Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Souhrnné hodnocení (12014)

Výroční zprávy zpravodajských služeb jsou „svědeckou výpovědí" jejich příslušníků a především pak vedoucích funkcionářů každé služby. Stejně tak veřejné čili neutajované výroční zprávy mají svědeckou výpovědní hodnotu, což znamená, že je možné zkoumat míru jejich pravdivosti neboli řečeno s použitím zpravodajské terminologie je možné analyzovat věrohodnost informací obsažených ve zprávě a tím také určit spolehlivost zdroje či zdrojů, které jsou v tomto případě představovány pracovníky příslušné zpravodajské služby. Pokud jsou ve svědecké výpovědi, ať už se jedná o utajovanou, nebo neutajovanou výpověď v podobě písemné zprávy, shledány nedostatky, měl by být ten, jenž je vyprodukoval, podroben dotazování či počátečnímu šetření. Cílem by mělo být věci vyjasnit a zjistit, proč se tak stalo. Závěrem je obvykle určité ponaučení, které slouží k tomu, aby se zpravodajští důstojníci těmto nedostatkům do budoucna vyvarovali. V horším případě při vážném nálezu ohledně zapříčinění zmíněných nedostatků může být iniciováno dokonce vyšetřování celé záležitosti. Tento proces je velmi důležitý pro to, aby se političtí činitelé ve své politické činnosti rozhodovali podle skutečné situace a k tomu přijímali odpovídající opatření v bezpečnostní a zahraniční politice, a nikoli aby mrhali silami a prostředky na základě zavádějících informací.  

Veřejné výroční zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS) mají opakovaně několik závažných nedostatků (viz příklady dále v textu). To je první problém, který ukazuje na úroveň odborné způsobilosti BIS, případně na záměrné podporování určitého politického trendu. Druhým, avšak závažnějším problémem je, že na tyto nedostatky nedokáží reagovat odpovědní politici. Odezva odpovědných a dalších politiků (např. poslanců) je zvláštní v tom, že tyto nedostatky neumějí či nechtějí rozpoznat a tím ani řešit, a obsah zprávy celkově považují za věrohodný a podivují se nad tím, co všechno se na území ČR děje. Některé věci se ale dějí jen ve výroční zprávě BIS, neboť z důvodu slabé až chybějící argumentace a příliš obecného a zavádějícího obsahu informací je nelze považovat za dostatečně věrohodné a tím také využitelné pro rozhodovací proces politiků a jiných funkcionářů. Nehraje zde roli ani to, že se nejedná o utajovanou verzi výroční zprávy určenou pro odpovědné politiky, která by měla být podrobnější. Obsah neutajované a tedy i kratší verze zpracovávané pro veřejnost je totiž z té verze utajované vyjmutý a stylisticky upravený, avšak se zachováním stejného obsahového významu. Pokud tedy není něco v pořádku v neutajované verzi, musí se stejný výsledek objevit i u verze utajované.  

Poznámka: Rozdíl mezi šetřením a vyšetřováním, jakož i vysvětlení dalších odborných termínů v textu (např. špionáž, zavádějící zpráva, propaganda) je uvedeno v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze

Veřejné výroční zprávy Bezpečnostní informační služby za roky 2013 a 2014 jsme rozebírali v následujících zpravodajských produktech:

Hodnocení veřejné výroční zprávy BIS za rok 2015 je nastíněno v několika bodech níže. Podrobný rozbor zprávy je předmětem specifické analýzy (připravujeme - zahrnuto do plánu produkce).

1. Obsah zprávy nezahrnuje již dříve veřejně publikované události v souvislosti s činností BIS 

V období mezi červnem 2014 a březnem 2015 řešila BIS podle vyjádření politiků a médií kauzu tří údajných ruských „špionů", avšak ve výroční zprávě za rok 2014, ani za rok 2015 nebyla o této kauze žádná zmínka. O údajném incidentu hovořil v médiích také český ministr zahraničních věcí, ale pracovníci BIS i přesto, že případ byl veřejně projednáván, o něm ve své veřejné zprávě mlčí. Ono mlčení má svůj význam, jelikož celá záležitost se nenesla v duchu odhalování špionážní činnosti ze strany BIS, ale byla prováděna v rámci plnění požadavku západních mocností. Tomu napovídá i fakt, že jeden z údajných špionů ani nestihl jako diplomat přicestovat do ČR, aby tu mohl páchat špionáž (více viz produkt 12004Význam veřejných výročních zpráv zpravodajských služeb"). Příslušníci BIS by měli takovéto záležitosti ve výroční zprávě v nezbytné míře objasnit (od toho je zpráva věnována široké veřejnosti), v opačném případě se vystavují podezření z neefektivní a záměrně zkreslené vlastní činnosti.

2. Obsah zprávy je v rozporu se skutečnou situací

BIS píše, že migrační vlna přivedla do Evropy za rok 2015 více než milion migrantů. Toto číslo je však oproti skutečnosti velmi snížené. Jenom do Německa „zavítalo" téměř 1 300 000 migrantů. Do celé Evropy za uvedený rok dorazilo zhruba dva miliony migrantů, přičemž značná část se v evropských zemích pohybuje bez povědomí úřadů. Zpravodajská služba by měla takové údaje lépe vyhodnocovat, a to na základě vlastní zpravodajské analýzy a nikoli vycházet jen z oficiálních záznamů úřadů. Zpravodajská služba musí hledat i to, co je skryto a nejednat jako statistický úřad. Jakékoli číselné údaje by neměly být zpravodajskou službou v žádném případě podhodnocovány (stejně tak nadhodnocovány). 

3. Obsah zprávy samotný si vnitřně odporuje

Podle zprávy se BIS podílela ve třech projektech české vlády na prověření téměř 230 osob z Blízkého východu (Sýrie, Irák, Libanon). Jenže o několik stránek dál BIS tvrdí, že ve zdrojových zemích migrace, kde území ovládají extremistické síly, nemají české bezpečnostní složky spolehlivého oficiálního partnera, který by byl schopen na ověřování pravdivosti údajů o migrantech a jejich cestovních dokladech spolupracovat a poskytovat důvěryhodné relevantní informace. Jak je to tedy s prověřením oněch cizinců? To už není otázka pouze pro pracovníky BIS, ale také pro členy vládního kabinetu (tím spíše, že se jedná o vládní projekty). 

Poznámka: Proces bezpečnostního prověřování cizinců ze zemí ozbrojeného konfliktu se skládá z několika věcí, jež musejí být vykonány dostatečně důsledně. Prověření směrem k zemi původu je jen malá, ale nezanedbatelná část celého procesu. Problematice bezpečnostního prověřování migrantů se věnujeme ve dvou příslušných produktech (připravujeme). Úvodním dokumentem, ze kterého bezpečnostní prověřování vychází je produkt 22005 Zásady potírání nelegální migrace".

4. Stranění politickému trendu na úkor pravdivého popisování situace

Autoři v souvislosti s děním v ČR ve zprávě opakovaně zmiňují termíny „uprchlík", „protiuprchlické akce" a „uprchlická krize". Vzhledem k tomu, že v sousedních zemích České republiky není ozbrojený konflikt, nemůže v ČR existovat válečný uprchlík, nýbrž pouze legální či nelegální migrant. Osoba, která prchá před válkou, je sice uprchlík, avšak před válkou prchá do první bezpečné země, kterou je obvykle země sousední. Osoba, která se pohybuje přes celý světadíl (v dnešní realitě často přes dva světadíly), přičemž prochází několika bezpečnými zeměmi, nemůže mít nikdy nekončící status válečného uprchlíka. BIS tedy měla v souvislosti s ČR psát o migrantech, přesněji o nelegálních migrantech, o protimigračních akcích a migrační krizi (lépe o krizi nelegální migrace). Blíže je problematika nelegální migrace společně s terminologií objasněna v produktu 11008 Úvodní hodnocení nelegální migrace".


Samohodnocení zpravodajských služeb a reakce politiků jsou doplňovány vyjadřováním pracovníků mediálního zpravodajství. Ve spojitosti se zprávou BIS se velmi nešikovně vyjádřila skrze své pracovníky veřejnoprávní Česká televize, když v hlavní zpravodajské relaci uvedla následující: „Kontrarozvědka ve zprávě znovu ukázala na ruské a čínské špiony."  Avšak pokud pracovníci médií hovoří o špionech, tak to znamená, že byla prováděna špionáž, což je trestný čin. V českém trestním zákoníku je špionáž nazvána českým termínem „vyzvědačství", přičemž špion představuje vyzvědače. Problém je v tom, že tvůrci výroční zprávy BIS o žádném případu špionáže a tím ani o špionech nic nepíší, přičemž výraz špion není to samé jako slovní spojení zpravodajský důstojník, který může působit v zahraniční zemi legálně a běžně jako člen diplomatického sboru, zvláště pak vojenského diplomatického sboru (blíže viz odborné analýzy výročních zpráv BIS pod uvedenými odkazy výše).

Česká televize tak obsah zprávy BIS povýšila na poznatky o špionech a poskytla české veřejnosti zavádějící informaci. Z určitého hlediska by to bylo možné ohodnotit jako šíření poplašné zprávy. Ruské i čínské zpravodajské služby na území ČR bezesporu působí, avšak hovořit svévolně přímo o špionech bez toho, aby se tyto informace shodovaly se zjištěním státních úřadů, je ukázkou neprofesionálního a propagandistického přístupu. Tvrzení o špionech Česká televize několikrát ve svých televizních pořadech opakovala. Podobně tyto nepodložené informace šíří také na svém webu, o kterém tvrdí, že je nejdůvěryhodnějším webem v České republice. Příkladem je věta: „V ČR loni nejvýznamněji působili špioni z Ruska a Číny." Jenže nikdo nebyl zadržen nebo vyhoštěn z důvodu špionáže a BIS ve své zprávě o špionech neboli pachatelích trestného činu špionáže nic netvrdila. Zvláštní je i to, že nikdo v takových záležitostech (záměrných či nevědomých přehmatů, kterých bylo více) neusiluje o nápravu a návrat k poctivému vyjadřování. 

Vážnějším případem ohledně vztahu novinářů a zpravodajských služeb se v souvislosti s prací BIS stala kniha s názvem „Putinovi agenti: jak ruští špioni kradou naše tajemství". Obsah knihy je hodnocen jako výsledek vysoce profesionálně a poctivě odvedené práce investigativního žurnalisty. Avšak kniha obsahuje množství vnitřních rozporů, které odhalí i pozorný čtenář, aniž by byl zpravodajským analytikem. Dále kniha obsahuje plno podivností z praktické činnosti BIS. Některé z nich se klidně mohly podobným způsobem odehrát, ale pokud by se mělo jednat o nakupení takového počtu podivností s tak závažným významem, muselo by to znamenat okamžité rozpuštění příslušné služby, anebo by to značilo selhání politiků v jejím řízení a kontrole, což mohlo vyústit v politickou nečinnost směrem ke službě. Zmíněná kniha bude předmětem zpravodajské analýzy agentury EXANPRO (produkt připravujeme)

BIS ve své zprávě hovoří o ruské propagandě. Ruskou propagandu přetřásají i česká média v čele s Českou televizí. Ruská propaganda bezpochyby existuje, ale nelze proti ní bojovat českou propagandou (příkladem je hodnocený text výše), která má za cíl a zřejmě i za úkol podpořit západní mocnosti v soupeření s Ruskou federací. Taková snaha vychází naprázdno, neboť zavádějící informace českých subjektů nejsou proti rozumu českých občanů imunní. Avšak jakýkoli odpor proti pochybnému vyjadřování a podřizování se cizím mocnostem na úkor prosazování národních zájmů je okamžitě označován za proruskou dezinformační kampaň. Jedny věčné časy tu už byly a je sebezničující snažit se o věčné časy jiné, i když jinak orientované. Je čas usilovat o vlastní časy! (Více o propagandě viz produkt 13007 Propaganda o propagandě".)

Další související zpravodajské produkty:


Zpravodajský produkt 12014
Souhrnné hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO