlou a neoficiální návštěvu do Prahy, přičemž jako obyčejný americký turista řečnil dne 27. března 2018 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Paul Ryan po svém návratu do Spojených států veřejně přiznal, že klíčovým cílem jeho cesty do Prahy bylo přimět české úřady k extradici Nikulina do USA (blíže viz produkt 11065).

Ministr Pelikán své rozhodnutí o vydání Nikulina do USA provedl ještě předtím, než ÚS vůbec stihl vydat vyjádření o zamítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina, natož aby ÚS se svým aktuálním rozhodnutím písemně seznámil účastníky řízení tak, jak mu to ukládá zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Robert Pelikán se své rozhodnutí snažil od návštěvy Paula Ryana vyvázat tím, když tvrdil, že byl rozhodnutý už měsíc před příjezdem amerického politika. Jenže jako právník musí vědět, že se počítá doba, kdy se rozhodl oficiálně a kdy své rozhodnutí uvedl v platnost, a nikoli doba, kdy si jenom něco myslel, ale stále ještě pro to nic nevykonal. To je velmi chabá výmluva, na níž existuje jednoduchá námitka v podobě otázky, proč své rozhodnutí tedy prakticky nevykonal ten měsíc před příjezdem Ryana do Prahy a naopak čekal až na tuto dobu. V případě ministra spravedlnosti národní vlády se nemůže jednat o shodu okolností.  

Navíc zde pořád zůstává porušení usnesení ÚS. Tento akt už ale ministr raději nijak neobhajoval, protože to nejlepší, co mohl udělat, bylo mlčet.

2) Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš je podezřelý z toho, že vědomě podpořil neoprávněnou činnost svého podřízeného ministra, čímž se podílel na porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a na porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).

Andrej Babiš věděl, z jakého důvodu dorazil do Prahy americký politik Paul Ryan, s nímž se dokonce osobně setkal. Tím byl také srozuměn o chystaném aktu svého podřízeného ministra Pelikána. Jako předseda vlády se podřídil americkým požadavkům a nechal ministra spravedlnosti jednat ve prospěch USA.

Andrej Babiš dále věděl, že ministrovo rozhodnutí není v souladu s usnesením Ústavního soudu, neboť nikdy netvrdil, že o kolizi Pelikánova rozhodnutí s usnesením ÚS nic netušil, a především nikdy proti počínání svého ministra nevystoupil.

Provinění ústavních soudců a nečinnost státních orgánů je předmětem navazujícího druhého dílu analyzované kauzy.


Zpravodajský produkt 11072
Specifická analýza
© 2018 Agentura EXANPRO
4. červen 2018
Předplatitelé

Analytické doplnění a předpověď (11071)

Zrušení schůzky mezi představiteli USA a S. Koreje (KLDR) ze strany americké administrativy bylo pro vládu Spojených států určitým východiskem z nevýhodné situace. Američané totiž nemají v tomto jednání co nabídnout, ale mohou naopak ztratit (viz dále v textu a analytické produkty 11069 a 11068). Tato nevýhodná situace trvá i nadále, avšak způsob i důvod odmítnutí schůzky uvrhly amerického prezidenta ještě do horší situace než před zrušením schůzky, a proto bylo nutné provést okamžitě další změnu.

Zrušení schůzky se totiž setkalo s kritickou odezvou z mnoha směrů, což poukázalo i na to, kdo vlastně „sabotuje“ mírový proces na Korejském poloostrově. A to tím spíše, že nejvyšší představitel KLDR Kim Čong-un ihned prohlásil, že on je stále připraven schůzku cílenou na podporu míru v regionu uskutečnit. Je to paradox, neboť Trump se chtěl právě zrušením schůzky vyhnout odhalení, že USA netouží po deeskalaci napětí na poloostrově, nýbrž po změně situace pouze na straně S. Koreje. Vše by vyšlo najevo, jakmile by severokorejský režim představil během jednání první fázi své taktiky (blíže o první i druhé fázi severokorejské taktiky viz dokumenty 11069 a 11068). Na tuto připravenou taktiku upozornili amerického prezidenta jeho poradci a stejně tak ho upozornili na to, že Spojené státy nemají čím kontrovat, aniž by neztratily ze svého vlivu na Korejském poloostrově.

Nejlepším řešením tedy bylo se schůzce vyhnout, avšak posléze se ukázalo, že to nejlepší řešení není, pokud chtějí USA stále hrát svou hru, v níž chtějí být považovány za „mírotvorce“, a nikoli za „kazitele“ mírového procesu. Nejnovějším záměrem je tedy schůzku opět uskutečnit, ale se zcela jiným americkým přístupem, který nesníží stávající vliv Američanů na Korejském poloostrově. Proto i to náhlé zmírnění tónu v rétorice prezidenta Trumpa (bližší objasnění dále v textu).

31. květen 2018
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (11070)

Přinášíme první část z „kvatrologie” o hodnocení situace ohledně skupiny chemických látek Novičok na území České republiky se zahrnutím reakce politiků, působení sdělovacích prostředků, činnosti zpravodajských služeb a dalších institucí a významu celého šetření ve spojení s incidentem v britském městě Salisbury. 

Jednotlivé díly nesou tyto názvy:

  • 1) Novičok, Česká republika a odmítavé reakce českých politiků
  • 2) Novičok, Česká republika a zavádějící výstupy v médiích
  • 3) Novičok, Česká republika a zapojení zpravodajských služeb
  • 4) Novičok, Česká republika a výsledný závěr ve spojení s incidentem v Salisbury

Úvod do problematiky

V souvislosti s incidentem v anglickém Salisbury (4. března 2018) vydalo Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace zprávu (17. března 2018), že látka použitá při otravě bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery, jež byla britskými úřady určena jako látka řady Novičok, mohla nejpravděpodobněji pocházet ze zemí, které se intenzivně zabývaly výzkumem právě látek řady Novičok. Ve zprávě byly zmíněny země jako Velká Británie, Slovensko, Česká republika a Švédsko. Rovněž Spojené státy by měly být podle sdělení ruského ministerstva v této kauze uvažovány. 

Reakce českých politiků

Reakce českých výkonných politiků byla okamžitá a rázně odmítavá, aniž by připustili, že nemohou ve spojení z ČR znát celou pravdu o této problematice. Anebo právě naopak jim bylo něco známo, ale oni ve prospěch nastaveného politického trendu Západu proti Ruské federaci reagovali tak, jak reagovali. Za českou vládu se vyjádřil ministr zahraničí v demisi Martin Stropnický a ministryně obrany v demisi Karla Šlechtová.

Ministr Stropnický řekl: „To je klasický způsob nadhodit do toho informačního prostoru nějakou vysoce spekulativní a nedoložitelnou teorii nebo tezi a teď čekáte na tu reakci a já na tohle naskakovat nebudu.”

Ministryně Šlechtová na sociální síti Twitter uvedla: „Rozhodně odmítám takové absurdní obvinění. Česká republika je od 90. let signatářem mezinárodní úmluvy o zákazu, vývoji, výrobě a šíření chemických zbraní a 31. pluk chemiků se zabývá výhradně ochranou proti těmto látkám.”

Už samotná vyjádření ukázala nabubřelost českých politiků, ale především rozpory, které od počátku potvrdily nesmyslnost těchto vyjádření a také to, že oba výkonní politici svými pokryteckými reakcemi skrývají pravdivé pozadí o Novičoku v České republice (rozbor dále v textu).

24. květen 2018
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (11069)

Dnes 24. května 2018 odmítl americký prezident schůzku se svým protějškem ze Severní Koreje. Ve svém dopise nejvyššímu představiteli S. Koreje to odůvodnil nedávným vyjádřením Kim Čong-una, které podle Trumpa oplývalo nesmírným hněvem a otevřeným nepřátelstvím. V České televizi nazvali rozhodnutí Donalda Trumpa jako velké mezinárodní překvapení. Jenže o žádné překvapení se nejedná. Američané nemají totiž pro jednání co nabídnout. Nemohou nic nabídnout, protože by tím pouze ztratili ze svého vlivu na Korejském poloostrově. Důvod pro zrušení schůzky je jen záminka, jak předejít tomu, aby se ukázalo, že americká vláda chce pouze jednostrannou dohodu, tedy ústupky jen ze strany Severní Koreje. Jednostranná dohoda už ale není spravedlivou dohodou, nýbrž diktátem. Pokud by se schůzka uskutečnila, otevřeně by se ukázalo, kdo je tím kazitelem mírového procesu, a tak Američané předstírají, že zkrátka se Severní Koreou jednat nelze.

Objasnění přístupu obou zemí a potvrzení dosavadního vývoje je obsaženo ve zpravodajském produktu 11068 ze dne 2. května 2018 s názvem Americká strana »nechápe« svou roli v nabídce Severní Koreje na denuklearizaci. Slovo „nechápe” je úmyslně v uvozovkách, což značí, že americká strana to nechápe záměrně – prostě to chápat odmítá kvůli své nastavené zahraniční politice.

Je také zajímavé, že nikdo z novinářů západních zemí to nechce správně pojmenovat. Tito novináři navíc hovoří, že Trump schůzku zrušil kvůli několika posledním vyjádřením Kim Čong-una, avšak prezident Trump ve svém dopise píše pouze o jednom vyjádření. To je malá ukázka toho, že novináři nejsou úplně nestranní v popisu mezinárodní situace.

Zrušit schůzku s pevně naplánovaným termínem kvůli „ostrému” výroku protistrany je nelogický tah. Vždyť schůzka je právě ten nejlepší způsob, jak si vzájemně vysvětlit své postoje. U schůzky v rámci mírového procesu je vždycky základním závazkem to, aby se uskutečnila. Kdo takovou schůzku odmítá předem a pouze kvůli výroku, ten ve skutečnosti nemá zájem na řešení situace. A Američané již dříve odmítnutím Pchanmundžonu jako místa pro schůzku dali jasně najevo své odmítnutí celému jednání (vysvětlení dále v textu). K tomu musíme připočíst, že dopis byl z Bílého domu vypočítavě odeslán v den, kdy severokorejský režim podle předem ohlášeného záměru a časového plánu zničil své podzemní jaderné testovací středisko (24. května 2018).  

Pojďme si rozebrat, co se vlastně událo jak veřejně, tak v pozadí této záležitosti. 

Pro plánované setkání mezi nejvyššími představiteli USA a Severní Koreje bylo navrženo několik míst, k nimž patřily budovy OSN v New Yorku a Ženevě, osada Pchanmundžon v demilitarizované zóně Korejského poloostrova, sídlo amerického prezidenta Mar-a-Lago na Floridě, Bílý dům ve Washingtonu, hlavní město Severní Koreje Pchjongjang a dále byly diskutovány země jako Čína, Jižní Korea, Japonsko a Singapur.

Schůzka mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a nejvyšším představitelem Severní Koreje (KLDR) Kim Čong-unem se naplno řešila již na počátku března 2018 a prezident Trump si ještě na počátku května nejvíce pochvaloval Pchanmundžon jako nejsymboličtější místo pro takovou schůzku. K tomu se vyjádřil i na svém účtu na sociální síti Twitter (viz níže).

Trump na svém účtu napsal: „Plno zemí je uvažováno jako místo pro setkání, ale nebyl by Dům míru / Dům svobody na hranicích Severní a Jižní Koreje reprezentativnějším, důležitějším a trvalejším místem než třetí země? Jenom se ptám.”

Dům míru byl v prázdné osadě Pchanmundžon, která leží v demilitarizované pohraniční zóně mezi Severní a Jižní Koreou, vybudován v roce 1989 právě pro účely jednání o mírových otázkách. Trump považoval Pchanmundžon za velmi symbolické místo pro setkání s Kim Čong-unem. V Pchanmudžonu se rovněž uskutečnilo nedávné setkání hlavních představitelů obou korejských států (27. dubna 2018). Avšak 7. května 2018 bylo rozhodnuto, že schůzka představitelů obou zemí se uskuteční 12. června 2018 v Singapuru. A tady je zajímavé, že Trump, který na Twitteru komentuje kdeco a opakovaně, se k této změně vůbec nevyjádřil. Pouze lakonicky poznamenal:

„Velmi očekávaná schůzka mezi Kim Čong-unem a mnou se uskuteční 12. června v Singapuru. Oba dva se vynasnažíme učinit tuto schůzku zvláštním momentem pro světový mír!” (Viz původní text níže.)

Náhlé vyloučení preferovaného Pchanmundžonu jako místa pro schůzku bez objasnění má svůj významný důvod v taktice jednání se Severní Koreou. Tato taktika je osvětlena v analytickém dokumentu 11068 Americká strana »nechápe« svou roli v nabídce Severní Koreje na denuklearizaci

Odmítnutí místa pro schůzku v Pchanmudžonu napovídá, co skutečně jsou či nejsou Američané ochotni vykonat pro deeskalaci napětí na Korejském poloostrově a čemu se snaží vyhnout. A právě kvůli své politice a zájmům v tomto klíčovém korejském regionu museli posléze odmítnout celou schůzku jako takovou, jelikož by se pro ně nevyvíjela dobře (což ale nesouvisí se snahou o mírový proces).  

2. květen 2018
Předplatitelé

Specifická analýza a předpověď (11068)

Po setkání nejvyššího představitele Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) Kim Čong-una s prezidentem Korejské republiky (KR) Mun Če-inem uskutečněném 27. dubna 2018 se plánuje další „významné“ setkání. Po jednání s prezidentem KR (neoficiálně, ale běžně též Jižní Korea) se hlavní představitel KLDR (neoficiálně, ale běžně též Severní Korea) hodlá setkat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

Kim Čong-un usiluje o setkání s prezidentem USA především z toho důvodu, že se jedná o druhý ze dvou subjektů, se kterými Severní Korea uzavřela v roce 1953 dohodu o příměří (prvním subjektem je přirozeně současná Jižní Korea). Důvod k setkání tkví pochopitelně také v tom, že Spojené státy mají na území KR stále rozmístěny své vojenské jednotky. Nejvyšší představitel KLDR chce tak postupně jednat s oběma protistranami, což má určitý význam.

Všeobecným tématem je deeskalace napětí na Korejském poloostrově. Bližším tématem pro jednání s americkým prezidentem je pak denuklearizace. Avšak je zde rozdíl v tom, jak obě strany jednání chápou pojem denuklearizace a co si pod ním ve vztahu ke Korejskému poloostrovu představují.

Setkání mezi představiteli USA a KLDR se mělo nejprve uskutečnit do konce května 2018, nyní se však hovoří, že by schůzka mohla být realizována i v červnu 2018. Z dosavadních poznatků a analýz je možné říci, že oba čelní představitelé mají rozdílný přístup k termínu denuklearizace. Spojené státy dezinterpretují obsah nabídky učiněné ze strany KLDR, čímž se posouvají do nadřazené role (jak je pro USA obvyklé). To vše poznamená výsledek plánovaného setkání, které se ale stále nemusí uskutečnit.

Jakou hru v této problematice hraje Severní Korea se Spojenými státy a kdo se na této hře ve prospěch KLDR podílí? A o co usilují Spojené státy a jaká překážka pro ně na Korejském poloostrově vzniká? Nápovědou jsou fakta o tom, kdo jako první „nuklearizoval“ Korejský poloostrov a co se nyní odehrává mezi oběma korejskými stranami (KLDR a KR).

Problematice Korejského poloostrova se věnují také produkty 11046 Úder USA v Sýrii má jasnější obrysy ve spojení s úderem v Afghánistánu a aktivitami proti Severní Koreji a 11058 Severní Korea představuje rozdílný problém pro USA a zbytek světa aneb KLDR je jen jedním z dílů americké geopolitické skládanky.