Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

1. srpen 2016

Souhrnné hodnocení (13007)

Slovo propaganda* se stává jedním z nejpoužívanějších výrazů současného mediálního zpravodajství, kde je skloňováno jak politiky a hosty různých profesí, kteří se v médiích vyjadřují, tak i samotnými pracovníky sdělovacích prostředků. Se slovem propaganda se objevuje pojem antipropaganda jako označení boje proti propagandě. Avšak v celé záležitosti spojené se snahou odhalit, pojmenovat a bojovat proti propagandě se souběžně objevují dva zásadní nedostatky, které snižují úroveň požadovaného boje. Organizátoři a příznivci boje proti propagandě si ale žádné nedostatky nepřipouštějí a naopak se snaží ještě horlivěji prezentovat svoji činnost v médiích.

Jakákoli propaganda vychází z pravdy. Pravda je mocná zbraň. Kdo hledá pravdu, může být nepohodlný. Kdo zná pravdu, může být nebezpečný. Pravda je položka, kterou soupeřící mocnosti před sebou navzájem skrývají. Tají svůj pravdivý záměr, důležité a rozhodující informace, jež mají k dispozici, skrývají své skutečné schopnosti, které jen částečně podle situace demonstrují. Odhalení pravdy je cesta buď k vítězství, anebo k porážce, a to nejenom proto, že může jedné straně poskytnout rozhodující výhodu, ale také proto, že může významně zapůsobit na postoj vlád ostatních zemí a vyvolat podporu či odpor široké veřejnosti, počítaje v to vlastní občany. Z tohoto důvodu vznikly klamné operace* a propaganda*, aby skryly vlastní pravdu (záměr, stav) před protivníkem a širokou veřejností, a naopak uvedly protivníka v omyl a získaly veřejné mínění na svoji stranu.

Předchozí odstavec naznačuje první vážný nedostatek bojovníků proti propagandě. V zahraniční politice totiž nesoupeří zástupci jedné strany sami se sebou, a tudíž se nemůže jednat jen o jednu osamělou propagandu. V současné situaci, kdy proti sobě stojí Ruská federace a Spojené státy se svými západními „spojenci“ by bylo bláhové se domnívat, že klamné operace a propaganda jsou vedeny jen ze strany Ruska, jak to mnozí v médiích prezentují. Jinými slovy by to muselo znamenat, že představitelé USA nemají co skrývat a pravdivě informují o svých záměrech a činnostech ve světě. Tak tomu samozřejmě není, i když se v evropských zemích najdou lidé včetně politiků, kteří hájí dobrý úmysl americké zahraniční politiky, jako by s ním byli dobře obeznámeni. Ze strany občanů Ruské federace jistě existuje opačná zaujatost, avšak my hodnotíme situaci přirozeně z pohledu České republiky, neboť jsme její občané.

Závažným nedostatkem bojovníků proti propagandě je tedy vytváření dojmu, že existuje jen ta propaganda, proti které právě bojují. Nechtějí přiznat, že by mohla existovat také propaganda jiná. V prozápadních médiích se tak objevují opakované reportáže a dokumenty o ruské propagandě jako o té jediné, která je ve světě zrovna vedena (pokud neuvažujeme Čínu a další americké rivaly). Stejným způsobem se o jednostranné ruské propagandě hovoří v českých médiích. Na druhou stranu se ve sdělovacích prostředcích nikdy nerozebírá propaganda americká neboli tzv. vlivové operace USA, do nichž propaganda patří. Nenajdeme tam nic ani o propagandě ukrajinské vlády, která je pro další vývoj Ukrajiny velmi tragická, přičemž prohlubuje propast mezi vládou a veřejností. Česká republika zkrátka patří vždy do nějakého nadnárodního systému (není sama o sobě nezávislá), který vedou určité mocnosti a ty také určují, kdo je hrozbou, což se promítá do vystupování politiků a mediálních pracovníků menších evropských zemí včetně České republiky.

Druhým vážným nedostatkem je, že se v boji proti propagandě hovoří o nutnosti vést jakousi antipropagandu. Avšak antipropaganda je jenom jiná forma propagandy. Nejlepší obranou proti propagandě je přece pravda – její hledání, hájení a šíření. Pokud chceme hájit a ctít pravdu, tak nemusíme řešit žádnou propagandu. Stačí, abychom se vyjadřovali poctivě, nazývali věci pravými jmény a prověřovali informace, než je označíme za věrohodné a využijeme k argumentaci. Ale nikdo nezmiňuje zavést metodu pravdy, snad proto, že politika a pravda jsou dvě odlišné věci, jež se ani trochu neslučují. Jenže potom samotný boj proti jakékoli propagandě nemůže nikdy vyznít jako spravedlivý boj, ale jako „propaganda o propagandě“.

Propaganda je náhle všude kolem nás. Na půdě USA se řeční o tom, jak ruská propaganda hluboce pronikla do evropských zemí a o potřebě to vyšetřit (nechceme to zlehčovat, ale musíme podotknout, že to připomíná období čarodějnictví). Dokonce byly vydány pokyny americkým zpravodajským službám. A evropští politici mlčí, což vypadá, jako bychom byli součástí Spojených států a Američané nás považovali za své vlastní síly a prostředky v boji proti Ruské federaci. Navíc politici Evropské unie přispěchali s potvrzením prohlášení představitelů USA a s plánem na boj proti ruské propagandistické kampani společně s nutností vymezit v zemích EU „antipropagační rozpočty“.  V České republice je údajně až 80 dezinformačních webů. Podobný počet je podle EU na Slovensku, a v Maďarsku je údajně 100 takových webů. Celou tuto protikampaň ohledně ruské propagandy hodnotíme z hlediska zpravodajské analýzy jako reakci západních zemí v čele s USA na vlastní zaostávání za zahraniční politikou Ruské federace v klíčových oblastech. 

Česká televize již odvysílala zprávu, že české ministerstvo vnitra sestavuje tým expertů, kteří mají monitorovat ruskou i jinou propagandu. Ano, doslova uvedli „ruskou i jinou propagandu“, což je zavádějící. Pokud by měli být nestranní, uvedli by, že budou monitorovat jakoukoli propagandu. Avšak vzhledem ke své podřízenosti západním mocnostem museli zdůraznit, že se to týká propagandy ruské, a jen alibisticky doplnili „… i jinou propagandu“. Politici menších zemí mají tendenci zavděčit se silnějším „spojencům“ z obav, aby nebyli vypuzeni ze společenství mocných (případné vypuzení se týká jen politiků, nikoli samotných zemí, neboť malé země jsou pro země mocnější potřebné).

Dalším opatřením vlády České republiky v boji proti propagandě je zavedení vzdělávacího programu do škol. Program by měl žáky a studenty učit, jak odhalit propagandu a jak se jí bránit. Otázkou je, zda se tento program bude vyučovat pravdivě, anebo propagandisticky. Ve skutečnosti je tento program opět jakýmsi alibismem a důkazem pro západní společenství, že český systém plní západní normy a požadavky. Vždyť přece úplně postačí vést studenty k pravdě, jinými slovy je učit pracovat s psaným a mluveným slovem neboli práci s informacemi. Jakékoli informace jsou směsí faktů*, domněnek* a různých doplňujících komentářů. U informací je důležité přemýšlet o jejich obsahu, o jejich smyslu, umět je rozebrat a naopak dát do širší souvislosti, a samozřejmě je ověřovat. Cožpak poznámka o programu na odhalování propagandy nezní tak trochu propagandisticky? 

Na závěr uvádíme dva zavádějící a neodborné příklady k ruské propagandě. Prvním je výroční zpráva Bezpečnostní informační služby (BIS) za rok 2014 (zpráva za rok 2015 ještě není k dispozici). Ze zprávy uvádíme první větu, jež představuje část o ruské propagandě: „V kontextu ukrajinské krize ruská moc a její sympatizanti předvedli celou škálu bílé, šedé i černé propagandy.“ Nyní větu takto pozměníme: V kontextu ukrajinské krize americká moc a její evropští sympatizanti předvedli celou škálu bílé, šedé i černé propagandy.“ Která věta je pravdivá? Pochopitelně jsou pravdivé obě věty, jenže BIS ve zprávě píše jen o jedné straně, čímž je hodnocení vytvořené touto zpravodajskou službou jednostranné neboli neúplné. Z pohledu ČR je to však pochopitelné, neb protivník je západními mocnostmi určen a o spojencích se nelze zmiňovat, i kdyby prováděli sebetvrdší propagandu. Malým zemím ani nevadí, že zpravodajské služby USA ve svých výstupech rozebírají, koho chtějí včetně členských zemí NATO a EU. Jak ale potom bude vypadat výuka o propagandě na českých školách a státních institucích?1

Druhým příkladem je nevládní organizace Evropské hodnoty, která představila „studii“ o fungování českých „dezinformačních“ webů. Tato studie byla dokonce uvedena i v České televizi, přičemž redaktor k tomu doplnil následující: „Tým Evropských hodnot systematicky sleduje českou dezinformační scénu od loňského podzimu.“ Tato věta zní jako potvrzení, že zmíněný tým je schopen dezinformace* spolehlivě identifikovat, což je záludná věc, a to jednoduše proto, že nejprve by musel být schopen identifikovat pravdu, aby jakékoli informace před jejich označením za dezinformace měl s čím porovnat. V samotné studii se záhy dozvídáme, že studie byla zaměřena čistě na dezinformace z ruské strany, čímž dospíváme k jednostrannému čili neúplnému přístupu jako v případě BIS.

Úvodní slova v této studii zní: V České republice již dlouhou dobu probíhá politická, ekonomická a mediální dezinformační kampaň, která je součástí hybridní války vedené Ruskou federací proti západním demokratickým státům a jejíž intenzita se výrazně zvýšila se začátkem konfliktu na Ukrajině. Cílem této kampaně je podrývat demokratické instituce, nabourávat důvěru občanů v tradiční politické strany a mainstreamová média a narušovat naše transatlantické partnerství a legitimitu členství v mezinárodních organizacích, jako je Evropská unie nebo NATO.“

Tyto věty by si zasloužily hlubší analýzu, ale rozebereme jen dvě položky. Pokud tady dlouhodobě probíhá politická, ekonomická a mediální dezinformační kampaň, tak je ohrožena nebo dokonce narušena svrchovanost naší země. Avšak zpravodajské a bezpečnostní služby* nekonají. Proč? Podobné je to s poznámkou o podrývání demokratických institucí, což souvisí s podvratnou činností* (subverzí), ale nikdo na tuto trestnou činnost nereaguje. Jak je to tedy s obsahem této studie? Je obsah věrohodný, anebo snad propagandistický? Druhá položka je spojena s narušováním partnerství a legitimity členství v EU a NATO. Jsou členské země opravdu tak slabé, aby jejich partnerství narušily dezinformace? Pokud ano, tak organizace nejsou v pořádku. Avšak hlavní narušování nevyplývá z ruské strany, ale z toho, jak tyto organizace fungují (těžkopádnost, značná omezení, nerovnost mezi zeměmi apod.).

Co je ale na celé studii nejzvláštnější, je to, že je při svém představení opatřena obrázkem amerického vrtulníku UH-60 Black Hawk (obrázek přiložen), ze kterého palubní personál rozhazuje letáky. Jedná se o 350. rotu psychologických operací při činnosti v Iráku. Oficiálně uváděným cílem amerických jednotek psychologických operací je ovlivnit chování cílových skupin zahraniční populace. Obrázek lze tedy vysvětlit jako ilustraci boje proti ruské dezinformační kampani tím, že jsou mezi české obyvatelstvo rozhazovány letáky s „očisťovacími“ texty. To nepůsobí jako poctivý boj proti propagandě.

Chceme-li skutečně a účinně bojovat proti propagandě, měli bychom začít skloňovat slovo pravda a hodnotit situaci ze svého postavení v České republice a nikoli z pohledu zahraničních mocností a oprostit se od vlastní české propagandy jako podřízeného příspěvku cizím mocnostem. Podle seznamu souvisejících produktů níže je to úkol pro české funkcionáře nelehký.

Zpravodajské produkty související s tematikou zavádějícího vyjadřování a propagandy:


* Odborné termíny jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.

1 Podrobněji je výroční zpráva BIS rozebrána v produktech 12011 Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 1/3)", 120012 Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 2/3)a 12013 Odborná analýza výročních zpráv BIS (díl 3/3).


Zpravodajský produkt 13007
Souhrnné hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO
28. červenec 2016
Předplatitelé

Specifická analýza – případová studie (11019)

Provedení úspěšného převratu vyžaduje splnění několika zásadních věcí, které je možné rozdělit na období před převratem, období zahájení převratu a období průběhu převratu. Způsob a úroveň splnění těchto zásadních věcí v uvedených obdobích může napomoci objasnit pozadí celého převratu. Avšak pro vytvoření kvalitní analýzy se nelze soustředit jen na konkrétní analyzovanou událost, nýbrž také na dění, jež jí předcházelo. Obvykle totiž platí, že každá událost se rodí z událostí jiných.

Zpravodajský produkt ve formě specifické analýzy (případové studie) rozšiřuje krátkou analytickou reakci 11018 s názvem Hodnocení »pokusu o převrat« v Turecku a rozebírá konkrétní skutečnosti, které pomáhají sestavit určitý zpravodajský závěr o tom, kdo převrat organizoval a proč, a jaké dopady (účinky) to způsobilo, případně ještě způsobí.

26. červenec 2016
Předplatitelé

Odborný výklad a hodnocení migrační politiky (22005)

V problematice migrace je snahou každé země provádět migraci řízenou čili legální. Uskutečňováním řízené migrace stát prokazuje, že ji má pod svojí kontrolou. Pokud situace dospěje do stavu neřízené migrace, tak je naopak zvýrazněna nelegálnost celé záležitosti v podobě nekontrolovaného1 přílivu nelegálních migrantů. Otázkou vždycky je, proč může být migrace nekontrolovaná, když mají evropské země a mezinárodní instituce po řadu let k dispozici všechny možné mechanismy, aby jí preventivně čelily a usměrňovaly.

Současná migrace je sice z pohledu evropských zemí migrací neřízenou, ale o to víc je řízena jinými organizacemi, a to v některých případech i na státní úrovni zaangažovaných zemí. Svůj podíl na tom má také vedení Evropské unie a některé evropské země, jež vlastně nelegální migraci zlegalizovaly, čímž k tomu nutí i ostatní státy.2 Avšak ať už je migrace jakákoli, existuje několik jednoduchých zásad, jak tento (ne)řízený jev zvládat. V prvé řadě se jedná o určitý samostatný přístup jednotlivých vlád a k tomu využití vlastních sil a prostředků jak na domácí půdě, tak v zahraničí včetně diplomacie. Následně je to způsob použití příslušných státních složek, přičemž zvláštní úlohu by z hlediska zpravodajské podpory v boji proti terorismu, extremismu a militantním skupinám měly sehrávat státní zpravodajské služby a průzkumný a zpravodajský personál ozbrojených sil. 

V souvislosti s migrační politikou je vhodné před objasněním určitých zásad zdůraznit vybrané texty ze Smlouvy o Evropské unii a ze Strategie migrační politiky ČR. Ve Smlouvě o Evropské unii se jedná o článek 4, ve kterém můžeme najít následující věty: „(Unie) Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.“ A nelegální migrace v tomto rozsahu spolu s trvalým faktem platným více než 10 let, že migrace je vždy v různé míře propojena s terorismem a organizovaným zločinem, je nesporně věcí národní bezpečnosti. Text ve Strategii migrační politiky ČR uvádí v oblasti nelegální migrace toto: Česká republika zajistí bezpečnost svých občanů a efektivní vynucování práva v oblasti nelegální migrace, návratové politiky a organizovaného zločinu spojeného s převaděčstvím a obchodováním s lidmi.“ Záleží tedy ryze na členech vládního kabinetu, jak dokáží rozhodovat a řídit státní instituce s cílem zajistit bezpečné prostředí pro své občany. Evropská unie může být v této záležitosti jen podpůrným orgánem, ale nikdy tím rozhodujícím.

21. červenec 2016
Registrovaní

Odborný výklad (21009)

Stanovení pravděpodobnosti* vzniku určité budoucí události (případně i jejího průběhu) a vyjádření míry přesvědčení (analytické důvěry*) o správnosti této předpovědi (predikce) jsou dvě odlišné věci a jako takové by měly být obě součástí zpravodajského výstupu (písemného i ústního) určeného pro podporu rozhodovacího procesu* politiků a vojenských velitelů. Netýká se to jen výstupů, jejichž obsahem je odhad budoucího vývoje, ale také produktů s analýzou dokonané události a jejích příčin nebo produktů s hodnocením aktuální situace (dění a jevů ve společnosti). Avšak pro výstupy spojené s budoucím vývojem mají stanovení pravděpodobnosti určitého směru a naplnění tohoto vývoje a vyjádření míry přesvědčení o správnosti učiněného závěru zásadní význam právě proto, že jsou tyto výstupy obvykle spojeny s nutností učinit rozhodnutí či přijmout opatření příslušnými funkcionáři.  

18. červenec 2016

Krátká analytická reakce (11018)

Nedokonaná převratová událost, která se fyzicky odehrála 15. a 16. července 2016, je určitým bodem zlomu ve vztahu Turecka ke Spojeným státům a také k Ruské federaci. Celá událost je vyústěním aktivit USA a Turecka na Blízkém východě, jež byly započaty společnou dohodou, jejíž první znaky se začaly projevovat událostmi v roce 2012 (viz produkt 11007 Analýza vzniku Islámského státu"). Od poloviny roku 2015 se však postupně prohlubuje rozpor v názorech obou zemí na řešení blízkovýchodní situace, což přirozené vychází z podstaty odlišných cílů. Turci a Američané prosazují v regionu každý své vlastní plány, čímž je obtížné si vzájemně vyhovět.

Situaci v oboustranných vztazích USA a Turecka ovlivnily také aktivity Ruské federace na Blízkém východě, které značně narušily naplňování záměrů obou zemí. Sestřelení ruského bojového letounu tureckými silami pak následně tureckým představitelům ukázalo dopady ekonomické izolace ze strany Ruské federace, přičemž neschopnost prosadit své zájmy spoluprací s americkým partnerem se zvýraznila.

Složitou situaci Turci řešili omluvou Ruské federaci, jež byla následována teroristickým útokem na istanbulském letišti, jehož zvláštní okolnosti jsou předmětem interně rozpracované případové studie (viz Přehled zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy). Vyjádření tureckého prezidenta k útoku na mezinárodním letišti mělo významnou výpovědní hodnotu a bylo určitým signálem a varováním Západu (bližší hodnocení útoku a vyjádření tureckého prezidenta viz produkt 11017 Hodnocení teroristického útoku na istanbulském letišti v Turecku").

Turecko se jako geograficky potřebný člen Severoatlantické aliance ocitlo uprostřed soupeření mezi USA a Ruskou federací, v soupeření, ve kterém nedokáže prosazovat své vlastní zájmy. Tento vývoj a stav je příčinou toho, co se událo oné noci z 15. na 16. července 2016.

Pro podrobné a objektivní hodnocení celé události ohledně pokusu o převrat je nutné provést analýzu tří hypotéz*:

  • A) Pokus o převrat byl vnitřní záležitostí Turecka
  • B) Pokus o převrat byl připraven ve spolupráci s USA
  • C) Pokus o převrat byl připraven ve spolupráci s Ruskou federací

Každou hypotézu je nutné pro její úplnost uvažovat ve dvou variantách, a to zda byl pokus o převrat skutečný, anebo zinscenovaný, a samozřejmě s jakým cílem.

Pokus o převrat v Turecku je podrobně analyzován v produktu 11019 Pokus o převrat v Turecku jako dobře provedená vlivová operace".


Definice termínu viz produkt ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11018
Krátká analytická reakce
© 2016 Agentura EXANPRO