Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

27. listopad 2018

Souhrnné hodnocení (13052)

Námořní incident, který se odehrál 25. listopadu 2018 mezi plavidly ruské Pobřežní stráže* Pohraniční služby* FSB* a třemi ukrajinskými plavidly poblíž Kerčského průlivu u Krymského poloostrova vyvolal jako vždy plno reakcí (ukrajinská plavidla byla při incidentu zajištěna a ukrajinští vojáci zadrženi). V plném proudu se hovoří o porušení mezinárodního práva Ruskou federací a o ruské agresivitě. Avšak jedná se jen o účelovou a jednostrannou rétoriku, protože porovnáme-li porušování mezinárodního práva za posledních 25 let na straně Západu v čele s USA a na straně Ruské federace, tak dostaneme poměr 9 : 1 neboli výsledek, že Západ porušil právo v 90 %, kdežto Rusko jen v 10 %. 

Z hlediska mezinárodního práva nikdo neřeší, kde se vzalo přibližně 5 000 amerických vojáků a kontraktorů západních soukromých bezpečnostních agentur* na území Sýrie, kterou je nutné považovat stále za svrchovaný stát. Nikdo neřešil nelegitimní bombardování Srbska a podivné odtržení Kosova po předběžné dohodě USA s kosovskou vládou. Všichni vědí, že invaze do Iráku a jeho následná okupace byla jasným porušením mezinárodního práva, ale vůbec nic to nevyvolalo, ba naopak provinilé státy dostaly zelenou k dalším nezákonným dobrodružstvím například v Libyi, v Sýrii apod. Během výše uvedených případů byly spáchány zločiny proti lidskosti, avšak všichni se chovají, jako by to byla běžná věc ve vývoji lidstva.

Po výčtu výše zmíněných prohřešků Západu působí velmi komicky, když po „drobném“ incidentu u Kerčského průlivu vystoupí generální tajemník NATO Jens Stoltenberg a stěžuje si, že Rusko otevřeně použilo vojenskou sílu. Co na to říct? A co na to říká česká vláda a čeští poslanci a senátoři? Vláda a většina ostatních českých politiků se jen podřízeně připojují k vyjádření západních mocností (stav české vlády a celkově české politické scény viz produkt 11089 Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb Všichni politici na národní úrovni jsou Babišové).       

Ohledně incidentu u Kerčského průlivu se úmyslně upozaďují širší souvislosti, které spočívají v několikaletých akcích Západu proti ruskému režimu a následných reakcích Ruské federace. Do této množiny západních akcí patří také podpora politického převratu na Ukrajině, kdy zabrání Krymu a podpora odporu na východní Ukrajině byly nevyhnutelnými reakcemi Ruska. Je to stále jedno a to samé: každá akce Západu vyvolává reakci protistrany, ať už se jedná o Rusko, nebo jinou zemi.

Podrobně o změně režimu na Ukrajině viz následující zpravodajské produkty:

Incident u Kerčského průlivu povšechně souvisí s konfliktem na východní Ukrajině, pod což spadá snaha vybudovat ukrajinskou vojenskou námořní základnu za Kerčským průlivem na pobřeží Azovského moře – v úvahu připadají lokality u ukrajinských přístavních měst Berďansk nebo Mariupol. A právě předměstí Mariupolu leží pouhých zhruba 15 km od předního okraje jednotek separatistů Doněcké lidové republiky.

Dalšími souvislostmi jsou prezidentské volby na Ukrajině plánované na březen 2019 a záměr Američanů udržet současného ukrajinského prezidenta Petra Porošenka u moci, aby mohla pokračovat nastavená ukrajinská politika, kterou ovládají Spojené státy. K tomu však politicky oslabený Porošenko potřebuje politické body a vyvolaný incident u Krymu je může přinést, anebo naopak ještě více ubrat. Avšak Porošenko nemá co ztratit, a tak musí za podpory USA aktivně konat. Ostatně z výpovědí zadržených ukrajinských námořníků vyplývá, že se jednalo o připravenou provokaci Ukrajiny. Jenže Ukrajině někdo ze zahraničí radí, jak proti Rusům postupovat. (Poznámka: Videozáznam výpovědí ukrajinských vojáků z téhož dne, kdy byli zadrženi, nevypovídá o žádném donucení – vypovídat na kameru nemuseli. Rozbor výpovědí je součástí samostatného analytického dokumentu.)

Současní ukrajinští představitelé se upnuli na Američany, kterým v případě Ukrajiny sekunduje Evropská unie a Severoatlantická aliance, což je téměř jedno a to samé, jelikož 21 zemí jsou členy jak EU, tak zároveň NATO. Na postoji západních zemí nic nemění ani to, že se Ukrajina stává stále větším bezpečnostním a ekonomickým břemenem pro Západ a především pro bezpečnostní situaci v Evropě. Tento stav je podrobně vysvětlen v produktu 11054 Evropa může rozhodnout o směru vývoje bezpečnostní situace ve světě, namísto toho se sama připravuje na ‚válku‘ ve prospěch USA.    

Spojené státy jsou sponzorem Ukrajiny. Američtí politici, kteří patří mezi takzvané „jestřáby“ [1], to otevřeně tvrdí. Avšak být sponzorem v americkém smyslu neznamená na prvním místě finanční a materiální podporu, ale hlavně vést a dohlížet na toho, kdo je sponzorován. A směrem k Ukrajině se v tomto pojetí jedná o politické vedení a dohlížení na to, aby ukrajinská vláda konala v souladu s americkou zahraniční politikou. Vážným problémem pro USA a tím také pro Ukrajinu je, že se konfrontace s Rusy s cílem změnit politický režim v Rusku nevyvíjí ve prospěch Američanů a ani podle časového plánu, a to jak skrze Ukrajinu, tak Blízký východ, a také prostřednictvím Pobaltí a Gruzie.

Ukrajinský parlament schválil 26. listopadu 2018 výnos prezidenta Petra Porošenka o vyhlášení výjimečného stavu, který má trvat 30 dnů. Opatření vstoupí v platnost dnem 28. listopadu a bude platné do 27. prosince 2018. Bude se týkat pohraničních a pobřežních oblastí na východě a jihu Ukrajiny. Opatření je možné prodloužit, čímž by zasáhlo do volební kampaně na prezidentské volby, jež by se měly konat 31. března 2019 (volby by tak mohly být i odloženy). I tohle může být spojeno se záměrem Západu politicky podpořit stávajícího ukrajinského prezidenta.

Vyhlášení výjimečného stavu je zoufalým a zbytečným aktem. Sám Porošenko se vyjádřil, že to neznamená vyhlášení války a že Ukrajina nechce s nikým válčit. Zdůraznil, že se tento stav vyhlašuje kvůli obraně. Ale kdo hodlá Ukrajinu napadnout, to již neuvedl. Vyhlášení výjimečného stavu je jen politickým gestem, které ve vztahu k Rusku nic nevyřeší, ale které může vyzdvihnout Porošenka do politického popředí, a to i díky okamžité angažovanosti západních zemí, jejichž zástupci promptně organizují pracovní cesty na Ukrajinu a politická jednání.

Západ volá po deeskalaci napětí. Pokud to však myslí vážně, mohou samy západní země přispět k deeskalaci napětí ve vztahu s Ruskem. Stačí, aby stáhly alianční vojáky z pobaltských zemí, kde tito příslušníci ozbrojených sil několika zemí NATO plní jen provokativní úkoly a mrhají penězi daňových poplatníků. Navíc by tím naplnily článek 1 Severoatlantické smlouvy o udržování mezinárodního míru a vyvarování se hrozby silou.

Údajná snaha Západu po deeskalaci napětí rovněž nesedí s faktem, kdy spojenec Západu Porošenko vyhlašuje výjimečný stav. 

Nikdo zatím nezkoumal a neobjasnil, co se přesně u Kerčského průlivu stalo, ale všichni už mají jasné závěry o tom, kdo je viníkem. Svou roli zde sehrál i nově postavený Krymský most (též Kerčský most) spojující pevninské Rusko s poloostrovem Krym. Most byl postaven přes Kerčský průliv a otevřen 15. května 2018. Je to významná umělá stavba, která pomáhá Rusům jak ve spojení s Krymem, tak s lepší kontrolou plavidel plujících právě přes Kerčský průliv do Azovského moře. A to činí potíže ukrajinským lodím, které přes průliv proplouvají ke svému pobřeží v Azovském moři.

Z důvodů ztíženého pohybu ukrajinských nákladních lodí a ztíženého manévrování ukrajinských vojenských plavidel v Azovském moři a dále kvůli výhodám, které Krymský most poskytuje Ruské federaci, byl tento most přidán na seznam důležitých „vojenských” cílů pro jeho možné vyřazení z činnosti.  

Námořní incident u Kerčského průlivu má spoustu nezodpovězených otázek týkajících se uvedených souvislostí, na které nechtějí politici odpovídat. Podrobný rozbor a předpověď ohledně záměru Ruska a Ukrajiny, potažmo Západu v popisovaném geografickém prostoru je předmětem samostatného analytického dokumentu.

Související zpravodajský produkt:


[1] Jestřáb je označení pro osoby zpravidla z politické scény USA, které prosazují silová řešení v zahraniční politice.

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13052
Souhrnné hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
23. listopad 2018

Souhrn přímých poznatků (11090)

Mítink se syrským ministrem zahraničních věcí a záležitostí vystěhovalců Walídem Mualimem byl součástí několikadenní akce organizované Světovou radou míru (World Peace Council – WPC) v syrském hlavním městě Damašku (26.–31. října 2018). Blíže k této akci WPC viz souhrnné uvedení události v dokumentu 11085. V uvedeném dokumentu je přehled zpravodajských produktů souvisejících s problematikou Sýrie. Přehled produktů je zpracován formou hyperlinkových odkazů.

Mítink se konal 29. října 2018 v budově syrského ministerstva zahraničních věcí a záležitostí vystěhovalců. Na budově ministerstva je jeho název uveden jak v arabštině, tak v angličtině (viz obrázek). Jméno ministra zahraničních věcí je používáno i v anglickém přepisu: Walid Muallem.

Setkání s ministrem zahraničních věcí bylo na rozdíl od setkání se syrským prezidentem uvedeno v programu několikadenní akce WPC (mítink se syrským prezidentem viz dokument 11088).

Projev ministra zahraničních věcí je shrnut do následujících hlavních věcných bodů:

  • Sýrie čelí přes sedm let globální konspiraci – krvavé konspiraci. Tato konspirace pokračuje.
  • Už to stálo tisíce životů našich lidí, zničení infrastruktury a hospodářství.
  • Přes sedm let jsme byli ve skutečné válce proti terorismu. Nyní slibujeme úplné vítězství navzdory tvrzení Spojených států, že zde bude další krize.
  • Putin a Erdogan podepsali ohledně Idlíbu dohodu o demilitarizované zóně, avšak teroristé stále pokračují ve svých akcích. Mají podporu Turecka a Západu.
  • Otázku Idlíbu plně koordinujeme s našimi ruskými přáteli. Putin ohledně Idlíbu před týdnem v Ankaře jasně řekl, že se jedná o území Sýrie (tato poznámka má souvislost s tureckými aktivitami v rámci demilitarizované zóny v Idlíbu, který leží jen 25 km od tureckých hranic – Turci by chtěli ze své iniciativy vytěžit víc).
  • Turecký stát byl založen Atatürkem a takový stát podporujeme, ale ne stát s praktikami Erdogana.
  • Od té doby, co vznikla koalice vedená USA, zahynulo její činností mnoho nevinných lidí. Američané bojují v Sýrii proti všem a všemu, jenom ne proti ISIS [1] a dalším teroristům.
  • USA podporují ISIS a současným cílem je vytvořit kontrolu nad iráckou hranicí a rozšířit aktivity ISIS opět do Iráku. Dále jsou budovány základny na jihu Sýrie se snahou vést další boje se syrskou armádou. Všeobecným cílem je prodloužit krizi v Sýrii.
  • USA jsou zlem pro arabský lid (pro arabské národy) a stojí za všemi negativními událostmi v arabském světě.
  • Aktuálně je vyvíjeno úsilí ke zřízení mezinárodního výboru se zahrnutím syrské společnosti. Výbor by měl mít tři části vždy po 50 členech. Jednotlivé části by měly být rozděleny takto: zástupci syrského státu/lidu, zástupci opozice včetně Turecka, zástupci mezinárodního společenství (OSN). Seznam členů výboru není dosud hotov – stále se řeší uspořádání výboru a konkrétní jména.
  • Museli jsme ale již odmítnout některé návrhy OSN, které jsme považovali za vměšování do vnitřních záležitostí. Týkalo se to ústavy a dalších národních věcí. Naše reakce byla, že tyto věci jsou čistě vnitřními záležitostmi Sýrie.
  • Během čtyřstranného jednání o Sýrii, které se konalo 27. října 2018 v Turecku a kterého se zúčastnili čelní představitelé Ruské federace, Turecka, SRN a Francie (Putin, Erdogan, Merkelová a Macron), zazněly sice zajímavé otázky, ale musím opět zdůraznit, že nedovolíme nikomu, aby se vměšoval do našich vnitřních záležitostí.
  • Pro další vývoj potřebujeme Evropu. Vypadalo to, že pro nás Evropa přestala existovat. Potřebujeme pokračovat ve vývoji včetně vzdělávání a k tomu potřebujeme také Evropu. Ta má dvě tváře – koloniální a tu lepší, kterou potřebujeme. Určitě nevymažeme Evropu z mapy, potřebujeme ji. Ze strany evropských zemí (EU) je třeba ukázat vůli jednat s arabskými národy a ne revidovat a vracet se ke koloniální éře.
  • Uvědomujeme si, že v Evropě jsou vlády, které schvalují, nebo dokonce podporují aktivity Západu vedené proti Sýrii. Avšak tyto vlády nemohou v žádném případě podporovat snahu Západu o dominanci v arabském světě.
  • Před měsícem byl zahájen návrat uprchlíků z Libanonu.
  • Zahájili jsme obnovu naší země včetně reformy ve veřejném sektoru. S rekonstrukcí nespěcháme a přijmeme pomoc ze zahraničí. Avšak těm, kteří mají krev na svých rukou, neumožníme, aby se na obnově podíleli.

Po projevu ministra Walída Mualima byl poskytnut prostor pro otázky, komentáře a vyjádření hostů. Na každý jednotlivý výstup hostů ministr stručně reagoval. Celý mítink trval přibližně jednu hodinu. Po skončení mítinku setrval ministr ještě několik minut v sále, aby mohl potřást rukou všem hostům, kteří mu vyšli vstříc k pódiu.

Celý mítink včetně přivítání a rozloučení se s hosty byl zaznamenáván kamerami a fotoaparáty, a to jak ze strany informačních agentur, tak ze strany Kanceláře pro média a komunikaci s veřejností z příslušného ministerstva.

Poznámka: Hodnocení obsahu projevu syrského ministra zahraničních věcí je součástí samostatného produktu s analýzou obsahu vystoupení vedoucích představitelů Syrské arabské republiky.


[1] Označení „Islámského státu“ jako ISIS se pojilo k prostoru, jejž militanti obsadili napříč Irákem a Sýrií. V širším kontextu se tak jednalo o „Islámský stát v Iráku a Sýrii“ (ISIS), případně „Islámský stát v Iráku a Levantě“ (ISIL), přičemž Levanta je tradiční označení pro území na východním pobřeží Středozemního moře (v základním významu se jedná o geografický prostor, na němž se v současné době nacházejí Sýrie, Libanon, Jordánsko, Izrael a Palestinská autonomie). ISIS/ISIL je propagandistické označení, které pomohl rozšířit Západ, čímž se velmi dobře uchytilo u široké veřejnosti (téma je součástí produktu, jež se zabývá západní propagací ISIS). V arabštině je používán akronym Daíš (v anglickém přepisu Daesh). Akronym Daíš může být považován za hanlivé označení z důvodu jeho podoby s arabským slovem Daís (Daes), což je označení pro toho, kdo něco ničí nebo pošlapává.


Zpravodajský produkt 11090
Souhrn přímých poznatků
© 2018 Agentura EXANPRO
21. listopad 2018
Registrovaní

Souhrnné hodnocení a předpověď (11089)

Česká politická scéna je charakteristická tím, že nikdo z politiků, ať už ve vládě, nebo v Parlamentu České republiky nehájí suverenitu českého státu a nevystupuje ve prospěch českých národních zájmů, k nimž by mělo patřit také udržování mezinárodního míru v Evropě. Vlivem nadřazeného postoje zahraničních mocností a poddajným přístupem českých poslanců a senátorů včetně povolné politiky národní vlády se Česká republika vždy podřizuje rozhodnutím, která jsou učiněna mimo naše území a bez vyslyšení našich politiků, kteří popravdě ani o nějaké vyslyšení neusilují. Tato cizí rozhodnutí se však týkají i ČR a jejích institucí, přičemž nejsou často pro českou zemi prospěšná. Sebevědomé reakce našich politiků směrem k zahraničním mocnostem se již dávno vytratily z českého politického života, pokud vůbec kdy nějaké existovaly.

Ze submisivního vztahu se Sovětským svazem jsme přešli do jiného podřízeného vztahu se Severoatlantickou aliancí (NATO) a Evropskou unií (EU), kde klíčovým faktem pro ovládání těchto struktur je to, že 21 zemí jsou členy jak NATO, tak zároveň EU (to hraje ve prospěch Spojených států). Je stále mnoho českých občanů, kteří nevěří, že bychom jen podřízeně konali ve prospěch cizích mocností a že by snad NATO a EU představovaly něco negativního pro vývoj lidstva v Evropě – zejména lidstva z bývalých socialistických států. Avšak tito občané budou mít příležitost se přesvědčit o svém omylu, a to nejpozději do roku 2030 (částečné vysvětlení viz konec dokumentu).

Jakmile Západ v čele s USA přijde s určitou aktivitou, tak se představitelé ČR vždy aktivně připojí bez toho, aby zkoumali, zda je tento postup založen na faktech, pádných důkazech, a tím i správném závěru. Čeští představitelé k ověření postupu nevyužívají ani k tomu určené vlastní instituce včetně zpravodajských služeb. Vždy se spoléhají na to, co jim řeknou zástupci ze zahraničních zemí. Takto vláda ČR poslušně plní požadavky například v tom, koho je dle Západu potřeba vyhostit, proti komu je nutné přijmout sankce či je navýšit, do jaké cizí země poslat české vojáky a s jakým úkolem a tak podobně.

20. listopad 2018
Předplatitelé

Specifická analýza (13051)

Produkt navazuje na dokument 13050, jehož obsahem bylo uvedení do situace v záležitosti úniku utajovaných informací* o „odvetné“ vojenské operaci v Afghánistánu, na níž se podíleli čeští vojáci ze 601. skupiny speciálních sil z Prostějova. Následně byla v předchozím dokumentu hodnocena samotná operace – jednalo se o část A) Strůjci útoku a účelová vojenská operace.

V tomto produktu budeme pokračovat bodem B) Manipulace s utajovanými informacemi stupně utajení „TAJNÉ“ (druhý nejvyšší stupeň utajení). Všeobecné hodnocení úniku utajovaných informací o vojenské operaci v Afghánistánu a úlohy novinářů je shrnuto v úvodní části předchozího dokumentu 13050. Nyní rozebereme, proč měla operace proti údajným spolupachatelům stupeň utajení „TAJNÉ“ a jak se tato skutečnost odráží v českém trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) a zákoně o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti (zákon č. 412/2005 Sb.). Dále vysvětlíme, proč se jednalo o řízený únik utajovaných informací*, a v jakém smyslu pochybili novináři Lidových novin, kteří utajované informace převzali a jako první je zveřejnili.

18. listopad 2018
Předplatitelé

Specifické hodnocení (13050)

Občané České republiky se náhle 17. října 2018 dozvěděli, že jednotka ze 601. skupiny speciálních sil Armády ČR provedla operaci proti strůjcům útoku, při němž zahynuli tři čeští vojáci (tragický útok se odehrál 5. srpna 2018 – blíže viz produkt 11079 se souhrnným hodnocením incidentu a vojenské mise v Afghánistánu). Avšak skutečnost o strůjcích útoku není tak jednoduchá, aby mohla být převedena na jakousi operaci českých speciálů, při níž byl jeden místní muž zabit a druhý zadržen. Lze navíc oprávněně pochybovat o tom, že by zrovna tyto dvě místní osoby, které se staly cílem vojenské operace, byly přímo spojeny s útokem proti českým vojákům.

Mezi základní fakta patří to, že informaci o údajných strůjcích či spolupachatelích obdržela česká strana od koaličních partnerů a že operace nebyla provedena pouze českými vojáky, nýbrž společně s Američany. Tato dvě fakta již naznačují mnohé. Třetím faktem je zvláštní únik informace o této utajované operaci společně s ještě zvláštnější reakcí odpovědných orgánů, což odkrývá další část celého pozadí (zejména se jedná o způsob úniku a obsah uniklé informace).

Novináři Lidových novin (LN), kteří jako první zprávu zveřejnili, a dále pak reportéři a redaktoři veřejnoprávní České televize (ČT) se nechali ošálit podstrčenými a nevěrohodnými informacemi, které měly vytvořit a podpořit tvrzení náčelníka Generálního štábu AČR o tom, že nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky v Afghánistánu (blíže viz produkt 13046 Česká generalita chce provést odvetná opatření proti Tálibánu aneb Vojenský alibismus a podivná hra s neporazitelným protivníkem).

Novináři LN a redaktoři ČT svými mediálními výstupy odhalili svou nízkou novinářskou profesionalitu, když si nedokázali jednoduchým způsobem ověřit, jaký pravý význam se skrývá za podsunutými informacemi, což je spojeno i s porušením zákona a naplněním skutkové podstaty trestného činu (objasnění dále v textu). Pracovníkům sdělovacích prostředků často kalí rozum honba za jakoukoli senzační zprávou. V této souvislosti je vhodné opět připomenout známý citát: „Lidská vášeň pro senzaci klidně obětuje i zdravý rozum.“ (Citát byl již zmíněn v dokumentu 12047.)

Hodnocení a analýzu rozebírané záležitosti můžeme rozdělit na dvě hlavní části: A) Strůjci útoku a účelová vojenská operace, B) Manipulace s utajovanými informacemi stupně utajení „TAJNÉ“ (druhý nejvyšší stupeň utajení).