Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Souhrnné hodnocení a předpověď (12010)

Severoatlantická aliance (NATO) a Evropská unie (EU) posouvají od 90. let svoji politiku. EU v té době zahájila uzavírání asociačních dohod s postsocialistickými státy, aby se z nich postupně po několika letech staly „právoplatné“ členské země. Nové členské země však musejí od počátku vědět, že nikdy nebudou mít takové postavení a vliv na určování politiky jako původní členské země. K tomu později přichází termín „vícerychlostní Evropská unie“, jímž se část politiků snaží dát najevo, že některé členské země jsou si rovnější a že ty ostatní zkrátka zaostávají. Ale proč jsou potom všichni v jednom spolku? Jeden spolek znamená jedny pravidla, avšak ve spolku EU je soubor několika různých pravidel. Proč se tedy EU snaží nadále rozšiřovat své řady, i když tomu zdaleka neodpovídá úroveň potenciálních členů? Zatím nejvýraznější pochybnosti o činnosti EU vyvstávají v případě podepsání asociačních smluv s Ukrajinou, Gruzií a Moldavskem, jež odkrývají skrytý charakter a skutečný směr současné Evropské unie (viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině).

Rozrůstání NATO je oficiálně a dlouhodobě vykládáno jako rozšiřování bezpečného prostoru se zárukou bezpečnosti členským zemím. Avšak tato záruka nebude v praxi nikdy existovat, a dokonce neexistuje ani na papíře čili v obsahu tzv. Washingtonské smlouvy (viz produkt 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky). Vlády nových členských zemí tak od konce 90. let rozšiřují „bezpečný prostor“, aniž by jasně definovaly reálné hrozby. Posléze se ale naopak vydávají z tohoto bezpečného prostoru podpořit „vojenská tažení“ vedoucích Američanů v Kosovu, Afghánistánu a Iráku, přičemž „minimálně“ dvě z nich byla zahájena bombardováním bez mandátu OSN. V této souvislosti je pozoruhodné, že Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance pouhých 12 dní před zahájením vzdušné operace proti srbským jednotkám a zároveň tím byla okamžitě zahrnuta do vzdušného koridoru pro bojové letouny zemí NATO (převážně USA).

Postranní skryté cíle dnešní Evropské unie a novodobé Severoatlantické aliance, potažmo Spojených států, a důvody k jejich naplňování jsou jednou stránkou věci. Druhou stránkou je pak způsob, jakým jsou tyto cíle dosahovány, neboť z dlouhodobé činnosti Západu se stále více zvýrazňují obrysy termínů z názvosloví zpravodajských služeb, jakými jsou „krycí organizace“ a „agenti s vlivem“. 

Nejprve vysvětlení zmíněných termínů. Krycí organizace neboli firma je subjekt založený a řízený jinou organizací (institucí) s cílem vytvořit krytí a podmínky pro utajenou činnost příslušných osob. Krycí organizace vykonává takové veřejné činnosti (do určité míry), popřípadě se k nim hlásí, které nelze spojovat s její řídící organizací. Ve skutečnosti je však hlavním cílem krycí organizace působit ve prospěch svého zřizovatele, tedy provádět skrytou/utajenou činnost zaměřenou určitým směrem a na určité aktivity. Krycí organizace je zřízena tak, aby byl skryt její pravý význam před veřejností. Krycí organizace mohou být zřizovány z různých důvodů a jejich zřizovatelem mohou být jak zpravodajské služby čili stát, tak skupiny organizovaného zločinu, nebo náboženská a politická uskupení a dokonce i větší obchodní společnosti. 

Agent s vlivem je agent/ka s určitým veřejným nebo politickým postavením, kterého využívá k ovlivnění veřejného mínění nebo politického rozhodování s cílem vytvořit výsledky příznivé pro politiku země, v jejíž prospěch působí. To může být prováděno prostřednictvím zpravodajské služby, anebo v rámci bilaterálních politických jednání, což se týká funkcionářů na vyšších místech. Takový agent/ka může působit otevřeně nebo utajeně. Efektivnost působení závisí na postavení agenta/agentky a na tom, do jaké míry je ochoten/ochotna tohoto postavení zneužít. U agenta s vlivem se nejedná o provádění špionáže, ale o činnost od využívání svého postavení až ke zneužívání a překračování pravomocí.

Poznámka: Uvedené termíny a jejich související výrazy a slovní spojení jsou součástí produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.

Organizace jako NATO a EU mají své cíle a k tomu uzpůsobené pracovní orgány s obsahem široké činnosti. Přesto však účinkování některých prvků těchto organizací vykazuje v určitých oblastech rozpory s oficiálně hlásanými zájmy a jakousi podřízenost zájmům jiným, jakoby nadřazeným oběma organizacím. To lze považovat za znaky krycí nebo částečně krycí organizace. K tomu se přidávají výkony některých funkcionářů, kteří využívají svůj vliv rovněž v rozporu s oficiálními zájmy, čímž mohou naplňovat definici agenta s vlivem. 

Krycí organizace může být vytvořena tak rafinovaně, že většina personálu včetně vedení nemusí znát pravý účel vlastního uskupení, které může dokonce prosperovat v oficiálně uváděné činnosti. Některé organizace se krycími mohou stát později, přičemž jsou u nich dál rozvíjeny původní aktivity, jež však nemusí dosahovat podoby splněného cíle. Tato forma fungování se může vyskytovat i v organizaci vytvořené několika zeměmi na mezinárodní úrovni. NATO je mezinárodní organizace, ale výrazně v popředí jsou Spojené státy, které v případě velitelských struktur NATO poskytují veškeré zázemí, zabezpečení všech činností a také rozhodují o všech aktivitách NATO. O vojenských misích ve světě a větších cvičeních v rámci NATO je rozhodováno na půdě USA, případně v zahraničí, pokud se tam nacházejí příslušní američtí funkcionáři. V některých záležitostech mohou mít vlády nových členských zemí dojem, že rozhodují samy, ale ve skutečnosti vše vychází z potřeb USA a členské země jednají tak, jak Američané potřebují. Příkladem jsou vzdušné údery proti „Islámskému státu“ (IS), kdy Američané z 90 % upřesňují cíle ostatním účastnickým zemím. Tak tomu také bylo pokaždé, když Francouzi podnikali vzdušné údery po teroristických útocích na svém území; cíle jim byly vždy určeny. Jiným příkladem je vznik tzv. „rotační roty", která by měla od roku 2017 působit na území pobaltských zemí (Estonsko, Lotyšsko a Litva). Celé to může působit dojmem, že původní nápad vznikl na jednání zástupců zemí Visegrádské skupiny/čtyřky (V4), tedy ČR, Slovenska, Polska a Maďarska. Jenže počáteční iniciativa vzešla od Američanů, což je rozpoznatelné i ze slov politiků V4, kteří v tomto smyslu řeční o provádění tzv. „reassurance measures" a překládají to jako „ujišťovací opatření" s vysvětlením, že je nutné posílit přítomnost aliančních vojsk v Pobaltí, tedy přesně tak, jak Američané potřebují (viz produkt 11012 Zavádějící odůvodnění pro vznik rotační roty do Pobaltí).

Členské země jsou hnány do postupné konfrontace s Ruskou federací, což je v zájmu USA. Cílem je vyprovokovat Rusko k lokálnímu konfliktu na státních hranicích a spolu s konfliktem na Ukrajině zaměstnávat a vyčerpávat Ruskou federaci tak, aby byly vytvořeny podmínky ke změně politického režimu v Rusku. Tato činnost by měla být zesílena také prostřednictvím Moldavska a Gruzie. Pro vedení těchto aktivit jsou na straně Spojených států výhodné podmínky: jsou chráněny vlastní geografickou polohou, mají vytvořené předpolí až k ruským hranicím v podobě území členských zemí a členské země jsou ochotny se podílet na aktivitách proti podsunuté hrozbě (Polsko a pobaltské země často z důvodu předpojatosti z minulosti). Geografická poloha USA ale zároveň sehrává negativní roli, neboť Spojené státy jsou vlivem přírodních katastrof hodnoceny jako nejnebezpečnější zemí na světě. K tomu se přidává omezené množství nerostných surovin, které se naopak v hojnosti nacházejí v tzv. Eurasii, tedy v oblastech Evropy a Asie, a to především na území Centrální Asie (Ruská federace a středoasijské republiky), a území Středního východu se zahrnutím zemí Blízkého východu (z pohledu Američanů zvláště Írán, Irák a Sýrie, což má i politický podtext).     

Členské země NATO řeší dvě hrozby: Ruskou federaci a „Islámský stát“, přičemž svými aktivitami ve střední a východní Evropě kladou důraz na hrozbu „ruskou“. IS zůstává jaksi stranou reálných vojenských aktivit NATO, což je názorně ukázáno skrze analytickou úlohu v produktu 31007 Jaké jsou ztráty Islámského státu? (zadání)“ a produktu 31008 Jaké jsou ztráty Islámského státu? (řešení)". Způsob reakce na obě hrozby se ale neslučuje se skutečnou situací, jelikož ruští vojáci nepodnikají útoky proti občanům členských zemí NATO a nemají ani ambice ohrožovat územní celistvost zemí NATO. Hlavním zájmem ruských představitelů je udržet svůj vliv, o který se je snaží připravit Američané svými aktivitami bez ohledu na dopady v zájmových zemích, a to včetně Ukrajiny, kde se životní podmínky výrazně zhoršily (rozuměj celé území  Ukrajiny včetně Kyjeva). Na druhou stranu „Islámský stát“, jehož bojovníci podle oficiálních zpráv bezpečnostních složek povraždili za poslední rok a půl více než 300 občanů přímo na území členských zemí NATO, není cílem soustředěného úsilí Severoatlantické aliance (pokud bychom počítali i útoky proti Kurdům na tureckém území, tak by počet mrtvých stoupl na více než 450 osob, a to nepočítáme stovky lidí, kteří si ponesou celoživotní následky). IS přitom v červnu „oslavil“ již své druhé výročí (samotná činnost islamistických ozbrojenců na Blízkém východě započala před více než třemi lety). Nabízí se prostor pro cynickou poznámku, zdali NATO nečeká, až bude počet obětí dosahovat ke třem tisícům jako 11. září 2001, pokud ovšem v této nečinnosti není promyšlený záměr a útoky IS v Evropě jen „zastřenými operacemi"(viz související produkt 11007 Analýza vzniku „Islámského státu").

Evropská unie plní v jádru svůj ekonomický charakter, ale v posledních letech je využívána pro naplňování amerických politických cílů v rámci soupeření s Ruskou federací, čímž přispívá k propagandistickému zesílení ruské hrozby. Dokladem jsou asociační dohody právě s výše zmíněnými zeměmi (Ukrajina, Gruzie a Moldavsko), jež zcela postrádají ekonomický význam. Kromě toho vznikl v případě Ukrajiny trvalý konflikt, jehož vzplanutí bylo velmi předvídatelné (viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině a produkt 11009 Vývoj bezpečnostní situace v Evropě). 

Spojené státy získaly v posledních letech nad Unií významný vliv včetně ovlivňování v obsazování určitých funkcí a tento vliv nepřetržitě prohlubují. Dokladem je několik příkladů, kdy americký prezident veřejně promlouval za Evropskou unii. Ukázkou je případ Ruska, kdy prezident USA předběhl EU a sdělil světu, že Spojené státy a Evropská unie přijmou sankce proti Rusku. A tak se také stalo (samozřejmě s minimálními dopady na USA).

V obou mezinárodních organizacích jsou lidé, kteří vedou podivná prohlášení o bezpečnostní situaci, o hrozbě z Ruské federace, o solidaritě a kvótách v rámci migrace atd. V EU to jsou především osoby, jež nejsou voleny v řádných lidových volbách, nýbrž jsou doporučovány vedoucími představiteli členských zemí a schvalovány Evropským parlamentem. Patří sem přednostně předseda Evropské rady a předseda Evropské komise. V Severoatlantické alianci se jedná obecně o americkou generalitu, generálního tajemníka NATO a nyní také o předsedu Vojenského výboru NATO. Jedná se obecně o funkcionáře, kteří „loajálně“ prosazují a posouvají rétoriku amerických představitelů, přičemž se snaží ovlivnit veřejné mínění v zemích, ze kterých do současných mezinárodních funkcí vzešli. Bez patřičné „loajality“ by do těchto funkcí nebyli nikdy dosazeni. Všichni tito hodnostáři tvrdí, že si přejí mír, ale přitom ukazují na neprokázanou hrozbu a do východní Evropy posílají vojáky. Podle nich nemůže být ve světě víc než jedna velmoc a tou jsou Spojené státy. S přetvářkou hovoří o potřebných aktivitách NATO a EU, jež jsou ve skutečnosti prováděny ve prospěch americké zahraniční politiky. Nepřipouštějí si, že by přispívali k sebemenšímu porušování rovnováhy sil, neboť podle jejich názoru nastal čas, aby se Ruská federace konečně podřídila těm předurčeným a schopnějším. Nevadí jim ani to, že by se z Evropy touto politikou (včetně podpory migrace) mohlo v budoucnu stát složité bojiště. A to jsou právě ony osoby, jež uplatňují příslušný vliv ve své funkci, avšak nikoli pro dobro věci, nýbrž pro cizí zájmy neboli pro naplnění cílů jedné mocnosti, čímž se svým chováním přibližují k jednotlivci, jehož zpravodajské služby a jiné instituce využívají jako „agenta s vlivem“. Tito jednotlivci upřednostňují politickou a vojenskou kariéru, kterou jim může jejich „loajalita“ přinést a naopak potlačují svoji čest a smysl pro spravedlnost.

Američané budou i nadále využívat NATO a EU jako své „krycí organizace“ k naplňování cílů vlastní zahraniční politiky, přičemž se budou snažit ovlivňovat výběr osob do „nevolených“ funkcí. Snahou je učinit z vhodných osob spolupracovníky a využívat vliv v jejich funkcích. Toto působení Spojených států se z NATO a EU šíří také na členy vládních kabinetů evropských zemí, kde nejviditelněji byla zasažena německá kancléřka. Výrazným příkladem mimo země NATO a EU je bývalý gruzínský prezident, jenž nyní působí ve prospěch USA na Ukrajině ve významné funkci gubernátora Oděské oblasti. Zpravodajské služby USA budou pokračovat v podpoře americké zahraniční politiky prosazováním aktivních opatření* formou vlivových a jiných operací*, při kterých jim budou asistovat zpravodajské služby ostatních západních zemí.

Poznámka: Činnost posledních dvou zmíněných osob je podrobněji rozebrána v produktech „Americký fenomén Saakašvili“ a „Dlouhodobě podezřelé chování německé kancléřky“ (viz rozpracované produkty v Přehledu zájmových témat).   

Související zpravodajské produkty:


Uvedené termíny  jsou definovány v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12010
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2016 Agentura EXANPRO