Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

Souhrnné hodnocení (12017)

Klání dvou předních kandidátů1 na úřad prezidenta Spojených států je sledováno nejen zahraničními zpravodajskými službami, ale také americkou komunitou zpravodajských služeb. Avšak na rozdíl od široké americké veřejnosti, jíž se volby bezprostředně týkají2, se zpravodajské služby soustřeďují na odlišné oblasti. Američtí občané se zajímají o vlastní bezpečnost, zdravotnictví, zaměstnanost apod. Zpravodajské organizace, ať už domácí (USA) či zahraniční, se naproti tomu zaměřují především na zahraniční politiku USA, jež je pevně spjata s uplatňováním bezpečnostní politiky v klíčových oblastech ve světě právě podle požadavků amerických představitelů.   

Prezident Spojených států je vykonavatelem americké zahraniční politiky, avšak není jejím jediným tvůrcem. V pozadí amerických zájmů stojí vlivové skupiny, jež se snaží ovlivňovat chod americké administrativy, čímž mají vliv také na státní úřady, k nimž patří i zpravodajské služby.

S vykonáváním zahraniční politiky pomáhají americkému prezidentovi v první řadě představitelé Ministerstva zahraničí USA, Ministerstva obrany USA a příslušníci zpravodajských služeb, zejména pak těch služeb, které jsou primárně určeny k provádění zahraničního zpravodajství*.

Ačkoli je obecně úřad ministerstva obrany jakékoli země určen přednostně k obraně vlastního teritoria, tak v případě USA se doslova jedná o „obranu“, která je vytažena do takového „předpolí“, jež zasahuje mnohé zahraniční země (vojenské základny, zařízení a vojenské aktivity či projekty v desítkách zemí). Tím se toto ministerstvo stává důležitým prvkem americké zahraniční politiky a stejně jako Ministerstvo zahraničí Spojených států uzavírá kontrakty s celou řadou soukromých bezpečnostních agentur3* ohledně zahraničních aktivit ve prospěch politiky USA.

Zpravodajské služby příslušných zemí sledují vystupování a chování obou předních kandidátů na úřad amerického prezidenta a analyzují a hodnotí, jak který kandidát může ovlivnit dění v zájmových zemích a zahraniční politiku jak Spojených států, tak dalších mocností ve světě (viz produkt 22007 Způsob hodnocení kandidátů do politických funkcí). Jako každé dění ve světě, tak i volby v USA je možné určitými způsoby ovlivnit. Avšak každé ovlivnění si vyžaduje nasazení potřebných sil a prostředků, čímž zanechává určité stopy. A čím větší úsilí je nutné vynaložit pro ovlivnění určitého vývoje, tím větší stopy mohou být zanechány.

V aktuální prezidentské volební kampani ve Spojených státech vystoupili američtí zástupci s obviněním ruské strany, že svými hackerskými útoky zasahuje do amerického volebního procesu. Prohlášení pochází z Úřadu ředitele národního zpravodajství*, tedy z organizace, která „zastřešuje“ zpravodajskou komunitu USA, a údajně se opírá o závěry zpravodajských agentur.4 Není ale jasné, o jaké zpravodajské agentury* (služby) se konkrétně jedná, neboť žádná z nich nebyla veřejně zmíněna – v učiněném prohlášení se hovořilo pouze obecně o zpravodajské komunitě*. Jaké je tedy skutečné pozadí celého obvinění? Nesmíme zapomínat na to, že ten, kdo veřejně obviní někoho ze snahy zasahovat do konkrétního vývoje, v našem případě do amerických voleb, se sám svým obviněním stává tím, kdo zasahuje do vývoje ve stejné oblasti. Máme tedy stranu obviněnou a stranu, jež obvinění učinila, přičemž obě strany mohou svou činností ovlivnit volební proces. Záleží na tom, jak pravdivé ono obvinění je.

Na druhou stranu je ale pozoruhodné, že po obvinění ruské strany vystoupil již podruhé ředitel FBI* James Comey s tím, že byly objeveny další e-maily prezidentské kandidátky Hillary Clintonové z doby, kdy zastávala funkci ministryně zahraničí. Doplnil, že budou muset prozkoumat, zda neobsahují obsah, jenž podléhá utajovanému režimu. Zvláštní také je, že Comey se odmítl podílet na prohlášení, jež obviňuje Ruskou federaci, přičemž FBI patří do zpravodajské komunity USA. Údajně s učiněným závěrem ohledně ruského zasahování souhlasil, ale požadoval, aby v případě uvolnění tohoto prohlášení ještě před volebním dnem byla FBI ponechána stranou. Ředitel FBI byl nařčen z dvojího metru, kdy mu podle některých politiků nečiní problém uvolnit poznatky ohledně Clintonové, zato však nechce uvolnit informace o údajné ruské podpoře protikandidáta Donalda Trumpa.

Celá situace se jeví, jako kdyby byla zpravodajská komunita USA a osobnosti z vlivových skupin rozděleny podle podpory obou předních kandidátů. Může zde být obava o směr a způsob naplňování americké zahraniční politiky, která může být podle některých zastánců tzv. „tvrdé linie“ v případě zvolení Trumpa prezidentem příliš slabá vůči sílícímu ruskému vlivu. Trump upřednostňuje „amerikanismus“ před „globalismem" (upřednostňuje zaměření na americký národ, na jeho politický systém a kulturu, z čehož by měly vycházet národní zájmy). Naopak v případě zvolení Clintonové panují obavy, aby zahraniční politika nebyla příliš konfrontační, a dokonce neodborná. Ambice Hillary Clintonové totiž můžeme hodnotit jako touhu po slávě za každou cenu. Clintonová by jako žena ve svém prezidentském úřadě chtěla překonat věhlas bývalé předsedkyně britské vlády Margaret Thatcherové zvané „Železná lady“. Avšak bývalá ministryně Clintonová již prokázala, že nemá tak dobré znalosti, úsudek a rozhodování. Někteří američtí politici a vlivné osobnosti tak pochybují o jejích schopnostech konkurovat vedoucím politikům klíčových zahraničních zemí. Pokud by ale byla ochotna naslouchat těm „správným lidem“ z amerických kruhů, mohla by podle některých v zahraniční politice uspět.

Není to ale jen odborná způsobilost, co působí starosti jistým funkcionářům v USA. Jedná se také o její zdravotní stav a nespolehlivost v zacházení s utajovanými informacemi. Hillary Clintonová nepůsobí přirozeným dojmem. Ve svých vystupováních se snaží neustále zaujmout, přičemž se přetvařuje (přehrává své chování) a tím se také přepíná. Její smích je mnohdy umělý a svůj vztek na kohokoli, kdo se jí nelíbí a kdo jí dělá potíže, dokáže jen stěží skrývat. To všechno může zhoršit její zdravotní stav.

Zůstává otázkou, jak by zacházela s utajovanými informacemi (což se nevztahuje jen na elektronickou komunikaci, ale také na komunikaci verbální a na používání písemností). Avšak závažnější skutečností je, že by ve svém případném prezidentském úřadě mohla být znovu obviněna z nedbalého nakládání s utajovanými informacemi z doby svého předchozího působení v americké vládě. Žádné obvinění nebylo proti ní v této souvislosti dosud vzneseno, a proto se tak stále může kdykoli stát.

Na rozdíl od Clintonové vystupuje Trump přirozeným a uvolněným způsobem. Nepřetvařuje se a vyjadřuje se otevřeně. Jeho reputaci poškodily 11 let staré nahrávky s obscénním vyjadřováním směrem k ženské populaci, které se velmi cíleně objevily na veřejnosti. Nyní je spojován s Ruskou federací s cílem snížit jeho důraz na americké národní zájmy. Trump někdy působí jako hulvát, avšak to nevypovídá nic o jeho schopnostech a o tom čeho a jak hodlá dosáhnout. U Trumpa je předpoklad, že by jako byznysmen dokázal po svém zvolení vytvořit potřebná pracovní místa. Existují ale obavy, že v zahraniční politice by nereprezentoval nastavenou linii a ani by vzhledem ke své zarputilosti nenaslouchal radám „zkušenějších“. Prezidentský kandidát to zdůraznil i tím, že velmi negativně hovořil o americké zahraniční politice na Blízkém východě.

Americká média sice nijak výrazně nevyzdvihují Clintonovou, ale všeobecně konají negativní kampaň proti Trumpovi, o němž tvrdí, že je součástí populistického trendu, jenž je v současnosti na vzestupu v západních zemích. Celé to dávají do souvislosti s tím, jak se populistickým politickým stranám zvedají za poslední léta volební preference (nyní je to podle průzkumu v některých západních zemích až 15 %) a jak ve veřejných záležitostech náhle převládají společenské neboli kulturní potřeby nad potřebami ekonomickými. Sdělovací prostředky tím míří na Trumpovy názory na migrační politiku a s tím spojenou politiku bezpečnostní. Zapomínají však na to, že bezpečí je nejvyšší lidskou potřebou, po jejímž naplnění a udržování mohou teprve přijít potřeby ostatní (např. ekonomické). Trump je americké veřejnosti předhazován jako referendum o dalším směřování americké společnosti, čímž ho někteří novináři a političtí komentátoři prezentují jako odklon od toho „správného směru“.

Trumpova rétorika se může v některých případech jevit jako naivní, což se ukazuje také v tom, že nedokáže dostatečně vhodně reagovat na výpady své soupeřky. Donald Trump se často vyjadřuje nekorektně, avšak své nekorektní vystupování v posledních týdnech omezil. Přičítáme to zveřejněným audionahrávkám s oplzlými výrazy, které měly sloužit jako zbraň proti Trumpovi, ale posloužily také jako „výchovný“ prostředek pro Trumpa, jenž si zakusil a uvědomil negativní vliv svého vystupování. Pokud se jedná o skutečně klamnou a nebezpečnou rétoriku, tak tu nacházíme v řečnění Hillary Clintonové. Příklady s analýzou její klamné a nebezpečné rétoriky jsou předmětem produktu 13010 Klamné a nebezpečné vyjadřování Hillary Clintonové (díl 1/2)" a produktu 13011 „Klamné a nebezpečné vyjadřování Hillary Clintonové (díl 2/2)".


1 Hovoříme o dvou předních kandidátech, neboť ve hře jsou stále ještě další kandidáti, jejichž volební preference jsou však na nízké úrovni. Dva přední kandidáti vzešli tradičně ze dvou hlavních politických stran: Demokratické strany a Republikánské strany. Ostatní kandidáti pocházejí z tzv. třetích politických stran, případně jsou na politických stranách nezávislí.

2 Volby na úřad amerického prezidenta, aniž si to mnozí uvědomují, se samozřejmě „nepřímo“ týkají také široké veřejnosti na celém světě. Je to způsobeno tím, že Spojené státy jsou zemí, která nejvíce zasahuje do světového dění a tím do vývoje v mnoha oblastech.

3 Soukromé bezpečnostní agentury označované jako PSC (Private Security Company, popř. Private Security Contractor) jsou často neoficiálně nazývány soukromými armádami (PMC – Private Military Company). Zaměstnanci PSC jsou obvykle bývalí příslušníci vojenských či policejních sil nebo zpravodajských služeb. Ve stálém kádru pracovníků PSC, zvláště ve vedení těchto agentur, se často objevují i dřívější američtí politici.

4 Do zpravodajské komunity Spojených států patří také zpravodajská složka Ministerstva pro vnitřní bezpečnost USA (U.S. Department of Homeland Security, USDHS). Toto ministerstvo se podílelo na prohlášení Úřadu ředitele národního zpravodajství (ODNI), ale protože právě ODNI je „zastřešující" organizací pro koordinaci úsilí celé americké zpravodajské komunity, připisujeme hlavní autorství učiněného prohlášení této organizaci a již nezmiňujeme USDHS, jak je to uváděno v amerických a přebíráno v českých médiích.

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze

 Definice uvedených rétorik je uvedena v produktu 22007 Způsob hodnocení kandidátů do politických funkcí". 


Zpravodajský produkt 12017
Souhrnné hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO