Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

8. duben 2020

Souhrnné hodnocení (12078)

Činnost zpravodajských služeb* v souvislosti s reakcí na šíření koronaviru SARS-CoV-2 jsme prvotně zmiňovali v produktu 11122Jak řeší nový koronavirus vyspělé zpravodajské služby aneb Proč česká vláda vždy vyčkává a kopíruje západní země? uveřejněném 1. února 2020. Od té doby uplynuly více než dva měsíce a nikdo si už ani nevzpomene na to, jak se česká vláda opakovaně holedbala a zdůrazňovala, že na českých letištích zavedla takzvaný „cílený screening“, aby demonstrovala svůj údajný akční přístup. Přitom se jednalo jen o prosté „momentální“ vizuální pozorování procházejících cestujících, rozdávání letáků a občasné dotazy, jak se cestující cítí. Nejednalo se o žádné účinné opatření, jak to prezentovala vláda, ale jen o informování cestujících o tom, že se něco děje (strojenost zdánlivého opatření jsme zmiňovali ve výše uvedeném produktu).

Stejně tak „úsměvně“ působila zpráva v médiích, která veřejnost informovala, že pražské letiště od 25. února jako první na světě vyhradilo speciální gaty (brány) pro cestující z Itálie s cíleným screeningem a zvýšenými hygienickými opatřeními. Takže cestující z Itálie procházeli jakýmisi „speciálními gaty“, aniž by si někdo z nich mohl všimnout nějakého screeningu, a směřovali do prostoru pro odebrání zavazadel, kde se shromažďovali cestující z dalších destinací. Poté procházeli do haly, kde se smísili s dalšími lidmi a odjížděli do centra Prahy. Jak vůbec mohl někdo toto vydávat za opatření proti šíření koronaviru, a ještě se chlubit světovým prvenstvím?

Pro Českou republiku a rozhodování české vlády byly důležité informace o zjištění prvního případu infekce v Evropě a o prvních případech infekce v sousedních zemích. Tyto informace byly významnými ukazateli pro to, aby česká vláda začala konat. První případ v Evropě byl signalizací o tom, že koronavirus se začíná šířit po evropských zemích. Odpovědný přístup po této informaci tkvěl v odhodlání vyvodit závěr, že pokud je koronavirus již v Evropě, pak může být i v České republice (v té době mohlo být v několika evropských zemích včetně ČR už několik neregistrovaných případů, které mohly mít jen lehčí formu, a proto v té době ještě nebyly oficiálně zaznamenány). Jakmile byly zaznamenány první případy v sousedních zemích, jednalo se už o vážnou signalizaci toho, že koronavirus během několika dní bude oficiálně zaznamenám také na půdě České republiky.  

První dva případy nákazy novým koronavirem v Evropě byly zaznamenány 24. ledna ve Francii. Co se týče sousedních zemí, tak infekce se objevila nejprve v Německu, kde byl první případ nákazy zaznamenán 28. ledna v Bavorsku. Následovalo Rakousko, kde byly první případy zjištěny 25. února. K rychlejšímu šíření nákazy v Evropě přispělo klíčové ohnisko infekce vzniklé v severní Itálii, kde byl první případ evidován 20. února. Česká republika přišla na řadu 1. března, kdy byly registrovány první tři případy se spojením s Itálií. Pro úplnost k situaci ve zbylých sousedních zemích uvádíme, že Polsko potvrdilo první případ nákazy 4. března a 6. března se s prvním případem infekce připojilo Slovensko.

Vláda České republiky iniciovala první zasedání Bezpečnostní rady státu (BRS) k záležitosti šíření nového koronaviru 27. ledna, což bylo celkem pohotové konání, avšak s nulovým výsledkem, protože členové BRS, k nimž patří i několik členů vládního kabinetu, nic významného nevymysleli. Usnesení o informativní kampani nepovažujeme za adekvátní opatření – to mohla vláda řešit na svém vlastním zasedání a nemusela kvůli tomu svolávat BRS.

Ke skutečně účinným opatřením začala vláda přistupovat až o 43 dní později neboli až od 10. března poté, kdy počet nakažených osob v ČR dosáhl čísla 40 (k půlnoci 10. března se již jednalo o 60 nakažených osob). První efektivnější opatření se týkalo zavření škol a zákazu akcí, u nichž by počet účastníků přesáhl 100 osob. Přesto ale vláda v té době ještě neuvažovala o uzavírání restaurací a obchodních center, jelikož hlásala, že problémem jsou jednorázové akce. Další opatření přicházela s vyhlášením nouzového stavu ke dni 12. března 2020. Tato opatření byla rozšiřována nebo upravována v následujících dnech (hodnocení viz produkty 11127, 11128 a 13078). Částečné uzavření státních hranic je datováno od 14. března, kdy bylo na území ČR potvrzeno téměř 200 nakažených osob, z nichž se až 80 % nakazilo v zahraničí (v „manévrech“ na hranicích jsme byli až čtvrtou evropskou zemí – podrobněji viz produkt 11127).

Závažným problémem v boji proti šíření koronaviru SARS-CoV-2, jenž způsobuje onemocnění Covid-19, je nedostatek ochranných prostředků pro lékařský, lékárenský, policejní, hasičský a další personál (respirátory, roušky/ústenky, ochranné obleky včetně obuvi apod.). Tento materiál musí být neustále doplňován a obměňován. Česká vláda se hájí tím, že dneska každý stát shání ochranné prostředky a že žádný stát nemohl být na tuto situaci připraven. To je však pravda jen z části a vláda zamlčuje své selhání z konce ledna a počátku února 2020. V té době již bylo známo více případů nákazy v Evropě, a vláda dokonce kvůli této věci svolala k 27. lednu jednání BRS, jíž předsedá premiér české vlády, ale k ničemu efektivnímu se tehdy nedobrala. Vláda i BRS od té doby zasedaly vícekrát, ale v žádném usnesení vlády z ledna a února nenajdeme opatření, jímž by vláda vydávala konkrétní úkoly státním orgánům k nákupu ochranných prostředků a navýšení zásob v hmotných rezervách státu. Stejně tak zákaz vývozu potřebného zdravotnického materiálu byl vydán až na počátku března, kdy už bylo v ČR evidováno několik nakažených osob.

Vláda se soustředila na kontrolu připravenosti zdravotnických zařízení, jako kdyby snad chtěla přezkušovat zdravotnický personál a počítat lůžka a přístroje pro umělou plicní ventilaci a další potřebné přístroje. K tomu přece měla mít vláda už dávno vypracovaný a pravidelně aktualizovaný přehled prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví a nemusela mediálně demonstrovat činnost v tomto směru.   

Není pravdou, že žádný stát nemohl být alespoň z části na šíření infekce připraven. Jedinou zemí, o které je možné říct, že nemohla být na nový koronavirus připravena, je Čína. Ostatní země s různě dlouhým časovým odstupem měly možnost shromažďovat a vyhodnocovat důležité informace o vzniklé koronavirové události a přijímat preventivní opatření počítaje v to nákup zásob ochranných prostředků, a to včetně zavedení nebo zvýšení jejich výroby. 

Vláda si způsobila potíže a potvrdila své váhání také tím, že za pomoci svých poslanců (hnutí ANO a ČSSD – až na jednoho poslance) a poslanců KSČM (kromě jednoho poslance) odmítla na konci ledna 2020 jednat o připravenosti státu a s tím souvisejících opatřeních pro případ zavlečení a rozšíření nákazy v ČR. Výkonní politici by se tedy nyní neměli odvolávat na současnou situaci v jiných zemích a tvrdit, že jsme zkrátka nemohli být připraveni. V souvislosti s hodnocením činnosti vlády v měsících leden a únor nezní otázka, zda vláda mohla být připravena či alespoň lépe připravena, nýbrž zda vláda chtěla být připravena. Spíše to vypadá, že vláda zbytečně dlouho vyčkávala a doufala, že se situace s koronavirem v Evropě příliš nerozšíří. Další věcí je to, jak v této oblasti česká vláda využila a nadále využívá vlastní zpravodajské služby.  

Ohledně zapojení zpravodajských služeb jsme v produktu 11122 z 1. února 2020 zmíněném výše uvedli následující:

„Zdravotní hrozby biologického původu patří a budou stále více patřit do hlavních hrozeb, které mohou významně ovlivnit prostředí a chod jakékoli země. Z tohoto důvodu i tyto biologické hrozby musí být zahrnuty do záležitostí spojených s národní bezpečností*. Pokud není tento druh ohrožení včetně jeho vývoje kvalitně pokryt zpravodajskou činností* v příslušném odvětví, dostává se národní vláda do problémů, které vycházejí z neporozumění dané situace a jejího možného vývoje. Taková vláda pak jedná nerozhodně a váhá v přijetí skutečně účinných a potřebných opatření.“

Z výše citovaného vyplývá otázka, jestli se české zpravodajské služby vůbec zabývají biologickou hrozbou, a pokud ano, tak zdali a kolik zpravodajských výstupů* v souvislosti se šířením koronaviru SARS-CoV-2 předaly členům vládního kabinetu, aby podpořily rozhodovací proces* vlády. Stejná, ale otočená otázka směřuje i na českou vládu: Jednala vláda promptně a vydala prostřednictvím prioritních zpravodajských požadavků* úkoly českým zpravodajským službám, aby i jejich prostřednictvím získala co nejvíce poznatků o nové a nebezpečné situaci, a tím se dokázala lépe rozhodovat ve prospěch národní bezpečnosti ČR?

Ze tří českých zpravodajských služeb měly být úkoly vydány Úřadu pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI) a především Vojenskému zpravodajství* (VZ). ÚZSI je jako celek určen k provádění zahraničního zpravodajství*, čímž by měl ve své oblasti tuto problematiku ve vztahu k zahraničním zemím pokrývat. VZ má rovněž složku zaměřenou na zahraniční zpravodajství, a navíc by se z charakteru popisované hrozby a z organizační struktury každé moderní vojenské zpravodajské služby* mělo jednat o specifickou činnost v působnosti VZ. Je tu však problém ze strany vlády, která české zpravodajské služby ve svůj prospěch nijak zásadně nevyužívá, neboť to ani neumí a zároveň se toho ve vztahu k mocnějším rádoby spojencům obává. Podrobněji se této záležitosti věnují následující zpravodajské produkty:

Jediným prezentovaným „výkřikem“ ve spojení s koronavirem ze strany českých zpravodajských služeb tak zřejmě byl jen výstup třetí nejmenované služby, jíž je Bezpečnostní informační služba* (BIS). BIS je zpravodajská služba určená k provádění kontrazpravodajské činnosti*, což je vztaženo na působení na území ČR. Oním „výkřikem“ BIS byl její zavádějící zpravodajský výstup* v souvislosti s Čínou a ochrannými prostředky, jehož utajovaný obsah „záhadně“ unikl do sdělovacích prostředků (podrobněji viz produkt 12077 BIS, Čína a koronavirus aneb Nezákonné a řízené úniky utajovaných informací z BIS).

Poznámka: Bezpečnostní informační služba je službou, která dlouhodobě hledá své pravé uplatnění v boji proti všem relevantním* hrozbám*, jež ohrožují příznivý vývoj bezpečnostní situace v České republice. Aktivity BIS více sklouzávají k propagandistickým činnostem či k politickému aktivismu ve prospěch vybraných západních mocností bez ohledu na potřeby a národní zájmy* České republiky, k nimž patří prosazování mezinárodního práva, udržování mezinárodního míru (bez vojenských provokací) atd. Problematickou roli vytvářenou ze strany BIS odkrývá např. produkt 12062 BIS kritizuje údajný výklad dějin podle sovětské verze, ale sama je ovlivněna sovětskou terminologií, v němž jsme na textu o třech řádcích vyňatého z výroční zprávy BIS analyzovali čtyři závažné omyly této bezpečnostní služby*.

Obsah zpravodajského výstupu přímo pokračuje v produktu 12079.


* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12078
Souhrnné hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO
4. duben 2020
Předplatitelé

Souhrnná analýza a předpověď (11129)

Zpráva o podepsání mírové dohody mezi USA a afghánským Tálibánem [1] může vypadat zajímavě a leckdo si řekne, že po více než 18letém ozbrojeném konfliktu*, který se stal dlouhodobým patovým problémem, neexistuje jiné řešení. Ale je opravdu záměrem Američanů vleklý konflikt v Afghánistánu ukončit a ze země odejít? A můžeme skutečně hovořit o mírové dohodě mezi USA a Tálibánem?

Problematika vztahu Spojených států amerických s Tálibánem byla ohledně „mírové dohody“ rozebrána již v produktu 13057 Proč jsou rozhovory s Tálibánem jen divadlem pro veřejnost a co tím Američané sledují (produkt byl zveřejněn v březnu 2019).

K dalším zpravodajským výstupům, které rozebírají a objasňují situaci v Afghánistánu, patří následující produkty:

Mírová dohoda, či z analytického pohledu spíše „mírová iluze“, byla podepsána 29. února 2020 v Kataru v hlavním městě Dauhá (taktéž Dohá) a světu byla představena jako něco přelomového ve vývoji situace v Afghánistánu. Je tu však celá řada skutečností, které zůstaly v pozadí a kterých si novináři nevšímají, natož aby je podrobněji rozebírali. Je to také záležitost znalostí a zkušeností o opravdovém záměru Američanů v Afghánistánu, který je součástí většího cíle, čímž je spjat s působením amerických sil na Blízkém východě a jiných geografických prostorech.

1. duben 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (13079)

Redakce projektu HlídacíPes.org na svém webu 19. března 2020 zveřejnila článek s názvem „Rána pro konspirátory: Nový koronavirus je produktem přirozené evoluce, nikoliv laboratoří CIA“ (článek je dostupný zde). Autor článku se odvolává na závěr odborné analýzy amerických, britských a australských vědců zveřejněný v časopise „Nature Medicine“, přičemž vychází také z textu českých vědců z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, kteří na své webové stránce publikovali překlad zmíněné zahraniční odborné analýzy uveřejněné na stránkách ScienceDaily.com (původní analýza v anglickém jazyce je dostupná zde).

Redaktoři ze spolku HlídacíPes.org se ve svém uveřejněném článku dopustili dvojího pochybení. Prvním pochybením je, že osoby, které se zajímají a píší o možných konspiracích*, nazývají konspirátory a jejich výstupy pak konspiračními teoriemi*. Není zde podstatné, zda osoby zabývající se potenciálními konspiracemi dělají svou práci dobře a dbají na kvalitní argumentaci*, nebo zda zveličují své závěry* a více používají domněnky* a své subjektivní pocity (to patří k jinému tématu). Zde je důležité, abychom příslušné osoby a jejich výtvory nazývali správnými jmény, což je však problém některých novinářů, kteří sklouzávají k novinářskému stereotypu a svými otřepanými představami dokazují, že vlastně ani nevědí, o čem hovoří a píší.

Je špatné a neodborné nazývat konspirátorem někoho, kdo píše o konspiracích. Konspirátor neboli česky spiklenec je ten, kdo se účastní konspirace (spiknutí), a nikoli ten, kdo se ji snaží rozkrýt. Stejně tak konspirační teorie je něco jiného než teorie o konspiraci*. Lépe tento rozdíl vyzní, nahradíme-li cizí slova „konspirační“ a „konspirace“ českými ekvivalenty „spiklenecký“ a „spiklenec“. Rozdíl mezi termíny „spiklenecká teorie“ čili „teorie spiklenců“ a „teorie o spiknutí“ je již patrný. Je to stejné jako kdybychom chtěli zaměnit „teorii o vraždě“ za „vražednou teorii“ ve významu ničivé teorie.

Podrobně a odborně je tato problematika vysvětlena ve dvou následujících zpravodajských produktech včetně objasnění anglického termínu „conspiracy theory“:    

Druhým pochybením redaktorů ze sdružení HlídacíPes.org je „naskočení“ na trend jednostranného tvrzení* o tom, že nový koronavirus SARS-CoV-2 je produktem přirozené evoluce. Tím autor článku i redakce projektu HlídacíPes.org, která uveřejněním článku jeho obsah podpořila, zcela odmítají možnost, že by tento virus mohl mít laboratorní původ (sarkasticky poznamenávají jak v nadpise, tak v obsahu článku, že se nikoliv nejedná o laboratoře CIA).

Jak k tomu tito novináři dospěli? Jistě, upřeli se na překlad výše zmíněného odborného článku. Jenže pokud si příslušný odborný text analyticky rozebereme, tak zjistíme, že je v něm „ukryt“ odlišnější a pravdivější závěr než ten, který nám předkládají novináři a pochopitelně také dotyční zahraniční i čeští vědci. Novináři z projektu HlídacíPes.org viděli nebo vyzdvihli pouze to, co vidět nebo vyzdvihnout chtěli a upozadili to, co se jim nehodilo do jejich předpojatého* úsudku. Navíc úplně a zřejmě úmyslně opominuli závěry jiných odborných pracovníků.

Výstup na webu HlídacíPes.org je ukázkou novinářské práce, u které převažuje selektivní výběr dílčích faktů* a povýšení neprokázaných tvrzení na fakta.

27. březen 2020
Předplatitelé

Specifická analýza (12077)

Zástupci několika sdělovacích prostředků 24. března 2020 přinesli a rozšířili zprávu, že Bezpečnostní informační služba* (BIS) na počátku března předala vládě informaci o tom, že Čína v lednu a únoru 2020 skupovala v ČR zdravotnické potřeby. Jednalo se údajně o respirátory, roušky a ochranné obleky, přičemž se BIS podle novinové zprávy obávala, že by se zboží mohlo v ČR stát nedostatkovým. Česká vláda vývoz některých zdravotnických pomůcek 3. března zakázala, ale není jasné, zda to bylo na základě zprávy BIS, anebo zda se tak vláda rozhodla vzhledem k měnící se situaci v ČR, kdy od 1. března začal v ČR narůstat počet osob infikovaných koronavirem SARS-CoV-2.

Pokud si ale celou záležitost včetně obsahu novinové zprávy analyticky rozebereme, tak zjistíme, že BIS pouze využila nastalou situaci ve svých předpojatých a úmyslně medializovaných aktivitách, a ještě navíc porušila zákon. Tento čin ale vedení BIS velmi jednoduše projde, jelikož předseda vlády Andrej Babiš si od doby, kdy společně s ředitelem BIS Michalem Koudelkou navštívil ústředí americké CIA* (Ústřední zpravodajská služba USA), nedovolí žádným způsobem vystupovat proti BIS a jejímu řediteli. On si to ostatně nedovolil ani předtím, ale po této zahraniční cestě si to už tuplem nedovolí.

Podrobněji je zvláštní návštěva premiéra Babiše v ústředí CIA diskutována v produktu 12061 Jaký význam měla návštěva českého premiéra v ústředí CIA?. Ukázka toho, jak Babiš po svém návratu z USA podřízeně respektuje požadavky BIS ve prospěch USA je obsažena v produktu 12075 Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně? (1/2).

Ani Poslanecká sněmovna, která je skrze své orgány odpovědná za kontrolu činnosti BIS se v posledních třech letech reálně nezabývala ani jedním pochybením a odbornou nezpůsobilostí BIS (viz např. produkt 31013 BIS a jeden z přímých důkazů její odborné nezpůsobilosti nebo produkt 12072, v němž jsou odkazy na další produkty s pochybením BIS).

Následně rozebereme, jak novináři „skouleli“ práci s uniklou informací, co upozadili a čeho se podle trestního zákona a zákona o utajovaných informacích a o bezpečnostní způsobilosti společně s těmi, kteří jim informaci předali, dopustili.

22. březen 2020

Specifické hodnocení (13078)

Od 12. března 2020 platí pro celé území České republiky nouzový stav. V rámci vyhlášení nouzového stavu bylo vydáno několik opatření. Účinnost a ekonomická přijatelnost těchto opatření může být diskutabilní. Důležitou věcí však je, že když už je nějaké opatření přijato, tak nesmí obsahovat takovou výjimku, jež činí toto opatření neefektivním. Opatření a výjimky si nesmějí vzájemně odporovat neboli nesmějí být ve vzájemném kontroverzním vztahu.

Z přijatých opatření spojených s výjimkami patří k těm nejkontroverznějším opatření v oblasti cest do a ze zahraničí a opatření na státních hranicích (viz web Úřadu vlády k vyhlášení nouzového stavu). Obsah těchto dvou opatření je možné stručně popsat takto: opatření se týkají zamezení a nezamezení pohybu českých občanů do zahraničí a dále zamezení a nezamezení pohybu cizinců do České republiky. Ano, čtete dobře, neboť hranice jsou i nejsou uzavřené, a to jak pro cizince, tak pro české občany (objasnění dále v textu).

Kontroverzní body těchto dvou opatření jsme negativně hodnotili již v den, kdy byly uvedeny v platnost (14. března), a to v následujících zpravodajských výstupech:

Kontroverzní výjimky se týkají takzvaných pendlerů. Čeští pendleři mohou i v době platnosti nouzového stavu pendlovat za prací do Rakouska a Německa (opakovaně cestovat tam a zpět). A obráceně pendleři z Rakouska a Německa mohou za prací pendlovat do ČR. Přitom vláda se zavedením nouzového stavu vyhlásila Rakousko i Německo za rizikové země ohledně šíření koronaviru. V produktu 11128 jsme už vysvětlovali kolikrát je v Německu a Rakousku vyšší pravděpodobnost infikování virem SARS-CoV-2 oproti ČR.

V současných dnech potvrzují kontroverzní body a neúčinnost opatření i představitelé jednotlivých krajů (především Jihomoravského, Jihočeského a Karlovarského) a volají po zrušení těchto výjimek. Pro ilustraci můžeme uvést, že před několika dny byl počet nakažených osob v Jihočeském kraji na čísle 19, přičemž z toho bylo devět pendlerů. Je nutné samozřejmě počítat s tím, že každý nakažený pendler mohl infikovat několik dalších osob (u některých se nákaza může projevit více, u některých méně bez následného vyšetření a potvrzení). Další problém, na který představitelé krajů upozorňují, je ten, že pendleři mohou pochopitelně nakazit své rodinné příslušníky, přičemž celá řada takových rodinných příslušníků pracuje v českém zdravotnictví.  

Počet českých pendlerů, kteří za prací cestují do Rakouska a Německa, je odhadován na 50 000 osob – podle novějších odhadů je to až 60 000 osob. I kdyby do zahraničí v současných dnech jezdila jen část českých pendlerů, je to stále významné riziko, jež podstatnou měrou snižuje účinnost přijatého opatření proti šíření koronaviru na území ČR. Nadto nesmíme zapomínat na komunitu zahraničních pendlerů, kteří dojíždějí do ČR a kteří tím pádem toto riziko zdvojnásobují.

Vláda a Ústřední krizový štáb (ÚKŠ) by měly v této záležitosti zodpovědět následující otázky:

  • Kolik českých pendlerů jezdí v době nouzového stavu pracovat do zahraničí? (Počet lze lehce zjistit z evidovaných kontrol na hranicích prováděných Policií ČR – pokud nejsou kontroly evidovány, pak je to chyba a nedůsledná činnost za stavu nouze.)
  • Kolik zahraničních pendlerů jezdí v době nouzového stavu pracovat do ČR? (Počet lze lehce zjistit z evidovaných kontrol na hranicích prováděných Policií ČR.)
  • Kolik českých pendlerů se infikovalo koronavirem? (Jedná se o pendlery, kteří jezdili do zahraničí v době nouzového stavu.)
  • Kolik zahraničních pendlerů muselo v ČR vyhledat lékařské vyšetření a s jakým výsledkem?

Představitelé vlády ani předseda ÚKŠ vůbec neuvažovali, že by výjimku pro české a zahraniční pendlery nějak omezovali, natož aby ji zrušili. Namísto toho vymysleli a od 21. března zavedli to, že čeští přeshraniční pracovníci budou kromě potvrzení o zaměstnání v zahraničí předkládat také knížku přeshraničního pracovníka (KPP), aby mohli při přechodu hranice dostávat od Policie ČR razítka (tím má být sledována pravidelnost a četnost dojíždění do zahraničí, což má údajně odhalit ty, kteří tam nedojíždějí za prací – to samozřejmě není dostatečný argument, jelikož někteří tam jezdí na celý pracovní týden, nebo dokonce na 14 dní). Tímto podivným přídavkem ale vláda a ÚKŠ pouze reagovaly na zneužívání výjimky jinými osobami, které do zahraničí jezdí nakupovat nebo navštěvovat příbuzné (potvrzení o zaměstnání v zahraničí si může vytvořit kdokoli – to při zkušenostech s českou mentalitou a improvizací bylo možné silně předpokládat; policisté nejsou navíc schopni jednoduchým způsobem prověřit pravost uvedených údajů a při množství pendlerů by to zároveň byla značná zátěž).

Přidáním povinnosti předkládat KPP neřešili členové vládního kabinetu ani členové ÚKŠ omezení v šíření koronaviru, ale pouze to, aby zachovali pohyb českých pendlerů přes hranice. Předseda ÚKŠ Roman Prymula tvrdil, že bude tento problém řešit, jenže tato úprava není řešením, které bychom mohli spojovat s bojem proti šíření koronaviru, a už vůbec ne řešením, které bychom mohli očekávat od epidemiologa Prymuly. Náměstek ministra zdravotnictví a současný předseda ÚKŠ na jedné straně už několik dní tvrdí, jak je nutné, abychom se „opouzdřili“ čili izolovali od ostatních rizikových zemí a uzavřeli hranice, ale na druhou stranu na četný přeshraniční pohyb pendlerů vůbec nic nenamítá. Proč tedy vládní úředníci nepřiznají, že boj proti šíření koronaviru je v tomto případě upozaděn? A proč nechtějí přiznat konkrétní důvod?

Pokud zvýrazníme to podstatné z kontroverzního bodu, jenž se vztahuje k cizincům, tak je zde velmi zvláštní a univerzální formulace:

„Od 16. března 2020 0.00 hodin platí zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince (…) s výjimkou cizinců, jejichž vstup je v zájmu České republiky.“

Takže vstup cizinců (pendlerů) z Rakouska a Německa je v zájmu České republiky? A co šíření koronaviru z rizikových zemí? To už náhle v zájmu republiky není? Nemůžeme mít dva zájmy, které mají kontroverzní smysl. Je tím zájmem snad pracovní síla z ciziny, kterou na území ČR potřebujeme? A je v našem zájmu posílat za stavu nouze českou pracovní sílu včetně zdravotních pracovníků do sousedních zemí? Pokud ano, tak by to měla vláda takto prezentovat a netvrdit, že je nutné udržovat uzavřené hranice, když uzavřené nejsou.

Ministr vnitra Jan Hamáček 22. března v pořadu České televize „Otázky Václava Moravce“ uvedl, že pendlování se týká desítek tisíc Čechů a že po zavedení KPP byl přechod státní hranice odepřen stovkám Čechů, kteří neprokázali, že se na ně výjimka vztahuje. To tedy znamená, že od zavedení opatření dne 14. března jezdily do zahraničí a zpátky kromě skutečných pendlerů ještě stovky dalších Čechů. To se opravdu nepovedlo. Ale pořád zde máme tisíce pendlerů, kteří stále pendlují sem a tam.

Na otázku moderátora směřující na pendlery ministr Hamáček zmínil, že k pendlerům by se měl z hlediska rizika vyjádřit spíše náměstek Prymula jako epidemiolog a sdělit, zda je tato výjimka snesitelná. Moderátor se ale zeptal, jaký má na to názor on sám. Jan Hamáček odpověděl, že pendleři živí rodiny a že hodně z nich splácí hypotéky, ale svou odpověď uzavřel tím, že riziko je už příliš veliké a že on sám by to zakázal. To je u Hamáčka zvláštní zvrat, protože to byl právě on, který toto pendlování přímo dojednával se svým rakouským protějškem. Hamáček dokonce na žádost rakouské strany zvýšil vzdálenost od českých hranic z 50 km na 100 km (viz sdělení ministra na sociální síti Twitter níže).

Zajímavá, ale o to podivnější byla Hamáčkova odpověď na námitku jednoho uživatele Twitteru, který podotýkal, že ještě v poledne ta vzdálenost byla 50 km a že by to na příhraničí dostačovalo. Svou námitku zakončil slovy, že v tom Hamáček dělá zmatek. Ministr vnitra na to reagoval následovně:

Ministr Hamáček tedy v době nouzového stavu upřednostnil rakouské zdravotnictví se zapojením českých pendlerů před šířením koronaviru ze zahraničí do ČR. Je zde navíc problém také v tom, že vláda touto výjimkou vůbec nepomyslela na české zdravotnictví a jeho posílení kvalifikovaným personálem. Již v produktu 11128 ze 17. března jsme zdůrazňovali následující:

„Tato výjimka je zvláštní i v tom, že v době celoplošného nouzového stavu na území ČR umožňuje česká vláda českým občanům, aby podporovali ekonomiku a zdravotnictví v zahraničí. Přitom mnoha českým živnostníkům vláda jejich práci na teritoriu ČR pozastavila. Zvláštní to dvojí přístup. Cožpak česká vláda nemá v rámci krizového plánu návrh, jak kvalifikované pendlery dočasně převést do systému českého zdravotnictví, kde bude personálu vlivem nákazy a karantén ubývat?“ 

Ani premiér Andrej Babiš nic nenamítal a souhlasil s touto výjimkou pro české pendlery – jedná se o usnesení celé vlády, nikoli jen o usnesení ministra vnitra. Pro českého občana je to zajímavý vhled do myšlení českých výkonných politiků, kteří v tomto případě jednali čistě politicky v rámci původně nastavených pravidel mezi členskými zeměmi Evropské unie, a nikoli v zájmu ochrany veřejného zdraví v ČR. A to se předseda vlády Babiš nechává v médiích opakovaně slyšet, jak vláda dělá maximum pro ochranu zdraví českých občanů. Naposledy takto mluvil 22. března v živém vstupu v pořadu České televize „Události“, kde kromě jiného prohlásil následující:

„(…) Samozřejmě my děláme všechno proto, abychom zabránili navýšení počtu nakažených lidí u nás.“

Nikdo se ho ale nikdy nezeptal, a to ani moderátor „Událostí“, zda mezi to „my děláme všechno“ patří také výjimka pro pendlery v obou směrech.  

Je tu 22. březen neboli devátý den platnosti této výjimky (platí od 14. března 2020) a náhle se ti, kteří ji tak jednoduše schválili nebo ti odpovědní funkcionáři, kteří celou dobu nic nenamítali, náhle začínají ve sdělovacích prostředcích ozývat, že by bylo vhodné tuto výjimku zrušit. V tomto duchu se vyjádřil ministr vnitra Jan Hamáček (viz výše), který nenadále prozřel, když připustil, že pendleři představují určitou „ránu v těle“, skrze kterou se do těla (rozuměj do ČR) může dostat infekce. A taktéž se konečně ozývá i předseda ÚKŠ Roman Prymula, který uvedl toto:

„Jeví se zcela na místě omezit pendlery, protože máme data o tom, že v těch příhraničních oblastech je vyšší incidence než jinde, a máme skutečně zachycené případy, které vznikly a byly zavlečeny pendlery. Jednoznačně budu navrhovat zrušení pendlerství.“  

Vážným pochybením je to, že někdo vůbec takovou výjimku připustil a že nikdo od samého počátku nebyl jednoznačně proti. Vždyť ta kontroverznost a riziko byly jasné od počátku. Ale vedoucí funkcionáři s tou nejvyšší odpovědností na to potřebovali celých devět dnů, aby pochopili, že to není v pořádku. Avšak výjimka stále ještě platí. Teprve v pondělí 23. března bude o této záležitosti jednat vláda a nic tak není jasné. Při debatě o výjimce by si měli vládní činitelé spočítat, kolik českých pendlerů se během oněch devíti dnů nakazilo a kolik lidí v ČR tito nakažení pendleři dále infikovali (jedná se o osoby v přímém kontaktu s pendlery a dále o osoby v kontaktu s těmi, kteří se od pendlerů přímo nakazili). K tomu by měli přičíst počet případů nákazy způsobených rakouskými a německými pendlery. Tímto by si členové vládního kabinetu měli uvědomit, u kolika lidí svým pochybným rozhodnutím ohrozili jejich zdraví a případně i život.

Na jedné straně nečiní státním orgánům problém kvůli zjištění původních 25 případů koronavirové infekce okamžitě a neprodyšně uzavřít prostor s několika obcemi na Olomoucku a bez varování „uvěznit“ téměř 25 000 tisíc obyvatel, kteří musejí dodržovat přísná pravidla, avšak na druhé straně tytéž orgány ponechávají volnost pohybu tisícům až desetitisícům osob, aby přes státní hranice pendlovaly do rizikovějších prostorů, než je Česká republika (ČR ≈ 105 případů na milion obyvatel, SRN ≈ 300 případů na mil. obyv., Rakousko ≈ 400 případů na mil. obyv.).

Proslovy českých představitelů o hermetickém uzavření českých státních hranic jsou pouhou rétorikou a demonstrací policejních a vojenských sil na hraničních přechodech, přes které denně projíždějí tisícovky osob v obou směrech. Tohle vláda v médiích nerozebírá, přitom zejména premiér Babiš nikdy nezapomene podtrhnout, jak jsme jako Česká republika díky jeho vládě ve všech opatřeních první. Pravda je však taková, že v uzavření hranic (a to ještě jenom napůl) nebo v zamítnutí vstupu cizinců z rizikových zemí na vlastní území nás předběhly tři evropské země, a teprve poté se Babišova vláda odvážila konat stejným či podobným způsobem (viz chronologický přehled v produktu 11127).

Výjimka pro pendlery je od počátku v rozporu se vším, co v boji proti šíření koronaviru čeští funkcionáři prezentovali. Je pak velmi obtížné přemýšlet a hovořit o modelech vývoje v počtu nakažených osob na území ČR a o snaze zploštit křivku představující počet případů infekce za jednotlivé dny.

Poznámka: Tato záležitost může také odpovídat na otázku, proč Ministerstvo zdravotnictví ČR manipuluje s počty nakažených osob, a to především s počtem případů s původem v zahraničních zemích (viz produkt 13077 Ministerstvo zdravotnictví ČR manipuluje s údaji nakažených osob).


Zpravodajský produkt 13078
Specifické hodnocení
© 2020 Agentura EXANPRO