Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Souhrnné hodnocení (12084)

Předseda vlády Andrej Babiš a ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček vystoupili v pátek 5. června 2020 na mimořádném brífinku vlády, kde oznámili vyústění a závěr ke kauze údajného ohrožení tří českých politiků ze strany Ruska (konkrétně měli být ohroženi dva komunální politici a jeden regionální politik). Babiš uvedl, že celá kauza vznikla v důsledku vnitřního boje mezi pracovníky zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze, kdy jeden z nich zaslal Bezpečnostní informační službě* smyšlenou informaci o plánovaném útoku proti českým politikům. Jako závěr Babiš sdělil, že dva pracovníci ruského velvyslanectví byli prohlášeni za nežádoucí osoby (rozbor projevu premiéra viz navazující produkt 12085).

V tomto produktu předložíme přímé důkazy* o tom, že česká vláda v čele s Andrejem Babišem od počátku nebrala ruskou hrozbu* v podobě politických atentátů* vážně a nezabývala se tím, protože přinejmenším premiér věděl, co se za touto kauzou doopravdy skrývá. Babiš se svou vládou vyhoštěním dvou ruských diplomatů vykonal, co vykonat „musel“, ale nikoli ve prospěch České republiky, nýbrž ve prospěch západní mocnosti, které Babiš již několikrát podlézal.

Ve vztazích s Ruskou federací přebírá ve státní správě iniciativu Bezpečnostní informační služba (BIS) a Andrej Babiš ví, že jí musí nechat volné pole působnosti a přizpůsobit se jejím zpravodajským závěrům*, byť by byly jakkoli podivné a nepodložené. Česká vláda totiž BIS neřídí a BIS nepracuje pro českou vládu (nejenom tato kauza tuto skutečnost potvrdila – podrobněji dále v textu). Premiér Babiš si moc dobře uvědomuje, že je zde vyšší moc ve formě západní mocnosti, kterou je z jeho pohledu nutné uznávat, a proto už jednou prohlásil, že je potřeba respektovat požadavky zpravodajských služeb, přičemž myslel především požadavky BIS (blíže viz produkt 12075).

Než přistoupíme k jádru celé záležitosti, zastavme se ještě u krátkého vysvětlení: Tragikomické počínání ze strany pracovníků BIS je v médiích opakovaně, avšak nesprávně označováno za jakousi zpravodajskou hru*. Z odborného pohledu ale tuto činnost českých kontrazpravodajců* stále vedeme jako „obyčejnou“ klamnou operaci*, a nikoli jako zpravodajskou hru, což je mnohem vyšší úroveň zpravodajské činnosti*. V předchozích produktech jsme již vysvětlovali, proč se nemůže jednat o zpravodajskou hru (viz produkty 12081 a 12082).

Zpravodajská hra je vedena mezi dvěma soupeřícími zpravodajskými službami*, kdy se jedna služba snaží oklamat druhou službu nebo z ní „vytáhnout“ cenné relevantní informace*. Zpravodajská hra je zpravidla vedena prostřednictvím vlastního zdroje infiltrovaného* do cizí služby (viz také termín agent provokatér*) nebo prostřednictvím dvojitého agenta*, což se vztahuje k tzv. penetraci* cizí služby (dvojitý agent je často knižně označován jako agent krtek* a někdy se z původního anglického termínu „double agent“ používá také sousloví agent dublér*).

Cílem BIS ale nebylo a ani nemohlo být oklamat jednu z ruských zpravodajských služeb ani získat cenné informace. Rusové velmi dobře věděli, co se odehrává a také to, že se to odehrává mimo jejich komunitu. BIS se tedy nesnažila oklamat ruskou komunitu, natož jednu ze tří ruských zpravodajských služeb, jejichž zástupci na území ČR působí (viz produkty 33013 a 33014), ale snažila se oklamat jinou cílovou skupinu, popřípadě více cílových skupin. Pokud někdo někoho očerňuje, tak ho neklame, ale snaží se oklamat třetí stranu, aby tomuto očerňování uvěřila.

BIS ve své klamné operaci cílila na oklamání veřejnosti, novinářů a také výkonných politiků a zákonodárců (i když u členů vlády je to trochu jinak – více dále v textu). To jsou ty skutečné cílové skupiny, mezi které nemohla patřit ruská komunita. Proto se nemohlo ze strany BIS jednat o žádnou zpravodajskou hru. BIS navíc pro vedení zpravodajské hry nemá potřebné zpravodajské schopnosti ani řízené lidské zdroje*, které jsou potřebné pro „napojení“ na cizí zpravodajskou službu, aby mohla být taková hra zahájena (viz také termín ofenzivní kontrazpravodajství*, který se zpravodajskou hrou souvisí). Zpravodajská hra mezi dvěma službami je vysoce utajovanou činností, kdežto klamná operace s cílem ovlivnit vnímání veřejnosti, novinářů a politiků hojně využívá pro naplnění svého cíle sdělovací prostředky. Kromě toho je zpravodajská hra dlouhodobější záležitostí, jenže tato zpravodajská fraška v podání BIS skončila během pouhých 40 dnů (počítáno od uvolnění prvních informací dne 27. dubna do závěrečného prohlášení premiéra dne 5. června). Ale jak už jsme dříve uvedli, chápeme, že termín zpravodajská hra je novinářským stereotypem se snahou o atraktivnost, avšak z hlediska působení zpravodajských služeb se jedná o nesprávné označení a posouvání práce BIS na vyšší úroveň, kterou BIS svými pochybeními rozhodně nedosahuje.

A nyní se již seznamme s fakty, kterých si dosud nikdo nepovšimnul, natož aby je v rámci celé kauzy zdůraznil. K těmto faktům patří i to, že moderátor České televize Václav Moravec znal jednu informaci o několik dní dříve, než ji zveřejnili rádoby investigativní novináři. V navazujícím produktu 12085 rozebereme obsah Babišova prohlášení k vyhoštění dvou ruských diplomatů a proč se toto prohlášení konalo zrovna v pátek. Dále vysvětlíme, proč byla klamná operace BIS nepřipravená, hrozně překombinovaná a jaké skutečnosti odhalují to, že závěrečná fabulace* o vnitřním boji ruských diplomatů byla stejnou smyšlenou zpravodajskou historkou* jako historka o diplomatovi s toxiny ricin a saxitoxin. A v neposlední řadě doplníme, jaký nesmysl (už několikátý) uvedl novinář Ondřej Kundra, když s ním Česká televize po pátečním projevu premiéra vedla rozhovor.

Přístup k celému produktu získáte po uhrazení předplatného. Předplatit.