Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifická analýza a hodnocení (12004)

Každá zpravodajská služba vytváří výroční hodnocení své vlastní zpravodajské činnosti. Takové hodnocení je utajovaným dokumentem, se kterým se seznamují nadřízení a odpovědní funkcionáři státní správy, respektive členové vládního kabinetu. Některé zpravodajské služby ale také zpracovávají neutajovanou verzi tohoto dokumentu, jež je určena pro širokou veřejnost. Jiné služby seznamují veřejnost se svou každoroční činností jen prostřednictvím ústního brífinku. A zbylé služby neposkytují veřejnosti žádné výroční shrnutí. Avšak jaký je vlastně význam těchto veřejných výročních zpráv? Slouží více veřejnosti, anebo samotným zpravodajským službám? A co je možné z nich kromě psaného textu zjistit?

Hlavním a nejvýmluvnějším rysem každé výroční zprávy je její obsahová náplň rozčleněná do jednotlivých bodů, které velmi zřetelně ukazují na strukturu té které zpravodajské služby a na činnosti, jež pokrývá. Samotný text přiřazený ke zmíněným bodům je však obecný a často připomíná spíše akademickou instituci než zpravodajkou službu. Je to přirozeně způsobeno tím, že neutajovaná verze postrádá množství detailů (pokud vůbec je možné o detailech hovořit) a ponechaný a upravený text tak není zdrojem konkrétních údajů. Avšak zvláštní je, že u neutajovaných výročních zpráv zpravodajských služeb chybí i ty konkrétní údaje, které byly během hodnoceného roku zmíněny v médiích. Jedná se například o počty a státní příslušnost osob, jejichž činnost byla shledána jako protizákonná či přinejmenším podezřelá a s tím spojený i počet osob, které byly vyhoštěny, nebo jim nebylo prodlouženo vízum, akreditace či povolení k pobytu. Neuvedení těchto medializovaných skutečností, které se přímo týkají činnosti určité zpravodajské služby, je podstatným nedostatkem neutajovaného dokumentu. Má to ale často svůj pádný důvod (viz dále v textu). Na druhou stranu se ve zprávě objevují věci, jež překračují smysl a cíl dokumentu. Unikátním a poučným příkladem jsou výroční zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS), jež mohou sloužit jako zajímavý výukový materiál s obsahem jak pozitivních, tak negativních rysů.

Nejzajímavější částí každé výroční zprávy BIS pro média a tím také pro veřejnost je část s názvem „Kontrarozvědná činnost“. Avšak kromě chybějících podrobností zde nenajdeme ani žádný odhad celkového počtu cizích zpravodajských důstojníků* a agentů* (bez uvádění konkrétních zemí), kteří působí v České republice (legálně i nelegálně*), ani výše zmiňovaný počet osob, u nichž byla zjištěna podezřelá nebo dokonce protizákonná činnost, jež byla poté medializována. Důvodem nezveřejnění těchto případů ve výroční zprávě je vyvarovat se jejich opětovné a možná i širší medializaci tak, aby nebylo odkryto, že tyto záležitosti mohly mít jiné pozadí.  Příkladem jsou dva případy.

První případ byl v médiích zveřejněn v březnu 2015 s tím, že celá akce českých zpravodajských služeb v čele s BIS započala již v červnu 2014. Údajně se jednalo o odhalení tří ruských špionů* pod diplomatickým krytím. K celému případu se stroze vyjádřil český ministr zahraničních věcí, zato byl ale více komentován v médiích. Podivné je, že ve výroční zprávě BIS za rok 2014 o něm nepadla ani zmínka. Avšak pokud se pozorně seznámíme s poznatky, které jsou známy, je celkem jasné, že neuvedení případu ve výroční zprávě bylo velmi pravděpodobně záměrné. Z uvedených poznatků vyplývá, že BIS již v červnu identifikovala prvního ruského diplomata s tím, že provádí špionážní činnost. Později pak měli být odhaleni další dva ruští diplomaté. Zajímavé je, že ačkoli podle českých státních orgánů prováděli špionáž a podle některých zpráv dokonce operaci, která měla ohrozit bezpečnost České republiky, tak nebyli okamžitě vyhoštěni, nýbrž se čekalo na chvíli, kdy jim nebylo prodlouženo vízum či uděleno povolení k pobytu (jeden z diplomatů se totiž na svou misi v ČR teprve připravoval, jenže v této situaci nemohl ještě provádět špionáž, jež se pojí k činnosti v zahraniční zemi - tedy nikoli špionáž, ale jen nežádoucí osoba, což mohlo být iniciováno na požadavek jiné západní mocnosti). Pokud by ale byli skutečnou hrozbou, proč by české úřady s jejich vyhoštěním otálely? Oficiálním vysvětlením bylo, že česká diplomacie ruské diplomaty nevyhostila kvůli obavám z eskalace konfliktu. Jenže proč někdo přemýšlel o eskalaci konfliktu v případě špionáže s ohrožením bezpečnosti ČR? Tady se spíše nabízí jiné vysvětlení, a to, že to tak vážné nebylo, avšak bylo nutné vykázat určitou činnost a nejlépe právě proti Rusku a tím se zapsat a zavděčit u mocnějších spojenců (mohlo to být i na jejich požadavek). Navíc při vyhoštění by bylo nutné uvést důvod nebo vznést obvinění, ale pokud patřičný důvod neexistuje, pak zbývá jen druhý uvedený způsob, jak zamezit jejich pobytu v ČR bez nutnosti uvádět jakékoli důvody. Projevil se tradiční český styl: něco vykonat a ukázat se, ale přitom se snažit nikoho moc nerozeštvat. Příslušníci BIS měli možnost tuto kauzu ve výroční zprávě za rok 2014 objasnit, ale nestalo se tak. Mohli by to ještě zkusit ve zprávě za rok 2015, kdy celá kauza skončila, ale publikování případu ve výroční zprávě je málo pravděpodobné.

Druhý případ je velmi aktuální (květen 2016) a týká se dvou ruských novinářů v České republice, kterým nebyla prodloužena akreditace. Zástupci Ministerstva zahraničních věcí ČR odmítli sdělit důvody s tím, že se jedná o informace zpravodajských služeb, které podléhají zákonu o utajovaných skutečnostech. Pokud se ale jedná o zjištění, jež podléhá režimu utajení, znamenalo by to, že se jedná o něco vážného. Avšak oba novináři mohou dál pracovat v ČR, neboť ztráta akreditace představuje jen znemožnění přístupu na akce pořádané Ministerstvem zahraničních věcí ČR. I v tomto případě je chování českých úřadů podivné a možná i tady byla odvedena práce na požadavek spojenců. Ani tady neočekáváme, že by zpravodajská služba zmínila tuto kauzu ve své veřejné výroční zprávě za rok 2016.

Na ruském velvyslanectví v Praze pracuje 120 až 140 zaměstnanců, z nichž až 80 tvoří diplomaté. Dalších asi 70 osob pracuje na ruských konzulátech v Brně a Karlových Varech. Podle některých odhadů vyvíjí asi 30 ruských diplomatů v České republice špionážní činnost*. Avšak podle jiných odhadů působí stejný počet ruských „špionů“* také ve Velké Británii (odhady se různí v počtu od 30 do 40 osob), což je zvláštní shoda, uvažujeme-li důležitost, rozlohu a počet obyvatel obou zemí. Pokud by uvedení špioni vytvářeli samostatně nebo ve skupinách agenturní sítě*, byla by Česká republika, popřípadě zájmové oblasti celkem pokryty. České úřady ale za posledních několik let nevyhostily žádného ruského občana s přímým obviněním ze špionáže*. Znamená to tedy, že buď všichni ruští zpravodajští důstojníci s diplomatickou imunitou vykonávají svoji zpravodajskou práci výtečně, anebo že jich v oblasti získávání utajovaných informací působí mnohem méně, případně že se účastní jen oficiálních a povolených aktivit.

Naproti tomu v Ruské federaci operuje více než 100 britských a přes 1 000 amerických zpravodajců* a agentů*. I tady je zajímavé, že odhad počtu ruských zpravodajských důstojníků* a jejich spolupracovníků na území USA je uváděn přibližným číslem 1 000, jako by to byla dohodnutá reciproční záležitost (alespoň o vzájemném odhadovaném počtu). Ruské zpravodajské služby uvádějí, že každoročně na svém území překazí činnost přibližně 400 zahraničních zpravodajských důstojníků a jejich agentů, přičemž až u 30 z nich je zahájeno trestní stíhání.

Takovéto alespoň přibližné údaje ve výročních zprávách českých zpravodajských služeb chybí, anebo obráceně chybí informace, že žádný špion či agent nebyl odhalen. Na druhou stranu nechybí zmínka o tom, že BIS za rok 2014 předala více než 900 dokumentů výkonným politikům a státním orgánům a institucím, což je přibližně o 200 dokumentů více než za rok 2013. Počet výstupních dokumentů je jediný početní údaj, který je ve výročních zprávách ve smyslu zpravodajské činnosti zmiňován. Jenže počet dokumentů není rozhodující, ani vypovídající, aniž bychom znali, kolik z těchto dokumentů přispělo k rozhodovacímu procesu vedoucích politiků nebo jako podpůrný a využitelný materiál pro orgány činné v trestním řízení. Veřejnost nemá možnost zjistit, co z dokumentů vyplynulo a zdali tím pádem celá zpravodajská práce byla k něčemu platná. To by měli posoudit sami politici a podle toho usměrňovat úkolování a řízení zpravodajských služeb. Otázkou je, jestli jsou vůbec ochotni a schopni české zpravodajské služby odborně řídit a také kontrolovat.

Neutajované výroční zprávy BIS jsou charakteristickým úkazem o používání univerzálního textu, o přístupu a postojích státní organizace a také učebnicovým příkladem, jak jsou tyto zprávy zvláštně využívány nad rámec stanoveného cíle dokumentu. Analýza vybraných částí dvou výročních zpráv BIS je předmětem tří zpravodajských produktů, jež na sebe navazují jako třídílná analýza a jsou volným pokračováním tohoto dokumentu. Analýza výročních zpráv začíná produktem 12011 „Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 1/3)".  


Rozdíly a definice výrazů jako „zpravodajský důstojník“, „agent“ a „špion“, jakož i objasnění dalších termínů jsou uvedeny v produktu 41001 Zpravodajský výkladový slovník a částečně též v řešení s odůvodněním správných odpovědí vědomostního testu A pro širokou veřejnost díl 1 a díl 2.


Zpravodajský produkt 12004
Specifická analýza a hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO