Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

27. srpen 2019

Souhrnné hodnocení (11110)

V rámci Debatního klubu (podrobněji viz O projektu) se uskutečnila debata na téma „Informační válka“ (viz úvodní informace k debatě).

Do debaty přijali pozvání provozovatelé internetových stránek Jiří Wagner (Exanpro.cz – exkluzivní analýza a produkce) a Stanislav Blaha (Outsidermedia.cz).

Do příslušné debaty byli pozváni také zástupci některých dotčených nestátních i státních organizací, avšak ti pozvání odmítli (blíže viz úvodní informace k debatě).

Celá debata byla publikována 17. srpna 2019 a je dostupná ZDE. Odkazy na zpravodajské produkty související a podporující obsah debaty jsou chronologicky s vývojem debaty uvedeny níže pod druhým obrázkem, který taktéž funguje jako hyperlinkový odkaz k debatě.


Soupeření mezi Západem a Východem je přirozeně vedeno i v oblasti informací, což je základní součást pro komplexní působení proti jakémukoli oponentovi či protivníkovi. V tomto soupeření mají informace často klamnou a propagandistickou povahu (viz klamné operace*, propaganda* a dezinformace*). Obě strany vedou takzvanou „informační válku“, jejímž nepřetržitým cílem je získávat opakovanou výhodu např. ve formě příznivého veřejného mínění pro další působení ve všech možných odvětvích. Z vojenského a zpravodajského hlediska hovoříme o informačních operacích*.

Česká republika v čele s národní vládou a mnoha podporovanými neziskovými organizacemi nezůstává stranou tohoto dění a do „informační války“ se aktivně zapojuje. Vážným problémem však je, že zmíněné subjekty neusilují o to, aby občanům ČR poskytovaly objektivní infomace o tomto „informačním válčení“ a odkrývaly reálný obraz o úmyslech obou stran. Tyto subjekty naopak usilují o to, aby působily jen ve prospěch jedné strany, jíž je nyní Západ, čímž se uvolily k jednostranné, a tedy propagandistické činnosti.  

K českým organizacím nebo organizacím s českými zástupci, které vlivem svého předpojatého přesvědčení či vlivem finančních odměn za svou jednostrannou činnost poklesly na úroveň jednostranných čili předpojatých vykladačů dění ve světě patří především následující organizace:

  • Člověk v tísni
  • Evropské hodnoty
  • Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám
  • Semantic Visions

V debatě na téma „Informační válka“ je stručně vysvětleno zapojení České republiky jako státu do propagandistické činnosti a doloženo, jak k této propagandistické činnosti přispívají čtyři výše uvedené organizace.

Přehled zpravodajských produktů souvisejících a podporujících obsah debaty seřazených chronologicky podle vývoje debaty:


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11110
Souhrnné hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO

 

22. srpen 2019
Předplatitelé

Doplňující a potvrzující hodnocení (11109)

Výstup potvrzuje obsah publikovaný v produktu 11108 včetně uvedené předpovědi ve vývoji této politické aféry. Ve zmíněném zpravodajském produktu s názvem Prezident Zeman (už) neusiluje o záchranu ministra Staňka, ale vrací úder kandidátu Šmardovi je objasněno, proč byl Michal Šmarda (místopředseda ČSSD) od počátku kauzy ohledně postu ministra kultury tou hlavní figurkou ve hře prezidenta Miloše Zemana a proč pro prezidenta nebylo přípustné, aby se Šmarda stal členem vládního kabinetu (nejednalo se jen o post ministra kultury, ale prezident Zeman by ve vztahu ke Šmardovi postupoval stejně i v případě jiného ministerského postu).

V diskutované politické aféře se politicky kompromitovali oba hlavní představitelé vládní koalice, a to jak předseda ČSSD Jan Hamáček, tak předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Nejedná se jen o kompromitaci v rámci domácí politické scény, ale vnímavější pozorovatelé, respektive bystřejší čeští voliči mohli skrze falešné chování obou politických aktérů rozpoznat i jejich pokrytecký a podřízený přístup na poli zahraniční politiky, a to přednostně ve vztahu k Evropské unii a Severoatlantické alianci.

V případě Andreje Babiše byly již v říjnu 2017 zpracovány produkty, jejichž obsah je z větší části stále aktuální. Stejně tak jsou aktuální či již potvrzené i předpovědi v nich uvedené. Jedná se primárně o dva následující produkty:

Vraťme se ale zpět do současného produktu, jehož cílem je doplnit hodnocení žalostné politické kauzy a objasnit chování Babiše, Hamáčka a Šmardy v jejich nejnovějších mediálních výstupech včetně jejich názorových zvratů. Všichni předvedli herecké výkony, za nimiž nedokázali plně skrýt pravé pozadí a pravý význam svých slov. Dále je cílem osvětlit, co se vlastně stalo ve vztahu k Ústavě ČR a kdo se doopravdy provinil. Ale než se pustíme do tohoto rozboru, tak si nejprve v několika bodech shrňme, co bylo potvrzeno podle předpovědi uvedené v předchozím souvisejícím dokumentu 11108.

Dílčí závěry potvrzené podle předpovědi zformulované v předchozím produktu:

  • Bývalý ministr kultury Antonín Staněk nebyl ani chvilku hlavním subjektem politické kauzy, ale sloužil jen jako prostředek pro hru na zdrženou kvůli nejmenování Michala Šmardy jeho nástupcem.
  • Odpor prezidenta Zemana proti Šmardovi nebyl odpor proti ČSSD.
  • Příčina odporu prezidenta Zemana proti Šmardovi vycházela z osobní roviny (viz vysvětlení v produktu 11108).
  • Po odvolání Staňka z funkce ministra kultury přešel Zeman do druhé fáze své hry na zdrženou a odkládal jmenování Šmardy ministrem kultury.
  • Prezident Zeman nemohl jmenovat Šmardu ministrem, neboť by to považoval za svoji prohru (viz vysvětlení v produktu 11108).
  • Miloš Zeman nechtěl rozvrátit vládní koalici tvořenou hnutím ANO a ČSSD.
  • Zeman přesvědčil Babiše ke změně názoru.

Celá politická aféra je už několikátou takovou událostí v pořadí. Tyto události českým voličům předkládají pravdivý obraz o morálce českých politiků a o skutečném výkonu jejich politických funkcí. Tato stále ještě úplně neskončená kauza odhalila svým vývojem mnoho nedostatků na straně ČSSD a nechala znovu nahlédnout do myšlení premiéra Babiše, jenž nedokáže jednat s pravou politickou odpovědností, ale jen s politickou vypočítavostí, kdy se neustále přizpůsobuje situaci tak, aby si udržel svou pozici. Přitom mu nevadí, že si již mnohokrát nedokázal zachovat svou politickou čest. Také toto vypovídá mnohé o charakteru Andreje Babiše, který (stejně jako mnozí další politici) vidí české občany jen jako voliče.  

Uvedené hodnocení však neznamená, že se v politické opozici nacházejí lepší strany či hnutí. Je to obecně úděl České republiky, v níž se od porážky nacistického režimu v Německu nacházejí politici, kteří bojují pouze o moc uvnitř ČR, ale nikoli za skutečné zájmy českých občanů jak uvnitř republiky, tak za jejími hranicemi. Všichni svou politickou činnost podřizují ve prospěch silnějších mocností, do jejichž svazku ČR v danou dobu zrovna patří.

Politická aféra ohledně (ne)jmenování Michala Šmardy ministrem kultury skončila názorovým obratem premiéra Babiše a posléze stejným názorovým obratem kandidáta Michala Šmardy. Mediálně prezentované důvody pro tyto zvraty nejsou samozřejmě pravdivé, nýbrž politicky vykalkulované a předem domluvené.

17. srpen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13068)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

F) Ústavní soud si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, a to především ve vztahu slov „svobodný projev“ versus „ovlivňování“ a „přímý/nepřímý nátlak“

Ústavní soud (ÚS) si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, k čemuž poskytuje jednoznačné důkazy ve svém písemném nálezu k této kauze. ÚS nejprve tvrdí, že se v případě provozovatele hotelu jednalo o jeho svobodný projev (což je hodně nadnesené – viz problematický bod A), pak ale na jiném místě svého textu připouští, že hoteliér chtěl svým „manipulativním“ jednáním ovlivnit chování jiných lidí. Tak buď se jednalo o svobodný projev a vyjádření vlastního názoru bez omezování druhých, anebo o snahu někoho ovlivnit v jeho postoji tím, že poskytnutí ubytování bude podmíněno podepsáním jakéhosi politického prohlášení, jež pro ruské hosty připravil hoteliér.

Pokud se někdo s poskytovatelů služeb snaží někoho ovlivnit tím, že ho v něčem v případě jeho nesouhlasu omezí, tak už se nejedná o svobodný projev, ale naopak o omezování práv zákazníka, který nic neporušuje, ale který se podle hoteliéra provinil jenom tím, že je občanem Ruské federace.        

Příkladem rozporuplného odůvodnění je následující text z nálezu ÚS: 

„Krátce řečeno, podnikatel tuto svoji činnost vykonává nejen proto, že musí z něčeho žít, nýbrž lze předpokládat (a přinejmenším doufat), že ho to i baví, že se touto činností chce alespoň malým dílem podílet na vytváření obecného dobra, že má ambici podnikáním něco pozitivně ovlivňovat a něco vyjadřovat. Lze tak očekávat, že přinejmenším výrazné procento podnikatelů se pro tuto činnost rozhodlo svobodně a chtějí tímto způsobem třeba i něco podpořit, vyjádřit či upřednostnit. Dochází tak k faktickému propojování svobody projevu s právem podnikat: podnikatel se totiž profiluje tak, aby si svojí činností zajistil odpovídající obživu, a zároveň chce tímto způsobem i vyjádřit určitý názor a pozitivně ovlivnit chování jiných.“

Ústavní soudci se zde dosti neobratným a bezostyšným způsobem zastávají provozovatele hotelu, když tvrdí, že do svobodného projevu patří ovlivňování zákazníků skrze poskytování služeb. Zároveň uznávají, že se jakýkoli podnikatel může takovýmto jednáním snažit ovlivňovat chování jiných lidí.

Velmi zarážející je, že ÚS ve zdůvodnění svého závěru píše nejenom o možnosti ovlivňovat jiné tím, že jim v případě jejich nesouhlasu s politickým názorem poskytovatele služeb může být odepřeno ubytování, ale ÚS zde dokonce píše o ovlivňování jiných v pozitivním smyslu. Ústavní soudci tedy vyhodnotili, že hoteliér ovlivňoval jiné lidi pozitivním způsobem. Ale jak vůbec mohli k tomuto hodnocení dospět, když hoteliér má dvojí měřítko pro chápání mezinárodního práva? (Blíže k jednostrannému chápání mezinárodního práva ze strany provozovatele hotelu viz problematický bod B.)

ÚS ve svém zdůvodnění nešikovně straní hoteliérovi, když tvrdí, že hoteliér nevyvíjel formu „přímého nátlaku“. Jenže soudci sami poskytli tímto tvrzením důkaz o pochybení hoteliéra a zároveň důkaz toho, že mu straní. Problém je v tom, že soudci nevyloučili nátlak jako takový, nýbrž jen nátlak přímý. Tím zde ale ponechali prostor pro jinou formu nátlaku – přirozeně sem poté pasuje forma nepřímého nátlaku.

Pokud soudci nemluvili o nátlaku obecně, tak připustili, že nějaký nátlak existovat musel. Pokud posuzovatel či soudce použije místo jednoslovného termínu termín složený čili doplněný o přídavné jméno, tak tím zároveň připouští, že termín může existovat i s jinými přídavnými jmény. Jestliže Ústavní soud vyloučil jen nátlak přímý, tak připustil, že mohl existovat nátlak nepřímý.

Zajímavou otázkou pro soudce by bylo, proč nepoužili obecný jednoslovný termín „nátlak“. Je možné uvažovat tak, že ústavní soudci věděli, že určitá forma nátlaku tam ze strany hoteliéru byla a že by bylo až příliš okaté odmítnout nátlak všeobecně, a tak soudci ve prospěch hoteliéra zdůraznili, že se z jeho strany nejednalo o nátlak přímý. Tím však nic neobjasnili, a naopak poukázali na své pochybení a nezvládnuté odůvodnění. Pro pochybení ÚS je v této záležitosti důkaz také v tom, že pokud soudci svým zdůvodněním zbavili provozovatele hotelu viny za vytváření přímého nátlaku, tak měli z hlediska spravedlnosti stejnou měrou rozebrat možnost viny za vytváření nepřímého nátlaku. Jenže soudci v tomto případě mlčeli, což lze vysvětlit tím, že zřejmě věděli, že by tím hoteliérovi přitížili. Jiné vysvětlení by bylo, že prostě předvedli laický přístup. Žádné jiné vysvětlení v záležitosti přímého a nepřímého nátlaku neexistuje.         

Problém s přímým a nepřímým nátlakem je rovněž rozebrán v problematickém bodu A, kde je uvedeno následující:

„ÚS konstatuje, že o přímý nátlak se jedná, když poskytovatel něčím podmiňuje poskytnutí základní nebo monopolní služby, kam však ústavní soudci přirozeně nezahrnují hotely. Ale pokud se zde jedná o přímý nátlak, pak ústavní soudci zapomněli zmínit nátlak nepřímý (když existuje nátlak přímý, musí také existovat nátlak nepřímý). V případě hotelů tak můžeme hovořit o nepřímém nátlaku, kdy jsou zákazníci omezeni, ale ne ohroženi (jak doplňuje ÚS). Avšak stále se jedná o formu nátlaku.“

Z vyjádření ÚS vyplývá, že hoteliér může takto postupovat (podmiňovat něčím poskytnutí ubytování) jenom tehdy, pokud nemá v dané lokalitě monopolní postavení (viz text ÚS v problematickém bodu A). Ale i zde je zdůvodnění ÚS ve značném rozporu – takové zdůvodnění nemůže obstát.  Buď se jedná o formu svobodného projevu, kterou potom může logicky uplatnit jak drobný podnikatel, tak monopolista, anebo je to forma určitého nátlaku, znevýhodnění a omezení a není možné to považovat za legitimní věc od žádného podnikatele. ÚS se do toho pěkně zamotal.

Kromě toho je tu ještě jedna věc: Pokud se v okolí na stejném postupu domluví více hoteliérů, vzniká vážnější problém v poskytování služeb. Ani tohle ÚS nenadhodil a bylo by vůbec zajímavé, jestli by na svém rozhodnutí něco změnil.

Zvláštní věcí byla vsuvka ÚS, který do svého zdůvodnění zahrnul toto:

„Celá námitka, že je obtížné vědět, kde končí svoboda a začíná zločin, je v zásadě zodpovězena známým příběhem o výtržníkovi, který argumentoval, že jako svobodný občan může pohybovat svou pěstí, kudy chce, na což soudce moudře odpověděl: Svoboda pohybu vašich pěstí je omezena polohou nosu vašeho bližního.“

Není jasné, co tím chtěl ÚS vyjádřit, ale ačkoli to ÚS mohl myslel jinak, tak tohle hraje právě proti hoteliérovi. Ta věta na konci se dá totiž parafrázovat takto:

„Svoboda projevu hoteliéra je omezena vůlí ruských občanů podepsat jeho politické prohlášení.“

Zajímavé je i to, jak se provozovatel hotelu (přes svého advokáta) snažil pomocí Listiny základních práv a svobod (LZPS) legitimizovat své konání. K tomu využil článek 2 odst. 3 LZPS, kde se píše následující:

„Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.

Avšak ani v tomto případě strana hoteliéra nepochopila význam příslušného textu. Provozovatel hotelu si zřejmě myslí, že zákon nezakazuje způsob, jakým jednal. Jenže hoteliér se svým advokátem přehlížejí zbylou část textu, kdy personál hotelu jednal v rozporu s tímto textem, protože nutil občany Ruské federace činit to, co zákon neukládá. Občané Ruska nebyli ničím povinováni, aby podepsali politické prohlášení v souladu s názorem hoteliéra.

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


Zpravodajský produkt 13068
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
13. srpen 2019
Předplatitelé

Doplňující a potvrzující hodnocení a předpověď (13067)

Od poloviny července 2019 se ve sdělovacích prostředcích objevují zprávy o tom, že se ohledně ozbrojeného konfliktu* v Afghánistánu rýsuje mírová dohoda s Tálibánem, respektive dohoda o stažení ozbrojených sil USA z Afghánistánu. Avšak v tomto případě se jedná o názorný příklad zpráv, ve kterých nic není tak, jak se vykládá a prezentuje. Ve skutečnosti se jedná o účelové vystupování americké administrativy v čele s prezidentem Donaldem Trumpem, jenž pomyslný plán na stažení amerických sil z Afghánistánu zahrnul do bodů své volební kampaně pro prezidentské volby, které se v USA uskuteční v listopadu 2020. A právě proto americký prezident hovoří o tom, že hodlá své vojáky stáhnout do konce roku 2020, což by mělo získat pozitivní ohlas u amerických voličů.  

I přesto, že se jakési nové vyjednávání s údajnými zástupci Tálibánu odehrává od ledna 2019, tak se vlastně nejedná o nic průlomového a už vůbec ne o něco, co by mělo zlepšit situaci v Afghánistánu. Je to jen postranní politická hra Spojených států amerických, v níž nejsou prioritou demokratické hodnoty a prosperita afghánských občanů. Objasnění této záležitosti je rozvedeno v produktu 13057 Proč jsou rozhovory s Tálibánem jen divadlem pro veřejnost a co tím Američané sledují.

Ve výše zmíněném produktu je uvedeno, že skutečná hra se odehrává mimo jeviště, na kterém vystupují vyjednavači dvou stran, tedy zástupci Tálibánu společně se zmocněnci USA. Taktéž je v produktu uvedeno, že Tálibán není samostatná organizace a že má svůj řídící orgán, což Američané velmi dobře vědí. Už tento fakt snižuje vyjednávání s Tálibánem na pouhou divadelní frašku. To podporuje také další fakt, který se týká představitelů afghánské vlády. Ti byli v rámci vyjednávání odsunuti stranou, i když patří mezi základní aktéry pro vyjednávání o své zemi (blíže vysvětleno v produktu 13057).

K odkrytí americké zahraniční politiky směrem k Afghánistánu včetně toho, jak to doopravdy je s vyjednáváním s Tálibánem, přispěl americký prezident Donald Trump svým vyjádřením během návštěvy pákistánského premiéra Imrana Chána v Bílém domě 22. července 2019 (Trumpovo přesné vyjádření a jeho analýza viz dále v textu).

Trump ve svém vyjádření na pozadí setkání s pákistánským premiérem odhalil mnohé. Kromě toho ale také ponížil své servilní spojence včetně České republiky, jejíž političtí a vojenští představitelé si myslí, popřípadě to před českou veřejností předstírají, že čeští vojáci v Afghánistánu bojují proti mezinárodnímu terorismu* a za lepší zítřky Afghánistánu.

K neblahému přístupu českých politiků a vojenských hodnostářů k vojenské misi v Afghánistánu viz také dva následující zpravodajské produkty:

Slova prezidenta USA jsou potvrzením jak hodnocení situace v Afghánistánu, tak potvrzením předpovědi dalšího vývoje v Afghánistánu, které vypracovala agentura EXANPRO v předchozích produktech: především viz produkt 11014 Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu (červen 2016) a již zmíněný produkt 13057 (březen 2019).

Rozeberme si, co prezident Trump potvrdil, dále proč své servilní spojence ponížil a jaké další skutečnosti prozradil.

6. srpen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12067)

Produkt je podrobným rozpracováním problematiky představené ve zpravodajském výstupu 12066. Tento produkt rozpracovává bod A, který se vztahuje k nejasně předloženému motivu:

  • A) Prvním slabou oblastí je předložení obecného motivu, který má dvě protichůdné varianty, které ovlivňují množinu možných organizátorů či objednavatelů, případně přímých pachatelů a spolupachatelů. Slovenští policisté dosud nestanovili přesný motiv, což je může svádět do mylného směru vyšetřování (souhrn slabých oblastí v případu dvojnásobné vraždy viz produkt 12066).

Motiv* dvojnásobné vraždy předložený slovenskými kriminalisty je úmyslně nedokončený. Oznámit, že motivem k vraždě novináře Jána Kuciaka byla jeho novinářská práce, není přesně definovaným motivem. Novinářská práce jako motiv nestačí, neboť nám ještě nic neříká o skutečné pohnutce pachatelů či organizátorů zločinu, a to především proto, že se zde pohybujeme ve dvou protichůdných významech. To ve výsledku znamená, že tento obecně vyjádřený motiv pasuje na organizátory a vykonavatele více kategorií s odlišnými cíli k plánování, přípravě a provedení úkladné vraždy.

Vyšetřovatelé předložili motiv, který však ve skutečnosti není motivem použitelným ve vyšetřování, jelikož lze z tohoto obecného motivu vytvořit nejméně tři přesně definované a od sebe odlišné motivy (souhrn dále v textu – je v něm rozvinuto pět reálných motivů). To, že policisté zůstávají u obecně stanoveného motivu a přitom postupují tak, jako by si už dávno skrytě vybrali jeden ze tří přesně definovaných, ale ničím nepodložených a dosud nevyřčených motivů, je velmi podezřelé. Vyšetřování je tak od počátku uměle svedeno jen do jednoho úzkého směru. Podívejme se na problém s určením motivu podrobněji.