Analýzy, hodnocení a předpovědi         Slovník          Pracovní postupy        Bezpečnostní situace a politika

Informace jsou hybnou silou, ale klíčem hybné síly je zpravodajské vědění, které vzniká odhalováním skutečného významu těchto informací. 

3. září 2018

Specifické hodnocení (11081)

Armádní generál Petr Pavel se znenadání ještě stále jako voják v aktivní službě osmělil a veřejně kritizoval výrok svého nadřízeného, jímž je prezident republiky. Doplňme, že prezident republiky je ze své funkce vrchního velitele ozbrojených sil nadřízen všem vojákům ozbrojených sil ČR.

Arm. gen. Pavel svou reakcí porušil vojenskou kázeň a navíc tím zavdal nebezpečný precedent pro ostatní příslušníky ozbrojených sil (vysvětlení dále v textu).

Jednou ze slabých stránek prezidenta Miloše Zemana je nešikovné ostouzení novinářů. Státník v takovéto funkci by měl zvládat umnější způsob vystupování vůči jakýmkoli profesím. Prezident se negativní poznámce na adresu novinářů neubránil ani na setkání s českými velvyslanci v Praze dne 29. srpna 2018, kde na konec svého úvodního proslovu zařadil následující slova:

 „Zcela závěrem bych rád ještě jednou poděkoval paní Evě Filipi, které jsem dal nedávno vyznamenání. V českém tisku jsem si nedávno přečetl doporučení, že ji mám odvolat. Jsem přesvědčen, že inteligence českých novinářů je někdy na úrovni blbouna nejapného, což byl tvor žijící na Madagaskaru, ale byl právem vyhuben. České novináře se zatím vyhubit nepodařilo.“ (Blboun nejapný byl nelétavý pták žijící nikoli na Madagaskaru, ale na ostrově Mauricius, což je asi 900 km od Madagaskaru – pozn. red.)

Na prezidentův výrok následující den reagoval generál Pavel. Stalo se tak na předávání cen Hanno. R. Ellenboegenové v Praze. Tyto ceny se udílejí za výjimečnou službu veřejnosti. Jedna z cen byla udělena zavražděnému slovenskému novináři Jánu Kuciakovi a jeho přítelkyni Martině Kušnírové (rovněž zavražděné). Petr Pavel sdělil toto:

„My jsme tu byli svědky předání ceny Jánu Kuciakovi, zabitému novináři, a jeho přítelkyni v podstatě za to, že se podíleli na vyšetřování korupčního prostředí na Slovensku. Byla tady přítomna jeho rodina a to předání ceny nejenže bylo velice emotivní, ale vyznělo i jako memento pro všechny, kterým leží na srdci svoboda tisku jako jednoho z v podstatě hlídacích psů demokracie. A já si myslím, že v tomto kontextu, kdy zaznělo vyjádření prezidenta Zemana na adresu novinářů, bylo ne nešťastné, ale řekl bych, že mimořádně nepatřičné. A takové prohlášení by se rozhodně nemělo objevit nejenom v tomto kontextu, ale v žádném jiném.“

Ať už prezident České republiky pronáší jakékoli proslovy, tak příslušníkům ozbrojených sil nepřísluší je jakkoli veřejně komentovat, a už vůbec ne sdělovat svá hodnocení na své nadřízené novinářům. Prezident je politik a politici mají problémy se sebeovládáním. Avšak generál by měl být o to více disciplinovaný. Pokud se vojákovi něco nelíbí, může si služebním postupem stěžovat. Jenže tady by generál Pavel neuspěl, neboť stížnost by musela souviset s výkonem jeho vlastní vojenské služby. Výrok prezidenta se ale výkonu služby generála Pavla nijak nedotkl.

Armádní generál Petr Pavel ukončil v červnu 2018 své tříleté období ve funkci předsedy Vojenského výboru NATO a vrátil se do České republiky. Z aktivní služby odchází k 30. listopadu 2018. A protože pro něj není v Armádě ČR uplatnění v odpovídající funkci, tak byl dán do takzvané dispozice náčelníka Generálního štábu, kde zůstane až do vypršení lhůty své aktivní služby (je to ukázka špatné personální politiky v AČR). Petr Pavel je tedy na konci své vojenské kariéry a již mu o nic nejde. Proč by se tedy nepokusil dotknout politické sféry a otestovat si reakce politických subjektů a potenciálních voličů?

V Základním řádu ozbrojených sil se píše, že svými morálními kvalitami a jednáním musí být velitel svým podřízeným příkladem. Ale jaký lze spatřovat příklad v jednání generála Pavla?  

Petr Pavel poskytl precedent pro ostatní vojáky v tom smyslu, že když on kritizuje politiky, mohou politiky veřejně kritizovat i další příslušníci ozbrojených sil. Ale také to lze vysvětlit tak, že když arm. gen. Pavel kritizuje prezidenta republiky, tak kdejaký důstojník může veřejně pranýřovat např. nového náčelníka Generálního štábu Aleše Opatu.

Pokud by se měl tento precedent nějakým způsobem napravit a zdůraznit důležitost vojenské kázně a zachovávání vojenské zdvořilosti k nadřízeným, tak je to možné učinit jedině dvěma způsoby: veřejnou omluvou generála Pavla a uznáním své chyby z pozice generála, nebo udělením trestu generálu Pavlovi za porušení vojenské kázně.

V prvním případě by měl Pavel oznámit, že se vrchnímu veliteli ozbrojených sil omlouvá za nepřístojnou reakci, která mu jako příslušníkovi ozbrojených sil nepříslušela. Tím by poslal signál ostatním vojákům o odpovídající roli příslušníka ozbrojených sil. Ve druhém případě by měl být uložen ten nejmenší kázeňský trest, jakým je „napomenutí“ (což je prováděno formou písemného rozhodnutí a zaznamenáno do příslušné složky osobního spisu vojáka).

Trest může uložit nadřízený dotyčného provinilce. V současném služebním zařazení generála Pavla je jeho nejbližším nadřízeným náčelník Generálního štábu (NGŠ), dále pak ministr obrany a prezident republiky. Všichni tito nadřízení mají kázeňskou pravomoc. NGŠ Opata býval kdysi Pavlovým podřízeným a nyní má Pavla ve své „dispozici“. I to je divná personální politika. Generálové by z vyšších funkcí v zahraničí měli odcházet do dispozice ministra obrany.

Nový NGŠ se jistě neodváží řešit svého bývalého nadřízeného a přítele. Ani ministr obrany nebude mít kuráž, neboť by se obával reakce politických rivalů. Zbývá tedy prezident, ale ten to nejspíš „velkoryse“ přejde. Tato situace svědčí o zvláštních vztazích v české státní správě a o chybějícím náležitém systému odměn a trestů. Skutečně dobře vykonaná práce je jen málokdy po zásluze odměněna. Odměny jsou spojeny jen s nejvyššími činiteli a jsou navíc udělovány rutinním způsobem. Neodpovědná a lajdácká práce pak není ve státní správě a především u politických činitelů dostatečně postihována, což provinilcům umožňuje své chyby opakovat.  

Petr Pavel měl také údajně pronést, že se za svého prezidenta stydí. Pokud je tomu tak, měl by se také stydět za to, že ho Miloš Zeman povyšoval do čtvrté generálské hodnosti.

Miloš Zeman se v květnu 2017 proslavil horším výrokem na adresu novinářů, když během návštěvy v Číně řekl: „Tady jsou ještě další novináři? Novinářů je příliš, měli by se likvidovat.“ Byla to určitá nadsázka a prezident Zeman hon na novináře neorganizuje, i když někteří z českých novinářů přehnaně tvrdí, že jim upírá svobodu slova. Je však zajímavé, že tento tvrdší a mezinárodně proslavený prezidentův výrok generál Pavel v médiích nijak negativně nekomentoval.  

Armádní generál Petr Pavel po odchodu ze struktur NATO a na sklonku své vojenské kariéry pocítil příležitost zahájit budování svého jména mimo vojenské prostředí, které pro něj přestalo být přínosným. Avšak předčasně započal s komentováním politických výroků namísto toho, aby si ještě chvíli opakoval profesionální frázi: „Jako příslušník ozbrojených sil nejsem oprávněn jakkoli komentovat výroky politiků, a především mých nadřízených.“

Zpravodajské produkty týkající se zavádějícího vystupování armádního generála Petra Pavla v médiích:


Zpravodajský produkt 11081
Specifické hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
1. září 2018

Souhrnné hodnocení (11080)

Nastala příhodná doba dokončit tematiku o volební taktice, morálce a hájení národních zájmů – témata spojená s tehdejšími prezidentskými kandidáty Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem. V minulých dvou produktech jsme hodnotili volební taktiku obou kandidátů (viz produkt 11062) a morálku obou kandidátů (viz produkt 13036).

Od napsání prvních dvou produktů uplynulo několik měsíců, čímž se vyjasnilo několik věcí a nastala tak vhodná doba posoudit, jak zvolený prezident Miloš Zeman hájí národní zájmy. Již při publikaci prvního dokumentu z této série tří na sebe volně navazujících produktů jsme zveřejnili obrázek, na němž se u podobizny Miloše Zemana píše: „Ten, kdo hájí jen některé národní zájmy a ještě jen napůl.“ U portrétu Jiřího Drahoše je na stejném obrázku nápis: „Ten, kdo by byl jen úředníkem mezi Evropskou unií a Českou republikou.“

Národní zájmy by měli hájit především funkcionáři zvolení do politických funkcí, a tak se v tomto případě soustředíme z obou dřívějších kandidátů už jen na zvoleného Miloše Zemana. Po uplynutí sedmi měsíců se v případě výše uvedeného nápisu určeného Miloši Zemanovi nic nezměnilo, naopak se toto stručné hodnocení v několika událostech pevně potvrdilo. Ba dokonce musíme zdůraznit, že prezident Zeman v několika záležitostech jedná proti národním zájmům.

Už samotné prezidentské debaty na třech různých televizních stanicích se vyhnuly problematice národních zájmů, respektive zájmů, které by měl nebo chtěl budoucí prezident zastávat ve vztazích s ostatními zeměmi a mezinárodními organizacemi. Nebyly tak diskutovány zahraniční vojenské mise v Afghánistánu, Mali, Iráku, nově schválená mise v Pobaltí atd., čímž se diváci jako voliči nedozvěděli, jaký účel tyto mise podle prezidentských kandidátů mají v oblasti národních zájmů.

Prezident Zeman se tak dosud jako vrchní velitel ozbrojených sil nevyjádřil ke sporné misi českých vojáků v pobaltských státech (česká účast se konkrétně týká Litvy a Lotyšska) a nikoho z novinářů ani televizních moderátorů vůbec nenapadlo se na to prezidenta ČR ptát. Přitom se jedná o problematiku, jež spadá do státního zájmu ČR a také do státního rozpočtu. Bylo by tedy vhodné vědět, jak prezident interpretuje státní zájem v podobě vyslání českých vojáků do Pobaltí, které je ospravedlňováno jako odstrašení Ruska od napadení pobaltských států, avšak bez existence reálné a potvrzené hrozby ze strany Ruska.

Zájmem Ruské federace není vojensky napadnout sousední země v Pobaltí, což potvrzují závěry zpravodajských služeb* (nehovoříme o zpravodajských fabulacích* některých služeb vytvářených k uspokojení přání určitých politiků). Vojenské ohrožení ze strany Ruska není reálné a Rusko pobaltské státy ani nenapadlo. Přesto k hranicím Ruské federace posíláme vojáky, čímž se jednoznačně podílíme na eskalaci napětí, a tím také na porušování prvního článku Severoatlantické smlouvy, v němž jsme se zavázali vyvarovat se hrozby silou a řešit jakékoli spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír. [1]

Český státní zájem v Afghánistánu je rovněž podezřelý a nejasný. Nikdo z politiků to nedokáže a ani nechce objasnit, natož obhájit, a nikdo z novinářů se neodvažuje do toho příliš šťourat přímými otázkami na tiskových konferencích. Prezident Zeman se mýlí, když si myslí a říká, že vojáci v Afghánistánu bojují proti mezinárodnímu terorismu*. Mezinárodní terorismus a konvenční vojenská síla se nikdy nemohou utkat v rovnocenném boji, natož aby byli vojáci schopni fyzicky v terénu zastavit pohyb těžce identifikovatelných teroristů a zmařit jejich záměry. To vychází z toho, že v současnosti se mezinárodní teroristé mohou po světě pohybovat bez větších obtíží, čemuž napomáhají propustné hranice jednotlivých zemí a podpora nelegální migrace. A to nehovoříme o tom, že zahraniční vojáci tak jako tak tráví většinu svého času na základnách uzavřeni před okolním světem (taková je situace nejen v Afghánistánu), což se s proklamovaným bojem proti mezinárodnímu terorismu už vůbec neslučuje. [2]

Bojovat proti mezinárodnímu terorismu si žádá jiný přístup, než posílat vojáky do vzdálených zemí, přičemž většina vojáků se na misi s žádným mezinárodním teroristou ani nesetká. Tím spíše je složité chtít po vojácích jako zástupcích konvenční síly, aby se postavili teroristům jako zástupcům nekonvenční síly (zástupcům asymetrického boje*). Navíc hlavní opoziční síla v Afghánistánu, jíž je po celou dobu konfliktu hnutí Tálibán, není organizace páchající mezinárodní terorismus (můžeme hovořit pouze o domácím či vnitrostátním terorismu*). Tálibán usiluje o vládu nad územím Afghánistánu a právě na toto území soustřeďuje všechny své aktivity. Naopak můžeme být zatím vděčni tomu, že Tálibán dosud po tolika letech nereagoval na vyslání zahraničních vojáků do své země odplatou ve formě teroristických útoků v zemích, odkud zahraniční vojáci pocházejí. Všechny zahraniční mise mají totiž pozdější zpětnou vazbu. V případě směřování afghánského Tálibánu je to ale také věcí pákistánských institucí, které mají rozhodující vliv na aktivity Tálibánu, přičemž pákistánští zástupci nechtějí z několika důvodů rozšiřovat úsilí Tálibánu mimo Afghánistán. [3]

Prezident Zeman na setkání s českými velvyslanci v Praze dne 29. srpna 2018 potvrdil své stanovisko k misi v Afghánistánu, když uvedl, že u Kábulu se bojuje za Prahu a že je to v hlubokém národním zájmu České republiky. Prezidentův proslov na setkání s velvyslanci je plný odborných a faktických nedostatků a je předmětem samostatné analýzy.

Český prezident měl spíše připustit, že „hlubokým národním zájmem“ ČR je působit ve prospěch Spojených států amerických, jejichž jedním z národních zájmů je právě mise v Afghánistánu, což vychází ze soupeření USA s Ruskou federací. Afghánistán je nástupním prostorem Američanů pro lepší působení proti Íránu a středoasijským republikám jako spojencům Ruské federace, což souvisí také s nerostným bohatstvím v oblasti Kaspického moře. [4]  

Prezident Zeman se rovněž podílí na eskalaci napětí v případě podpory přemístění americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, k čemuž přidává svou podporu přemístit do Jeruzaléma také českou ambasádu. Způsob vzniku státu Izrael je spornou věcí, neboť se státem Izrael měl zároveň vzniknout stát Palestina. Výsledek je však takový, že existuje stát Izrael, který má na svém území dvě palestinské „kolonie“ v podobě Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy. Východní část Jeruzaléma měla přitom zůstat arabskou částí, přičemž Palestinci východní část Jeruzaléma považují za hlavní město svého budoucího státu (východní část Jeruzaléma územně sousedí se Západním břehem Jordánu). Izraelci se však dlouhodobě snaží vytěsnit Palestince z východního Jeruzaléma a vyřešit otázku Palestinců jinak než vznikem samostatného státu Palestina. O tom vypovídá i to, že izraelský parlament přijal 29. července 2018 kontroverzní zákon, jenž vymezuje Izrael jako výlučně židovský stát.

Považováním současného území Izraele za výlučně židovský stát a usilováním o vytvoření hlavního izraelského města z celého Jeruzaléma nastává rozpor se spravedlivým řešením izraelsko-palestinského konfliktu. Aktivity izraelské vlády v čele s Benjaminem Netanjahuem vylučují právo Palestinců na vlastní sebeurčení. Česká republika prostřednictvím svého prezidenta nepřispívá k urovnání konfliktu, ale naopak k jeho vyhrocení a přerostení i mimo Izrael. [5] 

Americký prezident Donald Trump uznal posvátné město Jeruzalém za hlavní město Izraele dne 6. prosince 2017, načež rozhodl přemístit tam americké velvyslanectví (oficiálně se tak stalo v květnu 2018). Třetí prezidentský duel mezi českými prezidentskými kandidáty byl vysílán 25. ledna 2018 Českou televizí a moderátorka duelu Světlana Witowská tak měla jedinečnou příležitost zeptat se prezidentských kandidátů, aby vysvětlili svůj postoj k rozhodnutí prezidenta USA a popsali, jak budou v rámci české diplomacie a českých zastupitelských úřadů (velvyslanectví a konzuláty) v Izraeli postupovat. Tuto možnost ale nevyužila.

Komentátoři a politologové, kteří ve studiu ČT hodnotili duel po jeho skončení, se nedokázali vyslovit k tomu, kdo duel podle nich vyhrál. Překvapivě se shodli na tom, že duel vyhrála moderátorka Witowská. Jenže jak by mohla duel vyhrát Světlana Witowská, když na prezidentskou funkci nekandidovala? A to je právě problém většiny českých novinářů, komentátorů a politologů, kteří nemají odvahu hodnotit věci tak, jak je vidí, a uhýbají zcela mimo diskutované téma, aby si snad nerozházeli jednu část televizních diváků. Avšak určit lepší osobu debaty ještě neznamená, že se jedná o lepšího kandidáta. Výkon moderátorky byl výsledkem přípravy celého televizního štábu a navíc nebylo diskutováno téma národních zájmů – téma tak důležité v současné mezinárodně politické situaci.

Debata byla navíc vedena v až příliš „sanitární“ atmosféře, kdy bylo snahou potlačit přirozené chování publika. Namísto volební kampaně tak duel z hlediska diváků připomínal koncert vážné hudby. Limitovaný počet diváků se měl podle pokynů České televize zdržet jakýchkoli projevů a přítomní diváci ani nedostali možnost klást kandidátům přímé otázky tak, jak je to běžné při všech debatách v rámci volební kampaně v jiných zemích.

Prezident Zeman se zpronevěřil lidským principům také v tom, že 6. června 2018 jmenoval Andreje Babiše podruhé premiérem české vlády. V případě premiéra Babiše se nejedná o Čapí hnízdo, což je blamáž Policie ČR [6], ani o jeho spolupráci s bývalou Státní bezpečností, ale především o podkopávání čestných diplomatických vztahů se zahraničními zeměmi, o nerespektování mezinárodního práva a o již zmíněné eskalaci mezinárodního napětí a hrozbě silou:

  • Hnutí ANO v čele s tehdejším ministrem obrany Martinem Stropnickým horovalo pro vyslání českých vojáků do Pobaltí, což zdůvodňovalo dezinformacemi* [1]. Vyslání českých vojáků k ruským hranicím podpořil také Andrej Babiš, čímž se provinil proti udržování mezinárodního míru.
  • Vláda Andreje Babiše v demisi v březnu 2018 bezdůvodně vyhostila tři ruské diplomaty, což odůvodnila podivnou solidaritou k Velké Británii ohledně údajného chemického incidentu v Salisbury namířeného proti bývalému ruskému dvojitému agentovi* Sergeji Skripalovi, aniž by byl incident jakkoli objasněn a předloženy důkazy o pachatelích útoku. [7]
  • Vláda Andreje Babiše v demisi podpořila v dubnu 2018 vojenský úder proti Sýrii ze strany USA, Velké Británie a Francie. Záminkou pro útok bylo údajné použití chemických látek v syrském městě Dúmá syrskými vládními silami. Použití chemických látek nebylo řádně vyšetřeno a útok západních zemí nebyl schválen Radou bezpečnosti OSN. Tím vláda Andreje Babiše podpořila porušování mezinárodního práva.

Prezident Zeman tedy jmenoval do čela české vlády bezcharakterního a cizím mocnostem podřízeného člověka, čímž zároveň odhalil i svůj vlastní charakter. Nepoctivý charakter Miloš Zeman odkryl také v debatě ČT, kde se nepoctivě a úskočně vyjadřoval k bezpečnostní prověrce svého podřízeného Vratislava Mynáře (podrobněji vysvětleno v produktu 13036).

Miloš Zeman nevystoupil proti Andreji Babišovi ani v případu zadrženého ruského občana Jevgenije Nikulina. Ten byl se závažným procesním pochybením ústavních soudců a členů vládního kabinetu předán do Spojených států. Svou negativní roli zde kromě Ústavního soudu ČR sehrál právě Andrej Babiš a jeho tehdejší podřízený ministr spravedlnosti Robert Pelikán. [8]

Andrej Babiš má sice politické oponenty ve formě politické opozice tvořené zejména ODS, TOP 09 a Piráty, avšak tyto politické subjekty nebojují proti Babišovi z hlediska národních zájmů, nýbrž jenom a pouze z hlediska politické moci v českém státě. Zmíněné politické subjekty nikdy nevznesly protest proti výše popsaným pochybením hnutí ANO 2011, naopak s nimi ve prospěch USA souhlasily.

Prezident ČR není hlavním vykonavatelem národní politiky a neodpovídá za činnost vlády, čímž mu prezidentská funkce poskytuje větší prostor v řečnických otázkách, neboť jeho vyjádření k různým tématům nemají obvykle charakter rozhodování a prezident tak není vázán své názory prokázat ve svém rozhodovacím procesu tak, jako členové vládního kabinetu. Miloš Zeman se tak může vyjadřovat bez nějakých závazků k všemožným záležitostem a událostem. Pokud by ale skutečně usiloval o národní zájmy, jež jsou vždy spojeny s udržováním mezinárodního míru a dodržováním mezinárodního práva, vystupoval by zcela jinak a mnohem usilovněji nejen ve vztazích k zahraničním zemím, ale především ve vztahu k vlastní národní vládě a Parlamentu ČR.

Zpravodajský produkt související s hodnocením politické činnosti Miloše Zemana:


[1] Zpravodajské produkty související s problematikou vojenské mise v Pobaltí:

[2] Zpravodajské produkty související s problematikou vojenské mise v Afghánistánu:

[3] Zpravodajský produkt související s nemožností úspěchu vojenské mise v Afghánistánu:

[4] Zpravodajské produkty související se zahraniční politikou USA: 

[5] Zpravodajský produkt související s přemístěním americké ambasády do Jeruzaléma:

[6] Zpravodajský produkt související s kauzou Čapí hnízdo

[7] Zpravodajské produkty související s incidentem v anglickém Salisbury:

[8] Zpravodajské produkty související s pochybným vydáním ruského občana do USA:

* Definice termínů jsou objasněny v produktu ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze.


Zpravodajský produkt 11080
Souhrnné hodnocení
© 2018 Agentura EXANPRO
29. srpen 2018
Předplatitelé

Souhrnná analýza a hodnocení s výkladem (12047)

Zpravodajský produkt je přímým pokračováním tématu započatého v produktu 12046, v němž jsme shrnuli chyby, jichž se autoři píšící o problematice zpravodajských služeb* opakovaně dopouštějí, a dále vztah mezi novináři a příslušníky zpravodajské komunity*, který hraničí s únikem utajovaných informací*.

Nyní podrobíme odborné analýze dvě části textu z článku „Skripalova stopa v Česku“ (časopis Respekt č. 20, květen 2018), jehož autory jsou Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný. V analýze prokážeme základní terminologické chyby* a situační nedostatky* (smyšlenky), které snižují význam i důvěryhodnost* článku a tím také spolehlivost* autorů, což z článku činí pouhou zpravodajskou fabulaci*.

TEXT 1

„Sergej Skripal měl v ruských tajných službách mnohem významnější pozici, než uvádí většina médií. Nebyl jen dlouholetým důstojníkem vojenské rozvědky GRU, v druhé půli devadesátých let vedl i její personální oddělení. Díky tomu měl vynikající přehled o rozmístění jejích agentů v Evropě a u části z nich znal jejich totožnost.“

TEXT 2

„… Rusové na to přišli a v roce 2004 ho zatkli (zatčen byl Skripal za spolupráci s MI6* – pozn. red.). U soudu dostal třináct let vězení, v roce 2010 byl ale nečekaně vyměněn za deset ruských špionů v Americe. Usadil se v Británii a s kolegy z MI6 spolupracoval na rozkrývání ruské agenturní sítě. Zřejmě za tím účelem pak také Britové umožnili setkání s ním i bezpečnostním představitelům z partnerských zemí, s nimiž mají užší kooperaci – a Česko od devadesátých let patří mezi ně.“

Oba texty ukazují nízkou úroveň znalosti o problematice zpravodajských služeb a přehnané hodnocení o možnostech Skripala jak v řadách GRU*, tak po jeho předání do Velké Británie. Snaha autorů článku přijít s nějakou senzací v podobě něčeho zajímavého a jedinečného předčila racionální a odborné hodnocení dané situace. Zde by se hodilo připomenout známý citát, který by si přednostně měli neustále připomínat právě novináři: „Lidská vášeň pro senzaci klidně obětuje i zdravý rozum.“

Podívejme se na analýzu obou textů a odborné objasnění zejména toho, proč Skripal nemohl mít přehled o agentech GRU, a to ať už v Evropě, nebo jinde ve světě, a proč ani nemohl ve spolupráci se zahraničními službami rozkrývat ruskou agenturní síť*.

26. srpen 2018
Registrovaní

Souhrnná analýza a hodnocení (12046)

Čeští novináři, kteří píší o problematice zpravodajských služeb, opakují stále stejné základní chyby v dostupné zpravodajské terminologii* a další takzvané situační nedostatky* vytvářejí ve svých psaných příbězích. V českém prostředí k těmto novinářům patří Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný, kteří se snaží touto problematikou zabývat. Jenže po celou dobu, co se věnují této práci, nedokázali odbourat základní nedostatky, čímž jejich výstupy postrádají odbornou úroveň a mají nesrozumitelný až nesmyslný charakter.

Na příkladu konkrétního článku, jehož autory jsou právě novináři Kundra a Spurný, si ukážeme slabé stránky v psaní o tematice zpravodajských služeb. Tyto slabiny autorů vyúsťují v absurdní sdělení, která posouvají význam článku do kategorie novinářských nesmyslů. Příslušný článek byl otištěn v časopise Respekt č. 20, jenž vyšel zhruba v polovině května 2018. Článek nese název „Skripalova stopa v Česku“.

22. srpen 2018
Předplatitelé

Specifické hodnocení a předpověď (13046)

Náčelník Generálního štábu (NGŠ) Armády České republiky (AČR) generálporučík Aleš Opata vystoupil 10. srpna v České televizi a oznámil, že AČR v souvislosti se sebevražedným útokem proti českým vojákům v Afghánistánu provede „odvetná opatření“.

Po extempore dvou zástupců NGŠ, kteří nedokázali objasnit rozdíl mezi bojovými* a nebojovými operacemi* a kteří nevěděli, do jakého druhu operací patří strážní služba české jednotky v Afghánistánu (viz odborný produkt 11079), přichází česká generalita s dalším „odborným“ termínem, jenž vztahuje na prostředí Afghánistánu a na subjekt, jímž je hnutí Tálibán.

Redaktorka České televize Marcela Augustová v pořadu „Události“ k této záležitosti ve zmíněný den uvedla:

„Dopadnout a potrestat komplice sebevražedného atentátníka, to je úkol, který v rámci svého mandátu dostali čeští vojáci v Afghánistánu. Rozkazem o tom rozhodl náčelník Generálního štábu Aleš Opata.“

Genpor. Opata k tomu řekl následující:

„Tak předně bych chtěl říct, že odvetná opatření patří do souboru opatření ochrany vojsk. To, co nás bude zajímat, už zaznělo v reportáži. Bude nás zajímat, kdo bombu sestrojil, kdo vybral sebevražedného atentátníka a kdo celou tu věc řídil, protože pro nás je zásadní, že nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky v Afghánistánu. Každopádně to bude mravenčí práce analytických a zpravodajských týmů včetně našich koaličních partnerů, protože ta hrozba se netýká jenom České republiky, ale všech jednotek, které působí v této oblasti.“

Redaktorka Světlana Witowská v pořadu „Události, komentáře“ sdělila, že byl vydán rozkaz k odvetě. Na to se NGŠ ohradil v tom smyslu, že se nejedná o odvetu, nýbrž o spravedlnost a zlepšení bezpečnostního prostředí, kde působí naši a koaliční vojáci. Doplnil, že se jedná o jedno ze standardních opatření.

V následující části vysvětlíme, jak můžeme chápat termíny „odveta“ a „odvetná opatření“, a zda jsou tyto termíny v rozebírané situaci použitelné. Dále ozřejmíme, jak do této záležitosti zapadají termíny odvetný úder* (retaliatory strike) a preventivní úder(pre-emptive strike). A v neposlední řadě objasníme, jaké možnosti mají čeští vojáci a jejich koaliční partneři při vyšetřování* incidentu společně s pátráním na místě činu a v jeho okolí a jestli je ČR vůbec schopna nějakým způsobem odpovědět na sebevražednou akci Tálibánu a učinit kroky proti těm, kteří Tálibán podporují. V závěru uvedeme, kterou nejdůležitější věc v souvislosti se sebevražedným útokem a plněním úkolu české jednotky česká generalita opomenula.