Zpravodajská analýza, produkce a prezentace   ⇒     -Přehled zájmových témat      ⇐   Hodnocení bezpečnostní situace a bezpečnostní politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

ZPRAVODAJSKÉ NÁZVOSLOVÍ A PÍSEMNOSTI
Problematické „odborné" termíny ÚVODNÍK
2. březen 2017

Specifický výklad s hodnocením (42010)

Vlády západních zemí se veřejně prezentují jako odpůrci terorismu*, avšak na druhou stranu pomáhají islámským radikálům* v propagování jejich militantní a násilné činnosti. Jednou z oblastí tohoto napomáhání je podpora islamistů v jejich nesprávné a účelové interpretaci koránu. Nejvýraznějším příkladem je používání termínu „džihád“.

Islámští radikálové vysvětlují výraz „džihád“ jako nutný ozbrojený boj neboli „svatou válku“ proti nevěřícím a často také jinověrcům, či dokonce proti souvěrcům, přičemž džihád představují jako šestý pilíř islámu.1 To je však značně posunutý výklad, jenž nemá svou oporu ani v koránu. „Džihád“ je především úsilí věřící osoby o vlastní osobní rozvoj, dále úsilí podporovat a rozvíjet „dobré“ věci ve společnosti a odporovat věcem špatným. V situaci, kdy není možné hájit dobré věci, spravedlnost a své území či svůj dům pokojnou cestou, přechází džihád do úsilí obrany, jež může mít podobu ozbrojeného odporu. Jedná se zejména o boj proti okupantům.

Pokud někdo vysvětluje „džihád“ jen jako ozbrojený boj a ještě k tomu ofenzivní boj proti „odlišným“ lidským komunitám a národům, tak tím podporuje islámské radikály, kteří se právě za pomoci účelově zkomoleného významu pojmu „džihád“ snaží proti západním zemím vyvolat ozbrojený boj ve jménu islámu. Politici a novináři západních zemí mluví o džihádu stejně nesprávně jako islamisté*, čímž vlastně nebezpečně potvrzují jejich slova namísto toho, aby zdůrazňovali, že radikální islamisté neprovozují „džihád“ podle koránu, nýbrž zločin, což z nich činí kriminálníky a odpadlíky islámské víry.

Představitelé západních zemí, novináři a různí mediální komentátoři neustále opakují, že islamisté vedou proti Západu „džihád“, z něhož dokonce vytvořili směr „džihádismus“. Termín „džihád“ a uměle vytvořený pojem „džihádismus“ jsou používány jako synonymum pro násilí a terorismus. V západním světě tyto překroucené významy natolik zdomácněly, že se v rámci nich dostávají do negativního hodnocení všichni, kteří vyznávají islámské náboženství, neboť termín „džihád“ je součástí koránu – náboženské knihy islámu. To sebou přináší tři nebezpečné prvky:

1) Západ se přes zkomolený obsah „džihádu“ vyhraňuje proti islámu jako celku čili proti konkrétnímu náboženství, jež vychází z koránu (v případě sunnitského směru je islám doplněn tzv. sunnou). Toto vyhranění symbolizuje přijímání boje obecně s islámským světem a nikoli jen s těmi, kteří páchají skutečnou trestnou činnost a za islám se jen schovávají.

2) Západ svým počínáním podporuje islámské radikály či fundamentalisty, jelikož ukazuje, že jejich interpretace koránu je „správná“. To má vliv na muslimskou mládež.

3) Jakákoli mládež, stejně tak ta muslimská si snadno osvojí mylně předkládaný smysl náboženských myšlenek z duchovních knih. Příkladem je význam slova „džihád“, s jehož mylným výkladem napomáhají západní země. Část mladých muslimů se tak nechává strhnout k naplňování jeho předkládaného militantního obsahu, čímž se stávají náborovým potenciálem pro islámské radikální skupiny.  

Islámští radikálové zneužívají islám pro své militantní záměry. Není možné vydávat jejich násilnou snahu za džihád dle islámské věrouky, ale naopak za trestnou činnost podle příslušných zákonů. Velmi závažným se jeví to, že o džihádu jako terorismu je západní společnost utvrzována snad všemi státními institucemi včetně zpravodajských služeb. Ukázkou je Bezpečnostní informační služba (BIS*), na jejíž internetových stránkách můžeme najít tuto větu: „Aktuálně je hlavním myšlenkovým zdrojem mezinárodního terorismu džihádismus, nejradikálnější odnož islamistických ideologií." Západní společnost tak z islámského džihádu vytvořila zdroj mezinárodního terorismu zvaný „džihádismus“. Jenže terorismus nemá oporu v žádném náboženství. A příčiny terorismu nevystupují z nějakého umělého džihádismu, ale z mezinárodního vývoje, na němž se Západ velmi aktivně podílel a nadále podílí.

Velký problém tkví v zahraničních aktivitách ozbrojených sil západních zemí. Vzpomeňme koloniální dějiny, novodobé snahy o změnu státních režimů, snahy o získání vlivu v islámských zemích kvůli nerostným surovinám nebo kvůli postavení vůči konkurenčním mocnostem apod. Západní mocnosti mají své vojenské základny v mnoha islámských zemích, kde však nejsou vítány všemi obyvateli. Oponenti pak volají po spravedlivém boji proti okupantům, což je na jejich rodné půdě možné chápat jako součást džihádu. Významným příkladem je neodůvodněná agrese proti Iráku v roce 2003. O této agresi a působení cizích vojsk v Iráku jsou vytvářeny filmy s americkými hrdiny. Posledním filmem z této řady byl „Americký sniper“. Film vypovídal o těžké práci amerických vojáků v zahraniční misi. Avšak pokud budeme nazývat věci pravými jmény, tak Američané tam působili jako okupanti, čímž nemohli být považováni za hrdiny. Kdo tedy v Iráku vedl spravedlivý boj? Američané, nebo příslušníci iráckého odboje?

To, co páchají tzv. islámští radikálové nebo zradikalizovaní muslimové proti obyvatelům v evropských zemích, je terorismus schovávaný za džihád. Stejně tak to, co páchají vojáci a nájemné agentury západních zemí během svých „misí“ či „turnusů“ (voj. slang. výraz) v islámských zemích, je s ohledem na tamní civilní ztráty možné nazývat taktéž terorismem, jenž má institucionalizovanou podobu.2 Mohli bychom říci, že se jedná o „začarovaný kruh“, avšak hlavními „iluzionisty" tohoto dění jsou ve 21. století západní země. Politici západního světa halí své aktivity v islámských zemích do hávu demokratických hodnot a jakékoli opačné projevy islámských renegátů ve svých zemích nazývají džihádem muslimů, jako by chtěli ospravedlnit nutnost svého zahraničního vměšování do života islámských států. Označovat náboženskými termíny násilí páchané v Evropě je předstírání vlastní bezúhonnosti, přičemž jsou tímto pojmenováním na jedné straně podporováni teroristé z islámského světa, a na straně druhé je společnost vybízena k boji proti všem muslimům. Celá situace vyznívá tak, jako by někdo vyvolával úmyslný svár mezi komunitami skrze náboženství, k čemuž se snaží radikalizovat termín „džihád". 

Čím dál častěji se hovoří o „válce civilizací" jako odlišných náboženských kultur. Ve skutečnosti je to však chtěná válka jen několika zástupců na každé straně, kteří se snaží vystupovat jménem celé své civilizace a pokořit civilizaci protivníka.

Korán je interpretován účelově i v mnoha jiných záležitostech, což potvrzují i arabští odborníci. Další problematickou záležitostí je zahalování ženské tváře, což je ale tématem jiného produktu (připravujeme).  

Zpravodajské produkty z podkategorie problematických „odborných“ termínů:


* Vysvětlení termínů je obsaženo v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.

1 K pěti pilířům islámu patří: vyznávání víry (šaháda), závazné provádění modliteb (salát), nezbytná charitativní činnost (zakát), půst v měsíci ramadánu (saum) a pouť do Mekky (hadždž), jež by měla být provedena zdravotně způsobilým muslimem/muslimkou alespoň jednou v životě.

2 O zahraničních aktivitách Západu jsme v produktu 11040 Teroristické aktivity v Evropě z pohledu národní bezpečnostiuvedli následující:Jakékoli svévolné a účelové zásahy do zřízení cizích státních útvarů se odrážejí na vnitřní situaci těch zemí, jež se těchto zásahů aktivně zúčastňují, a rovněž zemí, které tyto aktivity podporují. Fyzické zahraniční aktivity vytvářejí oboustranné působení a iniciátoři si následky svých aktivit přinášejí zpět na půdu svých zemí. Od nich se pak tyto následky šíří dál také na území jejich „spojenců“, jež je v zahraničních činnostech aktivně či pasivně podporují. Ať už jsou zásahy prováděny s cílem vlastního prospěchu, anebo podporovány z loajálnosti z hlediska členství v určitých organizacích, vytvářejí stejné podmínky pro zpětnou vazbu směrem ke všem zaangažovaným neboli ke všem členům oněch mezinárodních organizací. Nezáleží na tom, kdo se účastní aktivně a kdo jen zdálky podporuje. S nadsázkou říkáme, že je to stejné jako s forenzní vědou, tedy že dva subjekty, které dospějí ke vzájemnému kontaktu, zanechají jeden na druhém vlastní stopy svého působení, přičemž si tyto stopy odnášejí sebou a mezi své spojence (podporovatele), čímž přitahují jistou pozornost.“


Zpravodajský produkt 42010
Specifický výklad s hodnocením
© 2017 Agentura EXANPRO
27. prosinec 2016

Specifický výklad s hodnocením (42009)

Část politiků, pracovníků médií a různých komentátorů často hovoří o tom, že nelze slučovat muslimskou komunitu a terorismus*. Avšak jiní, nebo dokonce i ti, kteří nesouhlasí s oním slučováním, používají termín „islámský terorismus“. Tento termín mnozí užívají proto, že novodobé teroristické útoky* jsou páchány osobami s údajným islámským vyznáním. Jenže takové vysvětlení je zavádějící a současně nebezpečné.

Terorismus nemá oporu v žádném náboženství. Terorismus je zločin a nelze mu dávat přívlastky podle toho, k jakému vyznání se hlásí ti, kteří ho páchají. Islámští radikálové či islamisté* mají svou vlastní interpretaci koránu, přičemž překrucují jeho obsah na jakousi bojovou strategii proti ostatním náboženstvím a také proti poctivým muslimům. Pokud někdo vkládá rovnítko mezi islám a terorismus, znamená to, že staví celý islámský svět mimo zákon. Je ale možné takto jednoduše označovat všechny muslimy za provinilce? Chceme se snad konfrontovat s celou islámskou komunitou, anebo jen s islámskými odpadlíky, kteří holdují násilí? V tomto výkladu zdůrazňujeme, že hovoříme o potírání terorismu, nikoli o problematice soužití lidí s rozdílným náboženstvím a kulturou. I když se oblast terorismu vzájemně překrývá s oblastí soužití rozdílných komunit, obsahuje každá své zvláštnosti (problematice prolínání rozdílných komunit se věnuje produkt s názvem „Podíl vlád na radikalizaci společnosti“ - připravujeme).

Pokud nevyčleňujeme terorismus od skutečného náboženství, napomáháme tím samotným teroristům, kteří usilují o legitimizaci svých násilných činů ve spojení s konkrétním náboženstvím. Spojujeme-li teroristické aktivity islámských odpadlíků s islámským náboženstvím, šíříme spolu s nimi myšlenku, že islám obsahuje a umožňuje aktivní formy násilí proti jiným skupinám, a to jenom proto, že se tyto skupiny něčím odlišují. Jedná se však o propagandistický a účelový výklad ze strany islámských odpadlíků, kteří prosazují násilí proti těm, kteří nejednají v souladu s tím, co oni náboženští odpadlíci sami hlásají (ve skutečnosti ale někteří z nich ve skrytu tíhnou k těm zálibám a činnostem, které sami zavrhují). Tento proces spojování násilí s náboženstvím má zhoubný účinek na mládež, jež se s touto vírou teprve seznamuje. Záměrně vsunutá násilná složka je pak vnímána jako součást spravedlivého boje.

Existuje však jedno negativní vysvětlení, proč zástupci západních zemí zdůrazňují přítomnost „islámského terorismu“. Tímto vystupováním se představitelé západních mocností vědomě snaží skrýt terorismus křesťanský, jenž je často páchán na úrovni státních aktérů, což poskytuje výhodu beztrestnosti. Násilné výpady západních zemí do islámského světa nejsou záležitostí jen koloniální éry, ale také součástí 21. století, což je převážně spojeno s novou strategií zahraniční politiky USA právě pro toto století.1 Vojenské aktivity Američanů ve světě patří mezi nejzávažnější příčiny radikalizace části muslimské komunity.2 Objasnění vojenských aktivit ve světě je předmětem souhrnné analýzy 11003 Konflikty ve světě jako boj mezi USA a Ruskou federací.

Každá akce vyvolává reakci a tyto vojenské akce Západu přispívají k verbování muslimů do militantních skupin s poukázáním radikálů na záměr západních mocností brojit proti islámu s cílem ho zničit. Navíc od doby násilné invaze do Iráku (2003), jež byla porušením mezinárodního práva, je odpor militantních skupin proti cizím vojákům mnohem důrazněji vydáván za spravedlivý boj proti okupantům. Jak tedy rozlišovat terorismus od legálního odboje, když jsou napadáni vojáci či kontraktoři3, kteří do zahraniční země přišli s cílem svrhnout režim?

Mluvit o terorismu v souvislosti s islámem je nebezpečná propaganda ve prospěch islámských radikálů. Západ se tím podílí na šíření zavádějící interpretace islámu, čímž napomáhá radikalizaci těch svolných muslimů, kteří tento přístup západních zemí považují za výzvu k boji. Zároveň to však poskytuje prostor pro názor, že když existuje terorismus islámský, musí také existovat jiné druhy terorismu. Připustíme-li tedy, že existuje islámský terorismus, musíme také připustit, že existuje terorismus křesťanský. Samozřejmě bychom mohli v tomto smyslu pokračovat k terorismu židovskému a tak dále.

Přístup Západu je však mnohem složitější. Zdůrazňování termínu „islámský terorismus“ má podporovat a ospravedlňovat tažení určitých mocností v požadovaných geografických oblastech světa se záměrem naplňovat cíle vlastní novodobé zahraniční politiky. Činnost je v tomto směru rozšířena i na západní „spojence“, kteří jsou prostřednictvím „islámského terorismu“ usměrňováni pro vedení aktivit ve prospěch hlavních aktérů Západu. V tomto dění vystupuje do popředí tzv. „Islámský stát“, jehož vznik a působení vykazuje oprávněné podezření ze zákulisních praktik několika zahraničních zemí.4 


1 Americká strategie pro 21. století je v různé míře diskutována ve zpravodajských produktech 11001 Studená válka nikdy neskončila a 12019 Zneužívání zpravodajských služeb USA pro vytváření umělé bariéry proti Rusku.

2 K soudobým vojenským aktivitám Američanů ve světě s nebezpečnými následky přednostně patří neodůvodněné napadení a destabilizace Iráku (2003 – 2011, od roku 2014 nová přítomnost Američanů v Iráku), 15leté působení v Afghánistánu (od roku 2001, mise stále pokračuje), dlouholetý program CIA* využívající bezpilotní vzdušné prostředky s řízenými střelami ve více zemích světa apod.

3 Kontraktorem je míněn příslušník soukromé organizace (agentury), která má uzavřený kontrakt (smlouvu) se státními úřady pro činnost v těch prostorech a záležitostech, kde není žádoucí nebo možné nasadit státní organizace (např. pravidelné ozbrojené síly). Tyto organizace jsou často využívány také souběžně s působením státních organizací. Soukromými organizacemi jsou v tomto smyslu myšleny zpravidla subjekty polovojenského nebo bezpečnostního charakteru. Využívání soukromých agentur je nejrozšířenější ve Spojených státech, kde v rámci zahraničních aktivit uzavírají různé agentury kontrakty především s Ministerstvem obrany a Ministerstvem zahraničí USA. 

4 Tematika „Islámského státu“ je rozpracována v následujících produktech:

* Vysvětlení termínů a zkratek je obsaženo v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 42009
Specifický výklad
© 2016 Agentura EXANPRO
30. listopad 2016

Specifická analýza a hodnocení (42008)

Na počátku letošního roku 2016 přijala česká vláda jakýsi „systém vyhlašování stupňů ohrožení terorismem“. Avšak v jeho zavedení je hned několik odborných a praktických nedostatků, čímž je zde patrná více snaha mít něco po vzoru západních zemí než něco, co by mohlo být v praxi skutečně prospěšné a využitelné.

Dříve než provedeme analýzu uvedeného systému, podívejme se nejprve, jak byl uvedený systém představen na internetových stránkách Ministerstva vnitra ČR (leden 2016) a později ve stejné podobě také v médiích včetně veřejnoprávní České televize.

Text Ministerstva vnitra ČR:

   
  

Vláda v souvislosti se současnou bezpečnostní situací v Evropě přistoupila k vytvoření systému vyhlašování stupňů ohrožení terorismem, který se osvědčil v dalších zemích, a v pondělí 25. ledna 2016 schválila materiál Ministerstva vnitra definující čtyři stupně ohrožení, a to včetně systému jejich vyhlašování. 

Vláda využila zahraniční zkušenost s podobným systémem a stupnici přizpůsobila podmínkám v ČR. Systém definuje čtyři stupně ohrožení 0 až 3. Vyhlášení by měla provádět vláda na návrh Společné zpravodajské skupiny. V případě tzv. nebezpečí z prodlení, kdy bude potřeba reagovat okamžitě, provede vyhlášení zvýšeného stupně ministr vnitra. Vláda následně na svém nejbližším jednání takto zvýšený stupeň potvrdí, nebo jeho vyhlášení zruší.

Obecná charakteristika čtyř stupňů ohrožení:

  • Stupeň 0 - ideální stav, nemá grafické znázornění a není samostatně vyhlašován,
  • Stupeň 1 - je třeba zvýšené bdělosti,
  • Stupeň 2 - blíže neurčené riziko směrující vůči ČR,
  • Stupeň 3 - vysoká míra jistoty, že se něco stane.

Jako zvýšené stupně ohrožení terorismem se označují první, druhý a třetí stupeň, které jsou pro účely jasného informování veřejnosti rozlišeny za pomoci vizualizace v podobě černě lemovaných trojúhelníků. V případě prvního stupně je vyplněn žlutou barvou, v případě druhého stupně oranžovou a třetího červenou barvou.


Analýza a hodnocení „výstražného systému“

Tvůrci systému vytvořili čtyři stupně ohrožení(viz obrázek níže), přičemž do něho zahrnuli i stupeň „0“, který definují jako ideální stav. Avšak jak může být ideální stav stupněm ohrožení? To hodnotíme jako hrubou nepřesnost, neboť takový stupeň ohrožení nemá v praxi žádné opodstatnění. V reálném dynamickém světě ambiciózních mocností a militantních skupin, kam je zatahována i Česká republika, žádný ideální stav neexistuje (a neexistoval ani dříve). K čemu potom slouží tento podivný stupeň, když nemá žádné využití? V tomto smyslu je zvláštní následující věta: Vláda využila zahraniční zkušenost s podobným systémem a stupnici přizpůsobila podmínkám v ČR.“ Jenže v zahraničí nikdo nezačíná ideálním stavem, ale například stavem, jenž je označován jako „běžný“. Během „běžného stavu“ jsou prováděny rutinní bezpečnostní aktivity a jmenovaný stav není začleněn do stupňů ohrožení. V jiných případech je počátečním stupněm stav, který je pojmenován jako „nízké riziko* teroristického útoku*“.

Podle sdělení výše přizpůsobila česká vláda stupnici podmínkám v ČR, ale jak se liší podmínky při uvažování terorismu* či teroristické hrozby* mezi jednotlivými zeměmi? Podmínky pro zřízení stupnice ohrožení jsou stejné, ale otázkou je, co všechno chtějí tvůrci systému podchytit. Je mylné uvažovat způsobem, že když se u nás dosud neudál závažný teroristický čin, tak si můžeme stupnici doslova „idealizovat" (viz termín „ideální stav"), a to i přesto, že je v sousedních zemích situace rozdílná. Lišit se mohou přijímaná opatření vzhledem k úrovni bezpečnostních sil a schopnostem úřadů a organizací přizpůsobit se situaci a případné spolupráci.

Stupeň „1“ je charakterizován zvýšenou bdělostí, avšak ta by měla být spojena s jakýmkoli ohrožením a nikoli zvýrazněna jen pro jeden určitý stupeň. Pokud by autoři systému zamýšleli variantu, při které se „bdělost“ může postupně zvyšovat (např. zvýšená, vysoká, maximální), tak by mohl nastat problém s vysvětlením a srozumitelností pro veřejnost.  

Stupeň „3“ podle tvůrců značí „vysokou míru jistoty, že se něco stane“, což je odborný nesmysl. Buď může existovat jistota, čímž je řečeno vše, anebo vysoká míra pravděpodobnosti či přesvědčení o něčem (v našem případě přesvědčení, že se něco odehraje). Pokud existuje v něčem nebo o něčem jistota, znamená to 100procentní pravděpodobnost pro určitý vývoj situace (což je v praxi ojedinělé vyjádření pravděpodobnosti směrem k budoucnosti). U jistoty se již nedoplňuje její míra, neboť jistota má jenom jednu plnou úroveň (míru). Obvyklejší je však vyjádření, že je něco téměř jisté (znázorněno kvantitativně se může podle různého přístupu jednat o pravděpodobnost 86 – 99 %). Něco jiného je ale míra vlastního přesvědčení o něčem na základě kvality dostupných informací. (Podrobněji je příslušná tematika rozpracována v produktu 21009 Vyjadřování pravděpodobnosti a analytické důvěry ve zpravodajské analýze.)  Důležité je poznamenat, že když má někdo jistotu, že se něco stane, tak by měl také vědět alespoň jeden údaj (kdy, kde nebo co se stane), jinak věta o jistotě postrádá svůj význam (není možné mít jistotu a přitom nevědět k jaké době, místu nebo události se daná jistota vztahuje).

Další text, jenž není v pořádku, je věta: Jako zvýšené stupně ohrožení terorismem se označují první, druhý a třetí stupeň…“ Hovořit naráz o třech stupních jako o zvýšených je matoucí, jelikož to svádí k tomu, že ony tři stupně vycházejí ze stejného základu, čímž by snad mohly být jen jakýmisi modifikacemi a nikoli samostatnými a zřetelně odlišnými stupni.

Ministerstvo vnitra ČR vydalo později upřesnění k výše uvedeným stupňům. My se zaměříme na aktualizaci textu pro definování stupně „0“ a následně si ji rozebereme.

Aktualizovaný text Ministerstva vnitra ČR:

   
  

Stupně ohrožení terorismem

  • Nulový stav je dle schváleného systému situace, při níž není známa žádná konkrétní, ani obecná hrozba teroristického či obdobného útoku na území ČR. Vzhledem k obecné bezpečnostní situaci ve světě, zejména Evropě, a příslušnosti České republiky k euroatlantickým strukturám je tento stav zcela ideální, a tedy v dohledné době obtížně dosažitelný, neboť nulové riziko ohrožení terorismem v současné době již ve většině zemí světa neexistuje. Při tomto teoretickém stavu by nebyla vydávána žádná zvláštní doporučení nebo varování ve vztahu k veřejnosti, ani by nebyla přijímána žádná protiteroristická opatření bezpečnostních složek. 


Analýza a hodnocení aktualizovaného obsahu ke stupni „0“

Nově byl stupeň charakterizován jako „nulový stav“, což jenom zvyšuje nesrozumitelnost. Navíc je zde popsáno, že je tento stav v dohledné době obtížně dosažitelný, jelikož nulové riziko ohrožení terorismem v současné době již ve většině zemí světa neexistuje. Proč tedy úřady řeší a rozvádějí něco, co v praktickém životě neexistuje? Nebo snad česká vláda připouští, že bychom jednou mohli tento stav dosáhnout, a proto ho zařadila do přehledu? Jenže stále není jasné, proč vláda o „nulovém stavu“ hovoří jako o stupni ohrožení, když podle její definice se v tomto stavu žádné ohrožení nevyskytuje.

V popisku je diskutovaný stav rovněž nazván jako teoretický. Proč je tedy „nulový stav“ po tomto označení vůbec zařazen do praktické stupnice ohrožení? Potíž tkví v tom, že česká ministerstva často jednají a vystupují, jako kdyby patřila do akademické sféry a nikoli do oblasti skutečné státní správy. Úředníci na ministerstvech si hrají s různými pojmy, rádi teoretizují, ale tím více zaostávají v praktické činnosti.

ZÁVĚR

Vláda, která má k dispozici zpravodajské služby a bezpečnostní odborníky, má také podmínky pro to, aby vytvořila fungující a v praxi využitelný „systém stupňů pro ohrožení terorismem“. U stávajícího systému je kromě rozebraných nedostatků další slabou stránkou to, že zatím nikdo nevysvětlil, jaký konkrétní význam má stupnice ohrožení pro širokou veřejnost. U jednotlivých stupňů chybí přesná kritéria pro jejich vyhlašování a občané tak nepozorují mezi stupni patřičný rozdíl. Lidé nevidí rozdíl mezi větou u stupně „1“, která oznamuje, že se daný stupeň týká existence obecného ohrožení terorismem, a větou u stupně „2“, jež sděluje, že stupeň má vztah k existenci zvýšené pravděpodobnosti ohrožení terorismem. Pokud je absence přesnějších kritérií a dalších podrobností odůvodňována utajením způsobů činnosti bezpečnostních a zpravodajských sil, pak vzniká otázka, zdali jsou stupně určeny veřejnosti, anebo spíše jen pro bezpečnostní složky. V tomto kontextu by jakákoli publikace čehokoli v souvislosti se stupnicí ohrožení postrádala smysl. Jenomže to by neodpovídalo výroku premiéra, jenž uvedl následující: „Budeme mít jasně definovanou stupnici, která usnadní komunikaci s veřejností.“  

V současnosti již delší dobu platí stupeň „1“, přičemž to každý chápe jen jako reakci na všeobecnou situaci ve světě bez nějakých poznatků či indicií, jež by se vztahovaly k České republice. Místo teroristické hrozby zde hrozí, že si lidé navyknou na zvýšený stupeň, přestanou brát vážně různá zveřejněná upozornění či varování a poleví v požadované bdělosti. Pokud to situace z větší části umožňuje, je vždy vhodné se vrátit do běžné rutinní činnosti a nesetrvávat dlouhou dobu ve vyšším stupni bez patřičných důvodů.

Podle dřívějších prohlášení by se měl do škol zavádět vzdělávací program na odhalování propagandy* včetně obrany proti ní. Tento program hodnotíme jako prozápadní účelovou záležitost (viz produkt 13007 Propaganda o propagandě), přičemž bychom více doporučovali zavést program na zjišťování a vyhodnocování indikátorů přípravy teroristického útoku a program na reakci na teroristický útok.

Nedostatečná odborná způsobilost výkonných politiků, nebo dokonce záměrné podsouvání rozporných informací z jejich strany s cílem prezentovat jakési schopnosti řešit bezpečnostní záležitosti jsou předmětem i dalších zpravodajských produktů:


* Objasnění termínů je rozvedeno v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 42008
Specifická analýza a hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO
17. říjen 2016

Studie/výklad s hodnocením (42007)

Bezpečnostní složky, především pak zpravodajské služby čím dál častěji používají v souvislosti s terorismem sousloví „osamělý vlk“. V tomto vztahu však existuje ještě jiný termín, a to „toulavý pes“ (zbloudilý pes). Co přesně oba termíny znamenají a jaký je mezi nimi rozdíl? Používají se oba termíny dostatečně správně, anebo se někdy jedná o projev alibismu s cílem skrýt nedostatky v činnosti bezpečnostních sil? A jaký nežádoucí efekt má používání těchto termínů západními médii a politiky?

6. září 2016

Odborný výklad s hodnocením (42006)

Jaký je rozdíl mezi terorismem a terorem? Proč se o teroristických útocích hovoří jako o atentátech? A proč jsou některé úkladné vraždy ihned označovány za teroristický čin? Pojmenovávání násilné trestné činnosti, jejímž výsledkem je smrt jedné a více osob, se v médiích děje bez ohledu na odbornou terminologii a faktické údaje o incidentu. Agentura EXANPRO přináší objasnění uvedené problematiky z hlediska vlastní praxe.