Zpravodajská analýza, produkce a prezentace  ⇒    Zájmová témata   ⌈⌋   Slovník   ⌊⌉   Pracovní postupy    ⇐  Hodnocení bezpečnostní situace a politiky

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací.

29. září 2017

Specifická analýza a hodnocení (12030)

Výrok českého prezidenta z ledna 2017 o jakémsi „teroristovi" na českém území prozradil mnohé, ne však tolik o prezidentovu přístupu a nakládání s utajovanými informacemi jako spíše o znalostech politiků a různých komentátorů o práci zpravodajských služeb* a jejich způsobu informování prezidenta České republiky. Všichni byli zděšeni výrokem prezidenta, ale nikdo se nezabýval tím, co bylo vlastně obsahem a cílem sdělení.

Komentování prezidentova výroku ze všech možných stran ukázalo unáhlenost a zaujatost komentátorů, a to buď proto, že se jednalo o jejich neoblíbenou osobu Miloše Zemana, anebo proto, že se zabývali jen tím, že se podle nich mělo jednat o neoprávněné zveřejnění utajované informace. Novináři všechny reakce bez rozmyslu poskytovali veřejnosti, neboť u nich zápal pro senzaci v případě výroku prezidenta předčil logický úsudek a snahu po smysluplném dotazování.

Pokud chceme hodnotit obsah ústního nebo písemného sdělení, musíme se nejprve dobře seznámit s jeho obsahem neboli ho určitým způsobem analyzovat (včetně použitých slov a odborných termínů) a snažit se porozumět jeho významu v širších souvislostech.

Prezident byl hostem v pořadu „Interview Plus“, jenž byl ve veřejnoprávní rozhlasové stanici Český rozhlas Plus vysílán 11. ledna 2017 (rozhovor byl předtočen o den dříve). Prezidentův výrok v uvedeném pořadu byl odpovědí na moderátorova slova o tom, že Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) bude podle její koordinátorky ověřovat informace, které mohou být zásadním nebezpečím pro Českou republiku. Odpověď prezidenta byla následující:

„Já si myslím, že je to naprostá drzost, nebo, chcete-li to naznačit zdvořileji, neúměrné sebevědomí. Židé tomu říkají chucpe. No a proč? Protože informace, které jsou skutečně nebezpečné pro bezpečí České republiky, jsou většinou publikovány zpravodajskými službami, ke kterým tito úředníci nebudou mít přístup, neboť by jinak porušili zákon. Podívejte se, já jsem zrovna teď přečetl čtyři šifry. Podle jedné se na našem území potlouká jistý člověk z Maghrebu1 – nesmím uvést jeho jméno – který je důvodně podezřelý ze spolupráce s teroristickými islámskými organizacemi. Vy si opravdu myslíte, že tuhle informaci bude mít paní Romancevová? Samozřejmě že ne.“ 

Na to moderátor reagoval, zda je na místě takovouto informaci zveřejňovat ve vysílání Českého rozhlasu a zda to nemůže vyděsit českou veřejnost. A prezident doplnil:

„Právě proto jsem neřekl jeho jméno. To už by bylo porušení, a jestliže jenom řeknu, že je z Maghrebu, tak vy jistě víte, že Maghreb zahrnuje Maroko, Tunisko, Alžírsko a dokonce Libyi, takže tato informace je natolik neurčitá, že nikoho, kromě tohoto člověka, neohrožuje. A já bych si dokonce přál, aby byl ohrožen.“

Předně je zajímavé, že prezident řekl, že četl šifry. K tomu můžeme uvést toto:

  • Pokud četl šifry, tak nečetl žádné zprávy, jelikož šifra* je určitý systém pro skrytí smyslu původního textu, anebo obráceně pro odkrytí zašifrovaného textu (viz termín šifra a související termíny ve zpravodajském slovníku).
  • Pojem šifra se někdy v hovorové řeči používá pro označení samotné zašifrované informace (což však není ten správný význam). Jenže prezident zašifrované informace (kryptogramy*) nedostává. Dostává spis s normálním textem, který je označen příslušným stupněm utajení (pokud se jedná o utajovanou informaci).

Proč tedy prezident mluvil o šifrách? Na to se ho bohužel nikdo nezeptal. Pravděpodobným vysvětlením je to, že chtěl zdůraznit, že informace, jež četl, byly utajovaného charakteru. A možná i to, že pocházejí ze zahraničí. Tím chtěl patrně také naznačit, že pro CTHH bude těžké jeho výrok potvrdit, nebo vyvrátit, když k utajované informaci nebude mít dotyčné centrum přístup.

Další poutavou částí prezidentova výroku je to, že zmínil, že nemůže uvést jméno podezřelé osoby, což dále v rozhovoru zvýraznil tím, že to už by bylo porušení. Podobně je to s uvedením rozlehlého prostoru Maghreb*. Celé to působí dojmem, jako by si prezident toto tvrzení pro daný účel připravil a dopředu s někým konzultoval.

Bylo by taktéž zvláštní, kdyby prezident obdržel strohou dílčí informaci o jediné podezřelé osobě ze zahraničí „potulující se“ na území ČR, aniž by to mělo zásadní význam pro bezpečnost ČR, anebo pro činnost samotného prezidenta. Prezident navíc dále v rozhovoru uvedl, že to není strategická informace. Potom je ale divné, proč by představiteli státu neboli osobě ve strategické funkci někdo předával nestrategickou informaci (nutno podotknout, že státní instituce, potažmo zpravodajské služby mezi sebou permanentně soupeří, což se projevuje i v tom, že se snaží politikům poskytovat všechny možné informace a získat si tak větší přízeň – v případě erudovaných politiků to ale může být dvojsečná zbraň). Osoba, která je důvodně podezřelá, nemusí být ještě provinilá, čímž je význam této informace pro prezidenta jen informativní a stále neúplný. Takováto informace je primárně důležitá pro státní instituce s bezpečnostním charakterem jejich pracovní činnosti. Nejvyšší státní funkcionáři nemohou být zahlcováni všemi možnými dílčími informacemi, které je odvádí od důležitých věcí a rozhodnutí. Systém musí být nastaven tak, aby jednotliví státní úředníci přijímali takové informace, jež zapadají do jejich rozhodovacího procesu a pracovního výkonu na příslušném stupni pracovního zařazení.

Na území ČR se každým rokem nachází přinejmenším několik desítek podezřelých osob ze zahraničí a nikdo to nijak zásadně neřeší. Oficiální policejní počty pouze zjištěných a zadržených nelegálních migrantů z Blízkého východu (především Sýrie a Irák) a jižní Asie (zejména Afghánistán a Pákistán) dosahují za rok 2015 téměř 3 300 osob a za rok 2016 asi 1 000 osob (počet nezjištěných migrantů bude vždycky vyšší). Většina z nich byla propuštěna s povolením k pobytu na několik dní a s příkazem opustit zemi (podrobněji viz druhá polovina produktu 13009). Tohle přece není účinné předcházení terorismu a jiné nezákonné činnosti jak na našem území, tak v celé Evropě. Minimálně každý desátý muž pocházející ze zmíněných zemí (zvláště pak ze Sýrie a Iráku) má přímou zkušenost nebo alespoň vazby na militantní, případně teroristickou organizaci. Pokud tedy prezident zmínil v této souvislosti jednu podezřelou osobu, tak je to velmi nepřesná a nic neříkající informace, která se navíc může přeměnit na bezcennou, když se podezření neprokáže. Jestliže někdo na druhou stranu bez asistence zpravodajských složek sdělí, že se na území ČR nachází deset takovýchto podezřelých osob, nemusí být vzhledem k dnešní situaci a přístupu evropských vlád k nelegální migraci daleko od pravdy a jen těžko se bude dané tvrzení vyvracet, ale také potvrzovat (a to i ze strany zpravodajských služeb).

Ministr vnitra Milan Chovanec reagoval v této souvislosti vyjádřením, že za poslední roky bylo sledováno víc takových podezřelých a že je lépe, když se to děje utajeně. K tomu doplnil, že tito lidé přes ČR tranzitovali (viz pořad ČT „Události“ vysílaný 11. ledna 2017). Avšak svými slovy naopak odkryl dlouhotrvající nedostatek v bezpečnostní oblasti. Pokud byly tyto osoby pouze sledovány, jak tranzitují přes území ČR, tak je na místě ptát se, jaký to mělo vlastně význam. Konkrétní otázkou je, jakou hrozbu fakticky představovaly, když české úřady nic nepodnikly. Podezření buď nemohlo být nijak vážné a jednalo se jen o teorii či domněnku, anebo, což je pravděpodobnější, se jednalo o retrospektivní sledování (tedy zpětné dohledávání) jako v případě teroristických útoků v Paříži s pojítkem na dřívější pohyb jednoho z teroristů přes ČR (viz produkt 12002 Analýza klamného vyjádření českého premiéra). Jestliže by to mělo být s těmi tranzitujícími podezřelými jinak, bylo by nanejvýš šokující, že nikdo nezasáhl. Sledování a prověřování údajných podezřelých osob není a nemůže být silnou stránkou českých složek, pokud se opět vrátíme k propuštění stovek neprověřených nelegálních migrantů pocházejících z exponovaných zemí (viz odstavec výše a produkt 13009).

Ministr vnitra v pozdějších dnech uvedl, že pracovníci CTHH mají bezpečnostní prověrky a že se mohou dostat i k utajovaným informacím (bezpečnostní prověrka je hovorové označení pro bezpečnostní osvědčení* nebo bezpečnostní oprávnění– tyto termíny jsou zaměňovány, ale prověrka je jen úkon, jenž k přístupu k utajovaným informacím nestačí). Informace o „bezpečnostních prověrkách" je však zavádějící, a to hned ze dvou důvodů:

  • Ministr neupřesnil, pro jaký „stupeň bezpečnostního utajení“* budou mít pracovníci CTHH bezpečnostní osvědčení. Mohou mít osvědčení pro nižší stupně utajení („Vyhrazené“ a „Důvěrné“), čímž se nebudou moci seznamovat s utajovanými informacemi označenými vyšším stupněm utajení. Nedostanou se tedy ke všem utajovaným informacím.
  • Vlastnit bezpečnostní osvědčení je jen jednou podmínkou pro seznamování se s utajovanými informacemi příslušného stupně utajení (dle bezpečnostního osvědčení). Druhou podmínkou je určení, v jakém pracovním rozsahu (oblasti) se držitel osvědčení může s utajovanými informacemi seznamovat. Úředník z Ministerstva vnitra s bezpečnostním osvědčením na stupeň „Tajné“ tak nemůže jen tak přijít například k Bezpečnostní informační službě* (BIS) a požadovat informace spojené s terorismem do stupně „Tajné“. Ani příslušník zpravodajské služby s osvědčením pro nejvyšší stupeň utajení („Přísně tajné“) nemá přístup ke všem utajovaným informacím v příslušné službě.

Někteří politici dávali najevo svou rozhořčenost, když prohlašovali, že si neumí představit, jak to budou vysvětlovat evropským partnerům (míněno únik „utajované“ informace). Avšak vysvětlovat by měli především naši partneři, a to proč zvyšují bezpečnostní riziko ve vlastních a ostatních evropských zemích tím, že nepromyšleně přijímají nelegální migranty, kteří nejsou a ani nemohou být dostatečně prověřeni z hlediska jejich kriminální a militantní minulosti. Tím vzniká výrazné množství podezřelých osob, jež nemohou být uspokojivě kontrolovány, natož sledovány.

Politici by se ale obecně měli zdržet jakékoli kritiky ohledně úniku utajované informace, pokud sami nevědí, zda taková informace vůbec existuje (zda je pravdivá) a zda podléhá utajovanému režimu. S takovou razancí, s jakou řešili údajný únik informace od prezidenta, by přinejmenším měli řešit samotné podezřelé a neprověřené osoby, které přicházejí na území ČR z oblastí ozbrojených konfliktů a nyní již také jako „návštěvníci“ ze sousedních i vzdálenějších evropských zemí.

Zpravodajské produkty související s působením zpravodajských služeb:

Zpravodajské produkty související s bezpečnostní situací v Evropě a České republice:


1 Maghreb je geografický prostor v severozápadní části Afriky, jenž zahrnuje šest zemí (Libye, Tunisko, Alžírsko, Maroko, Západní Sahara a Mauritánie) a dvě španělské exklávy v podobě autonomních měst Ceuta a Melilla.

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12030
Specifická analýza a hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO
24. září 2017

Specifické hodnocení (11053)

V souvislosti s 49. výročím vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa (srpen 1968) byli diváci, čtenáři a posluchači na konci léta 2017 „zasypáváni“ sdělovacími prostředky informacemi o tehdejší okupaci vedenou Sovětským svazem. Vše by bylo v pořádku, pokud by zde nebyly dva závažné nedostatky, jež z tohoto mediálního přístupu činí čirou propagandu* ve prospěch západního politického trendu.

Prvním vážným nedostatkem je značná nevyváženost v prezentování negativních skutečností, které se vztahují k činům, jež v minulosti zničily životy českých občanů nebo jinak poškodily Československo. Tak se na jedné straně každoročně zdůrazňují oběti sovětské invaze, ale na straně druhé se mlčí o vysokých a zbytečných lidských ztrátách způsobených činností Američanů v roce 1945. Zdůrazňuje se, že počet obětí v důsledku okupace Československa v roce 1968 dosáhl počtu 137 osob (počítáno do konce roku 1968, tedy za zhruba čtyři měsíce). Avšak mlčí se o tom, že Američané (případně s jejich dalšími spojenci) zabili více než 4 000 osob na území Československa v rozmezí od února do dubna 1945 (tedy během tří měsíců).

Pokud vojáci pěti členských zemí Varšavské smlouvy při invazi do Československa zabili 137 českých občanů, je podivné, že Američané při osvobozování Československa zabili více než 4 000 civilistů (vyšší ztráty se vždy očekávají při invazi, kdy čelíme nepřátelským silám, na rozdíl od osvobozování, kdy předpokládáme, že naši osvoboditelé budou maximálně chránit civilní obyvatelstvo). Přitom při osvobozování západní části Čech padlo méně než 200 Američanů, čímž připadá jeden padlý Američan na přibližně 20 zabitých civilistů. V tomto ohledu je správné ptát se na to, koho tady vlastně Američané osvobozovali. Z vojensko-politického hlediska se i ze strany USA a jejich spojenců jednalo o krátkodobou invazi s cílem napáchat co největší škody na průmyslové základně ČSR, neboť v té době si již Spojené státy a Sovětský svaz rozdělily své sféry vlivu, přičemž Československo představovalo nově sovětskou sféru vlivu. Američané tak využili příležitosti co nejvíce poničit území, jež mělo být ve správě jejich budoucího poválečného protivníka, a bombardovali průmyslové lokality ve více než deseti českých a slovenských městech (včetně Plzně a Prahy), přičemž některá města bombardovali dokonce opakovaně. Rovněž pozemní jednotky USA měly na území ČSR své úkoly k ničení techniky, různých zařízení a přístrojů, textilií a dalšího materiálu. Veškerá činnost amerických jednotek byla spojena s působením vojenských zpravodajských důstojníků, kteří se svými skupinami pátrali v českých továrnách po zájmové výrobní dokumentaci.

Čísla uvedená výše, až na číslo 137, nejsou zcela přesná, ale to je úkol historiků ve službách státu, kteří „kdo ví proč“ bádají a zveřejňují své poznatky jen směrem k jedné mocnosti.     

Druhým vážným nedostatkem je neustálé srovnávání tehdejší sovětské okupace (provedené společně s dalšími čtyřmi státy) s činností současného vedení Ruské federace s poukazováním na stálou ruskou rozpínavost. Moderátor ČT Jiří Václavek se dokonce ptal svých hostů v pořadu „90' ČT24“ (vysíláno 21. srpna 2017) věnovanému právě 21. srpnu 1968, jak vnímají, že ne malá část české společnosti (podle určité ankety) projevuje sympatie k Rusku včetně prezidenta Vladimíra Putina. Tím se však moderátor snažil o umělé spojení dvou odlišných období. Z jeho otázky byla patrná snaha o vytvoření dojmu, že mít sympatie k Rusku a prezidentu Putinovi je negativní jev. To lze podpořit tím, že jeho hosty, na něž otázka směřovala, byly osoby s předpojatým protiruským smýšlením, čímž bylo zřejmé, jakých se mu dostane odpovědí. A první odpověď přirozeně byla, že se jedná o politickou omezenost těch, kteří na anketu odpovídali (odpověděl spisovatel Ivan Klíma). Odpověď druhého hosta podtrhla to, že popularita Ruska není v pořádku s poukázáním na to, k čemu spěje tato planeta a jakou roli v tom hrají Rusové (odpověděla hlasatelka a moderátorka Kamila Moučková). Zvláštní byla také jiná otázka moderátora, jíž se ptal, do jaké míry je to historie (rok 1968), ale historie, která hrozí tím, že se zopakuje, a to jednoduše proto, že jsme se z ní nepoučili. Zajímavý to rozbor roku 1968 s jednostrannou extrapolací do současnosti.

Pokud srovnáváme události v roce 1968 se současnými aktivitami Ruské federace, měli bychom potom také srovnávat například současnou německou vládu s nacistickým režimem v případě vyslání německých jednotek do Pobaltí (příkladů a zemí je více). Pro Západ je to situace o to horší, jelikož iniciátory zhoršení situace ve východní Evropě byly právě samy západní země v čele s USA (viz produkt 11010 Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině a produkt 11027Analýza změny politického režimu na Ukrajině s pokračováním v produktu 11028).

Nelze zpochybňovat události v roce 1968, ale také nelze zamlčovat jiné události, které se nás významně dotkly, přičemž je nutné je rozebírat stejnou měrou. V opačném případě se jedná o rys propagandistického způsobu vedení novinářské práce ve prospěch státního aparátu, jenž je poplatný jen těm hodnotám, které jsou stanoveny západními mocnostmi ve jménu boje proti jejich rivalovi. Pokud nechce Česká televize vypadat propagandisticky, měla by kromě dokumentu s názvem „Skryté zločiny osmašedesátého“ vysílat také dokument s titulkem „Skryté zločiny pětačtyřicátého“ ve spojení s americkým bombardováním.

Americká delegace již několik let uctívá v České republice památku padlých Američanů. Značná část českých politiků se klaní americkým osvoboditelům a mluví cosi o demokracii, kterou se nám pokoušeli přinést. Ale nikdo z nich již nemá odvahu a osobní čest jim sdělit, že by bylo mnohem vhodnější se nejprve poklonit (a snad i něco víc) obětem jejich agresivní a nemilosrdné činnosti, a teprve poté vlastním padlým vojákům. I tohle chování českých politiků, především těch, kteří před veřejností tvrdí, jak hájí české zájmy, je jedno z mnoha vodítek pro české voliče.

Čeští politici a vojenští hodnostáři se každoročně v několika městech zúčastňují pietních aktů k uctění památky lidí zavražděných během invaze vojsk Varšavské smlouvy, ale již neorganizují a neúčastní se žádných vzpomínkových aktů k uctění tisíců zavražděných občanů během nesmyslných vzdušných úderů západních „spojenců" na sklonku druhé světové války. Cožpak tohle není projev politické propagandy? Z odborného hlediska se jedná o nebezpečnou propagaci jednostranné (tendenční) minulosti, kdy se uctívají jen ty oběti, jež jsou v souladu s aktuálním politickým trendem a konkrétní podřízeností české vlády zájmům cizích mocností a organizací. Ostatní „nevyhovující" oběti jsou pak úmyslně zapomenuty. Tím se naplňuje definice propagandy*. Všichni tito funkcionáři často při svých různých politických vystoupeních vzpomínají na prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. V tomto duchu by si ale měli nejvíce připomínat jeho slova: nebát se, nelhat a nekrást.

Pravidelně slýcháváme frázi „Kdo nezná svoji minulost, je odsouzen ji opakovat“. Avšak my tu minulost, zejména její negativní část, potřebujeme znát ze všech stran a nikoli vyzdvihovat jen to, co se hodí vůči stanovenému protivníkovi. V tomto pojetí se osmašedesátý může v budoucnu skutečně opakovat, ale z jiné strany s cílem zachovat v české zemi určitý politický trend s potlačením vlastních nezávislých názorů.


* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11053
Specifické hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO
18. září 2017

Specifická analýza – seriál ČT (13027)

Úvod do seriálu o nespolehlivosti České televize je uveden v prvním dílu seriálu (viz produkt 13024), kde je rovněž rozebrán první případ, jenž se vztahoval k dezinterpretaci. Druhý případ se vztahoval k dezinformaci a účelové manipulaci (viz produkt 13025). Následující případ z produkce České televize se týkal zamlčování základních faktů (viz produkt 13026). Níže rozebíraný případ je ukázkou dezinformace prostřednictvím neodborného a jednostranného, tedy předpojatého přístupu jak reportéra, tak příslušné redakce České televize.

PŘÍPAD 4 – „Sarin v Sýrii“ (dezinformace na základě předpojatosti a výrazných odborných nepřesností)

Dezinformování veřejnosti ze strany pracovníků České televize na základě předpojatosti a výrazných odborných nepřesností se týkalo incidentu s chemickou látkou ve městě Chán Šajchún v syrské provincii Idlíb. Incident se odehrál 4. dubna 2017 a Česká televize ho shrnula ve svém pořadu „168 hodin“ odvysílaného 9. dubna 2017.

Následně s odbornými komentáři rozebereme příspěvek z pořadu ČT „168 hodin“, jenž podpořil rychlé a pochybné závěry o útoku údajným neurotoxinem podobným sarinu, aniž by bylo provedeno řádné vyšetřování. Příspěvek k události se skládá z reportáže, v níž „velmi přesvědčivě“ mluvili o sarinu lidé z prostoru incidentu, avšak pracovníkům ČT včetně spolutvůrci reportáže (zpravodaj Jakub Szántó) nevadily vážné rozpory ve výpovědích svědků ohledně použití nervově paralytické látky, které ponechali bez povšimnutí, neboť se ve prospěch západní agitace předpojatě zaměřili přes utrpení lidí na negativní obraz syrského režimu a nikoli na fakta.

Před rozborem televizního příspěvku je vhodné se nejprve seznámit s faktickými údaji o nervově paralytické látce sarin (viz text v rámečku), která byla jako chemická látka (případně látka podobná sarinu) vymezena v souvislosti s incidentem v Chán Šajchúnu“.  Nebylo však již řečeno, podle jakých příznaků byl vytvořen tento závěr. Použití nervově paralytické látky, což je případ právě sarinu, nepodporují videozáběry z místa incidentu. Nervově paralytická látka proniká do lidského organismu přes oční spojivky (sliznice), dýchací cesty, kůži, a to především přes její poškozené části, a rovněž přes zažívací orgány (např. při konzumaci kontaminované stravy a tekutin [sarin se snadno mísí s vodou] nebo jako náplň v ampulích). Nervově paralytická látka může být smrtelná již při nízké koncentraci. Při zasažení sarinem a absorbování smrtelné dávky nastává smrt do 10 až 15 minut (týká se zasažení přes oční spojivky a dýchací cesty, což je nejrychlejší a nejnebezpečnější způsob intoxikace). Zpravidla postačuje několik vdechů nebo dva až tři hluboké vdechy.1 

Moderátorka pořadu „168 hodin“ Nora Fridrichová již v úvodu příspěvku uvedla, že ze záběrů z místa je patrné, že smrt způsobila nějaká vysoce toxická látka. Jenže ta látka tak vysoce toxická být nemohla, když zasaženým poskytují pomoc lidé bez ochranných prostředků a látka na ně očividně nijak nepůsobí. To samé platí pro osoby, které manipulovaly s mrtvými těly, na nichž by musela látka ulpět a tím působit na všechny, kteří s těly přišli do styku bez ochranných prostředků. Obdobně personál ve zdravotnických zařízeních se při poskytování pomoci zasaženým nijak nechránil (pouze běžný plášť a rukavice, žádná ochrana dýchacích cest a očí). Nikdo neprováděl tzv. „hygienickou očistu osob“ a „odmořování objektů“, což je zásadní věc po použití „bojové otravné látky“. 

V pořadu „168 hodin“ (9. dubna 2017) nám ČT představuje výpovědi svědků a přeživších obětí chemického útoku, v nichž upozorňujeme na následující rozpory v tom, že se mělo jednat o nervově paralytickou látku sarin, případně její obdobu:

A) „Vzal jsem ženu a děti ven. Za pět minut jsme začali cítit divný zápach…“

Odborná reakce: Sarin je bez zápachu. Látka VX je bez zápachu, ale soman může být cítit po kafru (soman je však mnohem účinnější než sarin)1. Jiná nervově paralytická látka tabun může být slabě cítit po ovoci.

B) „Probudili nás výbuchy. Moji příbuzní křičeli. Viděl jsem zbořené budovy, lidi na ulicích. Můj soused tam ležel na zemi. Vyšli jsme ven, abychom jim dali první pomoc. Všichni jsme upadli a ztratili vědomí… Deset minut po útoku začal stoupat prach. Nebyl černý, byl žlutobílý. Pět minut poté, co jsem pomohl prvnímu člověku, jsem se vrátil, abych zkontroloval děti. Znovu jsem ztratil vědomí.“

Odborná reakce: Vyšli ven, kde leželi zasažení lidé, což znamená, že měli vstoupit do zamořeného prostoru. Podle výpovědi upadli a ztratili vědomí, avšak pokud by byli zasaženi nervově paralytickou látkou, pociťovali by nejprve jiné symptomy. Jestliže by byl vypovídající zasažen sarinem či jinou látkou stejné kategorie, nemohl by ztratit vědomí, znovu ho nabýt, vykonávat fyzickou aktivitu (normálně se pohybovat a pomáhat ostatním) a poté opět vědomí ztratit. Ztráta vědomí po zasažení nervově paralytickou látkou je již vyšším signálem o účinkování látky v lidském těle. Z tohoto stavu není cesty zpět, aniž by bylo podáno antidotum a zabráněno dalšímu působení látky na lidský organismus (nasazení ochranných prostředků, vyvedení ze zamořeného prostoru). Jestliže má být první pomoc účinná, musí být antidotum po zasažení nervově paralytickou látkou, jakou je např. sarin, podáno zpravidla do jedné až dvou minut. Slova o žlutobílém kouři neukazují na sarin, ten je bezbarvý.

C) „Tato nemocnice je teď zavalena pacienty, které zasáhla nějaká chemická látka. To není chlor. Z tohoto pacienta není cítit chlor(vypovídající přitom nechráněnou rukou sahá na pacientovu paži a čichá k ní). To není chlorový plyn. Viděli jsme mnoho útoků chlorem. Tento pacient má ale jasně zúžené zornice.“

Odborná reakce: To, že není cítit chlor, ještě neznamená, že se jedná o nervově paralytickou látku. Nepřítomnost nervového plynu (látky) prokazuje rovněž chování vypovídajícího, jenž se sám natáčí a je podle reportáže lékařem. Bez jakýchkoli ochranných prostředků se pohybuje kolem pacienta, který není při vědomí a volně se ho dotýká a zvedá jeho paži. Podobně sahá na pacientův obličej v oblasti očí. Jestliže lékař na pacientovi demonstruje, že necítí chlor, jasně dokazuje, že pacientovo tělo a oblečení nebylo podrobeno „hygienické očistě“ po zasažení chemickou látkou. Povrch pacientova těla a oblečení by měl být zamořený chemickou látkou a po přiblížení a dotyku jiných osob by i tyto osoby měly být určitou měrou zasaženy. Zúžené zornice můžeme najít u lidí v kómatu a při jiných poruchách vědomí, a to z různých příčin (úraz hlavy, mozková mrtvice, zánět nebo nádor v mozku), čímž tento symptom nemusí být nutně spojován s intoxikací chemickou látkou (pacient na videozáznamu není při vědomí). Příčinou zúžených zornic mohou být také léky a drogy, především opiáty (morfin, kodein, heroin apod.). Lékařova slova a chování nesvědčí o jeho vzdělanosti, anebo ukazují připravený záměr podsunout falešné informace.

D) „Posbíráme tu všechno oblečení jako důkaz a zapečetíme ho v pytlích. Kdokoliv má zájem o důkazy a chce to vyšetřit, ať mě kontaktuje.“

Odborná reakce: Jedná se o slova stejného lékaře jako u bodu výše, k čemuž můžeme opět doplnit, že i sběr oblečení do pytlů by měl být prováděn za přijetí určitých ochranných opatření. Jestliže má být oblečení použito jako důkaz, je nutné zdůraznit, že za situace, jež v místě panuje, nelze vyloučit manipulaci s údajnými důkazy. Tomu nasvědčuje i pochybná výpověď lékaře u bodu výše. Později se prokázala snaha přesvědčit veřejnost pomocí jakýchsi „odborných závěrů", že byla použita nervově paralytická látka podobná sarinu, ale dosud k tomu nebyly předloženy žádné pádné důkazy, jen vyjádření, že je to prostě tak.

E) „Všechno to byly děti a neunesly to. Co provedly? Proč na nás shodili ten sarin?“

Odborná reakce: Proč muž na videu hovoří o sarinu? Tuto látku nemohl sám identifikovat. Tato informace mu musela být záměrně podstrčena, případně byla úmyslně šířena tak, aby se přes dotčené osoby v místě incidentu dostala do médií, což má vždy silný účinek na značnou část veřejnosti.  

Ke snížení úrovně reportáže přispěl svými slovy také reportér ČT, jenž uvedl: „Je tady velké podezření ze strany Světové zdravotnické organizace po prostudování těch video materiálů, právě jejich expertů, kteří mluví o tom, že s největší pravděpodobností byl použit nějaký velmi silný neurotoxin.“  Neuvedl ale, z jakých detailů ti experti vycházeli, což je podstatné. Na videozáběrech sice byly oběti, ale kolem nich se pohybovali také čilí lidé, což nejde dohromady s použitím silného neurotoxinu na volném prostranství, který zamoří jak prostor, tak kontaminuje i povrch obětí a objektů. Jenže rušný pohyb lidí v místě a kolem obětí nebyl důkazem přítomnosti silné nervově paralytické látky. 

Reportér dále řekl: „Příprava sarinu je velmi náročná. Věc je nákladná. Je na to potřeba expertízy. Je na to potřeba špičkových technologií a také samozřejmě špičkových chemiků. To jsou podmínky, které zkrátka k dispozici v Sýrii islamisté nebo nacionalisté zkrátka nemají. Jediný, kdo takovouto expertízu má a kdo měl dispozici vyrábět takovéto chemické zbraně, byl právě syrský režim.“ Reportér předjímá a sám podsouvá informaci, že byl použit sarin. Zároveň sám činí závěr, že jedině syrský režim může disponovat látkou sarin. Avšak zapomíná na to, že povstalci mají vojenskou zahraniční podporu západních mocností, které mají navíc své speciální síly (především USA a Velká Británie) zasazeny v Sýrii, kde v několika skupinách operují a spolupracují s místními povstalci a dalšími ozbrojenými skupinami. A jakákoli chemická látka je snadno přepravitelná kamkoli a v jakémkoli množství. Někdo by řekl, že je to ze strany západních mocností nemyslitelné. Jenže ve zpravodajské praxi neuvažujeme o „myslitelnosti“, nýbrž o tom, co je reálně proveditelné. V tomto případě jsou možnosti syrského režimu a možnosti povstalců, popřípadě speciálních sil západních mocností vyrovnané.

Reportér ČT se ve své reportáži držel jediného faktu, a to syrských letounů, které v inkriminovanou dobu působily nad městem Chán Šajchún. To však nic nedokazuje (viz produkt 13018 jako první díl k problematice chemického incidentu a následného amerického úderu proti základně syrských sil). Na druhou stranu neuvedl žádná fakta o sarinu, čímž by musel popřít jeho použití na volném prostranství. Taktéž mu nevadily výpovědi místních lidí, které neladily s popisovanou situací o použití sarinu. Tvůrci příspěvku v pořadu „168 hodin“ dali přednost psychologickému působení na část veřejnosti z utrpení lidí a podpoře záporného obrazu syrského režimu před vyváženým a odborným rozborem příslušného incidentu. Všeobecně se jedná o selhání zpravodajské části České televize, jejíž pracovníci nejsou schopni ověřovat předkládané informace a bez kontroly je vydávají za fakta, jelikož zapadají do současného politického trendu a tzv. západního zpravodajství, k němuž se jako stát hlásíme. Takový přístup bude často generovat zavádějící a předpojaté zpravodajství a prohlubovat nedůvěru lidí k veřejnoprávní České televizi a k celé řadě dalších hlavních sdělovacích prostředků.

A na závěr jako obvykle Kodex České televize, v němž byla porušena následující ustanovení:

„5.3 Aktuálněpublicistické pořady České televize nabízejí především kritickou reflexi reality, musí jít do hloubky věcí, zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků…“

„5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.“

5.7 … Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy.“

„5.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti…“

Poznámka: Uvedený případ byl také součástí obsahu produktu 13019 Úderem proti Sýrii potvrdil Trump svou podřízenost americkému plánu pro 21. století (díl 2/3).


Předchozí díly seriálu o nespolehlivosti České televize:


1 Střední smrtelná dávka v případě inhalace sarinu je 70 – 100 mg/min/m3, přičemž spodní hranice 70 mg se udává jako nejnižší dávka pro vyřazení vojáka z bojové činnosti. Uvedená hodnota se značí jako LC (Lethal Concentration – smrtelná/letální koncentrace) a označuje koncentraci látky v jednom metru krychlovém, která v tomto prostoru působí po dobu jedné minuty. Střední smrtelná dávka při intoxikaci kůží je zhruba 2 g pro osobu o tělesné váze 80 kg. Hodnota se značí jako LD (Lethal Dose – smrtelná dávka) a udává se v jednotkách hmotnosti látky vztažené na jednotku hmotnosti lidského těla nebo těla zvířete (mg/kg). Účinnější než sarin jsou látky soman a VX. LC somanu je 50 mg/min/m3 a LC látky VX je 2 – 10 mg/min/m3. LD somanu dosahuje jen 1,5 mg/kg (120 mg pro osobu o tělesné váze 80 kg). LD látky VX pak dosahuje pouhých 0,085 mg/kg (přibližně 7 mg pro osobu o tělesné váze 80 kg).


Zpravodajský produkt 13027
Specifická analýza – seriál ČT
© 2017 Agentura EXANPRO
15. září 2017

Odborný výklad (22013)

KONCEPT
 
BEZPEČNOSTNÍ STRATEGIE
ČESKÉ REPUBLIKY
 
 
Odpovědnost české vlády a její nedělitelná pravomoc
při tvorbě a uplatňování Bezpečnostní strategie ČR
 
 
Vnější a vnitřní bezpečnost jako základ pro národní bezpečnost 
 
 
Používání správných termínů odborného názvosloví
pro náležité pojmenování bezpečnostních hrozeb
 
 
Bezpečnostní hrozby pro ČR a jejich původci a podporovatelé
 
 
Národní opatření pro zachování a posílení bezpečného prostředí v ČR
  
 
Státní instituce (útvary) a nestátní subjekty
pro naplňování Bezpečnostní strategie ČR a součinnost mezi nimi 
 
 
BEZPEČNOSTNÍ TRIÁDA
 
Organizační struktura, příprava (výcvik) a působení
vojenských, policejních a zpravodajských sil
  
 
Bezpečnostní strategie ČR a občané České republiky
 
 
Mezinárodní spolupráce a zahraniční aktivity ČR v bezpečnostní oblasti 
 
 
Pravidelná aktualizace Bezpečnostní strategie ČR
a její propojení s ostatními dokumenty
 
 
 

Zpravodajský produkt 22013
Odborný výklad
© 2017 Agentura EXANPRO
 
8. září 2017

Specifická analýza (12029)

Uvedený nadpis shrnuje situaci, která podle vedoucích funkcionářů britské zpravodajské služby MI5*, britských politiků a „barvitých“ novinářů nastala na území Velké Británie po teroristickém útoku* spáchaném 22. května 2017 v Manchesteru. Avšak jak vlastně pracuje britská zpravodajská služba MI5, když po zmíněném útoku její zástupci náhle tvrdí, že je ve Velké Británii o 20 000 potenciálních útočníků více, než předpokládali před provedením onoho útoku? A mohlo by skutečně tolik osob mít úmysl připravovat v různém čase a místě teroristické útoky v Británii? A proč novináři a někteří funkcionáři zpravodajských služeb používají neustále sporné termíny „džihád“ a „džihádisté“, když chtějí bojovat proti terorismu* a nikoli proti islámu?

Před útokem v Manchesteru bylo v Británii podle představitelů britské zpravodajské komunity* přibližně 3 000 islámských extremistů, přičemž 500 z nich bylo předmětem „aktivního vyšetřování“. Po útoku v Manchesteru a zahájeném vyšetřování rozšířily bezpečnostní a zpravodajské složky síť rizikových osob na celkový počet 23 000, avšak zdůrazňují, že se nejedná o konečné číslo.

Nový údaj o počtu rizikových osob uvolnili představitelé MI5 pouhých pět dnů po spáchaném útoku v Manchesteru, přičemž ve spojení s možnými útočníky používají frázi, že oněch dalších 20 000 osob bylo identifikováno jako „reziduální riziko“. Ve skutečnosti není možné, aby za pět dnů jakákoli zpravodajská služba identifikovala 20 000 nových potenciálních útočníků, aniž by v zemi operovala velká militantní organizace. Většina osob z uvedeného počtu nebyla identifikována nově, nýbrž vyzdvižena z databáze již dříve vyšetřovaných a prověřovaných, nebo dokonce obviněných a souzených osob ve spojitosti s terorismem nebo extremismem či podobnou činností. Proto se hovoří o reziduálním či zbytkovém riziku, které se vztahuje k eliminaci dřívějšího rizika (kdy u prověřovaných, vyšetřovaných a/nebo trestaných osob vždy nějaké riziko do budoucnosti zůstává). Nově se síť rozšířila o osoby, jež by mohly mít podezřelé vazby na jednotlivce z databáze nebo na známé radikály, popřípadě o osoby, které s radikály a teroristickými/militantními skupinami nebo jejich vykonanými činy nějakým způsobem sympatizují.

Číslo 23 000 nevypovídá nic o tom, kolik teroristických útoků by nyní na území Británie mohlo být ve fázi přípravy, ale předkládá jen velmi hrubý odhad o počtu lidí za určitých okolností „pravděpodobně“ svolných a schopných spáchat nebo podpořit násilný čin. Pokud budeme navíc uvažovat statistický poznatek o tom, že v lidské společnosti je vždy jedna osoba ze sta až tří stovek lidí psychopat, přičemž část z těchto psychopatů má sklony k provedení nebezpečného násilného činu (jenž může být vyvolán různými spouštěči), tak se nám uvedené číslo může zmnohonásobit – pokud si však již tímto propočtem bezpečnostní orgány nepomohly při stanovení onoho původního počtu 23 000. Kromě psychopatů žije ve společnosti plno osob lehce zmanipulovatelných ke spáchání zvlášť závažného trestného činu, a to nehovoříme o využití psychotropních a omamných látek a dále o psychotických stavech. V současné době se manipulace pojí především k mládeži s islámským náboženstvím a s vazbami na země s ozbrojenými konflikty včetně vazeb přes rodinné příslušníky i další příbuzné. Obecně se manipulace vztahuje na evropskou mládež sympatizující s islámem.

Pokud bylo dříve aktivně vyšetřováno 500 osob, neznamená to, že byly permanentně sledovány (ať už fyzicky, nebo s použitím technických prostředků, případně a často kombinovaně). K dobře pokrytému a „dynamickému“ sledování jedné osoby je podle určitých zásad potřeba zhruba 30 kvalifikovaných lidí, což by se v uvedeném případě týkalo 1 500 pracovníků. Služba MI5 má asi 4 000 stálých zaměstnanců, kteří navíc pracují v různých odvětvích. Jednalo by se tedy o vyčlenění značných sil z jedné služby, což by vzhledem k pokrytí jiných oblastí nebylo možné (lze samozřejmě spolupracovat s dalšími složkami). Situace se ale stává složitější s předložením nového čísla potenciálních útočníků. Zpravodajští činitelé nově vysvětlují, že se snaží „aktivně monitorovat“ více než 3 000 osob z celkového aktuálního počtu (doslova uvádějí, že jsou tyto osoby na seznamu sledovaných kvůli terorismu v Británii: „Those persons are on the UK terror watch list“). I když je tato třítisícová skupina hodnocena jako hrozba pro národní bezpečnost, nemají britské úřady tolik sil a prostředků (viz kalkulace výše v případě nižšího čísla), aby tyto jednotlivce trvaleji sledovaly. Za slovy „aktivní monitorování“ je třeba hledat občasné kontroly pohybu a činnosti u vybraných osob a dále metody prověřování jejich zájmů a okolí s cílem rozhodnout, jak proti nim dál postupovat. Zdroje z MI5 navíc doplňují, že nejvyšší počet jednotlivců, které jsou příslušníci MI5 schopni vyšetřovat* souběžně (rozuměj prověřovat/šetřit*) je limitován právě číslem 3 000.

Někteří státní úředníci a především pak novináři rozšiřují informace, že v Británii je 23 000 radikálů připravených zaútočit, případně že jsou připraveni zabíjet a zemřít pro Alláha. Toto tvrzení je spojováno s požadavkem větších investic do zpravodajských služeb a do řad policie se zdůrazňováním, že pro to nikdy nebyla tak důležitá chvíle. Někteří jsou dokonce toho názoru, že by se personál MI5 měl zdvojnásobit, jak tomu bylo za éry druhé světové války, a že by se o další tisíce příslušníků měly rozšířit stavy policie, jejíž operace by měly být vedeny zpravodajskými poznatky. Avšak nikdo neřeší, proč britské státní úřady nepostupovaly účinněji při poznatcích o cestách svých občanů a osob s dočasným pobytem v Británii do problematických destinací v Africe a Asii včetně Blízkého východu, přičemž se jednalo nejméně o několik stovek podchycených cest – některé dokonce opakované stejnými osobami. Nejprve je nutné postihovat nedbalost u pracovníků a vedoucích funkcionářů, kteří se provinili v zanedbání svých povinností a odpovědnosti, a teprve potom se může přemýšlet o systémové změně. Pokud to bude pouze o navyšování sil a prostředků, nic se nezmění, jestliže se nezvýší jejich účinnost a tím naplňování pracovních povinností a odpovědnosti. (Je to dáno i tím, že v mnoha státních správách chybí spravedlivý systém odměn a trestů.)

Vytváření dojmu, že nikdo za nic nemůže, potvrzuje závěry o tom, že cesty mnohých osob mezi Británií a exponovanými místy byly v zájmu britské zahraniční politiky v tom smyslu, že zapadaly do toho, co Britové po boku Američanů pomáhali tvořit např. v oblasti Blízkého východu (viz produkt 12028 Pokračující nejasnosti ve vyšetřování útoku v Manchesteru s vazbami na MI6 a CIA, kde je zmínka o využívání určitých diaspor).

Ty nejzávažnější a nejtragičtější teroristické útoky v Evropě mají vícero shodných velmi specifických znaků, jež ukazují výše na jakýsi řídící stupeň, z něhož se rozhoduje o místě, času a způsobu provedení teroristického útoku v Evropě. Poznatky o útocích jako by naznačovaly, že alespoň část útoků v Evropě je místně a časově rozložena podle nějakého systému spjatého s politickým vývojem. Kupodivu žádné vyšetřování zatím nepřekročilo uzavřený vyšetřovací kruh kolem jednotlivých útoků směrem k evropskému řídícímu prvku, jenž by měl část útoků zastřešovat. Přitom vlády západních zemí tolik přetřásají myšlenku společného boje proti terorismu.

Z vyjadřování a reakcí britských úředníků vyvstává otázka, zda je náhle v Británii opravdu tolik nebezpečných jedinců, anebo zda se jedná o záminku státního aparátu, jak navýšit personál, získat větší pravomoce a zavést systematičtější kontrolu nad obyvatelstvem z hlediska dalšího politického vývoje v Evropě.

Ačkoli je podle policejních představitelů tempo teroristických útoků v Británii od počátku roku 2017 závratné a bezprecedentní, nic nenasvědčuje tomu, že by se třeba i pouhá čtvrtina rizikových osob (≈ 6 000 jedinců) připravovala na nějaký útok. Pokud by bylo na území Británie 23 000 radikálů připravených zaútočit, muselo by se to již dávno odrazit na skutečné situaci. Uskupení 23 000 útočníků je velké množství osob, které je možné co do počtu přirovnat k Armádě České republiky. Když by v Británii každý den zaútočil jeden radikál, mohli by útočníci tímto tempem a v tomto počtu pokračovat po dobu delší než 60 let (pouhá čtvrtina z celkového počtu jednotlivců, tedy asi 6 000 osob, by mohla takto působit po dobu delší než 16 let, což je stále dlouhé období). Tento stav ale zatím nepozorujeme, což je dáno tím, že s odhadem celkového čísla rizikových osob nebyly záměrně předloženy zbylé informace. Všechny osoby totiž nikdy nejsou stejně rizikoví. A čím více lidí je na seznamu zájmových osob*, tím více se jejich rizikovost liší (škála rizikovosti se rozšiřuje), přičemž někteří jsou na seznam přidáni pod heslem „raději přidat a preventivně prověřit, než něco opomenout". Naopak na seznamu zcela jistě chybí osoby, o kterých zatím nikdo neví, že mají úmysl nebo se rozhodují či jsou manipulovány a připravovány k provedení násilného činu proti skupině obyvatel. Riziko provedení útoku je možné hodně minimalizovat, ale nikdy ho nelze zcela potlačit.

Pro přehled uvádíme, z jakých důvodů se jedinci mohli ocitnout na seznamu zájmových osob zpravodajské služby MI5:

  • Byli již dříve vyšetřováni nebo prověřováni ve spojitosti s terorismem či extremismem nebo podobnými záležitostmi.
  • Mají záznam v rejstříku trestů ve spojitosti s… (viz výše).
  • Nejsou dosažitelní a existuje u nich podezření z napojení na nelegální činnost ve spojitosti s…
  • Jsou v příbuzenském nebo jiném vztahu s osobami vyšetřovanými/prověřovanými, trestanými nebo hledanými ve spojitosti s…
  • Bylo na ně podáno oznámení jinými osobami pro podezření ve spojitosti s…
  • Bylo u nich zaznamenáno šíření určitých názorů ve spojitosti… (např. na sociálních sítích, na půdě školy, ve sportovních a jiných oddílech, na různých shromážděních apod.).
  • Bylo na ně upozorněno zahraničními úřady ve spojitosti s…
  • Navštívili místa, která se přímo nebo svou blízkostí vztahují k ozbrojeným konfliktům.
  • Aktivně šíří a propagují islám, a to třeba i zákonnými prostředky.
  • A další důvody a jiná podezření.

Spojitost s terorismem či extremismem může být vyvozena z přímé účasti na nezákonných aktivitách, ale i z účasti na legálních aktivitách, avšak s určitým negativním podtextem, dále z finanční, materiální a jiné podpory uvedených aktivit, ze shromažďování a propagace textů, symbolů a jiných položek spojených s rozebíranými negativními jevy, z vyřčených názorů atd.

Vlády jednotlivých zemí stále opakují, že chtějí bojovat s terorismem a vyhlašují mu válku, což už je samo o sobě problém (viz produkt 13002 Terorismus je abstraktním pojmem a nelze mu tak vyhlásit válku). Další potíží je, že do problematiky terorismu vtahují náboženství, když tvrdí, že terorismus páchají džihádisté. Terorismus není uznáván žádným náboženstvím a ani džihád nemá tento význam. Je to jen interpretace islámských odpadlíků, kteří se snaží pro své násilné praktiky získat islámskou mládež. Je potom nadmíru nešťastné, když jim v tom pomáhají politici a zástupci bezpečnostních a zpravodajských složek, kteří vlastně tvrdí, že džihádisté jsou teroristé a že džihád je terorismus. V západní společnosti tyto odlišné významy již tak splynuly v jeden smysl, že je současný vývoj v bezpečnostní situaci stále více vnímán jako střet dvou náboženství. Ve skutečnosti je to však střet mezi islámskými renegáty a západními dobrodruhy vyvolaný dlouholetou snahou Západu pokořit islámské země ze zištných a politických důvodů (viz produkt 42010 Jak Západ napomáhá islámským radikálům).

Související zpravodajské produkty:

Produkt 11047 Ukázka nejasností ve vyšetřování teroristického útoku ve Velké Británii

Produkt 12028 Pokračující nejasnosti ve vyšetřování útoku v Manchesteru s vazbami na MI6 a CIA


* Definice termínů a akronymů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 12029
Specifická analýza
© 2017 Agentura EXANPRO