Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

1. říjen 2018

Souhrnné hodnocení a doporučení (11084)

Produkt jako druhý díl přímo navazuje na problematiku započatou v dokumentu 11083, který představuje první díl rozebírané tematiky.

V současné době Andrej Babiš vystupuje proti přijímání syrských nezletilých a mladistvých osob, avšak neumí zaujmout rozhodné stanovisko. To potvrdil tím, když se setkal s europoslankyní Šojdrovou, což byla zbytečná ztráta času a ukázka povrchnosti obou politiků, kteří vlastně o ničem podstatném nejednali a jen se vzájemně přesvědčovali o svých osobních názorech. Takto premiér Babiš „maká“, jak se sám neustále chlubí používaje přesně tento výraz. Europoslankyně mu nebyla schopna během schůzky vysvětlit, proč takto koná a jak by to vlastně chtěla v rámci právního systému a mezinárodních dohod provést. Pouze se opírala o to, že se jedná o humanitární gesto a že bychom v tom měli následovat Francii a Británii, které již několik dětí přijaly. To je hodně podivné a chabé zdůvodnění dělat něco jenom jako gesto a jenom proto, že tak činí i jiné země – konání ve smyslu: když oni, tak my taky.

Pokud by Babiš skutečně bojoval za správné věci, tak by europoslankyni Šojdrové před přijetím položil nejdříve několik otázek. První otázka se měla týkat toho, zda europoslankyně konzultovala svou iniciativu se syrskými úřady a jaké stanovisko od nich obdržela. Syrské zákony totiž neumožňují adopci do zahraničí, a tak není podstatné, kolik českých rodin se přihlásilo k přijetí syrských dětí, byť by to mělo být na dočasnou dobu.

Druhou otázkou se měl zeptat, proč si europoslankyně myslí, že Česká republika je tou správnou zemí pro přijetí syrských dětí. K tomu měl svou otázku rozšířit na dotaz, jestli Michaela Šojdrová vůbec zjišťovala možnosti vhodnějších zemí s islámskou komunitou.

Další otázka měla směřovat k tomu, proč v situaci, kdy syrské úřady obnovují svou zemi, chce poslankyně Evropského parlamentu přebírat syrské děti z Řecka místo toho, aby vyvolala v EU podporu Sýrie v rekonstrukci její infrastruktury a pomoc s navrácením Syřanů zpět do jejich země. Tato opodstatněná aktivita by musela být pochopitelně spojena se zrušením nesmyslných protisyrských sankcí.

Na závěr by se měl premiér Babiš zeptat, kde bere paní poslankyně přesvědčení o tom, že nějaké syrské děti ve věku od 12 do 17 let budou chtít žít v České republice (byť jen dočasně) a dodržovat české zákony a určitá pravidla. A dále, zda počítá s tím, že mnozí z nich by z ČR utekly do jiných pro ně výhodnějších zemí (taková je zkušenost s cizími dětmi bez dospělého doprovodu zadrženými v ČR v minulých letech).

Těch otázek by mohla být celá řada, ale pokud nedokáže europoslankyně Šojdrová uspokojivě odpovědět alespoň na ty výše zmíněné, není důvod k tomu, aby předseda vlády marnil čas schůzkou s ní a debatou o ničem. V této situaci a nepřipravenosti paní poslankyně není totiž o čem jednat. Předseda české vlády by neměl přijímat někoho jenom proto, že dotyčný či dotyčná má nějaké přání a ještě k tomu bez podloženého veřejného prospěchu. Přání máme všichni, ale jen malé množství z nich je zpracováno do formy veřejně prospěšné realizace a jen málo z nich není spojeno primárně s vlastním osobním prospěchem (finanční nebo politický zisk, sláva a obdiv spojené s kariérou apod.).

Pokud není o čem jednat, je potom zvláštní, že hnutí ANO i přesto podpořilo zařazení bodu o syrských „sirotcích“ do jednání Poslanecké sněmovny. Zde se opět ukazuje, jak hnutí ANO manévruje. Ani tohle přece není to „makání“, o němž mluví. Jenže představitelé hnutí ANO se bojí o své politické body, a tak se zabývají raději vším, aniž by to přineslo jakýkoli užitek.

Čeští politici a Česká republika mají ještě jednu negativní zkušenost s migranty z Blízkého východu. A to se dokonce jednalo o irácké křesťany, kteří by mohli mít blíže k české populaci. Česká vláda zahájila v roce 2016 na popud Nadačního fondu Generace 21 (NFG 21) program přemísťování iráckých křesťanů do ČR. Celkem mělo být podle plánu přemístěno 153 Iráčanů, avšak po příjezdu více než 60 z nich nastaly problémy. Skupina 25 Iráčanů se svévolně rozhodla pro život v Německu, kam se také neoprávněně vydala. Německé úřady hodlaly tyto Iráčany vrátit do ČR, ale údajně tam měli získat azyl. Jiná skupinka osmi Iráčanů se rozhodla pro návrat do své domoviny. Po těchto nepříjemnostech se vláda rozhodla program ukončit, aniž by do ČR stihlo dorazit všech 153 plánovaných iráckých křesťanů. Zhruba 30 Iráčanů v ČR zůstalo.

Program s iráckými křesťany byl neúspěchem, jenž měl být zároveň ponaučením pro české politiky, jak příště postupovat či nepostupovat v této problematice. Náhle se ale jedná o 50 blíže neurčených nezletilých a mladistvých osobách ze Sýrie, a to způsobem, který naznačuje, že se čeští politici vůbec nepoučili. Přitom nezletilí a mladiství jsou mnohem rizikovější kategorií ohledně proměnlivějšího chování, jež může vyústit v protiprávní skutky. Islámská mládež přestěhovaná do evropských zemí podléhá mnohem snadněji vnějším negativním vlivům, a to převážně těm vlivům spojeným s islámským podtextem (navádění k působení proti jinověrcům a jejich kultuře, rekrutace pro boj za islámskou věc v zahraničních zemích, podíl na nezákonných aktivitách ve prospěch různých islámských skupin a komunit apod.). Evropané nebudou nikdy těmi, kteří by řídili a kontrolovali život a vývoj muslimů v Evropě včetně islámské mládeže. Takovou iluzi nemohou mít ani rodiny pěstounů vychovávající děti z islámských zemí.

Své selhání odhalila také Bezpečnostní informační služba* (BIS), která už v roce 2015 v rámci třech vládních projektů prověřovala 250 osob ze Sýrie, Iráku a Libanonu. Tímto se vedení BIS chlubilo ve své výroční zprávě za rok 2015, čímž chtělo české veřejnosti ukázat, co všechno příslušníci BIS vykonávají. Jenomže o několik stránek dál se ve stejné zprávě pracovníci BIS rozepisují o tom, jak je nemožné migranty ze zemí ozbrojených konfliktů prověřit (viz produkt 12014 Prvotní hodnocení výroční zprávy BIS za rok 2015). Jak ale potom BIS tyto cizince prověřila a jaký závěr české vládě předala?

Tady se nabízí pouze jeden závěr, a to: nelze prověřit = nelze přijmout. Avšak je známo, že osoby z Blízkého východu byly do ČR přijímány. Pak vzniká otázka, jaký smysl tedy mělo bezpečnostní prověřování ze strany BIS. Fungování BIS není v tomto případě v pořádku. Stejně tak není v pořádku vztah mezi českou vládou a BIS, potažmo českými zpravodajskými službami. Tento vztah vychází ze znalostí české vlády, jak a k čemu využívat vlastní zpravodajské služby* a jakým způsobem je úkolovat a koordinovat jejich činnost. Avšak Andrej Babiš odhalil, že vláda ani on sám takovými znalostmi neoplývají, když ve své knize „O čem sním, když náhodou spím“ nechtěně v několika poznámkách jasně zviditelnil, že neví, kdo řídí české zpravodajské služby (viz produkt 12032).   

Falešné vyzdvihování důležitosti přijetí syrských dětí je pouhé zakrývání vlastní viny v podpoře destabilizace Blízkého východu, přičemž přijímání osob z islámských zemí není řešením problému, ale naopak jeho šířením, s čímž se pojí také zvyšování napětí ve společnosti.

Stejně tak zástupci občanských iniciativ, kteří premiéru Babišovi představili svůj plán na dočasnou mezinárodní ochranu pro 50 syrských dětí, by se měli nejprve zabývat stejnými otázkami, jaké byly předloženy výše v souvislosti s iniciativou europoslankyně Šojdrové. Teprve po nalezení dostatečně pravdivých odpovědí se mohou zabývat nějakou mezinárodní ochranou a její realizací. Více by se ale občanské iniciativy měly zaměřit na popsané příčiny a méně na následky (viz první díl diskutované problematiky).   

V problematice migrace je těžké požadovat po těch politicích, kteří kvůli údajnému odstrašení ruské hrozby posílají vojenské jednotky do Pobaltí, aby spravedlivě, a tedy i v rámci právních norem zúčastněných zemí řešili jednoduchým a přesto účinným způsobem problém nezaopatřených syrských dětí. Politici, kteří místo udržování mezinárodního míru eskalují napětí, a to nejen v Pobaltí (týká se též izraelsko-palestinského konfliktu a otázky statusu Jeruzaléma), nebudou mít nikdy spravedlivý zájem na řešení problému osamocených dětí. V jejich přístupu je jen pokrytecký postoj a snaha po získání voličů a falešného obdivu od představitelů evropských zemí. Těmto politikům jsou přednější politické funkce a kariéra než spravedlnost a mezinárodní mír.

Mnoho českých politiků se samo přihlásilo do role tzv. podřízených „uklízečů“, kdy se podílejí na uklízení následků po agresivní politice Západu, a to nejen ve vztahu k Sýrii. V tomto smyslu se snaží zlegalizovat nelegální migraci a uvalovat nesmyslné a nespravedlivé sankce na oponenty americké zahraniční politiky. Naproti tomu sankce za několikanásobné porušení mezinárodního práva a zločiny proti lidskosti, jichž se za posledních 20 let dopustily Spojené státy a jejich spojenci proti obyvatelům Srbska, Iráku, Afghánistánu, Jemenu, Libye atd., nejsou ze zbabělosti evropskými zeměmi vůbec diskutovány, natož aby byly řádně a po právu realizovány. A tak podřízené členské země EU a NATO pouze „uklízejí“ následky, avšak o příčinách se neodvažují hovořit, aby si nerozhněvaly své mocné pány (oficiálně spojence), kterým přisluhují v jejich politice a přikyvují jim na všechno, co po nich tyto mocnosti požadují včetně realizace a vedení vojenských misí v zahraničí. Opravdová politická kuráž ve jménu spravedlnosti a národní odpovědnosti se zcela vytratila.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11084
Souhrnné hodnocení a doporučení
© 2018 Agentura EXANPRO
30. září 2018

Souhrnné hodnocení a doporučení (11083)

Pravé úmysly a schopnosti politiků, jinými slovy jejich charakter a odbornou způsobilost máme možnost poznat vždy při jejich „úsilí“ řešit nějakou exponovanou záležitost. V posledních dnech se jednou z těchto záležitostí stal případ údajných sirotků ze Sýrie. S iniciativou přijmout do České republiky 50 syrských „sirotků“ z uprchlických táborů v Řecku přišla europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Jedná se však o uměle vyvolanou kauzu s falešným humanitárním gestem neboli kauzu, která nemá bezpečnostní, kulturní a ani právní opodstatnění, čímž se z ní stává festival promarněného politického času s možným a neomluvitelným vytvářením budoucích problémů – problémy bezpečnostní, kulturně-společenské i právní (rozbor těchto problémů je předmětem samostatného produktu).

Politici z vícera politických stran a hnutí včetně členů vládního kabinetu marní touto kampaní i debatou o dané záležitosti drahocenný čas, který by členové vlády, poslanci a senátoři měli využít zcela jinak, a to zaměřit se na úsilí k nastolení a udržování stabilního bezpečného prostředí v problematickém regionu, na úsilí k důslednému dodržování mezinárodního práva všemi zapojenými zeměmi a na snahu obnovit válkou zničený region. To by však nejprve museli vystoupit ze stínu západní koalice, která pod vedením USA udržuje účelovou politickou linii proti syrskému režimu s cílem získat jednu z výhod v komplexním soupeření s Ruskou federací. Tou výhodou má být změna sféry vlivu v Sýrii – v tomto případě přechod ze sféry ruského vlivu na sféru amerického vlivu. S demokratickými hodnotami neměl konflikt v Sýrii nikdy nic společného.

Namísto žalostné a nic neřešící výzvy 36 senátorů a podobných pokusů několika poslanců směřujících k české vládě s nátlakem, aby ČR přijala syrské sirotky, by měli čeští politici vydat výzvu směrem k aktérům ozbrojeného konfliktu v Sýrii. Měli by se primárně zabývat stále trvajícími příčinami, a nikoli následky, jež se budou bez řešení příčin neustále kupit – a kupit se bude také počet nezaopatřených syrských dětí jako následek arogantní a agresivní politiky Západu. Výzva proto nemůže směřovat k české vládě a nemůže řešit syrské sirotky či děti bez dospělého doprovodu jako jeden z mnoha následků, ale musí být adresována těm, kteří dlouhodobě destabilizují Blízký východ.

Ohledně Sýrie by veřejná výzva měla směřovat přímo k hlavním architektům ozbrojeného konfliktu v Sýrii, kteří proti syrskému režimu využili sunnitskou část populace a několik desítek tisíc zahraničních bojovníků. Hlavními destabilizačními architekty jsou Američané, kteří vznik konfliktu v Sýrii spojili s rozhodnutím o stažení vlastních vojenských sil z Iráku, který rozvrátili neoprávněnou agresí zahájenou v roce 2003. Nechtěný odchod amerických sil z Iráku měl být dokončen v prosinci 2011. Tento časový harmonogram určil otevření konfliktu ve stejném roce (2011) v sousední Sýrii, která měla fungovat jako návratová brána americké přítomnosti na Blízkém východě. Američané ve skutečnosti nechtěli Blízký východ nikdy opustit, což potvrzují i současnou politikou v regionu (viz souhrnná analýza 11003).

S realizací plánu Spojeným státům vydatně vypomohli „spojenci z prospěchu“, a to jak z dotčeného regionu (především Saúdská Arábie, Turecko – v současnosti v jiné situaci viz produkt 11029, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Katar, Jordánsko a nyní také aktivnější Izrael v rámci vzájemné výpomoci s USA – viz produkt 11077), tak mimo dotčený region (obecně členské země NATO a EU skrze svou podporu různými způsoby a v různé míře: politické schvalování aktivit západních mocností, vojenská podpora, poskytnutí vzdušného prostoru, přijetí sankcí proti syrskému režimu apod.). Nyní je znovu v Iráku a nově v Sýrii několik tisíc amerických vojáků a k tomu několik stovek příslušníků soukromých bezpečnostních agentur*, které mají výhodné kontrakty s americkou administrativou.

Pokud chtějí čeští politici a politici dalších evropských zemí efektivně řešit situaci na Blízkém východě a tím také situaci nezaopatřených dětí, musí svou výzvu nasměrovat primárně na USA a požadovat stažení amerických sil i vojáků jiných zahraničních zemí ze Sýrie, tedy všech subjektů, které syrské státní hranice překonaly svémocně a nemají ve své přítomnosti na území Sýrie žádný právní status. Dále musí požadovat ukončení podpory povstaleckým skupinám, jejichž cílem je pouhé získání moci, čehož je dokladem i soupeření mezi samotnými opozičními skupinami a také uvnitř jednotlivých skupin. To je jediná cesta, jak v Sýrii vytvořit bezpečné prostředí bez teroristických skupin jako al-Kajda, an-Nusra (nyní Džabat Fatah aš-Šám) a ISIS (tzv. Islámský stát v Iráku a Sýrii) čili skupin, které v Sýrii před vyvoláním konfliktu nepůsobily, neboť k tomu neměly příležitost a podmínky.

Ustavičné obviňování režimu Bašára Asada je jen pokrytectví a obhajoba zločinů proti lidskosti páchaných ze strany Západu – viz produkt 11038 Vina syrského prezidenta Bašára Asada dosahuje sotva 15 procent.

Výzvu mohl vyvolat již sám Andrej Babiš jako vicepremiér v předchozí vládě Bohuslava Sobotky vzešlé z voleb v roce 2013. Avšak pokud se podíváme na chování Babiše v politických funkcích za posledních pět let, tak se v žádném případě nejedná o činy směrem k vytváření bezpečného prostředí, dodržování mezinárodního práva a udržování mezinárodního míru. Dva následující příklady jsou toho jasným dokladem:

  • Vláda Andreje Babiše v demisi podpořila v dubnu 2018 vojenský úder proti Sýrii ze strany USA, Velké Británie a Francie. Záminkou pro útok bylo údajné použití chemických látek v syrském městě Dúmá syrskými vládními silami. Použití chemických látek nebylo řádně vyšetřeno a útok západních zemí nebyl schválen Radou bezpečnosti OSN. Tím vláda Andreje Babiše podpořila porušování mezinárodního práva (částečná analýza a hodnocení incidentu v Dúmá jsou součástí produktu 13038).
  • Hnutí ANO v čele s tehdejším ministrem obrany Martinem Stropnickým horovalo pro vyslání českých vojáků do Pobaltí, což zdůvodňovalo dezinformacemi*[1]. Vyslání českých vojáků k ruským hranicím podpořil také Andrej Babiš, čímž se provinil proti udržování mezinárodního míru, a naopak podpořil eskalaci mezinárodního napětí a použití hrozby vojenskou silou (což je v rozporu s článkem 1 Severoatlantické smlouvy).

Jestliže Andrej Babiš tvrdí, že bojuje za dodržování mezinárodního práva a proti všem nelegálním věcem – např. proti nelegální migraci [2], tak to provádí jenom formou své rétoriky, a nikoli konkrétními činy. Jeho činy se smrskly jen na „líbivé“ mediální výstupy, kde zaníceně tvrdí, že ČR nepřijme ani jednoho migranta. Jenže tohle není boj proti nelegální migraci, protože premiér Babiš zapomíná či nechce veřejně přiznat, že přítomnost nelegálních migrantů v ČR nezávisí na tom, kolik jich ČR přijme, ale na tom, kolik se jich bude pohybovat v členských zemích Evropské unie. V rámci EU je volný pohyb osob mezi členskými zeměmi (volné státní hranice) a již jednou přijatý nelegální migrant má neomezenou možnost cestování po zemích EU včetně neomezeně dlouhého pobytu na jejich územích.

Andrej Babiš nechce připustit, že EU nelegální migraci podporuje v souladu se svými dokumenty o přesídlování obyvatel, ale naopak neustále v médiích hovoří, že je nutné se zaměřit na země, odkud migranti přicházejí (odpoutává pozornost od hlavních příčin). Navíc místo termínu převaděči neustále používá termín pašeráci, jako kdyby migranti měli být nějakým zbožím – a novináři po něm tuto terminologii komicky přebírají.

Premiér Babiš svým zaměřením na Severní Afriku a další regiony bez uvažování politiky EU opět nešikovně poukazuje jenom na následky, a nikoli na příčiny v podobě pobídek pro migranty k cestě do Evropy ze strany EU a v podobě finanční podpory ze strany členských zemí EU všemožným organizacím, které hybnost nelegální migrace udržují v praxi (blíže tuto problematiku rozebírá produkt s názvem „Neexistuje migrační krize, ale existuje migrační projekt“).

Předseda Babiš už vůbec neřeší agresivní a destabilizační politiku Západu v čele s USA, která je stěžejní příčinou veškerého následného dění ve světě se zpětnou vazbou na evropský kontinent, kde se pozvolna mění bezpečnostní a sociální situace.

Svým přístupem sám Babiš jasně dokladuje, že není ochoten řešit pravé příčiny, ale jen klouzat po povrchu. Tohle Babišovo vystupování není ani v nejmenším bojem proti jakémukoli negativnímu jevu, nýbrž pouhou přetvářkou a manévrováním ve dvojím vztahu, a to zaprvé mezi ním a voliči, a zadruhé mezi ním a západními mocnostmi a nadnárodními organizacemi.

Na dokument přímo navazuje produkt 11084 jako druhý díl rozebírané problematiky. 


[1] Zpravodajské produkty související s problematikou vojenské mise v Pobaltí:

[2] Zpravodajské produkty související s problematikou nelegální migrace:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11083
Souhrnné hodnocení a doporučení
© 2018 Agentura EXANPRO
24. září 2018
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (12051)

Produkt je třetím a zároveň konečným pokračováním podrobného zdůvodnění závěrečné odpovědi k otázce A, jehož počátek začíná v produktu 12049 a pokračuje druhým dílem v produktu 12050.

Úvodní část celé problematiky s předložením tří základních otázek (A, B a C) je uvedena v produktu 12048.

Podrobné zdůvodnění otázky A pokračuje následujícím bodem:

d) Činnost ruských orgánů činných v trestním řízení

Pokud jsou občané nějaké země obviněni jinou zemí ze spáchání kriminálního činu, měly by orgány činné v trestním řízení té země, odkud obvinění občané pocházejí a zdržují se tam postupovat aktivně a zahájit určité úkony šetření* nebo přímo vyšetřování*, aby zjistily, co se vůbec stalo a zda byla naplněna skutková podstata trestného činu. Jinými slovy můžeme říct, že příslušné orgány by měly vždy zjistit, jestli je takové obvinění oprávněné a důkazně podložené. To provádějí jak ve spolupráci se zahraničními orgány příslušné země, tak ve vztahu k vlastním obviněným občanům.

22. září 2018
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (12050)

Produkt je druhým pokračováním podrobného zdůvodnění závěrečné odpovědi k otázce A, jehož počátek začíná v produktu 12049.

Úvodní část celé problematiky s předložením tří základních otázek (A, B a C) je uvedena v produktu 12048.

Podrobné zdůvodnění otázky A pokračuje následujícím bodem:

c) Průběh a obsah interview s podezřelými ruskými občany

Obsah interview prozradil další zvláštnosti, které vyvolaly následující pochybnosti o tom, že by se mělo jednat jen o běžné civilisty s oblibou v zahraniční turistice.

21. září 2018
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení (12049)

Produkt navazuje na úvodní dokument 12048, kde jsou uvedeny tři základní otázky a jejich závěrečné odpovědi ke kauze „Skripal“. V tomto produktu je rozpracován první díl podrobného zdůvodnění závěrečné odpovědi k otázce A.

OTÁZKA – A

Jsou dva podezřelí Rusové vystupující pod jmény Alexandr Petrov a Ruslan Boširov příslušníky nebo externími spolupracovníky ruské zpravodajské služby GRU/GU?

ODPOVĚĎ

ANO s pravděpodobností vztahu ke GRU: číselně ≈ 90 %, slovně = téměř jisté.

Závěru je přiřazena vysoká analytická důvěra (stupeň přesvědčení o správnosti vytvořeného závěru).

Vyjadřování pravděpodobnosti a analytické důvěry ve zpravodajské analýze viz dokument 21009.

PODROBNÉ ZDŮVODNĚNÍ

Tento závěr je založen na větším množství poznatků. Několik těchto poznatků předkládáme jako argumentaci pro zdůvodnění závěru:

Reakce obou mužů v médiích (konkrétně v televizní stanici Russia Today) na odhalení jejich přítomnosti v Salisbury byla provedena takovým způsobem, jenž neodpovídá reakci běžných civilistů, kteří se náhle ocitnou v situaci, kdy jsou spojováni s takto vážným a mezinárodně sledovaným kriminálním činem. Není v pořádku jak časová posloupnost reakce, tak ani obsah reakce. Stejně tak nebyla v pořádku reakce ruského prezidenta, která neodpovídala charakteru události a ve které se rovněž vyskytly rozpory se skutečnou situací.

Podrobné zdůvodnění je rozděleno do následujících částí:

  • a) Časová posloupnost ruské reakce na zveřejnění identity obou ruských občanů
  • b) Organizace interview s podezřelými ruskými občany (způsob uspořádání)
  • c) Průběh a obsah interview s podezřelými ruskými občany
  • d) Činnost ruských orgánů činných v trestním řízení
  • e) Reakce ruského prezidenta