Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

28. červenec 2016
Předplatitelé

Specifická analýza – případová studie (11019)

Provedení úspěšného převratu vyžaduje splnění několika zásadních věcí, které je možné rozdělit na období před převratem, období zahájení převratu a období průběhu převratu. Způsob a úroveň splnění těchto zásadních věcí v uvedených obdobích může napomoci objasnit pozadí celého převratu. Avšak pro vytvoření kvalitní analýzy se nelze soustředit jen na konkrétní analyzovanou událost, nýbrž také na dění, jež jí předcházelo. Obvykle totiž platí, že každá událost se rodí z událostí jiných.

Zpravodajský produkt ve formě specifické analýzy (případové studie) rozšiřuje krátkou analytickou reakci 11018 s názvem Hodnocení »pokusu o převrat« v Turecku a rozebírá konkrétní skutečnosti, které pomáhají sestavit určitý zpravodajský závěr o tom, kdo převrat organizoval a proč, a jaké dopady (účinky) to způsobilo, případně ještě způsobí.

26. červenec 2016
Předplatitelé

Odborný výklad a hodnocení migrační politiky (22005)

V problematice migrace je snahou každé země provádět migraci řízenou čili legální. Uskutečňováním řízené migrace stát prokazuje, že ji má pod svojí kontrolou. Pokud situace dospěje do stavu neřízené migrace, tak je naopak zvýrazněna nelegálnost celé záležitosti v podobě nekontrolovaného1 přílivu nelegálních migrantů. Otázkou vždycky je, proč může být migrace nekontrolovaná, když mají evropské země a mezinárodní instituce po řadu let k dispozici všechny možné mechanismy, aby jí preventivně čelily a usměrňovaly.

Současná migrace je sice z pohledu evropských zemí migrací neřízenou, ale o to víc je řízena jinými organizacemi, a to v některých případech i na státní úrovni zaangažovaných zemí. Svůj podíl na tom má také vedení Evropské unie a některé evropské země, jež vlastně nelegální migraci zlegalizovaly, čímž k tomu nutí i ostatní státy.2 Avšak ať už je migrace jakákoli, existuje několik jednoduchých zásad, jak tento (ne)řízený jev zvládat. V prvé řadě se jedná o určitý samostatný přístup jednotlivých vlád a k tomu využití vlastních sil a prostředků jak na domácí půdě, tak v zahraničí včetně diplomacie. Následně je to způsob použití příslušných státních složek, přičemž zvláštní úlohu by z hlediska zpravodajské podpory v boji proti terorismu, extremismu a militantním skupinám měly sehrávat státní zpravodajské služby a průzkumný a zpravodajský personál ozbrojených sil. 

V souvislosti s migrační politikou je vhodné před objasněním určitých zásad zdůraznit vybrané texty ze Smlouvy o Evropské unii a ze Strategie migrační politiky ČR. Ve Smlouvě o Evropské unii se jedná o článek 4, ve kterém můžeme najít následující věty: „(Unie) Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.“ A nelegální migrace v tomto rozsahu spolu s trvalým faktem platným více než 10 let, že migrace je vždy v různé míře propojena s terorismem a organizovaným zločinem, je nesporně věcí národní bezpečnosti. Text ve Strategii migrační politiky ČR uvádí v oblasti nelegální migrace toto: Česká republika zajistí bezpečnost svých občanů a efektivní vynucování práva v oblasti nelegální migrace, návratové politiky a organizovaného zločinu spojeného s převaděčstvím a obchodováním s lidmi.“ Záleží tedy ryze na členech vládního kabinetu, jak dokáží rozhodovat a řídit státní instituce s cílem zajistit bezpečné prostředí pro své občany. Evropská unie může být v této záležitosti jen podpůrným orgánem, ale nikdy tím rozhodujícím.

21. červenec 2016
Registrovaní

Odborný výklad (21009)

Stanovení pravděpodobnosti* vzniku určité budoucí události (případně i jejího průběhu) a vyjádření míry přesvědčení (analytické důvěry*) o správnosti této předpovědi (predikce) jsou dvě odlišné věci a jako takové by měly být obě součástí zpravodajského výstupu (písemného i ústního) určeného pro podporu rozhodovacího procesu* politiků a vojenských velitelů. Netýká se to jen výstupů, jejichž obsahem je odhad budoucího vývoje, ale také produktů s analýzou dokonané události a jejích příčin nebo produktů s hodnocením aktuální situace (dění a jevů ve společnosti). Avšak pro výstupy spojené s budoucím vývojem mají stanovení pravděpodobnosti určitého směru a naplnění tohoto vývoje a vyjádření míry přesvědčení o správnosti učiněného závěru zásadní význam právě proto, že jsou tyto výstupy obvykle spojeny s nutností učinit rozhodnutí či přijmout opatření příslušnými funkcionáři.  

18. červenec 2016

Krátká analytická reakce (11018)

Nedokonaná převratová událost, která se fyzicky odehrála 15. a 16. července 2016, je určitým bodem zlomu ve vztahu Turecka ke Spojeným státům a také k Ruské federaci. Celá událost je vyústěním aktivit USA a Turecka na Blízkém východě, jež byly započaty společnou dohodou, jejíž první znaky se začaly projevovat událostmi v roce 2012 (viz produkt 11007 Analýza vzniku Islámského státu"). Od poloviny roku 2015 se však postupně prohlubuje rozpor v názorech obou zemí na řešení blízkovýchodní situace, což přirozené vychází z podstaty odlišných cílů. Turci a Američané prosazují v regionu každý své vlastní plány, čímž je obtížné si vzájemně vyhovět.

Situaci v oboustranných vztazích USA a Turecka ovlivnily také aktivity Ruské federace na Blízkém východě, které značně narušily naplňování záměrů obou zemí. Sestřelení ruského bojového letounu tureckými silami pak následně tureckým představitelům ukázalo dopady ekonomické izolace ze strany Ruské federace, přičemž neschopnost prosadit své zájmy spoluprací s americkým partnerem se zvýraznila.

Složitou situaci Turci řešili omluvou Ruské federaci, jež byla následována teroristickým útokem na istanbulském letišti, jehož zvláštní okolnosti jsou předmětem interně rozpracované případové studie (viz Přehled zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy). Vyjádření tureckého prezidenta k útoku na mezinárodním letišti mělo významnou výpovědní hodnotu a bylo určitým signálem a varováním Západu (bližší hodnocení útoku a vyjádření tureckého prezidenta viz produkt 11017 Hodnocení teroristického útoku na istanbulském letišti v Turecku").

Turecko se jako geograficky potřebný člen Severoatlantické aliance ocitlo uprostřed soupeření mezi USA a Ruskou federací, v soupeření, ve kterém nedokáže prosazovat své vlastní zájmy. Tento vývoj a stav je příčinou toho, co se událo oné noci z 15. na 16. července 2016.

Pro podrobné a objektivní hodnocení celé události ohledně pokusu o převrat je nutné provést analýzu tří hypotéz*:

  • A) Pokus o převrat byl vnitřní záležitostí Turecka
  • B) Pokus o převrat byl připraven ve spolupráci s USA
  • C) Pokus o převrat byl připraven ve spolupráci s Ruskou federací

Každou hypotézu je nutné pro její úplnost uvažovat ve dvou variantách, a to zda byl pokus o převrat skutečný, anebo zinscenovaný, a samozřejmě s jakým cílem.

Pokus o převrat v Turecku je podrobně analyzován v produktu 11019 Pokus o převrat v Turecku jako dobře provedená vlivová operace".


Definice termínu viz produkt ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11018
Krátká analytická reakce
© 2016 Agentura EXANPRO

 

15. červenec 2016
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení a předpověď (12010)

Severoatlantická aliance (NATO) a Evropská unie (EU) posouvají od 90. let svoji politiku. EU v té době zahájila uzavírání asociačních dohod s postsocialistickými státy, aby se z nich postupně po několika letech staly „právoplatné“ členské země. Nové členské země však musejí od počátku vědět, že nikdy nebudou mít takové postavení a vliv na určování politiky jako původní členské země. K tomu později přichází termín „vícerychlostní Evropská unie“, jímž se část politiků snaží dát najevo, že některé členské země jsou si rovnější a že ty ostatní zkrátka zaostávají. Ale proč jsou potom všichni v jednom spolku? Jeden spolek znamená jedny pravidla, avšak ve spolku EU je soubor několika různých pravidel. Proč se tedy EU snaží nadále rozšiřovat své řady, i když tomu zdaleka neodpovídá úroveň potenciálních členů? Zatím nejvýraznější pochybnosti o činnosti EU vyvstávají v případě podepsání asociačních smluv s Ukrajinou, Gruzií a Moldavskem, jež odkrývají skrytý charakter a skutečný směr současné Evropské unie (viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině).

Rozrůstání NATO je oficiálně a dlouhodobě vykládáno jako rozšiřování bezpečného prostoru se zárukou bezpečnosti členským zemím. Avšak tato záruka nebude v praxi nikdy existovat, a dokonce neexistuje ani na papíře čili v obsahu tzv. Washingtonské smlouvy (viz produkt 11002 Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky). Vlády nových členských zemí tak od konce 90. let rozšiřují „bezpečný prostor“, aniž by jasně definovaly reálné hrozby. Posléze se ale naopak vydávají z tohoto bezpečného prostoru podpořit „vojenská tažení“ vedoucích Američanů v Kosovu, Afghánistánu a Iráku, přičemž „minimálně“ dvě z nich byla zahájena bombardováním bez mandátu OSN. V této souvislosti je pozoruhodné, že Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance pouhých 12 dní před zahájením vzdušné operace proti srbským jednotkám a zároveň tím byla okamžitě zahrnuta do vzdušného koridoru pro bojové letouny zemí NATO (převážně USA).

Postranní skryté cíle dnešní Evropské unie a novodobé Severoatlantické aliance, potažmo Spojených států, a důvody k jejich naplňování jsou jednou stránkou věci. Druhou stránkou je pak způsob, jakým jsou tyto cíle dosahovány, neboť z dlouhodobé činnosti Západu se stále více zvýrazňují obrysy termínů z názvosloví zpravodajských služeb, jakými jsou „krycí organizace“ a „agenti s vlivem“.