Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

15. květen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13060)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

A) Ústavní soud klamným způsobem interpretoval zmíněné články Listiny základních práv a svobod (LZPS), přičemž úmyslně do svého objasnění nezahrnul jiné články LZPS, které se ke zkoumané problematice vztahují.

Ústavní soud (ÚS) rozhodl, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. června 2018 byla porušena svoboda projevu stěžovatele (provozovatele hotelu) zaručená v čl. 17 odst. 1 a 2 ve spojení s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. ÚS své rozhodnutí interpretoval tak, že i při podnikání je zaručena svoboda projevu (viz web ÚS).

Podívejme se nejprve na znění příslušných článků:

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

Článek 26
(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

Nyní si připomeňme, jaký nápis na vstupních dveřích hotelu vyvěsil provozovatel hotelu a jaké prohlášení po návštěvnících z Ruské federace požadoval podepsat:

„S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique.“

Uvedené prohlášení, které měli podepsat výhradně hosté z Ruské Federace, mělo následující znění:

„Prohlašuji tímto, že nesouhlasím jako občan Ruské federace s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Jméno a příjmení, adresa a podpis.“

Zde je zásadní text článku 17 odst. 1 a 2, kde se píše, že svoboda projevu je zaručena, čímž má každý právo vyjadřovat své názory slovem, písmem atd. Zdůrazňujeme, že se jedná o právo vyjadřovat své názory, což v žádném případě neznamená rovněž právo vnucovat své názory ostatním nebo vybrané skupině osob (v tomto případě občanům Ruské federace) prostřednictvím podepsání připraveného prohlášení, což byla ještě navíc podmínka pro poskytnutí určité služby (v tomto případě služby ubytování). Vnucovat svůj názor a podmiňovat jeho přijetí poskytnutím hotelové služby je porušením jiných článků LZPS (viz problematický bod C), které ÚS úmyslně opomněl zdůraznit, neboť se na věc dívá jen z pohledu provozovatele hotelu, což je znak podjatosti.

Pokud by hoteliér svůj názor svobodně vyjádřil v souladu s dotyčným článkem LZPS, tak by na vstupní dveře hotelu umístil například tento nápis:

„Odmítáme anexi Krymu provedenou Ruskou federací. Současná okupace Krymu odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique.“

(Poznámka: Zpravodajský produkt neřeší, zda se v případě Krymu jedná, či nejedná o anexi. Výsledek této polemiky nemá žádný účinek na analýzu rozhodnutí ÚS.)

Hoteliér zašel mnohem dál, než že by svůj názor jenom svobodně vyjádřil. Provozovatel hotelu v tomto případě vyvíjel na návštěvníky z Ruska nepřímý nátlak, když jejich ubytování ve svém hotelu podmiňoval jejich podpisem s uvedením osobních údajů pod prohlášení uvedené výše. Hovoříme o nepřímém nátlaku, jelikož ruští návštěvníci nemuseli na tento nátlak přistoupit a mohli se mu vyhnout ubytováním v jiném hotelu. Jenomže v porovnání s ostatními zákazníky hotelu byli v poskytování služby značně znevýhodněni, a to už není jen o svobodném projevu a vyjádření názoru ze strany hoteliéra.    

Ústavní soud k tomuto napsal zvláštní odůvodnění:

„Obecně pak mají omezení nabídky služeb jinou povahu tam, kde se jedná o službu vskutku základní (viz např. Nejvyšším správním soudem uvedený příklad prodeje chleba anebo třeba poskytnutí akutní zdravotní péče), popřípadě monopolní (např. jediný poskytovatel plynu v dané lokalitě). Pokud totiž v těchto případech dojde k odepření daného zboží anebo služby, resp. její poskytnutí je podmíněno něčím, co je pro spotřebitele nepřijatelné, popř. přinejmenším nevýhodné či nepříjemné, jedná se ve skutečnosti o formu přímého nátlaku na něj. Tato situace se proto významně odlišuje od situace, která nastala v dané věci, kdy nic podobného potenciálním zákazníkům nehrozilo.“

Dále v textu k tomu ÚS doplnil následující:

„Zájmy potenciálního spotřebitele, které „byly ve hře“, nebyly existenciální, takže jejich neposkytnutím stěžovatel nemohl nikoho zásadněji ohrozit.“

Toto odůvodnění je podivné a nesprávné hned v několika bodech:

  • a) ÚS nijak nevysvětlil, jak toto odůvodnění v poskytování služeb souvisí s vyjádřením vlastního názoru (čl. 17. odst. 2 ZLPS), když se již jedná o něco víc než jen o svobodný projev. Provozovatel hotelu přistoupil na aktivní ovlivňování názoru obyčejných občanů, a to nikoli „pouhým“ přesvědčováním, ale pod podmínkou ubytování. To už není jen o svobodném projevu. Hoteliér si dokonce selektivně vybral a znevýhodnil jen jednu určitou skupinu osob – občany Ruské federace (RF). Kdyby podpis pod prohlášení vyžadoval po všech hostech hotelu, působilo by to spravedlivěji, ale stále by to bylo mnohem víc než vyjádření vlastního názoru podle čl. 17 odst. 2 ZLPS.
  • b) ÚS konstatuje, že o přímý nátlak se jedná, když poskytovatel něčím podmiňuje poskytnutí základní nebo monopolní služby, kam však ústavní soudci přirozeně nezahrnují hotely. Ale pokud se zde jedná o přímý nátlak, pak ústavní soudci zapomněli zmínit nátlak nepřímý (když existuje nátlak přímý, musí také existovat nátlak nepřímý). V případě hotelů tak můžeme hovořit o nepřímém nátlaku, kdy jsou zákazníci omezeni, ale ne ohroženi (jak doplňuje ÚS). Avšak stále se jedná o formu nátlaku.
  • c) ÚS k bodu výše přidává, že o přímý nátlak se jedná, když poskytnutí základní či monopolní služby je podmíněno něčím, co je pro spotřebitele přinejmenším nevýhodné či nepříjemné. Avšak ono také odepření hotelových služeb může být pro spotřebitele věcí přinejmenším nevýhodnou či nepříjemnou. Ale to už ústavní soudci ve svém odůvodnění nezmiňují, a naopak tvrdí, že tato situace v případě ruských zákazníků nehrozila. To je hodně zvláštní konstatování a psychologický vhled do mysli zákazníků ve prospěch hoteliéra. Ústavní soudci si zde zřejmě svévolně určili, že chování hoteliéra nemohlo být pro ruské občany nevýhodné ani nepříjemné. Ale jak tohle mohli vědět? Provedli snad výzkum veřejného mínění u ruských turistů v ČR? Jenže hoteliér ruské občany znevýhodnil, tak proč ÚS tvrdí, že tohle znevýhodnění nemohlo být nevýhodné? To je jeden z více rozporů, které odůvodnění ÚS obsahuje. Podmiňování poskytnutí hotelové služby mělo být vyhodnoceno jako nižší forma nátlaku, avšak ÚS to klamně vyhodnotil jako formu svobodného projevu, který je však o vyjádření vlastního názoru, a nikoli o podmiňování poskytnutí hotelových služeb, a ještě k tomu směrem jen k jedné selektivně zvolené skupině osob.
  • d) ÚS konstatuje, že poskytovatel služby nemohl nikoho zásadně ohrozit. To je zvláštní způsob zdůvodňování a obhajování hoteliéra, pokud uvážíme, že se mělo podle ÚS jednat jen o svobodný projev. Proč by měl být údajný svobodný projev s vyjádřením vlastního názoru hoteliéra odůvodňován nějakým ohrožením či neohrožením ruských zákazníků? Z analytického pohledu si ústavní soudci už těmito zvláštními výstupy nabíhají, protože tím vlastně nechtěně připouštějí, že to bylo něco více než jen vyjádření názoru. Píší, že ruští návštěvníci nebyli ohroženi, ale jaksi pozapomněli zdůraznit, že byli jednoznačně omezeni. ÚS tady přeskočil jeden stupeň. Stav ohrožení podle ÚS neexistoval (můžeme souhlasit), jenže ÚS jaksi přeskočil stav omezení, který bezpochyby nastal. A opět se dostáváme k závěru, že se již nejednalo jen o pouhé vyjádření vlastního názoru, ale o omezení zákazníků v podobě splnění podmínky pro ubytování, což se navíc týkalo jen jedné selektivně zvolené skupiny osob. Svobodný projev není o omezování jiných občanů v poskytování služeb pod podmínkou, že podepíší připravené prohlášení s uvedením osobních údajů.
  • e) Z nepochopitelných důvodů zde ÚS hovoří o existenciálních zájmech spotřebitele, čímž podjatým způsobem vytváří umělý prostor pro „přípustné“ působení a možnosti provozovatele hotelu. ÚS tak vlastně říká, že hoteliér může zákazníky omezovat až do úrovně, kdy se ještě nejedná o jejich existenciální zájmy. Je vůbec možné, aby někdo takto odůvodňoval svobodný projev a vyjádření vlastního názoru?

Provozovatel hotelu mohl s celým svým personálem uspořádat oficiální demonstraci (i několik demonstrací) s příslušnými transparenty nebo mohl zahájit kampaň na sociální síti či si pro tuto záležitost vytvořit vlastní web apod. To jsou způsoby svobodného projevu a vyjadřování názoru. Jenže hoteliér a kupodivu taktéž ÚS považují stav, kdy mají Rusové na půdě příslušného hotelu zakázáno vyjadřovat jiný názor (jinak tam nemají co pohledávat), než má provozovatel hotelu ve vztahu k situaci na Krymu, za svobodný projev a vyjádření vlastního názoru. To postrádá jakoukoli logiku (racionalitu) a smysl pro spravedlivé řešení kauzy v souladu s Listinou základních práv a svobod (LZPS).

Poznámka: Články z Listiny základních práv a svobod, které ÚS úmyslně nezahrnul do svého objasnění a které se ke zkoumané problematice vztahují, jsou uvedeny v problematickém bodě C).

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


Zpravodajský produkt 13060
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
15. květen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13059)

Produkt přímo navazuje na výstup 13058 a je pokračováním rozboru zavádějícího rozhodnutí Ústavního soudu ČR v případu provozovatele ostravského hotelu Brioni Boutique (Golden Gastro Service, s. r. o.). Tato kauza nazvaná „hoteliér“ je druhým výrazným zapojením Ústavního soudu (ÚS) do politického tažení proti Ruské federaci. Prvním výrazným zapojením a zpolitizováním ÚS byla kauza „Nikulin“, v níž se několik ústavních soudců účastnilo zákulisního komplotu výkonné a soudní moci ve prospěch USA (blíže viz předchozí díl).   

V kauze „hoteliér“ jsme předložili sedm problematických bodů zjištěných v písemném závěru ÚS a především v odůvodnění tohoto závěru provedeného dvěma ústavními soudci, kteří patřili do tříčlenného senátu, jenž tuto kauzu řešil. Třetí ústavní soudce ze zmíněného senátu nesouhlasil s výrokem ani s odůvodněním rozhodnutí (nálezu) a pod rozhodnutí senátu přidal své písemné protikladné stanovisko (blíže viz předchozí díl).

Předkládáme opětovné shrnutí problematických bodů, které zároveň slouží jako odkazy k jejich jednotlivým objasněním:

  • G) Ústavní soud si plete soudnictví s výkonnou politikou státu, když se své odůvodnění snaží opřít o zahraniční politiku ČR a o politiku EU. Navíc členské země EU již několikrát porušily mezinárodní právo, čímž se stávají nespolehlivými garanty v určování toho, co je správné, a co nikoli.
  • ZÁVĚR

Zpravodajský produkt 13059
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
9. květen 2019

Specifická analýza a hodnocení (13058)

O velmi zavádějící výstup v médiích se postaral Ústavní soud České republiky, když ve svém rozhodnutí ze dne 17 dubna 2019 zveřejněném 30. dubna 2019 konstatoval, že provozovatel ostravského hotelu s názvem Brioni Boutique byl oprávněn na vstupních dveřích hotelu vyvěsit nápis:

„S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique.“

Uvedené prohlášení, které měli podepsat výhradně hosté z Ruské Federace, mělo následující znění:

„Prohlašuji tímto, že nesouhlasím jako občan Ruské federace s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Jméno a příjmení, adresa a podpis.“

Ústavní soud (ÚS) svým rozhodnutím reagoval na ústavní stížnost provozovatele hotelu, jenž nebyl spokojen s verdiktem Nejvyššího správního soudu (NSS). ÚS své rozhodnutí shrnul do závěru, že rozsudkem NSS ze dne 28. června 2018 byla porušena svoboda projevu stěžovatele zaručená v čl. 17 odst. 1 a 2 ve spojení s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozsudek NSS se proto ruší.

ÚS své rozhodnutí (nález) odůvodnil v několikastránkovém elaborátu klamným a zpolitizovaným způsobem, čímž už poněkolikáté zpochybnil svou odbornou a morální způsobilost jako nejvyšší soudní instance (shrnutí problematických bodů dále v textu).

Ústavní soud České republiky opakovaně prokazuje, že pokud řeší kauzy spojené s Ruskou federací nebo jejími občany, přikloní se vždy bez racionálního a spravedlivého vysvětlení na tu stranu, která je vůči ruským subjektům v opozici. Pokud by to bylo ve jménu spravedlnosti a v souladu s českým právním řádem obhajitelné, nebylo by možné nic namítat. Avšak postup ÚS je natolik absurdní, že není možné hovořit o nezávislém soudu, nýbrž o soudu politickém, jenž se řídí podle politického trendu Západu, a nikoli spravedlivým čili nestranným přístupem v posuzování jednotlivých kauz. Novodobá a příznačná přezdívka pro ÚS ČR je „mainstreamový soud“.

ÚS se již nechvalně a „velkolepě“ proslavil v kauze ruského občana Jevgenije Nikulina, jež přerostla v nevídaný komplot výkonné a soudní moci. Dosud to ale nikoho z českých zákonodárců netrápí. Morální i právní pokles ÚS v uvedené záležitosti je podrobně rozebrán v produktu 11100, ve kterém jsou uvedeny odkazy na další analytické produkty spojené se zmíněnou kauzou (první výstup k tomuto komplotu byl na stránkách EXANPRO zveřejněn v březnu 2018). Na konci dokumentu jsou uvedeny investigativní otázky, které už jenom svým obsahem dokládají pochybení ÚS v kauze „Nikulin“.

Nejnovější kontroverzní rozhodnutí ÚS v souvislosti s hotelem Brioni Boutique provozovaným společností GOLDEN GASTRO SERVICE (s. r. o.) je podle analytického nálezu* jak falešné, tak neúplné – absentuje v něm komplexnost zkoumané záležitosti. Před podrobnějším rozborem pochybného rozhodnutí ÚS předkládáme shrnutí problematických bodů:

  • A) ÚS klamným způsobem interpretoval zmíněné články Listiny základních práv a svobod (LZPS), přičemž úmyslně do svého objasnění nezahrnul jiné články LZPS, které se ke zkoumané problematice vztahují.
  • B) ÚS mylně dokladoval, že provozovatel hotelu chtěl svým činem pozitivně ovlivnit chování druhých, ale už nezkoumal, proč si provozovatel vybral pouze občany Ruské federace, když mnohonásobně více prokazatelných prohřešků proti mezinárodnímu právu je za posledních 20 let na straně západních států.
  • C) ÚS klamně konstatoval, že jednání provozovatele hotelu bylo racionálně odůvodněno a že nebylo nenávistné ani zasahující do důstojnosti spotřebitele.
  • D) ÚS nezkoumal, co chtěl provozovatel hotelu provést s prohlášeními ruských hostů, ve kterých požadoval uvedení osobních údajů včetně podpisu.
  • E) ÚS dospěl k falešnému závěru, že státní příslušnost není zakázaný diskriminační důvod.
  • F) ÚS si ve svém odůvodnění několikrát protiřečí, a to především ve vztahu slov „svobodný projev“ versus „ovlivňování“ a „nepřímý nátlak“.
  • G) ÚS si plete soudnictví s výkonnou politikou státu, když se své odůvodnění snaží opřít o zahraniční politiku ČR a o politiku EU. Navíc členské země EU již několikrát porušily mezinárodní právo (blíže viz odůvodnění problematických bodů v produktu 13059), čímž se stávají nespolehlivými garanty v určování toho, co je správné, a co nikoli. 

Před rozborem uvedených bodů je vhodné doplnit několik poznámek:

  • Ústavní soud rozhodoval v tříčlenném senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové.
  • Soudce Ludvík David nesouhlasil s výrokem ani s odůvodněním rozhodnutí (nálezu) a pod rozhodnutí senátu přidal své písemné oponentské stanovisko.
  • Nález Ústavního soudu a jeho odůvodnění je zvláštní „román“, který stojí za přečtení, neboť se jedná o vzorový vhled do myšlení ústavních soudců a ukázku jejich vědomí a svědomí (viz doplnění v části „Závěr“ – odkaz v navazujícím produktu). Slovo román je použito záměrně, protože při čtení není vždy jasné, zda se jedná o beletrii, anebo o soudní nález z reálného života (viz též text ÚS pod názvem I při podnikání je zaručena svoboda projevu).
  • Po kauzách „Nikulin“ a „Hoteliér“ (aktuální případ) se tak již pět ústavních soudců zpronevěřilo svému nezávislému a nestrannému poslání, a to jen kvůli politickému trendu Západu, kterému se stále více podřizujeme, aniž bychom zkoumali za využití všech státních institucí (včetně zpravodajských služeb*), zda je tato politika správná a pro Českou republiku prospěšná.
  • Mezi spornou pětici ústavních soudců patří soudci Jan Musil (odstoupil v lednu 2019), Jan Filip, Jaromír Jirsa, Vojtěch Šimíček a Kateřina Šimáčková. První tři soudci se dopustili prokazatelné machinace v kauze „Nikulin“, a to nikoli kvůli obsahu svého rozhodnutí, ale kvůli způsobu jeho provedení (viz níže). Další dva soudci pak z důvodu svého politického přesvědčení upozadili v kauze „Hoteliér“ své odborné vědomí a soudnické svědomí.
  • V kauze „Nikulin“ museli o jejím pozadí vědět také předseda ÚS Pavel Rychetský a jeho dva zástupci: místopředsedkyně Milada Tomková a místopředseda Jaroslav Fenyk.  

Pro lepší objasnění pozadí kauzy „Nikulin“ zveřejňujeme upravené investigativní otázky z produktu 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR, který byl publikován v dubnu 2018.

Formulace investigativních otázek pro Ústavní soud je následující:

  • 1) Proč ÚS zveřejnil své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti Jevgenije Nikulina až po zahájení jeho transportu do USA, a tedy až po rozhodnutí ministra Pelikána o jeho vydání americkým úřadům?
  • 2) Na základě čeho rozhodl ministr Pelikán o vydání Nikulina do USA, když podle usnesení ÚS platil odklad vykonatelnosti takovéhoto rozhodnutí?
  • 3) Kdo z výkonných politiků oslovil v době od 25. do 29. března (případně dříve) Ústavní soud?
  • 4) Kdy ministr Pelikán obdržel od ÚS informaci o zamítnutí stížnosti Nikulina?
  • 5) Proč ÚS zveřejňoval na Twitteru informaci o svém rozhodnutí o zamítnutí Nikulinovy stížnosti 30. března ve tři hodiny ráno (v té době byl Nikulin v polovině své cesty do USA), když usnesení o rozhodnutí ÚS je datováno k 27. březnu?
  • 6) Pokud připustíme, že soudci ÚS se usnesli o zamítnutí stížnosti 27. března, tak se poté musíme ptát, proč tak činili v ten samý den, kdy na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR řečnil americký politik Paul Ryan, jehož hlavním a později zveřejněným cílem návštěvy ČR bylo zajistit úspěšnou extradici Nikulina do USA?
  • 7) Uvědomovali si soudci ÚS, že jejich rozhodnutí učiněné v době návštěvy Paula Ryana může mít politický charakter, anebo to přímo věděli?
  • 8) Proč ÚS nerozhodoval o zamítnutí stížnosti Nikulina v jiném časovém období než právě ve dnech, kdy do Prahy přicestoval třetí nejvyšší ústavní činitel USA?
  • 9) Usiloval někdo z ústavních soudců o rozhodnutí v jinou přijatelnější dobu než ve dnech návštěvy Ryana v Praze?
  • 10) Bylo usnesení ÚS učiněno skutečně 27. března tak, jak je v dokumentu datováno, anebo později s uvedením dřívějšího data s cílem sladit papírovou činnost ÚS s činností výkonných politiků, v tomto případě ministra Pelikána?
  • 11) Proč nikdo z ústavních soudců nechce přiznat narušení nezávislosti ÚS, když byla činnost ÚS spojena s rychlým politickým rozhodnutím ministra spravedlnosti? (Ministr spravedlnosti je výkonný politik, není soudce, a proto má jeho rozhodnutí vždy politický charakter.)

To jsou základní otázky, na které je pro ÚS vzhledem k jeho nešikovnému a podřízenému jednání složité uspokojivě odpovědět. Otázky pomáhají doložit, že soudci ÚS nejednali nezávisle a nestranně tak, jak jim ukládá ústavní zákon. Stejně tak se ukazuje, že zákonodárný sbor neplní svou funkci ve skutečně závažných případech, mezi které bezpochyby patří právě tento popisovaný výkon Ústavního soudu ČR.

Pozadí extradice Jevgenije Nikulina do USA má pouze dvě varianty, přičemž obě jsou protiústavní:

  • a) Mezi USA a ČR byla předem učiněna utajovaná dohoda, přičemž Američané věděli, kdy bude uskutečněno rozhodnutí o ústavní stížnosti Nikulina, a věděli také, že jeho stížnost bude odmítnuta. Proto do Prahy dva dny před rozhodnutím ÚS jakoby nečekaně přijíždí Paul Ryan, aby zde na půdě Parlamentu ČR sehrál divadlo o velkém spojenectví mezi USA a ČR a „dohlédl“ na úspěšnou extradici Nikulina do Spojených států amerických.
  • b) Američané využili politickou situaci s vyhošťováním ruských diplomatů z ČR (březen 2018 v souvislosti s kauzou otravy ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala) a vyvinuli nátlak na českou vládu k dalšímu příspěvku v „boji“ proti Ruské federaci. K tomu do ČR narychlo posílají Paula Ryana. Premiér Andrej Babiš a ministr spravedlnosti Robert Pelikán se tlaku podvolují a spěšně po dohodě s Ústavním soudem vyhovují politickým požadavkům USA.

Přes všechno výše uvedené je zajímavé, že se Ústavní soud na Twitteru v exponované době v březnu 2018 chlubil, že jeho předseda Pavel Rychetský je podle blíže nespecifikovaného průzkumu veřejného mínění nejdůvěryhodnějším ústavním činitelem v ČR.

Pokud si připomeneme znění slibu soudců Ústavního soudu, kde slibují, že budou chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně, tak se musíme ptát, jaké mají nyní soudci ÚS a zvláště jejich předseda svědomí a co si myslí o své cti po kontroverzních kauzách „Nikulin“ a „Hoteliér“.

Podrobné objasnění problematických bodů v kauze nazvané „Hoteliér“ je dostupné v navazujícím produktu 13059 .


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 13058
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO
5. květen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (11102)

Produkt je přímým pokračováním problematiky započaté ve zpravodajském výstupu 11101.

Ve Francii se děje mnohem více negativních věcí, než je nám prezentováno ve sdělovacích prostředcích. Stejně tak požár katedrály Notre-Dame v Paříži je jen jedním z mnoha incidentů, při kterých byly ve Francii vedeny útoky na katolické kostely (více dále v textu). Soudobá bezpečnostní situace ve Francii vychází mimo jiné z koloniálních dějin Francie a z aktuálního přístupu francouzské vlády k nezákonným aktivitám, k nimž bezesporu patří organizování nelegální migrace*.

Za všemi negativními jevy* a incidenty* však nelze hledat jen původ v etnické různorodosti. Jsou jevy a incidenty, které mají svůj skrytý politický účel a skryté politické pozadí. Požár katedrály Notre-Dame obsahuje tolik podivností a zvláštních vstupů (narušení vyšetřování) i mediálních výstupů úřadů (viz předchozí díl a další body v textu), že není možné považovat poškození katedrály za nešťastnou náhodu, jak se snaží veřejnosti vnutit pařížská prokuratura. Podotýkáme, že k tomu patří také skutečnost, že francouzský prezident Emmanuel Macron hraje o politické body, jež hodlá získat do jara 2022, kdy se uskuteční prezidentské volby. Prezidentova snaha je patrná z jeho projevu, který následující den po požáru (projev se uskutečnil 16. dubna večer), pronesl namísto vystoupení plánovaného na předchozí večer (v den požáru) a souvisejícího s nepopulárními reformami v zemi. Macron mohl náhle odložit projev k reformám a zahájit „stmelování“ národa skrze požár katedrály Notre-Dame (viz předchozí díl a překlad s hodnocením projevu v doplňujícím produktu).

Úřady se snaží nestandardně zdůraznit, že se jednalo o nešťastnou náhodu, kterou chtějí spojit s renovačními pracemi na katedrále (blíže k působení úřadů viz předchozí díl). V médiích se náhle objevují zprávy o tom, že požár mohl vzniknout z cigaretových nedopalků, jež tam zanechali dělníci. Jenže i tady jsou rozpory jednak v tom, jak byla informace o nedopalcích podána, a jednak v tom, že se tato příčina rozchází s dalšími získanými poznatky (více dále v textu).

Celkovým problémem je způsob vyšetřování* a zasahování do něj. Postup ve vyšetřování má svá „úmyslná“ slabá místa, přičemž od samého počátku se upozaďuje fakt o ohnisku požáru a přesné době jeho vzniku (viz též předchozí díl a postup správného vyšetřování dále v textu).  

30. duben 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (11101)

Požár významné historické katedrály Notre-Dame v Paříži nastal 15. dubna 2019 mezi 18. a 19. hodinou. Záměrně píšeme, že požár vznikl v určitém časovém rozmezí, protože určení přesné doby vzniku požáru je první nedořešenou zvláštností, kterou by měli vyšetřovatelé objasnit. V uvedeném časovém rozmezí požární senzory aktivovaly požární poplachový systém hned dvakrát s intervalem 23 minut. Je tedy podivné, proč zástupci úřadů a novináři uvedli a stále uvádějí vznik požáru až v souvislosti s druhou aktivací poplachového systému.

Zajímavé je také ohnisko požáru, které se nacházelo v tom nejlepším místě (horizontálně i vertikálně) pro co největší poškození slabých částí katedrály. Další zajímavostí je, že požár vznikl na počátku svatého týdne a zároveň v den, kdy byl naplánován televizní projev francouzského prezidenta Emmanuela Macrona jako reakce na dlouhotrvající demonstrace takzvaných „žlutých vest“ (projev byl ihned zrušen a přesunut na 25. dubna). V analýze nepoužíváme pojem „náhoda“, nýbrž termín shoda okolností. Tyto okolnosti ale vznikají vlivem činnosti zapojených osob, které se rozhodují a konají na základě konkrétních motivů či podnětů.

Nejpodivnější v celém případu je však chování francouzských úřadů: především Policejní prefektury pro oblast Paříže a Úřadu prokuratury hlavního města Paříže. Jejich jednání s velmi rychle učiněnými závěry ještě v den požáru a se svedením vyšetřování* do jednoho chtěného směru se velmi podobá způsobu vyšetřování teroristických útoků* v Paříži spáchaných v lednu 2015 a v listopadu 2015. V té době byly teroristické útoky vyšetřovány takzvaně při zemi a nikdy nebylo prověřováno celé pozadí incidentů ani všechny existující vazby nastrčených útočníků. Pochybné vyšetřování dřívějších útoků je zmíněno v produktu 22036, jehož obsahem je téma institucionalizovaného terorismu*.

V následující analýze rozložené do dvou produktů rozebereme nedostatky a rozpory ve vyšetřování se stanovením pravděpodobných důvodů, proč se tak děje, a dále předložíme postup správného vyšetřování.