Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
14. prosinec 2018

Souhrnné hodnocení (12055)

Přinášíme třetí část z „kvatrologie” o hodnocení situace ohledně skupiny chemických látek Novičok na území České republiky se zahrnutím reakce politiků, působení sdělovacích prostředků, činnosti zpravodajských služeb a dalších institucí a významu celého šetření ve spojení s incidentem v britském městě Salisbury. 

Jednotlivé části kvatrologie nesou tyto názvy:

Úvod do problematiky

V souvislosti s incidentem v anglickém Salisbury (4. března 2018) vydalo Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace zprávu (17. března 2018), že látka použitá při otravě bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery, jež byla britskými úřady určena jako látka řady Novičok, mohla nejpravděpodobněji pocházet ze zemí, které se intenzivně zabývaly výzkumem právě látek řady Novičok. Ve zprávě byly zmíněny země jako Velká Británie, Slovensko, Česká republika a Švédsko. Rovněž Spojené státy by měly být podle sdělení ruského ministerstva v této kauze uvažovány. 

Zapojení českých zpravodajských služeb

Do záležitosti se vložil prezident České republiky Miloš Zeman, když 26. března uložil Bezpečnostní informační službě*(BIS) úkol, aby objasnila situaci ohledně Novičoku na území ČR. Svou aktivitu záměrně zveřejnil v médiích. V tomto ohledu se projevila i Česká televize, respektive opakovaná nepřipravenost jejích pracovníků (viz produkt 13041).

V rámci úkolování BIS je zarážející, že si prezident vybral přednostně právě tuto službu. Jednalo se přece o bojové otravné látky (podle sdělení Britů), a tak by mu mnohem lépe posloužila vojenská zpravodajská služba čili Vojenské zpravodajství* (VZ), které má lepší znalosti, možnosti a přístupy k záležitostem vojenské problematiky. Záhy se ale ukázalo, že VZ se do případu aktivně vložilo, neb se jednalo o jeho prostor odborné odpovědnosti. Avšak zde narážíme na termín dekonflikce*, což se také projevilo v samotných zprávách obou zpravodajských služeb a v interpretaci obsahu zpráv. Je to doklad také o tom, jak odborně jsou české zpravodajské služby řízeny, a jak je koordinována jejich činnost (viz dokument 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby).

Obecně lze hodnotit, že VZ se snažilo vypracovat zprávu nestranným způsobem, kdežto u zprávy BIS nelze hodnotit, že by autoři zprávy a vedení BIS konali zcela nestranně (viz rozbor příslušného bodu). Neprofesionální přístup BIS je rozebrán také v produktu 12014 Prvotní hodnocení výroční zprávy BIS za rok 2015, v němž jsou uvedeny odkazy na další produkty s hodnocením pracovní činnosti BIS.

Jaké byly neshody ve zprávách obou zpravodajských služeb a co obě zprávy skutečně odhalily o látkách řady Novičok na území ČR? Jak zprávy přispěly k usvědčení českých politiků z jejich politické podřízenosti západním mocnostem? A jak to bylo s utajením obou zpráv?

Prezident ČR Miloš Zeman uložil úkol BIS v tomto znění: Zjistit, zda se na území České republiky nevyvíjel nebo neskladoval nervový jed Novičok, ať už v průmyslových, nebo vědeckotechnických zařízeních.

Prezident Zeman shrnul závěry BIS a dalších státních organizací ohledně vývoje, testování a výroby bojových otravných látek řady Novičok na území ČR v TV Barrandov v pořadu „Týden s prezidentem” odvysílaného dne 3. května 2018. Podle prezidenta ČR je odpověď kladná, přičemž zmínil či citoval následující:

„V listopadu minulého roku ve Vojenském výzkumném ústavu Ministerstva obrany v Brně byl testován nervově paralytický jed označovaný jako A230. Množství toho vyrobeného jedu bylo údajně poměrně malé a po testování byl tento jed zničen. To je tedy základ této zprávy. Zadruhé Vojenský historický ústav, ale například i Státní úřad pro jadernou bezpečnost tvrdí, že to nebyl Novičok, ale nějaký jiný produkt. Ale dostal jsem naopak zprávu Vojenského obranného zpravodajství, kde se explicitně říká, že přípravek A340 (rozuměj A230 – pozn. red.) je Novičok. Nuže co? Protože Vojenské obranné zpravodajství je této tematice blíže než například BIS, tak jsem přihlédl k jeho názoru a udělal jsem si takový závěr: Byl u nás vyráběn a testován Novičok, byť v malém množství, a poté zničen. Víme kde a víme kdy. A je pokrytectví předstírat, že nic takového nebylo.“

Poznámka 1 k vyjádření prezidenta: Vojenské obranné zpravodajství (VOZ) je již historický název zpravodajské služby z 90. let. Ve zmíněných letech byly v resortu Ministerstva obrany ČR dvě zpravodajské služby: VOZ jako kontrazpravodajská služba* a Vojenská zpravodajská služba (VZSl) jako výzvědná služba*. Tyto dvě služby byly k 1. lednu 2005 fakticky sloučeny a vznikla jedna služba s názvem Vojenské zpravodajství* (VZ), která zahrnuje jak složku kontrazpravodajskou, tak složku výzvědnou neboli složku zahraničního zpravodajství*.

Poznámka 2 k vyjádření prezidenta: Prezident zmínil nesprávné číslo látky z řady Novičok. Novičok s označením A340 neexistuje. Zřejmě zaměnil toto označení s často používaným typem dopravního letounu Airbus A340.

Reakce na vyjádření prezidenta ČR byly velmi zajímavé, ale vesměs zaujaté. Současně s reakcemi nastal pokrytecký posun ve vystupování oponujících politiků ohledně pohledu na kauzu Novičok v ČR. Úkolem obecně bylo zjistit, zda se na území ČR „vyskytoval“ Novičok, přičemž oponující politici ihned v počátku cokoli o Novičoku v ČR rezolutně odmítali (viz dokument 11070). Avšak jakmile šetření přineslo fakt, že Novičok (bez ohledu na konkrétní typ) se na území ČR „vyskytoval“, tak protestující politici náhle ustoupili z původního tvrzení o nepřítomnosti Novičoku v ČR a začali vykládat, že se nejednalo o žádnou výrobu, ale o „pouhou“ mikrosyntézu.

Další reakcí na prezidentovo vyjádření bylo obvinění z uvolnění utajovaných informací, přičemž někteří politici zdůrazňovali, že to nepůsobí dobře před našimi „spojenci“. Nakládání s utajovanými informacemi má však svá zákonná specifika, která popisují, kdo a kdy se dopouští provinění při manipulaci s utajovanými informacemi.

Objasnění diskutované problematiky ohledně kauzy Novičok na území ČR provedeme s rozdělením to následujících bodů:

  • A) Charakter utajení zprávy a hodnocení „úniku“ informací
  • B) Rozpor mezi závěrem BIS a VZ
  • C) Dekonflikce mezi zpravodajskými službami
  • D) Výroba versus mikrosyntéza
  • E) Závěrečné zvláštnosti

Rozbor výše zmíněných bodů je předmětem následujícího produktu, který jako druhý díl přímo navazuje na danou tematiku.

Související zpravodajské produkty:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12055
Souhrnné hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
4. prosinec 2018

Úvodní hodnocení (12054)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) publikovala 3. prosince 2018 veřejnou část své výroční zprávy za rok 2017 (veřejná zpráva BIS zde). Zpráva je však natolik nevalná, že potvrzuje informace o dlouhodobě nízké odborné způsobilosti BIS. Úroveň odborné způsobilosti této kontrazpravodajské služby* je dána především jejím podřízením se současnému pokryteckému politickému trendu Západu a až příliš jednostranným přístupem hlavních funkcionářů BIS, kteří vůbec dovolí, aby zpráva s takovým obsahem byla uvolněna veřejnosti. Pozorní a znalí čtenáři si jistě povšimli spousty rozporů, odborných nesmyslů, alibismu, propagandistického zaměření, absence faktů* a zvláště pak toho, že služba není odborně řízena ani odborně kontrolována (to vše lze vyčíst ze samotné zprávy).

Ukázka nízkého řízení a neznalého kontrolování českých zpravodajských služeb je obsahem těchto analytických produktů:

V několika následujících produktech stručně a prokazatelně objasníme slabiny veřejné výroční zprávy BIS, přičemž je nutné zdůraznit toto: Je-li špatná veřejná část výroční zprávy, je zároveň špatná také utajovaná část výroční zprávy. Obsah veřejné části vychází totiž z té části utajované. Je tudíž jedno, čím je utajovaná verze „obohacena“ jaksi navíc, protože do jejího obsahu patří i nekvalitní text z neutajované části. To znamená, že hodnocení veřejné verze je možné použít také pro verzi utajovanou (to je poznámka pro odpovědné politické funkcionáře, kteří si myslí, že by snad mezi oběma verzemi měl být kvalitativní rozdíl).

V tomto úvodním hodnocení začneme s popisem první slabiny výroční zprávy. Tato slabina ještě nesouvisí s obsahem zprávy, ale s podivným dlouhodobým procesem jejího vzniku.

SLABINA 1

Výroční zpráva za rok 2017 publikována s téměř ročním odstupem

To je každoroční nešvar, který se netýká jen BIS, ale také Vojenského zpravodajství* – VZ (zprávy obou služeb jsou uvolňovány „synchronizovaně“). Tento až roční odstup je jedním z důkazů kontrazpravodajské neschopnosti pracovníků BIS reagovat na aktuální situaci, kdy všechno řeší příliš dlouho a často až s určitým odstupem (tento opožděný přístup velmi dobře dokládá produkt 12002 „Analýza klamného vyjádření českého premiéra).  

Utajovaná verze výroční zprávy je zpracovávána jako první dokument. Jakmile je tento první dokument hotov a schválen, začíná se z této utajované verze vytvářet verze neutajovaná uvolnitelná pro širokou veřejnost. To už není s ohledem na časovou náročnost takový problém. Měla by to být otázka maximálně dvou měsíců. Když si ale představíme, že česká vláda obdržela utajovanou výroční zprávu BIS zhruba v září 2018, tak se musíme už u tohoto prvního dokumentu ptát: Jak to, že tohle devítiměsíční zpoždění vládě nevadí? A to, že to vládě skutečně nevadí, dokládá sama vláda tím, že tohle zdržení toleruje každoročně.

Z výše uvedeného vyplývají další otázky: Jak vůbec může vláda využít obsah utajované výroční zprávy, když je tento obsah již téměř rok neaktuální? A jak významný je potom pro vládní kabinet obsah výroční zprávy?

Vláda měla tento podivný dlouhodobý proces vytváření výroční zprávy už dávno napravit. Proč ale nic nekoná? No zřejmě proto, že zpravodajské služby náležitě neřídí a nechává je působit jen obecně podle platných zákonů. To platí také v poskytování volnosti pro kreativní tvorbu obsahu výroční zprávy (viz následující produkty k dané problematice).

Zahraniční zpravodajské služby vydávají své veřejné výstupy za uplynulý rok obvykle do konce poloviny následujícího roku. Některé zpravodajské služby veřejné výroční zprávy nezpracovávají, a jiné místo neutajované zprávy poskytují pouze brífink*, který je dostupný pro veřejnost. Například Ruská federace, která je tolik zmiňována ve zprávě BIS, seznamuje veřejnost s výsledky činnosti vlastních zpravodajských služeb prostřednictvím krátkého brífinku. Tento brífink je každoročně pořádán v únoru nebo březnu a shrnutí o činnosti vlastních služeb s náčrtem úkolů na další rok přednáší ruský prezident jako nejvyšší výkonný politik. Tímto činem prokazuje, že on sám i vláda své služby řídí a že zná jak situaci vlastních služeb, tak bezpečnostní situaci ve své zemi.

Poznámka: Rusko bylo vybráno záměrně. Jednak proto, že provádí praktické a kvalitativně hodnotné výroční hodnocení činnosti vlastních zpravodajských služeb (porovnání viz následující produkty k dané problematice), a jednak proto, že o jeho údajné špionáži v ČR velmi laicky a neprokazatelně (bez faktů), ale naopak „velkolepě“ informuje BIS (viz porovnání hodnocení kontrašpionážní činnosti a teroristických aktivit ve výstupu BIS a ve výstupu ruské strany v následujících produktech na danou tematiku).

Brífink nejvyššího výkonného politika země o činnosti vlastních zpravodajských služeb je nejlepším způsobem, jak prezentovat bezpečnostní politiku vlády a její plnou angažovanost v udržování bezpečného prostředí. Představme si, že by takto postupovala i Česká republika čili že by každoročně vystupoval předseda české vlády jako nejvyšší výkonný politik a seznamoval veřejnost s výsledky činnosti českých státních služeb – brífink s textem dlouhým maximálně na tři strany papíru (text ve velikosti formátu A4, případně obecně tři stránky vytištěné v různé velikosti). Nejenže by tím ukázal, jak je česká vláda zapojena do řízení českých bezpečnostních institucí, ale ušetřil by tím hodně drahocenného času pracovníkům zpravodajských služeb (drahocenného podle toho, jak by byl tento čas místo zpracovávání a úpravy veřejné výroční zprávy využit).

Názor na veřejné výroční zprávy je rozebrán v následujících produktech:

Pokud jsme zmínili, že česká vláda své služby neřídí (viz dokument 12032), tak musíme také doplnit, že ona ani nevyužívá obsah výročních zpráv. Nevyužívá ho, protože ho členové vlády ani využít neumějí a ani ho nepovažují za něco důležitého. Po pravdě řečeno, ten obsah ani není možné dost dobře využít, neboť obsahuje mnoho odborných nedostatků a zpravodajských vycpávek*. Tím tento obsah postrádá jakoukoli důležitost. Avšak vládě by tento stav měl pořádně vadit. Jenže opak je pravdou: vládě tento stav naprosto vyhovuje, neb se řídí především závěry* dodanými zahraničními mocnostmi. Také podřízenost a závislost na cizích mocnostech je důkazem toho, že vláda české zpravodajské služby neřídí tak, jak by měla.  

Pokud se jedná o BIS a její řízení ze strany vlády, můžeme si činnost obou institucí promítnout do následující anekdoty:

     
    
Při interpelacích poslanců na členy vládního kabinetu se jeden poslanec ptá premiéra:
„Pane premiére, můžete mi sdělit, co ta naše BISka vlastně celý rok dělá?“
Premiér se zamyslí a poté zasvěceně odpoví:
„No přece píše výroční zprávu.“
 
  
 

Upřímně řečeno, on to vlastně žádný vtip není. Za několik dnů končí rok 2018 a můžeme hádat, co bude jedním z hlavních úkolů BIS pro celý rok 2019.

Asi proto, že se v případě výroční zprávy jedná o celoroční záležitost, tak není v její veřejné části zmíněno žádné přesné datum. Je tam pouze napsáno, že se jedná o zprávu za rok 2017. Avšak u každého dokumentu, ať už utajovaného, nebo neutajovaného (veřejného), by mělo být uvedeno datum jeho vyhotovení. U všech výročních zpráv by mělo být uvedeno datum jejich vytvoření či schválení, případně alespoň rok a měsíc vytvoření. Na druhou stranu to je ale pochopitelné – kdo by se chtěl chlubit tím, že zprávu za uplynulý rok vydal se zpožděním 11 měsíců?

Výběr dalších produktů s tematikou zpravodajských služeb:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12054
Úvodní hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
21. říjen 2018
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12053)

Produkt navazuje na dokument 12052, v němž byly popsány a hodnoceny dvě úvodní zvláštnosti v případu obvinění Ruské federace ze špionáže* proti Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW – Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons). První zvláštnost se týkala koordinovaného přístupu několika zemí v mediálních prohlášeních proti Ruské federaci. Druhá zvláštnost se pak vztahovala ke zpožděnému zveřejnění celé kauzy (půlroční zpoždění).

V tomto produktu se zaměříme na rozbor bizarních položek, které ve svém popisu špionážního případu zveřejnila nizozemská strana a které byly vypsány také v závěru předcházejícím produktu.

Popis případu předložený nizozemskými představiteli je možné shrnout takto:

Do Nizozemska přicestovali 10. dubna 2018 čtyři Rusové, kteří přistáli na letišti v Amsterodamu. Do země se dostali prostřednictvím diplomatických pasů. O tři dny později 13. dubna byli zadrženi v hotelu Marriott v Haagu, kde se podle nizozemských úřadů ubytovali s cílem proniknout do bezdrátové počítačové sítě OPCW, jejíž sídlo leží ihned vedle zmíněného hotelu. Všichni čtyři zadržení byli ihned vyhoštěni z Nizozemska. Nizozemci na tiskové konferenci představili fotografie diplomatických pasů zadržených a fotografie technických prostředků, které podle nich zabavili při zákroku proti Rusům.

Nizozemci doplnili, že zadržení Rusové jsou příslušníky ruské GRU* a že jejich cílem bylo získat informace o vyšetřování útoku proti bývalému ruskému dvojitému agentovi Sergeji Skripalovi (incident se Skripalem viz např. produkty 12036, 12039, 13040 a 12048) Jako důkaz příslušnosti ke GRU nizozemští představitelé uvedli, že u jednoho ze zadržených Rusů byla zajištěna účtenka moskevské taxislužby vydaná na trasu od ústředí GRU na letiště Šeremetěvo (snímek účtenky byl předložen).    

Zpráva Nizozemců byla několikrát upravována a doplňována o další informace, které měly ukázat souvislost s dalšími aktivitami těchto i jiných Rusů i proti jiným objektům v Nizozemsku a dalších zemích. Jedním z doplňků byla zpráva, že Rusové se také pokoušeli získat informace z vyšetřování o sestřelení malajsijského dopravního letadla nad Ukrajinou v červenci 2014 (let MH17). Blíže ale nebylo specifikováno, kde tyto informace hledali.

Vnímavější čtenáři mohli z popisu incidentu výše již rozpoznat několik nesrovnalostí. Následně uvádíme přehled několika vybraných rozporů a jejich rozbor.

Z nizozemského popisu ruské zpravodajské operace jsme vybrali pět podivností neboli pět bizarních položek: 

  • a) S diplomatickými pasy na přímočarou špionáž, a to navíc ihned po příjezdu do cizí země
  • b) Špioni s diplomatickými pasy se ubytovali v exponovaném hotelu vedle cílového objektu
  • c) Špioni se chtěli nabourat do wifi sítě, kde ze zásady nemohou být informace utajovaného charakteru
  • d) Holanďané mohli špiony na určitou dobu zadržet, ale překvapivě je rychle poslali zpátky do jejich země
  • e) Holanďané zapomněli pořídit video a fotodokumentaci ze zásahu, kde by byly zachyceny zadržené osoby

V závěru je vyjádření agentury EXANPRO k zajištěné účtence moskevské taxislužby.

a) S diplomatickými pasy na přímočarou špionáž, a to navíc ihned po příjezdu do cizí země

Pokud přicestuje občan Ruské federace do západoevropské země, je u něho vždy vyšší pravděpodobnost, že se stane objektem zvýšené pozornosti bezpečnostních orgánů než by tomu mohlo být v případě občanů jiných zemí (zvláště za stávající mezinárodní situace). Pokud do západoevropské země přicestuje Rus, jenž se navíc prokáže diplomatickým pasem, stává se vždy objektem zvýšeného zájmu bezpečnostních a zpravodajských složek. Je to jako kdyby měl cejch na čele.

18. říjen 2018
Registrovaní

Specifické hodnocení (12052)

Představitelé Nizozemska, Spojených států amerických a Velké Británie se domluvili na společném postupu v mediální kampani proti údajným ruským hackerským aktivitám a 4. října 2018 prostřednictvím médií vydali různá prohlášení, kde všeobecně obvinili Ruskou federaci z kyberútoků a z vměšování do procesů jednotlivých zemí. Zástupci USA a Nizozemska doplnili svá obvinění konkrétními případy zakončenými vyhoštěním ruských diplomatů. Zástupci Velké Británie se k obvinění připojili se zmíněním vlastních zkušeností s ruskými kyberútoky. Mediální výstupy těchto tří zemí ihned podpořili představitelé Kanady, Austrálie a Nového Zélandu.

Jádrem tohoto mezinárodně koordinovaného obvinění je zveřejnění případu ruské špionážeči pokusu o špionáž, jenž se měl odehrát v Haagu (stát Nizozemsko – též tradičně, ale neoficiálně Holandsko). Objektem špionáže v Haagu mělo být ústředí Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW – Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons). Popis případu působí velmi bizarním dojmem, a přestože politici a novináři o případu hovoří jako o zpackané zpravodajské operaci, tak někteří zpravodajští důstojníci* ze západních zemí si myslí něco jiného. Vzhledem k několika skutečnostem nevěří, že by vůbec mohla být tato operace ze strany Ruska takto popsaným způsobem provedena. Někteří američtí specialisté to shrnují do věty: „I don´t buy this!“ („Tohle nebaštím“).

Než si ale případ z Holandska rozebereme, zastavme se nejprve u dvou věcí, které pochybnosti o špionáži podporují.

24. září 2018
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (12051)

Produkt je třetím a zároveň konečným pokračováním podrobného zdůvodnění závěrečné odpovědi k otázce A, jehož počátek začíná v produktu 12049 a pokračuje druhým dílem v produktu 12050.

Úvodní část celé problematiky s předložením tří základních otázek (A, B a C) je uvedena v produktu 12048.

Podrobné zdůvodnění otázky A pokračuje následujícím bodem:

d) Činnost ruských orgánů činných v trestním řízení

Pokud jsou občané nějaké země obviněni jinou zemí ze spáchání kriminálního činu, měly by orgány činné v trestním řízení té země, odkud obvinění občané pocházejí a zdržují se tam postupovat aktivně a zahájit určité úkony šetření* nebo přímo vyšetřování*, aby zjistily, co se vůbec stalo a zda byla naplněna skutková podstata trestného činu. Jinými slovy můžeme říct, že příslušné orgány by měly vždy zjistit, jestli je takové obvinění oprávněné a důkazně podložené. To provádějí jak ve spolupráci se zahraničními orgány příslušné země, tak ve vztahu k vlastním obviněným občanům.