Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

22. leden 2018

Analýza – případová studie (11061)

Incident, který během prezidentských voleb 12. ledna 2018 vyvolala proti prezidentovi ČR ukrajinská aktivistka, odhalil celou řadu slabých míst. Případ se stal ponaučením (doufejme) pro osobní ochránce a jistě bude zařazen do lekcí v rámci přípravy příslušníků Útvaru pro ochranu prezidenta ČR a celé Ochranné služby Policie ČR. Kromě bezpečnostních složek je to ponaučení také pro novináře, kteří sehráli pasivní roli, přičemž někteří mohli o chystaném incidentu dopředu vědět a další se mohli svou podporou na incidentu přímo podílet. To však musí vyjasnit Policie ČR odpovídajícím vyšetřováním* (nikoli jen šetřením*).

Případovou studii opatřenou popisnými snímky jsme rozdělili do čtyř bodů: A) Vstup novinářů do volební místnosti, B) Činnost ochranky před příchodem prezidenta, C) Vstup prezidenta do volební místnosti a rozmístění ochranky, D) Průběh incidentu a reakce ochranky.

A) Vstup novinářů do místnosti

Hlavní poznatek je ten, že volební místnost nebyla před příchodem ani po dobu přítomnosti prezidenta uzavřená. Novináři i voliči tak mohli do místnosti před příchodem prezidenta volně vstupovat a setrvat tam libovolnou dobu. To ilustruje snímek 1 s regulérním voličem v pozadí, k němuž se vrátíme v bodě C). Jedná se ostatně o volební místnost, kam mají voliči právo vstupovat. O to složitější úkol plní příslušníci ochranky.

Pokud byli novináři prověřováni, nedává pak smysl, že se v místnosti mohli pohybovat voliči bez prověření. Novinářům byl zřejmě určen pouze prostor, kde mají stát, a nic důkladnějšího provedeno nebylo. Objevují se sice zprávy, že aktivistka dovnitř pronikla na falešný novinářský průkaz, ale to je vyvráceno svědectvím několika novinářů, kteří tvrdí, že průkazy novinářů kontrolovány nebyly. To ale neznamená, že by prezidentovi osobní ochránci nemohli zkontrolovat novinářům průkazy podle potřeb a v libovolnou dobu i uvnitř místnosti.

Členové ochranky a další policisté podílející se na zajištění prostoru by měli být dobře seznámeni s podobou novinářských průkazů a jejich charakteristickými znaky. Doporučovaný postup je porovnat jméno, případně i fotografii na průkaze s jiným osobním průkazem (obvykle se základním průkazem totožnosti). Existují i přísnější podmínky, kdy novináři předem přes svou redakci oficiálně nahlašují svoji přítomnost během události. Důležitou součástí ochranné složky by měla být analytická skupina na ústředí, na niž by se mohli ochránci v terénu kdykoli obrátit s požadavkem na prověření osoby, vozidla a dalších skutečností. Takto by analytici na ústředí mohli obratem potvrdit údaje o novinářích (třeba i zasláním fotografie k eliminaci osoby, která by se skrývala za jménem skutečného novináře). Tento postup ovšem vyžaduje existenci dobře vybudovaných a aktualizovaných databází a přístup i do jiných databází.

Dopředu oznámená veřejná aktivita vysokého ústavního činitele poskytuje výhodu potenciálním útočníkům. Oficiální i osobní (na sociálních sítích) zveřejňování plánů aktivit ústavních činitelů by mělo podléhat určitým pravidlům, jež přednostně vycházejí z bezpečnostních standardů, které se odvíjejí od úrovně politické funkce a druhu politické aktivity. Avšak bezpečnostní pravidla bývají často odsunuta do pozadí právě kvůli chtěnému mediálnímu pokrytí celé události, čímž je dopředu zveřejněn také časový plán celé události. 

B) Činnost ochranky před příchodem prezidenta

Členové ochranky musejí mít dokonalý přehled o místnosti, do níž má vstoupit prezident a zdržet se tam určitou dobu. Mít přehled o místnosti znamená vědět, jak je uspořádána, jak je vybavena a kdo a kde se v ní nachází. Vyhledávají se podezřelé předměty a hlavně prostory, kde by takovéto předměty mohly být umístěny (v širokém měřítku se obecně jedná o podlahu, stěny, strop a nábytek). Pozornost je věnována nádobám (odpadkovým košům, krabicím/bednám, plastovým boxům, uzavřenému jídelnímu nádobí apod.) a odloženým zavazadlům. Zvláštní moment může nastat s volební urnou, jejíž „čistota“ (bez podezřelého obsahu) je v prvé řadě závislá na prověření volební komise. Taktéž je nutno provést opatření proti použití předmětů nebo kusů nábytku jako zbraně pro útok na ústavního činitele.

Vyhodnocují se možné směry napadení, do čehož spadají všechny vstupy do místnosti včetně oken. Patří sem také stěny, které nejsou tvořeny klasickou zdí, ale jen přepážkou. Dále se vyhodnocují hluchá místa*, jež by mohla útočníkovi poskytnout možnost nepozorované přípravy k útoku a překvapivého zahájení útoku (prostory za sloupy, prostor za volební zástěnou, výklenky apod.). Na snímku 2 je vidět poměrně široký sloup, přičemž ochranka by měla mít přehled, co se děje za ním. Dále se v místnosti nacházely dvě volební zástěny, jimž nebyla věnována patřičná pozornost (viz bod C se snímkem 4, na němž je vidět volič, jenž vychází zpoza jedné zástěny právě v okamžiku, kdy do místnosti vstupuje prezident).  

Dokonale prověřit místnost je možné, jen pokud je daná místnost prázdná (bez lidí) a uzavřená. Jenže volební komisi nelze „vyhnat“ z místnosti, aniž by to nebylo narušení voleb (volební urny by zůstaly bez dozoru), ale lze jednotlivé členy komise prověřit na místě. Členové komise (nebo jiný personál) jsou obvykle prověřováni před dnem události (jejich bezúhonnost a angažovanost ve spolcích a fyzických aktivitách nebo aktivitách na sociálních sítích apod.). Přímo na místě jsou pak prověřeni, zda se jedná o správné osoby a zda je z jejich strany vše v pořádku. Opět by zde měl být významný podíl analytické skupiny, jež vyhodnocuje všechny skutečnosti ještě před událostí a pokračuje operativně během události. Po prověrce místnosti se zřizuje vstup oprávněným osobám, avšak přes jejich osobní prohlídku.

Ochranka v tomto případě místnost zřejmě neprověřovala a spokojila se jen s vizuální prohlídkou prostoru. Osoby uvnitř (novináři a další) nebyly při vstupu rovněž prověřeny. Novinářům byl pouze určen prostor, odkud mohli provádět záznam události.

Incident prokázal, že ochranka nevěděla, že se v místnosti nachází útočnice (aktivistka), přičemž sama dopředu vykazovala příznaky, že s ní není vše v pořádku: 1) Stála těsně u sloupu, za nímž se částečně skrývala. 2) V rukou neměla žádný záznamový prostředek (např. fotoaparát). Držela jen malou kabelku (spíše pouzdro), kde by ale bylo možné ukrýt chladnou zbraň (např. malý nůž nebo kratší jehlici), případně malou střelnou zbraň. 3) Její oblečení bylo odlišné od ostatních – měla pouze košili bez svrchního oděvu (žádnou mikinu/svetr, sako nebo kabát), což je v zimním období jeden z možných příznaků přítomnosti svlékající se aktivistky. Tyto signály měli rozpoznat členové ochranky, kteří byli v místnosti ještě před příchodem prezidenta a osobu prověřit (viz snímek 3).

Novináři museli tyto příznaky u aktivistky také zaznamenat. Hlavně jako profesionálové museli rozpoznat (alespoň někteří), že v jejich hloučku je někdo, kdo novinářem není. To mělo u nich vyvolat automatickou reakci a mohli alespoň gestem naznačit ochrance, že je něco špatně. Proč to neudělali, by mělo objasnit vyšetřování. Pokud o tom věděli a nic nepodnikli, je to vážné provinění, kdy by pro novinářskou senzaci klidně obětovali cizí lidský život. To se klidně mohlo stát, neboť ochranka musí vždy zasahovat s předpokladem, že je proti chráněné osobě veden ten nejvážnější útok (ze strany ochranky se vždy nejedná o použití zbraně, ale v této blízkosti také o provedení úderu na citlivá a zranitelná místa na lidském těle, např. v oblasti krku).

I když jsou novináři volně vpuštěni do místnosti, nebrání to členům ochranky v jejich prověření přímo v místnosti. Každý jednotlivý podezřelý příznak je důvodem k prověření osoby nebo konkrétního prostoru, a to i v případě, že dotyčná osoba či prostor byly již dříve prověřeny. Kromě kontroly průkazů má ochranka právo nařídit kontrolované osobě, aby si rozepla kabát nebo ho celý odložila (ani vyzutí vyšších zimních bot není výjimkou). O kontrole obsahu tašek a kabelek není nutné hovořit. Pokud bychom měli jít do krajností, měli bychom doplnit, že byly zdokumentovány případy, kdy i kamery či fotoaparáty sloužily jako krytí pro výbušné a jiné zařízení.

Podle dalších poznatků na sebe ukrajinská aktivistka upozornila již tím, že jí novináři tlumočili pokyny volební komise, jelikož údajně nerozuměla, kde se může v době přítomnosti prezidenta pohybovat. Už tento okamžik měl být impulsem pro ochranku, aby se na aktivistku zaměřila. Pokud v té době ještě nikdo z ochranky nebyl uvnitř volební místnosti, pak to byla chyba. Někdo z ochranky nebo podpůrného personálu by měl být v místnosti s takovým předstihem, aby mohl sledovat příchod novinářů a všímat si podezřelých znaků.

C) Vstup prezidenta do místnosti a rozmístění ochranky

V okamžiku, kdy prezident vstupuje do místnosti, se zpoza volební zástěny vynořuje „neznámý“ volič, vhazuje obálku do volební urny a odchází kolem prezidenta ven z místnosti (viz snímek 4 a 1). To je zvláštní situace, která by se neměla objevovat. V této situaci nemá nikdo přehled, k čemu se osoba za zástěnou připravuje (dobrý krytý prostor pro přípravu útoku). Dotyčná osoba měla dokonce na zádech batoh, v němž mohla mít cokoli, co mohlo být za zástěnou z batohu vyjmuto a určitým způsobem použito. V době příchodu prezidenta by neměl být nikdo za zástěnou, přičemž i další hluché prostory by měly být pokryté (např. prostory za sloupy). Pokud by byl neznámý volič nějak spojen s Pražským hradem, působil by tento způsob odvolení v době vstupu prezidenta teatrálním dojmem a nevhodným načasováním, kdy se „volič“ snaží projít dveřmi ven z místnosti zrovna v době, kdy ochránci stojící u dveří potřebují reagovat na vzniklou situaci.

Pouze jeden osobní ochránce postupoval v místnosti spolu s prezidentem, a to po jeho levé straně. Po levé straně proto, že při vstupu do místnosti byli právě novináři z levé strany rozmístěni v bezprostřední blízkosti prezidenta (viz snímek 5). Skupina novinářů vpravo se nacházela ve větší vzdálenosti od prezidenta, a tak snad proto zůstala tato strana odkrytá. Další dva ochránci vždy po jednom zaujali stanoviště těsně u novinářů (u skupinky na levé a pravé straně). Tři ochránci zůstali u vstupních dveří (viz snímek 5), což jim později činilo problém dostat se přes doprovod prezidenta (manželka a protokolář) co nejrychleji k samotnému prezidentovi a k útočnici, aby ji okamžitě zablokovali a zajistili (viz snímek 6 a 8). Další dva ochránci zaujali místa za dveřmi na chodbě. Celkový počet ochránců byl tedy osm, ale pouze jeden stál v místnosti přeplněné lidmi těsně u prezidenta. Avšak i tento ochránce měl pro nastalou situaci svůj handicap ve svém vzrůstu (viz snímek 5 a dále blíže viz bod D).

V místnosti byla ještě třetí skupina novinářů, a to v prostoru za volební komisí (viz snímek 2). Sedící volební komise mohla být považována za dobrou bariéru mezi prezidentem a třetí skupinou novinářů. Problémem ale bylo, že někteří z nich stáli na židlích. Pokud nejsou židle v dostatečné vzdálenosti, může kdokoli ze židle přeskočit na stůl volební komise, odkud může být veden prudký útok na chráněnou osobu. Obvykle platí, že ochranka ještě před příchodem prezidenta zajistí, aby novináři, zvláště pak za situace, kdy nebyli prověřováni, nestáli na židlích nebo stolech.  

D) Průběh incidentu a reakce ochranky

Než byl incident zahájen, poskytla aktivistka bezprostřední příznaky jeho nástupu: 1) Upřeně sledovala prezidenta, aniž by událost jakkoli zaznamenávala na technické prostředky. 2) Těsně před zahájením pohybu odhodila svou kabelku vpravo na zem, aby si uvolnila ruce k rozepnutí košile.

Aktivistka učinila pohyb směrem k prezidentovi, ale až teprve po jejích třech rychlých krocích (skocích) nastal počátek reakce ochranky, čemuž napomohlo i to, že po oněch třech krocích začala vykřikovat připravené heslo: „Zeman – Putin´s slut“ (Zeman – Putinova coura). Ochranka tak převážně zareagovala až na její křik než na zahájení jejího pohybu. Pokud by nezačala vykřikovat, byla by reakce ochranky pravděpodobně ještě pomalejší (viz snímek 7).

Policista, jenž stál u skupinky novinářů, z níž vyběhla aktivistka, se v okamžiku zahájení útoku a krátce předtím díval směrem k prezidentovi, místo aby pozorně sledoval činnost novinářů v přiděleném sektoru (viz snímek 2). Navíc se diskvalifikoval svým vzdáleným postavením od možnosti včasného zásahu. Ochránce s postavením těsně u prezidenta stál za ním a reagoval až na křik aktivistky. Byl menšího vzrůstu a přes prezidenta neviděl (viz snímek 5). Snažil se otočit prezidenta pryč od útočnice a nastavit své tělo, jenže svým vzrůstem nemohl postavu prezidenta dobře zastínit. Přitom ve skupině ochránců působili vyšší a statnější policisté, avšak ti zůstali stát v prostoru u dveří (viz snímek 5).

Policista stojící u skupiny novinářů na levé straně se v momentu zahájení útoku díval vlevo, což byl sektor, který měl svým pozorováním pokrývat (viz snímek 5). Nezaznamenal tak přirozeně nástup útoku z pravé strany a až periferním viděním a sluchem (křik aktivistky) zaznamenal útok, načež zahájil reakci. Byl to právě tento policista, jenž přistoupil k útočnici jako první. Ta se však již dostala do bezprostřední blízkosti prezidenta.

Ochránci u dveří rovněž nezaznamenali příznaky přípravy útoku a samotný nástup útoku, přičemž jeden z nich v ten okamžik hleděl směrem ke skupince, v níž stála aktivistka (viz snímek 5). Jejich následná reakce byla ztížena tím, že se museli „prodírat“ skrze doprovod prezidenta (viz snímek 6 a 8), přičemž v těchto situacích rozhodují zlomky vteřiny, zvláště pak ocitne-li se útočící osoba na dosah chráněné osoby (úder nebo bodnutí nožem mohou být provedeny v průměru za dvě až tři desetiny vteřiny – nejrychlejší údery mohou trvat jen pouhou desetinu vteřiny).

Rozmístění ochránců se ukázalo jako nevhodné: 1) Nejmenší z nich určený pro „těsnou“ ochranu prezidenta přes prezidenta dobře neviděl a ani ho nemohl svým tělem dostatečně zakrýt. 2) Na útok z pravé strany reagoval jako první ochránce, jenž měl na starosti levý sektor. 3) Policista, který měl na starosti skupinu novinářů vpravo, působil dojmem pořadatelské služby: nesledoval potřebný prostor a stál na nevhodném místě, z něhož nemohl včas reagovat. 4) Mezi pravou skupinou novinářů a prezidentem byl volný prostor. 5) Tři ochránci stojící u dveří zde nebyli nejlépe využiti a sami se svým postavením vyblokovali z možnosti zasáhnout tak, aby se útočnice nemohla přiblížit na dosah prezidenta.

Kromě nevhodného rozmístění ochranky byla i reakce jejích členů „příliš“ pomalá. To zachycuje snímek 7, na němž je patrné, že útočnice je již zhruba dva metry od prezidenta a prezidentovi ochránci ještě přesto nezasahují. V tento moment ještě stále jenom hledí a teprve si uvědomují, co se vlastně odehrává.

Aktivistka byla úspěšná v tom, že pronikla do osobní zóny prezidenta. Zastavila se těsně před ním a měla prezidenta na pohodlný dosah (viz snímek 8). To dokazuje i to, že ochránce, jenž objal zezadu prezidenta a snažil se ho otočit od aktivistky, byl svou pravou rukou v kontaktu s tělem útočnice a snažil se ji touto rukou odtlačit (viz snímek 8). Teprve poté byla aktivistka dalším ochráncem odstrčena a sražena na zem. Vážné je, že jí byl poskytnut okamžik, který by mohl útočník s cílem fyzicky prezidenta napadnout velmi dobře využít.

ZÁVĚR

Případová studie odhalila značné rezervy v ochraně ústavních činitelů. Další věcí pro rozbor je činnost ochranky při odvádění prezidenta a poutání útočníka, kdy je nutné očekávat druhotný útok, a to jak v místnosti, tak na chodbě, přes niž byl prezident odváděn. Z toho důvodu je nutné provést okamžitá preventivní opatření – např. nařídit všem, aby si ihned sedli na zem, a sledovat pohyby ostatních v místnosti. Namísto toho se kolem začali motat novináři a policista, který působil dojmem pořadatelské služby, sledoval činnost svých kolegů, kteří poutali aktivistku, místo aby svou pozornost věnoval novinářům před sebou. 

Okamžitá opatření jsou důležitá zvláště v situaci, kdy prezident za doprovodu ochranky není schopen opustit místnost rychle, ale jen pomalou chůzí. Ochránci musí neustále vykazovat připravenost k další akci. Je nutné dopředu uvažovat, nakolik jsou ochránci rozpolceni tím, že kromě ochrany poskytují chráněné osobě kvůli jejímu zdravotnímu stavu také oporu, a tomu přizpůsobit složení a režim ochrany.

Osobní ochránce je jedním z prvků celého ochranného sytému, ale měl by být tou poslední překážkou útoku na chráněnou osobu. V tomto ohledu je nutné volit i rozmístění ochránců, kteří by se měli pokud možno vždy pohybovat mezi chráněnou osobou a potenciálními útočníky. V popisovaném případě nebyl žádný ochránce mezi pravou skupinou novinářů a prezidentem, což je pochybením především v tom smyslu, že novináři nebyli prověřeni.

V celé události vystupuje významně do popředí důležitost analytické skupiny a proaktivní příprava osobních ochránců z hlediska identifikace potenciálních útočníků a druhů útoku. K potenciálním útočníkům v současné době patří i političtí aktivisté, kteří při svém vystupování proti ústavním činitelům musejí počítat s tím, že riskují své zdraví, a dokonce i život. Organizace Femen je svou činností a zaměřením známá a známé by pro své aktivity měly být také její členky. Stejně tak je to s členkou Andželinou Diašovou (Angelina Diash), jež vystoupila proti prezidentovi Zemanovi. Účastnila se již několika medializovaných politických protestů v zahraničí a příslušníci Útvaru pro ochranu prezidenta ČR a celé Ochranné služby Policie ČR by tak měli být už dávno seznámeni s identitou této osoby. Ještě známější osobou by ale měla být pro české novináře, čímž je o to podezřelejší, že nikdo z přítomných novinářů na ni neupozornil.

Poznámka: Agentura EXANPRO interně zpracovává rovněž případové studie vybraných teroristických útoků a dalších událostí včetně jejich nezveřejněných rozporů a souvislostí (např. „Analýza masové vraždy v Uherském Brodě“, „Analýza teroristických útoků v Paříži“, „Podivný neúspěch irácké obrany proti ISIS za přítomnosti amerických poradců“ apod. – viz Přehled zájmových témat).


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11061
Analýza – případová studie
© 2018 Agentura EXANPRO
15. leden 2018

Souhrnné hodnocení (13034)

Často slýcháváme, že každý má svou pravdu. Ale to není správné rčení, protože pravda je jenom jedna. Každý může mít pouze svůj názor nebo své přesvědčení, kterým se buď k pravdě přibližuje, anebo se od ní oddaluje. Mnohdy je to o tom, zda se pisatelé, mluvčí a ti, co rozhodují, chtějí pravdě přiblížit, anebo naopak z různých důvodů oddálit. Pravdu nikdo nevlastní a nikdo na ni nemá monopol. Pravda plyne prostorem a časem a je vyplňována našimi skutky konanými dle našich úmyslů.

Mnoho lidí chce pravdu najít, ale brání jim v tom jiní, kteří se snaží pravdu skrýt. Z pozice politické moci je možné pravdu potlačovat a podsouvat lidem zkreslený obraz situace. Avšak pravdu nelze jen tak zahalit. Je však možné pasivně přijímat posunutý, nebo dokonce překroucený obraz situace a považovat ho za realitu. K tomu se mohou přidat předsudky přijímatele zpráv, což se přesouvá i do následného předpojatého osobního úsudku. Je špatné, když někdo podsouvá jiným účelové a navíc falešné informace. Ještě horší ale je, když příjemce informací nedokáže nebo nechce rozlišit základní rozpory v tomto sdělení.

Jak blízko nebo daleko od pravdy je Česká republika? A jakou úlohu v otázce pravdy sehrávají čeští politici, učitelé (akademici) a novináři? Všichni z nich používají slovní obraty jako šíření dezinformací*, porušování mezinárodního práva či mezinárodních dohod, ale téměř všichni je spojují výhradně s aktivitami Ruské federace. Na druhou stranu o západních zemích, potažmo členských zemích Evropské unie a Severoatlantické aliance hovoří jako o záruce demokratických hodnot. Tento postoj je jedna velká faleš, jež obsahuje jednostranný výklad o mezinárodní situaci. V tomto výkladu jsou zatajována fakta o vážných proviněních Západu v nové éře po rozpadu Sovětského svazu, tedy po roce 1990 (přehled nejzávažnějších provinění dále v textu). Jedná se tak o západní, ale i českou propagandu* vedenou proti Ruské federaci. Ti, co ji vedou nebo jí podlehli naopak tvrdí, že propagandu proti nám organizují Rusové. Jak tedy rozpoznat pravdu?

Pokud nemá být naše uvažování jednostranné, ale co nejvíce objektivní neboli co nejblíže pravdě, pak musíme připustit, že se nejedná o spravedlivý boj proti jedné propagandě, nýbrž o souboj dvou rozdílných propagand* neboli ideologií*. Avšak podle faktů* z dosavadního vývoje je to právě západní ideologie, která vykazuje mnohem větší množinu prohřešků proti mezinárodnímu právu a lidské společnosti. Tyto prohřešky jsou stále více rozebírány a zdůrazňovány v celosvětovém měřítku (bohužel zatím mimo politické a soudní orgány).

V mediálním prostředí se objevují stále nové písemné i televizní dokumenty s faktickými údaji a svědectvími osob, jež byly do dění režírovaného Západem vtaženy jako tehdejší političtí, vojenští nebo zpravodajští činitelé. Příkladem televizní formy je francouzský dokumentární seriál DECEPTION, jenž je do českého znění volně překládán jako HISTORIE DEZINFORMACÍ. Výraz „deception“ v českém významu znamená „klamání“, ale pro název dokumentu by se nejlépe hodil odborný termín KLAMNÉ OPERACE*. Dokument se skládá z různých dílů, kde každý rozebírá jednu významnou událost a každý díl nese podle příslušné události patřičný název. Najdeme zde například díl z roku 2016 s názvem IRAQ, A VERITABLE IMPOSTURE (Irák, skutečný podvod) nebo díl z roku 2017 pojednávající o destabilizaci Libye. V každém dílu je snahou autorů přiblížit se co nejvíce pravdě a ukázat, jak je odkrytý obraz v ostrém rozporu s oficiální verzí. Dokumentární seriál není ukončen a bude pravděpodobně pokračovat dalšími díly.

V písemné podobě jsou zločiny Západu zmíněny např. v šestidílných Dějinách světa vydaných v letech 2009–2010 prestižním německým nakladatelstvím WBG. V posledním dílu je zmínka o masových zločinech proti civilnímu obyvatelstvu při západních náletech v Srbsku (1999), Iráku (vojenské operace v období 2003–2011) a Afghánistánu (vojenské operace od 2001 až doposud).

Česká republika opustila ideologii sovětskou, pod níž strávila 40 let, avšak záhy se připojila k ideologii západní, kterou prostřednictvím svých politiků hájí již déle než 20 let. Nedokázali jsme se stát sami sebou a jít za pravdou a prosazovat spravedlivou zahraniční politiku. Naopak jsme se přes schvalování, přímou podporu, nebo dokonce aktivní účast podíleli a stále se podílíme na protiprávních aktivitách ve prospěch západních mocností. Přehled nejzávažnějších provinění ČR je následující:

  • Schválení a poskytnutí vzdušného prostoru pro nelegitimní vzdušné údery proti Srbsku (1999). Vše se odehrálo bez mandátu OSN a údery si vyžádaly přibližně 3 000 civilních obětí.
  • Schválení protiprávní agrese Iráku (bez mandátu OSN) a podíl na jeho okupaci (2003–2011). Výsledkem bylo zmaření desítek tisíc lidských životů a destabilizace Iráku, která se posléze rozšířila na destabilizaci Blízkého východu.
  • Podpora vojenské intervence v Libyi (2011), jež se stala jednoznačným a prokázaným překročením rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1973 (2011). Následkem byla destabilizace Libye. Nikdo z českých politiků proti překročení rezoluce neprotestoval.
  • Bezdůvodné a dezinformacemi obhajované nasazení českých vojáků do Pobaltí (od roku 2018). Tímto aktem byl porušen článek 1 Severoatlantické smlouvy.1, 2 Na schválení návrhu na vyslání českých vojáků se podílely tyto politické subjekty: ANO 2011, ČSSD, KDU-ČSL, ODS a TOP 09.

Výše uvedená nejzávažnější provinění a vážná porušení mezinárodních norem nebyla nikdy předmětem oficiálních šetření, natož aby byl někdo obviněn a sankcionován. Pokud bychom měli měřit spravedlivým metrem, tak by na zúčastněné západní země měly být uvaleny již mnohonásobné sankce. Jenomže celý vývoj od roku 1990 vypadá, jako kdyby nová éra prohřešků začala až zabráním Krymu (2014), přičemž tento akt snese srovnání s odtržením Kosova. Navíc tomu všemu předcházel politický převrat na Ukrajině, nikoli vítězství ukrajinského lidu (blíže viz produkty 11010, 11027 a 11028), čímž změna situace na Krymu nebyla osamoceným aktem, ale reakcí na překotný a Západem podporovaný vývoj.

V souvislosti s tím, jak Západ chápe současný vývoj, můžeme parafrázovat citát od Napoleona: „Výklad novodobých dějin je opředen bájemi, na kterých se shodly západní mocnosti a jejich nekriticky oddaní přívrženci.“

Mluvit pravdu a šířit pravdu, to chce morálku a odvahu. Jenže kdo z výkonných politiků a akademiků se odváží vystoupit především na mezinárodní úrovni a nazvat věci pravými jmény? To učiní pouze ti, kterým je osobní čest a morálka přednější než kariéra. Kolik poslanců a senátorů už porušilo svůj slib, v němž se zavázali, že budou konat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí čili morálky? Kolik novinářů šíří zavádějící výklad událostí ve prospěch Západu a bojí se poukázat na nepravosti? Kolik z nich se odváží pokládat ty správné otázky těm správným lidem? A kolik učitelů je schopno kriticky hodnotit situaci a ochotno říci studentům, co se opravdu ve světě děje? Je to žalostný stav. Namísto šíření důležité pravdy všichni zdůrazňují, jak je pro nás významné ukotvení v EU a NATO. To ale znamená, že chceme být ukotveni také k výše popsané nebezpečné a protiprávní politice.  

Většina osob ze zmíněných profesí říká, že Rusko nechce hrát podle pravidel. Ale podle jakých pravidel? Jsou to snad pravidla určovaná Západem v čele s USA, tedy zeměmi, které již několikrát a beztrestně porušily mezinárodní právo? Různí západní pisatelé se snaží odpovědět na otázku, jak je možné vyjít s Ruskem. Avšak nikdo se zatím nesnažil přemýšlet o tom, jak by Rusko mohlo vyjít se Západem, což znamená zamyslet se sami nad sebou.

Je nutné provést revizi jednotlivých činů a zastavit nebezpečnou hru s lidskou společností. To mohou udělat všichni, kteří jsou činní v politice a v médiích. Svou roli zde sehrávají i zpravodajské služby. Musejí však aktivně a nestranně vystupovat. Nejprve je ale nezbytné porozumět sami sobě, skutečné roli České republiky v EU a NATO a situaci mezi Východem a Západem, aby nezaznívaly bezmyšlenkovité náměty do diskusí typu „Proč Rusové vyhrávají propagandistickou válku“ (viz pořady České televize, např. pořad Historie.cs vysílaný 18. 3. 2017 a opakovaný 19. 8. 2017, kde se debatovalo o minulé i současné propagandě). Samotný námět zní poněkud propagandisticky a ti, co takový námět používají, by měli do své úvahy zařadit nejprve to, zda to nemůže být tím, že jsou Rusové blíže pravdě než Západ.

Související zpravodajské produkty:


1 Zpravodajské produkty související s problematikou falešného odůvodňování vyslání českých vojáků do Pobaltí:

2 Znění článku 1 Severoatlantické smlouvy:

„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.“

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13034
Souhrnné hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
8. leden 2018

Doplňující výklad (22029)

Čím je agentura EXANPRO, co a komu na svých stránkách nabízí, jaké produkty vytváří a jakým způsobem je rozděluje, to vše lze zjistit v částech O agentuře, O stránkách a O produktech (viz horní modrá lišta). V příslušné části je možné najít také objasnění systému číslování jednotlivých produktů. Na konci dokumentu v rámečku uvádíme výběr vždy jednoho odstavce z každé jmenované části.

Zpravodajské produkty* určené k publikaci jsou zveřejňovány zpravidla na hlavní straně webu a podle svého obsahu vždy roztříděny do odpovídajících kategorií a podkategorií (viz pravý modrý panel). Existují však produkty, které nejsou publikovány na hlavní straně, ale jsou zařazovány pouze do jednotlivých podkategorií (například části Zpravodajského výkladového slovníku, jednotlivé položky k vědomostním testům, část produktů se zpravodajskými úlohami a některé další produkty).

Každá ze čtyř hlavních kategorií má své určení a každá z podkategorií má svůj úvodník (každá kategorie obsahuje tři podkategorie). Určení kategorií je dostupné přes patřičné odkazy uvedené níže. Úvodníky dotyčných podkategorií jsou přístupné přes odkazy předložené uvnitř popisů určení hlavních kategorií, kde jsou vždy představeny náležité podkategorie:

Přidanými prvky jsou tři tlačítka umístěná nahoře uprostřed webu, přes něž je přímý přístup k Přehledu zájmových témat (Zájmová témata), Zpravodajskému výkladovému slovníku – sjednocené verzi (Slovník) a schématu Pracovních postupů agentury EXANPRO (Pracovní postupy).

Publikované produkty jsou kromě zveřejňování na hlavní straně webu EXANPRO a jejich zanesení do kategorií a podkategorií dále vkládány jako odkazy do Archivu produktů, kde jsou řazeny do tabulek s uvedením čísla produktu, jeho názvu, druhu produktu a data zveřejnění (měsíc a rok).

Množství produktů dokončených a zpracovaných ve formě pro veřejnou publikaci tvoří přibližně jen 10 % všech započatých produktů, které jsou zpracovávány v interní podobě a využívány uvnitř zpravodajské komunity* s případným předáním přímým uživatelům (viz Pracovní postupy). Část interně rozpracovaných produktů je ve formě pracovních názvů převáděna do Přehledu zájmových témat (Zájmová témata), jenž slouží široké veřejnosti ke znázornění souhrnnější zpravodajské produkce agentury EXANPRO. Rozpracované produkty ze zmíněného přehledu mohou být později z vlastního rozhodnutí nebo na vyžádání převedeny do podoby srozumitelného a dokončeného produktu pro veřejnou publikaci.

Jednotlivé zpravodajské výstupy nemohou být nikdy úplné (se všemi podrobnostmi, souvislostmi a závěry) a z přirozených důvodů neuspokojí všechny čtenáře. Je zde ale propojení s dalšími zpravodajskými produkty, čímž je vytvářen ucelenější obraz o příslušné situaci* v zájmovém prostoru* nebo tematice.

Naším cílem není nikoho přesvědčovat o správnosti našich analýz*, hodnocení* a předpovědí*, ale poskytovat zpravodajské vědění*, které je vždy spojeno s určitou mírou pravděpodobnosti*. Nepopisujeme, co se stalo, ale snažíme se rozebrat, proč se to stalo, jaké je pozadí události* (jevu*), jaké to může mít účinky (dopady) a předpovídat další vývoj. Vyhýbáme se osamocenému „filozofování” o dění ve světě, ale naopak chceme toto dění zpravodajsky analyzovat.

Stránky jsou v provozu zhruba od poloviny roku 2016, což je zatím krátká doba na to, aby se ukázala hodnota a kredibilita publikovaných zpravodajských výstupů* a učiněných závěrů*. Ta se začne projevovat teprve po třech letech činnosti, ale viditelněji se ukáže po pěti až sedmi letech.

     
  

Výběr odstavců z částí O agentuře, O stránkách a O produktech:

Název EXANPRO je akronym, který ve svém základním pojetí znamená EXkluzivní ANalýzu a PROdukci (EXclusive ANalysis and PROduction). Prováděná analýza a produkce zpravodajských výstupů jsou exkluzivní v tom, že jsou určeny pro lidskou společnost jako celek. Celá lidská společnost představuje výhradní (exkluzivní) uskupení příjemců/uživatelů zpravodajských výstupů, což znamená, že zpravodajské produkty na stránkách agentury EXANPRO mohou studovat a využívat různorodé skupiny ze široké škály lidské společnosti. Hlavní skupiny osob jsou uvedeny v části O stránkách.

Ve své praktické části nepředstavuje web agentury EXANPRO žádný „alternativní směr" ve světě informací, nýbrž skutečnou zpravodajskou analýzu informací s cílem hodnotit úmysly jednotlivých aktérů a tím také smysl událostí a jevů ve světě, jež se vztahují k zájmové problematice (viz část O agentuře"). Agentura EXANPRO nenabízí 100procentní pravdu, neboť nemůže donutit příslušné funkcionáře, aby se ke svým pravým záměrům přiznali a podíleli se tak na potvrzení závěrů agentury. Avšak předkládá odbornou argumentaci, jejímž prostřednictvím se tuto pravdu snaží do určité míry odkrýt.

Reálné zpravodajské výstupy jsou vytvářeny na selektivním základě. Výběr témat a obsahu je prováděn z hlediska aktuálnosti*, zpravodajského přínosu*, možností agentury a souvislosti s ohrožením bezpečnosti České republiky a Evropy. Kritérium aktuálnosti v sobě obsahuje spojení s nejnovějšími událostmi a jevy, ale může se také opírat o starší tematiku, která je vzhledem k současnému dění (vývoji) něčím zajímavá nebo důležitá, popř. naléhavá. Zpravodajský přínos znamená, že výstup obsahuje patřičné analytické nálezy a odpovídající zpravodajské závěry.

 
 

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 22029
Doplňující výklad
© 2018 Agentura EXANPRO
6. leden 2018

Souhrnné hodnocení a předpověď (22028)

S příchodem nového roku 2018 všichni odhadují, jaký bude. Avšak málokdo bere v úvahu ty skutečně podstatné otázky související s osudem České republiky. Většina politiků vnímá pozitivně to, co pro Českou republiku pozitivní není. Naopak hrozbu* spatřují tam, kde žádná neexistuje. Navíc ji ani neumějí, či lépe řečeno nechtějí řádně pojmenovat a pouze naznačují, co všechno je ohledně „západních demokratických hodnot“ v sázce. Na tuto imaginární hrozbu vyčleňují nemalé finanční prostředky, aby ukázali, že jednají v souladu s požadavky Západu. Naproti tomu reálné ohrožení dostatečně neřeší, a to jenom proto, aby se neodchylovali od nastaveného západního trendu, k němuž se bez kritického pohledu loajálně hlásí. Novináři to vše bez pokládání správných otázek předkládají veřejnosti a svými přídavnými komentáři zesilují zavádějící vyjadřování politiků.

Ve stejném duchu se ponese i rok 2018, který rovněž odkryje schopnosti, morálku a záměr novodobé vlády. Podobně rok 2018 odhalí skutečné úmysly a zájmy těch politických subjektů, které poprvé vstoupily do Poslanecké sněmovny. Obecně ale očekáváme snižování suverenity ČR, jež bude vydáváno za posilování evropských demokratických hodnot.

Česká politická scéna

Česká politická scéna je nejžádanější oblastí čtenářů z nabízených tematických okruhů (viz anketa na hlavní stránce webu EXANPRO) a my se jí zejména ve spojení s národní bezpečností budeme zabývat i nadále. Čeští politici nijak zvlášť neřeší zahraniční politiku vlastní země a vše ponechávají na tom, jak předepíší mocnější „spojenci“ ze spolků EU a NATO. Prioritou českých politiků je boj o co nejlepší postavení na domácí politické scéně. Ale pokud dobré postavení získají, stává se jejich cílem si toto postavení udržet a nikoli ho využít pro co nejlepší činnost ve prospěch České republiky. Směřování České republiky přenechávají nadnárodním organizacím a pouze se přizpůsobují. Přizpůsobování naznačil i nově jmenovaný premiér Andrej Babiš. I této záležitosti se budeme v naší produkci věnovat.

Avšak pozornost ohledně české politické scény bude v prvním pořadí věnována kauze „Čapí hnízdo“, která je už sice hodně obehraným tématem, ale pořád (i když naprosto zbytečně) zaplňuje většinu aktivit českých politických subjektů a médií. Předložíme vlastní analýzu o tom, zdali je kauza skutečně tak vážnou věcí, anebo naopak snahou o diskreditaci vedoucího politického hnutí ANO a jeho předsedy. V této kauze zhodnotíme jak roli politiků, tak médií s důrazem na veřejnoprávní Českou televizi.    

Nelegální migrace

Za českou politickou scénou následuje problematika nelegální migrace včetně migračních kvót, kde čeští politici nepřicházejí s řešením, ale jenom s komentováním situace a s projevy přání. Tento přístup se pojí i k současnému premiérovi. Nelegální migrace je ve skutečnosti naplňování projektu Evropské unie (EU) v rámci přesídlování obyvatel. Tento projekt představily instituce EU svým členským zemím v roce 2014, tedy rok před velkou vlnou nelegálních migrantů směřujících do Evropy. To vysvětluje základní příčinu a tím i jediné možné řešení… Tematice se budeme věnovat také z hlediska unijních dokumentů.

Zavádějící zpravodajství v médiích

Třetí nejžádanější tematikou je zavádějící zpravodajství v médiích. V této oblasti bude prvním výstupem produkt s názvem „Česká republika na cestě mezi pravdou a lží“. Rozpoznání důvěryhodných výstupů od výstupů zavádějících (případně sporných), na kterých se kromě novinářů podílejí politici, vojenští hodnostáři a další osoby, je základním předpokladem pro včasné pochopení situace a záměru politiků ve všech oblastech lidské činnosti. Avšak rok 2018 hodnotíme jako další stupňování rozepře mezi skupinou, která zastává západní politický trend, a skupinou, jež tento trend zpochybňuje. Tato rozepře se ponese ve znamení zvýšené snahy o „potírání“ takzvaných alternativních webů přes třetí subjekty. To však nebude mít ten potřebný účinek, čímž odhadujeme, že nejpozději v roce 2020 se EU a vlády jednotlivých členských zemí budou přímo angažovat s použitím svých státních nástrojů v kampani proti svým mediálním protivníkům.

Předtím ale bude zahájen „soustředěný“ boj proti „nežádoucímu“ obsahu na sociálních sítích, který už byl ve své počáteční fázi spuštěn v Německu. V této souvislosti je nutné připomenout, že situace v Evropě byla často ovlivňována stavem německé politiky. V současné době je výrazným příkladem přístup k nelegální migraci, jímž němečtí politici podpořili hybnost celého migračního projektu, do něhož hodlají vtáhnout všechny členské země EU.     

Ve zmíněné problematice využívání třetích stran jsme již přinesli podrobný rozbor činnosti jednoho takového subjektu původem ze Slovenska, jenž záměrně cílí především na české weby (viz produkt Odborná analýza a hodnocení projektu Konšpirátori.sk"). Letos se zaměříme na analýzu a hodnocení nevládní instituce Evropské hodnoty, která nemůže zakrýt svůj jednostranný charakter. Dále budeme pokračovat v šíření seriálu z prostředí České televize o její prohlubující se nespolehlivosti v mediálním zpravodajství.

Působení zpravodajských služeb

Působení zpravodajských služeb patří rovněž do vyhledávaných témat (v anketě na čtvrtém místě). Výsledky činnosti zpravodajských služeb jsou odrazem úrovně výkonu politické moci ze strany vládního kabinetu. Nejexponovanější českou zpravodajskou službou je Bezpečnostní informační služba* (BIS), u níž kromě jiných záležitostí rozebereme její poslední výroční zprávu, a to i z pohledu zahraničních odborníků. Do produkce bude zařazena i činnost zahraničních zpravodajských služeb v souvislosti s různými záležitostmi včetně zpravodajské nauky.  

Zpravodajské služby menších zemí, které jsou ve spolku s mocnějšími zeměmi, jsou závislé na stanoveném politickém trendu, k čemuž patří i předurčení konkrétního nepřítele nebo nepřátel. Podle toho také postupují ve své zpravodajské činnosti, jejíž závěry mají předpojatou a jednostrannou povahu. To se změní pouze tehdy, pokud přestanou být členy takových spolků, anebo pokud ustane soupeření mezi USA a Ruskem. Je ale téměř jisté, že soupeření mezi dvěma uvedenými mocnostmi bude pokračovat, dokud budou obě země existovat, případně dokud budou v obou zemích zachovány současné politické režimy s vlivovými strukturami.

Zahraniční politika USA a Ruské federace

V dalším pořadí mají čtenáři zájem o zahraniční politiku USA a Ruské federace, což je problematika, která je vzhledem k historické a trvalé rivalitě obou světových mocností zcela zásadní pro porozumění značného dění ve světě. Soupeření obou zemí je často prvotním spouštěčem mnoha světových událostí a zejména pak ozbrojených konfliktů*.

Mohlo by se zdát, že se málo zabýváme Ruskem. Primárně se zabýváme tím, v jaké situaci se nachází Česká republika, což vede k Severoatlantické alianci a Evropské unii, tedy k organizacím, jichž jsme členy. Mohli bychom postupovat podle pravidla: Nejprve poznej sám sebe, potom své sousedy a pak vzdálenější země… Je tu však určitý primát v poznávání těch mocností, jež významně ovlivňují naše prostředí a vývoj, kam kromě Spojených států patří také Ruská federace. Jenže od počátku 90. let až do konce roku 2013 byla aktivita ve světě jednoznačně na straně USA, což se projevilo i ve zpravodajské produkci s cílem objasnit, kam a proč jsme dospěli. Rusové se do „ringu“ vracejí rokem 2014 ve spojení s událostmi na Ukrajině a posléze i se změnou strategie v Sýrii. Přesto byla i Ruská federace a její záměr a aktivity v různé míře rozebírány v publikovaných produktech (např. produkt 11019, 11020, 11029, 11030 a 12033). V nové produkci se zaměříme na porovnání cílů zahraniční politiky USA a Ruské federace a na plnění těchto cílů.  

Terorismus v Evropě

Mezinárodní terorismus* je fenoménem, jenž není spjat jen s teroristickými a militantními organizacemi, ale také se státními aktéry, kteří nemohou ponechat tento mocný nástroj na formování vývoje v zájmových regionech v souladu se svými potřebami bez povšimnutí. Kromě toho, že se jedná o mocný nástroj, je to taktéž nástroj, který dobře skryje odpovědnost původního aktéra. Celý proces je tak převeden na „operaci pod falešnou vlajkou“*.

Interně jsou rozpracovány případové studie vybraných teroristických útoků v Evropě a hodnocení, co tyto teroristické útoky spojuje, čímž do popředí vystupuje závěr o možné jednotné přípravě a jednotném řízení některých útoků. Komplexnost a propojenost těchto případů ztěžuje vytváření stručných a srozumitelných produktů pro veřejné publikování. Je však zvažována vhodnost vytváření kratších verzí případových studií pro poskytnutí široké veřejnosti.  

Ozbrojený konflikt ve východní Evropě

Konflikt ve východní Evropě (Ukrajina) zasluhuje přirozenou pozornost, neboť se přímo týká České republiky. Týká se v tom, že ČR jako členská země NATO posílá své vojáky do Pobaltí, čímž se Česká republika prostřednictvím své vlády a svého Parlamentu podílí na vývoji bezpečnostní situace v Evropě (podrobněji viz produkty 11051, 11055 a 11056).

Mise v Pobaltí je schválena do 31. ledna 2019, ale předpovídáme, že se z ní stane několikaletá záležitost. Odpovědně můžeme předpovědět, že přítomnost zahraničních ozbrojených sil v pobaltských státech v rámci aliančních uskupení bude udržována nejméně do té doby, kdy bude změněn politický režim v Ruské federaci na režim příznivě nakloněný americké zahraniční politice. Bude to obdobná situace jako v případě mise českých vojáků v africkém státu Mali. Mise v Mali byla původně plánována na 15 měsíců, ale čeští vojáci tam již rotují od roku 2013 bez náznaku konce. Zatím nejdelší zahraniční misí českých vojáků je mise v Afghánistánu, která pro české vojáky bez ohledu na měnící se uskupení a prostory uvnitř země trvá bez přestávky už déle než 12 let. Na rozdíl od Mali a Afghánistánu je mise v Pobaltí významnější, jelikož se přímo dotýká strategického soupeře, jímž je pro Spojené státy Ruská federace. Tím se tato aktivita stává i hlavním úkolem Severoatlantické aliance v současné i budoucí době.

ZÁVĚR

To bylo shrnutí sedmi nejžádanějších tematických okruhů, které budou hlavním obsahem zpravodajské produkce agentury EXANPRO nejen v roce 2018. Těmto okruhům bude ještě kromě dalších doplňujících témat asistovat problematika Blízkého východu, jež je vždy v různé míře propojena se všemi výše uvedenými tematikami, ale především je to jeden z klíčových prostorů v soupeření mezi dvěma světovými mocnostmi. Samotný blízkovýchodní region je v pohybu skrze ambice a tím vytvářeného napětí ze strany Izraele, Íránu, Saúdské Arábie a Turecka. Tyto regionální hráči jsou přirozeně propojeni se zahraniční politikou Ruska a Spojených států.  

Do nového roku 2018 přejeme všem, ale hlavně politikům, novinářům, zpravodajským důstojníkům a vojenským a policejním funkcionářům mnoho síly a odvahy pro konání správných a pro českou společnost prospěšných skutků a rozhodnutí, a to podle nejlepšího osobního přesvědčení vycházejícího z co nejlepšího vědomí (znalostí příslušné situace) a svědomí (morálky).

Poznámka: Pro lepší orientaci o činnosti zpravodajské agentury EXANPRO včetně zpravodajské produkce byl vytvořen krátký produkt pod názvem Jak se orientovat na webu agentury EXANPRO a jak porozumět její práci.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 22028
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2018 Agentura EXANPRO
27. prosinec 2017

Odborný výklad (42011)

Kdekdo dnes hovoří nebo píše o konspirační teorii či o konspiračním webu, avšak potíž je v tom, že tato sousloví jsou zpravidla vždy míněna v takovém významu, který nemají. Je totiž patřičný rozdíl, zda je něco z hlediska způsobu určité činnosti konspirační, anebo z hlediska obsahu o konspiraci (konspiracích). Předchozí věta napovídá, že významový rozdíl vychází z toho, mluvíme-li o způsobu, anebo o obsahu. Velmi dobře je tento rozdíl vidět, pokud použijeme slovní spojení „dezinformační web“ a „web o dezinformacích“. Naprosto stejný rozdíl vzniká mezi spojeními „konspirační web“ a „web o konspiracích“ (případně mezi termíny „konspirační teorie“* a „teorie o konspiraci“*).

Pokud web pojednává o všemožných konspiracích (potvrzených i nepotvrzených), jedná se o web o konspiracích, tedy o web, jenž obsahově rozebírá různé události z hlediska možného spiknutí či komplotu vládních politiků nebo také politické opozice, eventuálně jiných mocenských skupin. Jestliže by to ale měl být konspirační web, tak by se jednalo o způsob, jakým je web provozován (utajeně), případně o web, který slouží k přípravě spiknutí. Takový web by ale nebyl veřejně přístupný a spadal by do kategorie „deep web“ nebo také „invisible web“ („hluboký web“ či „neviditelný web“), případně by mohl být s posunutým cílem přístupný anonymně („dark web“ neboli „temný web“). Stejné jako s termínem „konspirační web“ je to i s pojmenováním „konspirační teorie“, což je spojení slov, jež je do svého tvaru nesprávně překládáno z anglického originálu (viz produkt 13003 Pochybení médií ve vztahu ke »konspiračním teoriím«).

V encyklopediích, slovnících cizích slov a jazykových slovnících nenajdeme složený termín „konspirační teorie“, a to ani jako hlavní položku, ani jako příklad možného spojení se slovem konspirace nebo konspirační. Nalezneme pouze samostatné výrazy konspirace a konspirativní (případně konspirační) a předložené příklady slovních spojení jako např. „konspirační činnost“ a „konspirativní organizace“. Vzhledem k četnému a dlouhodobému používání termínu „konspirační teorie“ bude asi pro mnohé překvapením, že se toto spojení v odborných publikacích nenachází. Přitom je jednoduché při použití českého slova „spiklenecký“ (případně „utajený“) namísto cizího slova „konspirační“ porozumět pravému významu složeného termínu. Pravdou však je, že spojení „spiklenecká teorie“ a stejně tak sousloví „konspirační teorie“ jsou tak trochu nesmyslnými termíny. Kdo by dokázal definovat teorii, která je spiklenecká, neboli teorii, kterou vymysleli spiklenci? Naproti tomu teorii o spiknutí (teorii o konspiraci) jako určitou hypotézu* nebo domněnku* o tajném spolčení někoho proti někomu je již možné použít a popsat. Tento termín už dává jasný smysl.

Pokud je něco spiklenecké, konspirační či konspirativní, tak se obvykle jedná například o spiklenecký/konspirační plán, konspirační byt, konspirativní skupinu, konspirační (utajenou) činnost, spiklenecké doupě (útočiště spiklenců či konspirátorů) apod. Ale proč by měla být konspirační nebo utajená nějaká teorie?

Chceme-li správně přeložit kvazitermín „konspirační teorie“ do angličtiny, pak použijeme anglická přídavná jména, čímž nám vznikne „conspiratorial theory“ nebo „conspirative theory“. Avšak taková slovní spojení je těžké v anglických textech najít. Existuje ale sousloví „conspiracy theory“, kde výraz „conspiracy“ je podstatným jménem, tedy stejně důležitým slovem jako „theory“. Obě slova by tak měla být překládána do českých podstatných jmen, čímž vznikne termín „teorie o konspiraci“ čili termín významově shodný se svým anglickým ekvivalentem.

Prohřešky proti správnému používání odborné terminologie se znásobují ve své závažnosti, pokud jsou produkovány nebo šířeny státními institucemi. Zde se jedná především o Ministerstvo vnitra ČR a jeho podřízený orgán Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH). Zmíněné centrum na svém účtu na sociální síti Twitter často zveřejňuje texty s termínem „konspirační web“.  Například v létě 2017 představilo CTHH na svém účtu analytickou publikaci s názvem „Reklama na konspiračních a dezinformačních webech“ vydanou organizací Nadace Open Society Fund Praha. Publikace by tedy podle svého názvu měla pojednávat o webech, které dezinformují (to je srozumitelné) a zároveň o webech, které konspirují a/nebo jsou utajené (zde se už vyskytuje rozpor). Jestliže je web webem dezinformačním, tak je jeho cílem produkovat a šířit dezinformace. Pokud by byl ale zároveň webem konspiračním, proč by potom obsahoval dezinformace, jež by nemohly být šířeny, neboť ti, co by jakkoli konspirovali, by se tuto činnost snažili vykonávat utajeně. Pokud by se jednalo o samostatné konspirační weby, bylo by těžké provést jejich analýzu. To by bylo stejné jako provádět analýzu něčí konspirační činnosti čili něčeho, co je utajováno před veřejností. Navíc je zde i problém ve spojení „reklama na konspiračních webech“. Kdo by hodlal umísťovat reklamu na konspirační web, jinými slovy na web, který není ze své podstaty jen tak přístupný? Z hlediska správné odborné terminologie by se analytická publikace měla jmenovat takto: „Reklama na dezinformačních webech a webech o konspiracích“.  

Zavádějící název publikace napovídá, že analýza uvnitř dokumentu zřejmě tak odborná nebude. Mohli bychom shrnout, že chce-li někdo psát o dezinformacích, tak to nemůže dělat chybným až dezinformačním způsobem, a to již v samotném názvu publikace.

Někteří rádoby profesionálové (státní zaměstnanci) včetně příslušníků zpravodajských služeb nazývají úsilí pro používání správné terminologie (odborného názvosloví) a snahu podporovat toto úsilí a jeho šíření na politiky a novináře pouhým slovíčkařením. To je však velmi laická výmluva, která by neměla zaznívat od „profesionálů“. Kdo nedokáže správně pojmenovat konkrétní položky, nedokáže o nich ani správně hovořit, natož provádět jejich analýzu a hodnocení. Stejně tak novináři nemohou dobře psát o něčem, co neumějí správně pojmenovat. Je přece obrovský rozdíl popisujeme-li někoho, kdo proti někomu konspiruje, nebo někoho, kdo o údajných konspiracích jenom píše.

Závěrem je nutné zdůraznit, že bychom se měli opakovaně ptát, zda víme, o čem mluvíme a o čem píšeme. A měli bychom se také ptát, zda jsme vůbec schopni nazývat věci a dění kolem nás pravými jmény. Všechno je to trvalá záležitost našeho vědomí (znalostí) a svědomí (morálky).

Přímo související zpravodajský produkt:

Produkt 13003 Pochybení médií ve vztahu ke »konspiračním teoriím«

Další zpravodajské produkty z kategorie problematického používání odborných či žargonových termínů:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 42011
Odborný výklad
© 2017 Agentura EXANPRO