Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifická analýza a hodnocení (12030)

Výrok českého prezidenta z ledna 2017 o jakémsi „teroristovi" na českém území prozradil mnohé, ne však tolik o prezidentovu přístupu a nakládání s utajovanými informacemi jako spíše o znalostech politiků a různých komentátorů o práci zpravodajských služeb* a jejich způsobu informování prezidenta České republiky. Všichni byli zděšeni výrokem prezidenta, ale nikdo se nezabýval tím, co bylo vlastně obsahem a cílem sdělení.

Komentování prezidentova výroku ze všech možných stran ukázalo unáhlenost a zaujatost komentátorů, a to buď proto, že se jednalo o jejich neoblíbenou osobu Miloše Zemana, anebo proto, že se zabývali jen tím, že se podle nich mělo jednat o neoprávněné zveřejnění utajované informace. Novináři všechny reakce bez rozmyslu poskytovali veřejnosti, neboť u nich zápal pro senzaci v případě výroku prezidenta předčil logický úsudek a snahu po smysluplném dotazování.

Pokud chceme hodnotit obsah ústního nebo písemného sdělení, musíme se nejprve dobře seznámit s jeho obsahem neboli ho určitým způsobem analyzovat (včetně použitých slov a odborných termínů) a snažit se porozumět jeho významu v širších souvislostech.

Prezident byl hostem v pořadu „Interview Plus“, jenž byl ve veřejnoprávní rozhlasové stanici Český rozhlas Plus vysílán 11. ledna 2017 (rozhovor byl předtočen o den dříve). Prezidentův výrok v uvedeném pořadu byl odpovědí na moderátorova slova o tom, že Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) bude podle její koordinátorky ověřovat informace, které mohou být zásadním nebezpečím pro Českou republiku. Odpověď prezidenta byla následující:

„Já si myslím, že je to naprostá drzost, nebo, chcete-li to naznačit zdvořileji, neúměrné sebevědomí. Židé tomu říkají chucpe. No a proč? Protože informace, které jsou skutečně nebezpečné pro bezpečí České republiky, jsou většinou publikovány zpravodajskými službami, ke kterým tito úředníci nebudou mít přístup, neboť by jinak porušili zákon. Podívejte se, já jsem zrovna teď přečetl čtyři šifry. Podle jedné se na našem území potlouká jistý člověk z Maghrebu1 – nesmím uvést jeho jméno – který je důvodně podezřelý ze spolupráce s teroristickými islámskými organizacemi. Vy si opravdu myslíte, že tuhle informaci bude mít paní Romancevová? Samozřejmě že ne.“ 

Na to moderátor reagoval, zda je na místě takovouto informaci zveřejňovat ve vysílání Českého rozhlasu a zda to nemůže vyděsit českou veřejnost. A prezident doplnil:

„Právě proto jsem neřekl jeho jméno. To už by bylo porušení, a jestliže jenom řeknu, že je z Maghrebu, tak vy jistě víte, že Maghreb zahrnuje Maroko, Tunisko, Alžírsko a dokonce Libyi, takže tato informace je natolik neurčitá, že nikoho, kromě tohoto člověka, neohrožuje. A já bych si dokonce přál, aby byl ohrožen.“

Předně je zajímavé, že prezident řekl, že četl šifry. K tomu můžeme uvést toto:

  • Pokud četl šifry, tak nečetl žádné zprávy, jelikož šifra* je určitý systém pro skrytí smyslu původního textu, anebo obráceně pro odkrytí zašifrovaného textu (viz termín šifra a související termíny ve zpravodajském slovníku).
  • Pojem šifra se někdy v hovorové řeči používá pro označení samotné zašifrované informace (což však není ten správný význam). Jenže prezident zašifrované informace (kryptogramy*) nedostává. Dostává spis s normálním textem, který je označen příslušným stupněm utajení (pokud se jedná o utajovanou informaci).

Proč tedy prezident mluvil o šifrách? Na to se ho bohužel nikdo nezeptal. Pravděpodobným vysvětlením je to, že chtěl zdůraznit, že informace, jež četl, byly utajovaného charakteru. A možná i to, že pocházejí ze zahraničí. Tím chtěl patrně také naznačit, že pro CTHH bude těžké jeho výrok potvrdit, nebo vyvrátit, když k utajované informaci nebude mít dotyčné centrum přístup.

Další poutavou částí prezidentova výroku je to, že zmínil, že nemůže uvést jméno podezřelé osoby, což dále v rozhovoru zvýraznil tím, že to už by bylo porušení. Podobně je to s uvedením rozlehlého prostoru Maghreb*. Celé to působí dojmem, jako by si prezident toto tvrzení pro daný účel připravil a dopředu s někým konzultoval.

Bylo by taktéž zvláštní, kdyby prezident obdržel strohou dílčí informaci o jediné podezřelé osobě ze zahraničí „potulující se“ na území ČR, aniž by to mělo zásadní význam pro bezpečnost ČR, anebo pro činnost samotného prezidenta. Prezident navíc dále v rozhovoru uvedl, že to není strategická informace. Potom je ale divné, proč by představiteli státu neboli osobě ve strategické funkci někdo předával nestrategickou informaci (nutno podotknout, že státní instituce, potažmo zpravodajské služby mezi sebou permanentně soupeří, což se projevuje i v tom, že se snaží politikům poskytovat všechny možné informace a získat si tak větší přízeň – v případě erudovaných politiků to ale může být dvojsečná zbraň). Osoba, která je důvodně podezřelá, nemusí být ještě provinilá, čímž je význam této informace pro prezidenta jen informativní a stále neúplný. Takováto informace je primárně důležitá pro státní instituce s bezpečnostním charakterem jejich pracovní činnosti. Nejvyšší státní funkcionáři nemohou být zahlcováni všemi možnými dílčími informacemi, které je odvádí od důležitých věcí a rozhodnutí. Systém musí být nastaven tak, aby jednotliví státní úředníci přijímali takové informace, jež zapadají do jejich rozhodovacího procesu a pracovního výkonu na příslušném stupni pracovního zařazení.

Na území ČR se každým rokem nachází přinejmenším několik desítek podezřelých osob ze zahraničí a nikdo to nijak zásadně neřeší. Oficiální policejní počty pouze zjištěných a zadržených nelegálních migrantů z Blízkého východu (především Sýrie a Irák) a jižní Asie (zejména Afghánistán a Pákistán) dosahují za rok 2015 téměř 3 300 osob a za rok 2016 asi 1 000 osob (počet nezjištěných migrantů bude vždycky vyšší). Většina z nich byla propuštěna s povolením k pobytu na několik dní a s příkazem opustit zemi (podrobněji viz druhá polovina produktu 13009). Tohle přece není účinné předcházení terorismu a jiné nezákonné činnosti jak na našem území, tak v celé Evropě. Minimálně každý desátý muž pocházející ze zmíněných zemí (zvláště pak ze Sýrie a Iráku) má přímou zkušenost nebo alespoň vazby na militantní, případně teroristickou organizaci. Pokud tedy prezident zmínil v této souvislosti jednu podezřelou osobu, tak je to velmi nepřesná a nic neříkající informace, která se navíc může přeměnit na bezcennou, když se podezření neprokáže. Jestliže někdo na druhou stranu bez asistence zpravodajských složek sdělí, že se na území ČR nachází deset takovýchto podezřelých osob, nemusí být vzhledem k dnešní situaci a přístupu evropských vlád k nelegální migraci daleko od pravdy a jen těžko se bude dané tvrzení vyvracet, ale také potvrzovat (a to i ze strany zpravodajských služeb).

Ministr vnitra Milan Chovanec reagoval v této souvislosti vyjádřením, že za poslední roky bylo sledováno víc takových podezřelých a že je lépe, když se to děje utajeně. K tomu doplnil, že tito lidé přes ČR tranzitovali (viz pořad ČT „Události“ vysílaný 11. ledna 2017). Avšak svými slovy naopak odkryl dlouhotrvající nedostatek v bezpečnostní oblasti. Pokud byly tyto osoby pouze sledovány, jak tranzitují přes území ČR, tak je na místě ptát se, jaký to mělo vlastně význam. Konkrétní otázkou je, jakou hrozbu fakticky představovaly, když české úřady nic nepodnikly. Podezření buď nemohlo být nijak vážné a jednalo se jen o teorii či domněnku, anebo, což je pravděpodobnější, se jednalo o retrospektivní sledování (tedy zpětné dohledávání) jako v případě teroristických útoků v Paříži s pojítkem na dřívější pohyb jednoho z teroristů přes ČR (viz produkt 12002 Analýza klamného vyjádření českého premiéra). Jestliže by to mělo být s těmi tranzitujícími podezřelými jinak, bylo by nanejvýš šokující, že nikdo nezasáhl. Sledování a prověřování údajných podezřelých osob není a nemůže být silnou stránkou českých složek, pokud se opět vrátíme k propuštění stovek neprověřených nelegálních migrantů pocházejících z exponovaných zemí (viz odstavec výše a produkt 13009).

Ministr vnitra v pozdějších dnech uvedl, že pracovníci CTHH mají bezpečnostní prověrky a že se mohou dostat i k utajovaným informacím (bezpečnostní prověrka je hovorové označení pro bezpečnostní osvědčení* nebo bezpečnostní oprávnění– tyto termíny jsou zaměňovány, ale prověrka je jen úkon, jenž k přístupu k utajovaným informacím nestačí). Informace o „bezpečnostních prověrkách" je však zavádějící, a to hned ze dvou důvodů:

  • Ministr neupřesnil, pro jaký „stupeň bezpečnostního utajení“* budou mít pracovníci CTHH bezpečnostní osvědčení. Mohou mít osvědčení pro nižší stupně utajení („Vyhrazené“ a „Důvěrné“), čímž se nebudou moci seznamovat s utajovanými informacemi označenými vyšším stupněm utajení. Nedostanou se tedy ke všem utajovaným informacím.
  • Vlastnit bezpečnostní osvědčení je jen jednou podmínkou pro seznamování se s utajovanými informacemi příslušného stupně utajení (dle bezpečnostního osvědčení). Druhou podmínkou je určení, v jakém pracovním rozsahu (oblasti) se držitel osvědčení může s utajovanými informacemi seznamovat. Úředník z Ministerstva vnitra s bezpečnostním osvědčením na stupeň „Tajné“ tak nemůže jen tak přijít například k Bezpečnostní informační službě* (BIS) a požadovat informace spojené s terorismem do stupně „Tajné“. Ani příslušník zpravodajské služby s osvědčením pro nejvyšší stupeň utajení („Přísně tajné“) nemá přístup ke všem utajovaným informacím v příslušné službě.

Někteří politici dávali najevo svou rozhořčenost, když prohlašovali, že si neumí představit, jak to budou vysvětlovat evropským partnerům (míněno únik „utajované“ informace). Avšak vysvětlovat by měli především naši partneři, a to proč zvyšují bezpečnostní riziko ve vlastních a ostatních evropských zemích tím, že nepromyšleně přijímají nelegální migranty, kteří nejsou a ani nemohou být dostatečně prověřeni z hlediska jejich kriminální a militantní minulosti. Tím vzniká výrazné množství podezřelých osob, jež nemohou být uspokojivě kontrolovány, natož sledovány.

Politici by se ale obecně měli zdržet jakékoli kritiky ohledně úniku utajované informace, pokud sami nevědí, zda taková informace vůbec existuje (zda je pravdivá) a zda podléhá utajovanému režimu. S takovou razancí, s jakou řešili údajný únik informace od prezidenta, by přinejmenším měli řešit samotné podezřelé a neprověřené osoby, které přicházejí na území ČR z oblastí ozbrojených konfliktů a nyní již také jako „návštěvníci“ ze sousedních i vzdálenějších evropských zemí.

Zpravodajské produkty související s působením zpravodajských služeb:

Zpravodajské produkty související s bezpečnostní situací v Evropě a České republice:


1 Maghreb je geografický prostor v severní části Afriky, jenž zahrnuje šest zemí (Libye, Tunisko, Alžírsko, Maroko, Západní Sahara a Mauritánie) a dvě španělské exklávy v podobě autonomních měst Ceuta a Melilla.

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12030
Specifická analýza a hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO