Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

5. srpen 2018
Registrovaní

Specifická analýza – seriál ČT (13045)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

Jedenáctý případ z produkce ČT se váže k vystupování konkrétního redaktora. Jedná se o Davida Borka, který v nejbližších dnech převezme funkci zpravodaje ČT na Blízkém východě od Jakuba Szántó.

Pokud píšeme o konkrétních osobách, tak je to vždy proto, že zastávají určité politické, vojenské, mediální nebo jiné úřední a veřejné funkce, jež mohou zneužít k ovlivňování veřejného mínění ve prospěch jedné politické nebo ekonomické skupiny. A David Borek je zaměstnancem veřejnoprávní České televize, která by měla poskytovat to nejobjektivnější zpravodajství o mezinárodní situaci. Jak se ale opakovaně přesvědčujeme, je v tomto zpravodajství plno nedostatků. Jedním z těchto vážných nedostatků je to, že někteří redaktoři či moderátoři vnucují divákům svůj subjektivní názor na popisovanou situaci, čímž je můžeme podezřívat z toho, že se snaží ovlivnit veřejné mínění o dané věci.

Do této kategorie redaktorů patří právě David Borek, který opakovaně porušuje Kodex ČT v následujícím bodu:

„5.14 Redaktoři České televize si musí při vystupování ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc, o níž informují, názor“.

Vystupování redaktora Borka bylo již společně s vystupováním Lukáše Dolanského předmětem analýzy v případu 9 – „Předpojatí a manipulativní moderátoři“. Avšak v souvislosti s nadcházejícím pracovním zařazením Davida Borka do role blízkovýchodního zpravodaje ČT zde máme jiné jeho vyjádření, které názorně zapadá do jeho subjektivního hodnocení situace právě na Blízkém východě. Nemůžeme tedy očekávat, že by zpravodaj ČT Borek ve své nové funkci nezávisle a nestranně hodnotil konflikt v Sýrii nebo napětí mezi Izraelci a Palestinci.

Podívejme se a rozeberme si nyní výrok Davida Borka, který učinil jako redaktor pořadu „Události, komentáře“ a jenž se vztahoval k Blízkému/Střednímu východu [1] a samozřejmě k ruským politikům.

2. srpen 2018
Předplatitelé

Specifické hodnocení (11078)

Evropský soud pro lidská práva [1] se sídlem ve Štrasburku vydal 17. července 2018 rozsudek (judgment) ve věci stížnosti tří zadržených a odsouzených členek ruské feministické skupiny „Pussy Riot“. Stížnost byla u Evropského soudu zapsána 19. června 2012 a vztahovala se k případu protestního vystoupení jmenované skupiny v moskevském chrámu Krista Spasitele dne 21. února 2012. Stěžovatelky žádaly finanční odškodnění za porušení jejich práv během trestního řízení a vazebního zadržení. Od ruských úřadů požadovaly odškodnění v celkové výši 245 000 EUR plus 11 760 EUR za náklady a výdaje způsobené soudním procesem.

Evropský soud rozhodl ve prospěch stěžovatelek, i když podstatně snížil částku finančního odškodnění na celkovou sumu 37 000 EUR plus náklady a výdaje ponechané v požadované výši.

Avšak obsah rozsudku, i přes některé zvláštnosti (viz samostatný dokument – připravujeme), nedosahuje takové závažnosti jako jeho načasování a propojení se dvěma dalšími významnými událostmi, čímž vznikla zajímavá série tří událostí, které se vždy týkaly Ruské federace.

Zaměřme se nyní na zmíněnou sérii tří událostí a podívejme se, jak tuto situaci hodnotí bývalí i současní příslušníci zpravodajských služeb*. Přesněji, jak posuzují zmíněné načasování ohledně vyhlášení a zveřejnění rozsudku Evropského soudu pro lidská práva a jak rozlišují mezi záměrem a shodou okolností. 

28. červenec 2018
Předplatitelé

Specifická analýza (12044)

V neděli 22. července 2018 se diváci a čtenáři mohli z televizních obrazovek, tiskovin a internetu dozvědět o „záchraně“ příslušníků takzvaných „Bílých přileb“, kteří byli izraelskými vojáky přes Izrael evakuováni ze Sýrie do Jordánska. Všude se hovoří o velkolepé humanitární akci a samotní představitelé Izraele to označují za dobročinné gesto, jež učinili pro lidi, kteří byli v bezprostředním ohrožení života.

Nikdo však již nerozebírá, že ve stejném prostoru (syrské pohraničí u Golanských výšin) jen několik dní před evakuací „Bílých přileb“ a jejich údajných rodin odháněli Izraelci desítky syrských civilistů, kteří mávali kusy bílých látek a žádali o pomoc (stalo se 17. července). Izraelští vojáci na ně přes megafon křičeli, ať se vrátí, že jim nechtějí ublížit. Proč tedy najednou ta změna a angažovanost Izraele v syrském pohraničí z důvodu údajné pomoci syrským Bílým přilbám? Jaký je z pohledu Izraele rozdíl mezi civilními záchranáři a ostatními civilisty? To samozřejmě vědí Američané, kteří vše zorganizovali (objasnění dále v textu) a kteří se Izraelcům zavděčili, aby si získali jejich silnější podporu ohledně Sýrie (viz produkt 11077 Američané ztrácejí Sýrii, a proto musejí konat aneb Proč schválení ambasády v Jeruzalémě…).

To je ale jen jeden z mnoha rozporů, které odkrývají určité pozadí a skutečný důvod této operace. Dalším rozporem je počet evakuovaných osob. Nejprve se hovořilo, že bylo evakuováno 800 lidí, později Jordánci upřesnili, že do Jordánska bylo z Izraele dopraveno 422 osob. Na tuto hru s čísly umí velmi dobře odpovědět některé zpravodajské služby*.

O co se vlastně jednalo při tzv. „záchraně“ členů Bílých přileb? Na to je snadná odpověď, když zjistíme, jaké všechny činnosti byly na pozadí záchranných prací prováděny právě příslušníky Bílých přileb, či lépe řečeno některými „specialisty“ v jejich řadách na území Sýrie, a dále když porozumíme termínu krycí organizace*. K činnosti zahraničních specialistů patří také termín zastřené operace(covert operations; odlišné jsou utajované operace* – clandestine operations).

24. červenec 2018
Registrovaní

Specifický výklad a hodnocení (13044)

V souvislosti s událostmi na Ukrajině se od roku 2014 objevují nejen v členských zemích EU a NATO neustále dokola omílaná tvrzení, že Rusové vymysleli nový způsob válčení, jímž je hybridní válka*, kterou údajně vedenou proti Západu, a že NATO považují za svého nepřítele. Politici, vojenští hodnostáři a pracovníci sdělovacích prostředků, kteří tato tvrzení šíří, se často odkazují na to, že hybridní válka* je součástí Vojenské doktríny Ruské federace a že ve stejném dokumentu, případně v dokumentu Strategie národní bezpečnosti Ruské federace se hovoří o NATO jako o nepříteli.

Obhájci a šiřitelé těchto tvrzení dále doplňují, že hybridní způsob ruského válčení představil náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace Valerij Gerasimov již v roce 2013 v ruských médiích. Od té doby se v západních zemích ujal termín „Gerasimova doktrína“. Termín se ujal také proto, že mnozí tvrdí že Gerasimovy názory byly oficiálně vloženy do nové ruské vojenské doktríny.

Avšak každý, kdo tato tvrzení hájí nebo rozhlašuje včetně českých novinářů a televizních redaktorů, poskytuje přímý důkaz o tom, že šíří dezinformace*. Těmto tvrzením totiž oponují jednoznačná fakta*, a je tedy jednoduché prokázat, kdo šíří dezinformace a manipuluje s veřejností.

Co vlastně armádní generál Valerij Gerasimov publikoval ve svém článku ohledně hybridního válčení? Jaký je vztah mezi hybridním válčením a Vojenskou doktrínou Ruské federace? A jak pohlížejí oficiální ruské dokumenty na Severoatlantickou alianci? Odpovědi naleznete v následující části tohoto produktu.

Poznámka: Termín „hybridní válka“ je rozebrán také v produktu 42001 Mýtus o hybridní válce.

21. červenec 2018
Předplatitelé

Souhrnná analýza a předpověď (11077)

Američané se po praktické stránce připravovali na širší fyzický vstup na Blízký východ již od tzv. války v Perském zálivu (rok 1991), kdy si vybudovali trvalé základny v Kuvajtu a Saúdské Arábii. Tehdy to byl úspěšný tah, kdy svým diplomatickým postojem přispěli k anexi Kuvajtu ze strany Iráku, což jim umožňovalo následnou reakci ve formě válečného tažení v blízkovýchodním regionu. Pozadí událostí od války v Zálivu (1991) až po agresi proti Iráku (2003) se zahrnutím vůdce al-Kajdy Usámy bin Ládina se věnuje samostatný připravovaný dokument. Období od invaze do Iráku (2003) až po ozbrojený konflikt v Sýrii je stručně shrnuto v produktu 11003 Konflikty ve světě jako boj mezi USA a Ruskou federací“.

V tomto produktu se soustředíme na záměr USA v Sýrii, která se v roce 2011 stala novou vstupní branou Američanů do dalších oblastí Blízkého východu poté, co neuspěla jejich politika v Iráku. Americké vojenské jednotky odešly z Iráku postupně do prosince 2011, tedy po více než osmiletém působení. Avšak ještě před odchodem byl spuštěn náhradní plán zaměřený na podporu syrské opozice včetně sunnitských kmenů proti vládnoucí šíitské menšině v čele s Bašárem Asadem. Americký plán počítal s tím, že do jednoho roku se v Sýrii podaří změnit režim a vytrhnout ji z ruské sféry vlivu a převést pod vliv americký.

To se ale nestalo, a proto byla v rámci zahraniční podpory na konci roku 2012 do oblasti pozvolna, ale cílevědomě implementována nová militantní síla (blíže viz produkt 11007 Analýza vzniku Islámského státu a dále dokumenty 12025 a 12027, které přibližují způsob vytváření a řízení zahraničního militantního projektu na území Iráku a Sýrie. Ani to však ke změně situace nepomohlo. Bylo tedy nutné pokračovat v dalších aktivních opatřeních*, protože Spojené státy potřebují v soupeření s Ruskem získat výhodu v podobě obsazení klíčových prostorů* na Blízkém/Středním východě. Jenom tak mohou totiž pokračovat v dalším úspěšném působení proti Ruské federaci v tomto regionu, v němž by se stal dalším cílem Írán.  

K těmto novým opatřením patří schválení přesunu americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, a tím uznání tohoto města za hlavní město Izraele, což má přímé spojení s vývojem v Sýrii (objasnění dále v textu). Dále se k těmto opatřením řadí vyvolání chemického incidentu v syrském městě Dúmá a vypovězení jaderné dohody s Íránem. (Události jsou rozebírány v chronologickém pořadí.)