Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

3. červen 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11104)

Produkt volně navazuje na zpravodajský výstup 11103 Přeceňované volby do Evropského parlamentu a podceňované hrozby pro ČR.

Voleb do Evropského parlamentu (EP) se zúčastnilo „pouhých“ 28,72 % oprávněných voličů České republiky (po spočítání platných hlasů byla česká účast přesně 28,50 %). Čeští voliči si ve své volbě vybírali z 39 politických subjektů, což je velké množství, ve kterém se mnoho voličů ani nedokáže orientovat, neb jim vždy bude chybět dostatečná znalost o všech subjektech (nelze ani poznat něco, co vzniklo nedávno a/nebo něco, co není nikde vidět).

Relativním vítězem voleb do EP se na české straně stalo hnutí ANO 2011, které podle statistik získalo 21,18 % hlasů. To je však výsledek odvozený jen z toho počtu voličů, který se dostavil k volbám a odvolil v souladu s pravidly. Pro hodnocení komplexní politické situace v zemi tak, jak se jí zabývají mnohé zpravodajské služby*, to nestačí. Celkový počet českých voličů byl v době voleb do EP spočítán na 8 316 737 osob. Hnutí ANO získalo hlasy od 502 343 voličů, což je z celkového počtu oprávněných voličů jen 6 % osob [1]. To už je jiný pohled na realitu – nemluvě o zbylých politických subjektech. Tento rozdíl sice nemá žádný vliv na počet křesel v EP, ale lépe ukazuje, co se děje v zemi a jak je to se skutečnou podporou politických stran a hnutí ve vztahu k Evropské unii (EU). Doplňme, že hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných v říjnu 2017 získalo z celkového počtu oprávněných voličů necelých 18 % hlasů. I to je značný rozdíl od téměř 30 % vypočtených z počtu těch, kteří se dostavili k tehdejším volbám.

Bližší rozbor vystupování Andreje Babiše a stavu české politické scény je obsahem především dvou níže uvedených produktů z roku 2017. Tyto produkty s určitou předpovědí vývoje jsou stále aktuální:

Další zajímavostí ve vztahu k EU je to, že velký počet politiků a novinářů tvrdí, že většina českých občanů si přeje zachování naší účasti v EU. To stejné nám podsouvají různé výzkumné agentury. Avšak pokud by to měla být pravda, tak proč se voleb té chtěné EU účastnilo jen necelých 29 % občanů ČR z celkového počtu oprávněných voličů? A proč výhradní a tradičně prounijní politické subjekty jako ODS, KDU-ČSL, ČSSD, STAN a TOP 09 volilo dohromady jen necelých 11 % oprávněných voličů ČR? Zastánci EU se přece museli obávat, že by politické subjekty vystupující proti EU mohly získat výrazný počet křesel. A přesto se více než polovina těch politicky a novinářsky deklarovaných stoupenců EU k volbám nedostavila. To je doklad o tom, že s tou podporou EU je to v ČR „trochu“ jinak, než je prezentováno (objasnění dále v textu).

Do EP proniklo nebo svou přítomnost v EP obhájilo osm českých politických subjektů, přičemž všechny z nich jsou zároveň parlamentními subjekty na národní úrovni. Avšak ani jeden z těchto subjektů není vyloženě proti Unii, a to ani hnutí SPD, které už ukázalo nejeden rozpor se svými dřívějšími hlásanými záměry. Většina stran či hnutí by chtěla v Unii něco změnit – alespoň to tvrdí jejich zástupci, ale zapomínají (možná úmyslně), že to z několika důvodů není možné (objasnění dále v textu a v navazujícím produktu 11105).

Z parlamentních stran dopadly nejhůře ČSSD a KSČM. Ta prvně jmenovaná se dokonce stala jedinou českou parlamentní stranou, která stojí mimo Evropský parlament. Neúspěch ČSSD a KSČM vychází z logického faktu, který ovlivnil mnoho voličů (podrobnější vysvětlení dále v textu).

Europoslanci obecně nic zásadního v rámci EU neovlivní, protože základní institucí pro ovlivnění čehokoli nadnárodního je a vždy bude národní vláda. Tady však občané ČR v příštích několika letech poznají vážný problém, neboť vlastní národní vláda je uvrhne do situace, jež bude pro ČR ještě méně výhodná než dnes a bude se stále více odchylovat od pravých národních zájmů (vysvětlení přicházející situace a pojmenování pravých národních zájmů v navazujícím produktu 11105).

26. květen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13062)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

C) Ústavní soud klamně konstatoval, že jednání provozovatele hotelu bylo racionálně odůvodněno a že nebylo nenávistné ani zasahující do důstojnosti spotřebitele.

Jednání provozovatele hotelu nemohlo být racionálně odůvodněno, jelikož bylo předpojatě selektivní a zaujatě mířilo jen proti Ruské federaci (viz také problematický bod B). Pokud by hoteliér jednal racionálně čili rozumově vyváženě, tak by musel obdobně přistupovat i k jiným porušením mezinárodního práva (viz četné příklady v problematickém bodě B). On si však vybral pouze Krym, a to ještě jen v souvislosti s Ruskou federací, přičemž státních aktérů bylo ve vztahu k událostem na Ukrajině mnohem více. Aktivity těchto zahraničních aktérů nebyly v souladu se svrchovaným postavením Ukrajiny, nýbrž zcela patrným vměšováním do záležitostí suverénního státu, a to od samého počátku ukrajinského sváru (blíže viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině, kde jsou uvedeny odkazy na další produkty spojené s problematikou Ukrajiny).

Z tohoto ovlivňovaného vývoje přes protesty v Kyjevě se skupinami ozbrojených násilníků vyvstaly později události na Krymu. Krym nebyla ojedinělá událost ani prvotní akce, ale reakce na politický převrat na Ukrajině. Prvotní akci provedla ukrajinská opozice ve spojení s militantními radikály* za vydatného přispění zahraničních aktérů.

Čin hoteliéra namířený proti občanům Ruské federace neměl spravedlivý, a tedy ani racionální základ, protože hoteliér vůbec neuvažoval další viníky odpovědné za události na Ukrajině v letech 2013 a 2014. Provozovatel hotelu se rovněž nezajímal o jiné porušování mezinárodního práva ve světě (příklady viz problematický bod B).

Ústavní soud se zde velmi ošidně postavil na stranu hoteliéra, který brojil jen proti Ruské federaci. ÚS se vůbec nezajímal, proč si hoteliér ze široké škály prohřešků proti mezinárodnímu právu, kde prim v tomto porušování hrají západní země, vybral Ruskou federaci a její občany. V počinu hoteliéra tak může být náznak nenávistného jednání k občanům té země, vůči které má hoteliér předsudky.

Jednáním hoteliéra byla taktéž narušena lidská důstojnost (viz čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), avšak ÚS klamně konstatuje, že do důstojnosti spotřebitele nebylo zasaženo. To je samozřejmě chybný závěr, neboť jsou zde jasná fakta. Pokud je někdo postaven před volbu dvou možností, a to buď podepsat připravené politické prohlášení a být ubytován, anebo toto prohlášení nepodepsat a být nucen hledat ubytování jinde, tak se vždy jedná o akt spojený s lidskou důstojností a osobní ctí. Jestliže někdo s takovýmto psaným prohlášením nesouhlasí a chce si zachovat svou čest a důstojnost, tak půjde jinam. Avšak ÚS se podivně domnívá, že tohle vůbec nebylo o lidské důstojnosti.

Ústavní soud v tomto smyslu uvedl následující:

„Lze tak uzavřít, že se stěžovatel vytčeným jednáním nedopustil nepřípustné diskriminace spotřebitele, jelikož důvody, pro které podmínil ubytování v hotelu pro občany Ruské federace, nebyly zákonem zakázané, nenávistné, ponižující ani iracionální, nýbrž byly zjevně motivovány jeho bezprostřední reakcí na protiprávní akt anexe Krymu, kdy stěžovatel právě touto formou chtěl vyjádřit svůj nesouhlas s touto okupací.“

Objasnění ohledně diskriminace je obsahem problematického bodu E, kde je rozebrán jak problém se státní příslušností, tak jiné věci spojené s diskriminací. ÚS tvrdí, že důvody, pro které hoteliér podmínil ubytování v hotelu nebyly nenávistné, ponižující ani iracionální, protože byly motivovány jeho reakcí na protiprávní akt. Jenže jak může ÚS vědět, že se za tímto aktem neskrývala již dlouhodobá nenávist k Rusům, která mohla vyústit v tento čin namířený proti občanům Ruské federace? Mohli bychom věřit dobrému úmyslu hoteliéra jedině tehdy, pokud bychom měli důkaz o tom, že provozovatel hotelu postupoval podobným způsobem také proti občanům jiných zemí, které porušily mezinárodní právo. A takových zemí je velké množství.

ÚS svou dezinterpretací článku 17 odst. 1 a 2 o svobodě projevu a právu vyjadřovat své názory náhle tento text vysvětlil jako akci s možností omezit zákazníky čili odepřít jim službu, která není základní nebo monopolní, pokud určitá skupina zákazníků nepodepíše nějaké prohlášení, a ještě s uvedením adresy. To ale znamená, že jakýkoli majitel restaurace nebo poskytovatel jiných služeb se podle ÚS může svobodně projevit a vyjádřit tak, že do svého podniku nevpustí ty Američany, kteří nepodepíší prohlášení, že přítomnost amerických vojáků na území Sýrie je porušením mezinárodního práva, anebo ty Čechy, kteří nepodepíší prohlášení, že vojenská mise českých vojáků v pobaltských státech je porušením čl. 1 Severoatlantické smlouvy.

A pokud se jedná o další články z Listiny základních práv a svobod, které ÚS záměrně zamlčel nebo opět dezinterpretoval jen ve prospěch hoteliéra, tak ty jsou následující: čl. 1 o rovnosti osob v důstojnosti i právech, čl. 2 odst. 3 o tom, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, čl. 3 odst. 1 o tom, že práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, (…), …nebo jiného postavení, čl. 10 odst. 1 o právu na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména, čl. 15 odst. 1 o svobodě myšlení a svědomí a čl. 24 o tom, že příslušnost k národnostní menšině nesmí být nikomu na újmu (k poslednímu článku blíže viz problematický bod E).

Dalším zvláštním textem v podání ÚS je následující část:

„V nyní projednávané věci ostatně stěžovatel nezacházel rozdílně s cizinci (resp. občany Ruské federace) oproti českým státním občanům, případně občanům jiných států tak, že by jim a priori odepřel poskytnutí ubytovacích služeb (nejednalo se o omezení typu „Američanům nenaléváme“). Poskytnutí těchto služeb totiž odepřel jen těm občanům Ruské federace, kteří by odmítli podepsat shora citované prohlášení odsuzující anexi Krymu.“

To je opět ukázka jednostranného výkladu ve prospěch hoteliéra. Toto protežování hoteliéra se táhne celým odůvodněním soudního nálezu. V tomto případě si ÚS dovolí napsat, že hoteliér se přece ničeho špatného nedopustil, protože on těm občanům Ruské federace neodepřel hotelovou službu apriorně, ale „pouze“ pod podmínkou, kterou přece mohli splnit. Celé to odůvodnění ÚS je neodborné. Máme tady čl. 10 odst. 1 o zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochraně jména, což v tomto smyslu již bylo vysvětleno výše. Také článek 15 odst. 1 o svobodě myšlení a svědomí. A samozřejmě nejčastěji diskutovaný článek o svobodě projevu. Tohle všechno je činem hoteliéra s jeho politickým požadavkem porušováno, ale ÚS tady přiřkl práva jenom hoteliérovi.

Velmi žalostný a falešný text z odůvodnění ÚS je obsažen v této části:

„Pokud proto Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného rozsudku se zjevnou nadsázkou citoval Haškova Palivce („Host jako host“, řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika“.), považuje Ústavní soud za daleko příhodnější poukaz na jiné příklad z krásné literatury. Daleko bližší mu je totiž humanistický odkaz, ztělesněný v doktoru Galénovi v Čapkově Bílé nemoci, kdy tento lékař odmítne vydat jím vynalezený lék potírající smrtelnou nakažlivou nemoc všem, kteří jsou schopni ovlivnit zastavení agresivní války. V jedné scéně proto uvádí: „Já léčím jen chudé. Chudí nemohou nic dělat, ale ti druzí, ti mohou spíš prosadit, aby už nebyly války. Na ně se víc dá, pane. Mají větší vliv. Řekněte jim, aby všichni užili svého vlivu.“ (K. Čapek: Loupežník, RUR, Bílá nemoc, Československý spisovatel, 1983, str. 275). Doktor Galén tedy nezastával názor, že „pacient jako pacient“, nýbrž snažil se svou činností aktivně ovlivnit politické dění a proto podmiňoval vydání svého léku zastavením války. Stejně tak stěžovatel v nyní projednávané věci zjevně chtěl jednak projevit svůj názor na protiprávní anexi Krymu, a jednak chtěl alespoň v malé míře působit na ty osoby, které se podílejí (resp. podílet mohou) na politickém životě státu, kterého považoval za agresora.“

V textu je dvojitý rozpor ÚS. Jak už bylo popsáno výše, je zde selektivní výběr viníků, protože Krym nebyla ojedinělá událost ani prvotní akce, ale reakce na politický převrat na Ukrajině. A tady se měl ÚS zastavit a pravit, že „ostravský Galén“ měl působit rovnoměrně na všechny viníky, kteří jsou odpovědní za události na Ukrajině v letech 2013 a 2014. A tam se angažovala celá řada zemí a zahraničních politiků (viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině s odkazy na další produkty). V tomto případě by ale ÚS neměl vůbec hoteliéra přirovnávat ke Galénovi, když se předpojatě zaměřil jen na jednoho aktéra. Popravdě on se vlastně nezaměřil na žádného aktéra, ale na ty obyčejné lidi – ruské občany, což je ten druhý rozpor s Čapkovým románem. Takže co chtěl vlastně hoteliér ovlivňovat, když necílil na ty, kteří jsou skutečně schopni něco změnit?

A ten závěr předloženého textu o tom, že hoteliér chtěl alespoň v malé míře působit na ty osoby, které se podílejí na politickém životě státu, kterého považoval za agresora, je zase ta nekonečná obhajoba hoteliéra v podobě slov „alespoň v malé míře působit“ a „považoval za agresora“. Ale proč „ostravský Galén“ nepůsobil také na jiné agresory kvůli problémům v jiných částech světa? Proč si vybral zrovna ruské občany, když v popředí porušování mezinárodního práva jsou za posledních 20 let USA, Velká Británie, Francie a další země? (Viz příklady porušování mezinárodního práva v problematických bodech B a E) Co vlastně někdo chce prostřednictvím ruských občanů změnit? Mají demonstrovat, stávkovat a volit subjekty spřízněné se Západem? My na jedné straně odsuzujeme údajné ruské vměšování do všeho možného a najednou se zde do popředí postaví dokonce Ústavní soud a chválí, jak je dobré působit na toho ruského agresora skrze ruské občany. Celé to připomíná návod, jak ovlivňovat situaci v Rusku proti stávajícímu režimu a vměšovat se do vnitřních záležitostí cizího státu. To už je znak zpolitizování celé kauzy podle trendu Západu v čele s USA, což ÚS prokázal také v případu „Nikulin“ – viz shrnutí v produktu 13058 (blíže ke zpolitizovanému přístupu ÚS viz bod G).

Poslední analyzovaná a hodnocená vsuvka ze zdůvodnění ÚS je v bodě C následující:

„V nyní projednávané věci Ústavní soud navíc nepřehlédl zřejmou časovou souvislost mezi anexí Krymu (první polovina roku 2014) a prohlášením stěžovatele, datovaným ode dne 24. 3. 2014. Rovněž tato okolnost potvrzuje, že ze strany stěžovatele nešlo o svévolné a nepřípustně účelové jednání, nýbrž o bezprostřední a zřejmě i značně emocionální reakci na tuto událost, jíž chtěl stěžovatel zřetelně vyjádřit svůj politický názor. Stěžovatel proto nemůže být podezříván ani z toho, že se ve skutečnosti jednalo jen o jakousi záminku, jak diskriminovat občany jiného státu.“

Uvedený text výše je tragický a komický zároveň. ÚS tímto textem vlastně říká, že kdyby nyní někdo zpětně protestoval např. proti neoprávněnému napadení a následné okupaci Iráku (stalo se v roce 2003 a trvalo do roku 2011) nebo proti bombardování Srbska (1999) – za což nebyl ani v jednom případě dosud nikdo sankcionován, tak by zde chyběla časová souvislost, a proto by to bylo nepřípustné jednání. Z textu vyplývá, že soud považuje za přípustnou jen tu reakci, která je bezprostřední. To je opravdu bizarní odůvodnění! Jak chce ÚS vůbec definovat pojem bezprostřední? Například tak, že po roce je už pozdě a nelze protestovat proti porušení mezinárodního práva? Přitom ÚS ještě tak komicky zdůrazňuje, že zřejmou časovou souvislost u protestu hoteliéra nepřehlédl. To je další ukázka nadržování, kdy si ÚS ve prospěch hoteliéra vyrábí umělé plusové body, avšak těch skutečných minusových bodů si nevšímá. Zvláštní je také to, jak ÚS touto časovou souvislostí odůvodnil, že se ze strany hoteliéra nemohlo jednat o diskriminaci. Zkrátka obhajoba hoteliéra, kam se podíváme, a ještě tak neobratná.

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13062
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
22. květen 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (11103)

Volby do Evropského parlamentu neznamenají z pohledu ČR nic významného. Důležitý je postoj české vlády, avšak ten je submisivní, a tedy pro situaci v ČR nic nepřinášející, ale naopak odnášející. Čas neúprosně ubíhá a rozhodující rok 2030 se blíží. Evropu čeká nemilé procitnutí, protože pravé hrozby nejsou správně identifikovány, ale naopak jsou záměrně vykonstruovány hrozby umělé.

Čeští politici přicházející hrozby neřeší, protože se mají dobře, a očekávají, že se budou mít stejně dobře, i když se životní úroveň některých spoluobčanů razantně sníží. Jsou také přesvědčeni, že jim jejich politický a podnikatelský blahobyt pomohou uchránit zahraniční mocnosti, které jsou v čele mezinárodních, lépe řečeno nadnárodních organizací, v nichž je ČR podřízeným členem (nadnárodní organizace nejednají z pozice rovnocenného zastoupení národních států, nýbrž z pozice větších a mocnějších členů).

17. květen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13061)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

B) Ústavní soud mylně dokladoval, že provozovatel hotelu chtěl svým činem pozitivně ovlivnit chování druhých, ale už nezkoumal, proč si provozovatel vybral pouze občany Ruské federace, když mnohonásobně více prokazatelných prohřešků proti mezinárodnímu právu je za posledních 20 let na straně západních států.

Tento problematický bod představuje asi ten největší důkaz o podjatosti Ústavního soudu (ÚS). Kdo se chce stát politickým aktivistou a poctivě podpořit dodržování mezinárodního práva, musí se svou činností vynasnažit, aby postihoval všechny prohřešky rovnoměrně, a nikoli si vybírat jen určité politické události podle vlastních předsudků. Jak je možné, že ÚS vydává za pozitivum vystupování provozovatele hotelu jen proti jedné politické události a jen proti jedné straně? Zkoumal snad ÚS, zdali hoteliér stejným způsobem vystupoval proti jiným prohřeškům vůči mezinárodnímu právu, a tím i jiným zemím a jejich občanům? Cožpak tohle není jasná známka předpojatosti provozovatele hotelu vůči Ruské federaci a jejím občanům?

ÚS píše cosi o přesvědčení stěžovatele (hoteliéra) o nutnosti důsledného dodržování mezinárodního práva. Ale může tohle být snaha o důsledné dodržování mezinárodního práva, když si provozovatel hotelu vybral pouze a jenom Ruskou federaci? Chce snad ÚS tvrdit, že ze strany Západu neexistuje nespočet prokazatelných vážných provinění proti mezinárodnímu právu?

Novodobé zločiny Západu se postupně objevují v současných knihách historiků. Příkladem jsou šestidílné Dějiny světa vydané v letech 2009–2010 prestižním německým nakladatelstvím WBG, v nichž je zmínka o masových zločinech proti civilnímu obyvatelstvu při západních náletech v Srbsku (1999), Iráku (vojenské operace v období 2003–2011) a Afghánistánu (vojenské operace od 2001 až doposud). Tato skutečnost již byla zmíněna a blíže rozebrána v produktu 11052 Neoprávněné, nekvalifikované a účelové posudky na téma tzv. dezinformačních webů.

Je na místě se rovněž ptát, proč hoteliér nevystupoval také proti české vládě, která opakovaně schvaluje a podporuje porušování mezinárodního práva. A tím se již poněkolikáté na stránkách EXANPRO dostáváme k českému stylu prosazování demokratických hodnot, kdy českým osobnostem a různým aktivistům nevadí pokřivené jednání na jedné straně, ale hlasitě burácejí, pokud „chybují“ jejich neoblíbení jedinci či země z druhého tábora. Podobně jim nevadí, že čeští politici aktivně podporují destabilizující a násilnou zahraniční politiku západních mocností (např. eskalace napětí v pobaltských státech zahájením „nekonečné“, provokační, drahé, a tím zbytečné vojenské mise, jež je porušením čl. 1 Severoatlantické smlouvy). Stejně se chová také velká část novinářů, která podle svých subjektivních preferencí a předpojatosti ukazuje některým politikům svou náklonnost a jiným zase svoji nelibost.

V této části se hodí připomenout stále platný text z produktu 13017 Nešikovný prezident, neschopný premiér, záludný ministr a předpojatý moderátor (díl 3/3), který před dvěma lety hodnotil stav české politické scény:

„Vlády zemí, jež se považují za součást západního „demokratického“ společenství hájí obvykle lidská práva jen směrem k východním mocnostem. K západním mocnostem jsou tyto vlády úmyslně slepé. Nikdo z nich se nikdy nezmínil na adresu Západu o stovkách zabitých civilistů při neoprávněném bombardování Srbska, o tisících mrtvých civilistech v důsledku 15letého působení Američanů a jejich spojenců v Afghánistánu (přímé následky bojových operací a palebné podpory ze země i ze vzduchu), o nezákonném zadržování a mučení osob na americké námořní základně v zálivu Guantánamo na Kubě, o zabitých civilistech při nelegální invazi do Iráku, o neúměrných civilních ztrátách při útocích bezpilotními vzdušnými prostředky (drony) a tak dále. Vlády, jež se rády odvolávají na lidské hodnoty, ani nemohou tyto negativní aktivity Západu jakkoli odsoudit, jelikož se na nich svou podporou americké zahraniční politiky podílejí. O to víc různí politici a aktivisté malých zemí, Českou republiku nevyjímaje, odsuzují režimy v Rusku a Číně, jako by se chtěli těm silnějším západním mocnostem zavděčit a sdělit jim, že jejich politika je oproti té ruské a čínské v pořádku (?)“

To, co je napsáno kurzivou výše, by nám mělo vadit v první řadě – tedy to, co se děje na naší politické scéně, protože bez nápravy vlastní politické scény nedosáhneme nikdy žádných úspěchů v dodržování mezinárodního práva za našimi hranicemi.

O Ústavním soudu by si člověk myslel, že jej reprezentují všestranní, ale zároveň nestranní a vše pokrývající ústavní soudci neboli soudci, kteří do soudního případu dokáží zahrnout vše, co tam patří. Nikdo by nečekal, že ústavní soudci budou skrze alibisticky pojaté mezinárodní právo stranit hoteliérovi, který vlastně žádné mezinárodní právo nehájí. Pokud ÚS do svého šetření zahrnul mezinárodní právo, měl by také umět vysvětlit faktický vztah provozovatele hotelu k mezinárodnímu právu. Nestačí pouhé konstatování, že anexe Krymu byla učiněna v jednoznačném rozporu s mezinárodním právem a že proto si ji hoteliér vybral pro svůj protest. V tom se ÚS hluboce mýlí, neboť se zde nabízí pravdivější vysvětlení: Hoteliér si anexi Krymu vybral pouze proto, že se vztahovala k Ruské federaci, k níž má předpojatý vztah. Pokud bychom se měli mýlit, musel by to hoteliér dokázat tím, že by si vybral i jiné prohřešky proti mezinárodnímu právu. A těch bylo několikanásobně více spácháno právě ze strany západních mocností.

Z vysvětlení výše vyplývá, že nám ÚS pokoutně podsouvá, že provozovatel hotelu chtěl pozitivně ovlivnit chování druhých. To je však pouhá účelová konstrukce sloužící pro falešné ospravedlnění činu hoteliéra. Nejednalo se o nic pozitivního, nýbrž naopak o předpojaté, jednostranné, a tím i propagandistické vystupování. Čin provozovatele hotelu nemá nic společného se snahou hájit skutečné demokratické hodnoty ve světě.

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


Zpravodajský produkt 13061
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
15. květen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13060)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

A) Ústavní soud klamným způsobem interpretoval zmíněné články Listiny základních práv a svobod (LZPS), přičemž úmyslně do svého objasnění nezahrnul jiné články LZPS, které se ke zkoumané problematice vztahují.

Ústavní soud (ÚS) rozhodl, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. června 2018 byla porušena svoboda projevu stěžovatele (provozovatele hotelu) zaručená v čl. 17 odst. 1 a 2 ve spojení s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. ÚS své rozhodnutí interpretoval tak, že i při podnikání je zaručena svoboda projevu (viz web ÚS).

Podívejme se nejprve na znění příslušných článků:

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

Článek 26
(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

Nyní si připomeňme, jaký nápis na vstupních dveřích hotelu vyvěsil provozovatel hotelu a jaké prohlášení po návštěvnících z Ruské federace požadoval podepsat:

„S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique.“

Uvedené prohlášení, které měli podepsat výhradně hosté z Ruské Federace, mělo následující znění:

„Prohlašuji tímto, že nesouhlasím jako občan Ruské federace s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Jméno a příjmení, adresa a podpis.“

Zde je zásadní text článku 17 odst. 1 a 2, kde se píše, že svoboda projevu je zaručena, čímž má každý právo vyjadřovat své názory slovem, písmem atd. Zdůrazňujeme, že se jedná o právo vyjadřovat své názory, což v žádném případě neznamená rovněž právo vnucovat své názory ostatním nebo vybrané skupině osob (v tomto případě občanům Ruské federace) prostřednictvím podepsání připraveného prohlášení, což byla ještě navíc podmínka pro poskytnutí určité služby (v tomto případě služby ubytování). Vnucovat svůj názor a podmiňovat jeho přijetí poskytnutím hotelové služby je porušením jiných článků LZPS (viz problematický bod C), které ÚS úmyslně opomněl zdůraznit, neboť se na věc dívá jen z pohledu provozovatele hotelu, což je znak podjatosti.

Pokud by hoteliér svůj názor svobodně vyjádřil v souladu s dotyčným článkem LZPS, tak by na vstupní dveře hotelu umístil například tento nápis:

„Odmítáme anexi Krymu provedenou Ruskou federací. Současná okupace Krymu odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique.“

(Poznámka: Zpravodajský produkt neřeší, zda se v případě Krymu jedná, či nejedná o anexi. Výsledek této polemiky nemá žádný účinek na analýzu rozhodnutí ÚS.)

Hoteliér zašel mnohem dál, než že by svůj názor jenom svobodně vyjádřil. Provozovatel hotelu v tomto případě vyvíjel na návštěvníky z Ruska nepřímý nátlak, když jejich ubytování ve svém hotelu podmiňoval jejich podpisem s uvedením osobních údajů pod prohlášení uvedené výše. Hovoříme o nepřímém nátlaku, jelikož ruští návštěvníci nemuseli na tento nátlak přistoupit a mohli se mu vyhnout ubytováním v jiném hotelu. Jenomže v porovnání s ostatními zákazníky hotelu byli v poskytování služby značně znevýhodněni, a to už není jen o svobodném projevu a vyjádření názoru ze strany hoteliéra.    

Ústavní soud k tomuto napsal zvláštní odůvodnění:

„Obecně pak mají omezení nabídky služeb jinou povahu tam, kde se jedná o službu vskutku základní (viz např. Nejvyšším správním soudem uvedený příklad prodeje chleba anebo třeba poskytnutí akutní zdravotní péče), popřípadě monopolní (např. jediný poskytovatel plynu v dané lokalitě). Pokud totiž v těchto případech dojde k odepření daného zboží anebo služby, resp. její poskytnutí je podmíněno něčím, co je pro spotřebitele nepřijatelné, popř. přinejmenším nevýhodné či nepříjemné, jedná se ve skutečnosti o formu přímého nátlaku na něj. Tato situace se proto významně odlišuje od situace, která nastala v dané věci, kdy nic podobného potenciálním zákazníkům nehrozilo.“

Dále v textu k tomu ÚS doplnil následující:

„Zájmy potenciálního spotřebitele, které „byly ve hře“, nebyly existenciální, takže jejich neposkytnutím stěžovatel nemohl nikoho zásadněji ohrozit.“

Toto odůvodnění je podivné a nesprávné hned v několika bodech:

  • a) ÚS nijak nevysvětlil, jak toto odůvodnění v poskytování služeb souvisí s vyjádřením vlastního názoru (čl. 17. odst. 2 ZLPS), když se již jedná o něco víc než jen o svobodný projev. Provozovatel hotelu přistoupil na aktivní ovlivňování názoru obyčejných občanů, a to nikoli „pouhým“ přesvědčováním, ale pod podmínkou ubytování. To už není jen o svobodném projevu. Hoteliér si dokonce selektivně vybral a znevýhodnil jen jednu určitou skupinu osob – občany Ruské federace (RF). Kdyby podpis pod prohlášení vyžadoval po všech hostech hotelu, působilo by to spravedlivěji, ale stále by to bylo mnohem víc než vyjádření vlastního názoru podle čl. 17 odst. 2 ZLPS.
  • b) ÚS konstatuje, že o přímý nátlak se jedná, když poskytovatel něčím podmiňuje poskytnutí základní nebo monopolní služby, kam však ústavní soudci přirozeně nezahrnují hotely. Ale pokud se zde jedná o přímý nátlak, pak ústavní soudci zapomněli zmínit nátlak nepřímý (když existuje nátlak přímý, musí také existovat nátlak nepřímý). V případě hotelů tak můžeme hovořit o nepřímém nátlaku, kdy jsou zákazníci omezeni, ale ne ohroženi (jak doplňuje ÚS). Avšak stále se jedná o formu nátlaku.
  • c) ÚS k bodu výše přidává, že o přímý nátlak se jedná, když poskytnutí základní či monopolní služby je podmíněno něčím, co je pro spotřebitele přinejmenším nevýhodné či nepříjemné. Avšak ono také odepření hotelových služeb může být pro spotřebitele věcí přinejmenším nevýhodnou či nepříjemnou. Ale to už ústavní soudci ve svém odůvodnění nezmiňují, a naopak tvrdí, že tato situace v případě ruských zákazníků nehrozila. To je hodně zvláštní konstatování a psychologický vhled do mysli zákazníků ve prospěch hoteliéra. Ústavní soudci si zde zřejmě svévolně určili, že chování hoteliéra nemohlo být pro ruské občany nevýhodné ani nepříjemné. Ale jak tohle mohli vědět? Provedli snad výzkum veřejného mínění u ruských turistů v ČR? Jenže hoteliér ruské občany znevýhodnil, tak proč ÚS tvrdí, že tohle znevýhodnění nemohlo být nevýhodné? To je jeden z více rozporů, které odůvodnění ÚS obsahuje. Podmiňování poskytnutí hotelové služby mělo být vyhodnoceno jako nižší forma nátlaku, avšak ÚS to klamně vyhodnotil jako formu svobodného projevu, který je však o vyjádření vlastního názoru, a nikoli o podmiňování poskytnutí hotelových služeb, a ještě k tomu směrem jen k jedné selektivně zvolené skupině osob.
  • d) ÚS konstatuje, že poskytovatel služby nemohl nikoho zásadně ohrozit. To je zvláštní způsob zdůvodňování a obhajování hoteliéra, pokud uvážíme, že se mělo podle ÚS jednat jen o svobodný projev. Proč by měl být údajný svobodný projev s vyjádřením vlastního názoru hoteliéra odůvodňován nějakým ohrožením či neohrožením ruských zákazníků? Z analytického pohledu si ústavní soudci už těmito zvláštními výstupy nabíhají, protože tím vlastně nechtěně připouštějí, že to bylo něco více než jen vyjádření názoru. Píší, že ruští návštěvníci nebyli ohroženi, ale jaksi pozapomněli zdůraznit, že byli jednoznačně omezeni. ÚS tady přeskočil jeden stupeň. Stav ohrožení podle ÚS neexistoval (můžeme souhlasit), jenže ÚS jaksi přeskočil stav omezení, který bezpochyby nastal. A opět se dostáváme k závěru, že se již nejednalo jen o pouhé vyjádření vlastního názoru, ale o omezení zákazníků v podobě splnění podmínky pro ubytování, což se navíc týkalo jen jedné selektivně zvolené skupiny osob. Svobodný projev není o omezování jiných občanů v poskytování služeb pod podmínkou, že podepíší připravené prohlášení s uvedením osobních údajů.
  • e) Z nepochopitelných důvodů zde ÚS hovoří o existenciálních zájmech spotřebitele, čímž podjatým způsobem vytváří umělý prostor pro „přípustné“ působení a možnosti provozovatele hotelu. ÚS tak vlastně říká, že hoteliér může zákazníky omezovat až do úrovně, kdy se ještě nejedná o jejich existenciální zájmy. Je vůbec možné, aby někdo takto odůvodňoval svobodný projev a vyjádření vlastního názoru?

Provozovatel hotelu mohl s celým svým personálem uspořádat oficiální demonstraci (i několik demonstrací) s příslušnými transparenty nebo mohl zahájit kampaň na sociální síti či si pro tuto záležitost vytvořit vlastní web apod. To jsou způsoby svobodného projevu a vyjadřování názoru. Jenže hoteliér a kupodivu taktéž ÚS považují stav, kdy mají Rusové na půdě příslušného hotelu zakázáno vyjadřovat jiný názor (jinak tam nemají co pohledávat), než má provozovatel hotelu ve vztahu k situaci na Krymu, za svobodný projev a vyjádření vlastního názoru. To postrádá jakoukoli logiku (racionalitu) a smysl pro spravedlivé řešení kauzy v souladu s Listinou základních práv a svobod (LZPS).

Poznámka: Články z Listiny základních práv a svobod, které ÚS úmyslně nezahrnul do svého objasnění a které se ke zkoumané problematice vztahují, jsou uvedeny v problematickém bodě C).

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


Zpravodajský produkt 13060
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO