Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
11. únor 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení (12060)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) se každoročně časově i obsahově utápí ve tvorbě své výroční zprávy, a to jak její utajované části, tak části neutajované určené pro širokou veřejnost. Pokud zvážíme, že neutajovaná část vychází z části utajované, tak to znamená dvě věci. Zaprvé celý text neutajované části, který je bez konkrétních faktických poznatků fádní a rozplizlý na více než 20 stránkách papíru formátu A4, je rovněž součástí utajované části výroční zprávy BIS. Více než 20 stran utajované zprávy je tak marněním času výkonných politiků, jelikož jim nepřináší nic, co by mohli využít ve svém rozhodovacím procesu*. A zadruhé ani utajovaná část, jež je logicky ještě delší než část pro veřejnost, nemůže obsahovat konkrétní akceschopné poznatky (viz akceschopnost*), protože BIS v části pro veřejnost vůbec nezmiňuje žádný obecný souhrn například o počtu skutečných případů špionáže* nebo třeba o počtu zmařených teroristických útoků*, ale pouze své domněnky(viz analýza vybraného textu v produktu 12059). Obecný souhrn o počtu případů různé kategorie bez uvedení detailů není utajovanou záležitostí, a proto je zřejmé, že ani v utajované části nejsou rozebrány žádné konkrétní případy špionáže či terorismu*, nýbrž jenom to, co si BIS o těchto věcech myslí.

Namísto zveřejnění celkového počtu konkrétních případů po jednotlivých kategoriích (špionáž, terorismus, porušení Ústavy ČR, organizovaný zločin apod.) se BIS hned v úvodu své zprávy chlubí, že různým státním orgánům za kalendářní rok předala asi 1 500 dokumentů a informací. K tomu přidává další „ohromnou“ číselnou statistiku, na čem všem se BIS podílela a co všechno prověřovala. Jenže statistická čísla o počtu informací a aktivit, která jsou uvedena jen tak samostatně, nejsou nijak důležitá. Důležité je, zdali ta velkolepá produkce informací a všemožných aktivit měla vůbec nějaký smysl a využití. O tom však BIS ve své zprávě mlčí, a to jak ve veřejné části, tak z přirozených důvodů i v části utajované.

Pokud chce jakákoli zpravodajská služba poskytnout veřejnosti informace o své roční činnosti, je nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem shrnout informace do krátkého brífinku, jenž by měl být prezentován nejvyšším výkonným politikem. To má svůj význam v tom, že nejvyšší výkonný politik (někde prezident, jinde premiér) svým brífinkem jasně dokládá, že on se svou vládou nesou odpovědnost za činnost příslušné zpravodajské služby, kterou také řídí, a zároveň dokládá, že má přehled o bezpečnostní situaci ve své zemi.

Protože američtí představitelé výroční kontrazpravodajskou činnost* svých služeb veřejně neprezentují – v tomto případě činnost Kontrazpravodajské divize FBI*, je v této oblasti ukázkovým příkladem Ruská federace a její Federální bezpečnostní služba (FSB*). Příkladem je také proto, že BIS ve své zprávě píše o špionáži právě ze strany Rusů, jenže činí tak naprosto převráceně – vzhůru nohama: obviňuje Rusko ze špionáže proti ČR, aniž by česká služba uvedla jediný skutečný případ zjištěné špionáže. Naproti tomu Rusové předkládají informace „postavené nohama na zemi“ – uvádějí celkový počet odhalených zahraničních zpravodajských důstojníků* spojených se špionážními aktivitami a počet agentů* (externě spolupracujících osob). Přitom již nejmenují, a tudíž ani neobviňují žádnou konkrétní zemi, což má svůj smysl. Pokud by zveřejnili země zapojené do špionážních aktivit proti nim a spojili je s konkrétními odhalenými případy, poskytovali by třetím zemím zajímavé informace o působení proti Rusku (v případě Ruska by to bylo mnohem větší kvantum informací než u jakékoli jiné země). Navíc je zveřejnění pouhých souhrnných čísel bez uvedení jednotlivých zemí určitou prevencí před dalšími dotíravými otázkami novinářů.   

Někdo by mohl namítnout, že samostatně zveřejněné počty o špionech* a agentech* bez jejich propojení s jednotlivými zeměmi a uvedení dalších podrobností nemusejí být pravdivé. Tuto námitku nelze samozřejmě vyloučit, ale pro zpravodajskou službu je vždy korektnější, když ve veřejné zprávě uvede počty odhalených osob a nezmíní země jejich původu, než když obviní konkrétní země ze špionáže a přitom nezmíní nic o tom, zda byl vůbec někdo odhalen. Pokud si zpravodajská služba vybere variantu uvedenou jako druhou, nejenže tím volí neprofesionální postup, ale musí navíc počítat s tím, že sklidí výsměch. Obvinit někoho ze špionáže bez uvedení jediného faktu, to svědčí o předpojatosti a snaze povýšit přání na jakousi „umělou realitu“. Zdůrazňujeme, že obecné učebnicové teze ani domněnky* nelze považovat za fakta*

Níže předkládáme český přepis brífinku ruského prezidenta o výsledcích činnosti ruské kontrazpravodajské služby* FSB za rok 2017 přednesený 5. března 2018. Čtenáři tento stručný a věcný brífink mohou porovnat s rozvláčnou a zaujatou  veřejnou částí výroční zprávy BIS za stejný rok, avšak zveřejněné až 3. prosince 2018.

4. únor 2019
Předplatitelé

Specifické hodnocení (12059)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) vydává každoročně se značným zpožděním veřejnou část své výroční zprávy. Zpráva za rok 2017 byla vydána až 3. prosince 2018, tedy s téměř ročním zpožděním (viz úvodní hodnocení této zprávy v produktu 12054). Kromě zpožděného vydávání výroční zprávy BIS, které se ředitel této služby snažil u posledního vydání nešikovně a diletantsky zdůvodňovat (viz produkt 12058), obsahuje každoroční zpráva BIS značné množství slabých míst včetně zcela jasných výmyslů.

Zprávu BIS nelze charakterizovat jako výtvor profesionální zpravodajské služby*, ale jen jako neúspěšnou snahu o vytvoření jakéhosi vědecko-filozofického dokumentu s nezakrytým úsilím přesvědčovat veřejnost o tom, že to, co si myslí vedení BIS, je pravda (veřejná část zprávy BIS za rok 2017 zde). Ano, celá zpráva je pouze o tom, co si vedení BIS myslí, nebo lépe co si chce myslet. Pracovníci BIS totiž ve své zprávě neuvádějí jediný faktický údaj* o tom, co zjistili nebo odhalili – pouze „ve svých představách vyprávějí“, co se na území ČR podle nich děje. Pro příznivce cizích slov se jedná o „iluzivní narativ“ v podání státní instituce.

BIS ve své poslední zprávě za rok 2017 velmi otevřeně a jakoby zasvěceně píše o špionážní činnosti ruských a čínských zpravodajských služeb v České republice. Autoři výroční zprávy dokonce ve spojení s Ruskem zmiňují jakýsi „Koncept hybridního konfliktu“ (?), který doplňují chaotickou a nic neříkající tabulkou s kuriózním názvem „Ruská hybridní strategie v kostce“. Ve zprávě však není jediný údaj o tom, že by BIS odhalila jakoukoli trestnou činnost ve formě špionáže* (vyzvědačství*) neboli, že by odhalila jakéhokoli zahraničního špiona* (vyzvědače*) a spolupracující agenty* (osoby z místního prostředí či spolupracující osoby ze zahraničí). To výrazně snižuje věrohodnost* výroční zprávy BIS. (O údajných hybridních záležitostech podrobněji v produktu 42001 Mýtus o hybridní válce a v produktu 13044 Termíny jako hybridní ani nepřítel nenajdeme ve Vojenské doktríně Ruské federace).

BIS tolik propírá a odsuzuje činnost ruských zpravodajských služeb, ale přitom nedokáže napsat věcnou a faktickou zprávu o jejich činnosti. Při svých bezúčelných romanopiseckých snahách by si vedení BIS mělo vzít odborný příklad právě ze strany kritizovaných Rusů, kteří stručně a velmi profesionálně s patřičnými faktickými údaji dokáží veřejnosti prezentovat své konkrétní výsledky v odhalování nezákonných aktivit zahraničních zpravodajských služeb na svém území. Bez toho, aby zveřejňovali zemi původu odhalených osob, vždy uvádějí celkový počet odhalených zahraničních zpravodajských důstojníků* provádějících špionážní aktivity nebo pokusy o ně a k tomu celkový počet agentů, tedy osob, které různými způsoby zpravodajcům ze zahraničí pomáhaly v jejich špionážním úsilí. 

Následně detailněji porovnáme poslední výroční výstup BIS s výročním výstupem jejího ruského protějšku Federální bezpečnostní služby (FSB*). Předložíme také českou verzi textu FSB věnovaného výsledkům činnosti v oblasti působení proti zahraničním zpravodajským službám. A v neposlední řadě rozebereme vybraný text ve zprávě BIS se zaměřením na věty, které nedávají smysl v praktické činnosti zpravodajské služby, a na věty, jejichž slovesná skladba mění jejich význam až na komickou úroveň.  

13. leden 2019
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (12058)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) publikovala 3. prosince 2018 neutajovanou neboli veřejnou část své výroční zprávy za rok 2017. Čtenáře musí ihned zarazit, že BIS svou zprávu s hodnocením za rok 2017 uvolnila až na konci roku 2018 (blíže k této slabé stránce viz úvodní hodnocení této zprávy v produktu 12054).

Pokud se podíváme zpětně na předešlé roky, tak zjistíme, že do roku 2005 (naposledy u zprávy za rok 2004) uvolňovala BIS veřejnou část své výroční zprávy za příslušný rok vždy v červnu následujícího roku. Od roku 2006 (od zprávy za rok 2005) se ale uvolňování výroční zprávy posouvá do druhé poloviny následujícího roku, přičemž za posledních 13 let je průměrným měsícem pro uvolňování veřejné části výroční zprávy BIS měsíc říjen následujícího roku (za posledních 13 let byly zprávy publikovány takto: 1x v červnu, 2x v srpnu, 5x v září, 1x v říjnu, 3x v listopadu a 1x v prosinci následujícího roku). Ono již uvolňování zprávy v červnu následujícího roku, tedy s půlročním zpozděním, není v pořádku, ale posunutí publikace až na podzimní, ne-li pozdější období, to už značí vážný problém.

BIS neustále opakuje, že v případě veřejné zprávy se jedná o dokument, jehož vznik a zveřejnění neukládá BIS žádný zákon ani nařízení. To je pravdivý výrok, a proto je o to více zarážející, proč BIS tento dokument přes opakované velké zpoždění neustále zveřejňuje. Dobrovolně tím poukazuje na neschopnost vydat zprávu co nejdříve po uplynutí kalendářního roku a je úplně jedno, jestli se jedná o neschopnost BIS, anebo nadřízeného stupně čili národní vlády (případně o kombinaci neschopnosti u obou státních orgánů dohromady). BIS se chce každoročně pochlubit, jak „účinně” pracuje, avšak již samotné pozdní vydání výroční zprávy činnost BIS degraduje. Existuje efektivnější způsob, jak seznamovat veřejnost s výsledkem činnosti zpravodajských služeb* – podrobněji viz závěrečná část v produktu 12031 Břemeno českých zpravodajských služeb v podobě výročních zpráv

V této záležitosti ale na povrch vybředla ještě jedna mnohem závažnější skutečnost, kterou vlastně nechtěně odhalil sám nejvyšší zpravodajec* BIS. Ředitel BIS Michal Koudelka se snažil zpoždění ve zveřejnění neutajované části výroční zprávy za rok 2017 zdůvodnit ve svém vyjádření, jež nese název „Slovo ředitele BIS k veřejné Výroční zprávě za rok 2017. Pozorní čtenáři a lidé znalí práce zpravodajských služeb si musejí po přečtení tohoto zdůvodnění ihned pomyslet, že tady něco nesedí: buď si ředitel BIS vymýšlí, anebo vláda v čele s Andrejem Babišem jasně ukázala, že nepotřebuje vlastní zpravodajské služby.

21. prosinec 2018

Souhrnné hodnocení (12057)

Sotva byla publikována veřejná část výroční zprávy Bezpečnostní informační služby* (BIS), byl vydán její doplněk v podobě vyjádření ředitele BIS. Mezi oběma dokumenty uplynuly pouhé čtyři dny (3. a 7. prosince) Nutno dodat, že ředitel BIS svým doplňkem nekvalifikovaně reagoval na kritiku ze strany prezidenta ČR vyřčenou 6. prosince v pořadu „Týden s prezidentem“ na TV Barrandov. Doplňující výstup BIS je dostupný na webu této služby pod názvem Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti této služby.

Prohlášení ředitele BIS bychom mohli ironicky nazvat „co věta, to perla.“ Samotný text se skládá pouze z 352 slov (≈ jedna strana listu papíru), avšak obsahuje hned 13 vážných nedostatků či přímo dezinformací – také bychom je mohli nazvat čirými výmysly či nesmysly. Prohlášení ředitele BIS má vychloubačný a domýšlivý charakter, jelikož uvedená tvrzení se neopírají o žádná zpravodajská fakta* (přesný rozbor je součástí analytické úlohy, která začíná zadáním v produktu 31013).

Pro lidi obeznámené s činností zpravodajských služeb by neměl být problém odhalit vážné a početné nedostatky v tomto doplňku ředitele BIS ukazující zároveň na nedostatečnou praktickou činnost služby (a to stále ještě nerozebíráme tragickou výroční zprávu). K těmto obeznámeným lidem by měli patřit hlavně politici, a to především členové vládního kabinetu a poslanci, kteří jsou členy komisí pro kontrolu jednotlivých zpravodajských služeb (Stálá komise pro kontrolu činnosti BIS*/ VZ*/ÚZSI*), případně členové Výboru pro bezpečnost.

Avšak jak vidíme na situaci české politické scény, tak se vůbec nic neděje. Česká vláda mlčí a členové Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS taktéž. Přitom jak výroční zpráva (úvodní hodnocení viz produkt 12054), tak doplňující prohlášení ředitele BIS naprosto obnažily českou bezpečnostní službu* a ukázaly její nízkou pracovní úroveň a nedostatečnou odbornou způsobilost.

Naopak senátoři, kteří jsou členy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, práci BIS ocenili. Stalo se tak 18. prosince 2018. V tento den členové zmíněného výboru navštívili ústředí BIS, načež oznámili, že práce příslušníků této kontrazpravodajské služby* je profesionální. Senátoři však neupřesnili, z čeho při svém hodnocení vycházeli. Z chvilkové návštěvy budovy BIS, kde personál ukázal návštěvníkům pouze to, co jim ukázat chtěl, není možné ihned vyvodit závěr o úrovni práce této služby. BIS navíc ze zákona nepodléhá kontrole Senátu, ale kontrole vlády, Poslanecké sněmovny a Orgánu nezávislé kontroly – ONK (tento orgán nebyl dosud ustanoven).

Práce a vystupování vedoucích funkcionářů BIS jsou základními věcmi, jež nejsou v pořádku. Ředitel zpravodajské služby* není sám sobě advokátem a nemůže zabředávat do veřejných názorových sporů. To už pak přestává být zpravodajským ředitelem a stává se „obyčejným rebelantem“. Ředitel zpravodajské služby musí být ukázkou pevného sebeovládání pro své podřízené a musí se soustředěně věnovat své práci, a nikoli oponovat vrcholným politikům a ještě k tomu veřejně. Přece stále platí, že ke zpravodajským službám se přijímají jen psychicky vyrovnaní a pevní jedinci, anebo je to v „nové“ České republice už jinak?

Odpovědí na kritiku své osoby – přesněji kritiku vlastní práce, neb se nejedná o nic osobního – je zase jenom práce, jejímž prostřednictvím může kritizovaný dokázat, že se nadřízení zmýlili. A pokud má dotčený ředitel i přesto k tomu co říci, tak jedině na uzavřeném setkání s příslušnými výkonnými politiky.

Ředitel BIS Michal Koudelka se dopustil dvojího pochybení: nedokázal se ovládnout a jako ředitel zpravodajské služby se obnažil před veřejností, přičemž svým prohlášením taktéž odhalil zásadní nedostatky v pracovní činnosti BIS a její odborné způsobilosti. Odborné pochybení dokladujeme následujícími otázkami, které se vztahují k obsahu prohlášení ředitele BIS (a potažmo také k části obsahu výroční zprávy BIS). Jedná se o otázky, na které by skuteční profesionálové měli znát jednoznačné odpovědi. Jednotlivé odpovědi, které nelze pozměnit, jsou zároveň důkazy o zmíněném pochybení.

Odborné otázky, jejichž odpovědi rozkrývají četná odborná pochybení BIS:

  • Co je nejdůležitější na informačních zprávách předaných zákonným adresátům?
  • Co znamená zamezit cizím zpravodajským důstojníkům v jejich činnosti?
  • Jaký je rozdíl mezi zpravodajskou činností a špionáží?
  • Je hlavním úkolem zpravodajského důstojníka vyslaného do zahraničí vždy provádět špionáž?
  • Proč nelze cizího zpravodajského důstojníka ihned považovat za špiona/vyzvědače?
  • Kdo tvoří zpravodajskou síť?
  • Jaký je rozdíl mezi zpravodajskou sítí, špionážní sítí a agenturní sítí?
  • Pokud někdo tvoří zpravodajskou síť, musí nutně provádět špionáž?
  • Kolik je cizích zpravodajských sítí v České republice?
  • Co znamená, když někdo řekne, že rozbil cizí zpravodajskou síť?
  • Proč je termín „nedeklarovaný zpravodajský důstojník” zavádějící a v některých případech dokonce až komický?
  • Může vůbec člen vojenského diplomatického sboru používat diplomatické krytí?
  • Jaká konkrétní fakta je nutné kvůli věrohodnosti uvést do veřejné výroční zprávy (když už je vydávána) o zahraničních vyzvědačích (špionech) a místních agentech (spolupracujících osobách)?
  • Kolik je v ČR cizích zpravodajských důstojníků, špionů a agentů?
  • V jakém poměru musí být výstup zpravodajské služby ohledně domněnek vůči faktickým údajům?
  • Co znamená a o čem vypovídá, když zpravodajská služba ve svém veřejném výstupu uvede, že podle izraelských a amerických kolegů patří mezi nejefektivnější v Evropě?
  • Jaký význam má ocenění zpravodajské služby od orgánů Poslanecké sněmovny?
  • Jak je to s denním nasazováním životů u kontrazpravodajské služby, která navíc není orgánem činným v trestním řízení?

Za odpověďmi se skrývá objasnění odborného i morálního úpadku BIS, což zahrnuje odbornou neznalost a záměrné šíření dezinformací* (zpravodajských fabulací* a posunování významu jednotlivých faktů). Obsah odpovědí (nabídnutých nesprávných i správných možností) je součástí produktu 23006, který je vytvořen jako test pro přípravu a vzdělávání zpravodajských analytiků. Správné odpovědi s jejich odůvodněním pak začínají v produktu 22032

Pokud bychom to měli odborně shrnout, tak nezbývá nic jiného, než vyřknout závěr, že je nutné provést výměnu vedoucích funkcionářů BIS a provést reformu této služby – pokud ovšem chce být ČR svrchovanou zemí s maximálním využitím vlastních a odborně způsobilých státních služeb bez jejich suplování západními zahraničními službami, jejichž závěry se česká vláda včetně BIS v poslední době řídí. Zpravodajské služby nemohou podléhat cizímu politickému trendu, což nyní předvádí BIS, ale uplatňovat pouze svůj odborný a nestranný přístup. Pokud nebudou přijata opatření, bude BIS i nadále upevňovat svůj politický a předpojatý přístup, přičemž bude s postupem času stále složitější cokoli u BIS napravovat. Tím nezbude nic jiného, než celou službu zrušit a znovu vybudovat (pouhá reforma již nepomůže).

Jenže odpovědní politici se tváří spokojeně. A proč by taky ne. Sami výkonní politici už totiž několikrát prokázali, že vlastně neví, jak mají zpravodajské služby řídit, a jak je využít ve prospěch svého rozhodovacího procesu*. To je fakt, k němuž se písemně přiznal sám premiér Babiš (viz produkt 12032). Tento fakt potvrdila svým výstupem ministryně Maláčová (ČSSD), která v pořadu „Otázky Václava Moravce“ (9. prosince 2018) uvedla, že BIS spadá do kompetence ministra vnitra. To je samozřejmě hluboká nevědomost členky vládního kabinetu, protože BIS nespadá pod žádné ministerstvo, ale přímo pod národní vládu v čele s premiérem, jenž by měl v rámci vlády vést tuto službu ve své agendě.

Úkoly zpravodajským službám ukládá vláda jako celek (případně prezident s vědomím vlády), přičemž ministryně Maláčová prozradila, že vláda se tímto nezabývá a vše nechává na samotných službách. Ty se sice snaží řídit literou zákona, ale jako státní instituce postrádají vedení ze strany státu. Jana Maláčová předvedla, že členové vládního kabinetu si myslí, že zpravodajské služby si řeší a řídí jednotliví vládní úředníci: premiér – BIS, ministr vnitra – ÚZSI a ministr obrany – VZ. Tak to ale samozřejmě není a nemůže být (viz dokument 12032).

K čemu má tedy Česká republika zpravodajské služby, když je vláda neumí a vzhledem k jakémusi „ukotvení“ k západním strukturám je ani nechce řádně využívat? Proč vláda neřídí, nekontroluje a nehodnotí zpravodajské služby? Ze zákona podléhá činnost zpravodajských služeb kontrole vlády, ale žádná kontrola neexistuje a vláda jen pasivně přijímá jakési jejich výstupy.

Činnost zpravodajských služeb podléhá rovněž kontrole Poslanecké sněmovny. Jenže odpovědní poslanci napomáhají nežádoucímu stavu, protože ani neví, kde by měli při kontrole zpravodajských služeb začít a co vlastně kontrolovat (viz produkt 12026).

Také tato skutečnost s nevyužíváním vlastních státních služeb ukazuje na míru svrchovanosti České republiky, kdy se výkonní politici skrývají za jakousi sounáležitost k Západu a kdy se bez rozpaků podřizují požadavkům západních mocností: např. jaké sankce a proti komu přijmout, jaké diplomaty a kolik jich vyhostit, do jakých misí poslat vojáky apod. Na druhou stranu nebyly západní země za své několikanásobné porušení mezinárodního práva a několikanásobné zločiny proti lidskosti nikdy sankcionovány (viz bombardování Srbska – 1999, agrese a okupace Iráku – od 2003 do 2011, civilní ztráty v Afghánistánu – od 2001 do současnosti, destabilizace Libye a Jemenu, neoprávněné vyslání amerických sil do Sýrie atd.). Avšak o těchto faktech se čeští politici nechtějí bavit a ani nevyžadují po vlastních zpravodajských službách pravdivé závěry. Namísto toho dál hrají falešnou hru se šířením vlastních dezinformací ve prospěch bláhově adorovaných západních mocností v čele s USA.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12057
Souhrnné hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
17. prosinec 2018
Předplatitelé

Souhrnná analýza (12056)

Třetí část z „kvatrologie” pokračuje druhým dílem, v němž se zaměříme na podrobnější rozbor zapojení zpravodajských služeb* do kauzy Novičok v ČR. První díl této části s uvedením do problematiky včetně úkolování Bezpečnostní informační služby* (BIS) ze strany prezidenta ČR je obsažen v produktu 12055.   

Jednotlivé části kvatrologie nesou tyto názvy:

Zapojení českých zpravodajských služeb do kauzy Novičok (Новичoк – nováček) přineslo nejenom informace o Novičoku na území ČR, ale také ukázku o nedostatečném řízení a koordinaci činnosti zpravodajských služeb a usvědčení výkonných politiků z jejich politické podřízenosti západním mocnostem, kdy politici upřednostňují závěry ze zahraničí před závěry vlastních státních institucí – pokud od nich nějaké závěry vůbec požadují.   

Tematiku zapojení českých zpravodajských služeb do kauzy Novičok jsme rozdělili do následujících bodů:

  • A) Charakter utajení zprávy a hodnocení „úniku“ informací
  • B) Rozpor mezi závěrem BIS a VZ
  • C) Dekonflikce mezi zpravodajskými službami
  • D) Výroba versus mikrosyntéza
  • E) Závěrečné zvláštnosti

A) Charakter utajení zprávy a hodnocení úniku informací

Prezident České republiky Miloš Zeman obdržel po zaúkolování BIS písemnou odpověď se stupněm bezpečnostního utajení* „VYHRAZENÉ“, což je nejnižší stupeň ze čtyř používaných stupňů v ČR. Také k tomuto prezident přihlédl a dovolil si některé věty ze zprávy citovat (viz předchozí díl).

Jelikož prezident úmyslně zveřejnil jím vydaný úkol pro BIS, bylo možné předpokládat, že bude chtít veřejnost seznámit také s výsledkem zjištění BIS, a to třeba jen skrze krátkou poznámku. Toto mohli pracovníci BIS jako profesionální zpravodajští důstojníci* predikovat (koneckonců vytváření predikcí* je součástí jejich pracovní náplně). Pokud by tedy odhadli chování prezidenta Zemana a přitom by usilovali o to, aby text ze zprávy, byť jen jeho malou část, nezveřejňoval, použili by vyšší stupeň utajení než „VYHRAZENÉ“ (stupeň utajení písemné informace* či zprávy* určuje její tvůrce, a to podle stanovených podmínek a aktuálních okolností).

Další otázkou je, zdali se v případě prezidenta republiky jednalo o únik informací a tím i porušení zákona. K vyvození nějakého závěru je samozřejmě nejprve nutné znát několik relevantních bodů z českých zákonů. K těmto bodům patří: