Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

11. leden 2020

Krátká analytická reakce – úvodní souhrnné hodnocení a předpověď (11120)

Před zveřejněním analytického produktu k atentátu na významného íránského činitele generálmajora Kásima Sulejmáního považujeme za důležité shrnout a znovu připomenout významné skutečnosti ve vývoji bezpečnostní situace ve světě, kterou na stránkách EXANPRO analyzujeme, hodnotíme a předpovídáme od jara 2016 (doba vzniku analytického webu EXANPRO).

Úspěšný atentát [1] na íránského generála Sulejmáního je jen dílčí epizodou v širším ovlivňovaném vývoji, kde mezi sebou soupeří Západ s Východem, potažmo dvě hlavní mocnosti jako vůdčí země těchto dvou uskupení, jimiž jsou USA a Ruská federace.

Studená válka nikdy neskončila! Studená válka trvá dál a rokem 2014 vstoupila do své třetí fáze, která se vyvíjí velmi konfrontačně, a to za výrazného přispění evropských zemí včetně České republiky. Proč studená válka nemohla nikdy skončit a proč hovoříme o její třetí fázi je vysvětleno v navazujícím dokumentu. Problematice se rovněž věnuje stále aktuální výchozí dokument 11001 Studená válka nikdy neskončila z března 2016.

Vztahy mezi Spojenými státy americkými a Islámskou republikou Írán (název „Íránská islámská republika“ je nesprávný překlad [2]) jsou antagonistické už 42 let (od počátku roku 1979), tedy od doby, kdy se v Íránu uskutečnila islámská revoluce a kdy USA ztratily nad Íránem svůj vliv neboli ztratily část ze své sféry vlivu*. Nověji se z pohledu USA v rámci projektu (plánu) pro 21. století jedná o sféru politické a vojenské kontroly, což je vyšší úroveň v ovládání daného geografického prostoru než mít „pouze“ určitý vliv, který nemá vždy takový účinek, jaký Američané požadují.

Od doby, kdy Američané ztratili Írán, neustále usilují o jeho znovuzískání (plánují aktivity proti Íránu, brojí proti němu apod.). A to byl právě jeden z důvodů, proč Spojené státy zahájily vojenskou misi v Afghánistánu a posléze také v Iráku. Írán totiž leží mezi uvedenými zeměmi, jak ukazuje obrázek (obrázek byl převzat a upraven z téměř čtyři roky starého, ale stále aktuálního produktu 11003 – viz odkaz níže). Cílem bylo Írán postupně izolovat, což se později rozšířilo i na snahu blokovat íránské aktivity v Perském a Ománském zálivu. Podrobněji americké aktivity v Afghánistánu a Iráku ve spojení s Íránem analyzuje produkt 11003 Konflikty ve světě jako boj mezi USA a Ruskou federací z dubna 2016.

V současném roce 2020 již uplyne druhá dekáda v úsilí Spojených států postupně naplnit svůj novodobý projekt zahraniční politiky určený pro současné století. Závažným problémem pro Američany však je, že po „dlouhých“ 20 letech nedokončili ani jeden bod ze svého plánu – několik bodů sice zahájili, ale ani u jednoho z nich se jim nepodařilo dovršit požadovaného konečného stavu (desired endstate). Určitou výjimkou může být Kosovo, kde své akce Američané zahájili ještě na sklonku 20. století, ale kde se nyní projevují „obtěžující“ slabiny.

Zde můžeme zopakovat upravená a doplněná slova uvedená v květnu 2019 (produkt 11103) související s identifikací* skutečných bezpečnostních hrozeb* pro mezinárodní mír. Následující text je zároveň stručnou předpovědí pro vývoj bezpečnostní situace: 

         

  

  

Nebudou-li v nejbližší době správně identifikovány a úspěšně řešeny skutečné hrozby pro mezinárodní mír v Evropě, budou přehlížené a nebezpečné aktivity postupně kulminovat až do svého vrcholného bodu, který by podle zpravodajského odhadu (intelligence estimate) měly dosáhnout nejpozději v roce 2030. Pro ty, kteří jsou v rámci historie České republiky (Československa) fascinováni osmičkovými lety, můžeme termín posunout na rok 2028.

Vrcholným bodem míníme takový stav, kdy bude významně narušeno bezpečné prostředí a/nebo mezinárodní mír v Evropě. Nejedná se o žádné věštění z křišťálové koule, ale o reálný vývoj zapříčiněný těžkostmi v prosazování plánu USA pro 21. století a nerozvážným a nápomocným přístupem především vlád členských zemí Evropské unie. Realizace plánu se v jeho jednotlivých bodech stále více zpožďuje, což americkou expanzivní frakci nutí vyvíjet stále větší tlak v klíčových geografických prostorech (viz klíčový prostor*).

Podrobné objasnění reálných hrozeb je součástí Konceptu Bezpečnostní politiky a strategie ČR, kde se jimi konkrétně zabývá Článek 4.

     
 

Ve volně navazujícím produktu s problematikou amerického projektu pro 21. století rozebereme americko-íránské vztahy se zapojením Izraele, dále proč nemohla skončit studená válka, doplníme zbylé důvody pro zahájení vojenské mise v Afghánistánu a Iráku, nastíníme stav, jaký Američané hodlali ve světě dosáhnout do roku 2020, vysvětlíme důležitost Iráku v soupeření o sféru vlivu mezi USA a Ruskem a v neposlední řadě objasníme, proč jsou aktivity USA nezodpovědné pro bezpečnost v Evropě.


[1] Jakákoli vojenská akce je považována za úspěšnou, pokud se potvrdí splnění jejího cíle. Po vojenském úderu se obvykle provádí vyhodnocení jeho účinku na cílový objekt nebo subjekt. V tomto případě nevíme, zda se Američanům podařilo potvrdit smrt generála Sulejmáního, respektive propojit jeho osobu s tělesnými ostatky z místa činu, případně alespoň doložit, že skutečně nastoupil do vozidla, které bylo zasaženo. Američané při potvrzování úspěšného zásahu mohli vycházet jen z reakcí íránské strany. Na druhou stranu si nemyslíme, že by Íránci dokázali smrt svého vojenského hodnostáře předstírat.

[2] Představitelé Íránu svůj název do anglického jazyka překládají jako „Islamic Republic of Iran“, přičemž zdůrazňují podstatné jméno „Írán“, které často na cedulích svých oficiálních budov, jakými jsou například zastupitelské úřady v zahraničí, píší většími písmeny než zbylá dvě slova. Pokud název změníme na „Íránská islámská republika“, tak to znamená, že jsme důraz položili na slovo republika a ze slova „Írán“ jsme vytvořili pouhé přídavné jméno, které jako přívlastek blíže určuje podstatné jméno „republika“. Pokud by Íránci skutečně hodlali v oficiálním názvu své země používat přídavné jméno „Íránská“, tak by svůj název do angličtiny přeložili jako „Iranian Islamic Republic“, a nikoli tak, jak je uvedeno výše. (Stejný problém je u Afghánistánu, jehož oficiální název se do češtiny překládá nevhodně jako „Afghánská islámská republika“ namísto „Islámská republika Afghánistán“.)

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11120
KAR – úvodní souhrnné hodnocení a předpověď
© 2020 Agentura EXANPRO
8. leden 2020
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (13075)

Produkt přímo navazuje na hodnocení s odborným výkladem 13074. V tomto produktu se vrátíme k našim řečníkům ústavnímu soudci Pavlu Rychetskému, datovému analytikovi Františku Vrabelovi a ministerskému zmocněnci Jiřímu Šedivému a zhodnotíme jejich vyjádření o lžích či dezinformacích*, případně takzvaných fake news* na sociálních sítích – každý z nich tento druh informací nazval rozdílně (jejich vyjádření viz předchozí produkt).

Tito rádoby bojovníci za pravdu okamžitě přijali výsledky studie, o níž se zmiňují ve svých proslovech v různých televizních pořadech (viz předchozí produkt). Tím ale ukázali, že o informacích nepřemýšlejí a neověřují si učiněné závěry. Nedělají to u informací pocházejících z institucí propojených se západním politickým trendem, přičemž k ověřování informací neustále nabádají. Avšak toto jejich nabádání se týká jen informací, jež nepodporují nastavený západní politický trend (to je ta jednostrannost a záměrná či nevědomá, taktéž podvědomá předpojatost). Kromě hodnocení vyjádření zmíněných řečníků taktéž prokážeme, proč byla americká studie provedena pochybným způsobem – ta studie, o jejíž výsledky se zmínění řečníci opírají.

Uvedené tři osoby se ani trochu nenamáhaly, aby o této studii erudovaně přemýšlely. Hned jí podlehly a začaly její výsledky bez rozpaků šířit. Ono už jenom tvrdit, že se některé informace šíří po sociálních sítích rychleji než informace jiného druhu, je z technického hlediska zavádějící (s nadsázkou se můžeme u tohoto vícevýznamového sdělení ptát, zda snad mají některé informace aerodynamičtější tvar). Pokud řečníci hodlali mluvit o tom, že je takto šíří lidé, měli fundovaně hovořit o lidech jako o uživatelích sociálních sítí, a nikoli o samotných informacích, jako by snad ony samy byly aktivní bez lidského přičinění. Avšak to je jenom věc srozumitelnějšího vyjadřování, přičemž tento výrok o zdánlivě aktivních informacích nemá vliv na celkově zavádějící závěry diskutované studie.

Rozeberme si nyní podrobněji závěry americké studie a rovněž výroky našich tří řečníků, kteří se snaží působit dojmem, že mají naprosto jasno v tom, co je pravda a co je dezinformace. Pan Rychetský, který má jasno o pravdě, navíc sám ve svém vyjádření šířil dvě dezinformace, a to o původu univerzity, jež studii provedla, a o tom, že obsah sociálních sítí je ze 75 % tvořen takzvanými fake news (objasnění obou dezinformací dále v textu). Všichni řečníci pak vyslovili jednu zkreslenou informaci, když se snažili závěr pro jednu „věc“ vztáhnout a rozšířit na více „věcí“.

4. leden 2020
Registrovaní

Specifické hodnocení a odborný výklad (13074)

Během 16 dnů (od 17. listopadu do 2. prosince 2019) vystoupily ve třech různých televizních pořadech tři různé osoby, které tvrdily, že lež se na sociálních sítích šíří rychleji než pravda. Při tom se odvolávaly na studii jedné americké univerzity. K těmto osobám patří Pavel Rychetský – předseda Ústavního soudu ČR, František Vrabel – datový analytik a ředitel společnosti Semantic Visions, a Jiří Šedivý – zmocněnec pro odolnost a nové hrozby MZV (taktéž bývalý ministr zahraničních věcí a bývalý velvyslanec při NATO).

Uvedené osoby se podle svého vyjádření snaží rozpoznávat pravdu od lží či dezinformací*, avšak svým vystoupením nezávisle na sobě v různých televizních pořadech prokázaly, že samy podléhají manipulaci, případně že manipulaci ze strany západních institucí tolerují. Zmíněná studie je zavádějící, jenže zmíněné osoby nedokázaly nebo nechtěly toto klamné provedení studie odhalit.  

Rychetský nejenže se nechal zavádějící studií zmanipulovat, ale on dokonce zaměnil původce studie za jinou univerzitu, čímž sám šířil dezinformaci, respektive takzvanou misinformaci* (mylné sdělení vyplývající z nevědomosti nebo také popletenosti řečníka).

Máme zde ústavního soudce, datového analytika* a ministerského zmocněnce, čímž by si leckdo mohl myslet, že to jsou lidé s určitou úrovní pro kvalifikované vyjadřování. Jenže úroveň kvalifikace, která je často nedostatečná, není mnohdy tak důležitá jako úroveň morálky a nestrannosti.

Podívejme se nyní na vyjádření dotyčných osob k problematice šíření údajných lží na sociálních sítích a na hodnocení těchto jejich vyjádření ve vztahu k zavádějícímu obsahu oné studie a ve vztahu k předpojatému postoji uvedených osob pozvaných do televizních pořadů.

25. prosinec 2019
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení – případová studie (11119)

Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 11118, v němž je uvedení do problematiky incidentu ve Fakultní nemocnici Ostrava s nadnesením otázek ohledně politické a policejní reakce s podrobnějším zaměřením na hodnocení přístupu politických funkcionářů. V tomto produktu následuje hodnocení reakce policistů se zaměřením na pátrání po pachateli, určování jeho totožnosti a vystupování Policie ČR (PČR) směrem k médiím a veřejnosti.

Kromě pokračujícího vyšetřování případu směrem k odhalení přesného motivu střelce, způsobu získání nelegální střelné zbraně a možných signálů, které napovídaly, že útočník něco takového může spáchat, by se PČR měla zaměřit na kritické vyhodnocení vlastní činnosti. Do tohoto přísného vyhodnocení by měly být zahrnuty následující otázky:

  • Byl příjezd prvních hlídek z časového i obsahového hlediska v pořádku?
  • Je v pořádku, že se policistům nepodařilo detekovat* správného pachatele napoprvé?
  • Je v pořádku, že identifikace* pachatele (určení jeho totožnosti) v tomto vážném incidentu a za stávajících podmínek trvala 2 hod. a 34 min. od spáchání trestného činu?
  • Je v pořádku, že detekce a identifikace správného pachatele splynuly z hlediska uvolnění informací do jedné doby?
  • Je v pořádku, že lokalizace* pachatele, který se nacházel „jen“ 5,5 km od místa činu, trvala za stávajících podmínek 3 hod. a 10 min. od provedení střelby v ostravské nemocnici?
  • Je v pořádku, jak PČR komunikovala s novináři a veřejností?

Obecně řečeno PČR musí vždy po takovýchto závažných trestných činech rozebrat vlastní reakci na ohlášení incidentu a vlastní činnost při příjezdu na místo činu, při prověření přítomnosti pachatele (aktivního střelce) na místě činu, při zajištění místa činu, při detekci* pachatele, při identifikaci* pachatele, při lokalizaci* pachatele a při zadržení nebo eliminaci pachatele. Veškerá činnost musí být rovněž vyhodnocena z hlediska jejího zastřešení efektivním a rozhodným řízením všech zasahujících policejních prvků z k tomu zřízeného dočasného řídícího centra (řídící skupiny) včetně nutné komunikace s novináři a veřejností.

Vyhodnocení je nutné provést pro profesní ponaučení (lessons learned) celého policejního sboru se zdůrazněním důležitých bodů a pro přijetí dílčích i systémových opatření pro zdokonalení budoucí činnosti policistů.

Jakých nedostatků se Policie ČR dopustila při působení proti „ostravskému střelci“? To popisuje následující analýza ve formě případové studie.

19. prosinec 2019
Předplatitelé

Souhrnné hodnocení (11118)

Tragický incident se odehrál 10. prosince 2019 ve Fakultní nemocnici Ostrava. Útočník v ten den vešel po sedmé hodině ranní (nejpozději v 7.15 hod.) do objektu nemocnice, kde si vybral čekárnu traumatologické ambulance. Tam v 7.19 hod. zahájil z bezprostřední blízkosti střelbu do lidí. Na místě nebo později následkům střelby podlehlo celkem sedm osob (čtyři muži a tři ženy), další dvě osoby byly zraněny. Akce střelce trvala do 30 sekund. Útočník poté ihned opustil objekt nemocnice a odjel v osobním voze.

Na místo se začali sjíždět příslušníci z různých bezpečnostních orgánů a místní, krajští i státní funkcionáři. Byla to tradiční ukázka toho, jak se čeští funkcionáři dokážou koncentrovat na jedno místo jenom proto, že se tam odehrálo něco „velkého“. Otázkou však je, kdo z oněch funkcionářů byl na místě opravdu užitečný a kdo svou přítomností pouze předstíral svou důležitost.

Jak mají všemožní funkcionáři postupovat v takovéto situaci? A proč u většiny funkcionářů není vhodné, aby okamžitě vyráželi na místo činu, a to ještě v době, kdy neskončila policejní operace? Odpověď tkví v tom, že zvyšující se počet funkcionářů v prostoru incidentu komplikuje v několika oblastech práci policejních orgánů. Stejně tak komplikace nastávají, když se různí funkcionáři snaží přes své podřízené úředníky aktivně a vytrvale získávat osobní přehled o situaci v místě incidentu (více dále v textu).

Postup samotné Policie ČR (PČR) nebyl zcela koordinovaný a policisté nebyli využiti nejefektivněji. Postup PČR v součinnosti s ostatními složkami či úřady a místní samosprávou pak byl v určitých ohledech až chaotický. O tom vypovídá především to, že s novináři mluvil každý, kdo měl nějakou funkci. Takto například Česká televize během 63 minut (od 8.40 do 9.43 hod.) telefonicky vyzpovídala osm různých politických a policejních funkcionářů, kteří ochotně poskytovali informace a odpovídali na otázky podle vlastních informačních kanálů. V té době nebyl pachatel stále ještě vypátrán, natož dopaden, dokonce nebyla určena ani jeho totožnost. Během takto vážného incidentu nemohou tímto způsobem státní a místní prvky postupovat (podrobnější objasnění dále v textu).

Policistům trvalo 2 hodiny a 34 minut, než zjistili totožnost pachatele. Následně byl pachatel přibližně v 10.30 hod. vypátrán a lokalizován, a to ještě za pomoci jeho matky, která policii upozornila na jeho přibližnou polohu. Útočník byl objeven u obce Děhylov „pouhých“ 5,5 km přímou čarou od objektu nemocnice, a to ve stejném osobním voze, v jakém opustil místo činu. V té době uplynuly 3 hodiny a 10 minut od střelby. Lze tento výkon považovat za úspěch PČR?

Útočník se neskrýval, neprchal, neměnil vozidla apod. V opačném případě mohl za tři hodiny ujet více než 300 km po dálnici a mimo dálnice více než 180 km. Mohl bez problémů přejet do Polska nebo na Slovensko, ale také do Rakouska. Jak Policie ČR v době pátrání řešila hraniční přechody a oznámení zahraničním partnerům?

Incident v ostravské nemocnici je ukázkou, jak se státní orgány poučily či nepoučily od posledního tragického incidentu v Uherském Brodě (únor 2015), kde rukou nepříčetného střelce zahynulo osm osob. Oba incidenty nelze úplně spojovat (stejný počátek, ale rozdílný vývoj situace), přesto by reakce státních orgánů měla vždy vycházet ze stejného propracovaného a koordinovaného systému. Takový přístup orgánů během předchozího incidentu chyběl. Avšak incident v Ostravě prokázal, že absence tohoto přístupu trvá. Jaké nedostatky byly zaznamenány v činnosti policistů a politiků?