Odborný výklad s hodnocením (42006)
Jaký je rozdíl mezi terorismem a terorem? Proč se o teroristických útocích hovoří jako o atentátech? A proč jsou některé úkladné vraždy ihned označovány za teroristický čin? Pojmenovávání násilné trestné činnosti, jejímž výsledkem je smrt jedné a více osob, se v médiích děje bez ohledu na odbornou terminologii a faktické údaje o incidentu. Agentura EXANPRO přináší objasnění uvedené problematiky z hlediska vlastní praxe.
Komerční média, ale dokonce i ta veřejnoprávní provádějí vlastní klasifikaci určitých násilných trestných činů. Pracovníci sdělovacích prostředků uvažují, hovoří nebo píší o incidentu jako o závažnějším činu, aniž by byla dostupná adekvátní fakta a vyjádření specialistů spjatých s vyšetřováním incidentu. Někdy se však stává, že i sami vyšetřovatelé poskytnou zavádějící prohlášení. Týká se to především případů, kdy je pachatelem osoba islámského vyznání, anebo násilných činů, při kterých je použita výbušnina. Takovéto případy jsou často a ihned povyšovány na teroristický čin*, aniž by byl znám motiv viníka a další skutečnosti. Jedná se o předpojatost, kdy si většina lidí spojuje muslimy a výbušniny, ať už odděleně nebo dohromady, s terorismem. Avšak i muslimové vraždí pro finanční či majetkový zisk, pro urážku na cti nebo ze sexuálních pohnutek. A výbušnina umístěná například ve vozidle oběti může být vražedným nástrojem pro spáchání úkladné vraždy stejně jako střelná zbraň nebo nůž.
Samotná úkladná vražda není pro zpravodajskou analýzu* a vytváření zpravodajského vědění1* ničím přínosným, pokud se neprokáže, že se týkala zájmové osoby* nebo že byla namířena proti společnosti a politickému vedení země. Je však nutné dostatečně prokázat, že tomu tak je, přičemž k tomu nemusí stačit ani přihlášení militantních a teroristických skupin k odpovědnosti za spáchaný čin, neboť tyto skupiny často využívají mediálně rozšířené příležitosti pro své zviditelnění a diktování vlastních požadavků. Jestliže se prokáže, že vražda jedné a více osob nesla prvky terorismu*, je nutné tuto událost zahrnout do zpravodajského procesu*, a to ať už řešíme událost ve vlastní zemi v oblasti kontrazpravodajské činnosti*, anebo vývoj v cizí zemi jako zájmovém prostoru* ve prospěch zahraničního zpravodajství* (stejná zásada platí i v případě získání informací o terorismu ve fázi přípravy, což je jeden z hlavních cílů kontrazpravodajské činnosti - odhalovat útoky před jejich spácháním). Je však potřebné správně nazývat a rozlišovat jednotlivé incidenty a jevy tak, abychom mohli vytvářet odpovídající předpoklady a závěry v hodnocení celkové situace. K tomu potřebujeme vědět, jaké termíny budeme využívat a s jakou definicí.
Pokud hovoříme o promyšleném usmrcení osoby, vždy začínáme u klasifikace vraždy, která je jen pomyslným odrazovým můstkem pro možné posunutí celé události do zpravodajsky důležité úrovně. Pokud je obětí více, jedná se o masovou vraždu, ale ještě stále to nemusí být teroristický čin. Je-li obětí vraždy politický činitel, může mít jeho vražda charakter atentátu*. Atentátem rozumíme vražedný útok cíleně namířený proti politicky činné osobě provedený jakýmkoli způsobem a s politickým motivem. Zavraždění významného politika nepovažujeme za atentát, pokud se neprokázal politický motiv. I významný politik může být zavražděn z běžných pohnutek. Média kladou od roku 2015 rovnítko mezi atentát a teroristický útok proti skupině obyvatel, což není v pořádku. Pracovníci sdělovacích prostředků tak hovoří o atentátech, kde však nefigurují žádní politici. V jednom případě bychom mohli s médii souhlasit s označením „atentát“, ale záměrně se nejednalo o dokonaný útok, nýbrž jen o jakýsi vzkaz.2 Útok proti skupině obyvatel může být teroristickým útokem, ale nikoli atentátem, pokud ve skupině není žádný politický činitel. Naproti tomu atentát je konkretizovaný druh teroristického útoku, neboť podle agentury EXANPRO splňuje definici terorismu: „Organizovaná násilná trestná činnost nebo vyhrožování násilnou trestnou činností proti skupině obyvatel, ale také proti státním institucím, jejím zaměstnancům a politikům s cílem zastrašit a demoralizovat obyvatele i politické vedení země a ochromit běžný společenský život za účelem prosazování politických, náboženských a ideologických cílů.“3
Nyní zbývá objasnit termín „teror“* a jeho odlišnost od výrazu „terorismus“. Terorismus je činnost s určitým cílem (definice viz výše), případně metoda násilné činnosti nebo jeden ze způsobů vedení asymetrického boje*, zatímco teror je výsledkem terorismu či teroristických aktivit. Teror je psychologický účinek (dopad) v podobě strachu či zděšení obyvatel vzniklý provedením teroristického útoku a/nebo vyhrožováním teroristickým útokem (obecně lze teror považovat za strach jako výsledek jakékoli násilné činnosti a/nebo vyhrožování určitou činností, ať už ze strany politického režimu, anebo násilníků či zločinců). Avšak zrádnost je v tom, že teror čili hrůzu pomáhají vytvářet a šířit také média a státní instituce, jež působí jako intenzifikátor strachu. Pracovníci mediálního zpravodajství a politici opakují varování o teroristických hrozbách, čímž mohou vyvolávat u části občanů úzkost a obavy, což může různými směry ovlivnit chování populace. Příkladem šíření teroru jsou aktivity Američanů, kteří šíří svá údajná zjištění o schopnostech „Islámského státu“ a o budoucích aktivitách jeho členů v Evropě. Informace s tímto obsahem rozšiřují jak představitelé vlády USA, tak zástupci CIA a mediální pracovníci v čele se CNN. Na internetu se objevují články o tom, co všechno ještě přijde a jakou speciální taktiku útočníci použijí. Teroristické útoky nelze samozřejmě vyloučit a násilné činy lze předpokládat, avšak příspěvky na toto téma především ze Spojených států obsahují rozpory a údaje s pochybnou věrohodností. Zvláštně působí i to, jak pracovníci CNN pročítali dokumenty evropských vyšetřovatelů a co všechno z nich vyčetli. Jenže hlavní otázkou není, čeho jsou islamisté schopni, ale kdo a co jim usnadňuje pohyb po Evropě a odkud získávají logistickou a finanční podporu (viz produkt 12024 „Hodnocení bojových schopností „Islámského státu" (díl 1/3)" a další dva navazující produkty 12025 a 12026).
Vlády evropských zemí nevykonávají prostřednictvím svých státních institucí potřebnou a efektivní zpravodajskou a bezpečnostní činnost4 s prvky prevence a dostatečnou úrovní včasného odhalování a minimalizování bezpečnostních hrozeb a rizik, nýbrž se soustřeďují spíše na demonstraci svých sil a prostředků a nejasná varování a komentování situace, čímž nepůsobí proti teroru a terorismu, ale pomáhají teror šířit. Přístup evropských vlád souvisí s jejich zahraniční a bezpečnostní politikou, přičemž je nutné uplatňovat určité vyvážení mezi oběma zmíněnými politikami (blíže k vyváženosti viz produkt 22005 „Zásady potírání nelegální migrace").
1 Zpravodajské vědění je objasněno v produktu 21005 „Když se řekne zpravodajské vědění“.
2 Podrobnější analýza zmíněného incidentu je součástí případové studie konkrétního teroristického útoku (připravujeme).
3 Bližší výklad terorismu je uveden v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze".
4 Příkladem nedostatečné činnosti jsou produkty 12002 „Analýza klamného vyjádření českého premiéra“ a 12003 „Zpravodajské služby jako statistický úřad“.
* Definice termínů jsou blíže vysvětleny v produktu 41001 „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze".
