Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

ZPRAVODAJSKÉ NÁZVOSLOVÍ A PÍSEMNOSTI
Problematické „odborné" termíny ÚVODNÍK
26. duben 2018
Registrovaní

Specifická analýza a hodnocení (42012)

Ministryně obrany v demisi Karla Šlechtová učinila v únoru 2018 pro sdělovací prostředky zmatečné vyjádření. Její vyjádření bylo přesně tím typem sdělení, které je možné rozdělit na dvě části: část politickou a část odbornou. Před analýzou onoho vyjádření se ale nejprve podívejme na jeho přesný obsah. Ministryně Šlechtová se vyjádřila následovně:

Jsem velmi ráda, že vojáci chtějí jezdit do zahraničních misí. Tady bych chtěla na úvod říct, že my máme všechny mise mírové. My nemáme žádnou bojovou, žádnou válečnou – jsou to mírové mise, buď v rámci OSN nebo NATO nebo EU.“

Jaké politické sdělení se skrývá v obsahu vyjádření a co ministryně prozradila o své odborné způsobilosti pro výkon funkce ministryně obrany?

27. prosinec 2017
Registrovaní

Odborný výklad (42011)

Kdekdo dnes hovoří nebo píše o konspirační teorii či o konspiračním webu, avšak potíž je v tom, že tato sousloví jsou zpravidla vždy míněna v takovém významu, který nemají. Je totiž patřičný rozdíl, zda je něco z hlediska způsobu určité činnosti konspirační, anebo z hlediska obsahu o konspiraci (konspiracích). Předchozí věta napovídá, že významový rozdíl vychází z toho, mluvíme-li o způsobu, anebo o obsahu. Velmi dobře je tento rozdíl vidět, pokud použijeme slovní spojení „dezinformační web“ a „web o dezinformacích“. Naprosto stejný rozdíl vzniká mezi spojeními „konspirační web“ a „web o konspiracích“ (případně mezi termíny „konspirační teorie“* a „teorie o konspiraci“*).

2. březen 2017
Předplatitelé

Specifický výklad s hodnocením (42010)

Vlády západních zemí se veřejně prezentují jako odpůrci terorismu*, avšak na druhou stranu pomáhají islámským radikálům* v propagování jejich militantní a násilné činnosti. Jednou z oblastí tohoto napomáhání je podpora islamistů v jejich nesprávné a účelové interpretaci koránu. Nejvýraznějším příkladem je používání termínu „džihád“.

27. prosinec 2016
Předplatitelé

Specifický výklad s hodnocením (42009)

Část politiků, pracovníků médií a různých komentátorů často hovoří o tom, že nelze slučovat muslimskou komunitu a terorismus*. Avšak jiní, nebo dokonce i ti, kteří nesouhlasí s oním slučováním, používají termín „islámský terorismus“. Tento termín mnozí užívají proto, že novodobé teroristické útoky* jsou páchány osobami s údajným islámským vyznáním. Jenže takové vysvětlení je zavádějící a současně nebezpečné.

30. listopad 2016

Specifická analýza a hodnocení (42008)

Na počátku letošního roku 2016 přijala česká vláda jakýsi „systém vyhlašování stupňů ohrožení terorismem“. Avšak v jeho zavedení je hned několik odborných a praktických nedostatků, čímž je zde patrná více snaha mít něco po vzoru západních zemí než něco, co by mohlo být v praxi skutečně prospěšné a využitelné.

Dříve než provedeme analýzu uvedeného systému, podívejme se nejprve, jak byl uvedený systém představen na internetových stránkách Ministerstva vnitra ČR (leden 2016) a později ve stejné podobě také v médiích včetně veřejnoprávní České televize.

Text Ministerstva vnitra ČR:

   
  

Vláda v souvislosti se současnou bezpečnostní situací v Evropě přistoupila k vytvoření systému vyhlašování stupňů ohrožení terorismem, který se osvědčil v dalších zemích, a v pondělí 25. ledna 2016 schválila materiál Ministerstva vnitra definující čtyři stupně ohrožení, a to včetně systému jejich vyhlašování. 

Vláda využila zahraniční zkušenost s podobným systémem a stupnici přizpůsobila podmínkám v ČR. Systém definuje čtyři stupně ohrožení 0 až 3. Vyhlášení by měla provádět vláda na návrh Společné zpravodajské skupiny. V případě tzv. nebezpečí z prodlení, kdy bude potřeba reagovat okamžitě, provede vyhlášení zvýšeného stupně ministr vnitra. Vláda následně na svém nejbližším jednání takto zvýšený stupeň potvrdí, nebo jeho vyhlášení zruší.

Obecná charakteristika čtyř stupňů ohrožení:

  • Stupeň 0 - ideální stav, nemá grafické znázornění a není samostatně vyhlašován,
  • Stupeň 1 - je třeba zvýšené bdělosti,
  • Stupeň 2 - blíže neurčené riziko směrující vůči ČR,
  • Stupeň 3 - vysoká míra jistoty, že se něco stane.

Jako zvýšené stupně ohrožení terorismem se označují první, druhý a třetí stupeň, které jsou pro účely jasného informování veřejnosti rozlišeny za pomoci vizualizace v podobě černě lemovaných trojúhelníků. V případě prvního stupně je vyplněn žlutou barvou, v případě druhého stupně oranžovou a třetího červenou barvou.


Analýza a hodnocení „výstražného systému“

Tvůrci systému vytvořili čtyři stupně ohrožení(viz obrázek níže), přičemž do něho zahrnuli i stupeň „0“, který definují jako ideální stav. Avšak jak může být ideální stav stupněm ohrožení? To hodnotíme jako hrubou nepřesnost, neboť takový stupeň ohrožení nemá v praxi žádné opodstatnění. V reálném dynamickém světě ambiciózních mocností a militantních skupin, kam je zatahována i Česká republika, žádný ideální stav neexistuje (a neexistoval ani dříve). K čemu potom slouží tento podivný stupeň, když nemá žádné využití? V tomto smyslu je zvláštní následující věta: Vláda využila zahraniční zkušenost s podobným systémem a stupnici přizpůsobila podmínkám v ČR.“ Jenže v zahraničí nikdo nezačíná ideálním stavem, ale například stavem, jenž je označován jako „běžný“. Během „běžného stavu“ jsou prováděny rutinní bezpečnostní aktivity a jmenovaný stav není začleněn do stupňů ohrožení. V jiných případech je počátečním stupněm stav, který je pojmenován jako „nízké riziko* teroristického útoku*“.

Podle sdělení výše přizpůsobila česká vláda stupnici podmínkám v ČR, ale jak se liší podmínky při uvažování terorismu* či teroristické hrozby* mezi jednotlivými zeměmi? Podmínky pro zřízení stupnice ohrožení jsou stejné, ale otázkou je, co všechno chtějí tvůrci systému podchytit. Je mylné uvažovat způsobem, že když se u nás dosud neudál závažný teroristický čin, tak si můžeme stupnici doslova „idealizovat" (viz termín „ideální stav"), a to i přesto, že je v sousedních zemích situace rozdílná. Lišit se mohou přijímaná opatření vzhledem k úrovni bezpečnostních sil a schopnostem úřadů a organizací přizpůsobit se situaci a případné spolupráci.

Stupeň „1“ je charakterizován zvýšenou bdělostí, avšak ta by měla být spojena s jakýmkoli ohrožením, a nikoli zvýrazněna jen pro jeden určitý stupeň. Pokud by autoři systému zamýšleli variantu, při které se „bdělost“ může postupně zvyšovat (např. zvýšená, vysoká, maximální), tak by mohl nastat problém s vysvětlením a srozumitelností pro veřejnost.  

Stupeň „3“ podle tvůrců značí „vysokou míru jistoty, že se něco stane“, což je odborný nesmysl. Buď může existovat jistota, čímž je řečeno vše, anebo vysoká míra pravděpodobnosti či přesvědčení o něčem (v našem případě přesvědčení, že se něco odehraje). Pokud existuje v něčem nebo o něčem jistota, znamená to 100procentní pravděpodobnost pro určitý vývoj situace (což je v praxi ojedinělé vyjádření pravděpodobnosti směrem k budoucnosti). U jistoty se již nedoplňuje její míra, neboť jistota má jenom jednu plnou úroveň (míru). Obvyklejší je však vyjádření, že je něco téměř jisté (znázorněno kvantitativně se může podle různého přístupu jednat o pravděpodobnost 86 – 99 %). Něco jiného je ale míra vlastního přesvědčení o něčem na základě kvality dostupných informací. (Podrobněji je příslušná tematika rozpracována v produktu 21009 Vyjadřování pravděpodobnosti a analytické důvěry ve zpravodajské analýze.)  Důležité je poznamenat, že když má někdo jistotu, že se něco stane, tak by měl také vědět alespoň jeden údaj (kdy, kde nebo co se stane), jinak věta o jistotě postrádá svůj význam (není možné mít jistotu a přitom nevědět k jaké době, místu nebo události se daná jistota vztahuje).

Další text, jenž není v pořádku, je věta: Jako zvýšené stupně ohrožení terorismem se označují první, druhý a třetí stupeň…“ Hovořit naráz o třech stupních jako o zvýšených je matoucí, jelikož to svádí k tomu, že ony tři stupně vycházejí ze stejného základu, čímž by snad mohly být jen jakýmisi modifikacemi, a nikoli samostatnými a zřetelně odlišnými stupni.

Ministerstvo vnitra ČR vydalo později upřesnění k výše uvedeným stupňům. My se zaměříme na aktualizaci textu pro definování stupně „0“ a následně si ji rozebereme.

Aktualizovaný text Ministerstva vnitra ČR:

   
  

Stupně ohrožení terorismem

  • Nulový stav je dle schváleného systému situace, při níž není známa žádná konkrétní, ani obecná hrozba teroristického či obdobného útoku na území ČR. Vzhledem k obecné bezpečnostní situaci ve světě, zejména Evropě, a příslušnosti České republiky k euroatlantickým strukturám je tento stav zcela ideální, a tedy v dohledné době obtížně dosažitelný, neboť nulové riziko ohrožení terorismem v současné době již ve většině zemí světa neexistuje. Při tomto teoretickém stavu by nebyla vydávána žádná zvláštní doporučení nebo varování ve vztahu k veřejnosti, ani by nebyla přijímána žádná protiteroristická opatření bezpečnostních složek. 


Analýza a hodnocení aktualizovaného obsahu ke stupni „0“

Nově byl stupeň charakterizován jako „nulový stav“, což jenom zvyšuje nesrozumitelnost. Navíc je zde popsáno, že je tento stav v dohledné době obtížně dosažitelný, jelikož nulové riziko ohrožení terorismem v současné době již ve většině zemí světa neexistuje. Proč tedy úřady řeší a rozvádějí něco, co v praktickém životě neexistuje? Nebo snad česká vláda připouští, že bychom jednou mohli tento stav dosáhnout, a proto ho zařadila do přehledu? Jenže stále není jasné, proč vláda o „nulovém stavu“ hovoří jako o stupni ohrožení, když podle její definice se v tomto stavu žádné ohrožení nevyskytuje.

V popisku je diskutovaný stav rovněž nazván jako teoretický. Proč je tedy „nulový stav“ po tomto označení vůbec zařazen do praktické stupnice ohrožení? Potíž tkví v tom, že česká ministerstva často jednají a vystupují, jako kdyby patřila do akademické sféry, a nikoli do oblasti skutečné státní správy. Úředníci na ministerstvech si hrají s různými pojmy, rádi teoretizují, ale tím více zaostávají v praktické činnosti.

ZÁVĚR

Vláda, která má k dispozici zpravodajské služby a bezpečnostní odborníky, má také podmínky pro to, aby vytvořila fungující a v praxi využitelný „systém stupňů pro ohrožení terorismem“. U stávajícího systému je kromě rozebraných nedostatků další slabou stránkou to, že zatím nikdo nevysvětlil, jaký konkrétní význam má stupnice ohrožení pro širokou veřejnost. U jednotlivých stupňů chybí přesná kritéria pro jejich vyhlašování a občané tak nepozorují mezi stupni patřičný rozdíl. Lidé nevidí rozdíl mezi větou u stupně „1“, která oznamuje, že se daný stupeň týká existence obecného ohrožení terorismem, a větou u stupně „2“, jež sděluje, že stupeň má vztah k existenci zvýšené pravděpodobnosti ohrožení terorismem. Pokud je absence přesnějších kritérií a dalších podrobností odůvodňována utajením způsobů činnosti bezpečnostních a zpravodajských sil, pak vzniká otázka, zdali jsou stupně určeny veřejnosti, anebo spíše jen pro bezpečnostní složky. V tomto kontextu by jakákoli publikace čehokoli v souvislosti se stupnicí ohrožení postrádala smysl. Jenomže to by neodpovídalo výroku premiéra, jenž uvedl následující: „Budeme mít jasně definovanou stupnici, která usnadní komunikaci s veřejností.“  

V současnosti již delší dobu platí stupeň „1“, přičemž to každý chápe jen jako reakci na všeobecnou situaci ve světě bez nějakých poznatků či indicií, jež by se vztahovaly k České republice. Místo teroristické hrozby zde hrozí, že si lidé navyknou na zvýšený stupeň, přestanou brát vážně různá zveřejněná upozornění či varování a poleví v požadované bdělosti. Pokud to situace z větší části umožňuje, je vždy vhodné se vrátit do běžné rutinní činnosti a nesetrvávat dlouhou dobu ve vyšším stupni bez patřičných důvodů.

Podle dřívějších prohlášení by se měl do škol zavádět vzdělávací program na odhalování propagandy* včetně obrany proti ní. Tento program hodnotíme jako prozápadní účelovou záležitost (viz produkt 13007 Propaganda o propagandě), přičemž bychom více doporučovali zavést program na zjišťování a vyhodnocování indikátorů přípravy teroristického útoku a program na reakci na teroristický útok.

Nedostatečná odborná způsobilost výkonných politiků, nebo dokonce záměrné podsouvání rozporných informací z jejich strany s cílem prezentovat jakési schopnosti řešit bezpečnostní záležitosti jsou předmětem i dalších zpravodajských produktů:


* Objasnění termínů je rozvedeno v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 42008
Specifická analýza a hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO