Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
10. prosinec 2019
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (12073)

Z každoroční veřejné výroční zprávy Bezpečnostní informační služby* (BIS) do popředí opakovaně vystupují tři základní slabiny, jejichž závažnost se dosud nikdo z odpovědných osob neodvážil řešit. Je to zřetelná vizitka toho, že české zpravodajské služby* nejsou dostatečně propojeny s řídícím ani kontrolním orgánem, tedy s národní vládou (jež je ze zákona souběžně řídícím i kontrolním orgánem) a se Stálou komisí pro kontrolu činnosti BIS (SKBIS) – ukázka neschopnosti hodnotit činnost BIS ze strany zákonodárců viz produkt 12026. Je tedy záhadou, jak vlastně stát s absencí této řídící a kontrolní funkce provádí bezpečnostní a zahraniční politiku, kde obě tyto položky souvisejí s národní bezpečností*.

K výše uvedenému je nutné podotknout, že nelze do kontrolní činnosti zahrnout agilní aktivity senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož členové v čele s Pavlem Fischerem (předseda výboru) opakovaně navštěvují ústředí BIS nebo jednají s jejími zástupci, protože BIS ze zákona podléhá pouze kontrole vlády, Poslanecké sněmovny skrze příslušnou komisi a Orgánu nezávislé kontroly – ONK (tento orgán nebyl dosud ustanoven, což je další negativní věc táhnoucí se déle než tři roky). O Senátu ČR není v zákoně o zpravodajských službách ČR v jeho aktuálním znění žádná zmínka (zákon č. 153/1994 Sb.). Senátní výbor se stejně nesnaží nic kontrolovat, ale naopak se snaží BIS politicky podporovat v boji proti předurčenému protivníkovi ve prospěch západních mocností. Je zvláštní, že tato podivná činnost senátního výboru nevadí přinejmenším členům SKBIS, kterým se Fischerův tým plete do jejich pole působnosti.

První slabinou výročních zpráv BIS je značná časová prodleva (téměř jeden rok), která se váže k procesu vytváření neutajované výroční zprávy (tato slabina je rozebrána např. v produktu 12054 a v produktu 12072). Zbylé dvě slabiny se vztahují k samotnému obsahu výroční zprávy (tyto slabiny jsou obecně popsány v produktu 12072). Druhá slabina se týká nízké odborné způsobilosti, která čiší z mnoha stránek každé výroční zprávy (k odbornému či neodbornému obsahu viz např. produkt 12011 a produkt 12014). Poslední čili třetí základní slabina je spojena se slabými morálně volními vlastnostmi zpravodajského personálu, který se podílí na konečné verzi výročních zpráv (viz např. produkt 12001 a bod 4 v produktu 12014).

První slabina již byla v několika předešlých zpravodajských produktech* podrobněji rozebrána, a tak se nyní zaměřme na druhou slabinu, která je vzhledem ke svému rozsáhlejšímu obsahu náročnější na analýzu. V tomto analytickém výstupu se podíváme na text, v němž BIS shrnuje komu a kolik dokumentů předala, a porovnáme to s tím, jak počet výstupů řeší kontrazpravodajské služby* USA a Ruska.

27. listopad 2019

Úvodní hodnocení + analytická úloha (12072)

Tak Bezpečnostní informační služba* (BIS) se v listopadu 2019 konečně odhodlala zveřejnit neutajovanou verzi své Výroční zprávy za rok 2018. BIS žádnou neutajovanou verzi vytvářet nemusí, ale když už se k tomu její vedoucí pracovníci rozhodli, tak by svou neutajovanou zprávu měli publikovat dostatečně včasně, a nikoli s téměř ročním zpožděním. Se stejným zpožděním vydalo svou zprávu také Vojenské zpravodajství*, neboť se z přirozených důvodů jedná o ustálenou synchronizaci obou služeb v této aktivitě.

Pokud si v souvislosti s výše uvedeným zpožděním uvědomíme, že neutajovaná verze vychází z verze utajované, která je obsáhlejší a je logicky vytvářena jako první, tak vzniká otázka, kdy byla utajovaná verze Výroční zprávy BIS za rok 2018 předána oprávněným adresátům, tedy vládě ČR a prezidentovi ČR. Jsou jen dvě možné odpovědi, avšak obě vypovídají o neschopnosti BIS.

První možnou odpovědí je, že utajovaná verze byla vládě a prezidentovi předána někdy v první polovině roku 2019. Ale pak je nepochopitelné, proč BIS s neutajovanou verzí otálela další půlrok, případně i déle. Druhou možnou odpovědí je, že BIS nebyla schopna předat vládě a prezidentovi utajovanou verzi své zprávy dříve než ve druhé polovině roku 2019, a proto se zpozdilo vypracování i verze určené pro veřejnost. Jenže pak to znamená, že BIS nezvládá své výstupy určené zákonným adresátům poskytovat včas. Tím BIS porušuje jednu ze základních zásad zpravodajské činnosti (podrobněji viz produkt 21007 Zásady zpravodajské činnosti, kde komunita EXANPRO popisuje 13 zásad neboli principů zpravodajské práce). Nabízí se otázka, co dělají příslušníci BIS nyní na konci listopadu 2019, konkrétně, zdali již shromažďují podklady pro Výroční zprávu za rok 2019 tak, aby ji dokázali dokončit včas a bez zbytečných prodlev. Je zajímavé, že české vládě ani poslancům ze Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS tato opakující se neschopnost dané služby nevadí.   

Utajovaná verze výroční zprávy za příslušný rok by měla být zákonným adresátům předána nejpozději do konce třetího měsíce následujícího roku (má-li poskytnout včasné informace). A pokud chce zpravodajská služba* vytvořit pro širokou veřejnost neutajovanou verzi své výroční zprávy, pak by ji měla uvolnit nejpozději do poloviny následujícího roku.

Úplně nejlepším způsobem, jak každoročně prezentovat činnost vlastních zpravodajských služeb před veřejností je uspořádání ústního brífinku* přístupného pro novináře (ústní brífink je vhodné doplnit digitální prezentací). Hlavním organizátorem brífinku by měl být nejvyšší výkonný politik v zemi. V České republice je to tedy předseda vlády, jenž předsedá členům vládního kabinetu, který jako celek zpravodajské služby ČR úkoluje a řídí. Tím by premiér předvedl svůj přehled a prokázal by, že vláda pod jeho řízením o výkon zpravodajských služeb dbá (více k tomuto tématu viz produkt 12031 Břemeno českých zpravodajských služeb v podobě výročních zpráv).

Premiér, který usiluje o svou odbornou způsobilost a o její zdokonalování a který oplývá národním cítěním, by se tohoto úkolu hrdě zhostil. Jenže v současném českém prostředí vystupují do popředí dva problémy: Zaprvé je to problém v tom, že premiér Andrej Babiš už dříve prozradil, že vlastně ani neví, kdo a jak tyto služby úkoluje a řídí (viz produkt 12032), což svým vystoupením potvrdila také ministryně Jana Maláčová (viz produkt 12057). A zadruhé je to bázeň výkonných politiků, která jim brání v tom, aby oni sami prezentovali něco, o čemž vědí, že obsah toho něčeho není úplně v pořádku. Tímto se dostáváme k obsahu neutajované Výroční zprávy BIS za rok 2018.

Rozbor obsahu výroční zprávy české kontrazpravodajské služby* je předmětem připravovaných produktů. Pro začátek zmíníme, že obsah zprávy je špatný ve dvou rovinách:

První rovina nedostatků se vztahuje k odborné způsobilosti zpravodajského personálu, přesněji ke zpravodajským analytikům*, kteří vždy nesou hlavní podíl na jakémkoli zpravodajském výstupu*, jenž je šířen mimo zpravodajskou organizaci*. Po odborné stránce zpráva obsahuje celou řadu chyb a nepřesností. Jako ukázku odborných chyb načrtneme dva příklady převedené do jinotajů. BIS tak například tvrdí, že „jablko je ovoce i zelenina dohromady“. V jiném příkladu BIS prohlašuje, že „dřevo lze běžně sehnat na poušti“.

Poznámka: Příklady uvedené v jinotaji jsou analytickou úlohou. Kdo správně přiřadí alespoň jeden jinotaj k odpovídajícímu textu ve zprávě BIS, získá zdarma tříměsíční přístup k veškerému obsahu na stránkách EXANPRO. Kdo správně přiřadí oba jinotaje, získá zdarma celoroční přístup. Existuje možnost, že pro oba jinotaje objevíte i jiný odpovídající text, než který byl primárně určen jako správný. Také v tomto případě je možné získat přístup na stránky EXANPRO podle výše uvedených pravidel. Své odpovědi můžete posílat na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. do doby, než bude publikován produkt s řešením příslušné analytické úlohy.

Druhá rovina nedostatků se týká morálně volních vlastností zpravodajského personálu. Hodnota těchto vlastností určuje míru nezávislosti a nestrannosti tvůrců zpravodajského výstupu. Problém je v tom, že výstup BIS v podobě výroční zprávy je jednostranný (není tedy nestranný), protože pracovníci BIS si k hodnocení zvolili jen jednu stranu a druhou de facto popřeli. BIS tak vlastně tvrdí, že mezinárodní mír a bezpečné prostředí v Evropě ohrožují „jen“ Rusové a Číňané, o ostatních se BIS nezmiňuje, protože ti zřejmě tento mír hájí a nic destabilizujícího neprovádějí. Jenže každá mince má dvě strany, a to zvláště pro tu kontrazpravodajskou službu (často též obecně bezpečnostní služba*), která není vlastní službou některé ze světových velmocí, jež mají vlivem svých ambicí předurčeného protivníka (dnes častěji více protivníků).    

Na závěr úvodního hodnocení přikládáme odkaz na příklad brífinku k hodnocení zpravodajských služeb. Jelikož zpravodajské služby Spojených států amerických nevytvářejí neutajované výroční zprávy o své činnosti – v tomto případě „Kontrazpravodajská divize“, jež je jednou ze složek FBI* – odkazujeme na brífink o činnosti ruské „Federální bezpečnostní služby“ (FSB*), která je protějškem BIS. Z pohledu vedoucích představitelů BIS a některých českých politiků je tento odkaz ve smyslu „poznej svého nepřítele“. Ústní brífink provedl ruský prezident Vladimir Putin. Jeho vystoupení bylo zaznamenáno písemnou formou a přeloženo do českého jazyka. Tučným písmem jsou zvýrazněny faktické informace* spojené s terorismem* (počet trestných činů včetně zmařených činů) a s činností cizích zpravodajských služeb (počet odhalených a „zastavených“ cizích zpravodajských důstojníků a počet spolupracujících agentů). Takovéto faktické informace ve zprávě BIS chybí. Brífink je zaznamenán v produktu 12060 Ukázkový příklad veřejného výročního výstupu o činnosti zpravodajské služby: Výsledky činnosti ruské FSB za rok 2017.

Související zpravodajské produkty, které nebyly zmíněny v textu:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12072
Úvodní hodnocení + analytická úloha
© 2019 Agentura EXANPRO
13. listopad 2019
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12071)

Zpravodajský produkt obsahuje analýzu prvního z pěti sporných bodů, jež jsou shrnuty v analytickém úvodu (produkt 12070). Sporné body se týkají vojenské operace proti vůdci ISIS [1] provedené z 26. na 27. října 2019. První sporný bod má následující znění:

1) Jak to bylo ve skutečnosti s údajným kurdským zdrojem*, který měl u Bagdádího působit jako jeho bezpečnostní poradce a který měl před operací kvůli potvrzení Bagdádího identity* dopravit jeho použité spodní prádlo k americkým spojencům? A bylo vůbec možné, aby v těsné blízkosti Bagdádího působila osoba kurdské národnosti, a ještě za situace popsané v rozboru níže?

Než přistoupíme k analýze prvního sporného bodu, je důležité zmínit, že v případě zdroje z bezprostředního okolí (vnitřního kruhu – „inner circle“) abú Bakra al-Bagdádího existují dvě varianty, jak byl tento zdroj vytvořen:

  • První varianta popisuje tento zdroj jako syrského Kurda pracujícího jako agent v utajení* (Syrian Kurd undercover agent), který byl schopen proniknout do těsné blízkosti vůdce ISIS.
  • Druhá varianta předkládá, že zdrojem byl příslušník ISIS – sunnitský Arab, který se z určitého důvodu (viz dále v textu) rozhodl zradit svou organizaci i jejího vůdce a zahájit spolupráci s kurdskými milicemi, respektive s jejich zpravodajskou složkou, která si tento zdroj kultivovala*. Tím se ze zpravodajského hlediska stal defektorem*.

Dvě různé varianty o zrodu zdroje mohly být zapříčiněny odlišnými vysvětleními vzešlými od různých kurdských funkcionářů, ale také vstupem amerických generálů a politiků, kteří se snažili podat vysvětlení novinářům. Své mohli přidat i novináři, kteří občas dezinterpretují* vyslechnutá prohlášení. Každopádně už tato dvojí interpretace o zdroji v blízkosti Bágdádího působí podezřele a tak trochu překombinovaně (což je znak konstrukce*). Avšak v konečném výsledku analýzy sporného bodu o zdroji, který údajně pomohl lokalizovat a pomocí získaného DNA identifikovat vůdce ISIS, není až tak podstatné, jak byl zdroj vytvořen. Podstatný je obsah zpravodajské historky* o tom, jak tento zdroj přispěl k dopadení Bagdádího. A tento obsah není v pořádku.

11. listopad 2019

Analytický úvod (12070)

Americký prezident Donald Trump dne 27. října 2019 oznámil, že vůdce takzvaného „Islámského státu v Iráku a Sýrii“ (ISIS) abú Bakr al-Bagdádí byl při operaci* speciálních sil USA zabit, respektive se zabil sám, když na sobě odpálil sebevražednou vestu. Od roku 2015 se tak jedná nejméně o již osmou zprávu o tom, že byl vůdce ISIS zabit nebo vážně zraněn, případně zadržen.

Abú Bakr al-Bagdádí vyhlásil vznik chálífátu v podobě ISIS [1] v červnu 2014 (novodobý ISIS své aktivity zahájil již v roce 2013). Na jaře 2019 prezident Trump oznámil, že byl ISIS poražen. Ale zpráv o porážce ISIS bylo rovněž povícero. Zahraniční novináři, kteří Trumpova vystoupení sledují pozorně, tvrdí, že Trump během několika měsíců (od konce roku 2018 do jara 2019) více než 10krát oznámil, že byl ISIS buď poražen, anebo že bude poražen během několika příštích hodin až dní.

Nejnovější zpráva z 27. října 2019 se ale zdá být zároveň poslední zprávou o osudu vůdce ISIS abú Bakra al-Bagdádího – přinejmenším poslední zprávou o jeho činnosti v Sýrii a Iráku. Avšak v prezentaci zprávy o přepadu* objektu v obci Bariša (syrský guvernorát/provincie Idlíb), kde Bagdádí pobýval (či kde se skrýval) je několik zásadních sporných bodů. Dále je zde několik podobných až shodných zvláštností v souvislosti s operací proti vůdci al-Kajdy Usámovi bin Ládinovi.

Sporné body můžeme v úvodu nastínit následujícími otázkami:

  • 1) Jak to bylo ve skutečnosti s údajným kurdským zdrojem*, který měl u Bagdádího působit jako jeho bezpečnostní poradce a který měl před operací kvůli potvrzení Bagdádího identity* dopravit jeho použité spodní prádlo k americkým „spojencům“? A bylo vůbec možné, aby v těsné blízkosti Bagdádího působila osoba kurdské národnosti, a ještě za situace popsané v příslušném rozboru? (Viz zpravodajský produkt 12071)
  • 2) Bylo opravdu nezbytné, aby američtí speciálové sebou do prostoru operace „tahali“ jakési téměř 50kilogramové zařízení na analýzu a porovnání DNA, aby ještě na místě potvrzovali identitu svého lidského cíle? A byla identita Bagdádího skutečně potvrzena?
  • 3) Bylo nutné pohřbít údajné ostatky Bagdádího během 24 hodin do moře? A jak vlastně nakládají Američané s jinými těly svých „islámských nepřátel“?
  • 4) Jaké jsou slabiny na záběrech uvolněného a sestřihaného videa z provedené operace?
  • 5) Byl vzlet úkolového uskupení* určeného k provedení operace opravdu proveden z prostoru iráckého Irbílu?

Operaci na eliminaci* abú Bakra al-Bagdádího bychom z hlediska poznatků o dlouhodobém působení Spojených států amerických proti ISIS a z hlediska nestranného pokrytí všech možností mohli rozdělit do následujících tří korektně vytvořených zpravodajských hypotéz*:

  • A) Abú Bakr al-Bagdádí byl eliminován (odstraněn) v rámci skutečného a dlouhodobého boje proti ISIS tak, jak Američané prezentovali.
    • USA od samého počátku skutečně bojovaly proti ISIS tak, jak nejlépe mohly.
  • B) Vůdce ISIS ztratil pro naplňování cílů USA v Sýrii svůj význam. Proto bylo rozhodnuto o jeho eliminaci.
    • USA nebojovaly proti ISIS tak, jak nejlépe mohly, ale využily vznik ISIS pro své cíle v boji proti syrskému režimu, aniž by se na vytváření nebo podpoře ISIS nějak podílely.
  • C) Vůdce ISIS jako vytvořený nástroj (prostředek) pro naplňování cílů USA v Sýrii a Iráku se ocitl v konečné fázi svého působení a zároveň se stal nepohodlným. Vlivem vývoje situace ztratil své možnosti cokoli ovlivnit a hrozilo jeho zadržení či eliminace z ruské nebo syrské strany (eventuálně ze strany Turecka), proto bylo rozhodnuto o jeho eliminaci, případně exfiltraci* z operačního prostoru.
    • USA se podílely na vytvoření a podpoře ISIS, který od počátku sloužil jako nástroj k prosazování amerických cílů v Sýrii a Iráku, případně v celé Eurasii.

Doplňující hypotéza:

  • Vůdce ISIS byl utajeně eliminován či exfiltrován již dříve a zveřejněná operace byla jen klamnou operací* pro veřejnost a vlády ostatních zemí.

Na základě analýzy* výše uvedených sporných bodů lze stanovit hodnotu důvěryhodnosti* prezentovaného obsahu vztahujícího se k provedené operaci speciálních sil USA. Učiněný závěr* poté přispěje jako jeden z mnoha poznatků a dílčích závěrů k vyvrácení, nebo potvrzení jednotlivých hypotéz(hypotéza je tvrzení, jejíž pravdivost ještě nebyla prokázána (potvrzena), ale ani vyvrácena: hypotéza se opírá o několik faktů, na jejichž základě může být prověřena s cílem určit, zda je chybná). 


[1] Označení „Islámského státu“ jako ISIS se pojí k prostoru, jejž militanti dříve obsadili napříč Irákem a Sýrií. V širším kontextu se tak jedná o „Islámský stát v Iráku a Sýrii“ (ISIS), případně „Islámský stát v Iráku a Levantě“ (ISIL), přičemž Levanta je tradiční označení pro území na východním pobřeží Středozemního moře (v základním významu se jedná o geografický prostor, na němž se v současné době nacházejí Sýrie, Libanon, Jordánsko, Izrael a Palestinská autonomie). ISIS/ISIL je propagandistické označení, které pomohl rozšířit Západ, čímž se velmi dobře uchytilo u široké veřejnosti (téma je součástí produktu, jež se zabývá západní propagací ISIS). V arabštině je používán akronym Daíš (v anglickém přepisu Daesh). Akronym Daíš může být považován za hanlivé označení z důvodu jeho podoby s arabským slovem Daís (Daes), což je označení pro toho, kdo něco ničí nebo pošlapává.

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12070
Analytický úvod
© 2019 Agentura EXANPRO
22. říjen 2019

Souhrnné hodnocení (12069)

Bezpečnostní informační služba* (BIS), potažmo její ředitel Michal Koudelka se opakovaně chlubí již téměř dva roky starou kauzou, která sahá až do ledna 2018. Podle Koudelkových slov z jeho prohlášení učiněného v prosinci 2018 se jím vedené BIS podařilo úspěšně rozbít zpravodajskou síť* jedné z ruských zpravodajských služeb* působící na území ČR a zcela tak ochromit její činnost. Ředitel BIS tento údajný úspěch zopakoval na bezpečnostní konferenci, která se konala v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 21. října 2019. Tam uvedl, že BIS a Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) loni odhalily a rozbily síť, kterou v Česku vytvářela ruská zpravodajská služba FSB*. K tomu doplnil, že síť byla totálně rozbita a zdecimována díky výborné práci NCOZ a že vyšetřování pokračuje.

Opakované tvrzení by mohlo být opravdovým úspěchem, pokud by však v sobě neskrývalo hned několik odborných nedostatků a faktických rozporů. Závažnějším problémem ale je reakce českých politiků, kteří se jako děti nechávají znovu a znovu opájet zpravodajskou pohádkou, která je už jenom podle volených slov sotva zpola pravdivá (což je možné lehce prokázat – součást připravovaného samostatného dokumentu). V odborném názvosloví se jedná o termín zpravodajská historka* (intelligence narrative), jež je zpravodajskou službou vytvářena jako podpora vládní či mezinárodní trendové politiky proti zahraničnímu politickému soupeři (někdy se může jednat i o podporu vlády proti opoziční politické straně na domácí půdě). 

Činnost BIS analyzují a hodnotí také následující související zpravodajské produkty:

Mnoho objasňujících odpovědí na rozebírané téma, a to do slova a do písmene, lze najít ve Vědomostním testu D, který byl v rámci přípravy a vzdělávání analytiků vytvořen jako produkt inspirovaný nekvalitními projevy BIS a nazván Dokáže se BIS vypořádat s těmito odbornými otázkami? (produkt obsahuje 18 odborných otázek). V souvislosti s aktuálním tématem pro ilustraci uvádíme příklady tří otázek z testu D, které jsou vždy opatřeny čtyřmi možnostmi odpovědí:

Příklad otázky: Co znamená, když někdo řekne, že rozbil cizí zpravodajskou síť?

  • a) To znamená, že bylo zabráněno v získávání utajovaných informací.
  • b) To znamená, že byli odhaleni zahraniční špioni a spolupracující agenti.
  • c) To může znamenat, že byli vyhoštěni vojenští zpravodajci, kteří prováděli legální vojenskou diplomatickou misi.
  • d) To znamená bezvýznamnou frázi, protože zpravodajskou síť nelze spojovat se špionážní sítí.

Příklad otázky: Jaký je rozdíl mezi zpravodajskou sítí, špionážní sítí a agenturní sítí?

  • a) Zpravodajská a špionážní síť jsou termíny shodného významu, kdežto agenturní síť je podskupinou zmíněných sítí.
  • b) Žádný rozdíl. Všechny tři termíny jsou synonyma a je možné je libovolně zaměňovat.
  • c) Špionážní síť a agenturní síť jsou termíny shodného významu, kdežto zpravodajská síť zahrnuje vše, co patří do zpravodajské činnosti.
  • d) Podstatný rozdíl. Každá síť znamená něco jiného, i když se jejich významy mohou překrývat.

Příklad otázky: Kolik je v ČR cizích zpravodajských důstojníků, špionů a agentů?

  • a) Tolik, kolik určí BIS, která tyto údaje vede jako utajovanou informaci.
  • b) Počet těchto osob nelze určit ani přiblížit.
  • c) Lze stanovit minimální počet cizích zpravodajských důstojníků, avšak počet špionů a agentů lze jen odhadovat, pokud není jejich činnost odhalena.
  • d) Počet agentů vychází z počtu špionů, jejichž počet je odvozen ze stanoveného počtu cizích zpravodajských důstojníků.

Správné odpovědi a jejich odůvodnění jsou obsahem souhrnných výkladů 22032 (díl 1) a 22033 (díl 2).

Čeští politici a především pak výkonní politici z národní vlády a poslanci ze Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS (SKBIS) se nechávají ošálit vystupováním ředitele BIS. Starším potvrzením je např. obsah produktu 12026 Ukázka neschopnosti českých zákonodárců kontrolovat zpravodajské služby a selhání médií tento stav rozkrýt a správně pojmenovat. Nejnovějším potvrzením je pak vystoupení místopředsedy Výboru pro bezpečnost poslance Pavla Žáčka v pořadu České televize s názvem „Interview“ na téma BIS a rozbití ruské sítě. Zmíněný díl pořadu byl vysílán 21. října 2019 a poslanec Žáček zde ukázal naprostou neznalost kontrazpravodajské* práce proti cizím zpravodajským službám, a tím i neznalost, jak takové cizí služby pracují. V analýze jeho ústního vystoupení je možné nalézt, že Pavel Žáček vůbec neví, o čem přesně ředitel BIS mluvil a zda jsou jeho tvrzení pravdivá (součást připravovaného produktu).

Ono je ale těžké porozumět samotnému Koudelkovi, protože on sám několikrát prokázal svou odbornou nezpůsobilost: například neví, jaký je rozdíl mezi všeobecnou zpravodajskou činností* a špionáží* (vyzvědačstvím* dle české terminologie a českého trestního zákoníku) nebo rozdíl mezi kybernetickou špionáží* a neoprávněným přístupem k počítačové síti (podrobněji viz produkt 13069 BIS prozradila, že nerozumí termínu kybernetická špionáž).

Čeští politici neumějí pokládat relevantní otázky, aby zjistili důvěryhodnost všech tvrzení. To vychází také z toho, že neznají ani základy zpravodajské práce včetně odborného názvosloví, od kterého to všechno začíná: Není možné provádět, kontrolovat a hodnotit zpravodajskou činnost, když zpravodajští důstojníci*, kontroloři–inspektoři a hodnotitelé (analytici) neznají definice odborných termínů ze zpravodajské praxe a způsoby zpravodajské činnosti (viz ukázky výše). A jsme u jádra věci ohledně kontroly ze strany SKBIS, která svou kontrolu nedokáže správně provést už jenom proto, že neví, u jakého orgánu a čím má taková kontrola začít. Taková kontrola nebude nikdy úplná a kvalitní, ale poslanci veřejnosti vždy bez znalosti věci sdělí, že BIS pracuje na nejlepší možné úrovni.

Michal Koudelka od svého jmenování do funkce ředitele BIS (srpen 2016) prokázal, že není spolehlivým zdrojem jakýchkoli výstupů, nýbrž jen loajálním následovníkem zahraniční politiky určitých mocností. Pokud by to bylo naopak, musel by poslancům a vládě umět sdělit, jaký je průměrný počet skutečných špionů*agentů* (externích spolupracovníků) na území ČR za jeden kalendářní rok (tedy v jeho případě za roky 2016, 2017, 2018 a 2019). Avšak pro ředitele Koudelku je to složité dilema, protože ač slova o špionáži pravidelně vypouští ze svých úst nebo jsou tato slova uváděna ve výstupech BIS, tak se vlastně v posledních letech neřešil opravdový případ špionáže a s tím odhalení alespoň jednoho špiona (příslušníka cizí zpravodajské služby provádějícího ryzí špionáž) a případně i agenta (spolupracující osoby z ČR nebo ze zahraniční země). Jenže ředitel BIS nemůže na druhou stranu zase jen tak říct, že BIS dosud neodhalila žádného cizího špiona ani místního či zahraničního agenta, protože by jinak nemohl tvrdit, že „rozbili síť ruských agentů“ (viz účet BIS na sociální síti Twitter).    

Jestliže hovoříme o špionáži a o špionech (vyzvědačích), tak máme přirozeně a přesně na mysli cílené získávání utajovaných informací* především státního charakteru, čehož nelze dosáhnout pouhým proniknutím do obyčejné počítačové sítě například na Ministerstvu zahraničních věcí ČR (blíže viz produkt 13069) ani pouhým zřízením firmy obchodující s počítačovým hardwarem a softwarem či krycí firmy* s jiným druhem činnosti. Otázkou tak zůstává, co BIS vlastně rozbila (ve vyhledávači na internetu se objevuje nabízené spojení, že BIS rozbila ruskou síť na badminton – to je sice pravdivé internetové zjištění, ale notně odlehčené).

Zajímavé je, že se na žádost novinářů k dané záležitosti nechtěl vyjádřit nikdo z NCOZ. Novináři byli odmítnuti s tím, že NCOZ nechce případ komentovat. Zástupci NCOZ zkrátka asi nemají co komentovat. Námitkou by mohlo být, že zdrženlivost v komentářích je z důvodu toho, že případ je stále v procesu trestního řízení (dle vyjádření BIS). Jenomže tato námitka neobstojí, ba naopak vnáší do celé záležitosti další nejasnosti. Například to, zda jsou údajní zadržení bez protestů ruské strany už téměř dva roky ve vazbě, anebo zda jsou vyšetřováni na svobodě, což je vlastně o ničem.

Podotýkáme, že se v případě údajných dvou odhalených krycích firem nemohlo z větší části jednat o ruské diplomaty. Většina údajných provinilců tak neměla diplomatickou imunitu a mohla, nebo dokonce měla být zadržena, obviněna a trestně stíhána. Jenže po těchto osobách není ani vidu, ani slechu. „Vtipálci“ by jistě poznamenali, že mohly být jako výraz loajality předány a odvezeny na americkou námořní základnu v zálivu Guantánamo. Zůstává ale záhadou, proč ředitel BIS ani po dlouhé téměř dvouleté době nezmínil, kolik osob bylo zadrženo a kolik z nich obviněno. To je celkem standardní věcí i v postupu jiných zemí, které ve svém periodickém shrnutí vždy uvedou počet odhalených pachatelů bez upřesnění státní příslušnosti. BIS to kupodivu provádí obráceně: uvede státní příslušnost (přirozeně Ruská federace) a zatají jakýkoli počet – jako by ty osoby neuměla ani spočítat.

BIS tedy rozbíjí ruské sítě, ale neprokazuje špionáž. Tomu se říká špionáž verze 0.0.0 (neboli žádný špion/agent na dohled ani ten s kódovým označením 001), případně odborněji „vykonstruovaná špionáž“. Je pak na místě požadovat, aby BIS upřesnila, jaký čin údajní pachatelé vlastně spáchali. Je však důležité poznamenat, že na území ČR se cizí špioni i místní a zahraniční agenti nacházejí. Své o tom vědí zahraniční zpravodajské služby, a to převážně ze západních zemí, neboť tyto osoby na českém území řídí (dohromady jich je mnohem více než zapojených Rusů). Státy bývalého socialistického bloku jsou výhodným rejdištěm s rekreačními podmínkami pro působení a setkávání zpravodajců* z třetích zemí jak s jinými zpravodajci, tak se svými zdroji (agenty). Tyto aktivity zde praktikují jak služby z východních, tak ze západních zemí. Alarmující věcí je, proč tyto aktivity nepokrývá BIS, zvláště když o nich vědí i nepřímo zapojené západní čili partnerské služby (BIS se vychloubá skvělou spoluprací se zahraničními partnerskými službami, ale její vedení je značně naivní, když si myslí, že s nimi zahraniční služby budou sdílet vše, co se týká České republiky).

S odlehčením (ale ne zas tak úplným) uzavíráme, že by se poslanci měli možná více ptát těch politiků a příslušníků českých zpravodajských služeb, kteří navštěvují ústředí CIA* v Langley (viz produkt 12061 Jaký význam měla návštěva českého premiéra v ústředí CIA?) a i na jiných místech se setkávají s pracovníky cizích zpravodajských služeb a s novináři, ať už se jedná o plánované pracovní schůzky, anebo o schůzky například v osobním volnu a z vlastní iniciativy (úniky informací mimo ČR a do veřejného či novinářského prostoru). Pokud si někdo myslí, že se pracovník zpravodajské služby nemůže dopustit neoprávněného předání utajovaných informací (čili trestných činů vyzvědačství nebo ohrožení utajované informace s úmyslem či z nedbalosti) jenom proto, že se stýká s někým, kdo je považován za příslušníka partnerské zpravodajské služby, tak je na velkém omylu. Příkladem jsou aféry mezi americkou CIA a německou BND*.   

Podrobnější analýza celé záležitosti včetně nejnovějšího projevu ředitele BIS, „nevyzrálé“ reakce místopředsedy Výboru pro bezpečnost Pavla Žáčka a odkrytí přibližného každoročního počtu špionů a agentů na území ČR je součástí připravovaného produktu.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12069
Souhrnné hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO