Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

Odborná analýza a hodnocení (22026)

OBSAH DOKUMENTU


C) Odborné hodnocení

  • 1) Stránky konspiratori.sk se svými textovými popisky obsahují vzájemné rozpory, čímž zpochybňují celkový účel a serióznost webu. (Podrobný rozbor viz Odborná analýza.)
  • 2) Nesrovnalosti včetně přetvářky v projektu byly zjištěny ve vztahu ke společnosti „Net Success“ (netsuccess.sk) zabývající se internetovým marketinkem, kde jako ředitel společnosti vystupuje Ján Urbančík. Společnost „Net Success“ společně se svým ředitelem je uvedena na webu „Konšpirátori.sk“ jako autor projektu. Tento vztah částečně vysvětluje marketinkový způsob ovlivňování a usměrňování firem ve výběru webů pro umísťování reklam, tedy způsob, jenž převyšuje a potlačuje dobrý úmysl a poctivý přístup samotných tvůrců projektu. (Podrobný rozbor viz Odborná analýza.)
  • 3) Podezření na účelovost stránek je zvýšeno neetickým až záludným přesvědčováním zástupců rozličných firem a společností, aby na jimi takto označených stránkách neumísťovali své reklamy. Přesvědčování je zaobaleno do lidumilných textů se snahou vytvářet dojem, že se za texty autorů projektu neskrývá nic jiného než dobrý úmysl v oblasti boje proti dezinformacím a poctivý přístup autorů projektu. Nelze však skrýt účelový a marketinkový charakter celého projektu. (Podrobný rozbor viz Odborná analýza.)
  • 4) Nejasnosti se skrývají za uveřejněním 37 společností na stránkách konspiratori.sk, které databázový projekt podporují. Přehled společností je uveden bez toho, aby byl vyjasněn způsob této podpory, doložen vztah společností se státními institucemi a přiloženo čestné prohlášení autorů projektu, že svou iniciativu vykonávají nezištně a jen ve prospěch dobré věci. (Podrobnější vysvětlení viz Odborná analýza).

D) Odborná analýza

Ad 1) Rozpory uvnitř textových popisků na stránkách www.konspiratori.sk

Autoři projektu na jedné straně píší, že je těžké rozlišit a najít etickou hranici mezi svobodou slova, alternativním myšlením, hloupostí, anebo úmyslným klamáním či hoaxem. Avšak na druhé straně stojí jejich tvrzení, že projekt je veřejnou databází stránek s neseriózním, klamným, podvodným, konspiračním nebo propagandistickým obsahem. Proč tedy uvádějí seznam se 120 weby, o nichž prohlašují, že jsou neseriózní a propagandistické, když je podle nich těžké určit etickou hranici mezi svobodou slova, alternativním myšlením apod.?

Databáze údajných dezinformačních webů je spojena s titulkem „Zoznam stránok so sporným obsahom“ („Seznam stránek se sporným obsahem“), což je zavádějící, neboť slovo „sporný“ neznamená ihned něco negativního. Výraz „sporný“ je možné z hlediska jeho významu interpretovat jako „přesně nezjištěný“, „nejistý“ nebo „nezaručený“. Rozpor v textech vzniká tím, že jednou tvůrci hovoří o veřejné databázi stránek s klamným a podvodným obsahem (viz odstavec výše) a jindy zase o seznamu stránek se sporným obsahem. Je tedy obsah stránek jednoznačně podvodný, anebo jen sporný? Pokud má být projekt skutečně poctivý, zasluhovaly by si jeho popisky srozumitelnější objasnění.

Tvůrci projektu „Konšpirátori.sk“ o sobě hovoří jako o digitální agentuře, která nechce ohrozit reputaci svých klientů, což vydávají za jakýsi mandát označovat weby za neetické. Oni sami ale přece nikoho neohrožují, nebo snad ano? Formulace věty měla znít zřejmě jinak (např.: „… nechce, aby jiní ohrozili…“, nebo „… nechce, aby byla ohrožena…“ apod.). Domnělé ohrožení zvláštně vztahují sami na sebe, čímž se zřejmě snaží zdůraznit svou odpovědnost a povinnost do těchto věcí zasahovat a kontrolovat ostatní weby, aniž by byl těmito weby jakkoli porušen zákon. Tím se ale jejich vyjádření i činnost stávají kontroverzním aktem. Navíc zde chybí doklad o tom, zda je vůbec nějaká firma požádala, aby hlídali její reputaci.

Autoři projektu dále uvádějí, že chtějí být podle možností objektivní a že proto o zařazení konkrétního webu na jejich seznam nebudou rozhodovat oni. Z tohoto důvodu autoři projektu vytvořili komisi odborníků. Rozpor je v tom, že se tímto postupem snaží prokázat objektivnost své činnosti, aniž by to takto bylo možné. Předně není žádný rozdíl v tom, zda weby hodnotí sami tvůrci projektu, anebo jimi vybraní údajní odborníci. Doslova píší: „Vytvořili jsme komisi odborníků“, tedy že je sami vybrali, což již samo o sobě nepůsobí objektivně a zdůrazňovanou objektivnost nikam výše neposouvá. U členů komise není nejdůležitější, jakou profesi vykonávají, jak jsou vzdělaní a jaké mají schopnosti. Rozhodující jsou jejich morálně volní vlastnosti včetně postojů, předsudků a politických názorů. Žádný výčet titulů čili vzdělání, profesí a pracovních zkušeností neurčuje morálku, vůli a předsudky člověka. U členů komise s takovýmto určením postrádáme odpovědi na to, jak se dívají na soupeření mezi USA a Ruskou federací, na roli vlastní země a Evropy v tomto soupeření, jak hodnotí legitimitu zahraničních aktivit USA a Ruska, jak posuzují politiku NATO a EU apod. Odpovědi na tyto otázky jsou rozhodující pro posouzení jejich objektivnosti a získání obrazu o tom, zda se snaží být nestranní, anebo zda tíhnou k určitým režimům a k určité politice.

Další podivností je tvrzení, že se v případě hodnotící komise jedná o vyjádření názoru a že tvůrci projektu tento názor v žádném případě nevydávají za fakt. Tím ale přiznávají, že se nejedná o zjištěnou ověřenou skutečnost nebo pravdivý poznatek, což je stručná definice výrazu fakt. Nejprve hovoří, že chtějí být objektivní, ale na druhé straně připouštějí subjektivní neboli jednostranný názor. Jakou hodnotu má potom v tomto ohledu verdikt komise? Původci projektu se snaží být opatrní, což ale nepůsobí věrohodně a ztrácí to poctivý charakter jejich snažení.

Ad 2) Nesrovnalosti včetně přetvářky v projektu ve vztahu ke společnosti „Net Success“

Autorem a zároveň správcem projektu, jenž je vytvořen v podobě stránek www.konspiratori.sk, je společnost „Net Success“, jejímž ředitelem je Ján Urbančík. Avšak na stránkách společnosti www.netsuccess.sk je tento projekt s databází stránek se sporným obsahem představen jako jedna z posledních klientských prací. Ale proč je projekt představen jako klientská práce, když si společnost „Net Success“ vytvářela tento projekt sama pro sebe? Toto představení projektu, který měl být vytvořen pro jakéhosi klienta (dle stránek „Net Success“), působí podezřele.  

Projekt „Konšpirátori.sk“ je spravován společností „Net Success“, což znamená, že si tento projekt u společnosti „Net Success“ žádný klient neobjednal. Není tedy správné, aby byl tento projekt na stránkách „Net Success“ prezentován jako práce pro klienta. Není ani správné, aby byl tento projekt představitelům firem svévolně vnucován s tím, aby si upravili svou reklamní politiku. Tvůrci projektu se tak svémocně pasovali do role, která jim nepřísluší a o kterou je nikdo nežádal. Pokud je přece jen někdo o tuto službu požádal, měli by uvést kdo.

Vytváří to dojem nečestného jednání v podobě manipulace, neetického vnucování a netransparentnosti. Nechtějí ohrozit reputaci svých klientů (viz výše), ale kdo jsou jejich klienti? Patří k nim snad všechny společnosti, které umísťují reklamy na „ocejchované“ weby? A proč svůj projekt představují jako poslední klientskou práci, když si ho vytvářeli sami pro sebe? Tady autoři projektu dluží jasné vysvětlení a je podivné, proč to neobjasnili od samého počátku. Ať už existuje, nebo neexistuje zadavatel projektu, jedná se v obou případech o provinění v tom, že se autoři projektu záměrně vyhýbají zveřejnění faktů, jež s projektem přímo souvisejí, a prokazatelně pouze předstírají dobrý úmysl. Pokud zadavatel existuje, je závažným nedostatkem, že nebyl v tomto rádoby ušlechtilém a široce veřejném projektu představen. Pokud zadavatel neexistuje a jedná se o samostatný počin samotných autorů projektu, je potom divné, že projekt představují jako výtvor pro klienty. Klient je v českém jazyce zákazník nebo zadavatel, tedy někdo, kdo zadává zakázku. Jenže projekt nebyl nikomu předán a autoři jej spravují sami, což vypovídá o tom, že žádná zakázka či zadání nikdy neexistovalo. A pokud zadání existovalo, tak bylo úmyslně skryto.

Ad 3) Neetické až záludné přesvědčování zástupců rozličných firem a společností, aby na jimi takto označených stránkách neumísťovali své reklamy

Autoři projektu uvádějí, že jejich databáze má čistě doporučující charakter a že je na odpovědnosti každého inzerenta, aby zvážil způsob jejího využití. Toto tvrzení je ale v rozporu s jiným textem, kde autoři projektu velmi podbízivě až manipulativně přesvědčují inzerenty, že se stávají přímými finančními podporovateli webů, jejichž obsah má podle nich daleko k etickému a vyváženému zpravodajství. Dále se snaží inzerenty přesvědčit, že tímto počínáním je jejich značka spjata s obsahem, který může poškodit jejich reputaci. Avšak neetické je naopak chování autorů projektu, kteří se snaží až záludným způsobem vytvářet nátlak na inzerující firmy a donutit je zastavit svou inzerci na jimi označených webech, aniž by k tomu měli jakékoli oprávnění a aniž by provozovatelé příslušných webů svým obsahem porušovali zákon. Zároveň zde vystupuje již zmíněný rozpor v textech, v nichž píší, že je těžké rozlišit a najít etickou hranici mezi svobodou slova, alternativním myšlením, hloupostí, anebo úmyslným klamáním či hoaxem (viz bod ad 1 výše). Proč tedy někoho přesvědčují o zastavení inzerce, když přiznávají, že jen těžce rozlišují etickou hranici v obsahu příslušných webů?

Podle tvůrců projektu je tedy těžké najít etickou hranici, ale oni ji přesto nacházejí a ještě k tomu vyvíjejí nátlak na inzerenty. Ale proč autoři projektu jednají v rozporu s dobrými mravy a proč se právě oni pasovali do této podivné a neetické role? Co nebo kdo za tím vězí?

Zvláštností je podsouvání politických názorů. Autoři projektu tvrdí, že inzerenti nemusí například souhlasit s anexí Krymu a přitom svými reklamami mohou finančně podporovat weby, které s tímto aktem souhlasí. Problém je ale v tom, že se jedná o věc názoru, přičemž žádný názorový pohled není v tomto ohledu protizákonný, a to také proto, že Západ mnohem dříve stanovil, že hranice mezinárodního práva se mohou vysvětlovat různě. Například agrese a následná okupace Iráku byla svévolným aktem Spojených států bez mandátu OSN a porušením mezinárodního práva, ale nikdo nikoho nesankcionoval, přičemž tento akt vedl k velkému množství civilních ztrát a počátku destabilizace Blízkého východu. Vyhlášení nezávislosti Kosova a podpora této nezávislosti byly rovněž akty proti mezinárodnímu právu atd. Soudit tedy někoho za názor ohledně zabrání Krymu nemá z hlediska politického ani zákonného žádné opodstatnění. Kromě toho nejsou inzerenti povinni se politikou zabývat a řešit, jaký názor je na příslušném webu prezentován. Jakýkoli názor ve vztahu ke Krymu není v rozporu se žádným zákonem.    

Tvůrci projektu tvrdí, že se na jejich seznam dostanou weby, u nichž mají vážné pochybnosti ohledně jejich serióznosti a u nichž oni sami upřímně věří tomu, že nejsou vhodnými partnery pro zobrazování inzerce zodpovědných (rozvážných) zadavatelů reklamy. Jenže mít vážné pochybnosti ještě neznamená mít pravdu. A upřímně věřit je jen subjektivní pocit, přičemž slovo upřímný je zde z hlediska výše popsaného jen zbytečnou neupřímnou (přetvařující se) vsuvkou.

Vážný rozpor je patrný mezi větou, v níž autoři projektu podsouvají, že jimi označené weby nejsou vhodnými partnery pro reklamy, a již zmíněným tvrzením, že jejich databáze webů má čistě doporučující charakter, případně podobným tvrzením, že je pouze na inzerentech, zda se seznamem webů budou souhlasit a zda ho budou využívat. Jedná se o znak manipulativního jednání s cílem vnutit inzerujícím firmám normu stanovenou autory projektu, kteří se snaží navodit zdání, že reprezentují ten jediný správný názor. Je to stejné, jako kdyby někdo řekl: „Inzerujte si, kde chcete, ale pokud budete inzerovat na weby z našeho seznamu, vystavujete se negativním účinkům a možným následkům v podobě…“ Je zde patrná snaha naznačit inzerentům, že v případě inzerce na „ocejchované“ weby na ně bude pohlíženo jako na schvalovatele něčeho, co není v souladu s nastaveným trendem. Tento „skrytý“ nátlak je v příkrém rozporu se svobodným podnikáním.

Tvůrci projektu prohlašují, že jejich cílem je v prvé řadě ochránit zadavatele reklamy a zájmy firem, což je velmi zavádějící a „odvážné“ tvrzení. Jedná se o další znak manipulace, neboť ve svobodném světě není možné, aby se někdo tímto způsobem a bez požadavku zadavatelů reklamy vloudil do jejich reklamní politiky. Zavádějícím způsobem zní taktéž tvrzení, že tvůrci projektu chtějí záměru jakési ochrany zadavatelů reklamy podřídit i činnost hodnotící komise a stejně tak kritéria na zařazení webů do jejich databáze, která si právě proto vyhrazují měnit podle potřeby. To je dost výmluvný text, jenž nesvědčí o spravedlivém úmyslu.

Ad 4) Nejasnosti za uveřejněním 37 společností, které databázový projekt podporují

Databázový projekt je podporován 37 společnostmi (viz stránky www.konspiratori.sk), avšak chybí bližší vysvětlení, o jaký způsob podpory se jedná. Tyto společnosti mohou být napojeny na státní instituce, od kterých mohou čerpat zakázky a finanční příjem, čímž mohou pro stát působit jako prostředníci v dalších oblastech. Mohou tedy zprostředkovat finanční podporu pro jinou organizaci, která bude hájit státní zájmy nebo v tomto případě nastavený politický trend a zakrýt tak přímou účast státu. To je dnes celosvětově využívaný postup, kdy se státní instituce snaží skrýt svou angažovanost a využívají několikanásobný řetězec společností a neziskových organizací.

Pokud by měl být projekt vytvářen s dobrým úmyslem, musel by být nejprve bez přetvářky představen (viz bod ad 2 výše) a zcela transparentně objasněn. O transparentnosti nelze hovořit, jestliže tvůrci projektu otevřeně nezveřejnili, kolik společností podporujících databázový projekt má zakázky nebo jen dotace od státních institucí jakýchkoli zemí včetně zastupitelských úřadů a mezinárodních organizací jako např. Evropská unie, čímž čerpají peníze ze státních rozpočtů. Dále nelze hovořit o transparentnosti, pokud společnost „Net Success“, jež stojí za databázovým projektem „sporných“ webů, nezmínila, jakým způsobem uvedené společnosti podporují její činnost, přesněji zda se jedná o finanční, případně jinou podporu.

Zpět na úvodní dokument

OBSAH DOKUMENTU


Zpravodajský produkt 22026
Odborná analýza a hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO