Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Specifický výklad s hodnocením (42010)

Vlády západních zemí se veřejně prezentují jako odpůrci terorismu*, avšak na druhou stranu pomáhají islámským radikálům* v propagování jejich militantní a násilné činnosti. Jednou z oblastí tohoto napomáhání je podpora islamistů v jejich nesprávné a účelové interpretaci koránu. Nejvýraznějším příkladem je používání termínu „džihád“.

Islámští radikálové vysvětlují výraz „džihád“ jako nutný ozbrojený boj neboli „svatou válku“ proti nevěřícím a často také jinověrcům, či dokonce proti souvěrcům, přičemž džihád představují jako šestý pilíř islámu.1 To je však značně posunutý výklad, jenž nemá svou oporu ani v koránu. „Džihád“ je především úsilí věřící osoby o vlastní osobní rozvoj, dále úsilí podporovat a rozvíjet „dobré“ věci ve společnosti a odporovat věcem špatným. V situaci, kdy není možné hájit dobré věci, spravedlnost a své území či svůj dům pokojnou cestou, přechází džihád do úsilí obrany, jež může mít podobu ozbrojeného odporu. Jedná se zejména o boj proti okupantům.

Pokud někdo vysvětluje „džihád“ jen jako ozbrojený boj a ještě k tomu ofenzivní boj proti „odlišným“ lidským komunitám a národům, tak tím podporuje islámské radikály, kteří se právě za pomoci účelově zkomoleného významu pojmu „džihád“ snaží proti západním zemím vyvolat ozbrojený boj ve jménu islámu. Politici a novináři západních zemí mluví o džihádu stejně nesprávně jako islamisté*, čímž vlastně nebezpečně potvrzují jejich slova namísto toho, aby zdůrazňovali, že radikální islamisté neprovozují „džihád“ podle koránu, nýbrž zločin, což z nich činí kriminálníky a odpadlíky islámské víry.

Představitelé západních zemí, novináři a různí mediální komentátoři neustále opakují, že islamisté vedou proti Západu „džihád“, z něhož dokonce vytvořili směr „džihádismus“. Termín „džihád“ a uměle vytvořený pojem „džihádismus“ jsou používány jako synonymum pro násilí a terorismus. V západním světě tyto překroucené významy natolik zdomácněly, že se v rámci nich dostávají do negativního hodnocení všichni, kteří vyznávají islámské náboženství, neboť termín „džihád“ je součástí koránu – náboženské knihy islámu. To sebou přináší tři nebezpečné prvky:

1) Západ se přes zkomolený obsah „džihádu“ vyhraňuje proti islámu jako celku čili proti konkrétnímu náboženství, jež vychází z koránu (v případě sunnitského směru je islám doplněn tzv. sunnou). Toto vyhranění symbolizuje přijímání boje obecně s islámským světem a nikoli jen s těmi, kteří páchají skutečnou trestnou činnost a za islám se jen schovávají.

2) Západ svým počínáním podporuje islámské radikály či fundamentalisty, jelikož ukazuje, že jejich interpretace koránu je „správná“. To má vliv na muslimskou mládež.

3) Jakákoli mládež, stejně tak ta muslimská si snadno osvojí mylně předkládaný smysl náboženských myšlenek z duchovních knih. Příkladem je význam slova „džihád“, s jehož mylným výkladem napomáhají západní země. Část mladých muslimů se tak nechává strhnout k naplňování jeho předkládaného militantního obsahu, čímž se stávají náborovým potenciálem pro islámské radikální skupiny.  

Islámští radikálové zneužívají islám pro své militantní záměry. Není možné vydávat jejich násilnou snahu za džihád dle islámské věrouky, ale naopak za trestnou činnost podle příslušných zákonů. Velmi závažným se jeví to, že o džihádu jako terorismu je západní společnost utvrzována snad všemi státními institucemi včetně zpravodajských služeb. Ukázkou je Bezpečnostní informační služba (BIS*), na jejíž internetových stránkách můžeme najít tuto větu: „Aktuálně je hlavním myšlenkovým zdrojem mezinárodního terorismu džihádismus, nejradikálnější odnož islamistických ideologií." Západní společnost tak z islámského džihádu vytvořila zdroj mezinárodního terorismu zvaný „džihádismus“. Jenže terorismus nemá oporu v žádném náboženství. A příčiny terorismu nevystupují z nějakého umělého džihádismu, ale z mezinárodního vývoje, na němž se Západ velmi aktivně podílel a nadále podílí.

Velký problém tkví v zahraničních aktivitách ozbrojených sil západních zemí. Vzpomeňme koloniální dějiny, novodobé snahy o změnu státních režimů, snahy o získání vlivu v islámských zemích kvůli nerostným surovinám nebo kvůli postavení vůči konkurenčním mocnostem apod. Západní mocnosti mají své vojenské základny v mnoha islámských zemích, kde však nejsou vítány všemi obyvateli. Oponenti pak volají po spravedlivém boji proti okupantům, což je na jejich rodné půdě možné chápat jako součást džihádu. Významným příkladem je neodůvodněná agrese proti Iráku v roce 2003. O této agresi a působení cizích vojsk v Iráku jsou vytvářeny filmy s americkými hrdiny. Posledním filmem z této řady byl „Americký sniper“. Film vypovídal o těžké práci amerických vojáků v zahraniční misi. Avšak pokud budeme nazývat věci pravými jmény, tak Američané tam působili jako okupanti, čímž nemohli být považováni za hrdiny. Kdo tedy v Iráku vedl spravedlivý boj? Američané, nebo příslušníci iráckého odboje?

To, co páchají tzv. islámští radikálové nebo zradikalizovaní muslimové proti obyvatelům v evropských zemích, je terorismus schovávaný za džihád. Stejně tak to, co páchají vojáci a nájemné agentury západních zemí během svých „misí“ či „turnusů“ (voj. slang. výraz) v islámských zemích, je s ohledem na tamní civilní ztráty možné nazývat taktéž terorismem, jenž má institucionalizovanou podobu.2 Mohli bychom říci, že se jedná o „začarovaný kruh“, avšak hlavními „iluzionisty" tohoto dění jsou ve 21. století západní země. Politici západního světa halí své aktivity v islámských zemích do hávu demokratických hodnot a jakékoli opačné projevy islámských renegátů ve svých zemích nazývají džihádem muslimů, jako by chtěli ospravedlnit nutnost svého zahraničního vměšování do života islámských států. Označovat náboženskými termíny násilí páchané v Evropě je předstírání vlastní bezúhonnosti, přičemž jsou tímto pojmenováním na jedné straně podporováni teroristé z islámského světa, a na straně druhé je společnost vybízena k boji proti všem muslimům. Celá situace vyznívá tak, jako by někdo vyvolával úmyslný svár mezi komunitami skrze náboženství, k čemuž se snaží radikalizovat termín „džihád". 

Čím dál častěji se hovoří o „válce civilizací" jako odlišných náboženských kultur. Ve skutečnosti je to však chtěná válka jen několika zástupců na každé straně, kteří se snaží vystupovat jménem celé své civilizace a pokořit civilizaci protivníka.

Korán je interpretován účelově i v mnoha jiných záležitostech, což potvrzují i arabští odborníci. Další problematickou záležitostí je zahalování ženské tváře, což je ale tématem jiného produktu (připravujeme).  

Zpravodajské produkty z podkategorie problematických „odborných“ termínů:


* Vysvětlení termínů je obsaženo v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.

1 K pěti pilířům islámu patří: vyznávání víry (šaháda), závazné provádění modliteb (salát), nezbytná charitativní činnost (zakát), půst v měsíci ramadánu (saum) a pouť do Mekky (hadždž), jež by měla být provedena zdravotně způsobilým muslimem/muslimkou alespoň jednou v životě.

2 O zahraničních aktivitách Západu jsme v produktu 11040 Teroristické aktivity v Evropě z pohledu národní bezpečnostiuvedli následující:Jakékoli svévolné a účelové zásahy do zřízení cizích státních útvarů se odrážejí na vnitřní situaci těch zemí, jež se těchto zásahů aktivně zúčastňují, a rovněž zemí, které tyto aktivity podporují. Fyzické zahraniční aktivity vytvářejí oboustranné působení a iniciátoři si následky svých aktivit přinášejí zpět na půdu svých zemí. Od nich se pak tyto následky šíří dál také na území jejich „spojenců“, jež je v zahraničních činnostech aktivně či pasivně podporují. Ať už jsou zásahy prováděny s cílem vlastního prospěchu, anebo podporovány z loajálnosti z hlediska členství v určitých organizacích, vytvářejí stejné podmínky pro zpětnou vazbu směrem ke všem zaangažovaným neboli ke všem členům oněch mezinárodních organizací. Nezáleží na tom, kdo se účastní aktivně a kdo jen zdálky podporuje. S nadsázkou říkáme, že je to stejné jako s forenzní vědou, tedy že dva subjekty, které dospějí ke vzájemnému kontaktu, zanechají jeden na druhém vlastní stopy svého působení, přičemž si tyto stopy odnášejí sebou a mezi své spojence (podporovatele), čímž přitahují jistou pozornost.“


Zpravodajský produkt 42010
Specifický výklad s hodnocením
© 2017 Agentura EXANPRO