Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Analýza s výkladem (42002)

Ve spojení s teroristickými útoky v Evropě začali čeští vedoucí funkcionáři používat zvláštní terminologické spojení v různých obměnách. Z úst politiků, ale také představitelů zpravodajských služeb tak od loňského roku (2015) můžeme slyšet slovní spojení jako „bezprostřední nebezpečí“, „aktuální hrozba“, „akutní nebezpečí“ apod. Všechny tyto slovní varianty skutečně zazněly, ale závažné je, že je vyslovili lidé, kteří by měli vědět, o čem hovoří, pokud to není jejich alibistický záměr. V každém případě je to znak úrovně odborné způsobilosti a ukázka vztahu mezi vládou a zpravodajskými službami*. Takovéto řečnické vystupování demonstruje dva základní nedostatky, přičemž slova bezprostřední, aktuální nebo akutní je možné použít, avšak jen za určitých podmínek. Kromě toho ani slova jako „nebezpečí“ či „hrozba“* nejsou v tomto kontextu v pořádku.

Hlavním nedostatkem je, že pod slovy bezprostřední, aktuální či akutní si můžeme představit libovolný časový úsek od několika hodin přes několik dnů i týdnů až po několik měsíců. Vše záleží na tom, jak to chápe řečník, pokud se sám záměrně neskrývá za těmito slovy, protože ani on nemusí vědět, o jak dlouhé období se jedná, a proto používá všeobecné výrazy bez upřesnění. Zajímavé je, že se na žádné upřesnění neptají novináři. 

Avšak i slova hrozba či nebezpečí nejsou zcela správná. Když mluvíme o hrozbě, nebezpečí, případně ohrožení, tak to ještě neznamená určení fyzického útoku. Hrozba může být už pouhá existence nějakého subjektu (např. teroristické skupiny*), který jakkoli vyjádří svůj úmysl působit proti České republice a jejím občanům. Pokud tedy někdo hovoří o tom, jestli existuje nějaké nebezpečí, tak může vysvětlovat pouze to, zda má někdo záměr poškodit Českou republiku a její občany. Vůbec to nemusí znamenat, že se na našem území již nacházejí podezřelé osoby, anebo dokonce, že již byl vybrán cíl a že útok je už ve fázi přípravy. Pokud to dáme do souvislosti s prohlášením samozvaných představitelů „Islámského státu“ a jejich vyhrožováním zemím, které nazvali „koalicí ďáblů“, tak nebezpečí už dávno existuje a již nedává smysl přemýšlet o tom, zda je nebo není bezprostřední. Nebezpečí může samozřejmě existovat, aniž by nám někdo vyhrožoval, avšak v tomto případě nám již vyhrožováno bylo. 

Hrozbou je „Islámský stát“ a nyní bychom se již měli zaměřit na určení míry pravděpodobnosti provedení teroristického útoku* na našem území ve spojení s činností směřovanou na odhalení případných příprav a podezřelých osob (stanovením variant činnosti útočníků a indikátorů pro včasné zjištění příznaků jejich činnosti a dalšími s tím spojenými záležitostmi se zabýváme v kategorii „Odborná zpravodajská nauka" – viz Přehled zájmových témat s interně zpracovanými tématy a možností čtenářů zvolit konkrétní téma pro veřejnou publikaci na stránkách agentury EXANPRO). 

Když se po tomto vysvětlení znovu podíváme na prohlášení vedoucích politiků a zástupců zpravodajských služeb, tak před námi vystoupí druhý nedostatek, čímž je úroveň odborné způsobilosti v provádění bezpečnostní politiky. Tvrzení, že nám aktuálně nic nehrozí, se neshoduje s reálnou situací. Tato tvrzení se však neshodují ani s jinými prohlášeními (viz produkt 12002).1

Odborné a poctivé sdělení by v této situaci mohlo být následující: „Do současného okamžiku nedisponujeme žádnou informací, která by naznačovala přípravu k provedení teroristického útoku na našem území. Pravděpodobnost provedení teroristického útoku proto hodnotíme jako nízkou. Nejsme však schopni jakýkoli útok zcela vyloučit.“

Ovšem vyjádření, že „nedisponujeme žádnou informací“ může být ošidné, neboť poskytuje dvojí vysvětlení. Prvním výkladem je, že se na našem území skutečně nic nechystá, ale druhý výklad nabízí závěr, že zpravodajské a jiné bezpečnostní složky nebyly schopny takovou informaci získat. Pokud operativec* v určitém prostoru po něčem pátrá a nic neobjeví, tak to může znamenat dvojí: buď tam to něco není, anebo to něco nedokázal najít. Podobně to ale můžeme vztáhnout ke zpravodajským analytikům, kteří mohou při analýze informací přehlédnout některé detaily a souvislosti. To už je ale věcí úrovně zpravodajské činnosti.

Termíny, které naznačují různou interpretaci, jako například možnost dosadit si do obsahu slov libovolně dlouhou časovou lhůtu (viz výrazy „bezprostřední“, „akutní“ apod.), je možné v profesionální praxi použít za předpokladu, že budou řečníkem z jeho pohledu definovány jejich jednoznačné významy (například bezprostřední = do 48 hodin). V opačném případě se takové vyjadřování hodí spíše na akademickou půdu a k teoretickým úvahám.

Na závěr uvádíme dva příklady vyjádření v médiích jako praktickou ukázku k uvedené tematice. Prvním vyjádřením jsou slova ministra české vlády, který prohlásil následující: “Jako člen vlády České republiky mám nadstandardní informace. Česká republika není v bezprostředním ohrožení a mohu zcela ujistit občany, že vláda o jejich bezpečí dbá.“  V tomto případě může mít nadstandardní informace každý, protože kdokoli může použít spojení „bezprostřední ohrožení“ a nikdy se nesplete: vždy může dodatečně upřesnit, jak to vlastně z hlediska času myslel.

Druhé vyjádření formuloval vedoucí představitel jedné z českých zpravodajských služeb těmito slovy: „Situace se změnila, ale ne v tom smyslu, že by České republice hrozilo akutní nebezpečí, že by bylo zapotřebí dělat preventivní kroky kvůli reálné hrozbě.“ Avšak prevence je součástí každé bezpečnostní politiky, a to za jakékoli situace. Něco jiného je zavádění zvýšených opatření. Podle zpravodajského představitele zde není reálná hrozba, jenže ta už byla přece veřejně vyřčena. Tím, co zatím chybí, není reálná hrozba, ale reálné příznaky přípravy teroristického útoku.

Fráze, že neexistuje bezprostřední nebezpečí, dává prostor k tomu, že když tedy vyloučíme nebezpečí bezprostřední, tak stále zůstává nějaké nebezpečí obecné. Tak jaké je to nebezpečí, když není bezprostřední? Možná to řečníci míní tak, že slovo „nebezpečí" představuje radikální islamisty* a doplnění přídavným jménem „bezprostřední" pak vyjádření, že dosud nebyla zjištěna žádná jejich aktivita proti České republice. Avšak i přesto je to pořád nejasné a alibistické (viz další odstavec).

Pokud slovo akutní a jeho synonyma definujeme jako něco naléhavého, co se může přihodit do 72 hodin, tak během jednoho roku můžeme takto více než stokrát prohlásit, že neexistuje „akutní nebezpečí“, a i v případě jednoho provedeného teroristického útoku budou mít naše tvrzení celkový průměr pravdivosti asi 99 %. Když to samé budeme prohlašovat vždy na celý měsíc, tak za stejné situace (jeden spáchaný teroristický útok) dosáhnou naše slova průměrné pravdivosti zhruba 91 %. Výroky, u kterých se nelze splést, jsou záludné a z jejich podstaty jsou založeny více na přesvědčení, že se nic nemůže stát, než na výsledcích zpravodajské činnosti*.

Vedoucí politici a funkcionáři bezpečnostních složek by měli svým vystupováním prokazovat odbornou způsobilost a profesionální přístup. V opačném případě nemohou ujišťovat své občany, že dbají o jejich bezpečí. 

Zpravodajské produkty s bezpečnostní tematikou:


1 Rozpory v prohlášení viz zpravodajský produkt 12002 Analýza klamného vyjádření českého premiéra".

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze


Zpravodajský produkt 42002
Analýza s výkladem
© 2016 Agentura EXANPRO