Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

3. červen 2016
Předplatitelé

Specifické hodnocení a předpověď (11013)

Pravděpodobnost provedení dalšího teroristického útoku v Evropě se s příchodem letní sezóny zvyšuje. Pro období duben až květen 2016 jsme tuto pravděpodobnost hodnotili na úrovni 25 %, což vyjádřeno slovně znamená, že útok byl „velmi nepravděpodobný“.1 Pro období červen až srpen 2016 jsme zvýšili hodnocení pravděpodobnosti ob jednu kategorii. Přeskočili jsme tedy kategorii „nepravděpodobný“ a posunuli hodnocení až na „rovnoměrnou možnost“. Stávající hrozbu tak nyní hodnotíme na úrovni 55 %. Vycházíme nejen z oficiálních událostí plánovaných pro toto období, jež poskytují vhodnou příležitost pro násilné incidenty, ale i z vykonaných akcí a jejich okolností. Mezi tyto akce nepatří jen dokonané teroristické útoky, nýbrž také incidenty, které vykazovaly podezřelé skutečnosti a možné znaky přípravné fáze k reálným útokům. Dalším výchozím podkladem je to, že teroristé v Evropě mohou vzejít ze tří skupin populace. V hodnocení uplatňujeme znalosti a praktické zkušenosti, které konfrontujeme se současnou situací.

1. červen 2016
Registrovaní

Výklad/studie s hodnocením (42004)

V souvislosti se situací na Ukrajině vystoupilo do popředí více problematických termínů, avšak jeden nápadně převyšuje ostatní. Jedná se o slovní spojení „obranné zbraně“, které je někdy dokonce rozšiřováno na termín „neletální obranné zbraně“ či „nesmrtonosné obranné zbraně“. Avšak tento složený výraz postrádá odborný význam, čímž se jeho používání jeví jako účelové. Za používáním tohoto termínu se navíc skrývají dvě věci.

30. květen 2016
Předplatitelé

Odborný výklad (21007)

Zpravodajské vědění1 jako výsledek zpravodajské činnosti, které je převedeno do zpravodajských produktů (výstupů), poskytuje základní „pohonnou látku“ pro rozhodovací proces vládních činitelů, případně vojenských či policejních velitelů. Tito funkcionáři jsou poté schopni efektivněji plánovat různé aktivity, lépe se připravit na budoucí vývoj, přijímat adekvátní bezpečnostní opatření a provádět účinnější vojenské a bezpečnostní operace. Avšak k tomu, aby výsledky zpravodajské činnosti dosahovaly úrovně co nejsilnější „pohonné látky“, musí zpravodajská činnost*, potažmo zpravodajský procesco nejvíce splňovat určité zásady, které označujeme jako zásady zpravodajské činnosti.

Zásady zpravodajské činnosti jsou propojeny s funkcemi zpravodajské činnosti2 a stejně jako s funkcemi zpravodajské činnosti, tak i se zásadami zpravodajské činnosti by měli být dobře obeznámeni rovněž členové vládního kabinetu, kteří podle zákona zpravodajské služby řídí. Uvedené zásady nejsou tedy věcí jen příslušníků zpravodajských služeb, ale také nutnou znalostí odpovědných politiků.

Agentura EXANPRO řadí do zásad zpravodajské činnosti 13 bodů, jejichž naplňováním je zajišťován kvalitní výkon zpravodajské práce. Zásady zpravodajské činnosti se svým obsahem vzájemně doplňují a také překrývají.

27. květen 2016

Krátká analytická reakce (11012)

Dne 25. května 2016 upřesnil český ministr obrany informaci o vzniku tzv. „rotační roty", která by měla od roku 2017 působit na území pobaltských zemí (Estonsko, Lotyšsko a Litva). Na výstavbě rotační roty se budou podílet země Visegrádské skupiny/čtyřky (V4), tedy ČR, Slovensko, Polsko a Maďarsko, přičemž se budou v této aktivitě střídat (rotovat). Nově zřízená jednotka o síle asi 150 vojáků by měla plnit svůj úkol v Pobaltí vždy ve tříměsíčním cyklu. Každá z účastnických zemí by měla pokrýt svojí vlastní jednotkou jeden cyklus, což je jeden tříměsíční příspěvek za rok.

Název „rotační rota" nevznikl jenom proto, že jednotka bude po třech měsících rotovat (střídat se) s další jednotkou z jiné země V4, ale zřejmě i z důvodu pravidelné změny výcvikových prostorů v pobaltských zemích v průběhu každého tříměsíčního cyklu. Za dobu tří měsíců by tak každá „rotační rota" mohla projít alespoň třemi výcvikovými prostory, a to v rovnoměrném časovém rozložení pro všechny tři pobaltské státy, jež jsou členy NATO. Pokud je tento odhad výcviku správný, byl by zaručen efektivní výcvik z pohledu střídání různých a neznámých prostorů se zastoupením rozdílných domácích jednotek.

Avšak o zvyšování profesionální úrovně jako o hlavním důvodu vzniku „rotační roty„ se nehovoří. Jako primární důvod je uváděna hrozba z Ruské federace a bezpečnostní obavy pobaltských zemí, a tak jim podle politiků vyšly spojenecké země utvořením „rotační roty" vstříc. Politici V4 v tomto smyslu řeční o provádění tzv. „reassurance measures", což překládají jako „ujišťovací opatření" a celé to vysvětlují jako větší přítomnost aliančních vojsk v Pobaltí. „Reassurance" je přesněji řečeno opětovné ujištění až uklidnění - v tomto významu myšleno uklidnění pobaltských spojenců. 

Také Američané hovoří o „NATO reassurance measures", ale mají na mysli celou Evropu se zaměřením na země, jež dříve patřily k tzv. východnímu bloku. Je to tedy jakési dvojité ujišťování: Američané ujišťují nás a současně nás povzbuzují, abychom ujišťovali ty země, které leží na samé východní hranici NATO. V tomto případě je velmi nutné rozlišovat mezi ujišťovacími opatřeními a eskalací napětí.

V prezentaci tohoto „rotačního projektu" shledáváme politický alibismus, jenž je zvýrazněn protichůdným vyjadřováním politiků. Buď tedy chceme někoho jenom ujistit o našem spojenectví, anebo existuje skutečná hrozba. O té se však pouze mluví, ale nikdo ji reálně neprokázal. Ruská federace nemá síly a prostředky, aby obsazovala a dlouhodobě kontrolovala pobaltské státy a souběžně prováděla operace na udržení svého vlivu v dalších prostorech. Není ani záměrem ruských představitelů zahájit ozbrojený konflikt s organizací NATO, byť by to bylo přes nejslabší členské země. Ruští činitelé se budou soustředit především na Sýrii a Ukrajinu, kde i nadále budou ovlivňovat situaci ve svůj prospěch. Navíc pokud někdo tvrdí, že nově vznikající jednotka je odpovědí na vojenskou hrozbu, a přitom se jedná jen o 150 vojáků, tak to znamená, že slova o hrozbě nejsou myšlena vážně. Takový přístup hodnotíme jako politické gesto a podřízený příspěvek ve prospěch vedoucích mocností, který je vydáván za plnění zahraniční politiky. Mnoho politiků malých evropských zemí totiž nečiní rozdíl mezi zahraniční politikou a plněním závazků v rámci NATO. Toto tvrzení podporují reakce vedoucích funkcionářů, kteří na otázky, jaká je naše zahraniční politika v zemích, kam posíláme naše vojáky, odpovídají, že je to plnění závazků vůči NATO. Nikdo již nerozvíjí, jak chceme využít naší vojenské přítomnosti a jaké možné spolupráce chceme dosáhnout v ostatních oblastech (neexistuje žádný plán pro obchodní a další spolupráci, existují pouze příležitostné aktivity). 

Projekt „rotační roty" je počátkem naplňování nového plánu, o němž se agentura EXANPRO zmínila v odstavci s předpovědí ve zpravodajském produktu 11006 Vojenské odvody jako marketinkový tah politiků".

Text zmíněného odstavce: 

Podle předpovědi agentury EXANPRO je v plánu pro budoucí desetiletí zahájit nasazování českých vojáků společně s evropskými „partnery“ do uměle vytvářených operací oficiálně označovaných jako mírové či na podporu míru, které budou vedeny v blízkosti ruských státních hranic nebo v blízkosti zemí s ruským vlivem. Prostory těchto operací se tak mohou nacházet v zemích jako Ukrajina a Gruzie, opakovaně v Afghánistánu a Iráku, nově v Sýrii (prostory s letišti pod kontrolou Američanů), v pobaltských státech (Estonsko, Lotyšsko a Litva) a dále ve středoasijských zemích ležících mezi Afghánistánem a Ruskou federací. Souhrnným cílem bude postupně izolovat Rusko a působit mu těžkosti ve všech možných oblastech, dokud nebude uvnitř ruské velmoci změněn politický režim. Celá kampaň je součástí soupeření mezi USA a Ruskou federací za využívání podřídivších se evropských „spojenců“.

Další texty, které souvisejí se situací mezi NATO (USA) a Ruskou federací jsou součástí následujících produktů:

Produkt 11001 Studená válka nikdy neskončila

... Prvotním nástrojem k přímému působení jsou „spojenci“ v NATO, které si Spojené státy pro svou zahraniční politiku připravují a usměrňují. To odkrývá i jeden z cílů procesu rozšiřování NATO o nové členské země...

Produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině"

... Dříve východní Evropa tvořila nárazníkové pásmo pro Sovětský svaz a nyní se východoevropské země nechávají dobrovolně usměrňovat do linie proti Ruské federaci namísto toho, aby hrály vedoucí úlohu v zachování rovnováhy mezi osudovými oponenty, kterými jsou právě USA a Ruská federace...

 Související zpravodajský produkt:


Zpravodajský produkt 11012
Krátká analytická reakce
© 2016 Agentura EXANPRO
25. květen 2016
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12006)

Celá aféra, která započala v červenci 2015 „únosem“ pětice Čechů v Libanonu, vykazuje podezřelé okolnosti, jež svědčí o tom, že česká zpravodajská služba sehrála jen domluvenou úlohu pro svého mocnějšího „spojence“. Vycházíme z rozboru faktických údajů a jejich porovnání se způsobem reakce či naopak „mlčenlivostí“ českých i amerických funkcionářů. Dále uvažujeme zásady provádění zpravodajské činnosti a dosavadní poznatky o charakterových vlastnostech a chování určitých politiků.

Pokud bychom přesto připustili, že se jednalo o čistě národní záležitost bez zásahu či řízení třetí stranou, museli bychom vyvodit jediný závěr: závažné pochybení vedoucích funkcionářů zpravodajské služby a politiků odpovědných za její řízení (vysvětlení dále v textu). Avšak za celou dobu tří měsíců od návratu „unesených“ Čechů do vlasti nebyla zaznamenána žádná personální změna ani závěr z nějakého šetření či alespoň jakási aktivita Stálé parlamentní komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství směrem k této záležitosti. Vláda i komise se od svého „povinného“ vyjádření k případu již rozebíranou aférou nezabývají, přesněji se jí zabývat ani nezačaly (objasnění dále v textu).

Vtažení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) do případu hodnotíme jako formální záležitost, která podléhá „vyšším zájmům”, jež politici alibisticky označují jako „zájmy národní bezpečnosti".

V celé kauze, včetně jejího samotného vzniku, je několik analyticky hodnotných zajímavostí. V tomto zpravodajském produktu se ale zaměříme na podivné zapojení české zpravodajské služby a na odpovědnost české vlády za vznik a průběh tzv. „libanonské aféry".