Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifická analýza a hodnocení (12011)

Zprávy o činnosti Bezpečnostní informační služby (BIS) za příslušný rok ve verzi neutajovaného dokumentu neboli obecně veřejné výroční zprávy jsou výmluvnou ukázkou toho, jak je těžké přiblížit veřejnosti práci zpravodajské služby a ukázat, že své úkoly plní co nejlépe. Každá taková zpráva je dvojsečnou zbraní, kdy se na jedné straně může zpravodajská služba pozitivně prezentovat a získat podporu veřejnosti, a na straně druhé naopak zasít pochybnosti o svém výkonu a odborné způsobilosti.

V tomto pohledu působí neutajované výroční zprávy BIS poněkud bizarním dojmem, neboť jsou směsí všeho možného, ale naproti tomu jen povrchně reprezentují profesionální výstup státní zpravodajské služby. Neutajovaná verze výroční zprávy přirozeně postrádá texty, jež podléhají režimu utajení, avšak i přesto může být vytvořena jako jednoduché a věcné shrnutí zpravodajské práce s jejími výsledky. Namísto objektivního a srozumitelného kontrazpravodajského hodnocení zájmových oblastí se stručným přehledem dosažených výsledků je výroční zpráva spíše jednostranným pojednáním, ve kterém jsou zastoupeny kromě prvků zpravodajství také prvky psychologie, filozofie a dějepisu. Autoři výročních zpráv podávají všeobecný výklad o tom, jak může působit cizí zpravodajská služba na území ČR, nadneseně popisují svoji zpravodajskou činnost bez patřičného vysvětlení (argumentace), vracejí se do historie a předkládají dějinný vývoj v určité oblasti, zamýšlejí se nad tím, jak uvažují občané České republiky, podsouvají veřejnosti, co by měla považovat za špatné a tak dále. Pracovníci mediálního zpravodajství některé obecné části výročních zpráv poté přebírají a prezentují je v médiích, jako kdyby se jednalo o konkrétní zjištěná fakta v přesně stanovené době, čímž vlastně povyšují obsah dokumentu na něco, čím není.

Odborná analýza výročních zpráv BIS za období dvou let (rok 2013 a 2014, zpráva za rok 2015 ještě není k dispozici), jež volně navazuje na dokument 12004 Význam veřejných výročních zpráv zpravodajských služeb“, je rozdělena do tří zpravodajských produktů. Pro analýzu jsme vybrali záležitosti, které se vztahují ke zpravodajské produkci, kontrarozvědné činnosti (upřednostňujeme výraz „kontrazpravodajská činnost“1*) a terorismu.

Představovaný zpravodajský produkt jako první díl odborné analýzy je zaměřen na zpravodajskou produkci BIS za období let 2013 a 2014 a kontrarozvědnou činnost BIS za rok 2013.  

Zpravodajská produkce BIS za rok 2013 a 2014

V rámci produkování zpravodajských výstupů předala BIS během roku 2013 téměř 400 dokumentů prezidentovi a členům vlády. Za rok 2014 to již bylo více než 600 dokumentů. Jiným státním institucím včetně policie ČR předala BIS více než 300 výstupů, a to jak v průběhu roku 2013, tak stejný počet i za rok 2014. Počet dokumentů je hodnocení kvantitativního výkonu, avšak chybí hodnocení kvality. Veřejnost neví, zda tyto výstupy vůbec k něčemu posloužily, což je v tomto případě rozhodující. Není jasné, kolik dokumentů bylo využito v rozhodovacím procesu vlády, případně v činnosti policie. Můžeme se domnívat, že vedoucím funkcionářům BIS chybí zpětná vazba z vládního kabinetu, čímž není zakončen zpravodajský proces, tedy fáze „hodnocení a zpětná vazba“, jež následuje po fázi „šíření zpravodajských závěrů a jejich začlenění do rozhodovacího a plánovacího procesu“ příslušných funkcionářů.2 Hodnocení a zpětná vazba se provádí na všech existujících stupních, tedy nejenom směrem ke zdrojům, ale také od vlády směrem ke zpravodajským službám. Z toho vyplývá, že pro představu veřejnosti o efektivní práci BIS nemá význam psát pouze celkové počty odeslaných dokumentů, ale především počet těch dokumentů, které byly nějakým způsobem zužitkovány a nesloužily jen jako článek v novinách.

Kontrarozvědná činnost BIS za rok 2013

V úvodu této části se nachází věta: „Zpravodajští důstojníci pod krytím diplomatického personálu působí jak v rámci ruské, tak čínské diplomatické mise.“ Obsah věty neznamená žádný nový poznatek. Jedná se o obecné konstatování, které autoři zprávy v tomto případě vztáhli na ruské a čínské diplomatické úřady. Diplomatický sbor jakékoli země se skládá z civilní a vojenské části. K vojenským diplomatům patří přidělenci obrany a vojenští, letečtí a námořní přidělenci včetně jejich asistentů. Vojenští diplomaté pracující na zastupitelských úřadech obvykle spadají do podřízenosti vojenské zpravodajské služby své země. To znamená, že ve funkcích vojenských diplomatů působí zpravodajští důstojníci z vojenských zpravodajských služeb, popřípadě důstojníci z různých druhů ozbrojených sil, kteří však přešli do podřízenosti těchto služeb a byli jimi připraveni na plnění úkolů v zahraničních diplomatických funkcích. Zahraniční působení takovýchto důstojníků je oficiální záležitostí a jejich příslušnost ke zpravodajské službě je všeobecně známou věcí. Provádějí tzv. „oficiální špionáž“ neboli získávají informace povoleným a zákonným způsobem (brífinky, konference, recepce, oficiální jednání apod.). Pokud překročí svoji oficiální činnost nad rámec povolených aktivit, jsou zpravidla vyhoštěni ze země. Věta ze zprávy BIS o působení zpravodajských důstojníků pod krytím diplomatického personálu neobsahuje tedy žádný nový poznatek a už vůbec ne poznatek BIS. Novým poznatkem by mohlo být, pokud by tato známá skutečnost byla přesněji rozvedena na civilní diplomatický personál.

Text k diplomatickému sboru pokračuje následujícími větami: „V případě ruské diplomatické mise byl i v roce 2013 počet zpravodajských důstojníků pod diplomatickým krytím extrémně vysoký a navíc je doplňován zpravodajci, kteří do ČR cestují samostatně (turisté, experti, akademici, podnikatelé…). V tomto kontextu je velice nešťastné, že kvůli neuděleným vízům či akreditacím pro ruské občany spojené s ruskými zpravodajskými službami ruská strana uplatňuje odvetu vůči českým kariérním diplomatům. Pokud by však ČR ustoupila a umožnila nedeklarovaným ruským zpravodajským důstojníkům (včetně takových, kteří se v ČR či v EU dopustili nepřátelských špionážních aktů) volně cestovat do ČR, znamenalo by to ustoupení prostému silovému vydírání a rezignaci na suverenitu ČR.“ Poznámka o extrémně vysokém počtu zpravodajských důstojníků budí zdání jen obyčejného hrubého odhadu nebo jakéhosi tipování, že to v případě Rusů musí takto být. K tomu můžeme jen podotknout, že k takovým odhadům může dospět kdokoli, aniž by pracoval v řadách BIS. Další věta o ruských zpravodajcích jako turistech, expertech, akademicích a podnikatelích náleží rovněž do všeobecného a nic neříkajícího konstatování, které může vyslovit opět kdokoli o jakékoli zpravodajské službě, aniž by tím něco zkazil. Podivné je, proč čeští zpravodajci popisují chování ruské strany jako nešťastné. Vyjadřování s použitím slov „naštěstí“, „bohužel“, „nešťastné“ apod. nepatří do obsahu zpravodajských produktů. Navíc tvrzení o neudělení víz nebo akreditací ruským občanům, kteří jsou údajně spojeni s ruskými zpravodajskými službami, je ze zpravodajského hlediska nedostatečně objasněné. A doplnění, že se někteří dopustili nepřátelských špionážních aktů bez bližšího upřesnění, žádné vyjasnění nepřináší. Je zde totiž řeč i o akreditacích a neudělení či neprodloužení akreditace je příliš málo pro postižení „nepřátelského špionážního aktu“ (viz podivný případ zmíněný v produktu Význam veřejných výročních zpráv zpravodajských služeb). Působí to dojmem jen jakési prevence před špionáží náhodným výběrem, anebo činností na něčí požadavek. Zvláštní také je, jak BIS ve zprávě obhajuje, proč musí být Česká republika v neudělování víz a akreditací neústupná, přičemž zmiňuje slova jako „silové vydírání“ a „suverenita ČR“. Tohle je ve zprávě zpravodajské služby nadbytečné. Pokud pracovníci BIS postupují podle platných zákonů a norem, nemusí se takto obhajovat. Navíc rozhodnutí o neudělení příslušných povolení není v jejich moci, oni jen poskytují své poznatky a maximálně doporučují. Možná chtěli tímto podpořit jiné státní instituce, avšak ve výroční zprávě pro to není místo.  

Další obecné konstatování je možné nalézt v tomto sdělení: „Jednoznačnou prioritou Ruské federace a Čínské lidové republiky a jejich zpravodajských služeb bylo upevňování a další rozšiřování jejich vlivových kapacit v ČR. V případě Ruska se jednalo o snahu využít otevřeného i utajeného politického, mediálního a společenského vlivu k podpoře ruských ekonomických zájmů v Česku.“ Místo Ruska, Číny a ČR můžeme do vět libovolně dosazovat názvy jiných zemí a sdělení bude pořád platné. Na druhou stranu to znamená, že výpovědní hodnota je malá, neboť se to netýká jen České republiky, Ruské federace a Číny. Takovéto rozvité věty s větším počtem přídavných jmen s cílem pokrýt všechny oblasti mají znaky akademických úvah a učebních výkladů, které vůbec nemusejí souviset s konkrétní praxí, anebo naopak souvisejí za každé situace. Pracovníci některých médií ale považují podobná sdělení za konkrétní poznatky. Zrovna část citovanou v tomto odstavci si vybrali, aby ji se svými hosty rozebrali jako přímé zjištění BIS a diskutovali o její závažnosti.

Neutajovaná verze výroční zprávy obsahuje i exkurzy do historie. Jedním z nich je následující vsuvka: »Mohlo by se zdát, že ovlivňování (vlivová či aktivní opatření) není dostatečně špionážním tématem. Opak je však pravdou. Genmjr. Oleg Kalugin (KGB SSSR) kdysi v rozhovoru pro CNN popsal aktivní opatření jako „srdce a duši sovětského zpravodajství“: „Ne sběr zpravodajských informací, nýbrž subverze, aktivní opatření k oslabení západu, k vrážení klínů do západních aliancí všeho druhu, zejména NATO, za účelem vyvolání svárů mezi spojenci...“ « Toto odbočení se do zprávy o činnosti BIS nehodí, aniž by zpravodajci identifikovali faktický „klín“, jenž byl v popisovaném roce vražen do konkrétního subjektu. Pokud příslušníci zpravodajské služby cítí potřebu vysvětlovat historické souvislosti, neměli by tak činit ve výroční zprávě za příslušný rok, ale v samostatném dokumentu nebo ve zvláštní příloze. Obsahově je text vsuvky v pořádku, akorát nebere v úvahu, že vlivové operace* a aktivní opatření* jsou způsoby činnosti zpravodajských služeb všech zemí.

Rozbor kontrarozvědné činnosti BIS za rok 2014 a částí o terorismu (rok 2013 a 2014) je předmětem následujících dvou dílů specifické analýzy.


Přejít na následující druhý díl: „Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 2/3)"


1 Název „kontrazpravodajská činnost" upřednostňujeme jako český odborný termín před termínem „kontrarozvědná činnost", jenž je přejatý z ruského jazyka.

2 Přehled fází zpravodajského procesu je uveden v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.

* Odborné termíny jsou vysvětleny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.



Zpravodajský produkt 12011
Specifická analýza
© 2016 Agentura EXANPRO