Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
13. leden 2019
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (12058)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) publikovala 3. prosince 2018 neutajovanou neboli veřejnou část své výroční zprávy za rok 2017. Čtenáře musí ihned zarazit, že BIS svou zprávu s hodnocením za rok 2017 uvolnila až na konci roku 2018 (blíže k této slabé stránce viz úvodní hodnocení této zprávy v produktu 12054).

Pokud se podíváme zpětně na předešlé roky, tak zjistíme, že do roku 2005 (naposledy u zprávy za rok 2004) uvolňovala BIS veřejnou část své výroční zprávy za příslušný rok vždy v červnu následujícího roku. Od roku 2006 (od zprávy za rok 2005) se ale uvolňování výroční zprávy posouvá do druhé poloviny následujícího roku, přičemž za posledních 13 let je průměrným měsícem pro uvolňování veřejné části výroční zprávy BIS měsíc říjen následujícího roku (za posledních 13 let byly zprávy publikovány takto: 1x v červnu, 2x v srpnu, 5x v září, 1x v říjnu, 3x v listopadu a 1x v prosinci následujícího roku). Ono již uvolňování zprávy v červnu následujícího roku, tedy s půlročním zpozděním, není v pořádku, ale posunutí publikace až na podzimní, ne-li pozdější období, to už značí vážný problém.

BIS neustále opakuje, že v případě veřejné zprávy se jedná o dokument, jehož vznik a zveřejnění neukládá BIS žádný zákon ani nařízení. To je pravdivý výrok, a proto je o to více zarážející, proč BIS tento dokument přes opakované velké zpoždění neustále zveřejňuje. Dobrovolně tím poukazuje na neschopnost vydat zprávu co nejdříve po uplynutí kalendářního roku a je úplně jedno, jestli se jedná o neschopnost BIS, anebo nadřízeného stupně čili národní vlády (případně o kombinaci neschopnosti u obou státních orgánů dohromady). BIS se chce každoročně pochlubit, jak „účinně” pracuje, avšak již samotné pozdní vydání výroční zprávy činnost BIS degraduje. Existuje efektivnější způsob, jak seznamovat veřejnost s výsledkem činnosti zpravodajských služeb* – podrobněji viz závěrečná část v produktu 12031 Břemeno českých zpravodajských služeb v podobě výročních zpráv

V této záležitosti ale na povrch vybředla ještě jedna mnohem závažnější skutečnost, kterou vlastně nechtěně odhalil sám nejvyšší zpravodajec* BIS. Ředitel BIS Michal Koudelka se snažil zpoždění ve zveřejnění neutajované části výroční zprávy za rok 2017 zdůvodnit ve svém vyjádření, jež nese název „Slovo ředitele BIS k veřejné Výroční zprávě za rok 2017. Pozorní čtenáři a lidé znalí práce zpravodajských služeb si musejí po přečtení tohoto zdůvodnění ihned pomyslet, že tady něco nesedí: buď si ředitel BIS vymýšlí, anebo vláda v čele s Andrejem Babišem jasně ukázala, že nepotřebuje vlastní zpravodajské služby.

21. prosinec 2018

Souhrnné hodnocení (12057)

Sotva byla publikována veřejná část výroční zprávy Bezpečnostní informační služby* (BIS), byl vydán její doplněk v podobě vyjádření ředitele BIS. Mezi oběma dokumenty uplynuly pouhé čtyři dny (3. a 7. prosince) Nutno dodat, že ředitel BIS svým doplňkem nekvalifikovaně reagoval na kritiku ze strany prezidenta ČR vyřčenou 6. prosince v pořadu „Týden s prezidentem“ na TV Barrandov. Doplňující výstup BIS je dostupný na webu této služby pod názvem Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti této služby.

Prohlášení ředitele BIS bychom mohli ironicky nazvat „co věta, to perla.“ Samotný text se skládá pouze z 352 slov (≈ jedna strana listu papíru), avšak obsahuje hned 13 vážných nedostatků či přímo dezinformací – také bychom je mohli nazvat čirými výmysly či nesmysly. Prohlášení ředitele BIS má vychloubačný a domýšlivý charakter, jelikož uvedená tvrzení se neopírají o žádná zpravodajská fakta* (přesný rozbor je součástí analytické úlohy, která začíná zadáním v produktu 31013).

Pro lidi obeznámené s činností zpravodajských služeb by neměl být problém odhalit vážné a početné nedostatky v tomto doplňku ředitele BIS ukazující zároveň na nedostatečnou praktickou činnost služby (a to stále ještě nerozebíráme tragickou výroční zprávu). K těmto obeznámeným lidem by měli patřit hlavně politici, a to především členové vládního kabinetu a poslanci, kteří jsou členy komisí pro kontrolu jednotlivých zpravodajských služeb (Stálá komise pro kontrolu činnosti BIS*/ VZ*/ÚZSI*), případně členové Výboru pro bezpečnost.

Avšak jak vidíme na situaci české politické scény, tak se vůbec nic neděje. Česká vláda mlčí a členové Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS taktéž. Přitom jak výroční zpráva (úvodní hodnocení viz produkt 12054), tak doplňující prohlášení ředitele BIS naprosto obnažily českou bezpečnostní službu* a ukázaly její nízkou pracovní úroveň a nedostatečnou odbornou způsobilost.

Naopak senátoři, kteří jsou členy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, práci BIS ocenili. Stalo se tak 18. prosince 2018. V tento den členové zmíněného výboru navštívili ústředí BIS, načež oznámili, že práce příslušníků této kontrazpravodajské služby* je profesionální. Senátoři však neupřesnili, z čeho při svém hodnocení vycházeli. Z chvilkové návštěvy budovy BIS, kde personál ukázal návštěvníkům pouze to, co jim ukázat chtěl, není možné ihned vyvodit závěr o úrovni práce této služby. BIS navíc ze zákona nepodléhá kontrole Senátu, ale kontrole vlády, Poslanecké sněmovny a Orgánu nezávislé kontroly – ONK (tento orgán nebyl dosud ustanoven).

Práce a vystupování vedoucích funkcionářů BIS jsou základními věcmi, jež nejsou v pořádku. Ředitel zpravodajské služby* není sám sobě advokátem a nemůže zabředávat do veřejných názorových sporů. To už pak přestává být zpravodajským ředitelem a stává se „obyčejným rebelantem“. Ředitel zpravodajské služby musí být ukázkou pevného sebeovládání pro své podřízené a musí se soustředěně věnovat své práci, a nikoli oponovat vrcholným politikům a ještě k tomu veřejně. Přece stále platí, že ke zpravodajským službám se přijímají jen psychicky vyrovnaní a pevní jedinci, anebo je to v „nové“ České republice už jinak?

Odpovědí na kritiku své osoby – přesněji kritiku vlastní práce, neb se nejedná o nic osobního – je zase jenom práce, jejímž prostřednictvím může kritizovaný dokázat, že se nadřízení zmýlili. A pokud má dotčený ředitel i přesto k tomu co říci, tak jedině na uzavřeném setkání s příslušnými výkonnými politiky.

Ředitel BIS Michal Koudelka se dopustil dvojího pochybení: nedokázal se ovládnout a jako ředitel zpravodajské služby se obnažil před veřejností, přičemž svým prohlášením taktéž odhalil zásadní nedostatky v pracovní činnosti BIS a její odborné způsobilosti. Odborné pochybení dokladujeme následujícími otázkami, které se vztahují k obsahu prohlášení ředitele BIS (a potažmo také k části obsahu výroční zprávy BIS). Jedná se o otázky, na které by skuteční profesionálové měli znát jednoznačné odpovědi. Jednotlivé odpovědi, které nelze pozměnit, jsou zároveň důkazy o zmíněném pochybení.

Odborné otázky, jejichž odpovědi rozkrývají četná odborná pochybení BIS:

  • Co je nejdůležitější na informačních zprávách předaných zákonným adresátům?
  • Co znamená zamezit cizím zpravodajským důstojníkům v jejich činnosti?
  • Jaký je rozdíl mezi zpravodajskou činností a špionáží?
  • Je hlavním úkolem zpravodajského důstojníka vyslaného do zahraničí vždy provádět špionáž?
  • Proč nelze cizího zpravodajského důstojníka ihned považovat za špiona/vyzvědače?
  • Kdo tvoří zpravodajskou síť?
  • Jaký je rozdíl mezi zpravodajskou sítí, špionážní sítí a agenturní sítí?
  • Pokud někdo tvoří zpravodajskou síť, musí nutně provádět špionáž?
  • Kolik je cizích zpravodajských sítí v České republice?
  • Co znamená, když někdo řekne, že rozbil cizí zpravodajskou síť?
  • Proč je termín „nedeklarovaný zpravodajský důstojník” zavádějící a v některých případech dokonce až komický?
  • Může vůbec člen vojenského diplomatického sboru používat diplomatické krytí?
  • Jaká konkrétní fakta je nutné kvůli věrohodnosti uvést do veřejné výroční zprávy (když už je vydávána) o zahraničních vyzvědačích (špionech) a místních agentech (spolupracujících osobách)?
  • Kolik je v ČR cizích zpravodajských důstojníků, špionů a agentů?
  • V jakém poměru musí být výstup zpravodajské služby ohledně domněnek vůči faktickým údajům?
  • Co znamená a o čem vypovídá, když zpravodajská služba ve svém veřejném výstupu uvede, že podle izraelských a amerických kolegů patří mezi nejefektivnější v Evropě?
  • Jaký význam má ocenění zpravodajské služby od orgánů Poslanecké sněmovny?
  • Jak je to s denním nasazováním životů u kontrazpravodajské služby, která navíc není orgánem činným v trestním řízení?

Za odpověďmi se skrývá objasnění odborného i morálního úpadku BIS, což zahrnuje odbornou neznalost a záměrné šíření dezinformací* (zpravodajských fabulací* a posunování významu jednotlivých faktů). Obsah odpovědí (nabídnutých nesprávných i správných možností) je součástí produktu 23006, který je vytvořen jako test pro přípravu a vzdělávání zpravodajských analytiků. Správné odpovědi s jejich odůvodněním pak začínají v produktu 22032

Pokud bychom to měli odborně shrnout, tak nezbývá nic jiného, než vyřknout závěr, že je nutné provést výměnu vedoucích funkcionářů BIS a provést reformu této služby – pokud ovšem chce být ČR svrchovanou zemí s maximálním využitím vlastních a odborně způsobilých státních služeb bez jejich suplování západními zahraničními službami, jejichž závěry se česká vláda včetně BIS v poslední době řídí. Zpravodajské služby nemohou podléhat cizímu politickému trendu, což nyní předvádí BIS, ale uplatňovat pouze svůj odborný a nestranný přístup. Pokud nebudou přijata opatření, bude BIS i nadále upevňovat svůj politický a předpojatý přístup, přičemž bude s postupem času stále složitější cokoli u BIS napravovat. Tím nezbude nic jiného, než celou službu zrušit a znovu vybudovat (pouhá reforma již nepomůže).

Jenže odpovědní politici se tváří spokojeně. A proč by taky ne. Sami výkonní politici už totiž několikrát prokázali, že vlastně neví, jak mají zpravodajské služby řídit, a jak je využít ve prospěch svého rozhodovacího procesu*. To je fakt, k němuž se písemně přiznal sám premiér Babiš (viz produkt 12032). Tento fakt potvrdila svým výstupem ministryně Maláčová (ČSSD), která v pořadu „Otázky Václava Moravce“ (9. prosince 2018) uvedla, že BIS spadá do kompetence ministra vnitra. To je samozřejmě hluboká nevědomost členky vládního kabinetu, protože BIS nespadá pod žádné ministerstvo, ale přímo pod národní vládu v čele s premiérem, jenž by měl v rámci vlády vést tuto službu ve své agendě.

Úkoly zpravodajským službám ukládá vláda jako celek (případně prezident s vědomím vlády), přičemž ministryně Maláčová prozradila, že vláda se tímto nezabývá a vše nechává na samotných službách. Ty se sice snaží řídit literou zákona, ale jako státní instituce postrádají vedení ze strany státu. Jana Maláčová předvedla, že členové vládního kabinetu si myslí, že zpravodajské služby si řeší a řídí jednotliví vládní úředníci: premiér – BIS, ministr vnitra – ÚZSI a ministr obrany – VZ. Tak to ale samozřejmě není a nemůže být (viz dokument 12032).

K čemu má tedy Česká republika zpravodajské služby, když je vláda neumí a vzhledem k jakémusi „ukotvení“ k západním strukturám je ani nechce řádně využívat? Proč vláda neřídí, nekontroluje a nehodnotí zpravodajské služby? Ze zákona podléhá činnost zpravodajských služeb kontrole vlády, ale žádná kontrola neexistuje a vláda jen pasivně přijímá jakési jejich výstupy.

Činnost zpravodajských služeb podléhá rovněž kontrole Poslanecké sněmovny. Jenže odpovědní poslanci napomáhají nežádoucímu stavu, protože ani neví, kde by měli při kontrole zpravodajských služeb začít a co vlastně kontrolovat (viz produkt 12026).

Také tato skutečnost s nevyužíváním vlastních státních služeb ukazuje na míru svrchovanosti České republiky, kdy se výkonní politici skrývají za jakousi sounáležitost k Západu a kdy se bez rozpaků podřizují požadavkům západních mocností: např. jaké sankce a proti komu přijmout, jaké diplomaty a kolik jich vyhostit, do jakých misí poslat vojáky apod. Na druhou stranu nebyly západní země za své několikanásobné porušení mezinárodního práva a několikanásobné zločiny proti lidskosti nikdy sankcionovány (viz bombardování Srbska – 1999, agrese a okupace Iráku – od 2003 do 2011, civilní ztráty v Afghánistánu – od 2001 do současnosti, destabilizace Libye a Jemenu, neoprávněné vyslání amerických sil do Sýrie atd.). Avšak o těchto faktech se čeští politici nechtějí bavit a ani nevyžadují po vlastních zpravodajských službách pravdivé závěry. Namísto toho dál hrají falešnou hru se šířením vlastních dezinformací ve prospěch bláhově adorovaných západních mocností v čele s USA.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12057
Souhrnné hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
17. prosinec 2018
Předplatitelé

Souhrnná analýza (12056)

Třetí část z „kvatrologie” pokračuje druhým dílem, v němž se zaměříme na podrobnější rozbor zapojení zpravodajských služeb* do kauzy Novičok v ČR. První díl této části s uvedením do problematiky včetně úkolování Bezpečnostní informační služby* (BIS) ze strany prezidenta ČR je obsažen v produktu 12055.   

Jednotlivé části kvatrologie nesou tyto názvy:

Zapojení českých zpravodajských služeb do kauzy Novičok (Новичoк – nováček) přineslo nejenom informace o Novičoku na území ČR, ale také ukázku o nedostatečném řízení a koordinaci činnosti zpravodajských služeb a usvědčení výkonných politiků z jejich politické podřízenosti západním mocnostem, kdy politici upřednostňují závěry ze zahraničí před závěry vlastních státních institucí – pokud od nich nějaké závěry vůbec požadují.   

Tematiku zapojení českých zpravodajských služeb do kauzy Novičok jsme rozdělili do následujících bodů:

  • A) Charakter utajení zprávy a hodnocení „úniku“ informací
  • B) Rozpor mezi závěrem BIS a VZ
  • C) Dekonflikce mezi zpravodajskými službami
  • D) Výroba versus mikrosyntéza
  • E) Závěrečné zvláštnosti

A) Charakter utajení zprávy a hodnocení úniku informací

Prezident České republiky Miloš Zeman obdržel po zaúkolování BIS písemnou odpověď se stupněm bezpečnostního utajení* „VYHRAZENÉ“, což je nejnižší stupeň ze čtyř používaných stupňů v ČR. Také k tomuto prezident přihlédl a dovolil si některé věty ze zprávy citovat (viz předchozí díl).

Jelikož prezident úmyslně zveřejnil jím vydaný úkol pro BIS, bylo možné předpokládat, že bude chtít veřejnost seznámit také s výsledkem zjištění BIS, a to třeba jen skrze krátkou poznámku. Toto mohli pracovníci BIS jako profesionální zpravodajští důstojníci* predikovat (koneckonců vytváření predikcí* je součástí jejich pracovní náplně). Pokud by tedy odhadli chování prezidenta Zemana a přitom by usilovali o to, aby text ze zprávy, byť jen jeho malou část, nezveřejňoval, použili by vyšší stupeň utajení než „VYHRAZENÉ“ (stupeň utajení písemné informace* či zprávy* určuje její tvůrce, a to podle stanovených podmínek a aktuálních okolností).

Další otázkou je, zdali se v případě prezidenta republiky jednalo o únik informací a tím i porušení zákona. K vyvození nějakého závěru je samozřejmě nejprve nutné znát několik relevantních bodů z českých zákonů. K těmto bodům patří:

14. prosinec 2018

Souhrnné hodnocení (12055)

Přinášíme třetí část z „kvatrologie” o hodnocení situace ohledně skupiny chemických látek Novičok na území České republiky se zahrnutím reakce politiků, působení sdělovacích prostředků, činnosti zpravodajských služeb a dalších institucí a významu celého šetření ve spojení s incidentem v britském městě Salisbury. 

Jednotlivé části kvatrologie nesou tyto názvy:

Úvod do problematiky

V souvislosti s incidentem v anglickém Salisbury (4. března 2018) vydalo Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace zprávu (17. března 2018), že látka použitá při otravě bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery, jež byla britskými úřady určena jako látka řady Novičok, mohla nejpravděpodobněji pocházet ze zemí, které se intenzivně zabývaly výzkumem právě látek řady Novičok. Ve zprávě byly zmíněny země jako Velká Británie, Slovensko, Česká republika a Švédsko. Rovněž Spojené státy by měly být podle sdělení ruského ministerstva v této kauze uvažovány. 

Zapojení českých zpravodajských služeb

Do záležitosti se vložil prezident České republiky Miloš Zeman, když 26. března uložil Bezpečnostní informační službě*(BIS) úkol, aby objasnila situaci ohledně Novičoku na území ČR. Svou aktivitu záměrně zveřejnil v médiích. V tomto ohledu se projevila i Česká televize, respektive opakovaná nepřipravenost jejích pracovníků (viz produkt 13041).

V rámci úkolování BIS je zarážející, že si prezident vybral přednostně právě tuto službu. Jednalo se přece o bojové otravné látky (podle sdělení Britů), a tak by mu mnohem lépe posloužila vojenská zpravodajská služba čili Vojenské zpravodajství* (VZ), které má lepší znalosti, možnosti a přístupy k záležitostem vojenské problematiky. Záhy se ale ukázalo, že VZ se do případu aktivně vložilo, neb se jednalo o jeho prostor odborné odpovědnosti. Avšak zde narážíme na termín dekonflikce*, což se také projevilo v samotných zprávách obou zpravodajských služeb a v interpretaci obsahu zpráv. Je to doklad také o tom, jak (ne)odborně jsou české zpravodajské služby řízeny, a jak je (ne)koordinována jejich činnost (viz dokument 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby).

Obecně lze hodnotit, že VZ se snažilo vypracovat zprávu nestranným způsobem, kdežto u zprávy BIS nelze hodnotit, že by autoři zprávy a vedení BIS konali zcela nestranně (viz rozbor příslušného bodu). Neprofesionální přístup BIS je rozebrán také v produktu 12014 Prvotní hodnocení výroční zprávy BIS za rok 2015, v němž jsou uvedeny odkazy na další produkty s hodnocením pracovní činnosti BIS.

Jaké byly neshody ve zprávách obou zpravodajských služeb a co obě zprávy skutečně odhalily o látkách řady Novičok na území ČR? Jak zprávy přispěly k usvědčení českých politiků z jejich politické podřízenosti západním mocnostem? A jak to bylo s utajením obou zpráv?

Prezident ČR Miloš Zeman uložil úkol BIS v tomto znění: Zjistit, zda se na území České republiky nevyvíjel nebo neskladoval nervový jed Novičok, ať už v průmyslových, nebo vědeckotechnických zařízeních.

Prezident Zeman shrnul závěry BIS a dalších státních organizací ohledně vývoje, testování a výroby bojových otravných látek řady Novičok na území ČR v TV Barrandov v pořadu „Týden s prezidentem” odvysílaného dne 3. května 2018. Podle prezidenta ČR je odpověď kladná, přičemž zmínil či citoval následující:

„V listopadu minulého roku ve Vojenském výzkumném ústavu Ministerstva obrany v Brně byl testován nervově paralytický jed označovaný jako A230. Množství toho vyrobeného jedu bylo údajně poměrně malé a po testování byl tento jed zničen. To je tedy základ této zprávy. Zadruhé Vojenský historický ústav, ale například i Státní úřad pro jadernou bezpečnost tvrdí, že to nebyl Novičok, ale nějaký jiný produkt. Ale dostal jsem naopak zprávu Vojenského obranného zpravodajství, kde se explicitně říká, že přípravek A340 (rozuměj A230 – pozn. red.) je Novičok. Nuže co? Protože Vojenské obranné zpravodajství je této tematice blíže než například BIS, tak jsem přihlédl k jeho názoru a udělal jsem si takový závěr: Byl u nás vyráběn a testován Novičok, byť v malém množství, a poté zničen. Víme kde a víme kdy. A je pokrytectví předstírat, že nic takového nebylo.“

Poznámka 1 k vyjádření prezidenta: Vojenské obranné zpravodajství (VOZ) je již historický název zpravodajské služby z 90. let. Ve zmíněných letech byly v resortu Ministerstva obrany ČR dvě zpravodajské služby: VOZ jako kontrazpravodajská služba* a Vojenská zpravodajská služba (VZSl) jako výzvědná služba*. Tyto dvě služby byly k 1. lednu 2005 fakticky sloučeny a vznikla jedna služba s názvem Vojenské zpravodajství* (VZ), která zahrnuje jak složku kontrazpravodajskou, tak složku výzvědnou neboli složku zahraničního zpravodajství*.

Poznámka 2 k vyjádření prezidenta: Prezident zmínil nesprávné číslo látky z řady Novičok. Novičok s označením A340 neexistuje. Zřejmě zaměnil toto označení s často používaným typem dopravního letounu Airbus A340.

Reakce na vyjádření prezidenta ČR byly velmi zajímavé, ale vesměs zaujaté. Současně s reakcemi nastal pokrytecký posun ve vystupování oponujících politiků ohledně pohledu na kauzu Novičok v ČR. Úkolem obecně bylo zjistit, zda se na území ČR „vyskytoval“ Novičok, přičemž oponující politici ihned v počátku cokoli o Novičoku v ČR rezolutně odmítali (viz dokument 11070). Avšak jakmile šetření přineslo fakt, že Novičok (bez ohledu na konkrétní typ) se na území ČR „vyskytoval“, tak protestující politici náhle ustoupili z původního tvrzení o nepřítomnosti Novičoku v ČR a začali vykládat, že se nejednalo o žádnou výrobu, ale o „pouhou“ mikrosyntézu.

Další reakcí na prezidentovo vyjádření bylo obvinění z uvolnění utajovaných informací, přičemž někteří politici zdůrazňovali, že to nepůsobí dobře před našimi „spojenci“. Nakládání s utajovanými informacemi má však svá zákonná specifika, která popisují, kdo a kdy se dopouští provinění při manipulaci s utajovanými informacemi.

Objasnění diskutované problematiky ohledně kauzy Novičok na území ČR provedeme s rozdělením to následujících bodů:

  • A) Charakter utajení zprávy a hodnocení „úniku“ informací
  • B) Rozpor mezi závěrem BIS a VZ
  • C) Dekonflikce mezi zpravodajskými službami
  • D) Výroba versus mikrosyntéza
  • E) Závěrečné zvláštnosti

Rozbor výše zmíněných bodů je předmětem následujícího produktu, který jako druhý díl přímo navazuje na danou tematiku.

Související zpravodajské produkty:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12055
Souhrnné hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
4. prosinec 2018

Úvodní hodnocení (12054)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) publikovala 3. prosince 2018 veřejnou část své výroční zprávy za rok 2017 (veřejná zpráva BIS zde). Zpráva je však natolik nevalná, že potvrzuje informace o dlouhodobě nízké odborné způsobilosti BIS. Úroveň odborné způsobilosti této kontrazpravodajské služby* je dána především jejím podřízením se současnému pokryteckému politickému trendu Západu a až příliš jednostranným přístupem hlavních funkcionářů BIS, kteří vůbec dovolí, aby zpráva s takovým obsahem byla uvolněna veřejnosti. Pozorní a znalí čtenáři si jistě povšimli spousty rozporů, odborných nesmyslů, alibismu, propagandistického zaměření, absence faktů* a zvláště pak toho, že služba není odborně řízena ani odborně kontrolována (to vše lze vyčíst ze samotné zprávy).

Ukázka nízkého řízení a neznalého kontrolování českých zpravodajských služeb je obsahem těchto analytických produktů:

V několika následujících produktech stručně a prokazatelně objasníme slabiny veřejné výroční zprávy BIS, přičemž je nutné zdůraznit toto: Je-li špatná veřejná část výroční zprávy, je zároveň špatná také utajovaná část výroční zprávy. Obsah veřejné části vychází totiž z té části utajované. Je tudíž jedno, čím je utajovaná verze „obohacena“ jaksi navíc, protože do jejího obsahu patří i nekvalitní text z neutajované části. To znamená, že hodnocení veřejné verze je možné použít také pro verzi utajovanou (to je poznámka pro odpovědné politické funkcionáře, kteří si myslí, že by snad mezi oběma verzemi měl být kvalitativní rozdíl).

V tomto úvodním hodnocení začneme s popisem první slabiny výroční zprávy. Tato slabina ještě nesouvisí s obsahem zprávy, ale s podivným dlouhodobým procesem jejího vzniku.

SLABINA 1

Výroční zpráva za rok 2017 publikována s téměř ročním odstupem

To je každoroční nešvar, který se netýká jen BIS, ale také Vojenského zpravodajství* – VZ (zprávy obou služeb jsou uvolňovány „synchronizovaně“). Tento až roční odstup je jedním z důkazů kontrazpravodajské neschopnosti pracovníků BIS reagovat na aktuální situaci, kdy všechno řeší příliš dlouho a často až s určitým odstupem (tento opožděný přístup velmi dobře dokládá produkt 12002 „Analýza klamného vyjádření českého premiéra).  

Utajovaná verze výroční zprávy je zpracovávána jako první dokument. Jakmile je tento první dokument hotov a schválen, začíná se z této utajované verze vytvářet verze neutajovaná uvolnitelná pro širokou veřejnost. To už není s ohledem na časovou náročnost takový problém. Měla by to být otázka maximálně dvou měsíců. Když si ale představíme, že česká vláda obdržela utajovanou výroční zprávu BIS zhruba v září 2018, tak se musíme už u tohoto prvního dokumentu ptát: Jak to, že tohle devítiměsíční zpoždění vládě nevadí? A to, že to vládě skutečně nevadí, dokládá sama vláda tím, že tohle zdržení toleruje každoročně.

Z výše uvedeného vyplývají další otázky: Jak vůbec může vláda využít obsah utajované výroční zprávy, když je tento obsah již téměř rok neaktuální? A jak významný je potom pro vládní kabinet obsah výroční zprávy?

Vláda měla tento podivný dlouhodobý proces vytváření výroční zprávy už dávno napravit. Proč ale nic nekoná? No zřejmě proto, že zpravodajské služby náležitě neřídí a nechává je působit jen obecně podle platných zákonů. To platí také v poskytování volnosti pro kreativní tvorbu obsahu výroční zprávy (viz následující produkty k dané problematice).

Zahraniční zpravodajské služby vydávají své veřejné výstupy za uplynulý rok obvykle do konce poloviny následujícího roku. Některé zpravodajské služby veřejné výroční zprávy nezpracovávají, a jiné místo neutajované zprávy poskytují pouze brífink*, který je dostupný pro veřejnost. Například Ruská federace, která je tolik zmiňována ve zprávě BIS, seznamuje veřejnost s výsledky činnosti vlastních zpravodajských služeb prostřednictvím krátkého brífinku. Tento brífink je každoročně pořádán v únoru nebo březnu a shrnutí o činnosti vlastních služeb s náčrtem úkolů na další rok přednáší ruský prezident jako nejvyšší výkonný politik. Tímto činem prokazuje, že on sám i vláda své služby řídí a že zná jak situaci vlastních služeb, tak bezpečnostní situaci ve své zemi.

Poznámka: Rusko bylo vybráno záměrně. Jednak proto, že provádí praktické a kvalitativně hodnotné výroční hodnocení činnosti vlastních zpravodajských služeb (porovnání viz následující produkty k dané problematice), a jednak proto, že o jeho údajné špionáži v ČR velmi laicky a neprokazatelně (bez faktů), ale naopak „velkolepě“ informuje BIS (viz porovnání hodnocení kontrašpionážní činnosti a teroristických aktivit ve výstupu BIS a ve výstupu ruské strany v následujících produktech na danou tematiku).

Brífink nejvyššího výkonného politika země o činnosti vlastních zpravodajských služeb je nejlepším způsobem, jak prezentovat bezpečnostní politiku vlády a její plnou angažovanost v udržování bezpečného prostředí. Představme si, že by takto postupovala i Česká republika čili že by každoročně vystupoval předseda české vlády jako nejvyšší výkonný politik a seznamoval veřejnost s výsledky činnosti českých státních služeb – brífink s textem dlouhým maximálně na tři strany papíru (text ve velikosti formátu A4, případně obecně tři stránky vytištěné v různé velikosti). Nejenže by tím ukázal, jak je česká vláda zapojena do řízení českých bezpečnostních institucí, ale ušetřil by tím hodně drahocenného času pracovníkům zpravodajských služeb (drahocenného podle toho, jak by byl tento čas místo zpracovávání a úpravy veřejné výroční zprávy využit).

Názor na veřejné výroční zprávy je rozebrán v následujících produktech:

Pokud jsme zmínili, že česká vláda své služby neřídí (viz dokument 12032), tak musíme také doplnit, že ona ani nevyužívá obsah výročních zpráv. Nevyužívá ho, protože ho členové vlády ani využít neumějí a ani ho nepovažují za něco důležitého. Po pravdě řečeno, ten obsah ani není možné dost dobře využít, neboť obsahuje mnoho odborných nedostatků a zpravodajských vycpávek*. Tím tento obsah postrádá jakoukoli důležitost. Avšak vládě by tento stav měl pořádně vadit. Jenže opak je pravdou: vládě tento stav naprosto vyhovuje, neb se řídí především závěry* dodanými zahraničními mocnostmi. Také podřízenost a závislost na cizích mocnostech je důkazem toho, že vláda české zpravodajské služby neřídí tak, jak by měla.  

Pokud se jedná o BIS a její řízení ze strany vlády, můžeme si činnost obou institucí promítnout do následující anekdoty:

         
       

Při interpelacích poslanců na členy vládního kabinetu se jeden poslanec ptá premiéra: „Pane premiére, můžete mi sdělit, co ta naše BISka vlastně celý rok dělá?“

Premiér se zamyslí a poté zasvěceně odpoví: „No přece píše výroční zprávu.“

     
 

Upřímně řečeno, on to vlastně žádný vtip není. Za několik dnů končí rok 2018 a můžeme hádat, co bude jedním z hlavních úkolů BIS pro celý rok 2019.

Asi proto, že se v případě výroční zprávy jedná o celoroční záležitost, tak není v její veřejné části zmíněno žádné přesné datum. Je tam pouze napsáno, že se jedná o zprávu za rok 2017. Avšak u každého dokumentu, ať už utajovaného, nebo neutajovaného (veřejného), by mělo být uvedeno datum jeho vyhotovení. U všech výročních zpráv by mělo být uvedeno datum jejich vytvoření či schválení, případně alespoň rok a měsíc vytvoření. Na druhou stranu to je ale pochopitelné – kdo by se chtěl chlubit tím, že zprávu za uplynulý rok vydal se zpožděním 11 měsíců?

Výběr dalších produktů s tematikou zpravodajských služeb:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12054
Úvodní hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO