Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

1. říjen 2019
Předplatitelé

Specifická analýza – úvodní část případové studie (11112)

Teroristický útok*, který se odehrál v novozélandském městě Christchurch dne 15. března 2019, směřoval proti dvěma islámským objektům a jejich návštěvníkům v době pátečních modliteb. Prvním objektem byla mešita Masdžíd al-Núr a druhým objektem pak mešita nazývaná jako Islámké centrum Linwood (název vychází z názvu městské části). 

Jedinou zadrženou a obviněnou osobou z tohoto činu je australský občan Brenton Harrison Tarrant, jemuž bylo v době spáchání činu 28 let. Tarrant je obviněn z vraždy 51 lidí, z pokusu o vraždu dalších 40 osob a z terorismu*.

Někteří lidé přemýšlejí, co to vlastně bylo za teroristický útok a kdo byl skutečným hlavním organizátorem. Zde připomínáme, že terorismus nemusí být páchán jen někým, kdo je v opozici vůči státním institucím. Ohledně terorismu existují také odborné termíny jako institucionalizovaný terorismus* (podrobněji viz produkt 22034), státem sponzorovaný terorismus*, státní terorismus*terorismus pod falešnou vlajkou* a další termíny související s terorismem a terorem* (více viz Zpravodajský výkladový slovník).  

         
       
Přečtěte si také související volně přístupný zpravodajský produkt 11099:
 
     
         
 

O Brentonu Tarrantovi úřady hovoří jako o osamělém vlkovi* a vše se v této kauze zdá být jasné: pachatel, motiv, vražedná zbraň (několik střelných zbraní), provedení činu a tak dále. Takto to předkládají úřady, avšak jak už to tak v posledních letech u různých událostí bývá, tak věci se nemají tak, jak vypadají či jak nám je předkládají oficiální místa. Své by o tom mohli vyprávět určití příslušníci některých zpravodajských služeb*

Ve vyšetřování tohoto teroristického útoku jsou četné a podstatné mezery, jejichž vyplnění by kompletně změnilo závěr k celému případu. Patří sem podložené zjištění, že Brenton Tarrant zcela určitě nebyl osamělým vlkem, ale jen tím, kdo byl nastrčen do popředí. Kdybychom to převedli do divadelní mluvy, tak bychom mohli říct, že Tarrant byl tím, kdo vyšel nebo byl vystrčen na pódium, zatímco ostatní herci zůstali v zákulisí nebo se pohybovali poblíž pódia, přičemž někteří na pódium dokonce na určitou chvíli vystoupili, ale jen když na něj nesvítily reflektory. Zapojení dalších osob už samo o sobě převrací celý případ i jeho závěr – chtělo by se říci vzhůru nohama, ale vhodnější je říci, že toto zjištění převrací celý případ zpátky na nohy.

Zjištění o zapojení více osob vychází z většího množství poznatků, které jsou součástí rozsáhlé případové studie* vytvořené převážně bývalými příslušníky zpravodajských služeb.

V úvodní části nastíníme několik vybraných mezer a pochybností tohoto případu, čímž předložíme slabá místa ve vyšetřování. Několik zajímavých postřehů již bylo prezentováno na jiných webech, a proto se převážně soustředíme na ukázku těch poznatků, které dosud nebyly předmětem žádného rozboru.

Celá případová studie je rozdělena do následujících částí:

  • A) Videozáznam pořízený střelcem při akci v první mešitě 
  • B) Videozáznamy pořízené návštěvníky druhé mešity na mobilní telefony po skončení akce 
  • C) Přímý přenos akce z první mešity na sociální síti Facebook
  • D) Nápisy, symboly a jména na zbraních a zásobnících
  • E) Výbušniny ve vozidle údajného pachatele 
  • F) Pohyb neznámých ozbrojených osob kolem obou míst činu
  • G) Zadržení údajného pachatele
  • H) Svědci a jejich svědectví
  • I) Cestování údajného pachatele po světě
  • J) Manifest psaný údajným pachatelem
  • K) Popření viny
  • L) Proč byl pro útok vybrán Nový Zéland a město Christchurch

Následně je u každého bodu volně předložen přehled vybraných nesrovnalostí s jejich částečnou analýzou. Jednotlivé body případové studie jsou podrobně s dalšími věcmi rozebrány v samostatných produktech.

27. září 2019

Specifická analýza a hodnocení (13070)

Hodnocení problematických bodů vychází z kauzy rozvedené v produktu 13058. Přehled všech problematických bodů je součástí produktu 13059.

G) Ústavní soud si plete soudnictví s výkonnou politikou státu, když se své odůvodnění snaží opřít o zahraniční politiku ČR a o politiku EU. Navíc členské země EU již několikrát porušily mezinárodní právo, čímž se stávají nespolehlivými garanty v určování toho, co je správné, a co nikoli. 

Provozovatel hotelu protestoval proti anexi Krymu [1], přesněji pouze proti anexi Krymu (podrobněji k obsahu a způsobu protestu hoteliéra viz problematický bod A). Přitom to byl ten nejmenší prohřešek proti mezinárodnímu právu, porovnáme-li to s celou řadou vážných provinění ve světě ze strany USA za posledních 20 let. Zabrání Krymu navíc nelze v žádném případě hodnotit jako zločin proti lidskosti. Na straně Američanů jsou však zločiny proti lidskosti prokazatelné a četné (jako příklady z mnohých provinění uvádíme neoprávněné a svévolné bombardování Srbska a agresi proti Iráku). Hoteliér si však ve své aktivistické kariéře vybral pouze anexi Krymu. Tímto selektivním činem proto nelze hoteliéra obhajovat s tím, že snad chtěl podpořit dodržování mezinárodního práva. Jenže právě takto paradoxně obhajuje provozovatele hotelu Ústavní soud (ÚS). ÚS dokonce píše cosi o přesvědčení stěžovatele (hoteliéra) o nutnosti důsledného dodržování mezinárodního práva (blíže k pokrytecké obhajobě ÚS směřované na mezinárodní právo viz problematický bod B).

ÚS ale zachází ještě dále a opírá své zdůvodnění také o zahraniční politiku ČR a o politiku EU. ÚS v tomto ohledu uvedl následující:

„… anexe Krymu byla učiněna v jednoznačném rozporu s mezinárodním právem (viz např. rezoluce Valného shromáždění OSN s názvem „Územní celistvost Ukrajiny“ ze dne 27. 3. 2014) a oficiální zahraniční politika České republiky stejně jako Evropské unie se k ní vymezila negativně a pro Českou republiku má tento akt navíc zřejmou historickou paralelu ve vztahu k okupaci Československa v srpnu 1968, učiněné právním předchůdcem nynější Ruské federace (viz např. prohlášení Ministerstva zahraničních věci k 5. výročí nelegální anexe Krymu ze dne 16. 3. 2019).“

Jak může ÚS opírat své odůvodnění o zahraniční politiku ČR a politiku EU, když tyto politiky často nejsou v souladu s mezinárodním právem? Většina členských zemí EU je zároveň členem NATO (týká se 21 zemí bez Velké Británie). NATO je vedeno Spojenými státy americkými, které určují jaké vojenské aktivity a kde se budou provádět. Často se jedná o aktivity v rozporu s mezinárodním právem a často je USA provádějí jako svůj jednostranný svévolný akt bez ohledu na chartu OSN a Listinu základních práv a svobod. Členské země EU či NATO včetně ČR proti těmto neoprávněným aktivitám nikdy oficiálně neprotestovaly, naopak je schvalovaly, nebo se dokonce k těmto aktivitám přidávaly (viz příklady z pohledu ČR v produktu 13034, dále čtvrtá poznámka pod čarou v produktu 13030 a také souhrnné hodnocení v produktu 11048). Odůvodnění ústavních soudců tak působí velmi pochybně a falešně, když se ÚS snaží své odůvodnění zaštítit mezinárodním právem a zahraniční politikou ČR a EU.

ÚS ale ve svém odvolání na zahraniční politiku ČR pochybil hned dvakrát. Druhé pochybení je v tom, že ÚS patří do moci soudní a neměl by tak své rozsudky spojovat s mocí výkonnou čili v tomto případě se zahraniční politikou národní vlády. Soudy by měly postupovat podle zákonů a právních norem, a nikoli podle výkonné politiky státu. Kde je potom to údajné oddělení justice od exekutivy? Také na tomto vysvětlení je vidět jednoznačné zpolitizování celé kauzy.

Provozovatel hotelu si jako politický aktivista v celé škále mezinárodních provinění zvolil jen protest proti Ruské federaci, a to ještě tak hanebně, že cílil na obyčejné ruské občany (viz podmíněné ubytování rozebrané v problematickém bodu A). ÚS se svým rozsudkem k tomuto politickému aktivismu připojil a nešťastně a nesoudnicky dovodil, že hoteliér vlastně jednal v souladu se západním politickým trendem, což je podle ÚS v pořádku, i když má Západ svůj mocenský a jednostranný pohled na mezinárodní právo. Pokud by ÚS jednal nezávisle a nestranně, uvažoval by pouze podle zákonů, a nikoli podle politiku státu či politiku EU.

Zpět na přehled problematických bodů z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR


[1] Vysvětlení, proč měly změny na Krymu znaky anexe a proč se jednalo na mezinárodním poli o nutný postup, je předmětem samostatného produktu.


Zpravodajský produkt 13070
Specifická analýza a hodnocení
© 2019 Agentura EXANPRO

 

22. září 2019
Předplatitelé

Specifická analýza (13069)

Veřejná část výroční zprávy Bezpečnostní informační služby* (BIS) za rok 2018 není stále k dispozici, i když už je konec září 2019. Na to, že BIS vypracovává zprávu téměř celý rok, tak její obsah postrádá odbornou úroveň. Navíc obsah zprávy zastarává v čase. Přitom by to po tak dlouhé době mělo být přímo zpravodajské umělecké dílo na vysoké odborné úrovni. Jenomže opak je pravdou a pravdou je i to, že vždy neplatí tvrzení, že čím déle času je k dispozici, tím vznikne kvalitnější výtvor.

Zatím posledním příkladem nízké odborné způsobilosti BIS je dostupná výroční zpráva pro veřejnost za rok 2017. Její analýza a hodnocení včetně aktivit souvisejících s touto zprávou jsou předmětem následujících zpravodajských produktů:

V poslední neutajované (veřejné) výroční zprávě BIS za rok 2017 je celá řada odborných nedostatků. My se nyní zaměříme na kapitolu nazvanou „Kybernetická bezpečnost“. V této kapitole je část pojmenovaná „Kybernetická špionáž“ a právě v tom je ten problém. Pokud si pozorný čtenář, a zvláště pak osoba zběhlá v terminologii zpravodajských služeb* a v českém trestním zákoníku přečte uvedenou stať, tak zjistí, že popisované případy kybernetické špionáže vlastně žádnou špionáží nejsou a být nemohou (viz výroční zpráva BIS, bod 2.6. na straně 15 a taktéž viz rozbor níže v textu).

BIS se i touto kapitolou postarala o zavádějící výstup, kde ukázala své slabiny v odborné způsobilosti, případně záměrně dezinformovala politiky a českou veřejnost. Jenže to nikoho z vládního kabinetu, který ze zákona jako celek BIS řídí, vůbec netrápí. Netrápí to ani poslance ze Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS, kterým by tento výstup BIS měl mnohé naznačit o slabé činnosti této služby, a tím také jejího vedení.

18. září 2019
Předplatitelé

Souhrnná analýza a potvrzující hodnocení (11111)

Produkt volně navazuje a potvrzuje předpověď uvedenou v analytickém výstupu 11063 z února 2018. Vývoj situace potvrdil, že celé vyšetřování bylo pochybné, podezřele načasované, záměrně protahované a úmyslně zpolitizované, na čemž se aktivně podíleli sami vyšetřovatelé a dozorový státní zástupce za podpory dalších funkcionářů z vyšších stupňů.

Vývoj situace dovršený zastavením trestního stíhání obviněných osob v kauze „Čapí hnízdo“ potvrdil předchozí hodnocení, že ať už byl Andrej Babiš jakkoli vypočítavý, tak nepřekročil zákon, ale pouze v souladu se zákonem umně využil nabízenou možnost (podrobněji viz produkt 11063). Předchozí hodnocení i předpověď z února 2018 byly potvrzeny až na to, jakým způsobem se státní zastupitelství rozhodlo případ ukončit (způsob ukončení je hodnocen dále v textu).

Od doby, kdy Andrej Babiš pronikl do vládního kabinetu (leden 2014) a s poznáním, že jeho postavení zesiluje, se ho opoziční politici snaží vytrvale zdiskreditovat. Andrej Babiš se od doby svého vstupu do výkonné politiky již několikrát prokazatelně provinil, a to jak ve vztahu k mezinárodnímu právu (podpora jeho porušování a podpora a schvalování zločinů proti lidskosti), ve vztahu k Severoatlantické smlouvě (nenaplňování článku 1 této smlouvy a tím ani příslušného textu charty OSN), tak i ve vztahu k české národní bezpečnosti a národní ekonomické prosperitě neboli položkám negativně ovlivňovaným Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí (blíže viz produkt 11057 Povrchní fenomén Andrej Babiš a příchod usvědčujícího období z října 2017 a produkt 11083 Polemika o přijetí 50 údajných sirotků ze Sýrie aneb Žalostná hra českých politiků včetně vlády namísto reálných činů pro posílení stability Blízkého východu ze září 2018).

Navzdory těmto skutečným proviněním si opoziční politici přednostně vybrali kauzu „Čapí hnízdo“, kde od počátku bylo těžké najít něco, co by zákon v činnosti Babiše směrem k Farmě Čapí hnízdo a čerpání evropské dotace zakazoval (podrobněji viz produkt 11063).

Volba opozičních politiků (především z řad Pirátů, ODS a TOP 09) směrem k Čapímu hnízdu byla celkem logická. Pokud by si totiž zvolili skutečná výše uvedená provinění, tak by vlastně jednali sami proti sobě. Tím, čím se provinil Babiš, tím se oni provinili také. Čeští politici působící na národní úrovni se neperou o blaho České republiky, ale jen o to, kdo z nich bude na vrcholu české politické scény, přičemž jejich podřízenost směrem k Evropské unii a Severoatlantické alianci, jimž oběma vévodí USA, vyjde nastejno. Andrej Babiš a jeho hnutí ANO 2011 jsou stejnou hrozbou pro Českou republiku jako TOP 09, ODS, Piráti, ČSSD, KDU-ČSL a STAN (zbylé parlamentní politické subjekty na tom nejsou o moc lépe). Tento přístup čeští občané pochopí nejpozději v roce 2030 (více v připravované souhrnné analýze a předpovědi).

Osočování Babiše kvůli Farmě Čapí hnízdo ze strany opozičních politiků, aktivita Policie ČR a obecně státního zastupitelství v tomto směru společně s bezcennou a lživě interpretovanou zprávou Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) odhalily další, respektive opětovně tu stále stejnou shnilou část ve státě českém. Tato kauza by zdaleka neměla skončit jejím zahráním do autu, ale prošetřením postupu všech zúčastněných úředních osob (policistů a zapojených státních zástupců).    

6. září 2019
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12068)

Produkt je podrobným rozpracováním problematiky představené ve zpravodajském výstupu 12066. Tento produkt rozpracovává bod B, který se vztahuje k zvláštnostem v přípravě a provedení dvojnásobné vraždy:

  • B) Druhou oblastí se slabými místy jsou zvláštnosti v přípravě a provedení dvojnásobné vraždy, kdy obvinění konali paradoxně tak, aby proti sobě nashromáždili co nejvíce důkazů. Tyto důkazy však mohly být odhaleny až poté, kdy je na totožnost údajných pachatelů navedla americká strana – viz podrobněji čtvrtá oblast se slabými místy (souhrn slabých oblastí v případu dvojnásobné vraždy viz produkt 12066).

Plánování, příprava a provedení úkladné vraždy se může odehrávat různými způsoby, avšak ani jeden způsob by neměl vybočovat z určitého rámce zásad (pokud chtějí pachatelé co nejvíce ztížit až znemožnit své odhalení). Ani ve světě zločinu neexistují žádné vzorové situace, na které by se pachatelé mohli plně připravit, ale jako jinde i zde existují určité zásady, které se však mění vzhledem k situaci a jejímu vývoji (situace* je vždy vytvářena několika faktory).

Avšak v případě vraždy slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové nastal vážný problém v tom, že osoby zadržené a obviněné z tohoto zločinu nepochopitelně porušily podle dosavadního vyšetřování většinu zásad pro přípravu a provedení úkladné vraždy. O to víc je ale také zarážející, že slovenští kriminalisté odhalili údajné pachatele až po sedmi měsících, a to ještě na základě jakéhosi důkazního materiálu od Američanů (viz předchozí produkty 12066 a 12067).