Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifické hodnocení (12019)

Spojené státy prožívají vážné období. Jejich nová strategie zahraniční politiky pro 21. století opakovaně naráží na překážky. Získávání kontroly nad klíčovými geografickými prostory ve světě s cílem budovat si výsadní postavení a naopak potlačovat možnosti svých největších soupeřů jakými jsou Ruská federace a Čína se nedaří dostatečně naplňovat a celý postup se navíc zpomaluje. Afghánistán je dlouhodobým neúspěchem, kde se nedaří vybudovat pevné zázemí. Blízký východ získávaný přes Irák vyústil v nesplnění cíle, neboť se nepodařilo udržet v Iráku trvalou přítomnost, natož vybudovat výchozí prostory pro následné aktivity v dalších zemích. Záložní plán pro Blízký východ, který počítal s návratem do regionu přes destabilizovanou Sýrii, selhává. A Ukrajina bez strategického Krymského poloostrova a s problémy v její východní části brzdí další fázi amerického rozvoje ve východní Evropě.1

Novodobou strategii Spojených států měly prosazovat jednotlivé americké vlády povzbuzované vlivovými a mocnými skupinami v pozadí. Celý proces zahájil George W. Bush vstupem do Afghánistánu a Iráku. Nedostatky v tomto postupu se posléze snažil řešit Barack Obama, jenž podpořil změnu režimu v Sýrii a eliminaci vlády v Libyi. Podpořil také aktivity, jež vedly k překotným událostem na Ukrajině. Plán aktivit předpokládal využití Evropská unie, jejíž funkcionáři svou politikou ochotně přispěli k rozvratu Ukrajiny.2 Nyní nastala doba, aby vedení země v rámci strategie pro nové století převzal třetí prezident a s tím i pokračování zahraniční politiky v předurčeném směru. Avšak proti všem předpokladům by se jím měl stát Donald Trump, u něhož si nikdo není jist, jaká stanoviska v konkrétních oblastech bude zaujímat. A hlavně je potíž v tom, že Trumpa je těžké ovládat a usměrňovat podle potřeb mocipánů v pozadí. 

Všichni, kteří „zpoza krytu" spoluvytvářejí politiku USA, očekávali jasné vítězství Hillary Clintonové, která by byla věrnou pokračovatelkou v nastavené zahraniční politice. Clintonová měla během volební kampaně veškerou podporu, dokonce i podporu některých státních institucí, jež otevřeně napomáhaly v její kampani. Jiné státní instituce se ale zase postaraly, aby byli voliči seznámeni s jejími vážnými nedostatky.3 Obecně však Trumpovi oponenti podcenili jeho nepolitický a neotřelý vliv na obyvatele USA a zcela přehlíželi stále se prohlubující negativní pohled široké veřejnosti na výkon amerických politiků (současných i bývalých).4

Největší obavy panují ohledně toho, aby byl zachován nastavený odstup od Ruské federace. Tento odstup by měly Spojené státy podle svého záměru stupňovat, čehož by po vzoru USA měla následovat i Evropská unie (a případně další evropské země), kterou je nutné odvést od ruského vlivu a naopak co nejvíce připoutat k vlivu americkému. Jenže s Trumpem v prezidentské funkci to nebude snadné. Úplně nejlepší variantou by za současné situace bylo zablokovat Trumpovi cestu do Bílého domu. To mohou „zařídit" volitelé jednotlivých států USA, kteří se ve svých státech sejdou 19. prosince, aby hlasovali podle výsledků voleb ve svých státech. Je však nepravděpodobné, aby se objevil dostatečný počet neloajálních volitelů, kteří by odevzdali svůj hlas v rozporu s výsledky lidového hlasování ve svých státech. Pokud by se tak skutečně stalo, mohlo by to rozpoutat vážné nepokoje v USA s ochromením chodu běžného života v některých oblastech USA (protesty po nezvolení Clintonové nepředstavují i přes páchání škod na majetku nic mimořádného). Další možností je přepočítat hlasy ve vybraných státech, což však má ještě menší naději na úspěch (situace volitelů a možnosti v přepočítávání hlasů se věnuje dokument 11037Hodnocení povolebního vývoje v USA).

Ať už se situace vyvine jakýmkoli způsobem, bylo rozhodnuto přednastavit podmínky pro zachování odstupu od Ruské federace. Záměrem je pokračovat ve vytváření umělé bariéry proti domnělé hrozbě z Ruska, přičemž podsouvání obrazu o ruské hrozbě směrem k americké a světové veřejnosti má být prováděno ve vyšší míře a skrze vhodné instituce. Nevhodnějšími státními institucemi, které mohou vydat jakékoli stanovisko bez možnosti kontroly nezávislými subjekty, jsou zpravodajské služby. Americká administrativa může navíc jejich stanovisko usměrnit (pozměnit) a přitom bez problémů veřejně vystupovat jejich jménem. Představitelé Spojených států tedy již poněkolikáté přistoupili ke zneužití vlastních zpravodajských služeb a určili jim, jakých zpravodajských závěrů mají dosáhnout.5

Obama nařídil zpravodajským službám plné přezkoumání všech kyberútoků, jež se měly odehrát během volební kampaně a o nichž jsou zpravodajští funkcionáři údajně přesvědčeni, že byly nařízeny ruskou vládou. Je však podivné, že toto nařízení vydal až 9. prosince, přičemž tvrdil, že se opírá o zjištění prezentované již v říjnu. V celé záležitosti je patrné, jak funkcionáři přemýšlejí a tápou nad tím, jaký postup zvolit. Jinými slovy jejich jednání není prováděno na základě nějakého skutečného zjištění, či dokonce vážných důkazů, ale jen na základě potřeb a vlastního přání. Jinak by probíhalo standardní a okamžité vyšetřování a nikoli jen polemika produkující požadované názory bez důkazního materiálu.

Obama tedy nařizuje přezkoumání až po 31 dnech od vykonání voleb a až po 63 dnech od zveřejnění první zprávy o kyberútocích, v níž již bylo zdůrazněno přesvědčení, že za útoky stojí Rusko.6 Z výše uvedeného hodnotíme, že Obama koná vždy po poradě s určitými lidmi, kteří se angažují v šíření a upevňování představy o Ruské federaci, jejímž prostřednictvím je Rusko prezentováno občanům jako nepřítel Spojených států. Důležitým bodem v celé záležitosti je to, že Obama nenařídil „vyšetřování“*, ale jen pouhé „přezkoumání“ (jeho nařízení je vydáno k provedení „full review“, neexistuje žádné „investigation“), což směřuje k vytváření výstupů zpravodajských služeb a nikoli k zakládání vyšetřovacího spisu s faktickými údaji (nařízení bylo vydáno zpravodajské komunitě USA).7

Obama požaduje zprávu o přezkoumání ještě před svým odchodem z prezidentského úřadu (20. ledna 2017). Celá kauza včetně požadované zprávy je cíleným souborem aktivních opatření*, jež mají donutit Trumpa jednat v nastavené zahraniční politice. Obama mluví o chystané odvetě vůči Rusku, kterou rozděluje na část veřejnou a na část utajenou. Činnost dosluhující americké administrativy směřuje k tomu, aby byl plán odvety připraven ještě před nástupem nového prezidenta, čímž by byl Obamův nástupce „zavázán“ tuto odvetu zrealizovat. Je však pravděpodobné, že první fázi odvety spustí ještě končící prezident s cílem zesílit závazek v jejím pokračování.

Nelze samozřejmě vyloučit, že v kauze pronikání do počítačových systémů amerických politických stran figuruje v určité míře ruská vláda, avšak zpravodajské služby vycházejí jen z dokumentů včetně jejich obsahu zveřejněných na stránkách „DCLeaks.com“ a „WikiLeaks“. V celé záležitosti nebyly dosud prezentovány skutečné důkazy, ale jen jakési závěry, které jsou za důkazy vydávány. Na jedné straně tak američtí funkcionáři hovoří o jakýchsi důkazech a na straně druhé hovoří o jakémsi přesvědčení a víře, že to tak bylo (vystupují s frázemi jako: „we are confident…“, „we believe…“ apod.), což ale snižuje hodnotu údajně existujících důkazů (obsah vyjadřování je ve vzájemném protikladu).

Je pozoruhodné, že nikdo nezkoumá zvláštní obsah „hacknutých“ e-mailů s původem od Hillary Clintonové a to, že tyto e-maily i přes obsažené texty podléhající utajovanému režimu byly odesílány z nezabezpečeného počítačového serveru. Je taktéž podivné, že nikdo nevyšetřuje to, že v době volební kampaně získala Clintonová přes svoji rodinnou nadaci zhruba 5 mil. USD od německé vlády. Tato událost je závažná v tom, že podléhá americkému zákonu, jenž zakazuje finanční podporu prezidentským kandidátům od zahraničních subjektů (vlád). V tomto případě nemohou obstát argumenty, že peněžní příspěvek měl sloužit k jiným účelům. Navíc je velmi pravděpodobné, což dokládají další odhalené údaje, že Clintonovou takto sponzorovalo více zahraničních subjektů. Zřejmým cílem bylo podpořit potenciální pokračovatelku americké zahraniční politiky pro 21. století, na níž se ve vztahu k Rusku podílejí také mnohé vlády a politici evropských a jiných zemí.  

Interakce amerických politiků a zpravodajských služeb v této záležitosti poskytuje praktickou ukázku toho, jak jsou státní zpravodajské služby omezovány a zneužívány ve své práci. Zde se konkrétně jedná o předdefinování zpravodajských závěrů a účelový výběr zpráv, což bylo popsáno jako druhá příčina omezených schopností státních zpravodajských služeb ve stejnojmenném produktu 12001 Omezené schopnosti státních zpravodajských služeb.

Poznámka: Vystupování zpravodajských funkcionářů (ředitelů a vedoucích pracovníků) a politiků v záležitosti údajného podílu ruské vlády na pronikání do amerických počítačových systémů skýtá zajímavou nabídku pro zpravodajskou analýzu (připravujeme).


1 Podrobnější výklad, analýzu a hodnocení vývoje ve zmíněných oblastech a zemích lze nalézt v následujících zpravodajských produktech:

2 Vztah mezi Evropskou unií a Spojenými státy je předmětem produktu 12010 NATO a EU jako krycí organizace?.

3 V popředí institucí, které upozornily na nedostatky prezidentské kandidátky, se vyjímala FBI* (viz několik odstavců v produktu 11033 Odůvodnění výsledku prezidentských voleb v USA).

4 Podrobnější zdůvodnění výsledku voleb viz produkt 11033 Odůvodnění výsledku prezidentských voleb v USA".

Zneužití zpravodajských služeb se stalo například při neověřeném a nepotvrzeném odůvodnění vojenské agrese proti Iráku (2003), jež byla provedena bez mandátu OSN a která se posléze ukázala být násilnou okupací cizí svrchované země. Jiným příkladem je opakované obviňování syrské vlády z použití chemických zbraní. Žádné přesvědčivé důkazy nebyly dosud předloženy, zato však americký prezident se svým ministrem zahraničí několikrát tvrdili, že důkazy existují a že jakmile je jejich zpravodajské služby zpracují, tak je předloží. Na počátku kauzy s chemickými zbraněmi dokonce prohlašovali, že důkazy budou zpravodajskými službami předloženy do týdne. Tím to ale skončilo a v dokazovacím procesu se nic neodehrálo. Na druhou stranu zůstal prakticky bez povšimnutí případ, během něhož byl v Turecku „nezasvěcenými“ policisty zadržen kontraband v podobě yperitu, jenž měl směřovat k syrským povstalcům.

6 Zpráva vydaná Úřadem ředitele národního zpravodajství (ODNI*) o údajné účasti ruské vlády na kyberútocích je předmětem specifické analýzy 13010 Klamné a nebezpečné vyjadřování Hillary clintonové - díl 1/2 (zpráva ODNI byla vydána pouhé dva dny před druhou prezidentskou debatou).

Výstupy zpravodajských služeb obsahují zpravodajské vědění* a vycházejí ze zpravodajské analýzy*. Svým postupem skrze zpravodajský proces* obsahují zpravodajské výstupy obvykle jen určitou pravděpodobnost a přesvědčení o dané záležitosti, čímž postrádají stoprocentní jistotu (blíže o výstupech ve formě zpravodajského vědění viz produkt 21005 Když se řekne zpravodajské vědění a produkt 21009 Vyjadřování pravděpodobnosti a analytické důvěry ve zpravodajské analýze).

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze


Zpravodajský produkt 12019
Specifické hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO