Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

1. únor 2020
Registrovaní

Souhrnné hodnocení a předpověď (11122)

Pro mnohé bude možná překvapením, když dáváme nový koronavirus (2019-nCoV) do souvislosti s činností zpravodajských služeb*, avšak ve vyspělých zpravodajských službách jsou infekční choroby z endemického i epidemiologického hlediska jak celosvětově, tak podrobněji v zájmových prostorech* jednou z věcí, kterými se zabývá samostatné zpravodajské odvětví nazývané zdravotní zpravodajství* (Medical Intelligence).

Zdravotní zpravodajství nebo také zdravotní zpravodajské vědění* je definováno jako zpravodajský produkt (výsledek) všezdrojové analýzy* informací týkajících se zdravotních hrozeb z celého světa se zahrnutím zdravotnických schopností a možností zahraničních zemí, zdravotních rizik prostředí včetně infekčních onemocnění, biotechnologického a biomedicínského vývoje národního i vojenského významu a dalších souvisejících položek. Zdravotní zpravodajství se ve své specifické působnosti podílí také na podpoře v oblasti ochrany vlastních sil [1], což se vztahuje zejména k příslušníkům ozbrojených sil v zahraničních vojenských operacích a k diplomatickému personálu na zahraničních misích.

Prvek zdravotního zpravodajství je zpravidla součástí vojenských zpravodajských služeb*. Ve Spojených státech amerických takto funguje Národní centrum zdravotního zpravodajství (National Center for Medical Intelligence – NCMI), které je integrální součástí americké vojenské zpravodajské služby DIA(Defense Intelligence Agency).

V českém prostředí jsme v tomto poněkud pozadu. České zdravotnictví včetně vojenského lékařství je sice funkční, ale analýzy, hodnocení a předpovědi zdravotních hrozeb a rizik ve smyslu zpravodajské činnosti* a podpory rozhodovacího procesu členů vládního kabinetu nejsou v České republice prováděny. Je pokrokové, že v české vojenské zpravodajské službě čili ve Vojenském zpravodajství* vzniklo Satelitní centrum ČR (SATCEN ČR) a že se buduje Národní centrum kybernetických operací (NCKO), ale jaksi se pozapomnělo na jednu významnou oblast hrozeb, která má svůj biologický původ. Je nutno dodat, že biologické hrozby* mohou být jak samovolné, tak řízené ze strany státních i nestátních aktérů.

29. leden 2020
Předplatitelé

Specifické hodnocení (13076)

Předseda vlády Andrej Babiš má pro někoho pověst muže na svém místě, alespoň podle počtu voličů a jeho příznivců. Je však divné, že lidé, které si on sám jako premiér vybírá do vlády, už takovou pověst nemají. Samozřejmě máme na mysli ministry za hnutí ANO, ať už se jedná o členy hnutí ANO, nebo nestraníky za ANO, u kterých Babiš může přímo ovlivnit jejich jmenování. Neuvažujeme ministry za ČSSD – tam si Babiš vybral do vlády celou ČSSD a personální obsazení ve vládě si řeší „víceméně“ samotné vedení ČSSD.

Druhá vláda Andreje Babiše jmenovaná v červnu 2018, která již získala důvěru Poslanecké sněmovny, je činná zhruba půldruhého roku. Za tu dobu však její sestavu opustilo už pět ministrů za hnutí ANO. Ministři odcházejí zpravidla tehdy, když udělají chybu. Avšak premiér vždy zůstává. Takto nyní ve vládě zůstává i Andrej Babiš, i když se svým slabým výkonem a ignorantským přístupem podílel na selhání svých podřízených členů vládního kabinetu.

Velmi dobrou ukázkou Babišova pokryteckého postoje je aktuální případ posledního odvolaného ministra. Posledním „odejitým“ ministrem se stal Vladimír Kremlík, jenž zastával funkci ministra dopravy (20. ledna ho premiér navrhl odvolat a 23. ledna byl prezidentem ČR odvolán – ve funkci tak strávil pouhých devět měsíců). Jeho odvolání premiér Babiš odůvodnil tím, že pochybil v zakázce na informační systém k elektronickým dálničním známkám, do které měly být zapojeny také zpravodajské služby.

To, co všechno k této kauze Babiš sdělil, můžeme považovat za několikanásobná sebeusvědčující prohlášení o jeho vlastní spoluvině. V tomto případu už podruhé prokázal, že i přesto, že vláda v čele s ním jedná téměř každý týden, tak neřeší podstatné záležitosti a dlouhodobě se nezajímá ani o skutečnou práci českých zpravodajských služeb (za rok 2019 vláda absolvovala 44 vlastních jednání, z toho v srpnu 2019 bylo kvůli letní dovolené jen jedno zasedání vlády a v prosinci 2019 kvůli vánočním svátkům se konala jen dvě zasedání).

Babiš už jednou bezděčně odhalil, že neví, kdo a jak vlastně řídí české zpravodajské služby (viz produkt 12032), což následně svou neznalostí potvrdila také ministryně Jana Maláčová (viz produkt 12057).

Premiér Andrej Babiš se měl o uvedenou zakázku trvale zabývat již od září 2019, a to minimálně ze tří závažných důvodů (vysvětlení dále v textu). Čím Babiš nyní potvrdil, že vláda české zpravodajské služby neřídí? A čím Babiš celkově a prokazatelně pochybil ve spojení se zmíněnou zakázkou?

24. leden 2020
Předplatitelé

Specifická analýza a hodnocení (12074)

Impeachment (žaloba na ústavního činitele) je první fází v ústavním procesu vedeném Kongresem USA s cílem sesadit prezidenta nebo jiné vládní úředníky z jejich funkcí. Tentokrát byl proces impeachmentu zahájen proti americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Za oficiální počátek procesu můžeme považovat oznámení předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelociové (demokratka), která 24. září 2019 oznámila, že sněmovna zahájí v této věci oficiální šetření*.

Zajímavostí je, že zde nebylo jako v předchozích případech u prezidentů Richarda Nixona a Billa Clintona provedeno hlasování ve Sněmovně ohledně schválení usnesení o zahájení impeachmentu. Předseda sněmovního Výboru pro justiční záležitosti Jerrold Nadler (demokrat) k tomu uvedl, že podle pravidel Sněmovny ani podle Ústavy Spojených států k tomu není potřeba souhlasu Sněmovny a že justiční výbor má veškerou pravomoc, aby vydal prohlášení o zahájení procesu ústavní žaloby (do procesu je zapojeno více sněmovních výborů, ale justiční výbor je tím výborem, který by měl celý proces vést). Demokraté k tomu dále doplňují, že vyšetřování* Trumpa už stejně probíhá řadu měsíců.

V procesu impeachmentu funguje Sněmovna reprezentantů jako žalobce. Po prošetření s vyslechnutím svědků během veřejných slyšení a s prostudováním souvisejících písemností a dalších materiálů je v případě shledání „pozitivního nálezu“ vypracována žaloba (je to ale více politická než dokazovací záležitost, čímž je zpravidla dopředu jasné, že pokud se proces zahájí, tak žaloba bude sepsána). O schválení žaloby se hlasuje (o každém bodu obvinění zvlášť, případně o obvinění jako celku) a pokud je žaloba schválena, je následně postoupena Senátu, který funguje jako soudce. Pro schválení žaloby ve Sněmovně reprezentantů je vyžadována prostá většina (nadpoloviční většina z odevzdaných hlasů).

V Senátu nastává druhá fáze procesu impeachmentu, která je obdobná jako soudní přelíčení. Vynesení rozsudku je prováděno hlasováním senátorů (vždy o každém bodu obvinění zvlášť). Pokud se alespoň dvě třetiny senátorů (67 senátorů ze 100členého senátu) vysloví pro to, že prezident nebo jiný vládní úředník je vinen, znamená to, že takto odsouzený politický činitel je tímto rozsudkem zbaven své funkce. Sesazení z funkce není doprovázeno žádným soudním trestem, ale později podle situace (především podle závažnosti prohřešku) může být zahájen skutečný soudní proces o vině a trestu.

Prezident Trump byl obžalován ze dvou bodů: ze zneužití úřední moci a z obstrukcí vůči Kongresu. Tyto body byly Sněmovnou reprezentantů schváleny 18. prosince 2019 [1] a žaloba byla předána do Senátu. Senát svůj soudní proces vztažený na amerického prezidenta zahájil 16. ledna 2019. Tento proces je na svém počátku.

Celý proces s ústavní žalobou je provázen několika otazníky, přičemž my se zaměříme na úplný počátek vzniku ústavní žaloby a s tím na tři osoby, které svým počínáním celý proces na samém počátku zpochybnily. Jedná se o příslušníka Ústřední zpravodajské služby CIA* se „skrytou identitou“, o generálního inspektora zpravodajské komunity USA Michaela Atkinsona (v českém překladu výstižněji „generální inspektor zpravodajských služeb*) a předsedu Stálého výboru pro zpravodajskou činnost Adama Schiffa ze Sněmovny reprezentantů (Senát má obdobný výbor – viz vysvětlení pod čarou na konci dokumentu).

19. leden 2020

Souhrnné hodnocení a předpověď (11121)

Úspěšný atentát* [1] na významného íránského činitele a velitele sil zvláštního určení Kuds* [2] generálmajora Kásima Sulejmáního provedený 3. ledna 2020 (krátce po jedné hodině ranní místního času) bezpilotními letouny Reaper potvrdil zoufalou situaci Spojených států amerických, kterým se na Blízkém východě nedaří pokročit v prosazování jejich plánu pro 21. století. Už takřka 17 let (počítáno od invaze do Iráku v březnu 2003) trvá americké snažení v tomto regionu, avšak bez kýžených výsledků (viz například produkt 11077 Američané ztrácejí Sýrii, a proto musejí konat aneb Proč schválení ambasády v Jeruzalémě, vyvolání incidentu v Dúmá a vypovězení jaderné dohody s Íránem z července 2018).

Američané se ale svých cílů nehodlají vzdát a jsou rozhodnuti pokračovat ve svém úsilí i vojenské přítomnosti v Iráku. V plánu není žádný odchod, ale trvalé setrvání. V rámci politické situace a vojenských možností se bude pouze manévrovat s počtem a druhy nasazených sil. Američané na konci roku 2011 opustili Irák jenom proto, jelikož věděli, že se na jeho území vrátí po rozpoutání jimi podporovaného konfliktu v Sýrii (tam ozbrojený konflikt vznikl ještě ve stejném roce 2011, což byl také plán USA – blíže viz např. produkt 11038Vina syrského prezidenta Bašára Asada dosahuje sotva 15 procent).

Politici, novináři a různí komentátoři stále diskutují nad tím, zda byl Sulejmání teroristou tak, jak ho označují představitelé USA, a zda bylo jeho zabitím porušeno mezinárodní právo. Někdo tvrdí, že byl nesporným teroristou a že USA měly právo ho eliminovat*. Jiní zase říkají, že je to diskutabilní a že není možné takto postupovat proti činiteli zahraniční země. V pokračujícím produktu sice odpovíme, jak to s tím označením „terorista“ ze strany Spojených států skutečně bylo, ale tohle není tak podstatné jako to, komu tímto Američané hodlali vyslat zřetelný signál a s jakým obsahem. Můžeme nastínit, že se nejedná pouze o představitele Íránu, nýbrž o několik dalších zemí. V navazujícím dokumentu tuto záležitost objasníme.

Navíc řešit, zda Spojené státy americké porušily, anebo neporušily mezinárodní právo, je za situace, kdy je mezinárodní právo od pádu Sovětského svazu (1991) ze strany USA opakovaně a beztrestně porušováno, bezvýznamnou položkou. Lidé musí pochopit, že v rámci boje o hegemonii ve světě a tím o sféru vlivu a kontroly žádné mezinárodní právo neexistuje. Američané už přece tolikrát prohlásili, že si vyhrazují právo na jednostranné akce bez ohledu na Radu bezpečnosti OSN. Beztrestné porušování mezinárodního práva a jednostranné akce budou pokračovat, neb USA mají už pouhých 10 až 20 let na to, aby si svou vedoucí mocenskou úlohu ve světě udržely a upevnily. Mezinárodní právo je v tomto soupeření ve světě již minulostí, avšak důležitější je vědět proč Spojené státy takto konají, čeho tím chtějí dosáhnout a co všechno tím mohou způsobit.

Poznámka: Ohledně porušování mezinárodního práva se jedná především o případy spojené s bývalou Jugoslávií, Afghánistánem, Irákem, Sýrií a Libyí. Zejména v Sýrii je mezinárodní právo porušováno ve více různých případech a trvale: neoprávněné raketové údery USA proti syrským cílům v letech 2017 a 2018 s falešným ospravedlňováním (viz produkt 13018 a produkt 13038) a dlouhodobá neoprávněná přítomnost amerických ozbrojených sil na území Sýrie.

Útok na íránského činitele byl proveden ve třetí zemi, kterou byl Irák. Někdo usmrcení Sulejmáního hodnotí jako dokonalou akci, jenže ona nebyla zas tak dokonalá jako zrádná, přičemž irácká vláda byla tímto aktem hned dvakrát ponížena (vysvětlení v následujícím produktu).

Americký prezident Donald Trump označil útok na generála Sulejmáního za akt sebeobrany z důvodu bezprostředního ohrožení* amerických objektů. K tomu bez bližšího upřesnění uvedl, že Sulejmání plánoval útoky proti čtyřem americkým velvyslanectvím. Jedná se však jen o dodatečnou oficiální záminku. Ve skutečnosti se o žádné bezprostřední ohrožení ambasád nejednalo. Jeden z důvodů eliminace* Sulejmáního lze nalézt v produktu 11114 Ruští šachisté zvolili tah Tureckem do syrského pohraničí (2/2) (proč se nemohlo jednat o bezprostřední ohrožení amerických objektů je ozřejmeno v navazujícím produktu).

Poznámka: Termín „bezprostřední ohrožení“ je v některých případech používán pro alibistické ospravedlnění tzv. vojenských preventivních úderů, kdy pro stav bezprostředního ohrožení existuje jen politické tvrzení bez možnosti nebo vůle tento stav zpětně prokázat (více k termínu viz ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze). Pokrytecké a alibistické používání termínu českými politiky a bezpečnostními pracovníky v souvislosti s terorismem je popsáno a odborně vysvětleno v produktu 42002 Zvláštní hodnocení teroristické hrozby pro Českou republiku.

Počátek, kdy bylo uvažováno o přidání generála Sulejmáního na americký seznam cílů (Target List) se táhne více let zpátky, a dokonce mnohem dále za v médiích zmiňovaný rok 2017. Tato záležitost se postupně vyvíjela, což podporuje závěr, že íránský generál nebyl pro USA ani tak bezprostřední hrozbou jako hrozbou trvalou, a to pro jejich zahraniční politiku na Blízkém východě. V pokračujícím dokumentu objasníme tento vývoj s osobou Sulejmáního jako cíle USA a vysvětlíme, jak je to se seznamem cílů.

Pokud pomineme klamné odůvodnění vztažené na bezprostřední ohrožení, tak je zde zajímavé načasování celé operace na eliminaci íránského hodnostáře. Proč se tak stalo první týden v lednu 2020? Toto načasování mělo dva důvody, přičemž je zde také souvislost a znak podřízenosti „americkým jestřábům“ [3], kteří jsou hlavními hybateli americké silové a expanzivní politiky (bližší vysvětlení je obsahem navazujícího produktu).

Ve sdělovacích prostředcích se objevovalo tvrzení, že si členové Kongresu stěžovali na to, že neobdrželi od prezidenta oznámení o akci proti Sulejmánímu s předstihem. Jenže není pravdou, že by o operaci bezpilotních letounů nebyl zpraven nikdo z Kongresu. Už jenom proto, že je Trump v podřízenosti „amerických jestřábů“, tak o této záležitosti vědělo několik kongresmanů.

V navazujícím produktu 11122 jsou podrobněji vysvětleny všechny zmíněné body.


[1] Provedenou akci nazýváme atentátem, neboť motiv byl vyhodnocen jako politický a jen z malé části jako bezpečnostní. USA navíc nejsou s Íránem ve válečném stavu, proto nelze hovořit ani o legitimní vojenské operaci proti cizímu vojenskému představiteli v době válečného klání.

[2] Íránské ozbrojené síly Kuds (v anglickém přepisu jako „Quds“ nebo také „Quds Force“ – ozbrojená složka Kuds) jsou samostatnou složkou Sboru islámských revolučních gard (SIRG, v anglickém přepisu jako „Islamic Revolutionary Guard Corps“ se zkratkou IRGC). Jejich hlavním zaměřením jsou speciální operace* a všeobecná zpravodajská činnost* zaměřená na zahraniční zpravodajství* včetně speciálního průzkumu* (který je součástí speciálních operací v rámci zpravodajských operací*). Síly Kuds tak působí jako speciální síly* a zároveň jako vojenská zpravodajská organizace*. Jejich prostor hlavního působení je mimo území vlastního státu. Jednotky Kuds jsou tak odpovědné za takzvané extrateritoriální operace*, jinými slovy zahraniční operace s cílem hájit a prosazovat zájmy Íránu: především se jedná o snižování vnějšího ohrožení* namířeného proti Íránu a posilování postavení vlastního státu v regionu a potažmo ve světě. Více o silách Kuds viz ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze pod termínem „Síly zvláštního určení Kuds“.

[3] Jestřáb je označení pro osoby zpravidla z politické scény USA a obecně pro vlivné osobnosti, které prosazují silová řešení v zahraniční politice. Jedná se o zastánce a podporovatele intervenční zahraniční politiky. Jako přívlastek ke slovu jestřábi používáme se vztahem k USA slovo „američtí“, protože nelze v tomto smyslu mluvit jen o republikánech. Stále více jestřábů se objevuje také v řadách demokratů (k těm známějším patří např. Joe Biden, Hillary Clintonová, Madelaine Albrightová, Samantha Powerová, Susan Riceová, Barack Obama a další). Mezi jestřáby rovněž patří některé vlivné osobnosti, které nejsou ani v republikánské, ani v demokratické straně. Proto souhrnný název „američtí jestřábi“. Pro větší srozumitelnost se termín jestřábi rozšiřuje na sousloví váleční jestřábi* (američtí váleční jestřábi, britští váleční jestřábi apod.).   

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11121
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2020 Agentura EXANPRO
15. leden 2020
Předplatitelé

Analytická úloha s hodnocením (31013)

Bezpečnostní informační služba* (BIS) každoročně prokazuje své nedostatky v odborné způsobilosti. Tyto nedostatky jsou na veřejnost uvolňovány jednak přes vyjádření ředitele BIS Michala Koudelky a jednak prostřednictvím veřejné výroční zprávy o činnosti BIS.

Hromadění nedostatků ze strany BIS prokazuje nízkou odbornou způsobilost především jejího vedení, které nedokáže chyby ve vlastních řadách odhalit, a ještě je poskytuje jako údajný odborný text veřejnosti a vládě. Mnohem závažnější je však to, že na tento problém národní zpravodajské služby* dlouhodobě nereagují odpovědné orgány, k nimž patří národní vláda a Stálá komise pro kontrolu činnosti BIS (SKBIS), která je orgánem Poslanecké sněmovny. Naopak je podivné, že se o činnost BIS opakovaně zajímá senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož členové se s oblibou s představiteli BIS setkávají. Tento výbor však nemá ze zákona žádnou pravomoc, aby činnost BIS jakkoli kontroloval. To si ale nemyslí senátor Pavel Fischer (předseda výboru), který se v médiích k činnosti BIS opakovaně vyjadřuje, a ještě k tomu pochvalně. Senátor Fischer ohledně BIS pochválí jakoukoli její činnost, neboť ředitel BIS je vůči Rusku a Číně stejně předpojatý jako on sám, a toho si senátor zřejmě cení (viz také produkt 12073).

Dva přímé důkazy* odborné nezpůsobilosti BIS byly formou jinotajů nastíněny v úvodním hodnocení Výroční zprávy BIS za rok 2018 (produkt 12072), přičemž oba jinotaje byly představeny jako analytická úloha s možnou účastí čtenářů.

Hovoříme záměrně a správně o přímých důkazech, jelikož text výroční zprávy byl přímo vypracován pracovníky BIS, čímž odborné chyby ve zprávě přímo potvrzují neboli přímo dokazují nízkou odbornou úroveň BIS. K usvědčení BIS z odborné nezpůsobilosti tak již není potřeba jiných přímých důkazů ani souboru nepřímých důkazů*.

V tomto produktu představíme řešení prvního jinotaje, jehož znění je následující:

„Dřevo lze běžně sehnat na poušti.“

Výše uvedené tvrzení, pochopitelně ve formě neodborného textu k příslušné zpravodajské záležitosti, prohlašuje BIS ve své výroční zprávě. Úkolem bylo najít ve zprávě BIS text, který tomuto jinotaji odpovídá a případně uvést, proč mu odpovídá. Podívejme se, jaké je řešení této analytické úlohy a jaké je objasnění konkrétního odborného pochybení BIS.