Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

19. červen 2019

Souhrnné hodnocení a předpověď (11106)

Zdánlivě bohulibý spolek „Milion chvilek“ vede kampaň s ještě bohulibějším názvem „Milion chvilek pro demokracii“. Tato kampaň však vykazuje jasné znaky toho, že se o žádnou podporu demokracie nejedná. Jinými slovy kampaň obsahuje celou řadu slabých stránek, které dokládají, že celá agitace je jednostrannou, a tím propagandistickou záležitostí, která navíc odvádí pozornost od zásadních témat v dalším vývoji České republiky.

Výše uvedený text neříká nic o tom, že by snad nebylo správné protestovat proti premiérovi Andreji Babišovi, ale naopak se pozastavuje nad tím, proč si spolek vybral jenom Babiše a proč zrovna taková druhořadá témata, jakými jsou kauza „Čapí hnízdo“ a údajná spolupráce s bývalou Státní bezpečností (StB). Kauza „Čapí hnízdo“ je blamáží i pochybením Policie ČR včetně příslušného státního zastupitelství (podrobněji viz produkt 11063 Kauza Čapí hnízdo aneb Zákon nemůže ve všem suplovat morálku). A pokud chce někdo řešit údajnou spolupráci s StB, tak by toto téma musel rozšířit na mnoho dalších politiků a různých funkcionářů, dokonce i na některé soudce ve vyšší věkové kategorii. K tomu bychom mohli doplnit, že nikdo dosud neřešil, proč zmizel spis StB vedený na Václava Havla (případně většina spisu). Pokud ve spise nebylo nic, co by bývalému prezidentu Havlovi uškodilo, nebyl důvod, aby se spisu jak StB, tak noví činitelé v resortu Ministerstva vnitra zbavovali. Naopak by byl poskytnut veřejnosti, aby pomohl ke kladné medializaci Havlovy osobnosti tak, jak to bylo s hlavním hrdinou Havlem na konci roku 1989 prováděno prostřednictvím videokazet StB na některých vysokých školách a státních institucích.

Propagace Havla prostřednictvím StB je jedním z důkazů, že se na změně režimu podílela tehdejší StB. Všichni, kteří se tehdy nějak angažovali, to musejí vědět, jinak je něco špatně s jejich rozlišovací schopností a vnímáním. Všichni naplno i částečně zúčastnění včetně „komparzu“ to vědí nebo to alespoň tuší, ale většina z nich si stále hraje na to, že jedinou silou, která se zasloužila o změnu režimu, byli studenti. Nikdo ale nechce mluvit o tom, že studenty na Národní třídu vedl příslušník StB, jenž v rukou třímal státní vlajku. A nikdo nechce mluvit o tom, že stejný člověk s jistým cílem sehrál roli mrtvého studenta. To vše je zdokumentováno.  

Pokud chce Bezpečnostní informační služba (BIS*) fušovat do výuky dějepisu na českých školách tak, jak to tristně předvedla ve své výroční zprávě, měla by začít s pravdivým výkladem událostí na konci roku 1989 (viz produkt 12062 BIS kritizuje údajný výklad dějin podle sovětské verze, ale sama je ovlivněna sovětskou terminologií).

Listopad 1989 je jiné téma (i když všechno spolu v celkovém obrazu souvisí), avšak záměrně jsme toto téma zmínili, abychom ukázali, jak je spolek „Milion chvilek“ mimo realitu. A stejně jsou mimo realitu také všichni umělci, kteří se na demonstracích střídají, jako by to byla jedna z jejich připravených divadelních rolí. Nejhůře ale tento překroucený obraz reality dopadá na mladé generace, které socialismus a listopad 1989 nepamatují. Tyto generace mladých věří podsunutému výkladu, čímž jsou odsouzeni k tomu, aby si všechno sami znovu prožili a postupně poznávali pravdu stejně jako generace za socialistické éry. Současná nová éra je v tomto podobná s tou socialistickou: mladí za socialismu pozvolna procitali a chtěli změny, které byly vlivem vývoje v Sovětském svazu od roku 1985 umožněny. Své sehrál i následný rozpad Sovětského svazu v roce 1991. Dnešním mladým generacím potrvá ještě 10 až 20 let, než si uvědomí, co se kolem nich skutečně děje a kam spěje vývoj v Evropě – než si uvědomí, že se vše v modernizovaném pojetí opakuje, ale v obráceném gardu. To už ale bude poměrně pozdě na potřebné změny, protože Česká republika bude ještě méně suverénní zemí než dnes.

Lidé, kteří se současných demonstrací zúčastňují, dosud neporozuměli nebo kvůli své inklinaci k Západu nechtějí porozumět, co se vlastně v ČR a potažmo v celé Evropě od roku 1989 odehrává a proč se např. nyní zvyšuje americká přítomnost na Slovensku a v Polsku a co to znamená pro ČR (viz produkt 11105). Obecně platí, že s lidmi je možné manipulovat. Z toho dále vyplývá, že čím lépe jsou lidé manipulovatelní (snadno ovladatelní), tím více jsou vždy pozadu s rozpoznáním toho, co se doopravdy děje a kdo s nimi manipuluje. K tomu zdůrazňujeme, že 70 % všech dezinformací pochází ze Západu včetně dezinformačního výkladu obsahu Severoatlantické smlouvy (viz např. produkt 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky, produkt 13012 Donald Trump a Severoatlantická aliance a doplněné vysvětlení o Severoatlantické smlouvě v produktu 11055).

Spolek „Milion chvilek“ si jako jedno z dalších témat vybral nezávislost justice. Jenže pokud by jim skutečno záleželo na nezávislosti justice, tak už by dávno angažovaní jedinci organizovali protesty proti Ústavnímu soudu za jeho opakovaná a prokazatelná pochybení (viz produkt 13058, v němž jsou rozebrány dvě zpolitizované kauzy).

Dále se jako téma hodil předběžný audit Evropské komise (EK), jenž se ale pro své načasování a označení jako „předběžný“ zařadil do oblasti podezřelých praktik, jak na někoho poukázat a vyvolat rozhořčení (zvláště když nefunguje kauza „Čapí hnízdo“). Jenže EK tímto auditem ohledně dotací poukázala v první řadě na své selhání. Toho si ale organizátoři protestů nevšímají a věnují se jen Babišovi, přičemž je komické, že dav protestujících lidí organizátory bezmyšlenkovitě následuje a agilně mává vlajkami EU (podrobný rozbor auditu EK je předmětem samostatného dokumentu).  

Spolek „Milion chvilek“ a „angažovaní umělci“ v případě předsedy vlády Babiše úmyslně nepodchytili ta správná a důležitá témata pro ČR (viz dále v textu), čímž snížili úroveň protestů jen na boj mezi českými politiky o moc v České republice a na vlastní propagaci pro jiné příležitosti.

Předseda vlády Babiš lidem podsouvá jiný obraz, než jaký on sám v praxi vytváří, či lépe řečeno jakému se ve prospěch západních mocností svou politikou podřizuje. Andrej Babiš tvrdí, že se máme dobře, nebo dokonce, že už je líp. Ale už nevysvětlil, když už je líp, proč jsou čeští vojáci od počátku roku 2018 nasazeni na vojenské misi společně s dalšími vojáky zemí NATO v pobaltských státech, kde mají podle českých a západních politiků odstrašit režim Ruské federace od použití ruských ozbrojených sil k napadení Pobaltí.

Pro tuto novou, nekonečnou a zcela zbytečnou provokativní vojenskou misi hlasoval Babiš jako poslanec a dřívější vicepremiér v Sobotkově vládě spolu se svými poslanci za hnutí ANO 2011. Mise byla schválena za přispění divadelních vsuvek tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického, jenž pateticky horoval pro vyslání českých vojáků a vymýšlel si falešné důvody (viz produkt 11055 Ministr obrany v dresu hnutí ANO opakovaně dezinformuje a přispívá ke zvyšování mezinárodního napětí za podpory svého předsedy Andreje Babiše).

Avšak tehdejší ministr Stropnický nikdy údajnou ruskou hrozbu nepodpořil žádnými závěry vojenské zpravodajské služby* (Vojenské zpravodajství – VZ*), protože žádné důvěryhodné informace ani příznaky ukazující na přípravu invaze neexistovaly, stále neexistují a existovat nebudou. Rusko totiž chce s Evropou obchodovat, a ne ji ničit. V tom je potenciál Ruska, které má zhruba 50 % světového nerostného bohatství na svém území. Tomuto ruskému obchodu však všemožně brání Spojené státy americké, které si za každou cenu chtějí udržet svou hegemonii ve světě a které mají významný vliv na fungování Evropské unie (podrobněji viz produkt 11103 Přeceňované volby do Evropského parlamentu a podceňované hrozby pro ČR).

Vyslání českých vojáků do Pobaltí podpořili také poslanci ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Tahle záležitost, jež není jedinou vážnou záležitostí v evropské bezpečnosti, ale demonstranty netrápí. Ti tak tragikomicky protestují po boku některých „provinilých“ zástupců ze zmíněných stran proti osobě Andreje Babiše, ale nikoli proti vládním prohřeškům v oblasti udržování mezinárodnímu míru a vyvarování se hrozby silou – nemluvě o promrhaných finančních prostředcích, kde např. jenom mise v Pobaltí stojí české daňové poplatníky přibližně půl miliardy korun českých ročně (a náklady se budou zvyšovat).

K proviněním patří i porušování mezinárodního práva a zločiny proti lidskosti páchané ve třetích zemích, kde prvenství drží Západ v čele s USA. Spojené státy a další provinilé země nebyly za své činy nikdy sankcionovány. V těchto nepravostech Západu už 20 let věrně asistuje Česká republika (viz výpis aktů v produktu 13030 Mýtus o pozitivním významu NATO a o bezpečnostním vakuu v ČR v případě vystoupení z Aliance). Avšak ani to demonstranty nesužuje a čile se spolčují s představiteli opozičních stran, kteří v této nebezpečné politice nesou stejnou vinu jako předseda hnutí ANO a zároveň předseda vlády Andrej Babiš (viz produkt 11089 Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb Všichni politici na národní úrovni jsou Babišové).  

To byl jen nástin vývoje bezpečnostní situace v Evropě za přispění České republiky. Nezmínili jsme mnoho dalších věcí, k nimž patří například příprava evropského prostředí pro vznik ohnisek střetů různých skupin obyvatel, což má svůj důvod pro postupné a centralizované ovládnutí Evropy. K tomu má přispět i projekt EU zaměřený na přesídlování obyvatel, což je spojeno s nelegální migrací* (více viz produkt 11035 Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces).

K tomu je vhodné doplnit, že Babiš „bojuje“ proti nelegální migraci jen směrem k českým občanům, kterým navykládá cokoli, ale směrem k EU a k hlavním tvůrcům projektu jako SRN a dalším nic neřeší. Jen odvrací pozornost k Africe, kde je podle něj nutné něco dělat. Jenže tam to nezačalo a zaměřit pozornost pouze tam nepomůže, jelikož migranti mají pro svůj pohyb do Evropy podporu značného počtu různých organizací pocházejících ze západních zemí.

Česká vláda zapomíná také na to, že nestačí, aby v ČR nebyli nelegální migranti, protože vývoj v sousedních zemích a propustnost státních hranic tak jako tak ovlivní situaci v České republice. Navíc s absencí nelegálních migrantů v ČR z oblastí ozbrojených konfliktů to není tak úplně pravda. Stačí připomenout, že nikdo z vlády dosud nevysvětlil, kam se podělo více než 2 000 Syřanů, Iráčanů, Afghánců a Pákistánců, kteří byli v roce 2015 z několika zařízení pro zajištění cizinců propuštěni s povolením k pobytu na několik dní a s příkazem opustit zemi. Nikdo však již nezkoumal, zda naši zemi skutečně opustili a jakým směrem. Jaký podivný postup neslučitelný s účinnou bezpečnostní politikou! A v té době byl Andrej Babiš již vicepremiérem, což ho usvědčuje z toho, že o boji proti nelegální migraci pouze mluví, anebo o něm jenom sní ve své knize plné odborných chyb (viz kniha Andreje Babiše s názvem „O čem sním, když náhodou spím“ – příklad odborných nedostatků je rozebrán v produktu 12032). Podrobněji se problematice nelegální migrace na území ČR věnuje produkt 13009 Pochybení České televize na téma nelegální migrace.  

Ani následující roky neznamenají, že by do ČR nevstoupili žádní nebo jen jednotliví migranti. Česká republika je v tomto smyslu děravou zemí uprostřed Evropy a bezpečnostní orgány nejsou schopny kontrolovat všechny vlakové soupravy a vozidla přijíždějící především z Rakouska, Maďarska a Slovenska (jen z těchto zemí je to asi 30 vlakových souprav denně). A pokud budeme uvažovat, že do ČR přijíždí po zemi ročně přibližně 2,5 mil. osob (= až 7 000 osob denně), jež nepocházejí ze zemí EU, tak si teprve uvědomíme, jak nemožné je všechny z nich za současné situace prověřit – a nelze přitom plně spoléhat na kontroly na hranicích schengenského prostoru (i této problematice se věnuje výše zmíněný produkt 13009).  

Ve vývoji České republiky je nutné uplatňovat české národní zájmy, které existují, ale nikdo z politiků o nich nemluví, natož aby je hájil a prosazoval. Z čeho musejí národní zájmy vycházet a s čím musí být v souladu je uvedeno v produktu 11105.

Závěrem lze shrnout, že kampaň „Milion chvilek pro demokracii“ je kampaní pro nic a společně s Babišem pro zhoršení bezpečnostní situace v ČR. Jestliže chce spolek „Milion chvilek“ skutečně přispět k demokracii a bezpečné Evropě pro další období, měl by nestranně postupovat proti všem politikům, kteří tyto věci pošlapávají. Selektivní výběr jen jednoho z provinilých politiků ukazuje záměr spolku s jiným cílem, než jakým se spolek prezentuje. Demonstrace hodnotíme jako divadlo a exhibicionismus několika jednotlivců, kteří snad doufají, že rozpoutají vlnu falešného odporu, na které se povezou. Občasné demonstrace tohoto typu nemají navíc potenciál cokoli ochromit (nikdo nestávkuje), a pokud bychom brali v potaz účast 100 000 demonstrantů, tak se jedná jen o 1,2 % z celkového počtu oprávněných voličů ČR. Doplňme, že hnutí ANO ve volbách získalo téměř 18 % hlasů z celkového počtu voličů (téměř 30 % z počtu zúčastněných voličů).

Související zpravodajské produkty bez produktů uvedených v textu výše:


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11106
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2019 Agentura EXANPRO
11. červen 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení a výklad (12062)

Bezpečnostní informační služba (BIS*) se ve své poslední veřejné výroční zprávě za rok 2017 (zpráva za rok 2018 není stále k dispozici) zvláštním až propagandistickým způsobem „dotkla“ výuky moderních dějin na školách. BIS ve své výroční zprávě v této věci uvedla doslova toto:

„Sovětský svaz prohrál studenou válku, ale sovětskou propagandu nikdo neporazil a její kontinuální vliv nenarušil. Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka…“

V uvedeném textu jsou hned čtyři závažné omyly. Otázkou je, zda se jedná o omyly chtěné čili propagandistické, anebo zda jsou zaměstnanci a vedení BIS o svém jednostranném pohledu na věc natolik přesvědčeni, že ho neznale šíří dál jako své odborné stanovisko. Pravdou bude spíše to první, protože BIS nepřísluší hodnotit výuku na školách, což znamená, že oblast školství byla do výroční zprávy zakomponována zcela úmyslně a cílevědomě jako forma vlivové operace.

Závažným pochybením byl také postup ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagy, který kvůli této věci navštívil ředitele BIS Michala Koudelku. Tento fakt už poněkolikáté odkryl rovněž neschopnost premiéra Andreje Babiše, jenž je odpovědný za vedení vládního kabinetu, který ze zákona jako celek řídí a úkoluje české zpravodajské služby (BIS, VZ* a ÚZSI*). Reálnou situaci české vlády v čele s předsedou Babišem směrem k českým zpravodajským službám* odhaluje za samotného přispění Andreje Babiše produkt 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby.

V této záležitosti je paradoxem, že BIS, která si stěžuje na proruské panslovanství, jež podle ní zasahuje i výuku českého jazyka, je sama ovlivněna sovětskou terminologií.

6. červen 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11105)

Produkt je přímým pokračováním problematiky započaté ve zpravodajském výstupu 11104 Volby do Evropského parlamentu skončily, zapomeňte! Ale připravte se na… (díl 1/2)

V předchozím produktu byly zhodnoceny volby do Evropského parlamentu (EP), objasněna skutečná podpora politických stran, vysvětlen neúspěch ČSSD a KSČM, rozebrány a ozřejměny zavádějící informace o veřejném mínění ve vztahu k Evropské unii (EU).

V navazujícím produktu 11105 pokračujeme s hodnocením voleb do EP, shrnujeme důvody, proč není možné reformovat EU, uvádíme a zdůrazňujeme české národní zájmy*, které jsou úmyslně odsouvány do pozadí, a popisujeme přicházející nevýhodnou situaci pro Českou republiku.

3. červen 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11104)

Produkt volně navazuje na zpravodajský výstup 11103 Přeceňované volby do Evropského parlamentu a podceňované hrozby pro ČR.

Voleb do Evropského parlamentu (EP) se zúčastnilo „pouhých“ 28,72 % oprávněných voličů České republiky (po spočítání platných hlasů byla česká účast přesně 28,50 %). Čeští voliči si ve své volbě vybírali z 39 politických subjektů, což je velké množství, ve kterém se mnoho voličů ani nedokáže orientovat, neb jim vždy bude chybět dostatečná znalost o všech subjektech (nelze ani poznat něco, co vzniklo nedávno a/nebo něco, co není nikde vidět).

Relativním vítězem voleb do EP se na české straně stalo hnutí ANO 2011, které podle statistik získalo 21,18 % hlasů. To je však výsledek odvozený jen z toho počtu voličů, který se dostavil k volbám a odvolil v souladu s pravidly. Pro hodnocení komplexní politické situace v zemi tak, jak se jí zabývají mnohé zpravodajské služby*, to nestačí. Celkový počet českých voličů byl v době voleb do EP spočítán na 8 316 737 osob. Hnutí ANO získalo hlasy od 502 343 voličů, což je z celkového počtu oprávněných voličů jen 6 % osob [1]. To už je jiný pohled na realitu – nemluvě o zbylých politických subjektech. Tento rozdíl sice nemá žádný vliv na počet křesel v EP, ale lépe ukazuje, co se děje v zemi a jak je to se skutečnou podporou politických stran a hnutí ve vztahu k Evropské unii (EU). Doplňme, že hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných v říjnu 2017 získalo z celkového počtu oprávněných voličů necelých 18 % hlasů. I to je značný rozdíl od téměř 30 % vypočtených z počtu těch, kteří se dostavili k tehdejším volbám.

Bližší rozbor vystupování Andreje Babiše a stavu české politické scény je obsahem především dvou níže uvedených produktů z roku 2017. Tyto produkty s určitou předpovědí vývoje jsou stále aktuální:

Další zajímavostí ve vztahu k EU je to, že velký počet politiků a novinářů tvrdí, že většina českých občanů si přeje zachování naší účasti v EU. To stejné nám podsouvají různé výzkumné agentury. Avšak pokud by to měla být pravda, tak proč se voleb té chtěné EU účastnilo jen necelých 29 % občanů ČR z celkového počtu oprávněných voličů? A proč výhradní a tradičně prounijní politické subjekty jako ODS, KDU-ČSL, ČSSD, STAN a TOP 09 volilo dohromady jen necelých 11 % oprávněných voličů ČR? Zastánci EU se přece museli obávat, že by politické subjekty vystupující proti EU mohly získat výrazný počet křesel. A přesto se více než polovina těch politicky a novinářsky deklarovaných stoupenců EU k volbám nedostavila. To je doklad o tom, že s tou podporou EU je to v ČR „trochu“ jinak, než je prezentováno (objasnění dále v textu).

Do EP proniklo nebo svou přítomnost v EP obhájilo osm českých politických subjektů, přičemž všechny z nich jsou zároveň parlamentními subjekty na národní úrovni. Avšak ani jeden z těchto subjektů není vyloženě proti Unii, a to ani hnutí SPD, které už ukázalo nejeden rozpor se svými dřívějšími hlásanými záměry. Většina stran či hnutí by chtěla v Unii něco změnit – alespoň to tvrdí jejich zástupci, ale zapomínají (možná úmyslně), že to z několika důvodů není možné (objasnění dále v textu a v navazujícím produktu 11105).

Z parlamentních stran dopadly nejhůře ČSSD a KSČM. Ta prvně jmenovaná se dokonce stala jedinou českou parlamentní stranou, která stojí mimo Evropský parlament. Neúspěch ČSSD a KSČM vychází z logického faktu, který ovlivnil mnoho voličů (podrobnější vysvětlení dále v textu).

Europoslanci obecně nic zásadního v rámci EU neovlivní, protože základní institucí pro ovlivnění čehokoli nadnárodního je a vždy bude národní vláda. Tady však občané ČR v příštích několika letech poznají vážný problém, neboť vlastní národní vláda je uvrhne do situace, jež bude pro ČR ještě méně výhodná než dnes a bude se stále více odchylovat od pravých národních zájmů (vysvětlení přicházející situace a pojmenování pravých národních zájmů v navazujícím produktu 11105).

26. květen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13062)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

C) Ústavní soud klamně konstatoval, že jednání provozovatele hotelu bylo racionálně odůvodněno a že nebylo nenávistné ani zasahující do důstojnosti spotřebitele.

Jednání provozovatele hotelu nemohlo být racionálně odůvodněno, jelikož bylo předpojatě selektivní a zaujatě mířilo jen proti Ruské federaci (viz také problematický bod B). Pokud by hoteliér jednal racionálně čili rozumově vyváženě, tak by musel obdobně přistupovat i k jiným porušením mezinárodního práva (viz četné příklady v problematickém bodě B). On si však vybral pouze Krym, a to ještě jen v souvislosti s Ruskou federací, přičemž státních aktérů bylo ve vztahu k událostem na Ukrajině mnohem více. Aktivity těchto zahraničních aktérů nebyly v souladu se svrchovaným postavením Ukrajiny, nýbrž zcela patrným vměšováním do záležitostí suverénního státu, a to od samého počátku ukrajinského sváru (blíže viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině, kde jsou uvedeny odkazy na další produkty spojené s problematikou Ukrajiny).

Z tohoto ovlivňovaného vývoje přes protesty v Kyjevě se skupinami ozbrojených násilníků vyvstaly později události na Krymu. Krym nebyla ojedinělá událost ani prvotní akce, ale reakce na politický převrat na Ukrajině. Prvotní akci provedla ukrajinská opozice ve spojení s militantními radikály* za vydatného přispění zahraničních aktérů.

Čin hoteliéra namířený proti občanům Ruské federace neměl spravedlivý, a tedy ani racionální základ, protože hoteliér vůbec neuvažoval další viníky odpovědné za události na Ukrajině v letech 2013 a 2014. Provozovatel hotelu se rovněž nezajímal o jiné porušování mezinárodního práva ve světě (příklady viz problematický bod B).

Ústavní soud se zde velmi ošidně postavil na stranu hoteliéra, který brojil jen proti Ruské federaci. ÚS se vůbec nezajímal, proč si hoteliér ze široké škály prohřešků proti mezinárodnímu právu, kde prim v tomto porušování hrají západní země, vybral Ruskou federaci a její občany. V počinu hoteliéra tak může být náznak nenávistného jednání k občanům té země, vůči které má hoteliér předsudky.

Jednáním hoteliéra byla taktéž narušena lidská důstojnost (viz čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), avšak ÚS klamně konstatuje, že do důstojnosti spotřebitele nebylo zasaženo. To je samozřejmě chybný závěr, neboť jsou zde jasná fakta. Pokud je někdo postaven před volbu dvou možností, a to buď podepsat připravené politické prohlášení a být ubytován, anebo toto prohlášení nepodepsat a být nucen hledat ubytování jinde, tak se vždy jedná o akt spojený s lidskou důstojností a osobní ctí. Jestliže někdo s takovýmto psaným prohlášením nesouhlasí a chce si zachovat svou čest a důstojnost, tak půjde jinam. Avšak ÚS se podivně domnívá, že tohle vůbec nebylo o lidské důstojnosti.

Ústavní soud v tomto smyslu uvedl následující:

„Lze tak uzavřít, že se stěžovatel vytčeným jednáním nedopustil nepřípustné diskriminace spotřebitele, jelikož důvody, pro které podmínil ubytování v hotelu pro občany Ruské federace, nebyly zákonem zakázané, nenávistné, ponižující ani iracionální, nýbrž byly zjevně motivovány jeho bezprostřední reakcí na protiprávní akt anexe Krymu, kdy stěžovatel právě touto formou chtěl vyjádřit svůj nesouhlas s touto okupací.“

Objasnění ohledně diskriminace je obsahem problematického bodu E, kde je rozebrán jak problém se státní příslušností, tak jiné věci spojené s diskriminací. ÚS tvrdí, že důvody, pro které hoteliér podmínil ubytování v hotelu nebyly nenávistné, ponižující ani iracionální, protože byly motivovány jeho reakcí na protiprávní akt. Jenže jak může ÚS vědět, že se za tímto aktem neskrývala již dlouhodobá nenávist k Rusům, která mohla vyústit v tento čin namířený proti občanům Ruské federace? Mohli bychom věřit dobrému úmyslu hoteliéra jedině tehdy, pokud bychom měli důkaz o tom, že provozovatel hotelu postupoval podobným způsobem také proti občanům jiných zemí, které porušily mezinárodní právo. A takových zemí je velké množství.

ÚS svou dezinterpretací článku 17 odst. 1 a 2 o svobodě projevu a právu vyjadřovat své názory náhle tento text vysvětlil jako akci s možností omezit zákazníky čili odepřít jim službu, která není základní nebo monopolní, pokud určitá skupina zákazníků nepodepíše nějaké prohlášení, a ještě s uvedením adresy. To ale znamená, že jakýkoli majitel restaurace nebo poskytovatel jiných služeb se podle ÚS může svobodně projevit a vyjádřit tak, že do svého podniku nevpustí ty Američany, kteří nepodepíší prohlášení, že přítomnost amerických vojáků na území Sýrie je porušením mezinárodního práva, anebo ty Čechy, kteří nepodepíší prohlášení, že vojenská mise českých vojáků v pobaltských státech je porušením čl. 1 Severoatlantické smlouvy.

A pokud se jedná o další články z Listiny základních práv a svobod, které ÚS záměrně zamlčel nebo opět dezinterpretoval jen ve prospěch hoteliéra, tak ty jsou následující: čl. 1 o rovnosti osob v důstojnosti i právech, čl. 2 odst. 3 o tom, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, čl. 3 odst. 1 o tom, že práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, (…), …nebo jiného postavení, čl. 10 odst. 1 o právu na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména, čl. 15 odst. 1 o svobodě myšlení a svědomí a čl. 24 o tom, že příslušnost k národnostní menšině nesmí být nikomu na újmu (k poslednímu článku blíže viz problematický bod E).

Dalším zvláštním textem v podání ÚS je následující část:

„V nyní projednávané věci ostatně stěžovatel nezacházel rozdílně s cizinci (resp. občany Ruské federace) oproti českým státním občanům, případně občanům jiných států tak, že by jim a priori odepřel poskytnutí ubytovacích služeb (nejednalo se o omezení typu „Američanům nenaléváme“). Poskytnutí těchto služeb totiž odepřel jen těm občanům Ruské federace, kteří by odmítli podepsat shora citované prohlášení odsuzující anexi Krymu.“

To je opět ukázka jednostranného výkladu ve prospěch hoteliéra. Toto protežování hoteliéra se táhne celým odůvodněním soudního nálezu. V tomto případě si ÚS dovolí napsat, že hoteliér se přece ničeho špatného nedopustil, protože on těm občanům Ruské federace neodepřel hotelovou službu apriorně, ale „pouze“ pod podmínkou, kterou přece mohli splnit. Celé to odůvodnění ÚS je neodborné. Máme tady čl. 10 odst. 1 o zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochraně jména, což v tomto smyslu již bylo vysvětleno výše. Také článek 15 odst. 1 o svobodě myšlení a svědomí. A samozřejmě nejčastěji diskutovaný článek o svobodě projevu. Tohle všechno je činem hoteliéra s jeho politickým požadavkem porušováno, ale ÚS tady přiřkl práva jenom hoteliérovi.

Velmi žalostný a falešný text z odůvodnění ÚS je obsažen v této části:

„Pokud proto Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného rozsudku se zjevnou nadsázkou citoval Haškova Palivce („Host jako host“, řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika“.), považuje Ústavní soud za daleko příhodnější poukaz na jiné příklad z krásné literatury. Daleko bližší mu je totiž humanistický odkaz, ztělesněný v doktoru Galénovi v Čapkově Bílé nemoci, kdy tento lékař odmítne vydat jím vynalezený lék potírající smrtelnou nakažlivou nemoc všem, kteří jsou schopni ovlivnit zastavení agresivní války. V jedné scéně proto uvádí: „Já léčím jen chudé. Chudí nemohou nic dělat, ale ti druzí, ti mohou spíš prosadit, aby už nebyly války. Na ně se víc dá, pane. Mají větší vliv. Řekněte jim, aby všichni užili svého vlivu.“ (K. Čapek: Loupežník, RUR, Bílá nemoc, Československý spisovatel, 1983, str. 275). Doktor Galén tedy nezastával názor, že „pacient jako pacient“, nýbrž snažil se svou činností aktivně ovlivnit politické dění a proto podmiňoval vydání svého léku zastavením války. Stejně tak stěžovatel v nyní projednávané věci zjevně chtěl jednak projevit svůj názor na protiprávní anexi Krymu, a jednak chtěl alespoň v malé míře působit na ty osoby, které se podílejí (resp. podílet mohou) na politickém životě státu, kterého považoval za agresora.“

V textu je dvojitý rozpor ÚS. Jak už bylo popsáno výše, je zde selektivní výběr viníků, protože Krym nebyla ojedinělá událost ani prvotní akce, ale reakce na politický převrat na Ukrajině. A tady se měl ÚS zastavit a pravit, že „ostravský Galén“ měl působit rovnoměrně na všechny viníky, kteří jsou odpovědní za události na Ukrajině v letech 2013 a 2014. A tam se angažovala celá řada zemí a zahraničních politiků (viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině s odkazy na další produkty). V tomto případě by ale ÚS neměl vůbec hoteliéra přirovnávat ke Galénovi, když se předpojatě zaměřil jen na jednoho aktéra. Popravdě on se vlastně nezaměřil na žádného aktéra, ale na ty obyčejné lidi – ruské občany, což je ten druhý rozpor s Čapkovým románem. Takže co chtěl vlastně hoteliér ovlivňovat, když necílil na ty, kteří jsou skutečně schopni něco změnit?

A ten závěr předloženého textu o tom, že hoteliér chtěl alespoň v malé míře působit na ty osoby, které se podílejí na politickém životě státu, kterého považoval za agresora, je zase ta nekonečná obhajoba hoteliéra v podobě slov „alespoň v malé míře působit“ a „považoval za agresora“. Ale proč „ostravský Galén“ nepůsobil také na jiné agresory kvůli problémům v jiných částech světa? Proč si vybral zrovna ruské občany, když v popředí porušování mezinárodního práva jsou za posledních 20 let USA, Velká Británie, Francie a další země? (Viz příklady porušování mezinárodního práva v problematických bodech B a E) Co vlastně někdo chce prostřednictvím ruských občanů změnit? Mají demonstrovat, stávkovat a volit subjekty spřízněné se Západem? My na jedné straně odsuzujeme údajné ruské vměšování do všeho možného a najednou se zde do popředí postaví dokonce Ústavní soud a chválí, jak je dobré působit na toho ruského agresora skrze ruské občany. Celé to připomíná návod, jak ovlivňovat situaci v Rusku proti stávajícímu režimu a vměšovat se do vnitřních záležitostí cizího státu. To už je znak zpolitizování celé kauzy podle trendu Západu v čele s USA, což ÚS prokázal také v případu „Nikulin“ – viz shrnutí v produktu 13058 (blíže ke zpolitizovanému přístupu ÚS viz bod G).

Poslední analyzovaná a hodnocená vsuvka ze zdůvodnění ÚS je v bodě C následující:

„V nyní projednávané věci Ústavní soud navíc nepřehlédl zřejmou časovou souvislost mezi anexí Krymu (první polovina roku 2014) a prohlášením stěžovatele, datovaným ode dne 24. 3. 2014. Rovněž tato okolnost potvrzuje, že ze strany stěžovatele nešlo o svévolné a nepřípustně účelové jednání, nýbrž o bezprostřední a zřejmě i značně emocionální reakci na tuto událost, jíž chtěl stěžovatel zřetelně vyjádřit svůj politický názor. Stěžovatel proto nemůže být podezříván ani z toho, že se ve skutečnosti jednalo jen o jakousi záminku, jak diskriminovat občany jiného státu.“

Uvedený text výše je tragický a komický zároveň. ÚS tímto textem vlastně říká, že kdyby nyní někdo zpětně protestoval např. proti neoprávněnému napadení a následné okupaci Iráku (stalo se v roce 2003 a trvalo do roku 2011) nebo proti bombardování Srbska (1999) – za což nebyl ani v jednom případě dosud nikdo sankcionován, tak by zde chyběla časová souvislost, a proto by to bylo nepřípustné jednání. Z textu vyplývá, že soud považuje za přípustnou jen tu reakci, která je bezprostřední. To je opravdu bizarní odůvodnění! Jak chce ÚS vůbec definovat pojem bezprostřední? Například tak, že po roce je už pozdě a nelze protestovat proti porušení mezinárodního práva? Přitom ÚS ještě tak komicky zdůrazňuje, že zřejmou časovou souvislost u protestu hoteliéra nepřehlédl. To je další ukázka nadržování, kdy si ÚS ve prospěch hoteliéra vyrábí umělé plusové body, avšak těch skutečných minusových bodů si nevšímá. Zvláštní je také to, jak ÚS touto časovou souvislostí odůvodnil, že se ze strany hoteliéra nemohlo jednat o diskriminaci. Zkrátka obhajoba hoteliéra, kam se podíváme, a ještě tak neobratná.

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13062
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO