Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

18. červenec 2017

Specifické hodnocení a předpověď (11049)

Po setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s jeho francouzským protějškem Emmanuelem Macronem při příležitosti oslav francouzského státního svátku (výročí pádu Bastily – 14. července) se začaly objevovat závěry politiků, že se Francie stává hlavním spojencem USA v Evropě. Tyto závěry se však neshodují jak s dosavadním vývojem v Evropě, tak ani se záměrem a počínáním Spojených států. 

Při hodnocení Trumpovy návštěvy v Paříži je nutné uvažovat dvě zásadní věci: Zaprvé to, že se jedná o nového prezidenta Francie, jenž převzal funkci po období, kdy zákulisní vztahy Francie a USA byly rozjitřené. A zadruhé to, že Trump není to samé, co politika Spojených států, přesněji záměr té vlivové skupiny Američanů, která se významně podílí na tvorbě a usměrňování příslušné politiky.

Macronův předchůdce Hollande měl po vypuknutí ozbrojeného konfliktu na Ukrajině snahu navázat užší vztah s ruským prezidentem Putinem, což se americkým představitelům přirozeně nelíbilo. V prosinci 2014 se Francois Hollande na své zpáteční cestě z Kazachstánu překvapivě zastavil v Moskvě, načež byl v lednu 2015 proveden první teroristický útok* v Paříži související se vznikem „Islámského státu“ (Daeš).1

Na jaře 2015 vystoupil ředitel francouzské vojenské zpravodajské služby (DRM*) generál Christophe Gomart před poslanci Národního shromáždění (Výbor národní obrany a ozbrojených sil) a kromě jiného2 zde zpochybnil tvrzení Američanů o přípravách Rusů na vojenské tažení proti Ukrajině. Poslanci jeho vystoupení přijali pozitivně, přičemž souhlasili také s tím, že problémem Severoatlantické aliance je dominantní postavení amerických zpravodajských služeb. Francouzi si chtěli vylepšit vlastní pozici v NATO, čehož hodlali dosáhnout i prosazováním závěrů své vojenské služby DRM. Avšak v listopadu 2015 byla uskutečněna druhá a tragičtější série teroristických útoků v Paříži a Francie byla pohlcena činnostmi vztahujícími se k zajištění vlastní národní bezpečnosti*. (Pro veřejnost nesmyslné útoky údajných sebevražedných útočníků v okolí fotbalového stadionu byly ve skutečnosti přímou zprávou pro prezidenta Hollanda, který se v té době na stadioně nacházel. Výbušniny na útočnících byly odpáleny na dálku jinou osobou či osobami – blíže viz interně rozpracované produkty „Úvodní hodnocení teroristických útoků v Evropě" a „Analýza teroristických útoků v Paříži" s možností výběru tématu z Přehledu zájmových témat v kategorii Reálné zpravodajské výstupy.)

Prezident Holland se stáhl ze svého aktivního působení v zahraniční politice a nechal se usměrňovat politikou USA a vyjádřeními tehdejšího prezidenta Obamy, jak společně porazí Daeš. Jenže Obamova prohlášení obsahovala určitý dvojsmysl, jehož druhý význam upozorňoval Hollanda na úskalí samostatně vedené politiky a ještě navíc v rozporu s americkým záměrem. Francouzští představitelé se začali podřizovat americkým potřebám a ustoupili od svých námitek proti dominantnímu postavení USA v Alianci. To se projevilo i v případě odvetných úderů francouzských sil na pozice islámských militantů. Euforicky prezentované vzdušné údery francouzských letounů byly ve skutečnosti pod úplnou kontrolou Američanů, kteří Francouzům zadávali cíle, na něž poté útočili. Francouzské velení tak nemělo dostatečný přehled o tom, na co vlastně útočí a jen se spoléhalo na informace od americké strany.

Francie se rázem ocitla ve špatné situaci. Od listopadu 2015 zde platí jakýsi „výjimečný stav“, francouzské úřady si v mnoha obcích nedokáží poradit s nadřazeným vystupováním přistěhovalců, přitom příchod nových migrantů stále trvá. Dále přetrvává nedostatečná schopnost bezpečnostních sil v odhalování a sledování podezřelých radikálů s militantními sklony, což negativně ovlivňuje včasné maření útoků ve fázi přípravy. Francouzská vláda této situaci zcela podlehla a v praktických činnostech nad ní nemá plnou kontrolu. Snaží se především o viditelná opatření (např. vojáci v ulicích, vysoký počet domovních prohlídek apod.), což je jen úsilí spojené s „hraním na zdrženou“, ale nikoli řešení stávající situace s cílem ovlivnit její další vývoj v zájmu národní bezpečnosti.

Francois Holland nebyl příliš odvážným a rozhodným státníkem, avšak nový prezident Emmanuel Macron vystupuje i přes bezpečnostní problémy ve své zemi nadmíru sebejistě, a to zejména v zahraničních záležitostech. Využívá totiž výhody, že se stal prezidentem v době, kdy Británie, věčný to rival Francie, odchází z Evropské unie (EU). Využívá této výhody tak, že se podbízí německé kancléřce Angele Merkelové a hovoří o silném německo-francouzském tandemu, jenž je podle něj pro EU rozhodující. Při svém vystupování s úmyslem posílit zmiňovaný tandem si napomáhá tím, že se snaží podpořit Merkelovou v její migrační politice a naopak slovně útočí na země Visegrádské čtyřky3, jež mají vůči této politice výhrady.

Macron chápe důležitost Německa pro politiku USA směrem k Unii (potažmo k celé Evropě) a podle toho také jedná. Vztah mezi Trumpem a Merkelovou není z tohoto hlediska tím nejdůležitějším, zásadní je vztah mezi německou kancléřkou a americkou zahraniční politikou a ten se v zákulisí nemění, i když německá představitelka vystupuje k veřejnosti v rámci své volební kampaně odlišně.

Současný francouzský prezident svou podporou migrační politice poškozuje národní bezpečnost vlastní země. Na druhou stranu je to potvrzením, že upřednostňuje svou slávu na úrovni EU, přičemž si tím chce budovat lepší podmínky pro pozdější získání jedné ze dvou nejvyšších funkcí v Evropské unii (předseda Evropské rady nebo předseda Evropské komise), pokud by nebyl podruhé zvolen prezidentem Francie.

Tím, že Macron pozval Trumpa na národní oslavy v úvodu svého prezidentování, prokazuje jak americkému prezidentovi, tak tvůrcům a hybatelům amerického strategického plánu pro 21. století,4 že bude jednat plně v souladu s americkou zahraniční politikou a že bude ochotně prosazovat americký záměr na evropském kontinentu, k čemuž patří i protiruský postoj.5

Tím, že Trump přijal pozvání Macrona, sdělil, že oceňuje přístup francouzského prezidenta a svou účastí na oslavách zdůraznil, že jedině společná politika se Spojenými státy je tou „správnou“ cestou pro další vývoj v Evropě. Byl to ale také signál, že by si americká administrativa nepřála, aby se opakovaly snahy Francie snižovat vliv USA v NATO a v jakékoli jiné oblasti. Proto také Trump ovlivněn svými poradci přicestoval do Francie, aby od počátku nastavil jasná pravidla vztahů USA s novým vedením Francie a přijal potvrzení od Macrona. Tato návštěva ale v žádném případě neznamená, že by se Francie stala pro USA významnějším spojencem než Británie a Německo. Američtí politici se na evropské země dívají s různými přívlastky. Na Francii tak hledí jako na domýšlivou, na Německo jako na důležitou, ale záludnou zemi (USA využívají SRN pro její silné působení na ostatní evropské země), a na Británii jako na vlastní evropskou pobočku a tradičního zprostředkovatele svých zájmů na evropském kontinentě – nyní v průběhu BREXITU bylo britské působení usměrněno primárně na SRN, k čemuž byly nastaveny příslušné komunikační kanály a postupy mezi německou a britskou stranou. Díky tomu, že část komunikace mezi Spojenými státy a Německem je realizována prostřednictvím Velké Británie, nevychází na povrch, že by se tato komunikace mezi dvěma jmenovanými zeměmi zintenzivnila.  

Emmanuel Macron bude v průběhu svého funkčního období usilovat o to, aby převýšil vliv Británie v Evropě, získal silné a vlivné postavení v EU, měl pevný a výhodný vztah jak s americkým prezidentem, tak s americkou zahraniční politikou a jejími prosazovateli, a to i přes SRN, jež v politice USA tvoří důležitý evropský článek.

Arogantní a neodpovědné vystupování Emmanuela Macrona snese srovnání s bývalým prezidentem Nicolasem Sarkozym, jenž vehementně a po boku USA podporoval zničení libyjského režimu bez jakýchkoli bezpečnostních záruk pro další vývoj v této geografické oblasti a z toho vyplývající bezpečnost evropského kontinentu. Macron a Merkelová nedbají pro „vyšší zájmy“ na národní bezpečnost svých zemí, přičemž svým jednáním budou stále více ovlivňovat i další evropské země a jejich bezpečnostní politiku.

Související zpravodajské produkty:


1 Zákulisím ohledně vzniku Daeš (Islámského státu) se zabývá produkt 11007 Analýza vzniku Islámského státu. Dalšími produkty k dané problematice jsou:

2 Vystoupení generála Gomarta před poslaneckým výborem se týkalo návrhu zákona o zpravodajských službách a generál zde hodnotil celkový stav a schopnosti své služby. Součástí hodnocení byly také vztahy se zahraničními zpravodajskými službami a postavení DRM ve zpravodajské komunitě* NATO. 

3 Visegrádská skupina neboli Visegrádská čtyřka (V4) je tvořena Českou republikou, Slovenskem, Polskem a Maďarskem.

4 Národní bezpečnostní strategie USA pro 21. století je rozpracována jako interní produkt (viz možnost výběru tématu z Přehledu zájmových témat v kategorii Zpravodajské názvosloví a písemnosti).

5 Donald Trump je vázán určitým pokračováním a realizováním zahraniční politiky USA, k čemuž je patřičně usměrňován skrze vlivovou skupinu, jež má vliv také na zpravodajskou komunitu USA (blíže viz produkt 12021 Trump versus zpravodajské služby aneb Kompromitování zpravodajské komunity USA). 

* Vysvětlení termínů a zkratek je obsaženo v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11049
Specifické hodnocení a předpověď
© 2017 Agentura EXANPRO
7. červenec 2017

Specifická analýza a hodnocení (12026)

Čeští poslanci a senátoři jsou v rámci svých zákonodárných aktivit rozděleni do všemožných komisí, výborů a stálých delegací s všelijakým určením. Několik těchto poslaneckých a senátních orgánů svou činností pokrývá důležité a prvořadé oblasti, jež souvisejí s národní bezpečností*.1 Jedná se především o Výbor pro bezpečnost, Výbor pro obranu, Zahraniční výbor, Stálou komisi pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby, Stálou komisi pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Členové těchto orgánů by měli být dostatečně odborně zdatní, aby odpovědným způsobem dokázali naplňovat svoji zákonodárnou a kontrolní povinnost. Každodenní praxe však ukazuje pravý opak. Svou nezpůsobilost spojenou s podbízivostí západním mocnostem dokazují především ve zpravodajských a publicistických pořadech České televize. Potíž je v tom, že ani moderátoři nedokáží nebo nechtějí v konkrétních případech příhodně reagovat na řečnění pozvaných politiků a pokládat jim ty správné otázky.

Příkladem ostudné a slabé poslanecké činnosti směrem k bezpečnostním otázkám je vystupování poslance Ivana Gabala (člen Výboru pro bezpečnost a místopředseda Výboru pro obranu). Poslanec Gabal šíří zavádějící a alibistické informace o práci zpravodajských služeb, k čemuž mu svou nečinností, anebo dokonce nepoctivým vyjadřováním napomáhají jeho političtí kolegové odpovědní za oblast spojenou s národní bezpečností.  

Poslanec Gabal v pořadech České televize (ČT) opakovaně tvrdil, jak skvěle funguje spolupráce mezi zpravodajskými službami* různých zemí na poli terorismu*, což dokladoval počtem zpráv, jež Bezpečnostní informační služba* (BIS) přijala a odeslala, přičemž se dopustil hned několika rozporných tvrzení (např. předložením velmi zvláštního poměru mezi přijatými a odeslanými zprávami – rozbor viz dále v textu). K tomu všemu prokázal svou hlubokou neznalost o práci zpravodajských služeb, případně záměrný únik před vlastní poslaneckou odpovědností, jelikož počet jakýchsi zpráv, ať už přijatých či odeslaných, není v žádné zájmové oblasti včetně terorismu rozhodující, ale doslova podružný. V počtu zpráv se totiž skrývá mnoho položek, které ze zpravodajského hlediska neposkytují žádný využitelný obsah, a také plno zpráv, jež jsou svým obsahem jen mnohonásobnými kopiemi určenými pro více adresátů.

Poslanec Gabal konkrétně uvedl, že BIS za rok 2015 přijala 8 400 zpráv a sama odeslala 15 000 zpráv, přičemž se prostřednictvím těchto čísel snažil zdůraznit, jak je tato spolupráce intenzivní a jak skvěle funguje. O několik dní později ve stejném pořadu ČT veřejně oznámil, že BIS za rok 2016 přijala a odeslala o 20 % více informací než v roce předešlém. Podle jeho poznatků, které mu na jeho požádání předali zástupci BIS, konkrétně uvedl, že příslušníci BIS za rok 2016 přijali zhruba 10 000 informací* (zpráv*) a asi 18 000 jich vydali. Gabal dále upřesnil, že podle sdělení BIS spolupracuje tato služba na intenzivní úrovni s nějakými 70 zahraničními partnerskými službami. Jenomže poslancova slova v sobě skrývají zavádějící obsah a záludný způsob prezentace, na čemž se podílejí také obecně vedoucí funkcionáři samotných zpravodajských služeb, ostatní zákonodárci svým (ne)jednáním a pracovníci sdělovacích prostředků, kteří umožňují šířit tyto údaje bez prověření a konfrontace s reálnou situací (konfrontaci využívají moderátoři ČT zpravidla jen v těch případech, jež vybočují z nastaveného politického trendu). Podívejme se, v čem se poslanec Gabal jako řečník dopustil dezinformování české veřejnosti o práci zpravodajských služeb.

Skutečnost ohledně odesílaných a přijímaných zpráv zpravodajských služeb

Významnou součástí všech zpráv jsou takzvané „žádosti o informace“* (requests for information, RFI), které zpravodajské služby posílají svým partnerským službám. V těchto žádostech mohou být stručné dotazy nebo jen jeden strohý dotaz na kohokoli a na cokoli: např. poskytnutí údajů k určité osobě, skupině osob, organizaci, události nebo oblasti zájmu. Příslušná žádost (RFI) může obsahovat jen jeden krátký odstavec a pro adresáta obvykle není žádným přínosem, nýbrž žádostí o vykonání práce navíc pro cizí službu. Taková žádost je ale ve stejném znění posílána přirozeně většímu množství partnerských služeb, čímž se výrazně rozšíří množina odesílaných „bezobsažných“ zpráv se stejným obsahem. 

Další markantní složkou všech zpráv jsou „odpovědi na výše zmíněné žádosti“* (responses to requests for information, RRFI). Velký počet RRFI obsahuje negativní odpověď v tom smyslu, že oslovená složka nedisponuje informacemi na požadovaný dotaz či více dotazů. Negativní odpovědi vycházejí zpravidla ze tří příčin: a) požadované informace nejsou opravdu k dispozici, b) oslovená služba nechce požadované informace z různých důvodů uvolnit, c) oslovená služba se nechce žádostí o informace zabývat z důvodu zaneprázdněnosti a přednostní práce pro své politické činitele.

Počet RFI a negativních RRFI může tvořit více než polovinu všech odeslaných a přijatých zpráv u jakékoli zpravodajské služby, což značně znehodnocuje onen význam v používání počtu zpráv jako měřítka pro hodnocení práce příslušné složky.

Zbytek zpráv je spojen s rozličnými analýzami, hodnoceními a předpověďmi. Avšak i tyto zprávy se kopírují pro více partnerských služeb, čímž se i v tomto případě uměle navyšuje jejich počet. Tyto zprávy mají navíc různorodou kvalitu, ale většina z nich zůstává bez využití. Je to s nimi podobné jako s denním tiskem: celá zpráva se zběžně prohlédne, některé její části se přečtou a zpráva je pak bez konkrétního využití založena do archivu. V informační činnosti obvykle platí následující nepřímá úměra: „Čím více zpráv je produkováno, tím méně jich je využito…“ A protože je doba informačního boomu, což logicky zahrnuje i činnost zpravodajských služeb, je v dnešní době celkové využití takovýchto zpráv* a jednotlivých informací* minimální. Pokud k tomu připočteme také to, že se zvyšováním počtu zpráv (informací) se nezvyšuje jejich kvalita, ba často naopak, je pochopitelnější, že si zpravodajské služby vytvořily zdrženlivý přístup i ke zprávám od svých partnerů.

Příklad zpravodajského produktu bez potřebného využití z důvodu jeho slabé zpravodajské kvality je rozebrán v dokumentu 12003 Zpravodajské služby jako statistický úřad? (příklad je spojen s činností Úřadu pro zahraniční styky a informace*, ÚZSI, a s vyjádřením ministra vnitra).

Ohánět se počtem zpráv pro zdůraznění jakéhosi výkonu a fungující spolupráce mezi zpravodajskými službami je naprosto lichým argumentem, jenž degraduje odborné kvality té osoby, která tento argument používá.  

Nedostatečná role moderátorů zpravodajských pořadů České televize

Ani v jednom z pořadů moderátoři vůbec nereagovali na vyřčený a opěvovaný počet zpráv, který již samotný ukazoval na prvky alibismu či neznalosti, natož aby svými správně cílenými otázkami dokázali rozebrat skladbu těchto zpráv a tím ukázat na rozporuplnost opětovných prohlášení poslance Gabala. Moderátoři České televize, kteří by měli oplývat schopností rychle analyzovat slova svých televizních hostů a bryskně reagovat, nechali zcela bez povšimnutí podivně vysoký počet odeslaných zpráv ze strany BIS a taktéž zvláštní početní poměr mezi přijatými a odeslanými zprávami.

Pokud roční počet odeslaných zpráv z úřadu BIS převedeme na denní průměr se zahrnutím víkendů a státních svátků, tak získáme výsledek 41 odeslaných zpráv každý den, přičemž za rok 2016 se denní frekvence zvýšila dokonce na 49 zpráv. Je ale BIS skutečně tak výkonná, aby denně včetně sobot, neděl a svátků vyprodukovala až 49 zpráv s různými poznatky? Pravda je velmi odlišná, pokud odečtěme zprávy, jež se vázaly k RFI nebo k negativním RRFI. Další úpravu v celkovém počtu získáme po odečtení zpráv s reálnými zpravodajskými poznatky a závěry, které byly kopiemi svých originálů kvůli vložení rozdílných adresátů cílových služeb, ale se zachováním stejného obsahu.

Tady měl zareagovat moderátor a ptát se na kvalitu a využitelnost takového kvanta odeslaných zpráv. Jedná se o základní reakci novinářů, kdy se snaží podstrkovanou a líbivou kvantitu něčeho konfrontovat s její kvalitou. V případě moderátorů ČT se tak ale nestalo a moderátor se stal jen obyčejným konzumentem šíření zavádějících informací ze strany hosta pozvaného do televizního studia. Příhodnou otázkou by například bylo vztažení počtu odeslaných zpráv na počet spolupracujících služeb: tedy otázka na to, kolika službám a jak často byl posílán vždy stejný obsah jedné zprávy. Originál jedné zprávy nezůstává jen jediným výtiskem, ale kopíruje se do více výtisků také pro další partnerské služby. Mohli bychom tedy zjednodušeně říci, že v případě 18 000 odeslaných zpráv od BIS pro 70 partnerských služeb jich pouze 257 z nich tvořilo originální zprávu a zbytek byly kopie provedené tak, aby se jeden výtvor dostal ke všem partnerským službám. To však měli svými otázkami ozřejmit moderátoři ČT, kteří v této situaci selhali.

Dalším nepřehlédnutelným údajem je podivný poměr, spíše doslova nepoměr, mezi přijatými a odeslanými zprávami. Moderátoři obou pořadů ČT si přece museli všimnout tohoto rozdílu a měli se ptát, proč BIS posílá téměř o polovinu více zpráv, než přijímá. Tento nepoměr může znamenat tři věci, případně kombinaci těchto tří věcí: BIS je buď natolik zručná a dokonalá ve shromažďování a analyzování relevantních informací (viz relevantnost*), že svou prací se zdroji a zpravodajskou produkcí předčí všechny ostatní služby, nebo BIS posílá všechno možné, co se naskytne, a to třeba i jen v jedné větě, anebo zahraniční služby nepovažují za nutné posílat tolik zpráv české BIS a posílají jen to, co uznají za vhodné a co se jim dle situace hodí. 

Pro podrobnější vysvětlení tohoto nepoměru předkládáme názorný příklad: Pokud budeme uvažovat, že mezi sebou spolupracuje deset služeb a že každá z nich vyprodukuje 100 originálních zpráv ročně, jež rozmnoží a odešle všem partnerským službám, tak každá z nich odešle celkem 900 zpráv a obdrží stejný počet zpráv. Samozřejmě že v reálném světě existují určité početní rozdíly vzniklé z toho, že se nikdy neposílá všechno všem, ale takovýto rozdíl mezi odeslanými a přijatými zprávami jako v případě BIS je více než podezřelý a zákonodárci i novináři by se měli ptát, v čem to vězí. Měli by se ptát proto, neboť je něco špatně, a to buď ve vykazování statistických údajů BIS, anebo v samotné práci BIS.

Vzhledem k tomu, jak se o počtech zpráv BIS opakovaně vyjadřoval poslanec Gabal s tím, že údaje získal přímo od zástupců BIS, je zvláštní, že ve výroční zprávě dotyčné zpravodajské služby za rok 2015 jsou prezentovány odlišné počty. Ve zmíněné zprávě můžeme najít tuto větu: „V rámci mezinárodní spolupráce přijala BIS více než 8 100 zpráv a postoupila téměř 1 500 dokumentů.“  Co to tedy znamená? Že by se Ivan Gabal spletl a zaměnil číslo 1 500 za údaj 15 000? Ale jeho další vystupování bylo konzistentní, když za rok 2016 uváděl údaj 18 000, o němž řekl, že je to 20procentní nárůst oproti roku 2015, což souhlasí s oním počtem 15 000 zpráv. Kdo tedy udělal chybu? Také tento problém měli objasnit svými otázkami moderátoři ČT, o nichž můžeme konstatovat, že nejednali podle kodexu České televize, přesněji podle článku 5.6, jenž má toto znění: Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.“ Tady si ale skutečnost nikdo neověřoval a moderátoři nebyli dostatečně připraveni, anebo nechtěli reagovat, jelikož se to nehodilo. Naopak jindy jsou ochotni konfrontovat pozvané osoby s jejich minulostí, pokud se jejich aktuální názory neshodují s nastaveným politickým trendem západních mocností a potažmo s trendem České republiky. 

ZÁVĚR

Situace s vystupováním poslance Gabala se v ČT opakovala, a přesto nikdo neuznal za vhodné tuto záležitost s čísly řádně objasnit nebo dementovat, a to včetně zákonodárců a vedoucích funkcionářů BIS, jimž zřejmě nevadí šíření těchto rozporů a dezinformací. Vedoucím činitelům BIS možná vyhovuje toto nadnesené prezentování jejich služby, avšak pokud jim na druhou stranu nevadí klamná povaha šířených informací, tak to potom ukazuje na to, že uvnitř služby není něco v pořádku (což souvisí s hodnocením spolehlivosti příslušného zpravodajského útvaru). A taktéž to ukazuje na to, že se zákonodárci nechávají opakovaně ošálit ze strany zpravodajské organizace*. Jenže jak poté mohou ti stejní zákonodárci dostatečně dobře kontrolovat činnost zpravodajských služeb?2 Přitom by stačilo jednoduché seznámení a poučení zákonodárců o těch základech zpravodajské práce, jež nepodléhají žádnému utajení (tím spíše, že se jedná o veřejnou prezentaci zpravodajské služby). Ale mají poslanci a senátoři a s nimi vedoucí pracovníci BIS morální kvality a zájem o narovnání tohoto nežádoucího mediálního stavu a vyžadují ono obeznámení s pracovními záležitostmi a vysvětlení nejasných zpravodajských údajů?3

Zjištěné nedostatky ve vystupování zákonodárců v bezpečnostních otázkách a nejasnosti v prezentování práce zpravodajských služeb naznačují trhliny v celé Bezpečnostní strategii České republiky. Stejně tak je zpochybněna vyšší kontrola zpravodajských služeb v souvislosti s rozšířením jejich pravomocí, jelikož vyšší kontrola může fungovat jen za předpokladu, pokud funguje kontrola stávající.


Zpravodajské produkty související s rozborem činnosti BIS a zpravodajských služeb obecně:


1 Problematika národní bezpečnosti je rovněž předmětem následujících produktů:

2 Slabý výkon zákonodárců směrem ke zpravodajským službám a k výkonné moci (vládními kabinetu) je rovněž předmětem následujících dvou produktů

3 Blíže se kontrolám zpravodajských služeb věnuje vnitřně rozpracovaný produkt s pracovním názvem „Proč je kontrola zpravodajských služeb ze strany zákonodárců jen rutinní čtvrtinovou záležitostí“ (viz možnost výběru tématu z Přehledu zájmových témat v kategorii Reálné zpravodajské výstupy).

* Definice termínů a stručný popis uvedených zpravodajských služeb jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12025
Souhrnná analýza a hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO

 

29. červen 2017

Souhrnné hodnocení (11048)

Národní bezpečnost* je nejdůležitějším „stavebním kamenem“ státního zřízení každé země. Úroveň národní bezpečnosti je výchozí veličinou pro všechny ostatní oblasti státního útvaru a jejich fungování, neboť tento prvotní předpoklad ohledně zachování bezpečného prostředí se promítá do způsobu jak osobního, tak pracovního života jednotlivých občanů i celých lidských komunit a organizací.  

Jakékoli narušení nebo už jen snaha o narušení národní bezpečnosti ovlivňují v různé míře podmínky národní existence a vyvolávají různorodé reakce v lidském chování, a to jak k samotným vnějším aktérům, tak vlastním státním institucím, které jsou povinny zajišťovat žádoucí stav národní bezpečnosti. Přitom se nemusí jednat o akt přímého fyzického projevu (vojenská agrese, teroristický útok*, politický atentát* apod.), ale jen o vyjádřenou či zřejmou hrozbu*, anebo dokonce o cizí vměšování do národní bezpečnosti příslušné země tak, jak to provádějí nadnárodní instituce a světové mocnosti. Je to však přednostně vláda a parlament, jež v každé zemi nesou odpovědnost za včasné odhalení, správné pojmenování a účinné řešení (přijatá opatření) všech záležitostí spojených s narušováním nebo snahou o narušování či cizím ovlivňováním národní bezpečnosti.

Naplňování národní bezpečnosti* se skládá z politiky bezpečnostní a politiky zahraniční. Zahraniční politika představuje jakousi prevenci v otázkách národní bezpečnosti ohledně vnějšího ohrožení, přičemž záleží na tom, zda příslušný stát nějakou vlastní zahraniční politiku vůbec prosazuje, anebo zda se jen podřizuje politice nadnárodních spolků. Národní bezpečnost České republiky je spjata a ovlivňována Severoatlantickou aliancí (NATO) a Evropskou unií (EU). Většina politiků prezentuje tento dvojitý svazek jako záruku bezpečnosti a demokratických hodnot. Avšak jakýkoli svazek není jen souborem výhod a pozitivního přínosu pro ten který členský stát. Je také prostředkem pro vyvolávání vynucených změn ve světě podle politiky a záměru mocnějších členů (často pokrytecky označovaných za „spojence s určitou garancí“), což sebou přináší negativní jevy v podobě ozbrojených konfliktů, destabilizovaných regionů a zpětné reakce ke všem členským zemím.

Členství v každé mezinárodní organizaci je nutné zkoumat a hodnotit podle kladných a záporných účinků na členskou zemi a tím na stav její národní bezpečnosti. Jak je to s kladnými a zápornými účinky ve vztahu obou spolků (NATO a EU) k České republice? Které účinky v tomto vztahu převažují a v jaké míře? A jak ovlivňují prostředí České republiky, její národní bezpečnost a směr jejího vývoje? Odpovědi by měli trvale hledat a aktualizovat jak členové vládního kabinetu, tak zákonodárci (Poslanecká sněmovna a Senát) se svými státními institucemi včetně zpravodajských služeb a měli by se svými závěry seznamovat veřejnost. Jenomže čeští politici toto nezkoumají, neboť oběma mezinárodním organizacím přiřadili trvalý punc nezávadnosti a vysoké potřebnosti. Taktéž podle nich není zdvořilé a politicky korektní, aby někdo zkoumal a prověřoval „západní struktury“, které jsou přece demokratické. Avšak v případě národní bezpečnosti nelze vynechat nic, protože to nikdy není jen o vnějším ohrožení, ale také o tom, jak toto ohrožení spoluutvářejí a kultivují ony mezinárodní organizace v čele s nejsilnějšími členskými zeměmi, jež jednají podle svých vlastních potřeb.

Často se hovoří o nutnosti mít bezpečnou Evropu, což mnozí spojují s formováním evropských ozbrojených sil (tzv. evropské armády). Jenže bezpečné prostředí Evropy vychází vždy z naplňování národní bezpečnosti jednotlivých evropských zemí. Jakési evropské bezpečnostní organizace nemohou suplovat mechanismy národní bezpečnosti jednotlivých států, což značí, že cílem budování evropských bezpečnostních struktur je zcela něco jiného: seskupit státy pod jedno politické a vojenské vedení s možností působení vojenských sil v prostorech podle záměru vedoucích států EU, jenž bude vždy předem projednán se Spojenými státy tak, aby byl v souladu s jejich plánem, potažmo s plánem Severoatlantické aliance, kterou USA ovládají. Spojené státy mají na EU silný vliv, čemuž napomáhá i to, že NATO a EU jsou člensky provázány: 21 zemí je členem jak NATO, tak zároveň EU (NATO má nyní s Černou horou 29 členů, EU je bez Velké Británie na počtu 27 členů).

Z hlediska české národní bezpečnosti by měli čeští politici zrevidovat naše členství v NATO a EU. Podle odborné analýzy vnějších a vnitřních hrozeb je pro Českou republiku největší hrozbou počínání Severoatlantické aliance a Evropské unie a s tím spojené české členství.

Aliance v čele s USA nás zatáhla do neoprávněného bombardování Srbska, když jsme jí poskytli svůj vzdušný prostor pro vojenské letouny, do neoprávněné agrese Iráku, na jehož okupaci jsme se společně s dalšími státy podíleli, a do vleklého konfliktu v Afghánistánu, kde mezinárodní vojáci svým působením zabili více než 15 000 civilistů (v Iráku se počet civilistů zabitých činností mezinárodních sil, respektive činností Američanů, vyšplhal na více než 30 000 – v obou případech se jedná o uvedení nejnižších čísel z výsledků několika propočtů). Zmínili jsme jen tři tragická tažení, za které nebyli jejich aktéři nijak postiženi. Tento vývoj však pokračuje dál. Na Blízkém východě se Američané snaží vtáhnout do podpory svých aktivit členské země NATO, přičemž se nejedná o boj proti jakémusi syrskému diktátorovi a „Islámskému státu“, ale od samého počátku jen o katastrofální přetlačovanou o sféru vlivu* s Ruskou federací. A ve východní Evropě se členové Aliance podřizují plánu Američanů na uskutečňování série provokací proti Rusku a na vytvoření podmínek pro trvalou přítomnost amerických sil v zemích východní Evropy. Aktuální působení v obou jmenovaných regionech je součástí strategického plánu USA pro 21. století, kde jedním z hlavních cílů je změnit režim v Ruské federaci (viz interně zpracované téma „Analýza Národní bezpečnostní strategie USA pro 21. století" v Přehledu zájmových témat - kategorie 4).

Američané a jejich podřízení spojenci tak na jedné straně unikají postihům za porušování mezinárodního práva a na straně druhé oni sami postihují sankcemi Ruskou federaci. České národní zájmy a česká národní bezpečnost se staly jednou z podmnožin závislých na národních zájmech USA, které na evropské země hledí jako na významný geografický prostor s vojenskými a ekonomickými prostředky s jejich využitím proti ruskému rivalovi a jako na důležité odbytiště amerických výrobků. Celý evropský prostor chtějí Spojené státy kontrolovat přes jedno řídící místo (Brusel) a za pomoci vhodné evropské mocnosti (nyní SRN po odpadnutí Británie).

Evropská unie úmyslně neprosazuje zásady potírání nelegální migrace, avšak zcela obráceně nelegální migraci podporuje (projekt přesídlování byl v dokumentech EU zmiňován již v roce 2014, tedy rok před silnou migrační vlnou, což podporuje závěr o jejím umělém vyvolání s postranními cíli – více viz produkty související s nelegální migrací zmíněné pod textem). Funkcionáři EU dále nutí ostatní členské země, aby se podřídily migračním kvótám a začaly je naplňovat. Jenomže nelegální migrace spadá do oblasti národní bezpečnosti, jež podle článku 4 Smlouvy o Evropské unii zůstává výhradní odpovědností každého členského státu. A tak úředníci EU a jimi dotované neziskové organizace hovoří místo o nelegálních migrantech o válečných uprchlících, což je čirá dezinformace (na území většiny evropských států nemůže být žádný válečný uprchlík, jelikož v jejich sousedních zemích není veden ozbrojený konflikt – blíže o rozdílu mezi migrantem a uprchlíkem viz produkty související s nelegální migrací zmíněné pod textem). Podobným zásahem do národní bezpečnosti jsou snahy EU o změny v držení a nošení střelných zbraní ve členských zemích.

Z pohledu České republiky lze hovořit o chybné zahraniční politice směrem k NATO a EU, jež nepřispívá k požadovanému stavu národní bezpečnosti a následně ani k dobrému fungování státu ve všech jeho oblastech (odvětví národního hospodářství s vývozem a dovozem výrobků a zboží, vzdělávání apod.). Situace v obou spolcích vychází také z toho, že v nich neexistuje rovnocennost členských zemí, nýbrž vždy vedoucí mocnosti s určitými privilegii a méněcenní a podřízení členové z bývalého socialistického bloku, kteří slouží vojenským a ekonomickým zájmům mocnějších „spojenců“ (proto se také objevují termíny jako „vícerychlostní Evropa“ apod.).

Několikanásobně mylným argumentem pro důležitost členství v NATO je záruka bezpečnosti proti vnějším hrozbám. Nekonvenční hrozby jako terorismus Aliance na území svých členů neřeší a konvenční napadení České republiky jiným státem je velmi nepravděpodobné až téměř nemožné. Nejprve musíme ohledně našeho napadení uvažovat sousední státy, což nezní reálně (jak by to navíc bylo řešeno, když by nás napadl jiný členský stát?). Pokud by nás měla pozemními silami napadnout jiná než sousední země, musela by nejprve přejít přes jeden či více našich sousedních států, což by si již vyžádalo odezvu a navíc by to pro agresora znamenalo velké vynaložení svých sil a prostředků, aby úspěšně prošel přes více států a obsadil ČR. Nadto všechno platí, že útok či agrese je vždy snadnější než následná okupace a udržování dobytého území. Pokud by se ale v Evropě rozpoutala válka za účasti více států, nezáleželo by na tom, zda ČR je nebo není členem nějakého „obranného spolku“. A v neposlední řadě je nutné v souvislosti s proklamovanou zárukou bezpečnosti zdůraznit, že opěvovaný článek 5 Severoatlantické smlouvy nezavazuje žádný členský stát k tomu, aby vojensky pomohl jiné napadené členské zemi. Jedná se jen o šíření dezinformací*, na čemž se podílejí jak politici, tak vojenští hodnostáři a novináři. (Více viz produkty související s problematikou NATO zmíněné pod textem.)

Pozoruhodné je, že se dnes všude hovoří a píše o dezinformacích z ruské strany a přitom většině politiků, novinářů a snad všem vojenským hodnostářům vůbec nevadí, že mnohem větším zdrojem dezinformací v případě Blízkého východu, východní Evropy, nelegální migrace a bezpečnostních záruk NATO je Západ. Tento nastavený trend mlžení a zakrývání faktů se obvykle projeví tím, že nedůvěra občanů ve státní instituce prudce vzroste. A tím, že stát svaluje vinu za tuto nedůvěru občanů opět na Rusko a na údajné „dezinformační weby“, vrcholí prohra státu s vlastními občany v boji o pravdu. Přitom stačí velmi málo, a to aby stát sám pravdu šířil a nic nehalil do pochybných a nejednoznačných prohlášení.

Každá politická strana či hnutí by měly ústy svých představitelů sdělit jasné a podrobné stanovisko, jak si představují českou národní bezpečnost v souvislosti s členstvím v NATO a EU. Všechny politické subjekty by měly před volbami do Poslanecké sněmovny (říjen 2017) svým voličům čitelně sdělit, zda budou usilovat o vystoupení, anebo o setrvání v těchto mezinárodních organizacích. Hlasy voličů by pak v tomto smyslu mohly být zároveň jakýmsi referendem o obou členstvích. Pokud se jakákoli strana nebo hnutí nevyjádří ve svém programu k této otázce jednoznačně, znamená to, že se ani jednoznačně nedokáže vyjádřit k otázce české národní bezpečnosti. Prohlášení o referendu je sice v pořádku, ale není to přímé stanovisko strany (hnutí) o tom, jak chce řešit národní bezpečnost. Dalším rysem přímých politiků se smyslem pro národní zájmy a pro národní bezpečnost je to, že se nevyjadřují o státních otázkách pouze směrem k veřejnosti, ale především směrem k NATO a EU, kde požadují spravedlivou a bezpečnou politiku pro zdárný rozvoj své země, a v případě nenaplňování této politiky usilují o přerušení členství ve spolcích, které ohrožují národní bezpečnost vlastní země.  

Jedny věčné časy s cizí nadřazenou mocností jsme už měli (viz někdejší politické heslo: „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak"), a proto bychom neměli zabřednout do umělých věčných časů s někým jiným (jako by dnes opačně platilo: „S EU a NATO na věčné časy a nikdy jinak"). Je čas usilovat o své vlastní časy s rovnocennými vztahy s ostatními zeměmi na všech stranách. I zde platí fráze: „Kdo nezná svoji minulost, je odsouzen ji opakovat“. Avšak ta minulost se nemusí opakovat ze stejné strany, ale ze strany zcela opačné. Pro to, co nám kdysi udělali jedni, nevidíme záludnost druhých!

Související zpravodajské produkty:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11048
Souhrnné hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO
23. červen 2017

Odborný slovník – přehled termínů (41033)

Obsahem produktu je abecední přehled odborných termínů zpracovaných ke dni 23. června 2017 (přibližně 300 položek). Nové položky, které byly do slovníku zahrnuty od posledního shrnutí (30. prosinec 2016) jsou psány modrým písmem. Definice termínů s jejich výkladem je uvedena v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze". Slovník je nepřetržitě rozšiřován a doplňován o další výrazy a slovní spojení. Obsah slovníku se pojí jak k odbornému zpravodajskému názvosloví, tak ke slangovým obratům zpravodajského žargonu, a dále k obecnějším výrazům, které mají se zpravodajskou činností souvislost. Součástí slovníku jsou také zpravodajské agentury (služby) a jejich stručný popis (postupně rozšiřováno a doplňováno). 

ABECEDNÍ PŘEHLED

A
 
Agent
Agent dublér (double agent)
Agent chodec
Agent krtek (mole)
Agent pramen
Agent provokatér
Agent s vlivem (agent of influence)
Agent ve svém místě (agent-in-place, recruitment-in-place)
Agentura (agency)
Agenturní situace (agent situation)
Agenturní síť (agent net)
Akceschopnost (actionability)
Aktivní opatření (active measure)
Aktuálnost
Analytická důvěra (analytic confidence)
Analytická úloha
Analytický nález
Analytik (analyst)
Analytika (analytics)
Analýza (analysis)
Asymetrická hrozba (asymmetric threat)
Asymetrický boj / asymetrický způsob vedení boje (asymmetric[al] warfare)
Atentát
 
B
 
Berkut (orel skalní)
Bezpečnostní incident (security incident)
Bezpečnostní informační služba - BIS (Security Information Service)
Bezpečnostní opatření (security measure)
Bezpečnostní osvědčení / bezpečnostní oprávnění (security clearance)
Bezpečnostní prověřování (security clearance investigation, security vetting)
Bezpečnostní riziko (security risk)
Bezpečnostní služba (security service)
BIRDS (Bureau of Intelligence and Research of the Department of State)
BIS
Bojová operace (combat operation)
Bojové zpravodajské vědění / bojové zpravodajství (combat intelligence)
Brífink (briefing)
 
C
 
CIA (Central Intelligence Agency)
Cíl (target)
Cirkulující hlášení (circular reporting)
Cvičení (exercise)
 
Č
 
Časově citlivý cíl (time-sensitive target, TST)
Časově citlivý targeting (time-sensitive targeting, TST)
 
D
 
Debrífink (debrief/debriefing)
Defekce (defection)
Defektor (defector)
Dekonflikce (deconfliction)
Dekonspirace (deconspiracy)
Demaskující příznaky
Dezinformace (disinformation)
Dezinformace pravdou (disinformation by telling/releasing the truth)
DIA (Defense Intelligence Agency)
Diagnostická hodnota (diagnostic value)
Diverze (diversion)
Domněnka (assumption)
Dublér (doubler)
Důkaz (evidence)
Dvojitý agent (double agent)
 
E
 
Exfiltrace (exfiltration)
Extremismus (extremism)
Extremista (extremist)
 
F
 
Fabulace (fabrication)
Fabulátor / fabulista (fabricator)
Faktická informace 
Fakta
Faktický údaj / fakt / faktum
Fasáda (front)
FBI (Federal Bureau of Investigation)
Fundamentalismus (fundamentalism)
Fundamentalista (fundamentalist)
 
G
 
Geoprostorová informace (geospatial information)
Geoprostorové zpravodajské vědění / geoprostorové zpravodajství (geospatial intelligence, GEOINT)
GRU (ГРУ - Главное разведывательное управление)
 
H
 
Hodnocení (assessment)
Hodnocení teroristické hrozby (terrorism threat assessment)
Hrozba (threat)
HUMINT / Human Intelligence
Hypotéza (hypothesis)
 
I
 
Ilegál / nelegál (illegal)
Improvizované výbušné zařízení (Improvised Explosive Device, IED)
Incident 
Indicie (indication, circumstantial evidence)
Infiltrace (infiltration)
Informace (information)
Informační požadavek (information requirement)
Informační vytěžování (information exploitation)
Informační zdroj (information source / source of information)
Informátor (informant)
INR / BIRDS (Bureau of Intelligence and Research / Bureau of Intelligence and Research of the Department of State)
Islamismus (islamism)
Islamista (islamist)
 
J
 
Jev
 
K
 
Klamné operace / klamná činnost / klamání (deception operations / deception)
Klíčový terén/prostor (key terrain)
Konflikt nízké intenzity (low-intensity conflict - LIC)
Konflikt střední intenzity (middle-intesity conflict - MIC)
Konflikt vysoké intenzity (high-intensity conflict - HIC)
Konspirace (conspiracy)
Konspirační byt / konspirační dům (safe house)
Konspirační schůzka
Konspirační teorie (conspiracy theory, správné spojení je „teorie o konspiraci")
Kontakt (contact)
Kontrarozvědná činnost
Kontrarozvědná služba
Kontrašpionážní služba / kontrarozvědná služba (counterespionage agency)
Kontrazpravodajská činnost (counterintelligence activity / counterintelligence)
Kontrazpravodajská služba (counterintelligence service)
Kontrazpravodajské vědění (counterintelligence)
Konvenční boj / konvenční způsob vedení boje (conventional warfare)
Konvenční hrozba (conventional threat)
Krtek (mole)
Krycí doklady (cover ID documents/papers)
Krycí legenda/identita (cover legend/identity)
Krycí organizace / krycí firma (front organization / cover organization)
 
L
 
Léčka (ambush)
Legál
Lidský zdroj (human source)
Logický úsudek (inference)
 
M
 
Mandžuský kandidát (Manchurian candidate)
Maskování (camouflage)
Metodické a praktické úkolování zdrojů a agentur (methodical nad practical tasking of sources and agencies)
MI6 (Military Intelligence, Section 6)
Militantní radikál (militant radical)
Militantní radikalismus (militant radicalism)
Monitorování (monitoring)
Motiv (motive)
 
N
 
Národní bezpečnost (national security)
Národní zpravodajská rada USA (US National Intelligence Council, US NIC)
Naslouchání
Nebojová operace (noncombat operation)
Nekonvenční boj
Nekonvenční hrozba
Nepřímý důkaz (circumstantial evidence)
Neřízený lidský zdroj (uncontrolled human source)
Neřízený zdroj (uncontrolled source/asset)
NSA (National Security Agency)
 
O
 
Oblast (area, field) 
ODNI (Office of the Director of National Intelligence, DNI Office)
Ohrožení (threat)
Ochranná vazba (protective custody)
Operace (operation)
Operace jiná než válka (operation other than war, OOTW)
Operace pod falešnou vlajkou (false flag operation)
Operační systémy bojiště (BOS - Battlefield Operating Systems)
Operační zpravodajské vědění / operační zpravodajství (operational intelligence)
Operativec (operative)
Osamělý vlk (lone wolf / lone wolf fighter)
Ozbrojený konflikt (armed conflict)
 
P
 
Penetrace (penetration)
Podvratná činnost (subversion)
Politický radikál (political radical)
Populismus (populism)
Populista (populist)
Potvrzení platnosti zdroje (source validation)
Pozorování (observation)
Pravděpodobnost (probability, possibility, likelihood)
Premisa / předpoklad (premise / premiss) 
Prioritní zpravodajský požadavek (Priority Intelligence Requirement, PIR)
Proaktivní činnost (proactive activity)
Proces penetrace (process penetration)
Propaganda (propaganda)
Propátrávání (reconnaissance)
Prostor zpravodajské odpovědnosti (Area of Intelligence Responsibility, AIR)
Prostor zpravodajského zájmu (Area of Intelligence Interest, AII)
Provokace (provocation)
Průzkum (reconnaissance, RECON/RECCE)
Přeběhlík (defector)
Přebourání
Přebouraný zdroj
Předpoklad
Přesnost a správnost (precision and accuracy / precise and accurate)
Příčina (cause)
Příčina a následek (cause and effect)
Přijatelné riziko (acceptable risk)
Přímý důkaz (direct evidence)
PSC / PMC
Psychologické profilování (psychological profiling)
Psychologický profil (psychological profile)
 
R
 
Radikál (radical)
Radikalismus (radicalism)
Radikalizace (radicalization)
Relevantnost / relevance (relevancy)
Rezident
Rezidentura
Riziko (risk)
Rozhodovací proces (decision-making process)
Rozvracení republiky/státu (subversion)
 
Ř
 
Ředitel národního zpravodajství (Director of National Intelligence, DNI)
Řídící důstojník (officer in charge, source/agent handler, case officer)
Řízený lidský zdroj (controlled human source)
Řízený zdroj (controlled source/asset)
 
S
 
Sabotáž (sabotage)
SBU (Security Service of Ukraine)
Sféra vlivu (sphere of influence, SOI)
SIS (Secret Intelligence Service)
Situace
Sledování (surveillance)
Soukromá bezpečnostní agentura (Private Security Company/Contractor, PSC)
Specifický informační požadavek (Specific Information Requirement, SIR)
Společná zpravodajská příprava operačního prostředí (Joint Intelligence Preparation of the Operational Environment, JIPOE)
Spolupracující kontakt (cooperative contact)
Správnost a přesnost (accuracy and precision /accurate and precise)
Strategické zpravodajské vědění / strategické zpravodajství (Strategic Intelligence - STRATINT)
Strategie (strategy)
Stupeň bezpečnostního utajení (level of security classification)
Subverze (subversion)
Subzdroj (subsource)
SVR (СВР - Служба внешней разведки)
 
Š
 
Šaría (sharia[h], shari´a, sheria)
Šetření (inquiry)
Špion (spy)
Špionáž (espionage, spying)
 
T
 
Taktické zpravodajské vědění / taktické zpravodajství (tactical intelligence, TACINT)
Taktika (tactics)
Targeting
Teorie o konspiraci (conspiracy theory) 
Teror (terror)
Terorismus (terrorism)
Terorismus osamělých vlků (lone wolf terrorism)
Terorismus toulavých/zbloudilých psů (stray dog terrorism)
Terorista (terrorist)
Teroristická hrozba (terrorist threat)
Teroristická skupina (terrorist group)
Teroristické ohrožení
Teroristický útok / teroristický čin (terrorist attack / terrorist act)
TESS-OC
Toulavý pes / zbloudilý pes (stray dog)
 
U
 
Údaj
Událost (event)
Úřad pro zahraniční styky a informace - ÚZSI (Office for Foreign Relations and Information)
Úřad ředitele národního zpravodajství (Office of the Director of National Intelligence, DNI Office, ODNI)
Úsudek (judgement, opinion)
Utajovaná informace (classified information)
Utajovaná operace (clandestine operation)
ÚZSI
 
V
 
Válka (war)
Válečná operace (war operation)
Vlivové operace (influence operations)
Vlk samotář (lone wolf / lone wolf fighter)
Vojenské zpravodajství - VZ (Military Intelligence)
Výpad (foray)
Výstup
Vyšetřování (investigation)
Vytěžování (exploitation)
Vyzvědačství (espionage, spying)
Výzvědná služba (foreign intelligence service, spy service) 
VZ (Vojenské zpravodajství, Military Intelligence)
 
W
 
Walk-in
 
Z
 
Zahraniční zpravodajství (foreign intelligence, FI)
Zájmová osoba (person of interest / subject of interest)
Zájmový objekt (object of interest)
Zájmový prostor (area of interest)
Základní zpravodajství / základní zpravodajské vědění (basic intelligence)
Zastřená operace (covert operation)
Zavádějící zpráva (výstup)
Závěr (conclusion)
Zdroj (source, asset)
Zpráva / hlášení (report)
Zpravodajec
Zpravodajská agentura (intelligence agency)
Zpravodajská aktuálnost
Zpravodajská analýza (intelligence analysis)
Zpravodajská činnost (intelligence activity)
Zpravodajská disciplína / zpravodajský obor (intelligence discipline)
Zpravodajská fabulace (intelligence fabrication)
Zpravodajská hra
Zpravodajská informace (intelligence information - intel info)
Zpravodajská komunita (intelligence community)
Zpravodajská mezera (intelligence gap)
Zpravodajská odpovědnost (intelligence responsibility)
Zpravodajská organizace (intelligence organization)
Zpravodajská otázka
Zpravodajská podpora (intelligence support)
Zpravodajská příprava bojiště/operace (Intelligence Preparation of the Battlefield/Operation, IPB)
Zpravodajská situace (intelligence picture/situation)
Zpravodajská služba (intelligence service, intelligence agency)
Zpravodajská vycpávka (intelligence padding)
Zpravodajské cvičení (intelligence exercise)
Zpravodajské hlášení (Intelligence Report - INTREP)
Zpravodajské hodnocení (intelligence assessment)
Zpravodajské překlenutí/překřížení (intelligence crossover)
Zpravodajské vědění (intelligence)
Zpravodajské vědění z lidských zdrojů (Human Intelligence, HUMINT)
Zpravodajský analytik (intelligence analyst)
Zpravodajský brífink (intelligence brief/briefing)
Zpravodajský cyklus (intelligence cycle, intelligence process)
Zpravodajský důstojník / zpravodajec (intelligence officer)
Zpravodajský fabulátor (intelligence fabricator)
Zpravodajský námět
Zpravodajský obor / zpravodajská disciplína (intelligence discipline)
Zpravodajský operativec (intelligence operative)
Zpravodajský požadavek (intelligence requirement)
Zpravodajský proces (intelligence process, intelligence cycle)
Zpravodajský produkt
Zpravodajský přínos
Zpravodajský souhrn (Intelligence Summary - INTSUM)
Zpravodajský štáb (intelligence staff)
Zpravodajský výstup
Zpravodajský zájem (intelligence interest)
Zpravodajský závěr
Způsoby získávání informací při pozemním průzkumu / způsoby pozemního průzkumu
Zverbování v místě (recruitment in place)
Zvláštní agent (special agent)
Zvláštní operace 
 
Ž
 
Žádost o informaci (Reguest For Information, RFI)
Životně důležitý (rozhodující) terén/prostor (vital ground / decisive terrain)
 
 
Definice a výklady všech uvedených odborných termínů jsou dostupné v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze".
 

Zpravodajský produkt 41033
Odborný slovník
© 2017 Agentura EXANPRO
 
 
 
16. červen 2017

Zpravodajské cvičení - zadání (33010)

Jak byla připravena a provedena vojenská akce proti zastupujícímu říšskému protektoru Reinhardu Heydrichovi? Dodnes nemají historici jasno, jak se útok přesně odehrál. Jejich názory se liší především v tom, jakou zbraní byl útok zahájen. Pro své závěry používají argumenty, které nejsou patřičným spojením výsledků analýzy tří základních skupin informací (více viz průběžné řešení a závěrečné řešení zpravodajského cvičení).  

A právě dohady a četné diskuze o způsobu provedení vojenské akce byly podnětem k rozpracování příslušného cvičení, jež bylo určeno analytikům zpravodajských a bezpečnostních agentur a tímto prostřednictvím ve zkrácené verzi také zájemcům ze široké veřejnosti. Cvičení ukazuje analytický postup k vytvoření určitého závěru založeného na odborné argumentaci.

Uvedení do zpravodajského cvičení: 

Situace pro cvičení vychází ze známé výsadkové operace „ANTHROPOID“, jejímž hlavním cílem bylo odstranit (eliminovat) zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Cvičení se skládá ze tří částí: zadání (aktuální produkt 33010), průběžné řešení (produkt 33011) a závěrečné řešení (produkt 33012).

ZADÁNÍ

Zpravodajský námět ke cvičení

Analytici či badatelé se z dostupných informací snaží sestavit a odůvodnit průběh výše zmíněné vojenské akce. K tomu mohou využívat své znalosti, dostupné materiály zaměřené na uvedenou událost a další podpůrné položky.

Cíl cvičení

Sestavit průběh vojenské akce a dostatečnými argumenty svůj předložený závěr obhájit.

Úkoly ke cvičení

1) Stanovte, jaké tři základní skupiny informací budete pro svou analýzu využívat.

2) Určete, o jakou akci se z hlediska vojenské terminologie jednalo. Vyberte jednu z předložených možností a svůj výběr zdůvodněte:

  • a) Diverze
  • b) Léčka
  • c) Přepad
  • d) Subverze

3) Na základě určení druhu akce popište zásady při jejím provádění.

4) Sjednoťte taktické zásady při provádění identifikovaného druhu akce (viz předchozí bod – úkol 3) s poznatky o provedené akci a vytvořte závěr. Zaměřte se především na zodpovězení následujících otázek:

  • a) Jaká zbraň byla určena k použití jako první? Byl to samopal STEN, nebo výbušné zařízení upravené k vrhu na cíl?
  • b) Co ukazuje na plánované použití zbraní v určitém pořadí?
  • c) Měla být v případě úspěšného použití první zbraně využita proti Heydrichovi také zbraň druhá?
  • d) Z jakého důvodu měl u sebe jeden z útočících vojáků tři výbušná zařízení (tři bomby)?
  • e) Proč se uchytila verze o použití samopalu jako hlavní zbraně a o improvizované výbušnině jako zbrani záložní?
  • f) Jak reálné je, aby případná třetí osoba zrcátkem signalizovala příjezd vozidla s Heydrichem?

Řešení prvních tří úkolů je obsaženo ve druhé části cvičení (viz průběžné řešení s odkazem níže). Řešení posledního čtvrtého úkolu je součástí třetí části cvičení (viz závěrečné řešení, odkaz na poslední třetí část je rovněž uveden v průběžném řešení).

Poznámka: Analytické úlohy s různým obsahem a zaměřením lze nalézt v kategorii „Zpravodajské úlohy a cvičení“, kde jsou rozděleny do tří podkategorií: 

 

Průběžné řešení zpravodajského cvičení

Případnou nápovědu naleznete pod šipkou

 

 

 

 

 

Nápověda

  • Skupiny informací jsou spjaty se třemi časovými úseky (obdobími).
  • Druh akce je možné určit s pomocí ZPRAVODAJSKÉHO VÝKLADOVÉHO SLOVNÍKU - sjednocené verze.
  • Zásady provedení příslušné akce se přednostně vztahují ke způsobu a pořadí využití výzbroje a s tím souvisejícího rozmístění útočníků.
  • Znalosti se týkají postupu a zásad při provádění akcí tohoto druhu a poznatky jsou spojené s reálnou operací, jež je hlavním předmětem tohoto cvičení.

 


Zpravodajský produkt 33010
Zpravodajské cvičení
© 2017 Agentura EXANPRO