Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Specifické hodnocení (12060)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) se každoročně časově i obsahově utápí ve tvorbě své výroční zprávy, a to jak její utajované části, tak části neutajované určené pro širokou veřejnost. Pokud zvážíme, že neutajovaná část vychází z části utajované, tak to znamená dvě věci. Zaprvé celý text neutajované části, který je bez konkrétních faktických poznatků fádní a rozplizlý na více než 20 stránkách papíru formátu A4, je rovněž součástí utajované části výroční zprávy BIS. Více než 20 stran utajované zprávy je tak marněním času výkonných politiků, jelikož jim nepřináší nic, co by mohli využít ve svém rozhodovacím procesu*. A zadruhé ani utajovaná část, jež je logicky ještě delší než část pro veřejnost, nemůže obsahovat konkrétní akceschopné poznatky (viz akceschopnost*), protože BIS v části pro veřejnost vůbec nezmiňuje žádný obecný souhrn například o počtu skutečných případů špionáže* nebo třeba o počtu zmařených teroristických útoků*, ale pouze své domněnky(viz analýza vybraného textu v produktu 12059). Obecný souhrn o počtu případů různé kategorie bez uvedení detailů není utajovanou záležitostí, a proto je zřejmé, že ani v utajované části nejsou rozebrány žádné konkrétní případy špionáže či terorismu*, nýbrž jenom to, co si BIS o těchto věcech myslí.

Namísto zveřejnění celkového počtu konkrétních případů po jednotlivých kategoriích (špionáž, terorismus, porušení Ústavy ČR, organizovaný zločin apod.) se BIS hned v úvodu své zprávy chlubí, že různým státním orgánům za kalendářní rok předala asi 1 500 dokumentů a informací. K tomu přidává další „ohromnou“ číselnou statistiku, na čem všem se BIS podílela a co všechno prověřovala. Jenže statistická čísla o počtu informací a aktivit, která jsou uvedena jen tak samostatně, nejsou nijak důležitá. Důležité je, zdali ta velkolepá produkce informací a všemožných aktivit měla vůbec nějaký smysl a využití. O tom však BIS ve své zprávě mlčí, a to jak ve veřejné části, tak z přirozených důvodů i v části utajované.

Pokud chce jakákoli zpravodajská služba poskytnout veřejnosti informace o své roční činnosti, je nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem shrnout informace do krátkého brífinku, jenž by měl být prezentován nejvyšším výkonným politikem. To má svůj význam v tom, že nejvyšší výkonný politik (někde prezident, jinde premiér) svým brífinkem jasně dokládá, že on se svou vládou nesou odpovědnost za činnost příslušné zpravodajské služby, kterou také řídí, a zároveň dokládá, že má přehled o bezpečnostní situaci ve své zemi.

Protože američtí představitelé výroční kontrazpravodajskou činnost* svých služeb veřejně neprezentují – v tomto případě činnost Kontrazpravodajské divize FBI*, je v této oblasti ukázkovým příkladem Ruská federace a její Federální bezpečnostní služba (FSB*). Příkladem je také proto, že BIS ve své zprávě píše o špionáži právě ze strany Rusů, jenže činí tak naprosto převráceně – vzhůru nohama: obviňuje Rusko ze špionáže proti ČR, aniž by česká služba uvedla jediný skutečný případ zjištěné špionáže. Naproti tomu Rusové předkládají informace „postavené nohama na zemi“ – uvádějí celkový počet odhalených zahraničních zpravodajských důstojníků* spojených se špionážními aktivitami a počet agentů* (externě spolupracujících osob). Přitom již nejmenují, a tudíž ani neobviňují žádnou konkrétní zemi, což má svůj smysl. Pokud by zveřejnili země zapojené do špionážních aktivit proti nim a spojili je s konkrétními odhalenými případy, poskytovali by třetím zemím zajímavé informace o působení proti Rusku (v případě Ruska by to bylo mnohem větší kvantum informací než u jakékoli jiné země). Navíc je zveřejnění pouhých souhrnných čísel bez uvedení jednotlivých zemí určitou prevencí před dalšími dotíravými otázkami novinářů.   

Někdo by mohl namítnout, že samostatně zveřejněné počty o špionech* a agentech* bez jejich propojení s jednotlivými zeměmi a uvedení dalších podrobností nemusejí být pravdivé. Tuto námitku nelze samozřejmě vyloučit, ale pro zpravodajskou službu je vždy korektnější, když ve veřejné zprávě uvede počty odhalených osob a nezmíní země jejich původu, než když obviní konkrétní země ze špionáže a přitom nezmíní nic o tom, zda byl vůbec někdo odhalen. Pokud si zpravodajská služba vybere variantu uvedenou jako druhou, nejenže tím volí neprofesionální postup, ale musí navíc počítat s tím, že sklidí výsměch. Obvinit někoho ze špionáže bez uvedení jediného faktu, to svědčí o předpojatosti a snaze povýšit přání na jakousi „umělou realitu“. Zdůrazňujeme, že obecné učebnicové teze ani domněnky* nelze považovat za fakta*

Níže předkládáme český přepis brífinku ruského prezidenta o výsledcích činnosti ruské kontrazpravodajské služby* FSB za rok 2017 přednesený 5. března 2018. Čtenáři tento stručný a věcný brífink mohou porovnat s rozvláčnou a zaujatou  veřejnou částí výroční zprávy BIS za stejný rok, avšak zveřejněné až 3. prosince 2018.

Přístup k celému produktu získáte po registraci. Registrovat.