Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
20. říjen 2016
Předplatitelé

Specifická analýza s hodnocením (12016)

Rivalita mezi prezidentem Milošem Zemanem a premiérem Bohuslavem Sobotkou je známá záležitost, avšak zahraniční analytici považují jeden okamžik v povolebním jednání mezi prezidentem Zemanem a tehdy ještě nejmenovaným premiérem Sobotkou za zásadní ukazatel budoucího projevu druhého zmíněného politika. Onen okamžik podle hodnocení již v počátku odkryl a předznamenal charakter účinkování současného předsedy vlády jako nejvyššího výkonného politika České republiky. Své v té době naznačili také předsedové zbylých dvou koaličních stran.

V čem spatřovali zahraniční zpravodajští analytici počáteční ukazatel, podle něhož mohli předem blíže určit, jakým způsobem bude premiérský úřad zastáván? A jaké silné a slabé stránky vyzdvihují v chování obou vrcholných politiků českého státu při výkonu jejich politické funkce a v jejich vzájemném vztahu? Tyto poznatky a hodnocení se jen částečně shodují s výstupy v médiích, kde se s úlohou objektivně informovat mísí dva výrazné nedostatky. Prvním nedostatkem je často patrná předpojatost pracovníků sdělovacích prostředků vůči jedné nebo druhé osobě. Druhým nedostatkem je pak snaha stvořit senzaci, jež však vzhledem ke skutečnosti nemá takový význam, jaký by jí někteří novináři a reportéři chtěli přisoudit.  

Příslušní odborníci zpravodajských služeb vypracovávají psychologické profily* zájmových politiků (zájmových osob*) zahraničních vlád a odhadují, jak budou jednat v určitých záležitostech a co by mohlo jejich jednání ovlivnit. Česká republika jako postsocialistická země patří k zájmovým státům americké i ruské zahraniční politiky, jejímž cílem je ovlivnit smýšlení a rozhodování politiků ve prospěch jedné nebo druhé země, a to jak přímým působením na politiky, tak působením na širokou veřejnost prostřednictvím vhodně vybraných skupin, což může vyústit ve vytvoření potřebného tlaku na vládu.

Ve zpravodajské komunitě Spojených států, pokud nebudeme uvažovat Ústřední zpravodajskou službu (CIA*), jež pokrývá široké spektrum oblastí, jsou záležitosti spojené s profily politiků náplní práce především pro zpravodajskou agenturu* Ministerstva zahraničí USA, jejíž název je „Bureau of Intelligence and Research“ (INR*) neboli „Úřad pro zpravodajství a výzkum“, který je odpovědný za zpravodajskou podporu vedoucích činitelů Ministerstva zahraničí, amerických diplomatů a dalších vrcholných politiků. V ruské zpravodajské komunitě se tento úkol týká výzvědné služby*, jejíž národní název je „Служба Внешней Разведки“ (СВР / SVR*) čili „Služba vnější rozvědky“, jež je odpovědná za provádění zahraničního zpravodajství*. Z tradičního ruského hlediska jsou politické záležitosti zahraničních zemí „zkoumány“ také vojenskou zpravodajskou službou známou pod zkratkou GRU* (ГРУ – Главное разведывательное управление), v českém překladu jako „Hlavní správa rozvědky“ s dovětkem, že tato Hlavní správa patří do struktury Generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace. GRU pokrývá vojenskou politiku zahraničních zemí, což se dotýká i jejich nejvyšších politických představitelů, kteří o této politice rozhodují a/nebo jsou podle ústavy vrchními veliteli ozbrojených sil, což se například vztahuje k funkci amerického i českého prezidenta. 

Následující text představuje nahlédnutí do uvažování analytiků zahraničních zpravodajských služeb ohledně hodnocení dvou českých politiků v nejvyšších politických funkcích.

25. září 2016

Krátká analytická reakce (12015)

Incidenty s improvizovanými výbušnými zařízeními* ve městech New York (stát New York, USA), Seaside Park a Elizabeth (obě města stát New Jersey, USA), které se odehrály během víkendu 17. a 18. září 2016, nesou určité zvláštnosti, jež nechtějí příslušníci bezpečnostních služeb* včetně zvláštních agentů* FBI* komentovat. Tyto zvláštnosti jsou tak navíc zesíleny přístupem k vyšetřování*, v němž zpravodajští analytici* postrádají snahu o objasnění sporných bodů celé záležitosti.  

Nejdříve byl v rámci incidentů učiněn obecný závěr, že se jedná o záměrný akt, jenž však nebyl spojován s terorismem*. Později se objevily informace, že by události mohly souviset s mezinárodním terorismem a začalo se spekulovat o tom, zda se ve zmíněných dvou státech USA mohou nacházet teroristické buňky. V amerických médiích se dokonce objevil názor o jakémsi signálu, jenž značí, že bojovníci „Islámského státu" přicházejí do Spojených států. Avšak již v pondělí brzy ráno (19. září) se vyšetřování začalo ubírat směrem k jediné osobě, jíž je 28letý muž jménem Ahmad Chán Rahámí narozený v Afghánistánu a od roku 2000 žijící v USA. V pondělí do 08:00 hod. bylo přes mobilní telefony, sociální média a sdělovací prostředky rozesláno hromadné varování se žádostí o informace o hledaném muži s doplněním, že hledaný je ozbrojen a nebezpečný. Rahámí byl téhož dne krátce před polednem po přestřelce zatčen. Úřady nyní tvrdí, že zadržený stojí za všemi víkendovými incidenty a zdůrazňují, že podle všech poznatků jednal zcela samostatně a že se nechal inspirovat extremistickou ideologií teroristické organizace al-Kajda. 

Celý případ propojený třemi městy, jež se nacházejí ve dvou vzájemně sousedících státech USA, se týká celkem deseti improvizovaných výbušných zařízení. Tři z nich byla sestavena v jeden celek v Seaside Parku, ale vybuchlo jen jedno z nich (bez zranění osob). Další dvě byla v New Yorku, každé v jiné ulici, přičemž explodovalo opět jen jedno výbušné zařízení (několik osob bylo zraněno). Zbylých pět bylo nalezeno pohromadě v jednom zavazadle ve městě Elizabeth. Jedno z nich později detonovalo, když s ním manipuloval policejní robot.

Průběh incidentů a průběh vyšetřování poutají pozornost spojenou s postupy bezpečnostních orgánů USA, kdy jsou některé poznatky ponechány stranou bez dalšího zkoumání a prověřování, a kdy se pozornost soustřeďuje jen na úzkou část celého případu. Za zvláštní a dosud neobjasněné hodnotíme následující položky:

  • způsob a místo umístění výbušných zařízení (viditelně a před kamerovými systémy – obě zařízení v New Yorku, přičemž iniciované zařízení bylo položeno před právě rekonstruovanou budovu, dále nalezená zařízení v Elizabeth byla v zavazadle položena na horní části odpadkového koše),
  • důkazy nalezené na místech (např. fotky v mobilním telefonu, jenž byl připevněn jako spouštěč k výbušnému zařízení),
  • kamerový záznam se dvěma osobami, které po odchodu Rahámího manipulovaly se zanechaným zavazadlem (vyjmuly obsah zavazadla, naaranžovaly ho viditelně na chodníku a zavazadlo odnesly – týkalo se nevybuchlého zařízení),
  • pohyb zadrženého v časovém úseku mezi incidenty a jeho zatčením,
  • zápisník nalezený u zadrženého s podivnými poznámkami, jež ho spojovaly se vším, co se o víkendu odehrálo a které až příliš poukazovaly na samostatné provedení incidentů bez zapojení dalších osob,
  • vyhýbání se upřesnění, jak byla dvě výbušná zařízení v New Yorku a Seaside Parku odpálena (iniciace osobou ze vzdáleného místa versus nastavená iniciace připevněným časovačem), což je důležitý poznatek pro vyšetřování,
  • a další položky v dlouhé řadě.  

Kromě řešení sporných bodů je otázkou, proč bezpečnostní orgány konají právě tímto způsobem a tímto směrem neboli jaké k tomu mají důvody, případně co je vyšším zájmem. Zajímavostí je, že podobný útok byl o sedm dní později spáchán v hlavním městě Maďarska. V Budapešti explodovalo dne 24. září trubkové improvizované výbušné zařízení. Ve Spojených státech se jednalo jak o trubková výbušná zařízení, tak o zařízení s využitím tlakových hrnců. Další zajímavostí je i to, že v USA vrcholí prezidentská volební kampaň, přičemž bezpečnostní politika patří ke dvěma nejdůležitějším tématům projednávaným ve Spojených státech. Nastavení bezpečnostní politiky se pak odráží také v politice zahraniční. 

Pro analýzu případu, který se odehrál v USA, bude důležitá každá nová informace včetně toho, zdali budou spojeny incidenty ve Spojených státech s incidentem v Maďarsku, a to třeba jen tím, že Američané nabídnou pomoc při vyšetřování.


 * Význam termínů je objasněn ve Zpravodajském výkladovém slovníku v kategorii „Odborné zpravodajské názvosloví“.


Zpravodajský produkt 12015
Krátká analytická reakce
© 2016 Agentura EXANPRO
12. září 2016

Souhrnné hodnocení (12014)

Výroční zprávy zpravodajských služeb jsou „svědeckou výpovědí" jejich příslušníků a především pak vedoucích funkcionářů každé služby. Stejně tak veřejné čili neutajované výroční zprávy mají svědeckou výpovědní hodnotu, což znamená, že je možné zkoumat míru jejich pravdivosti neboli řečeno s použitím zpravodajské terminologie je možné analyzovat věrohodnost informací obsažených ve zprávě a tím také určit spolehlivost zdroje či zdrojů, které jsou v tomto případě představovány pracovníky příslušné zpravodajské služby. Pokud jsou ve svědecké výpovědi, ať už se jedná o utajovanou, nebo neutajovanou výpověď v podobě písemné zprávy, shledány nedostatky, měl by být ten, jenž je vyprodukoval, podroben dotazování či počátečnímu šetření. Cílem by mělo být věci vyjasnit a zjistit, proč se tak stalo. Závěrem je obvykle určité ponaučení, které slouží k tomu, aby se zpravodajští důstojníci těmto nedostatkům do budoucna vyvarovali. V horším případě při vážném nálezu ohledně zapříčinění zmíněných nedostatků může být iniciováno dokonce vyšetřování celé záležitosti. Tento proces je velmi důležitý pro to, aby se političtí činitelé ve své politické činnosti rozhodovali podle skutečné situace a k tomu přijímali odpovídající opatření v bezpečnostní a zahraniční politice, a nikoli aby mrhali silami a prostředky na základě zavádějících informací.  

Veřejné výroční zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS) mají opakovaně několik závažných nedostatků (viz příklady dále v textu). To je první problém, který ukazuje na úroveň odborné způsobilosti BIS, případně na záměrné podporování určitého politického trendu. Druhým, avšak závažnějším problémem je, že na tyto nedostatky nedokáží reagovat odpovědní politici. Odezva odpovědných a dalších politiků (např. poslanců) je zvláštní v tom, že tyto nedostatky neumějí či nechtějí rozpoznat a tím ani řešit, a obsah zprávy celkově považují za věrohodný a podivují se nad tím, co všechno se na území ČR děje. Některé věci se ale dějí jen ve výroční zprávě BIS, neboť z důvodu slabé až chybějící argumentace a příliš obecného a zavádějícího obsahu informací je nelze považovat za dostatečně věrohodné a tím také využitelné pro rozhodovací proces politiků a jiných funkcionářů. Nehraje zde roli ani to, že se nejedná o utajovanou verzi výroční zprávy určenou pro odpovědné politiky, která by měla být podrobnější. Obsah neutajované a tedy i kratší verze zpracovávané pro veřejnost je totiž z té verze utajované vyjmutý a stylisticky upravený, avšak se zachováním stejného obsahového významu. Pokud tedy není něco v pořádku v neutajované verzi, musí se stejný výsledek objevit i u verze utajované.  

Poznámka: Rozdíl mezi šetřením a vyšetřováním, jakož i vysvětlení dalších odborných termínů v textu (např. špionáž, zavádějící zpráva, propaganda) je uvedeno v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze

Veřejné výroční zprávy Bezpečnostní informační služby za roky 2013 a 2014 jsme rozebírali v následujících zpravodajských produktech:

Hodnocení veřejné výroční zprávy BIS za rok 2015 je nastíněno v několika bodech níže. Podrobný rozbor zprávy je předmětem specifické analýzy (zahrnuto do plánu vnitřní produkce).

1. Obsah zprávy nezahrnuje již dříve veřejně publikované události v souvislosti s činností BIS 

V období mezi červnem 2014 a březnem 2015 řešila BIS podle vyjádření politiků a médií kauzu tří údajných ruských „špionů", avšak ve výroční zprávě za rok 2014, ani za rok 2015 nebyla o této kauze žádná zmínka. O údajném incidentu hovořil v médiích také český ministr zahraničních věcí, ale pracovníci BIS i přesto, že případ byl veřejně projednáván, o něm ve své veřejné zprávě mlčí. Ono mlčení má svůj význam, jelikož celá záležitost se nenesla v duchu odhalování špionážní činnosti ze strany BIS, ale byla prováděna v rámci plnění požadavku západních mocností. Tomu napovídá i fakt, že jeden z údajných špionů ani nestihl jako diplomat přicestovat do ČR, aby tu mohl páchat špionáž (více viz produkt 12004Význam veřejných výročních zpráv zpravodajských služeb"). Příslušníci BIS by měli takovéto záležitosti ve výroční zprávě v nezbytné míře objasnit (od toho je zpráva věnována široké veřejnosti), v opačném případě se vystavují podezření z neefektivní a záměrně zkreslené vlastní činnosti.

2. Obsah zprávy je v rozporu se skutečnou situací

BIS píše, že migrační vlna přivedla do Evropy za rok 2015 více než milion migrantů. Toto číslo je však oproti skutečnosti velmi snížené. Jenom do Německa „zavítalo" téměř 1 300 000 migrantů. Do celé Evropy za uvedený rok dorazilo zhruba dva miliony migrantů, přičemž značná část se v evropských zemích pohybuje bez povědomí úřadů. Zpravodajská služba by měla takové údaje lépe vyhodnocovat, a to na základě vlastní zpravodajské analýzy a nikoli vycházet jen z oficiálních záznamů úřadů. Zpravodajská služba musí hledat i to, co je skryto a nejednat jako statistický úřad. Jakékoli číselné údaje by neměly být zpravodajskou službou v žádném případě podhodnocovány (stejně tak nadhodnocovány). 

3. Obsah zprávy samotný si vnitřně odporuje

Podle zprávy se BIS podílela ve třech projektech české vlády na prověření téměř 230 osob z Blízkého východu (Sýrie, Irák, Libanon). Jenže o několik stránek dál BIS tvrdí, že ve zdrojových zemích migrace, kde území ovládají extremistické síly, nemají české bezpečnostní složky spolehlivého oficiálního partnera, který by byl schopen na ověřování pravdivosti údajů o migrantech a jejich cestovních dokladech spolupracovat a poskytovat důvěryhodné relevantní informace. Jak je to tedy s prověřením oněch cizinců? To už není otázka pouze pro pracovníky BIS, ale také pro členy vládního kabinetu (tím spíše, že se jedná o vládní projekty). 

Poznámka: Proces bezpečnostního prověřování cizinců ze zemí ozbrojeného konfliktu se skládá z několika věcí, jež musejí být vykonány dostatečně důsledně. Prověření směrem k zemi původu je jen malá, ale nezanedbatelná část celého procesu. Problematice bezpečnostního prověřování migrantů se věnujeme v několika příslušných produktech (produkt 22008, produkt 22009 – díl 1, produkt 22010 – díl 2). Úvodním dokumentem, ze kterého bezpečnostní prověřování vychází je produkt 22005 Zásady potírání nelegální migrace".

4. Stranění politickému trendu na úkor pravdivého popisování situace

Autoři v souvislosti s děním v ČR ve zprávě opakovaně zmiňují termíny „uprchlík", „protiuprchlické akce" a „uprchlická krize". Vzhledem k tomu, že v sousedních zemích České republiky není ozbrojený konflikt, nemůže v ČR existovat válečný uprchlík, nýbrž pouze legální či nelegální migrant. Osoba, která prchá před válkou, je sice uprchlík, avšak před válkou prchá do první bezpečné země, kterou je obvykle země sousední. Osoba, která se pohybuje přes celý světadíl (v dnešní realitě často přes dva světadíly), přičemž prochází několika bezpečnými zeměmi, nemůže mít nikdy nekončící status válečného uprchlíka. BIS tedy měla v souvislosti s ČR psát o migrantech, přesněji o nelegálních migrantech, o protimigračních akcích a migrační krizi (lépe o krizi nelegální migrace). Blíže je problematika nelegální migrace společně s terminologií objasněna v produktu 11008 Úvodní hodnocení nelegální migrace".


Samohodnocení zpravodajských služeb a reakce politiků jsou doplňovány vyjadřováním pracovníků mediálního zpravodajství. Ve spojitosti se zprávou BIS se velmi nešikovně vyjádřila skrze své pracovníky veřejnoprávní Česká televize, když v hlavní zpravodajské relaci uvedla následující: „Kontrarozvědka ve zprávě znovu ukázala na ruské a čínské špiony."  Avšak pokud pracovníci médií hovoří o špionech, tak to znamená, že byla prováděna špionáž, což je trestný čin. V českém trestním zákoníku je špionáž nazvána českým termínem „vyzvědačství", přičemž špion představuje vyzvědače. Problém je v tom, že tvůrci výroční zprávy BIS o žádném případu špionáže a tím ani o špionech nic nepíší, přičemž výraz špion není to samé jako slovní spojení zpravodajský důstojník, který může působit v zahraniční zemi legálně a běžně jako člen diplomatického sboru, zvláště pak vojenského diplomatického sboru (blíže viz odborné analýzy výročních zpráv BIS pod uvedenými odkazy výše).

Česká televize tak obsah zprávy BIS povýšila na poznatky o špionech a poskytla české veřejnosti zavádějící informaci. Z určitého hlediska by to bylo možné ohodnotit jako šíření poplašné zprávy. Ruské i čínské zpravodajské služby na území ČR bezesporu působí, avšak hovořit svévolně přímo o špionech bez toho, aby se tyto informace shodovaly se zjištěním státních úřadů, je ukázkou neprofesionálního a propagandistického přístupu. Tvrzení o špionech Česká televize několikrát ve svých televizních pořadech opakovala. Podobně tyto nepodložené informace šíří také na svém webu, o kterém tvrdí, že je nejdůvěryhodnějším webem v České republice. Příkladem je věta: „V ČR loni nejvýznamněji působili špioni z Ruska a Číny." Jenže nikdo nebyl zadržen nebo vyhoštěn z důvodu špionáže a BIS ve své zprávě o špionech neboli pachatelích trestného činu špionáže nic netvrdila. Zvláštní je i to, že nikdo v takových záležitostech (záměrných či nevědomých přehmatů, kterých bylo více) neusiluje o nápravu a návrat k poctivému vyjadřování. 

Vážnějším případem ohledně vztahu novinářů a zpravodajských služeb se v souvislosti s prací BIS stala kniha s názvem „Putinovi agenti: jak ruští špioni kradou naše tajemství". Obsah knihy je obecně hodnocen jako výsledek vysoce profesionálně a poctivě odvedené práce investigativního žurnalisty. Avšak kniha obsahuje množství vnitřních rozporů, které odhalí i pozorný čtenář, aniž by byl zpravodajským analytikem. Dále kniha obsahuje plno podivností z praktické činnosti BIS. Některé z nich se klidně mohly podobným způsobem odehrát, ale pokud by se mělo jednat o nakupení takového počtu podivností s tak závažným významem, muselo by to znamenat okamžité rozpuštění příslušné služby, anebo by to značilo selhání politiků v jejím řízení a kontrole, což mohlo vyústit v politickou nečinnost směrem ke službě. (Zmíněná kniha je předmětem zpravodajské analýzy agentury EXANPRO.) 

BIS ve své zprávě hovoří o ruské propagandě. Ruskou propagandu přetřásají i česká média v čele s Českou televizí. Ruská propaganda bezpochyby existuje, ale nelze proti ní bojovat českou propagandou (příkladem je hodnocený text výše), která má za cíl a zřejmě i za úkol podpořit západní mocnosti v soupeření s Ruskou federací. Taková snaha vychází naprázdno, neboť zavádějící informace českých subjektů nejsou proti rozumu českých občanů imunní. Avšak jakýkoli odpor proti pochybnému vyjadřování a podřizování se cizím mocnostem na úkor prosazování národních zájmů je okamžitě označován za proruskou dezinformační kampaň. Jedny věčné časy tu už byly a je sebezničující snažit se o věčné časy jiné, i když jinak orientované. Je čas usilovat o vlastní časy! (Více o propagandě viz produkt 13007 Propaganda o propagandě".)

Další související zpravodajské produkty:


Zpravodajský produkt 12014
Souhrnné hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO

 

11. srpen 2016
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12013)

Výroční zprávy zpravodajských služeb jsou vhledem do nitra příslušné zpravodajské služby. Autoři výroční zprávy často nedoceňují, že zpráva není jen jejich prezentací, ale také jejich výpovědí, kterou lze různou měrou prověřit a analyzovat. Z výpovědi je možné určit přístup k vlastní práci, pracovní výkon, způsob myšlení příslušníků zpravodajské služby, jejich vnímání současné situace, subjektivní názory a další skutečnosti. Je to vlastně něco ve stylu „napiš, jak sám sebe hodnotíš“. Můžeme rovněž nadneseně říci, že výroční zpráva je jedním z podkladů pro vytváření „psychologického profilu“ dané zpravodajské služby.

Předkládaný zpravodajský produkt je třetím a závěrečným dílem odborné analýzy výročních zpráv Bezpečnostní informační služby (BIS) a je zaměřen na oblast boje proti terorismu (rok 2013 a 2014) se závěrem agentury EXANPRO ke zpracovávaným výročním zprávám zpravodajských služeb.

V prvním díle odborné analýzy jsme se věnovali zpravodajské produkci Bezpečnostní informační služby (rok 2013 a 2014) a dále kontrarozvědné činnosti BIS za rok 2013, viz produkt 12011 Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 1/3). Druhý díl odborné analýzy se vztahoval ke kontrarozvědné činnosti BIS za rok 2014, viz produkt 12012 Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 2/3). Celková odborná analýza výročních zpráv BIS je volným pokračováním produktu 12004 Význam veřejných výročních zpráv zpravodajských služeb.

8. srpen 2016
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12012)

Výroční zprávy českých zpravodajských služeb, a to jak v utajované, tak v neutajované verzi, jsou jedním z náležitých podkladů pro zkoumání, jak příslušné služby v uplynulém roce působily. Výroční zprávy by tak měly sloužit jako jeden ze základních dokumentů pro naplnění kontrolní funkce stálých parlamentních komisí, v tomto případě Stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby (BIS).

Analýza výročních zpráv BIS za období dvou let (rok 2013 a 2014) je rozdělena do tří produktů. V prvním díle odborné analýzy jsme se věnovali zpravodajské produkci Bezpečnostní informační služby (rok 2013 a 2014) a dále kontrarozvědné činnosti BIS za rok 2013, viz produkt 12011 Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 1/3). Prezentovaný zpravodajský produkt jako druhý díl analýzy se vztahuje ke kontrarozvědné činnosti BIS za rok 2014 a přímo navazuje na první díl. Následující třetí a závěrečný díl se týká boje proti terorismu v letech 2013 a 2014 z pohledu BIS, přičemž je doplněn závěrem agentury EXANPRO ke zpracovávaným výročním zprávám zpravodajských služeb, viz produkt 12013 Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 3/3)". Celková analýza výročních zpráv BIS je volným pokračováním produktu 12004 Význam veřejných výročních zpráv zpravodajských služeb.