Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

5. duben 2018

Úvodní hodnocení (11066)

Způsob vydání ruského občana Jevgenije Nikulina z České republiky do Spojených států amerických odhalil celou řadu závažných skutečností. Zaprvé na činnosti české vlády odkryl či spíše potvrdil (neboť se nejednalo o první případ), jak je to vlastně se suverenitou ČR ve spolku západních zemí. Zadruhé prozradil určitou úroveň závislosti českého soudnictví na potřebách mocnější západní země. A zatřetí  obnažil neschopnost kontrolního mechanismu ze strany zákonodárců. Můžeme tedy shrnout, že v České republice není v pořádku jak výkonná moc, tak soudní moc a ani moc zákonodárná.

Česká vláda se prostřednictvím ministra spravedlnosti Roberta Pelikána nějakým způsobem rozhodla. Ministr je výkonný politik (není soudce) a jeho rozhodnutí bude mít vždy politický charakter. Politický charakter případu „Nikulin“ potvrdil i příjezd předsedy Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paula Ryana do ČR, který je třetím nejvyšším politickým činitelem ve Spojených státech amerických (blíže k jeho návštěvě viz produkt 11065). Neobstojí tak tvrzení, že případ nebyl zpolitizován. Avšak výkon činnosti Ústavního soudu musí mít vždy nezávislý charakter a nemůže nikdy stát na politických potřebách vlastní vlády ani vlád zahraničních zemí. Jenže politizace konání Ústavního soudu byla právě na případu „Nikulin“ velmi patrná. Důkazy*, jež nelze odmítnout, přináší samostatná analýza* (viz produkt 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR).

V celé záležitosti by měl zafungovat kontrolní mechanismus. Avšak Senát, který dává souhlas ke jmenování ústavních soudců, ostudně mlčí. Soudce nelze proti jejich vůli odvolat, ale Senát jim může pokládat veřejné otázky a psát kritická prohlášení tak, jak to už několikrát učinil ve vztahu k prezidentovi. A tímto jednostranným trendem pokračuje Senát i v současných dnech.

Dne 3. dubna 2018 přijal senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost usnesení, jímž do slova a do písmene odsuzuje prezidenta republiky a jeho spolupracovníky za zasahování do případu vyhoštění Jevgenije Nikulina. Písemné usnesení je zakončeno tím, že výbor shledává, že prezident ČR a jeho nejbližší spolupracovníci obhajují ekonomické a mocenské zájmy cizích států, ke kterým Česká republika nemá spojenecké vazby a které jsou v její neprospěch. Dále doplňuje, že v tom spatřuje bezpečnostní a zahraničněpolitické riziko.

Ale proč senátní výbor nepostupoval stejným způsobem i ve vztahu k vládě a především ve vztahu k Ústavnímu soudu? Pokud rozebereme činnost Ústavního soudu (ÚS) ve dnech uvedených na obrázku a porovnáme ji s děním na území ČR ve stejných dnech, tak nám vyvstanou závažné skutečnosti, kterými by se měl zabývat Senát. Někdo včetně ústavních soudců by jednání Senátu mohl nazvat ohrožením jejich nestrannosti, což zakazuje zákon. Jenže je to všechno jinak. Nestrannost ÚS již byla nejen ohrožena, ale také narušena (blíže viz ohlášená analýza a stručně viz produkt 11065). A pokládání otázek ze strany Senátu nemůže mít charakter žádného ohrožení. Je nezbytné zkoumat, kdo ohrozil a následně narušil nestrannost ÚS a z jakých důvodů, přičemž je nutné určit i podíl samotných ústavních soudců.

Výbor Senátu svým usnesením k prohlášením prezidenta říká, že nelze obhajovat zájmy cizích států, k nimž ČR nemá spojenecké vazby. Jinými slovy tedy říká, že ČR může obhajovat zájmy těch států, ke kterým má spojenecké vazby. Jenže co znamená termín „spojenecká vazba“, případně „spojenecký závazek“?  Senátoři by měli nejprve definovat tyto dva termíny. Každopádně senátoři tvrdí, že ČR může tímto jejich vysvětlením obhajovat zájmy USA, protože s touto zemí má ČR spojeneckou vazbu či závazky. Pokud ale ČR obhajuje zájmy USA, tak obhajuje také americkou zahraniční politiku. Senátoři vlastně přiznali a nešikovně odůvodnili podřízenost ČR a s tím odkryli také to, proč českým zákonodárcům nikdy nevadilo, že Američané protiprávně bombardovali Srbsko, že protiprávně vtrhli do Iráku, že zvyšováním přítomnosti vojáků členských zemí NATO v Pobaltí eskalují napětí atd. 

Senátní výbor obsahem svého prohlášení taktéž nepřímo odůvodňuje, proč senátorům a poslancům nevadí pochybný výkon vlády v případu „Nikulin“ a stejně tak podezřelé počínání Ústavního soudu. Podle Senátu by mělo platit, že zájmy USA jsou i našimi zájmy. Ale není tohle snižování svrchovanosti České republiky, která by se měla rozhodovat ve svém vlastním zájmu a ve jménu spravedlnosti a zachovávání mezinárodního práva? Co je potom Česká republika za právní stát, když v situaci, kdy je rozpoznán problém s výkonnou a soudní mocí, nefunguje ani moc zákonodárná, která by měla konat a zjednat nápravu?

Ve vystupování prezidenta spatřují senátoři bezpečnostní a zahraničněpolitické riziko, ale jak je možné, že nespatřují riziko také v konání vlády a nyní i ÚS směrem k potřebám USA? Spojené státy již několikrát porušily mezinárodní právo (Srbsko, Irák, Libye a v současnosti i Sýrie), ale česká vláda s českými zákonodárci jsou v tomto ohledu v naprostém klidu.

Do budoucna to znamená ohrožení skutečných demokratických hodnot. Nehovoříme o těch umělých hodnotách, které jsou nám podsouvány. V soupeření Západu s Ruskou federací to také znamená ohrožení mezinárodního míru, a to jen pro ukojení ambicí několika samovyvolených západních mocností, kterým na cestě světového vzestupu překáží Rusko a jeho politický režim, který se nechce těmto zemím podřídit a nechce ani vyklidit svoji sféru vlivu (případ Blízkého východu v čele se Sýrií).

Rozbor činnosti ÚS v inkriminovaných dnech a formulace otázek, jež by měl Senát položit Ústavnímu soudu, jsou předmětem příslušné analýzy (viz produkt 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR). Z hlediska činnosti ÚS není možné na dané otázky uspokojivě odpovědět, a jak je z uvedené analýzy patrné, tak podezření z narušení nezávislosti ÚS se potvrzuje.


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11066
Úvodní hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
3. duben 2018

Odborné hodnocení (22030)

Zástupci reklamního systému Sklik.cz se svou nabídkou klientům neinzerovat na webech označených jako dezinformační dopustili závažného pochybení. Svým počínáním vytvářejí dojem, že podporují údajnou záslužnou činnost jakési inciativy (Konšpirátori.sk). Za touto iniciativou se však skrývá slovenská komerční firma NetSuccess, s. r. o. zabývající se internetovým marketinkem, která celý projekt vytvořila a která ho i spravuje. Tím to ale nekončí, neboť podle slovenského obchodního registru je majoritním vlastníkem firmy NetSuccess jiná firma, a to významná slovenská multimediální společnost Petit Press, a. s., jež ve firmě NetSuccess vlastní podíl 71 %. Společnost Petit Press vydává kromě celostátního slovenského deníku SME dalších 11 periodik a poskytuje různé mediální služby.

Z tohoto pohledu se může v případě projektu Konšpirátori.sk jednat o promyšlenou činnost proti konkurenci a z definice zákona o nekalou soutěž (konkrétně zlehčování výkonu svých konkurentů – soutěžitelů). Zástupci reklamního systému Sklik.cz pak svým konáním napomáhají šířit protiprávní jednání, kde skrytým cílem jmenovaných firem může být získat placené reklamy od očerňované konkurence a také více čtenářů, potažmo klientů či předplatitelů. 

31. březen 2018
Předplatitelé

Specifické hodnocení a předpověď (11065)

Předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan poskytl další svědectví o tom, co je míněno spojenectvím mezi USA a ČR. Na území ČR se ve dnech 27. až 30. března 2018 odehrála podivná divadelní fraška, která prozradila, kam směřuje výkon výkonné moci a komu nadbíhá české soudnictví. Hlavní roli v této frašce sehrál Paul Ryan, vedlejší podřízenou roli pak premiér Andrej Babiš společně s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Další závažnou a podivnou roli sehrál samotný Ústavní soud ČR. Kulisou pro celou hru se stala Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, jejíž členové velmi ochotně vystupovali jako sbor statistů.

Předmětem v této hře se stal zadržený ruský hacker Jevgenij Nikulin, přičemž z hlediska toho, co se na území ČR odehrálo, není podstatné, zda je Nikulin vinen, či nevinen, nebo zda měl být vydán do USA, či do Ruska, ale to, jakým způsobem byl vydán do Spojených států.

V souvislosti s ministrem Pelikánem se v médiích připomíná, že jinou dříve zadrženou osobu do USA nevydal. Tou osobou byl Libanonec Alí Fajád, jenž byl vydán do Libanonu. I když to tak nevypadalo, tak i toto vydání do jiné země bylo v naprostém souladu se záměrem Američanů, a tudíž v jejich prospěch. Proto tak ministr spravedlnosti jednal. Můžeme tedy shrnout, že Robert Pelikán v obou případech  jednal podle přání USA – jeho jednání tak bylo v rámci zahraniční politické subordinace konzistentní. První případ je z hlediska zákulisí podrobně vysvětlen ve zpravodajském produktu 12006 Pozadí libanonské aféry s českou zpravodajskou službou. Dále se této záležitosti věnuje dokument 12024 Česká vláda ohrozila životy českých občanů při státní operaci v Libanonu.   

Pokud se ale vrátíme k vydání Jevgenije Nikulina do USA, musíme vyzdvihnout klíčové body, které můžeme nastínit ve formě následujících otázek: Proč Paul Ryan přiletěl na oficiální jednání do Prahy jako soukromá osoba čili jako americký turista? Čím se provinil Ústavní soud ČR? A o čem vypovídá podřízené chování českých politiků?

29. březen 2018
Předplatitelé

Specifické hodnocení (12036)

Bývalý příslušník ruské vojenské zpravodajské služby GRU* Sergej Skripal byl podle britských oficiálních zpráv otráven nervově paralytickou látkou řady Novičok. Spolu s ním byla otrávena také jeho dcera Julie. Oba byli nalezeni ve „strnulém” stavu na lavičce před nákupním centrem Sainsbury’s ve městě Salisbury (jihozápadní Anglie) dne 4. března 2018. I když se stav Skripalovy dcery zlepšil, jsou oba stále ve vážném stavu.

Britští představitelé z činu obvinili Ruskou federaci. V celém případu je však několik rozporů, které Rusko jako viníka odsouvají do pozadí. Hlavní otázkou je doba a motiv čili prospěch, přičemž na straně Ruska jsou dva silné argumenty, které znevěrohodňují britské obvinění, jež není založeno na jediném přímém důkazu*. Naopak existují poznatky svědčící o britském motivu, k čemuž se přidává činnost představitelů Velké Británie zapadající do určitého vzorce jejich chování několika posledních let.

Do celého případu je pravděpodobně zapletena ještě třetí strana. Podle dosavadního vývoje je ale téměř jisté, že zapojení třetí strany by se nemohlo konat bez toho, aby o tom Britové nevěděli.

Dalším výrazným dílčím závěrem je, že útok na Sergeje Skripala nelze z pohledu Ruské federace srovnávat s útokem na Alexandra Litviněnka, bývalého příslušníka KGB a později FSB*, který byl v roce 2006 otráven radioaktivním poloniem taktéž v Británii. Spojení mezi oběma případy účelově vyjadřují s odkazem na Rusko členové britské vlády. 

21. březen 2018
Registrovaní

Souhrnné hodnocení (13036)

Zpravodajský produkt volně navazuje na dokument se stejnojmenným názvem označený jako první díl (produkt 11062). V předešlém dokumentu byla rozebrána taktika obou prezidentských kandidátů. Nyní se zaměříme na morálku obou kandidátů, kterou zhodnotíme tím, že na příkladech popíšeme míru čestného vyjadřování Jiřího Drahoše a Miloše Zemana (uvedeme příklad neznalého a účelového vyjadřování Jiřího Drahoše a příklad nepoctivého vyjadřování Miloše Zemana).

Na předložených příkladech zároveň ukážeme, co neodhalila nebo nesprávně označila skupina, jež vede projekt Demagog.cz. Nehodnotíme to jako věc úmyslu, nýbrž jako nižší úroveň odborné kvalifikace pro hodnocení výroků v jednotlivých odborných oblastech.