Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

REÁLNÉ ZPRAVODAJSKÉ VÝSTUPY
Působení zpravodajských služeb ÚVODNÍK
27. březen 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (12077)

Zástupci několika sdělovacích prostředků 24. března 2020 přinesli a rozšířili zprávu, že Bezpečnostní informační služba* (BIS) na počátku března předala vládě informaci o tom, že Čína v lednu a únoru 2020 skupovala v ČR zdravotnické potřeby. Jednalo se údajně o respirátory, roušky a ochranné obleky, přičemž se BIS podle novinové zprávy obávala, že by se zboží mohlo v ČR stát nedostatkovým. Česká vláda vývoz některých zdravotnických pomůcek 3. března zakázala, ale není jasné, zda to bylo na základě zprávy BIS, anebo zda se tak vláda rozhodla vzhledem k měnící se situaci v ČR, kdy od 1. března začal v ČR narůstat počet osob infikovaných koronavirem SARS-CoV-2.

Pokud si ale celou záležitost včetně obsahu novinové zprávy analyticky rozebereme, tak zjistíme, že BIS pouze využila nastalou situaci ve svých předpojatých a úmyslně medializovaných aktivitách, a ještě navíc porušila zákon. Tento čin ale vedení BIS velmi jednoduše projde, jelikož předseda vlády Andrej Babiš si od doby, kdy společně s ředitelem BIS Michalem Koudelkou navštívil ústředí americké CIA* (Ústřední zpravodajská služba USA), nedovolí žádným způsobem vystupovat proti BIS a jejímu řediteli. On si to ostatně nedovolil ani předtím, ale po této zahraniční cestě si to už tuplem nedovolí.

Podrobněji je zvláštní návštěva premiéra Babiše v ústředí CIA diskutována v produktu 12061 Jaký význam měla návštěva českého premiéra v ústředí CIA?. Ukázka toho, jak Babiš po svém návratu z USA podřízeně respektuje požadavky BIS ve prospěch USA je obsažena v produktu 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2).

Ani Poslanecká sněmovna, která je skrze své orgány odpovědná za kontrolu činnosti BIS se v posledních třech letech reálně nezabývala ani jedním pochybením a odbornou nezpůsobilostí BIS (viz např. produkt 31013 BIS a jeden z přímých důkazů její odborné nezpůsobilosti nebo produkt 12072, v němž jsou odkazy na další produkty s pochybením BIS).

Následně rozebereme, jak novináři „skouleli“ práci s uniklou informací, co upozadili a čeho se podle trestního zákona a zákona o utajovaných informacích a o bezpečnostní způsobilosti společně s těmi, kteří jim informaci předali, dopustili.

10. únor 2020
Předplatitelé

Specifické hodnocení a předpověď (12076)

Produkt přímo navazuje na hodnocení 12075. Podívejme se ještě jednou na to (tentokrát s přesnou citací), co v souvislosti s informačním systémem elektronické dálniční známky (IS EDAZ) požadovali zástupci Bezpečnostní informační služby* (BIS) podle jejich vyjádření. Zde je přesný přepis části textu BIS:

„BIS žádala o možnost v případě plnění úkolů získat data o registrační značce včetně fotografie výřezu registrační značky a případně, umožní-li to systém, pouze čelní (tzn. přehledové) fotografie automobilu, tak jak je měl systém běžně poskytovat. Jednalo by se o stejný typ fotografie, jaké dnes získává Policie ČR při kontrolách rychlosti.“

Pozorní čtenáři si jistě po přečtení textu BIS položí otázku, proč BIS vstupovala do zakázky a jednala s Ministerstvem dopravy, když požadovala pouze výše uvedené položky. Vždyť záznam o registrační značce a tovární značce vozidla jsou základní údaje pro identifikaci jakéhokoli vozidla a pro správnou funkci IS EDAZ včetně dohledávání neplatících řidičů musí být vždy zaznamenávány. Tyto záznamy v dnešní době navíc nemohou sloužit jen ke kontrole elektronických dálničních známek, ale zcela jistě se počítá, že systém bude také sloužit k odhalování kradených vozidel, a to kradených jak na území ČR, tak v zahraničí, včetně falešných registračních značek nebo značek používaných na jiných vozidlech, než je uvedeno v registračních údajích. Tato funkce systému byla jistě projednána s Policií ČR. Proč by tedy BIS požadovala něco, co je již v zakázce dané?

Vnímaví čtenáři si také určitě všimli, že BIS ve svém textu píše, že požadovala něco, co měl systém běžně poskytovat. Ale proč požadovali něco, o čem už věděli, že to systém bude poskytovat? Vyjádření BIS je plné rozporů, a proto ho lze hodnotit jako klamné a neposkytující pravdivé zdůvodnění. Jaký byl skutečný zákulisní záměr BIS ve spojení s IS EDAZ?    

7. únor 2020
Předplatitelé

Specifické hodnocení (12075)

Nejdůležitějším komponentem v souhrnné zakázce na elektronické dálniční známky je dílčí zakázka na informační systém, který je označován zkratkou IS EDAZ (informační systém elektronické dálniční známky). Tento informační systém je důležitý ze dvou důvodů: Jednak je důležitým základem pro fungování celé soustavy elektronických dálničních známek, neboť bude podporovat komplexní agendu časového zpoplatnění pro vozidla do 3,5 tuny, a jednak bude tento systém vytvářet významnou databázi osobních a technických údajů, které jsou zajímavé pro bezpečnostní* a zpravodajské služby*.

Zapojení Bezpečnostní informační služby* (BIS) do zakázky na informační systém k elektronickým dálničním známkám má svou souvislost s návštěvou ředitele BIS Michala Koudelky v ústředí CIA* v Langley, kde doprovázel předsedu vlády Andreje Babiše (viz produkt 11097 Skutečné důvody, proč byl český premiér pozván do Bílého domu a proč zrovna na březen 2019 a produkt 12061 Jaký význam měla návštěva českého premiéra v ústředí CIA?).

Jako první zpravodajský výstup k problematice elektronických dálničních známek byl zpracován dokument 13076 Premiér Babiš podruhé prozradil, že ho české zpravodajské služby nezajímají a že vládní kabinet řídí nedostatečně.

Od konce ledna 2020 se ve sdělovacích prostředcích objevují zprávy o tom, že BIS chtěla prostřednictvím informačního systému EDAZ „špiclovat“ řidiče, potažmo celé posádky vozidel na českých dálnicích. Zástupci BIS se brání, že v rámci plnění svých úkolů žádali pouze o data o registrační značce vozu včetně fotografie výřezu registrační značky a případně, umožní-li to systém, pouze čelní (tzn. přehledové) fotografie automobilu, tak jak je měl systém běžně poskytovat (viz vyjádření na webu BIS).

Zástupci BIS by však učinili nejlépe, kdyby se vůbec nevyjadřovali, protože se u nich projevuje už tradiční vlastnost ve smyslu, že čím více mluví, tím více prozradí (v českém slangu se již dlouhodobě ujala fráze, že sami na sebe všechno „vykecají“). V určité komunitě analytiků* se při „aférách“ BIS často objevuje následující výzva: „Počkejme si na vyjádření BIS a nechme je, ať se opět sami usvědčí.“

Ze všech poznatků (i přímých poznatků ze sdělení BIS) a dlouhodobého sledování činnosti BIS lze jednoznačně vyhodnotit, že Bezpečnostní informační služba požadovala mnohem víc než jen to, co podsouvá veřejnosti, a že se primárně nejedná o boj proti terorismu, ale že se toto „sledování“ přednostně vztahuje na určitou komunitu osob. V tomto kontextu je rovněž zvláštní, že poslanci z Výboru pro bezpečnost (především Radek Koten z SPD, Robert Králíček z ANO a Pavel Žáček z ODS) se v médiích vyjadřují způsobem, jako by měli omezené rozlišovací schopnosti. Přitom se už nesporně jedná o provalenou operaci* BIS podporovanou premiérem, která měla a stále má přinést značný prospěch pro BIS a některé západní služby v získávání přesně definovaných informací v reálném čase* (real-time information). Jednalo se ze strany poslanců o úmysl něco zakrýt, anebo o neznalost a naivitu? Pokud to byl úmysl, tak byl velmi průhledný a nešikovný.

Velmi zvláštní je také role premiéra, který zapojení BIS do zakázky jen netečně přihlížel. Jenže takovéto zapojení BIS do státní zakázky měla schválit celá vláda, jelikož je to vláda, která jako jeden celek ukládá zpravodajským službám ČR úkoly a schvaluje jejich činnost nad rámec jejich působnosti. A aktivní zapojení BIS do zakázky či tendru je hodně nad rámec jejího výkonu.  

24. leden 2020
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12074)

Impeachment (žaloba na ústavního činitele) je první fází v ústavním procesu vedeném Kongresem USA s cílem sesadit prezidenta nebo jiné vládní úředníky z jejich funkcí. Tentokrát byl proces impeachmentu zahájen proti americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Za oficiální počátek procesu můžeme považovat oznámení předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelociové (demokratka), která 24. září 2019 oznámila, že sněmovna zahájí v této věci oficiální šetření*.

Zajímavostí je, že zde nebylo jako v předchozích případech u prezidentů Richarda Nixona a Billa Clintona provedeno hlasování ve Sněmovně ohledně schválení usnesení o zahájení impeachmentu. Předseda sněmovního Výboru pro justiční záležitosti Jerrold Nadler (demokrat) k tomu uvedl, že podle pravidel Sněmovny ani podle Ústavy Spojených států k tomu není potřeba souhlasu Sněmovny a že justiční výbor má veškerou pravomoc, aby vydal prohlášení o zahájení procesu ústavní žaloby (do procesu je zapojeno více sněmovních výborů, ale justiční výbor je tím výborem, který by měl celý proces vést). Demokraté k tomu dále doplňují, že vyšetřování* Trumpa už stejně probíhá řadu měsíců.

V procesu impeachmentu funguje Sněmovna reprezentantů jako žalobce. Po prošetření s vyslechnutím svědků během veřejných slyšení a s prostudováním souvisejících písemností a dalších materiálů je v případě shledání „pozitivního nálezu“ vypracována žaloba (je to ale více politická než dokazovací záležitost, čímž je zpravidla dopředu jasné, že pokud se proces zahájí, tak žaloba bude sepsána). O schválení žaloby se hlasuje (o každém bodu obvinění zvlášť, případně o obvinění jako celku) a pokud je žaloba schválena, je následně postoupena Senátu, který funguje jako soudce. Pro schválení žaloby ve Sněmovně reprezentantů je vyžadována prostá většina (nadpoloviční většina z odevzdaných hlasů).

V Senátu nastává druhá fáze procesu impeachmentu, která je obdobná jako soudní přelíčení. Vynesení rozsudku je prováděno hlasováním senátorů (vždy o každém bodu obvinění zvlášť). Pokud se alespoň dvě třetiny senátorů (67 senátorů ze 100členého senátu) vysloví pro to, že prezident nebo jiný vládní úředník je vinen, znamená to, že takto odsouzený politický činitel je tímto rozsudkem zbaven své funkce. Sesazení z funkce není doprovázeno žádným soudním trestem, ale později podle situace (především podle závažnosti prohřešku) může být zahájen skutečný soudní proces o vině a trestu.

Prezident Trump byl obžalován ze dvou bodů: ze zneužití úřední moci a z obstrukcí vůči Kongresu. Tyto body byly Sněmovnou reprezentantů schváleny 18. prosince 2019 [1] a žaloba byla předána do Senátu. Senát svůj soudní proces vztažený na amerického prezidenta zahájil 16. ledna 2019. Tento proces je na svém počátku.

Celý proces s ústavní žalobou je provázen několika otazníky, přičemž my se zaměříme na úplný počátek vzniku ústavní žaloby a s tím na tři osoby, které svým počínáním celý proces na samém počátku zpochybnily. Jedná se o příslušníka Ústřední zpravodajské služby CIA* se „skrytou identitou“, o generálního inspektora zpravodajské komunity USA Michaela Atkinsona (v českém překladu výstižněji „generální inspektor zpravodajských služeb*) a předsedu Stálého výboru pro zpravodajskou činnost Adama Schiffa ze Sněmovny reprezentantů (Senát má obdobný výbor – viz vysvětlení pod čarou na konci dokumentu).

10. prosinec 2019
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (12073)

Z každoroční veřejné výroční zprávy Bezpečnostní informační služby* (BIS) do popředí opakovaně vystupují tři základní slabiny, jejichž závažnost se dosud nikdo z odpovědných osob neodvážil řešit. Je to zřetelná vizitka toho, že české zpravodajské služby* nejsou dostatečně propojeny s řídícím ani kontrolním orgánem, tedy s národní vládou (jež je ze zákona souběžně řídícím i kontrolním orgánem) a se Stálou komisí pro kontrolu činnosti BIS (SKBIS) – ukázka neschopnosti hodnotit činnost BIS ze strany zákonodárců viz produkt 12026. Je tedy záhadou, jak vlastně stát s absencí této řídící a kontrolní funkce provádí bezpečnostní a zahraniční politiku, kde obě tyto položky souvisejí s národní bezpečností*.

K výše uvedenému je nutné podotknout, že nelze do kontrolní činnosti zahrnout agilní aktivity senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož členové v čele s Pavlem Fischerem (předseda výboru) opakovaně navštěvují ústředí BIS nebo jednají s jejími zástupci, protože BIS ze zákona podléhá pouze kontrole vlády, Poslanecké sněmovny skrze příslušnou komisi a Orgánu nezávislé kontroly – ONK (tento orgán nebyl dosud ustanoven, což je další negativní věc táhnoucí se déle než tři roky). O Senátu ČR není v zákoně o zpravodajských službách ČR v jeho aktuálním znění žádná zmínka (zákon č. 153/1994 Sb.). Senátní výbor se stejně nesnaží nic kontrolovat, ale naopak se snaží BIS politicky podporovat v boji proti předurčenému protivníkovi ve prospěch západních mocností. Je zvláštní, že tato podivná činnost senátního výboru nevadí přinejmenším členům SKBIS, kterým se Fischerův tým plete do jejich pole působnosti.

První slabinou výročních zpráv BIS je značná časová prodleva (téměř jeden rok), která se váže k procesu vytváření neutajované výroční zprávy (tato slabina je rozebrána např. v produktu 12054 a v produktu 12072). Zbylé dvě slabiny se vztahují k samotnému obsahu výroční zprávy (tyto slabiny jsou obecně popsány v produktu 12072). Druhá slabina se týká nízké odborné způsobilosti, která čiší z mnoha stránek každé výroční zprávy (k odbornému či neodbornému obsahu viz např. produkt 12011 a produkt 12014). Poslední čili třetí základní slabina je spojena se slabými morálně volními vlastnostmi zpravodajského personálu, který se podílí na konečné verzi výročních zpráv (viz např. produkt 12001 a bod 4 v produktu 12014).

První slabina již byla v několika předešlých zpravodajských produktech* podrobněji rozebrána, a tak se nyní zaměřme na druhou slabinu, která je vzhledem ke svému rozsáhlejšímu obsahu náročnější na analýzu. V tomto analytickém výstupu se podíváme na text, v němž BIS shrnuje komu a kolik dokumentů předala, a porovnáme to s tím, jak počet výstupů řeší kontrazpravodajské služby* USA a Ruska.