Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
25. červen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (12063)

Události, které se od května 2019 odehrávají v Ománském zálivu mezi pobřežím Spojených arabských emirátů (přesněji mezi pobřežím emirátu Fudžajra) a pobřežím Íránu jsou součástí soupeření mezi USA a Ruskou federací o sféru vlivu* na Středním východě. Události v Ománském zálivu souvisejí s frustrací Američanů z neúspěšného tažení v Iráku (od roku 2003), kde nedosáhli svůj konečný cíl, a následně z neúspěšného tažení v Sýrii (od roku 2011) neboli v zemi, která měla být po neúspěchu v Iráku zpětnou bránou pro návrat Američanů na Střední, respektive Blízký východ [1]. Pád Iráku a Sýrie měl vytvořit podmínky pro následný nástup Spojených států amerických proti Íránu, který američtí představitelé považují za důležitý operační cíl v soupeření s Ruskou federací, neboť Írán je významným spojencem Ruska na Středním východě.

Íránští činitelé si ale velmi dobře uvědomovali, oč se hraje v Iráku a v Sýrii, a proto významně podpořili své partnerské šíitské vlády v obou zemích v boji proti takzvanému „Islámskému státu“ (IS) a v Sýrii navíc proti povstalcům podporovaným Západem v čele s USA a taktéž sunnitskými režimy v čele se Saúdskou Arábií. Tento íránský podíl na neúspěchu Američanů a zároveň vzdalování výhodnější pozice pro působení proti Íránu nese americká administrativa opravdu těžce, a právě to vyústilo v přímou kampaň proti Íránu. Tato kampaň započala v polovině roku 2017 a je podrobně popsána v produktu 11077 Američané ztrácejí Sýrii, a proto musejí konat aneb Proč schválení ambasády v Jeruzalémě, vyvolání incidentu v Dúmá a vypovězení jaderné dohody s Íránem.

Kampaň USA proti Íránu, který rovněž významně pomáhá šíitské straně v Jemenu proti sunnitským ozbrojeným silám podporovaným mezinárodní koalicí vedenou Saúdskou Arábií, nepřinesla po dvouletém období žádný výrazný obrat ve prospěch USA. Náhle se však v květnu a červnu 2019 objevují incidenty vedené proti obchodním lodím v Ománském zálivu poblíž íránského pobřeží. Americká strana z těchto útoků okamžitě obvinila Írán, přičemž přes média předložila postupně několik údajných důkazů o íránské vině. Jenže v předkládání důkazů nastává vážný problém, který celou situaci otáčí proti USA. Vlády západních zemí jako obvykle mlčí, i když jejich zpravodajské služby* vědí, co se děje a kdo za tím stojí.

V nadpise jsme uvedli, že se jedná o ukázkový příklad operace pod falešnou vlajkou* (False Flag Operation – FFO). Jenže to je tak trochu protimluv, protože žádná operace pod falešnou vlajkou (OFV) by neměla být veřejně prezentována jako ukázková – alespoň ne v krátké době po jejím provedení. Pokud je OFV v krátké době po svém vykonání paradoxně nazvána „ukázkovou“, pak je zjevné, kdo operaci provedl a na koho měla být svedena vina neboli hozena ta falešná vlajka. Pokud je OFV provedena dostatečně dobře, tak nikdo z nezúčastněných osob nemůže o incidentu hovořit jako o OFV, protože nebude mít k dispozici žádné relevantní důkazy. Avšak v případě napadených lodí tyto důkazy postupně poskytli sami Američané, kterým je všechno málo, a tak hrají dál, i když by už dávno v případě utajené operace měli odejít z jeviště. Snaží se stále do hry vstupovat a jednoduché věci překombinovávat, jako by ze svého právního řádu nevěděli, že kdokoli a jakkoli zapojený do určité události cokoli po této události řekne nebo dále vykoná, tak to později může být použito proti němu samotnému.  

Z útoků na obchodní lodě se tak stala „ukázková“ operace pod falešnou vlajkou, jelikož si tyto útoky můžeme ukázat a rozebrat právě jako OFV s jejími charakteristickými znaky, které neměly „vyplout“ na povrch (na povrchu měly zůstat jenom ty poškozené lodě). Podívejme se nyní, jak tento případ rozebrali zpravodajští analytici*.

11. červen 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení a výklad (12062)

Bezpečnostní informační služba (BIS*) se ve své poslední veřejné výroční zprávě za rok 2017 (zpráva za rok 2018 není stále k dispozici) zvláštním až propagandistickým způsobem „dotkla“ výuky moderních dějin na školách. BIS ve své výroční zprávě v této věci uvedla doslova toto:

„Sovětský svaz prohrál studenou válku, ale sovětskou propagandu nikdo neporazil a její kontinuální vliv nenarušil. Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka…“

V uvedeném textu jsou hned čtyři závažné omyly. Otázkou je, zda se jedná o omyly chtěné čili propagandistické, anebo zda jsou zaměstnanci a vedení BIS o svém jednostranném pohledu na věc natolik přesvědčeni, že ho neznale šíří dál jako své odborné stanovisko. Pravdou bude spíše to první, protože BIS nepřísluší hodnotit výuku na školách, což znamená, že oblast školství byla do výroční zprávy zakomponována zcela úmyslně a cílevědomě jako forma vlivové operace.

Závažným pochybením byl také postup ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagy, který kvůli této věci navštívil ředitele BIS Michala Koudelku. Tento fakt už poněkolikáté odkryl rovněž neschopnost premiéra Andreje Babiše, jenž je odpovědný za vedení vládního kabinetu, který ze zákona jako celek řídí a úkoluje české zpravodajské služby (BIS, VZ* a ÚZSI*). Reálnou situaci české vlády v čele s předsedou Babišem směrem k českým zpravodajským službám* odhaluje za samotného přispění Andreje Babiše produkt 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby.

V této záležitosti je paradoxem, že BIS, která si stěžuje na proruské panslovanství, jež podle ní zasahuje i výuku českého jazyka, je sama ovlivněna sovětskou terminologií.

8. březen 2019

Krátká analytická reakce – předběžné hodnocení (12061)

Český premiér Andrej Babiš se v rámci své návštěvy Spojených států amerických sešel 6. března 2019 s ředitelkou americké Ústřední zpravodajské služby (CIA*), jíž je od května 2018 Gina Haspel. Pro zajímavost a úplnost doplňme, že stočlenný Senát Kongresu USA schválil její jmenování „pouhými“ 54 hlasy, což je od rozpadu Sovětského svazu (1991) historicky nejmenší podpora pro osobu navrženou do vrcholné vedoucí funkce CIA. Od roku 1991 už bylo přitom celým Senátem nebo senátním Výborem pro zpravodajskou činnost schváleno či potvrzeno 11 ředitelů CIA (případně ředitelů národního zpravodajství, kteří byli zároveň řediteli CIA – to byla zdvojená funkce v rámci zpravodajské komunity USA před rokem 2005, než vznikl a byl uveden v platnost „zastřešující“ úřad s vlastním ředitelem s přesným názvem Úřad ředitele národního zpravodajství*).

Gina Haspel získala v Senátu procentuálně 54 % hlasů, přitom průměr získaných hlasů u předchozích deseti ředitelů CIA dosáhl 85 %. Nízký počet hlasů byl zapříčiněn její dřívější kontroverzní rolí v Thajsku (rok 2002), kde působila jako velitelka černé základny* CIA spojené s tzv. zesílenými výslechovými technikami* (enhanced interrogation techniques), což je sice odborný, avšak záměrně eufemistický termín pro americký vládní program tělesného a duševního týrání zadržených osob. Její role v těchto aktivitách byla potvrzena v srpnu 2018, kdy byla po soudním sporu odtajněna část psané komunikace z hlášení o výsleších. Každopádně ředitelka CIA Gina Haspel je vůbec první ženou v americké historii, která byla nominována a Senátem potvrzena v této vysoké zpravodajské funkci. I tato skutečnost (rozuměj ženské pohlaví) mohla některým senátorům vadit, a proto hlasovali proti.

Výše uvedené informace* měly být součástí zpravodajských a publicistických pořadů České televize (ČT) věnovaných návštěvě premiéra Andreje Babiše ve Spojených státech amerických. V jiných záležitostech redaktoři a reportéři veřejnoprávní ČT rozebírají detaily a pozadí jednotlivých aktérů, avšak zde se zbytečně omezili na všeobecné věci a vlastní nicneříkající pocity. Pracovníci České televize tak v rozporu s Kodexem ČT opakovaně pokračují v zamlčování důležitých informací, čímž divákům neposkytují úplný obraz o příslušném dění a jeho účastnících. Veřejnoprávní Česká televize tímto přístupem neplní nestrannou úlohu, ale vybírá informace tak, aby se hodily současnému nastavenému politickému trendu Západu v čele s USA.

Stejné informace doplněné o další poznatky měly být součástí českého zpravodajského brífinku pro předsedu vlády Andreje Babiše před jeho rozhodnutím o reakci na program návštěvy předložený americkou stranou. Premiér Babiš mohl bod s návštěvou u CIA velmi jednoduchým odůvodněním odmítnout, anebo ho měl převést na způsob provedení hodný jeho státnické funkci (podrobnější vysvětlení je zahrnuto v připravovaném dokumentu).  

Pracovníci sdělovacích prostředků hovoří a píší pouze o pozitivech návštěvy Andreje Babiše v ústředí CIA v Langley. Snad nikoho z novinářů nenapadlo, že by to mohlo mít také své záporné stránky. Jednou z několika záporných stránek je, že to vypadá, jako by byl český nejvyšší výkonný politik zverbován* CIA v přímém přenosu. Může se to zdát zveličené, ale verbování* zahraničních politiků je už dlouho běžnou věcí nehledě na to, zda se jedná o spřátelenou či nepřátelskou zemi. To pouze česká BIS* si podle své výroční zprávy myslí, že české občany a politiky mohou ke spolupráci naverbovat* jen Rusové nebo Číňané. Navíc CIA už některé aktivity ani netají. Agenti z řad politiků jsou ve zpravodajském žargonu označováni jako agenti s vlivem* (agents of influence).

Novináře by mělo zajímat, proč se předseda vlády Babiš ani na chvíli nepozastavil nad bodem programu spojený s návštěvou CIA a okamžitě s tímto bodem souhlasil. Nelze to ani hájit vysvětlením Babiše, který se chtěl podle Lidových novin v ústředí CIA dozvědět co nejvíce o situaci na Blízkém východě, protože Spojené státy tam podle něj hrají významnou roli. Tato jeho odpověď je velmi zarážející a zároveň komická. Pana Babiše zřejmě nikdo nepoučil, že Američané mu řeknou jenom to, co sami budou chtít, a že to nemusí být zcela pravdivé (ono to pravdivé nebude nikdy), jelikož mu určitě nebudou vykládat, jakou roli v tom všem sehrávají oni a proč.

Mnohem lépe a pravdivěji by mu na tuto záležitost odpověděli zástupci českých zpravodajských služeb (ÚZSI* a VZ*). To by ale musel společně se svou vládou chtít tyto služby bez obav využívat a požadovaným směrem úkolovat, a hlavně se chtít přiblížit pravdě, i kdyby to mělo snížit úroveň takzvaných „spojenců“. Kdo chce znát pravdu, nesmí se vyděsit, až mu ji někdo předloží. Ale Babiš se zřejmě vyděsit nechce, proto jde namísto k vlastním službám raději na brífink k CIA, která ho jako cizího politika může klamat, jak bude chtít – jen aby to ladilo se záměrem USA v zahraniční politice.    

Otázek, na které by se měli novináři ptát, je mnoho. Stejně tak by se měli ptát čeští poslanci a senátoři. Jenže česká politická opozice existuje jenom v boji o domácí záležitosti, neboť ve vztahu k Západu v čele s USA jsou až na malé odlišnosti všichni vroucně nakloněni těmto subjektům, a to i přes jejich značná mezinárodní provinění. Z poslanců KSČM, od kterých by někteří očekávali tu největší rezistenci, se stali největší podporovatelé současné vlády a pouze před veřejností pokrytecky hrají, že jim něco na té vládě neustále vadí.

Čeští zákonodárci a novináři by ohledně návštěvy českého premiéra v ústředí CIA měli hledat odpovědi na následující otázky:

  • Za jakých okolností jsou nejvyšší představitelé zahraničních zemí zváni do ústředí CIA?
  • Kdo ze zahraničních nejvyšších představitelů už navštívil ústředí v Langley a při jaké příležitosti?
  • Proč byl český premiér pozván do Langley zrovna na březen 2019?
  • Proč byl Babiš prvním českým premiérem, který v ústředí CIA byl?
  • Proč se uskutečnila návštěva u CIA ještě před setkáním s americkým prezidentem, a nikoli naopak?
  • Proč premiéra Babiše nevzal na návštěvu Langley sám prezident Trump?
  • Proč se návštěvy CIA spolu s českým premiérem účastnil ředitel BIS, když přímým českým protějškem CIA je ÚZSI?
  • Kolikrát předseda vlády Babiš navštívil ústředí českých zpravodajských služeb neboli BIS, ÚZSI a VZ?
  • Bylo vhodné, aby premiér Babiš návštěvu do hlavní budovy CIA za těchto okolností přijal? Mohl ji vůbec odmítnout?

Odpovědi pomohou vytvořit obraz o tom, jaký je opravdový vztah mezi Českou republikou a Spojenými státy a co se za ním skrývá.

Průběh návštěvy Andreje Babiše ve Spojených státech je potvrzením hodnocení ve zpravodajském produktu 11097 Skutečné důvody, proč byl český premiér pozván do Bílého domu a proč zrovna na březen 2019?.

Podrobněji o tom, jaké mohly být důvody návštěvy předsedy vlády ČR v Langley a jaké cíle tímto pozváním sledovali Američané, jsou předmětem připravovaného produktu s názvem „Pozvání českého premiéra do ústředí CIA není žádným úspěchem pro české zpravodajské služby, ale velkým varováním pro budoucí vývoj v ČR“.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12061
KAR – předběžné hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
11. únor 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení (12060)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) se každoročně časově i obsahově utápí ve tvorbě své výroční zprávy, a to jak její utajované části, tak části neutajované určené pro širokou veřejnost. Pokud zvážíme, že neutajovaná část vychází z části utajované, tak to znamená dvě věci. Zaprvé celý text neutajované části, který je bez konkrétních faktických poznatků fádní a rozplizlý na více než 20 stránkách papíru formátu A4, je rovněž součástí utajované části výroční zprávy BIS. Více než 20 stran utajované zprávy je tak marněním času výkonných politiků, jelikož jim nepřináší nic, co by mohli využít ve svém rozhodovacím procesu*. A zadruhé ani utajovaná část, jež je logicky ještě delší než část pro veřejnost, nemůže obsahovat konkrétní akceschopné poznatky (viz akceschopnost*), protože BIS v části pro veřejnost vůbec nezmiňuje žádný obecný souhrn například o počtu skutečných případů špionáže* nebo třeba o počtu zmařených teroristických útoků*, ale pouze své domněnky(viz analýza vybraného textu v produktu 12059). Obecný souhrn o počtu případů různé kategorie bez uvedení detailů není utajovanou záležitostí, a proto je zřejmé, že ani v utajované části nejsou rozebrány žádné konkrétní případy špionáže či terorismu*, nýbrž jenom to, co si BIS o těchto věcech myslí.

Namísto zveřejnění celkového počtu konkrétních případů po jednotlivých kategoriích (špionáž, terorismus, porušení Ústavy ČR, organizovaný zločin apod.) se BIS hned v úvodu své zprávy chlubí, že různým státním orgánům za kalendářní rok předala asi 1 500 dokumentů a informací. K tomu přidává další „ohromnou“ číselnou statistiku, na čem všem se BIS podílela a co všechno prověřovala. Jenže statistická čísla o počtu informací a aktivit, která jsou uvedena jen tak samostatně, nejsou nijak důležitá. Důležité je, zdali ta velkolepá produkce informací a všemožných aktivit měla vůbec nějaký smysl a využití. O tom však BIS ve své zprávě mlčí, a to jak ve veřejné části, tak z přirozených důvodů i v části utajované.

Pokud chce jakákoli zpravodajská služba poskytnout veřejnosti informace o své roční činnosti, je nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem shrnout informace do krátkého brífinku, jenž by měl být prezentován nejvyšším výkonným politikem. To má svůj význam v tom, že nejvyšší výkonný politik (někde prezident, jinde premiér) svým brífinkem jasně dokládá, že on se svou vládou nesou odpovědnost za činnost příslušné zpravodajské služby, kterou také řídí, a zároveň dokládá, že má přehled o bezpečnostní situaci ve své zemi.

Protože američtí představitelé výroční kontrazpravodajskou činnost* svých služeb veřejně neprezentují – v tomto případě činnost Kontrazpravodajské divize FBI*, je v této oblasti ukázkovým příkladem Ruská federace a její Federální bezpečnostní služba (FSB*). Příkladem je také proto, že BIS ve své zprávě píše o špionáži právě ze strany Rusů, jenže činí tak naprosto převráceně – vzhůru nohama: obviňuje Rusko ze špionáže proti ČR, aniž by česká služba uvedla jediný skutečný případ zjištěné špionáže. Naproti tomu Rusové předkládají informace „postavené nohama na zemi“ – uvádějí celkový počet odhalených zahraničních zpravodajských důstojníků* spojených se špionážními aktivitami a počet agentů* (externě spolupracujících osob). Přitom již nejmenují, a tudíž ani neobviňují žádnou konkrétní zemi, což má svůj smysl. Pokud by zveřejnili země zapojené do špionážních aktivit proti nim a spojili je s konkrétními odhalenými případy, poskytovali by třetím zemím zajímavé informace o působení proti Rusku (v případě Ruska by to bylo mnohem větší kvantum informací než u jakékoli jiné země). Navíc je zveřejnění pouhých souhrnných čísel bez uvedení jednotlivých zemí určitou prevencí před dalšími dotíravými otázkami novinářů.   

Někdo by mohl namítnout, že samostatně zveřejněné počty o špionech* a agentech* bez jejich propojení s jednotlivými zeměmi a uvedení dalších podrobností nemusejí být pravdivé. Tuto námitku nelze samozřejmě vyloučit, ale pro zpravodajskou službu je vždy korektnější, když ve veřejné zprávě uvede počty odhalených osob a nezmíní země jejich původu, než když obviní konkrétní země ze špionáže a přitom nezmíní nic o tom, zda byl vůbec někdo odhalen. Pokud si zpravodajská služba vybere variantu uvedenou jako druhou, nejenže tím volí neprofesionální postup, ale musí navíc počítat s tím, že sklidí výsměch. Obvinit někoho ze špionáže bez uvedení jediného faktu, to svědčí o předpojatosti a snaze povýšit přání na jakousi „umělou realitu“. Zdůrazňujeme, že obecné učebnicové teze ani domněnky* nelze považovat za fakta*

Níže předkládáme český přepis brífinku ruského prezidenta o výsledcích činnosti ruské kontrazpravodajské služby* FSB za rok 2017 přednesený 5. března 2018. Čtenáři tento stručný a věcný brífink mohou porovnat s rozvláčnou a zaujatou  veřejnou částí výroční zprávy BIS za stejný rok, avšak zveřejněné až 3. prosince 2018.

4. únor 2019
Předplatitelé

Specifické hodnocení (12059)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) vydává každoročně se značným zpožděním veřejnou část své výroční zprávy. Zpráva za rok 2017 byla vydána až 3. prosince 2018, tedy s téměř ročním zpožděním (viz úvodní hodnocení této zprávy v produktu 12054). Kromě zpožděného vydávání výroční zprávy BIS, které se ředitel této služby snažil u posledního vydání nešikovně a diletantsky zdůvodňovat (viz produkt 12058), obsahuje každoroční zpráva BIS značné množství slabých míst včetně zcela jasných výmyslů.

Zprávu BIS nelze charakterizovat jako výtvor profesionální zpravodajské služby*, ale jen jako neúspěšnou snahu o vytvoření jakéhosi vědecko-filozofického dokumentu s nezakrytým úsilím přesvědčovat veřejnost o tom, že to, co si myslí vedení BIS, je pravda (veřejná část zprávy BIS za rok 2017 zde). Ano, celá zpráva je pouze o tom, co si vedení BIS myslí, nebo lépe co si chce myslet. Pracovníci BIS totiž ve své zprávě neuvádějí jediný faktický údaj* o tom, co zjistili nebo odhalili – pouze „ve svých představách vyprávějí“, co se na území ČR podle nich děje. Pro příznivce cizích slov se jedná o „iluzivní narativ“ v podání státní instituce.

BIS ve své poslední zprávě za rok 2017 velmi otevřeně a jakoby zasvěceně píše o špionážní činnosti ruských a čínských zpravodajských služeb v České republice. Autoři výroční zprávy dokonce ve spojení s Ruskem zmiňují jakýsi „Koncept hybridního konfliktu“ (?), který doplňují chaotickou a nic neříkající tabulkou s kuriózním názvem „Ruská hybridní strategie v kostce“. Ve zprávě však není jediný údaj o tom, že by BIS odhalila jakoukoli trestnou činnost ve formě špionáže* (vyzvědačství*) neboli, že by odhalila jakéhokoli zahraničního špiona* (vyzvědače*) a spolupracující agenty* (osoby z místního prostředí či spolupracující osoby ze zahraničí). To výrazně snižuje věrohodnost* výroční zprávy BIS. (O údajných hybridních záležitostech podrobněji v produktu 42001 Mýtus o hybridní válce a v produktu 13044 Termíny jako hybridní ani nepřítel nenajdeme ve Vojenské doktríně Ruské federace).

BIS tolik propírá a odsuzuje činnost ruských zpravodajských služeb, ale přitom nedokáže napsat věcnou a faktickou zprávu o jejich činnosti. Při svých bezúčelných romanopiseckých snahách by si vedení BIS mělo vzít odborný příklad právě ze strany kritizovaných Rusů, kteří stručně a velmi profesionálně s patřičnými faktickými údaji dokáží veřejnosti prezentovat své konkrétní výsledky v odhalování nezákonných aktivit zahraničních zpravodajských služeb na svém území. Bez toho, aby zveřejňovali zemi původu odhalených osob, vždy uvádějí celkový počet odhalených zahraničních zpravodajských důstojníků* provádějících špionážní aktivity nebo pokusy o ně a k tomu celkový počet agentů, tedy osob, které různými způsoby zpravodajcům ze zahraničí pomáhaly v jejich špionážním úsilí. 

Následně detailněji porovnáme poslední výroční výstup BIS s výročním výstupem jejího ruského protějšku Federální bezpečnostní služby (FSB*). Předložíme také českou verzi textu FSB věnovaného výsledkům činnosti v oblasti působení proti zahraničním zpravodajským službám. A v neposlední řadě rozebereme vybraný text ve zprávě BIS se zaměřením na věty, které nedávají smysl v praktické činnosti zpravodajské služby, a na věty, jejichž slovesná skladba mění jejich význam až na komickou úroveň.