Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Souhrnné hodnocení (12078)

Činnost zpravodajských služeb* v souvislosti s reakcí na šíření koronaviru SARS-CoV-2 jsme prvotně zmiňovali v produktu 11122Jak řeší nový koronavirus vyspělé zpravodajské služby aneb Proč česká vláda vždy vyčkává a kopíruje západní země? uveřejněném 1. února 2020. Od té doby uplynuly více než dva měsíce a nikdo si už ani nevzpomene na to, jak se česká vláda opakovaně holedbala a zdůrazňovala, že na českých letištích zavedla takzvaný „cílený screening“, aby demonstrovala svůj údajný akční přístup. Přitom se jednalo jen o prosté „momentální“ vizuální pozorování procházejících cestujících, rozdávání letáků a občasné dotazy, jak se cestující cítí. Nejednalo se o žádné účinné opatření, jak to prezentovala vláda, ale jen o informování cestujících o tom, že se něco děje (strojenost zdánlivého opatření jsme zmiňovali ve výše uvedeném produktu).

Stejně tak „úsměvně“ působila zpráva v médiích, která veřejnost informovala, že pražské letiště od 25. února jako první na světě vyhradilo speciální gaty (brány) pro cestující z Itálie s cíleným screeningem a zvýšenými hygienickými opatřeními. Takže cestující z Itálie procházeli jakýmisi „speciálními gaty“, aniž by si někdo z nich mohl všimnout nějakého screeningu, a směřovali do prostoru pro odebrání zavazadel, kde se shromažďovali cestující z dalších destinací. Poté procházeli do haly, kde se smísili s dalšími lidmi a odjížděli do centra Prahy. Jak vůbec mohl někdo toto vydávat za opatření proti šíření koronaviru, a ještě se chlubit světovým prvenstvím?

Pro Českou republiku a rozhodování české vlády byly důležité informace o zjištění prvního případu infekce v Evropě a o prvních případech infekce v sousedních zemích. Tyto informace byly významnými ukazateli pro to, aby česká vláda začala konat. První případ v Evropě byl signalizací o tom, že koronavirus se začíná šířit po evropských zemích. Odpovědný přístup po této informaci tkvěl v odhodlání vyvodit závěr, že pokud je koronavirus již v Evropě, pak může být i v České republice (v té době mohlo být v několika evropských zemích včetně ČR už několik neregistrovaných případů, které mohly mít jen lehčí formu, a proto v té době ještě nebyly oficiálně zaznamenány). Jakmile byly zaznamenány první případy v sousedních zemích, jednalo se už o vážnou signalizaci toho, že koronavirus během několika dní bude oficiálně zaznamenám také na půdě České republiky.  

První dva případy nákazy novým koronavirem v Evropě byly zaznamenány 24. ledna ve Francii. Co se týče sousedních zemí, tak infekce se objevila nejprve v Německu, kde byl první případ nákazy zaznamenán 28. ledna v Bavorsku. Následovalo Rakousko, kde byly první případy zjištěny 25. února. K rychlejšímu šíření nákazy v Evropě přispělo klíčové ohnisko infekce vzniklé v severní Itálii, kde byl první případ evidován 20. února. Česká republika přišla na řadu 1. března, kdy byly registrovány první tři případy se spojením s Itálií. Pro úplnost k situaci ve zbylých sousedních zemích uvádíme, že Polsko potvrdilo první případ nákazy 4. března a 6. března se s prvním případem infekce připojilo Slovensko.

Vláda České republiky iniciovala první zasedání Bezpečnostní rady státu (BRS) k záležitosti šíření nového koronaviru 27. ledna, což bylo celkem pohotové konání, avšak s nulovým výsledkem, protože členové BRS, k nimž patří i několik členů vládního kabinetu, nic významného nevymysleli. Usnesení o informativní kampani nepovažujeme za adekvátní opatření – to mohla vláda řešit na svém vlastním zasedání a nemusela kvůli tomu svolávat BRS.

Ke skutečně účinným opatřením začala vláda přistupovat až o 43 dní později neboli až od 10. března poté, kdy počet nakažených osob v ČR dosáhl čísla 40 (k půlnoci 10. března se již jednalo o 60 nakažených osob). První efektivnější opatření se týkalo zavření škol a zákazu akcí, u nichž by počet účastníků přesáhl 100 osob. Přesto ale vláda v té době ještě neuvažovala o uzavírání restaurací a obchodních center, jelikož hlásala, že problémem jsou jednorázové akce. Další opatření přicházela s vyhlášením nouzového stavu ke dni 12. března 2020. Tato opatření byla rozšiřována nebo upravována v následujících dnech (hodnocení viz produkty 11127, 11128 a 13078). Částečné uzavření státních hranic je datováno od 14. března, kdy bylo na území ČR potvrzeno téměř 200 nakažených osob, z nichž se až 80 % nakazilo v zahraničí (v „manévrech“ na hranicích jsme byli až čtvrtou evropskou zemí – podrobněji viz produkt 11127).

Závažným problémem v boji proti šíření koronaviru SARS-CoV-2, jenž způsobuje onemocnění Covid-19, je nedostatek ochranných prostředků pro lékařský, lékárenský, policejní, hasičský a další personál (respirátory, roušky/ústenky, ochranné obleky včetně obuvi apod.). Tento materiál musí být neustále doplňován a obměňován. Česká vláda se hájí tím, že dneska každý stát shání ochranné prostředky a že žádný stát nemohl být na tuto situaci připraven. To je však pravda jen z části a vláda zamlčuje své selhání z konce ledna a počátku února 2020. V té době již bylo známo více případů nákazy v Evropě, a vláda dokonce kvůli této věci svolala k 27. lednu jednání BRS, jíž předsedá premiér české vlády, ale k ničemu efektivnímu se tehdy nedobrala. Vláda i BRS od té doby zasedaly vícekrát, ale v žádném usnesení vlády z ledna a února nenajdeme opatření, jímž by vláda vydávala konkrétní úkoly státním orgánům k nákupu ochranných prostředků a navýšení zásob v hmotných rezervách státu. Stejně tak zákaz vývozu potřebného zdravotnického materiálu byl vydán až na počátku března, kdy už bylo v ČR evidováno několik nakažených osob.

Vláda se soustředila na kontrolu připravenosti zdravotnických zařízení, jako kdyby snad chtěla přezkušovat zdravotnický personál a počítat lůžka a přístroje pro umělou plicní ventilaci a další potřebné přístroje. K tomu přece měla mít vláda už dávno vypracovaný a pravidelně aktualizovaný přehled prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví a nemusela mediálně demonstrovat činnost v tomto směru.   

Není pravdou, že žádný stát nemohl být alespoň z části na šíření infekce připraven. Jedinou zemí, o které je možné říct, že nemohla být na nový koronavirus připravena, je Čína. Ostatní země s různě dlouhým časovým odstupem měly možnost shromažďovat a vyhodnocovat důležité informace o vzniklé koronavirové události a přijímat preventivní opatření počítaje v to nákup zásob ochranných prostředků, a to včetně zavedení nebo zvýšení jejich výroby. 

Vláda si způsobila potíže a potvrdila své váhání také tím, že za pomoci svých poslanců (hnutí ANO a ČSSD – až na jednoho poslance) a poslanců KSČM (kromě jednoho poslance) odmítla na konci ledna 2020 jednat o připravenosti státu a s tím souvisejících opatřeních pro případ zavlečení a rozšíření nákazy v ČR. Výkonní politici by se tedy nyní neměli odvolávat na současnou situaci v jiných zemích a tvrdit, že jsme zkrátka nemohli být připraveni. V souvislosti s hodnocením činnosti vlády v měsících leden a únor nezní otázka, zda vláda mohla být připravena či alespoň lépe připravena, nýbrž zda vláda chtěla být připravena. Spíše to vypadá, že vláda zbytečně dlouho vyčkávala a doufala, že se situace s koronavirem v Evropě příliš nerozšíří. Další věcí je to, jak v této oblasti česká vláda využila a nadále využívá vlastní zpravodajské služby.  

Ohledně zapojení zpravodajských služeb jsme v produktu 11122 z 1. února 2020 zmíněném výše uvedli následující:

„Zdravotní hrozby biologického původu patří a budou stále více patřit do hlavních hrozeb, které mohou významně ovlivnit prostředí a chod jakékoli země. Z tohoto důvodu i tyto biologické hrozby musí být zahrnuty do záležitostí spojených s národní bezpečností*. Pokud není tento druh ohrožení včetně jeho vývoje kvalitně pokryt zpravodajskou činností* v příslušném odvětví, dostává se národní vláda do problémů, které vycházejí z neporozumění dané situace a jejího možného vývoje. Taková vláda pak jedná nerozhodně a váhá v přijetí skutečně účinných a potřebných opatření.“

Z výše citovaného vyplývá otázka, jestli se české zpravodajské služby vůbec zabývají biologickou hrozbou, a pokud ano, tak zdali a kolik zpravodajských výstupů* v souvislosti se šířením koronaviru SARS-CoV-2 předaly členům vládního kabinetu, aby podpořily rozhodovací proces* vlády. Stejná, ale otočená otázka směřuje i na českou vládu: Jednala vláda promptně a vydala prostřednictvím prioritních zpravodajských požadavků* úkoly českým zpravodajským službám, aby i jejich prostřednictvím získala co nejvíce poznatků o nové a nebezpečné situaci, a tím se dokázala lépe rozhodovat ve prospěch národní bezpečnosti ČR?

Ze tří českých zpravodajských služeb měly být úkoly vydány Úřadu pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI) a především Vojenskému zpravodajství* (VZ). ÚZSI je jako celek určen k provádění zahraničního zpravodajství*, čímž by měl ve své oblasti tuto problematiku ve vztahu k zahraničním zemím pokrývat. VZ má rovněž složku zaměřenou na zahraniční zpravodajství, a navíc by se z charakteru popisované hrozby a z organizační struktury každé moderní vojenské zpravodajské služby* mělo jednat o specifickou činnost v působnosti VZ. Je tu však problém ze strany vlády, která české zpravodajské služby ve svůj prospěch nijak zásadně nevyužívá, neboť to ani neumí a zároveň se toho ve vztahu k mocnějším rádoby spojencům obává. Podrobněji se této záležitosti věnují následující zpravodajské produkty:

Jediným prezentovaným „výkřikem“ ve spojení s koronavirem ze strany českých zpravodajských služeb tak zřejmě byl jen výstup třetí nejmenované služby, jíž je Bezpečnostní informační služba* (BIS). BIS je zpravodajská služba určená k provádění kontrazpravodajské činnosti*, což je vztaženo na působení na území ČR. Oním „výkřikem“ BIS byl její zavádějící zpravodajský výstup* v souvislosti s Čínou a ochrannými prostředky, jehož utajovaný obsah „záhadně“ unikl do sdělovacích prostředků (podrobněji viz produkt 12077 BIS, Čína a koronavirus aneb Nezákonné a řízené úniky utajovaných informací z BIS).

Poznámka: Bezpečnostní informační služba je službou, která dlouhodobě hledá své pravé uplatnění v boji proti všem relevantním* hrozbám*, jež ohrožují příznivý vývoj bezpečnostní situace v České republice. Aktivity BIS více sklouzávají k propagandistickým činnostem či k politickému aktivismu ve prospěch vybraných západních mocností bez ohledu na potřeby a národní zájmy* České republiky, k nimž patří prosazování mezinárodního práva, udržování mezinárodního míru (bez vojenských provokací) atd. Problematickou roli vytvářenou ze strany BIS odkrývá např. produkt 12062 BIS kritizuje údajný výklad dějin podle sovětské verze, ale sama je ovlivněna sovětskou terminologií, v němž jsme na textu o třech řádcích vyňatého z výroční zprávy BIS analyzovali čtyři závažné omyly této bezpečnostní služby*.

Obsah zpravodajského výstupu přímo pokračuje v produktu 12079.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12078
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO