Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

26. červenec 2019
Předplatitelé

Krátká analytická reakce s předpovědí (11108)

Od konce května 2019 trvá aféra s (ne)odvoláním ministra kultury Antonína Staňka a jeho zamýšleným nahrazením místopředsedou ČSSD Michalem Šmardou. Ministr Staněk svůj odchod oznámil v polovině května a posléze podal demisi. Sám uvedl, že jeho odchod není dobrovolný a že ho k odchodu vybídlo vedení ČSSD v čele s Janem Hamáčkem. Předseda ČSSD a vicepremiér Hamáček k tomu ale naopak uvedl, že Staněk respektoval jejich společnou dohodu a že odchází z vlastní vůle.

Už tímto začátkem se odkryly podivné politické intriky. ČSSD nepodržela svého ministra, i když rozkryl údajnou korupci ve státních institucích spadajících pod Ministerstvo kultury a odvolal ředitele příslušných institucí. Jednalo se o tyto instituce: Národní galerie Praha a Muzeum umění Olomouc.

Celá aféra obnažila celou řadu věcí, k nimž přednostně patří slabé stránky zapojených politiků, a to především Jana Hamáčka a Andreje Babiše. Výraz „obnažila“ ale není přesný. Přesnějším vyjádřením je, že aféra slabé stránky obou politiků potvrdila. Oba politici se již v minulosti negativně projevili. Avšak hlavním ukazatelem nerozhodného a zákulisního jednání je chování premiéra Andreje Babiše, který už podruhé nečestně manévruje mezi dvěma póly, a to prezidentem Milošem Zemanem a předsedou ČSSD Janem Hamáčkem, jenž zastává funkci ministra vnitra a zároveň funkci prvního vicepremiéra české vlády. První Babišovo pochybení se týkalo nečestného manévrování a skrývání faktů v případě jmenování či nejmenování Miroslava Pocheho (ČSSD) ministrem zahraničních věcí. Jako by Babiš kvůli zachování své moci opakovaně zapomínal, co je správné a jak by měl jako premiér konat, a to ať už ve vztahu ke všem podřízeným ministrům i koaličním partnerům, nebo ve vztahu k prezidentovi České republiky, anebo dokonce ve vztahu k novinářům, které opakovaně a úmyslně klame. Přitom neustále opakuje, jak chce bojovat proti korupci a jak mu leží na srdci prosperita země.

Ve výše popsaném hodnocení premiéra Babiše to však neznamená, že by ze současných parlamentních politických stran a hnutí mohl vzejít někdo lepší než Andrej Babiš. Tento stav dobře popisuje produkt 11089 Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb Všichni politici na národní úrovni jsou Babišové.

Avšak ponechme nyní stranou Babiše i Hamáčka a podívejme se v této aféře blíže na jednání prezidenta Miloše Zemana. V této aféře se jaksi pozapomnělo na jeden výrazný a skrývaný argument, podle kterého prezident jedná. Prezident Zeman byl jistě spokojen, když ministr Staněk v dubnu 2019 odvolal ředitele Národní galerie Jiřího Fajta, kterého opakovaně odmítal ze své prezidentské funkce jmenovat profesorem. Jenže protahování odvolání Staňka z funkce se stalo spíše prostředkem pro hru na zdrženou kvůli jmenování nového ministra kultury Michala Šmardy. Miloš Zeman se zde opět projevil jako ten, který nezapomíná na ty, kteří se v minulosti postavili proti němu.

Podrobněji k hodnocení činnosti prezidenta a k důvodu jeho nelibosti k osobě Michala Šmardy viz následující zpravodajské produkty:

Podívejme se nyní blíže, co se ze strany prezidenta Zemana nejpravděpodobněji skrývá za hrou s odvoláním ministra Staňka a jeho nahrazením místopředsedou ČSSD Michalem Šmardou.

21. červenec 2019

Specifická analýza a hodnocení (13065)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

E) Ústavní soud dospěl k falešnému závěru, že státní příslušnost není zakázaný diskriminační důvod.

Ústavní soud (ÚS) musel zaplesat, když nenašel v Listině základních práv a svobod (LZPS) a v antidiskriminačním zákoně termín státní příslušnost jako konkrétní diskriminační důvod. Ale to jsme zase u toho stranění jedné straně sporu a jednostranné interpretaci zákonů a práv. Tady se hodí zmínit odlišné stanovisko ústavního soudce Ludvíka Davida, který patřil do tříčlenného senátu a který se postavil proti nálezu zbylých dvou kolegů ÚS. Ten velmi dobře uvedl, že čl. 3 odst. 1 LZPS uvádí jako diskriminační důvod také jiné postavení, což je ve výčtu diskriminačních důvodů poslední slovní spojení, které značí, že výčet není uzavřený a můžeme si pod spojením „jiné postavení“ představit i další diskriminační důvody jako třeba právě tu diskutovanou státní příslušnost.

Je zde však také další věc, kterou ústavní soudci opomněli. Tou věcí je možnost dvojího státního občanství, tedy státní příslušnost jak k Ruské federaci (RF), tak zároveň k České republice. V ČR se nacházejí Rusové, kteří získali státní občanství ČR, ale zároveň si ponechali občanství RF (což je dnes v souladu jak s českými, tak ruskými zákony). Tito Rusové, kteří patří k občanům ČR a kteří se zároveň hlásí k ruské národnosti, tvoří ze zákona na území ČR národnostní menšinu. A právě tady vyvstává problém s článkem 24 LZPS, kde se hovoří, že příslušnost ke kterékoli národnostní menšině nesmí být nikomu na újmu.

Představme si situaci, kdyby v té době do hotelu vstoupil Rus s českým občanstvím, ale schválně se prokázal ruským pasem. Hoteliér by se podle ÚS svobodně projevil a skrze personál by ho odmítl ubytovat, dokud nepodepíše politické prohlášení. On by to nepodepsal a nebyl by ubytován. Tím by byl porušen článek 24 LZPS, ale ÚS by přesto konstatoval, že hoteliér se pouze svobodně projevil a vyjádřil svůj názor, což je samozřejmě nesmysl. A článek o svobodném podnikání s tím nesouvisí – situace na Krymu ani Rusové v ČR přece hoteliéra v podnikání neomezují. Tady vidíme, čeho se ústavní soudci dopustili a komu nadržovali. Taktéž porušili slib soudce Ústavního soudu o ochraně přirozených práv člověka a o nestrannosti (viz čl. 85 Ústavy ČR).  

Z příkladu výše vidíme, že příslušnost k ruské menšině se mohla stát v ostravském hotelu Brioni Boutique problémem, kde si hoteliér v rámci své svévolné akce mohl vzít příslušníky této menšiny za rukojmí, aby něco „rádoby“ ovlivnil. Bez ohledu na to, jaký mají názor, který jim nikdo nemůže brát ani vnucovat, se náhle stává jejich ruská národnost pro ně újmou, což odporuje LZPS. Avšak ÚS čin hoteliéra hodnotí jako svobodný projev a vyjádření jeho vlastního názoru, přičemž ÚS vůbec neuvažoval možnost dvojího občanství.

U soudců se jedná o věc morálky, nezávislosti a nestrannosti neboli o faktory, které jim umožňují rozhodnout co nejspravedlivěji. Soudci by měli uvažovat a pročítat všechno, co s případem souvisí, a ne pouze to, co se hodí jen jedné straně. Ukázkou jejich nedbalého přístupu je příklad dvojího občanství, kde se současně jedná i o národnostní menšinu nebo národní původ, což už je jako diskriminační zmíněno jak v LZPS, tak v antidiskriminačním zákoně.

Diskriminační důvod je i odlišné zacházení kvůli světovému názoru a sem lze zahrnout pohled na soupeření mezi USA a Ruskou federací ve světě v mnoha geografických oblastech a společenských odvětvích. Hoteliér považuje události na Krymu za porušení mezinárodního práva a připravil pro ruské občany (kteří mohou být zároveň i českými občany) prohlášení k podpisu. Ale ruští klienti mohou namítnout, že to podepíší, když tam doplní další prohřešky proti mezinárodnímu právu (např. bombardování Srbska, invazi do Iráku a její následnou okupaci, přítomnost vojáků USA v Sýrii a údery USA a Izraele proti Sýrii, překročení mandátu OSN pro operace v Libyi, zadržování a mučení osob ze strany USA na různých místech ve světě – třeba v zálivu Guantánamo atd.). Z postoje hoteliéra, který neměl nikdy problém s porušováním mezinárodního práva ze strany západních zemí, lze předpokládat, že by s tímto doplněním nesouhlasil. To by byl důkaz pro jeho jednostranné a tím i propagandistické chápání mezinárodního práva, ale hlavně by odmítl ubytovat Rusy kvůli jejich odlišnému světovému názoru na dění ve světě. A jsme zase zpátky u diskriminačních důvodů, kde ústavní soudci přišli se zvláštním vysvětlením, kterým upozadili důležité věci, a naopak upřednostnili ty, jež byly výhodné pro hoteliéra. Avšak takto selektivně soudce jednat nemůže!

Je možné také říci, že pokud někdo omezuje občany Ruské federace, tak vlastně omezuje zhruba 80 % příslušníků ruské národnosti. Je potom na místě otázka, zda je něco namířeno proti ruskému režimu, anebo proti ruské národnosti jako takové, která je rozhodující národností v Ruské federaci. Tady je ruské státní občanství téměř shodné s ruskou národností a národnost je konkrétně vyjmenovaným diskriminačním důvodem. Pokud by někdo chtěl zpochybnit toto odůvodnění, měl by si nejprve přečíst odůvodnění ÚS – to se nedá srovnávat.

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


Zpravodajský produkt 13065
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
18. červenec 2019
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (11107)

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost* (NÚKIB) vznikl k 1. srpnu 2017, ale do povědomí českých občanů se postupně vrývá od prosince 2018, kdy NÚKIB za českou stranu odstartoval kampaň proti čínským telekomunikačním společnostem Huawei a ZTE. Tato kampaň vzešla ze Spojených států amerických a mediálně zesílila v listopadu 2018, načež se k této kampani připojila i Česká republika prostřednictvím rádoby povolaného úřadu známého pod akronymem NÚKIB.

Celá kampaň má samozřejmě své zákulisí, v němž NÚKIB sehrává podřízenou roli pro USA, než aby bez nápovědy ze zahraničí sám odhalil skutečné bezpečnostní riziko*. Kampaň proti Huawei a ZTE rovněž odkryla nevědomost koaliční vlády v čele s premiérem Andrejem Babišem (ANO 2011) a vicepremiérem Janem Hamáčkem (ČSSD). Oba jmenovaní politici se po „kuriózním“ varování ze strany NÚKIB náhle probudili a začali řediteli tohoto úřadu vydávat úkoly, z nichž některé navíc nesouvisely s jeho odpovědností. Andrej Babiš již dříve prozradil, že neví, jaký je vztah vlády k českým zpravodajským službám (podrobně rozebráno v produktu 12032 A. Babiš ve své knize odhalil, že vláda ani on sám nevědí, kdo řídí české zpravodajské služby). Jak by potom mohl vědět, jaký je vztah vlády k NÚKIB, a to zvláště za situace, kdy NÚKIB vznikl jako nechtěný sirotek umělým a neplánovaným odebráním od své mateřské organizace.

Nutno doplnit, že počáteční impuls k této machinaci zadal svým jednáním tehdejší ředitel Bezpečnostní informační služby* (BIS) Jiří Lang (předchůdce současného ředitele BIS Michala Koudelky) a velmi ochotně se na ní podílel tehdejší premiér Bohuslav Sobotka za přispění svého koaličního partnera Andreje Babiše, jenž v té době působil ve vládě jako první vicepremiér a zároveň jako ministr financí (dalším podílníkem byl vicepremiér Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL). Tato pleticha taktéž souvisela s tím, že si vládní činitelé chtěli uchovat „loajálního“ úředníka Dušana Navrátila, který je současným ředitelem NÚKIB a který kvůli své umělé loajalitě nevystupuje jako opravdový profesionál na kybernetickou bezpečnost*. Otázkou je, zda je více loajální k zájmům zahraniční velmoci, anebo k zájmům vlastní vlády. To však opět vychází z (ne)nastaveného vztahu s vládou, která by jako řídící orgán měla ve prospěch ČR a svých občanů umět své podřízené instituce efektivně řídit.    

Před rozborem počínání NÚKIB a reakce vlády ohledně kampaně proti čínským firmám je nanejvýš vhodné ozřejmit podivný vznik NÚKIB, který nevznikl pro větší kybernetickou bezpečnost, ale pro uspokojení osobních potřeb několika jednotlivců (vše dokládají příslušné vládní dokumenty – viz dále v textu). Objasnění vzniku NÚKIB je důležitým primárním bodem pro pochopení vztahu mezi NÚKIB a vládou, což usnadní porozumět také vzniklé situaci spojené s tažením proti čínským telekomunikačním společnostem.

Vše výše uvedené jenom potvrzuje to, že se vláda dlouhodobě nezabývá reálnými bezpečnostními hrozbami* a riziky, což se nevztahuje pouze ke kyberprostoru* a kyberútokům*.

11. červenec 2019
Registrovaní

Specifické hodnocení – seriál ČT (13064)

Případ s pořadovým číslem 14 je příkladnou ukázkou toho, jak si pracovníci České televize vybírají, jaké události české veřejnosti předloží a jaké raději zamlčí. Je samozřejmě možné namítnout, že je věc názoru, jaké zprávy zařadit do hlavní zpravodajské relace České televize. Tak to ale úplně není. Věc názoru to může být v případě zpráv (událostí) takzvané druhé kategorie – zprávy první kategorie musí být odvysílány vždy. Opět někdo může namítnout, že může být někdy těžké rozpoznat zprávu důležitou a méně důležitou. Pro někoho to těžké být může, avšak většinou se jedná o věc úmyslné podpory jednostranného politického trendu, a tedy novinářské předpojatosti či podřízenosti, a méně často o věc odborné nezpůsobilosti.

Rozebíraný případ je ale trochu jiný, jelikož se týká kontinuálního informování o vývoji situace v Sýrii ohledně přítomnosti ozbrojených sil USA a jejich možného stahování. Česká televize (ČT) ve svém hlavním zpravodajském pořadu „Události“ opakovaně české občany informovala o této záležitosti, ale jakmile přišel určitý zlom v podobě bezprecedentní události, která vyznívala pro Američany podezřele, neposkytla ČT ve své hlavní zpravodajské relaci žádné informace – náhle toto kontinuální informování přerušila. Nikdo nevysvětlil proč a nikdo odpovědný se na to neptal, natož aby to nějak řešil. Přitom už ani nebyl důvod přemýšlet o tom, zda zprávu o tragické události zařadit či nezařadit do vysílání, protože byl v tomto konkrétním tématu již nastaven určitý standard a započato kontinuální informování. Níže v textu jsou uvedena fakta o jasném pochybení ČT a dále hodnocení tohoto pochybení. V textu je rovněž objasněno i klamné informování na webu ČT v souvislosti se zmíněnou událostí v Sýrii, přičemž je odhaleno, kým skutečně byli Američané zabití v Sýrii.  

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize (ČT) je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ. Odkazy ke všem dosud zpracovaným případům jsou dostupné v přehledu na konci produktu.

6. červenec 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (rozbor důkazů) a předpověď (12065)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstupy 12063 a 12064, ve kterých byla vysvětlena situace v Ománském zálivu na pozadí soupeření o sféru vlivu* na Středním východě mezi USA a Ruskou federací a dále situace ohledně první i druhé vlny útoků na obchodní lodě ve zmíněném zálivu.

V závěrečném produktu ze série tří výstupů, jež se věnují tomuto tématu, v devíti položkách rozebereme a vysvětlíme odborné nedostatky v údajných důkazech předložených americkou stranou, které by podle Američanů měly prokazovat vinu Íránců v souvislosti s útoky na obchodní lodě v Ománském zálivu. Rozbor prezentovaných důkazů je podpořen několika fotografiemi.

Závěrečný produkt rovněž obsahuje závěr ohledně operace pod falešnou vlajkou a krátkou předpověď vývoje situace v této exponované geografické oblasti.