Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Studie/výklad s hodnocením (42007)

Bezpečnostní složky, především pak zpravodajské služby čím dál častěji používají v souvislosti s terorismem sousloví „osamělý vlk“. V tomto vztahu však existuje ještě jiný termín, a to „toulavý pes“ (zbloudilý pes). Co přesně oba termíny znamenají a jaký je mezi nimi rozdíl? Používají se oba termíny dostatečně správně, anebo se někdy jedná o projev alibismu s cílem skrýt nedostatky v činnosti bezpečnostních sil? A jaký nežádoucí efekt má používání těchto termínů západními médii a politiky?

Jednotlivec, jenž spáchal útok, který je posléze označen za teroristický, je přirozeně sám nazván teroristou. V současnosti je však takový jednotlivec čím dál častěji také pojmenován jako „osamělý vlk“. Jenže ve většině případů by se hodil spíše termín „toulavý pes“, který byl používán mnohem dříve než slovní spojení „osamělý vlk“.

Dříve než si oba termíny definujeme, pozastavíme se u jejich přirozených původů. Vlci žijí obvykle ve smečkách, ale smečky mohou být pevného či volného charakteru. Vlci žijící ve volné smečce mohou, na rozdíl od smečky pevné, působit v přírodě i samostatně nebo v párech a opětovně se do smečky vracet. Osaměle žijící vlci jsou silnější a agresivnější než vlci žijící trvale ve smečce, a právě proto si mohou dovolit žít nějakou dobu odloučeně. Vlci totiž loví většinou ve smečce a pouze silnější jedinci mohou život predátora praktikovat i odděleně od ostatních vlků. Vlci jsou obecně lstiví a odhodlaně draví.

Toulavý pes se potlouká buď sám, nebo ve smečce „pouličních“ psů. Je odloučený od lidské společnosti, avšak na druhou stranu je na ní závislý. Toulavý pes je naučený žít na ulicích města, ale pro bezpečný život ve městě postrádá určité návyky. Neútočí vždy, ale jen když je dohnán okolnostmi nebo inspirován jinými psy.

Nyní si můžeme oba termíny s pomocí jejich přirozeného původu objasnit. Obě slovní složeniny je možné z hlediska praxe zaměňovat, avšak přece jenom existuje patrný rozdíl, i když se termín „osamělý vlk“ dostal do výrazného popředí.

Osamělý vlk (lone wolf) je podle přesnější definice osoba, která páchá násilnou trestnou činnost se záměrem prosazovat cíle určité skupiny, hnutí nebo ideologie, avšak koná tak samostatně bez toho, aby byla řízena, nebo aby přímo patřila do organizační struktury zločinecké skupiny, ale mohla se od takové skupiny dříve odloučit. Ani určité spojení s teroristickou a jinou zločineckou skupinou před spácháním trestného činu nelze vyloučit. Takové spojení však nemá význam manipulace útočníka.  

Toulavý pes (stray dog) je přesněji definován jako osoba, u které se nepředpokládá, že by někdy byla členem teroristické nebo militantní organizace, ani to, že by od takových organizací pro svůj čin obdržela jakoukoli materiální podporu bez ohledu na to, v čí prospěch svůj čin páchá. Nelze však vyloučit určité spojení s teroristickou a jinou zločineckou skupinou před spácháním trestného činu, jež má obvykle charakter manipulace a povzbuzení.  

Osamělý vlk považuje své aktivity za trvalé poslání, promyšleně koná a dopředu plánuje. Naproti tomu toulavý pes je spíše psychicky labilní jedinec, jenž jedná pod vlivem okolností, čímž může vzniknout impuls k násilnému činu. Svůj čin provádí zpravidla improvizovaně a bez dostatečné přípravy.  

Pokud se podíváme na násilné činy proti skupině obyvatel spáchané jednotlivci, tak jejich způsob provedení odpovídá více charakteru „toulavého psa“. O těchto jedincích můžeme také říci, že zbloudili v lidské společnosti, a proto se někdy místo složeného výrazu „toulavý pes“ může objevit termín „zbloudilý pes“. U akcí konanými „zbloudilými psy" se ale nemusí jednat o teroristický čin.

Násilné útoky proti skupině obyvatel uskutečněné společnou akcí několika osob se podobají predátorskému útoku vlků, čímž se ale nejedná o osamělé vlky, nýbrž o vlčí smečku. Avšak vzhledem k povaze útoku a též vyjádřenému vzkazu společnosti se většinou jedná o teroristický čin.

V žargonu bezpečnostních a zpravodajských složek se sousloví „osamělý vlk“ natolik uchytilo, že je bez větších rozpaků používáno snad pro všechny vážnější útoky jednotlivců proti občanům na veřejných místech, aniž by napadení vykazovala zjevné známky terorismu (viz produkt 22006 Kritéria pro naplnění podstaty terorismu"). Dodatečně se pak hledá jakékoli spojení pachatele s teroristickou nebo jinou zločineckou organizací. Vyšetřovatelé a příslušníci zpravodajských služeb se často spokojí s tím, že provinilec nějakým způsobem vyjádřil své sympatie k příslušné nezákonné organizaci. Velmi „moderní“ se tato záležitost ukázala v souvislosti s „Islámským státem“, kde se opakuje údajné vyjádření věrnosti uvedené zločinecké organizaci příslušnými jednotlivci. Pokud byla skutečně vyjádřena jakási věrnost, tak se u mnohých jedinců jedná spíše o jednostranný projev zoufalství v osobní situaci. Takoví jedinci patří více do kategorie „zbloudilých psů“ než vytrvalých „osamělých vlků“.

Časté používání termínu „osamělý vlk“ má příznaky alibismu, neboť příslušníci policejních sil se tím jakoby snaží zdůraznit fenomén, jenž není možné kontrolovat, čímž se zbavují odpovědnosti za předcházení činům s tím spojených. A společnost je na toto vysvětlení již navyklá. Kdokoli slyší ve vztahu s jakoukoli událostí pojmenování „osamělý vlk“, ihned si to spojí s tím, že se tomu nedalo nijak zabránit. Útočníky samotáře je sice těžké odhalit, ale není pravdou, že se tomu nedá nikdy zabránit. Vše závisí na systému národní bezpečnostní politiky, do níž by měla patřit určitá opatření a pravidla v důležitých oblastech, která by měla být uplatňována v praxi. Příkladem těchto pravidel je oblast nelegální migrace (viz produkt 22005 Zásady potírání nelegální migrace). Jenomže právě prosazování v praxi bývá největším problémem – když už nějaké pravidlo existuje, není v praxi dostatečně uplatňováno. Jinou, ale klíčově důležitou oblastí je spolupráce a komunikace bezpečnostních sil s veřejností, k čemuž je nutné opakované a systematické vzdělávání ze strany bezpečnostních odborníků, jež by mělo pokrývat všechny skupiny obyvatel.

Osamělý vlk se stává zvláštním pojmem, který je pro určité jedince něco jako honosný titul v boji proti západní civilizaci na jejím vlastním území. Hodně tomu napomáhají média, která opakovaně spojují „osamělé vlky“ s „Islámským státem“ (IS), přičemž IS tento termín nepoužívá. Ve sdělovacích prostředcích se tak můžeme dočíst například následující: „Islámský stát uveřejnil video, na němž vyzval „osamělé vlky“, aby páchali atentáty na Západě.“ Avšak na nahrávce takové oslovení či označení osob nebylo. IS používá například výraz „vojáci kalifátu“ nebo hovoří bez oslovení a naopak opakuje slovo „bezvěrci“. Západní média a politici vnucují zmíněný sporný termín veřejnosti a celé to vydávají za rétoriku IS, čímž nahrávají jeho propagandě. Zavádějící výstupy v médiích pak působí, jako kdyby se v západní společnosti pohyboval nespočet osamělých vlků, kteří jen čekají na pokyn IS. Ve skutečnosti jsou výzvy IS obecnou kampaní, jíž se snaží oslovit potenciální útočníky.

Poznámka: Definice použitých termínů je možné nalézt v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze. Kromě uvedených termínů obsahuje slovník také další výrazy a slovní spojení v souvislosti s terorismem jako např. „radikalizace“ a „terorismus osamělých vlků“ (lone wolves terrorism).


Zpravodajský produkt 42007
Studie/výklad s hodnocením
© 2016 Agentura EXANPRO