Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
8. duben 2020

Souhrnné hodnocení (12078)

Činnost zpravodajských služeb* v souvislosti s reakcí na šíření koronaviru SARS-CoV-2 jsme prvotně zmiňovali v produktu 11122Jak řeší nový koronavirus vyspělé zpravodajské služby aneb Proč česká vláda vždy vyčkává a kopíruje západní země? uveřejněném 1. února 2020. Od té doby uplynuly více než dva měsíce a nikdo si už ani nevzpomene na to, jak se česká vláda opakovaně holedbala a zdůrazňovala, že na českých letištích zavedla takzvaný „cílený screening“, aby demonstrovala svůj údajný akční přístup. Přitom se jednalo jen o prosté „momentální“ vizuální pozorování procházejících cestujících, rozdávání letáků a občasné dotazy, jak se cestující cítí. Nejednalo se o žádné účinné opatření, jak to prezentovala vláda, ale jen o informování cestujících o tom, že se něco děje (strojenost zdánlivého opatření jsme zmiňovali ve výše uvedeném produktu).

Stejně tak „úsměvně“ působila zpráva v médiích, která veřejnost informovala, že pražské letiště od 25. února jako první na světě vyhradilo speciální gaty (brány) pro cestující z Itálie s cíleným screeningem a zvýšenými hygienickými opatřeními. Takže cestující z Itálie procházeli jakýmisi „speciálními gaty“, aniž by si někdo z nich mohl všimnout nějakého screeningu, a směřovali do prostoru pro odebrání zavazadel, kde se shromažďovali cestující z dalších destinací. Poté procházeli do haly, kde se smísili s dalšími lidmi a odjížděli do centra Prahy. Jak vůbec mohl někdo toto vydávat za opatření proti šíření koronaviru, a ještě se chlubit světovým prvenstvím?

Pro Českou republiku a rozhodování české vlády byly důležité informace o zjištění prvního případu infekce v Evropě a o prvních případech infekce v sousedních zemích. Tyto informace byly významnými ukazateli pro to, aby česká vláda začala konat. První případ v Evropě byl signalizací o tom, že koronavirus se začíná šířit po evropských zemích. Odpovědný přístup po této informaci tkvěl v odhodlání vyvodit závěr, že pokud je koronavirus již v Evropě, pak může být i v České republice (v té době mohlo být v několika evropských zemích včetně ČR už několik neregistrovaných případů, které mohly mít jen lehčí formu, a proto v té době ještě nebyly oficiálně zaznamenány). Jakmile byly zaznamenány první případy v sousedních zemích, jednalo se už o vážnou signalizaci toho, že koronavirus během několika dní bude oficiálně zaznamenám také na půdě České republiky.  

První dva případy nákazy novým koronavirem v Evropě byly zaznamenány 24. ledna ve Francii. Co se týče sousedních zemí, tak infekce se objevila nejprve v Německu, kde byl první případ nákazy zaznamenán 28. ledna v Bavorsku. Následovalo Rakousko, kde byly první případy zjištěny 25. února. K rychlejšímu šíření nákazy v Evropě přispělo klíčové ohnisko infekce vzniklé v severní Itálii, kde byl první případ evidován 20. února. Česká republika přišla na řadu 1. března, kdy byly registrovány první tři případy se spojením s Itálií. Pro úplnost k situaci ve zbylých sousedních zemích uvádíme, že Polsko potvrdilo první případ nákazy 4. března a 6. března se s prvním případem infekce připojilo Slovensko.

Vláda České republiky iniciovala první zasedání Bezpečnostní rady státu (BRS) k záležitosti šíření nového koronaviru 27. ledna, což bylo celkem pohotové konání, avšak s nulovým výsledkem, protože členové BRS, k nimž patří i několik členů vládního kabinetu, nic významného nevymysleli. Usnesení o informativní kampani nepovažujeme za adekvátní opatření – to mohla vláda řešit na svém vlastním zasedání a nemusela kvůli tomu svolávat BRS.

Ke skutečně účinným opatřením začala vláda přistupovat až o 43 dní později neboli až od 10. března poté, kdy počet nakažených osob v ČR dosáhl čísla 40 (k půlnoci 10. března se již jednalo o 60 nakažených osob). První efektivnější opatření se týkalo zavření škol a zákazu akcí, u nichž by počet účastníků přesáhl 100 osob. Přesto ale vláda v té době ještě neuvažovala o uzavírání restaurací a obchodních center, jelikož hlásala, že problémem jsou jednorázové akce. Další opatření přicházela s vyhlášením nouzového stavu ke dni 12. března 2020. Tato opatření byla rozšiřována nebo upravována v následujících dnech (hodnocení viz produkty 11127, 11128 a 13078). Částečné uzavření státních hranic je datováno od 14. března, kdy bylo na území ČR potvrzeno téměř 200 nakažených osob, z nichž se až 80 % nakazilo v zahraničí (v „manévrech“ na hranicích jsme byli až čtvrtou evropskou zemí – podrobněji viz produkt 11127).

Závažným problémem v boji proti šíření koronaviru SARS-CoV-2, jenž způsobuje onemocnění Covid-19, je nedostatek ochranných prostředků pro lékařský, lékárenský, policejní, hasičský a další personál (respirátory, roušky/ústenky, ochranné obleky včetně obuvi apod.). Tento materiál musí být neustále doplňován a obměňován. Česká vláda se hájí tím, že dneska každý stát shání ochranné prostředky a že žádný stát nemohl být na tuto situaci připraven. To je však pravda jen z části a vláda zamlčuje své selhání z konce ledna a počátku února 2020. V té době již bylo známo více případů nákazy v Evropě, a vláda dokonce kvůli této věci svolala k 27. lednu jednání BRS, jíž předsedá premiér české vlády, ale k ničemu efektivnímu se tehdy nedobrala. Vláda i BRS od té doby zasedaly vícekrát, ale v žádném usnesení vlády z ledna a února nenajdeme opatření, jímž by vláda vydávala konkrétní úkoly státním orgánům k nákupu ochranných prostředků a navýšení zásob v hmotných rezervách státu. Stejně tak zákaz vývozu potřebného zdravotnického materiálu byl vydán až na počátku března, kdy už bylo v ČR evidováno několik nakažených osob.

Vláda se soustředila na kontrolu připravenosti zdravotnických zařízení, jako kdyby snad chtěla přezkušovat zdravotnický personál a počítat lůžka a přístroje pro umělou plicní ventilaci a další potřebné přístroje. K tomu přece měla mít vláda už dávno vypracovaný a pravidelně aktualizovaný přehled prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví a nemusela mediálně demonstrovat činnost v tomto směru.   

Není pravdou, že žádný stát nemohl být alespoň z části na šíření infekce připraven. Jedinou zemí, o které je možné říct, že nemohla být na nový koronavirus připravena, je Čína. Ostatní země s různě dlouhým časovým odstupem měly možnost shromažďovat a vyhodnocovat důležité informace o vzniklé koronavirové události a přijímat preventivní opatření počítaje v to nákup zásob ochranných prostředků, a to včetně zavedení nebo zvýšení jejich výroby. 

Vláda si způsobila potíže a potvrdila své váhání také tím, že za pomoci svých poslanců (hnutí ANO a ČSSD – až na jednoho poslance) a poslanců KSČM (kromě jednoho poslance) odmítla na konci ledna 2020 jednat o připravenosti státu a s tím souvisejících opatřeních pro případ zavlečení a rozšíření nákazy v ČR. Výkonní politici by se tedy nyní neměli odvolávat na současnou situaci v jiných zemích a tvrdit, že jsme zkrátka nemohli být připraveni. V souvislosti s hodnocením činnosti vlády v měsících leden a únor nezní otázka, zda vláda mohla být připravena či alespoň lépe připravena, nýbrž zda vláda chtěla být připravena. Spíše to vypadá, že vláda zbytečně dlouho vyčkávala a doufala, že se situace s koronavirem v Evropě příliš nerozšíří. Další věcí je to, jak v této oblasti česká vláda využila a nadále využívá vlastní zpravodajské služby.  

Ohledně zapojení zpravodajských služeb jsme v produktu 11122 z 1. února 2020 zmíněném výše uvedli následující:

„Zdravotní hrozby biologického původu patří a budou stále více patřit do hlavních hrozeb, které mohou významně ovlivnit prostředí a chod jakékoli země. Z tohoto důvodu i tyto biologické hrozby musí být zahrnuty do záležitostí spojených s národní bezpečností*. Pokud není tento druh ohrožení včetně jeho vývoje kvalitně pokryt zpravodajskou činností* v příslušném odvětví, dostává se národní vláda do problémů, které vycházejí z neporozumění dané situace a jejího možného vývoje. Taková vláda pak jedná nerozhodně a váhá v přijetí skutečně účinných a potřebných opatření.“

Z výše citovaného vyplývá otázka, jestli se české zpravodajské služby vůbec zabývají biologickou hrozbou, a pokud ano, tak zdali a kolik zpravodajských výstupů* v souvislosti se šířením koronaviru SARS-CoV-2 předaly členům vládního kabinetu, aby podpořily rozhodovací proces* vlády. Stejná, ale otočená otázka směřuje i na českou vládu: Jednala vláda promptně a vydala prostřednictvím prioritních zpravodajských požadavků* úkoly českým zpravodajským službám, aby i jejich prostřednictvím získala co nejvíce poznatků o nové a nebezpečné situaci, a tím se dokázala lépe rozhodovat ve prospěch národní bezpečnosti ČR?

Ze tří českých zpravodajských služeb měly být úkoly vydány Úřadu pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI) a především Vojenskému zpravodajství* (VZ). ÚZSI je jako celek určen k provádění zahraničního zpravodajství*, čímž by měl ve své oblasti tuto problematiku ve vztahu k zahraničním zemím pokrývat. VZ má rovněž složku zaměřenou na zahraniční zpravodajství, a navíc by se z charakteru popisované hrozby a z organizační struktury každé moderní vojenské zpravodajské služby* mělo jednat o specifickou činnost v působnosti VZ. Je tu však problém ze strany vlády, která české zpravodajské služby ve svůj prospěch nijak zásadně nevyužívá, neboť to ani neumí a zároveň se toho ve vztahu k mocnějším rádoby spojencům obává. Podrobněji se této záležitosti věnují následující zpravodajské produkty:

Jediným prezentovaným „výkřikem“ ve spojení s koronavirem ze strany českých zpravodajských služeb tak zřejmě byl jen výstup třetí nejmenované služby, jíž je Bezpečnostní informační služba* (BIS). BIS je zpravodajská služba určená k provádění kontrazpravodajské činnosti*, což je vztaženo na působení na území ČR. Oním „výkřikem“ BIS byl její zavádějící zpravodajský výstup* v souvislosti s Čínou a ochrannými prostředky, jehož utajovaný obsah „záhadně“ unikl do sdělovacích prostředků (podrobněji viz produkt 12077 BIS, Čína a koronavirus aneb Nezákonné a řízené úniky utajovaných informací z BIS).

Poznámka: Bezpečnostní informační služba je službou, která dlouhodobě hledá své pravé uplatnění v boji proti všem relevantním* hrozbám*, jež ohrožují příznivý vývoj bezpečnostní situace v České republice. Aktivity BIS více sklouzávají k propagandistickým činnostem či k politickému aktivismu ve prospěch vybraných západních mocností bez ohledu na potřeby a národní zájmy* České republiky, k nimž patří prosazování mezinárodního práva, udržování mezinárodního míru (bez vojenských provokací) atd. Problematickou roli vytvářenou ze strany BIS odkrývá např. produkt 12062 BIS kritizuje údajný výklad dějin podle sovětské verze, ale sama je ovlivněna sovětskou terminologií, v němž jsme na textu o třech řádcích vyňatého z výroční zprávy BIS analyzovali čtyři závažné omyly této bezpečnostní služby*.

Obsah zpravodajského výstupu přímo pokračuje v produktu 12079.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12078
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
27. březen 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (12077)

Zástupci několika sdělovacích prostředků 24. března 2020 přinesli a rozšířili zprávu, že Bezpečnostní informační služba* (BIS) na počátku března předala vládě informaci o tom, že Čína v lednu a únoru 2020 skupovala v ČR zdravotnické potřeby. Jednalo se údajně o respirátory, roušky a ochranné obleky, přičemž se BIS podle novinové zprávy obávala, že by se zboží mohlo v ČR stát nedostatkovým. Česká vláda vývoz některých zdravotnických pomůcek 3. března zakázala, ale není jasné, zda to bylo na základě zprávy BIS, anebo zda se tak vláda rozhodla vzhledem k měnící se situaci v ČR, kdy od 1. března začal v ČR narůstat počet osob infikovaných koronavirem SARS-CoV-2.

Pokud si ale celou záležitost včetně obsahu novinové zprávy analyticky rozebereme, tak zjistíme, že BIS pouze využila nastalou situaci ve svých předpojatých a úmyslně medializovaných aktivitách, a ještě navíc porušila zákon. Tento čin ale vedení BIS velmi jednoduše projde, jelikož předseda vlády Andrej Babiš si od doby, kdy společně s ředitelem BIS Michalem Koudelkou navštívil ústředí americké CIA* (Ústřední zpravodajská služba USA), nedovolí žádným způsobem vystupovat proti BIS a jejímu řediteli. On si to ostatně nedovolil ani předtím, ale po této zahraniční cestě si to už tuplem nedovolí.

Podrobněji je zvláštní návštěva premiéra Babiše v ústředí CIA diskutována v produktu 12061 Jaký význam měla návštěva českého premiéra v ústředí CIA?. Ukázka toho, jak Babiš po svém návratu z USA podřízeně respektuje požadavky BIS ve prospěch USA je obsažena v produktu 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2).

Ani Poslanecká sněmovna, která je skrze své orgány odpovědná za kontrolu činnosti BIS se v posledních třech letech reálně nezabývala ani jedním pochybením a odbornou nezpůsobilostí BIS (viz např. produkt 31013 BIS a jeden z přímých důkazů její odborné nezpůsobilosti nebo produkt 12072, v němž jsou odkazy na další produkty s pochybením BIS).

Následně rozebereme, jak novináři „skouleli“ práci s uniklou informací, co upozadili a čeho se podle trestního zákona a zákona o utajovaných informacích a o bezpečnostní způsobilosti společně s těmi, kteří jim informaci předali, dopustili.

10. únor 2020
Předplatitelé

Specifické hodnocení a předpověď (12076)

Produkt přímo navazuje na hodnocení 12075. Podívejme se ještě jednou na to (tentokrát s přesnou citací), co v souvislosti s informačním systémem elektronické dálniční známky (IS EDAZ) požadovali zástupci Bezpečnostní informační služby* (BIS) podle jejich vyjádření. Zde je přesný přepis části textu BIS:

„BIS žádala o možnost v případě plnění úkolů získat data o registrační značce včetně fotografie výřezu registrační značky a případně, umožní-li to systém, pouze čelní (tzn. přehledové) fotografie automobilu, tak jak je měl systém běžně poskytovat. Jednalo by se o stejný typ fotografie, jaké dnes získává Policie ČR při kontrolách rychlosti.“

Pozorní čtenáři si jistě po přečtení textu BIS položí otázku, proč BIS vstupovala do zakázky a jednala s Ministerstvem dopravy, když požadovala pouze výše uvedené položky. Vždyť záznam o registrační značce a tovární značce vozidla jsou základní údaje pro identifikaci jakéhokoli vozidla a pro správnou funkci IS EDAZ včetně dohledávání neplatících řidičů musí být vždy zaznamenávány. Tyto záznamy v dnešní době navíc nemohou sloužit jen ke kontrole elektronických dálničních známek, ale zcela jistě se počítá, že systém bude také sloužit k odhalování kradených vozidel, a to kradených jak na území ČR, tak v zahraničí, včetně falešných registračních značek nebo značek používaných na jiných vozidlech, než je uvedeno v registračních údajích. Tato funkce systému byla jistě projednána s Policií ČR. Proč by tedy BIS požadovala něco, co je již v zakázce dané?

Vnímaví čtenáři si také určitě všimli, že BIS ve svém textu píše, že požadovala něco, co měl systém běžně poskytovat. Ale proč požadovali něco, o čem už věděli, že to systém bude poskytovat? Vyjádření BIS je plné rozporů, a proto ho lze hodnotit jako klamné a neposkytující pravdivé zdůvodnění. Jaký byl skutečný zákulisní záměr BIS ve spojení s IS EDAZ?    

7. únor 2020
Předplatitelé

Specifické hodnocení (12075)

Nejdůležitějším komponentem v souhrnné zakázce na elektronické dálniční známky je dílčí zakázka na informační systém, který je označován zkratkou IS EDAZ (informační systém elektronické dálniční známky). Tento informační systém je důležitý ze dvou důvodů: Jednak je důležitým základem pro fungování celé soustavy elektronických dálničních známek, neboť bude podporovat komplexní agendu časového zpoplatnění pro vozidla do 3,5 tuny, a jednak bude tento systém vytvářet významnou databázi osobních a technických údajů, které jsou zajímavé pro bezpečnostní* a zpravodajské služby*.

Zapojení Bezpečnostní informační služby* (BIS) do zakázky na informační systém k elektronickým dálničním známkám má svou souvislost s návštěvou ředitele BIS Michala Koudelky v ústředí CIA* v Langley, kde doprovázel předsedu vlády Andreje Babiše (viz produkt 11097 Skutečné důvody, proč byl český premiér pozván do Bílého domu a proč zrovna na březen 2019 a produkt 12061 Jaký význam měla návštěva českého premiéra v ústředí CIA?).

Jako první zpravodajský výstup k problematice elektronických dálničních známek byl zpracován dokument 13076 Premiér Babiš podruhé prozradil, že ho české zpravodajské služby nezajímají a že vládní kabinet řídí nedostatečně.

Od konce ledna 2020 se ve sdělovacích prostředcích objevují zprávy o tom, že BIS chtěla prostřednictvím informačního systému EDAZ „špiclovat“ řidiče, potažmo celé posádky vozidel na českých dálnicích. Zástupci BIS se brání, že v rámci plnění svých úkolů žádali pouze o data o registrační značce vozu včetně fotografie výřezu registrační značky a případně, umožní-li to systém, pouze čelní (tzn. přehledové) fotografie automobilu, tak jak je měl systém běžně poskytovat (viz vyjádření na webu BIS).

Zástupci BIS by však učinili nejlépe, kdyby se vůbec nevyjadřovali, protože se u nich projevuje už tradiční vlastnost ve smyslu, že čím více mluví, tím více prozradí (v českém slangu se již dlouhodobě ujala fráze, že sami na sebe všechno „vykecají“). V určité komunitě analytiků* se při „aférách“ BIS často objevuje následující výzva: „Počkejme si na vyjádření BIS a nechme je, ať se opět sami usvědčí.“

Ze všech poznatků (i přímých poznatků ze sdělení BIS) a dlouhodobého sledování činnosti BIS lze jednoznačně vyhodnotit, že Bezpečnostní informační služba požadovala mnohem víc než jen to, co podsouvá veřejnosti, a že se primárně nejedná o boj proti terorismu, ale že se toto „sledování“ přednostně vztahuje na určitou komunitu osob. V tomto kontextu je rovněž zvláštní, že poslanci z Výboru pro bezpečnost (především Radek Koten z SPD, Robert Králíček z ANO a Pavel Žáček z ODS) se v médiích vyjadřují způsobem, jako by měli omezené rozlišovací schopnosti. Přitom se už nesporně jedná o provalenou operaci* BIS podporovanou premiérem, která měla a stále má přinést značný prospěch pro BIS a některé západní služby v získávání přesně definovaných informací v reálném čase* (real-time information). Jednalo se ze strany poslanců o úmysl něco zakrýt, anebo o neznalost a naivitu? Pokud to byl úmysl, tak byl velmi průhledný a nešikovný.

Velmi zvláštní je také role premiéra, který zapojení BIS do zakázky jen netečně přihlížel. Jenže takovéto zapojení BIS do státní zakázky měla schválit celá vláda, jelikož je to vláda, která jako jeden celek ukládá zpravodajským službám ČR úkoly a schvaluje jejich činnost nad rámec jejich působnosti. A aktivní zapojení BIS do zakázky či tendru je hodně nad rámec jejího výkonu.  

24. leden 2020
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12074)

Impeachment (žaloba na ústavního činitele) je první fází v ústavním procesu vedeném Kongresem USA s cílem sesadit prezidenta nebo jiné vládní úředníky z jejich funkcí. Tentokrát byl proces impeachmentu zahájen proti americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Za oficiální počátek procesu můžeme považovat oznámení předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelociové (demokratka), která 24. září 2019 oznámila, že sněmovna zahájí v této věci oficiální šetření*.

Zajímavostí je, že zde nebylo jako v předchozích případech u prezidentů Richarda Nixona a Billa Clintona provedeno hlasování ve Sněmovně ohledně schválení usnesení o zahájení impeachmentu. Předseda sněmovního Výboru pro justiční záležitosti Jerrold Nadler (demokrat) k tomu uvedl, že podle pravidel Sněmovny ani podle Ústavy Spojených států k tomu není potřeba souhlasu Sněmovny a že justiční výbor má veškerou pravomoc, aby vydal prohlášení o zahájení procesu ústavní žaloby (do procesu je zapojeno více sněmovních výborů, ale justiční výbor je tím výborem, který by měl celý proces vést). Demokraté k tomu dále doplňují, že vyšetřování* Trumpa už stejně probíhá řadu měsíců.

V procesu impeachmentu funguje Sněmovna reprezentantů jako žalobce. Po prošetření s vyslechnutím svědků během veřejných slyšení a s prostudováním souvisejících písemností a dalších materiálů je v případě shledání „pozitivního nálezu“ vypracována žaloba (je to ale více politická než dokazovací záležitost, čímž je zpravidla dopředu jasné, že pokud se proces zahájí, tak žaloba bude sepsána). O schválení žaloby se hlasuje (o každém bodu obvinění zvlášť, případně o obvinění jako celku) a pokud je žaloba schválena, je následně postoupena Senátu, který funguje jako soudce. Pro schválení žaloby ve Sněmovně reprezentantů je vyžadována prostá většina (nadpoloviční většina z odevzdaných hlasů).

V Senátu nastává druhá fáze procesu impeachmentu, která je obdobná jako soudní přelíčení. Vynesení rozsudku je prováděno hlasováním senátorů (vždy o každém bodu obvinění zvlášť). Pokud se alespoň dvě třetiny senátorů (67 senátorů ze 100členého senátu) vysloví pro to, že prezident nebo jiný vládní úředník je vinen, znamená to, že takto odsouzený politický činitel je tímto rozsudkem zbaven své funkce. Sesazení z funkce není doprovázeno žádným soudním trestem, ale později podle situace (především podle závažnosti prohřešku) může být zahájen skutečný soudní proces o vině a trestu.

Prezident Trump byl obžalován ze dvou bodů: ze zneužití úřední moci a z obstrukcí vůči Kongresu. Tyto body byly Sněmovnou reprezentantů schváleny 18. prosince 2019 [1] a žaloba byla předána do Senátu. Senát svůj soudní proces vztažený na amerického prezidenta zahájil 16. ledna 2019. Tento proces je na svém počátku.

Celý proces s ústavní žalobou je provázen několika otazníky, přičemž my se zaměříme na úplný počátek vzniku ústavní žaloby a s tím na tři osoby, které svým počínáním celý proces na samém počátku zpochybnily. Jedná se o příslušníka Ústřední zpravodajské služby CIA* se „skrytou identitou“, o generálního inspektora zpravodajské komunity USA Michaela Atkinsona (v českém překladu výstižněji „generální inspektor zpravodajských služeb*) a předsedu Stálého výboru pro zpravodajskou činnost Adama Schiffa ze Sněmovny reprezentantů (Senát má obdobný výbor – viz vysvětlení pod čarou na konci dokumentu).